Žárlí na andulku

Abubaide napsal(a):
Dobrý den,
ráda bych se poradila o takovém menším problému, který řešíme s naší 9 měsíční fenkou BOC. Fenka nám leze do puberty a i když je jinak zlatá, tak začíná být velmi majetnická. Na lidi i ostatní zvířata je absolutně neagrasivní, nechá si líbit úplně všechno, i štěňata venku jí okusují kde co a jí to nevadí. Nicméně asi tak před dvěma měsícema to začalo. Venku si velmi brání své hračky a především mě. Jakmile se ke mně přiblíží jiný pes, okamžitě ho odstrkuje popřípadě na něj vyjede. Ne, že by přímo pokousala, spíše zastrašuje, ale u toho ryčí, jako by ji na nože brali, a vrčí a cvaká. Už jsme zpozorovali, že to cvakat začíná až když se jedná o kombinaci já + hračka / pamlsek, jinak jenom psy odtlačuje pryč, paničky se nesmí nikdo dotknout, takže začínám dělat to, že hladím ji a cizího psa zároveň, to bývá v klidu, i když se netváří zrovna šťastně.

Teď jsme si ale domů přinesli anduláka. Krom toho, že ho pořád pozoruje, kdykoli v kleci něco zašustí, tak nesnese, aby se k němu kdokoli jen přiblížil a nedejbože na něj mluvil. Andulák je na polici nad psacím stolem, takže když jdu za ním, musím vyšplhat na stůl. No a fena v momentě vyskočí, začne kňučet a brečet a ryčet a packou do mě zezadu drbat, jako by se na mě chtěla taky vyšplhat. A to i když ji zároveň během interakce s ptáčkem hladím, dávám pamlsky, zkoušela jsem ji posadit, poslat na místo, ale žádné pokyn v tu chvíli neplatí. Když anduláka necháváme proletět, zavíráme ji do vedlejší místnosti, protože se na něj snažila dostat a třeba ho dvě hodiny v kuse pozorovala, báli jsme se, aby mu náhodou neublížila, i když nikdy neměla tendence něco živého zakousnout (kromě hmyzu).
Nutno podotknout, že fena je psí jedináček, trochu závislák a rozmazlenec (což bohužel fakt musím přiznat) a žije s námi v malém bytě.

Jak to udělat, abychom je "spřátelili" nebo alespoň aby si pes ptáka nevšímal i když bude poletovat poblíž?

Bordera si bude vždy zajímat o pohybující se jiné zvíře, je k tomu vyšlechtěná, aby pásla. Jaké má fenka vyžití, kolik má pohybu?
Je tam z vaší strany jedna zásadní chyba - píšete - ona dělá to a tamto a tak dále a vy řešíte až následky jejího chování. Otočte to - ona má dělat to, co řeknete vy, vy musíte řídit její chování. Princip - pes vyjede, já zatáhnu za vodítko a řeknu Fuj opravdu fungovat nemůže a také nebude. Iniciativa musí být na vaší straně.

Koupili jste k borderce andulku a jste překvapeni, že ji dlouhé hodiny pozoruje? Kolik toho o borderkách víte, že vás tohle překvapuje?
To má v genech!
Teď jde o to, jak ji zaměstnáte hlavu, aby se z ní nestal frustrovaný magor.

Můžete ji povelem naučit "ukončit činnost" (stejně, jako když se končí práce u ovcí), ale abyste ji naučili, aby si ptáka jednoduše nevšímala, když ji bude létat kolem hlavy... to půjde proti její přirozenosti.

Jen k těm andulkám...tak na dva měsíce v roce, máme u nás doma andulky mojí mamky, když jede k tetě...
Pes je z nich u vytržení, ale samozřejmě žárlivec je, takže když se mluví na andulky, tak se okamžitě přihrne.
A hlavně, protože andulky jsou alespoň na část dne "puštěné" a pesani měli tendenci po létajícím ptactvu chňapat, tak mám pesany naučené, že pokud andulky letí, pesani mají "štronzo"...

Mě nepřekvapuje, že andulku pozoruje, to jsem docela dobře čekala. Co mě zarazilo je její náhlý vzrůst žárlivosti a majetnickosti, který se projevil s příchodem puberty a graduje s andulkou. Ve chvíli, kdy ji odkážu na místo nebo sednout, příkaz vykoná, ale nevydrží v něm, i když normálně s tím nemá problém. S ostatními psi je to podobné, "syndrom hluchého psa". Možná je to tím, že ty příkazy ještě nejsou 100%, ale pracujeme na tom, je to přece jen pořád ještě štěně.

Vím, co jsou bordery za plemeno, dostala jsem ji, nevybrala si ji sama, a ano, chvíli jsem měla s její hyperaktivitou problém, ale už jsme si obě zvykly na vzájemné tempo. Zaměstnávám ji hodně, ale odmítám dělat otroka psovi a pak z něj vychovat hyperaktivního všepasoucího magora. Učím ji i odpočívat, ale máme i spoustu aktivit. Frisbí, fotbal, běh, hledání a rozšiřování slovníčku, psí louka, učení nových povelů nebo psí hlavolamy, občas ji vezmu do práce nebo do nových prostředí mezi lidi, protože je zbožňuje a mým klientům to taky prospívá (jsem psycholog), pracujeme i na odbourávání strachů z tramvají a podobných dopravních prostředků... Výlety, procházky, děláme toho spolu hodně, pravda, není to pes, co by byl celý den venku u ovcí, ale neviděla jsem, že by se ovce pásly venku i v zimě a bordery je aktivně hlídaly celý rok.

Fena je hrozný závisláček, je s námi skoro celý den, buď se mnou nebo s přítelem, možná proto si nás tak hlídá. Socializujeme ji od mala a je spíše submisivní povahy, se psy není konfliktní a když na ni některý jen štěkne nebo se škaredě podívá, už se stahuje. Ale od svých hraček (a má jich opravdu hodně) ostatní psy odhání, stejně jak od nás. Nikdy jí nikdo nic nebral, nemusela bojovat o jídlo, ale nesnese, aby okolo mne byli jiní psi, pokud dávám pamlsek, nebo abych si jiné psy hladila, pokud si k tomu donese i klacek nebo je u toho hračka či domnělý pamlsek, tak je problém na světě a už odhání hodně a cení zuby. Na anduláka tohle nedělá, maximálně se ho snažila přes klec olíznout (to se snažila i u koček), ne ho sežrat, spíše brečí a vyžaduje si naši pozornost, kdykoli s ním nějak komunikujeme.

"Co mě zarazilo je její náhlý vzrůst žárlivosti a majetnickosti..."
Tipuju, že je to jednak pubertou, ale jednak taky tím, že jí to prochází, a že v tom má určitou anarchii. Chce to pravidla a důslednost.
Povely nacvičit, vyžadovat důsledně. Pomůže vám couračka, případně to učte ve dvou - jeden je u andulky, druhej pomáhá psovi splnit a dodržet povel. Jde to i přes různý pozitivní metody třeba s klikrem nebo i bez něj.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Co mě zarazilo je její náhlý vzrůst žárlivosti a majetnickosti..."
Tipuju, že je to jednak pubertou, ale jednak taky tím, že jí to prochází, a že v tom má určitou anarchii. Chce to pravidla a důslednost.
Povely nacvičit, vyžadovat důsledně. Pomůže vám couračka, případně to učte ve dvou - jeden je u andulky, druhej pomáhá psovi splnit a dodržet povel. Jde to i přes různý pozitivní metody třeba s klikrem nebo i bez něj.

Jo, to máte pravdu, ona jak teďka přešla do pubertálního módu, tak těžce testuje pravidla a opravdu dělá, že neslyší, ignoruje atd., takže to automatické poslouchání pro potěchu páníčka, které bylo předtím, je pasé. Takže si často lámu hlavu s tím, jestli fakt používat fyzické korekce, popřípadě tresty. Vidím na ní, jak zvažuje, zda povel vykonat nebo ne, pamlsek je jí šumák, pak teda vyhodnotí, že se jí to zrovna nehodí nebo nelíbí a jede si svoje. Byla bych hrozně ráda, abych ji přiměla tyhle nudné povely (na místo, dolů atd.) plnit s radostí, protože ona je pak na mě napučená a už vůbec se jí nechce do čehokoli jiného, kde musí něco dělat. Snažím se i trénink prokládat hrou a dělat to jako zábavu, ale v momentě, kdy je to vážné a ona musí poslechnout a přijde tím o tu zábavu, tak motivaci prostě nemá. Ale to je asi téma na cvičák (kam se příští měsíc chystáme!).

Doporučuji tuto knihu:.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Děkuju! pokusím se sehnat!

Z čeho prameni zarlivost? Z nejistoty.Pisete, ze je fenka submisivni, což by odpovidalo. Takže bych zapracovala na tom. Mám za sebou něco podobneho, je to nadlouho, teď nestiham.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Máte s tou nejistotou pravdu. Fenka je sice přátelská a zvědavá a všechno, ale je taky hodně bojácná (například k tramvaji se nepřiblíží, i když jsme s ní odmala jezdili a chodili okolo zastávek, tak k blízkosti zastávek ji musím prakticky "dotáhnout"), pes na ni štěkne a ona se "zasekne" a ztuhne, nebo se mi běží schovat pod nohy. Přitom jsme nepoužívali fyzické tresty, nikdy neměla žádné trauma, hodně chválíme, mazlíme, zvyšujeme sebevědomí...Ale ona všechny nepříjemné části běžného života bere jako obrovskou zradu (třeba to cestování, procházení okolo tramvajových zastávek, dokonce i vysavač), kterou musíme pak vždy dlouho zpracovávat, aby nám zase důvěřovala. Je to docela dřina, ona hrozně rychle přestává důvěřovat.

Abubaide napsal(a):
Máte s tou nejistotou pravdu. Fenka je sice přátelská a zvědavá a všechno, ale je taky hodně bojácná (například k tramvaji se nepřiblíží, i když jsme s ní odmala jezdili a chodili okolo zastávek, tak k blízkosti zastávek ji musím prakticky "dotáhnout"), pes na ni štěkne a ona se "zasekne" a ztuhne, nebo se mi běží schovat pod nohy. Přitom jsme nepoužívali fyzické tresty, nikdy neměla žádné trauma, hodně chválíme, mazlíme, zvyšujeme sebevědomí...Ale ona všechny nepříjemné části běžného života bere jako obrovskou zradu (třeba to cestování, procházení okolo tramvajových zastávek, dokonce i vysavač), kterou musíme pak vždy dlouho zpracovávat, aby nám zase důvěřovala. Je to docela dřina, ona hrozně rychle přestává důvěřovat.

Důvěra je zaklad.Muzu se zeptat jak ji pak “zpracovávate”?

Cvičák bych teda nedoporučila...
Tresty taky ne.
Doporučím knížku Svého psa nestřílejte.
Nebo Evu Štemberovou v Praze.
Když se jí nějakej povel nechce poslechnout, pomožte jí ho splnit (mechanicky, ručně). Důslednost je, že povel se začne plnit nejpozději 1 vteřinu po zaznění, a pokud ne, jste tam nejpozději do další vteřiny a psovi ukážete, jak že se to má splnit. Pak přijde pochvala, samozřejmě.

Pozitivní motivace se dá dělat všemožně, jsou na to třeba i videa na netu, nebo v tý knížce Svého psa nestřílejte, to třeba hodně pomohlo mně.

Lexaurin:
No, zpracováváme... To je docela různé, ale povětšinou postupně seznamujeme s tím, čeho se bojí, a dáváme najevo, že to není žádná hrůza. Třeba u sprchy, která je teď v zimě nutná velmi často, se nám osvědčilo prostě její protesty ignorovat, protože je to přece "běžná věc", takže ji osprchujeme a pak dostane velkou odměnu, během toho na ní mluvíme a hladíme ji, drbeme. Ne, že by si to užívala, ale už ji nemusíme honit po celém bytě, abysme ji chytli a dostali do koupelny (což mi je jasné, že není úplně nejlepší přístup.). Prostě místo celého toho ceresu s naháněním jsme ji vzali do náruče a přenesli. Teď už přijde i sama, protože ví, že ji to nerozmočí a není z cukru. U vlaků je tomu podobně. Teď už neprořve a neprozvrací půlku cesty, ale prostě si lehne a buď spí, nebo prozkoumává okolí. Do vlaku ji taky dostaneme jedině tak, že ji vezmeme do náruče a přeneseme, ale to je spíše nutnost, protože není moc fajn se hádat se psem a tahat ho přes celé nádraží mezi kuframa, navíc to ještě umocňuje tu paniku. No a s tramvajema je to těžší. Těm se vyhnout nedá, jsou skoro všude, žejo. Takže neberu ohledy na její protesty a prostě s ní chodím těma ulicema i tak, ale když se smýká, mluvím na ni, občas běžíme, nebo používám hračky k rozptýlení, pak u tramvaje zastavíme a odměňujeme (ale někdy tak ztuhne a zasekne se, že ani to nepomáhá). Když už musíme nějakou tou tramvají jet, zvrací skoro pokaždé, i když jsme dávali Bachovky, pamlsky, bez pamlsků, cokoli... A pak se jí přirozeně do tramvaje nechce. No a po takové jízdě je to zase nanovo, zase takové "ochočování" okolo zastávek... Ještě mě napadá situace, kdy ji musíme zavřít do vedlejší místnosti, takže ji přirozeně zavoláme, ale ona nejde, protože už ví, co bude, což je pro ni asi trest. Jenomže ona nejde ani pak, když se jedná o normální situaci, a to je problém. Takže zase trénujeme zavolání, odměny, nalákání na hru atd. U her hodně skáče a hopsá a my nechceme, aby po nás skákala a bylo vidět, že měla ze začátku zmatek v tom, že chceme, aby si s námi hrála, což pro ni = skákat a vše je dovoleno, a přitom ji na sebe nenecháme skákat. Takže jsme jasně nastavili pravidla, kdy skákat může (povel na obejmutí) a kdy ne, je spokojenější, protože má jasno. Ale jestli to dělám správně, to netuším.

Keriton: Děkuji, na knihu se taky podívám. Už tak se snažíme jet pozitivku, ale někdy mi připadá, že to nestačí, jsou situace, kdy prostě nemůžu čekat na pozitivní zpevnění reflexu, protože je nutná fyzická korekce. Třeba když na přechodu automaticky vběhne do cesty. Teďka obvykle čeká na zelenou, ale občas se stane, že se prostě zapomene, takže ji musím opravit a to rychle.
Můžu se zeptat, proč cvičák ne? Jsme z brna, je tu pár cvičáků, které jedou pozitivku a myslím, že to není klasická drezůra, kde i budou tvrdit, jak mám psa převracet na záda, když neposlechne (ano, to to řekli jedné kamarádce s ČSV). Hodně lidí s bockama si je chválí, tak jsem si říkala, že by to mohlo být ku prospěchu té naší potvory.

Abubaide napsal(a):
Lexaurin:
No, zpracováváme... To je docela různé, ale povětšinou postupně seznamujeme s tím, čeho se bojí, a dáváme najevo, že to není žádná hrůza. Třeba u sprchy, která je teď v zimě nutná velmi často, se nám osvědčilo prostě její protesty ignorovat, protože je to přece "běžná věc", takže ji osprchujeme a pak dostane velkou odměnu, během toho na ní mluvíme a hladíme ji, drbeme. Ne, že by si to užívala, ale už ji nemusíme honit po celém bytě, abysme ji chytli a dostali do koupelny (což mi je jasné, že není úplně nejlepší přístup.). Prostě místo celého toho ceresu s naháněním jsme ji vzali do náruče a přenesli. Teď už přijde i sama, protože ví, že ji to nerozmočí a není z cukru. U vlaků je tomu podobně. Teď už neprořve a neprozvrací půlku cesty, ale prostě si lehne a buď spí, nebo prozkoumává okolí. Do vlaku ji taky dostaneme jedině tak, že ji vezmeme do náruče a přeneseme, ale to je spíše nutnost, protože není moc fajn se hádat se psem a tahat ho přes celé nádraží mezi kuframa, navíc to ještě umocňuje tu paniku. No a s tramvajema je to těžší. Těm se vyhnout nedá, jsou skoro všude, žejo. Takže neberu ohledy na její protesty a prostě s ní chodím těma ulicema i tak, ale když se smýká, mluvím na ni, občas běžíme, nebo používám hračky k rozptýlení, pak u tramvaje zastavíme a odměňujeme (ale někdy tak ztuhne a zasekne se, že ani to nepomáhá). Když už musíme nějakou tou tramvají jet, zvrací skoro pokaždé, i když jsme dávali Bachovky, pamlsky, bez pamlsků, cokoli... A pak se jí přirozeně do tramvaje nechce. No a po takové jízdě je to zase nanovo, zase takové "ochočování" okolo zastávek... Ještě mě napadá situace, kdy ji musíme zavřít do vedlejší místnosti, takže ji přirozeně zavoláme, ale ona nejde, protože už ví, co bude, což je pro ni asi trest. Jenomže ona nejde ani pak, když se jedná o normální situaci, a to je problém. Takže zase trénujeme zavolání, odměny, nalákání na hru atd. U her hodně skáče a hopsá a my nechceme, aby po nás skákala a bylo vidět, že měla ze začátku zmatek v tom, že chceme, aby si s námi hrála, což pro ni = skákat a vše je dovoleno, a přitom ji na sebe nenecháme skákat. Takže jsme jasně nastavili pravidla, kdy skákat může (povel na obejmutí) a kdy ne, je spokojenější, protože má jasno. Ale jestli to dělám správně, to netuším.

Keriton: Děkuji, na knihu se taky podívám. Už tak se snažíme jet pozitivku, ale někdy mi připadá, že to nestačí, jsou situace, kdy prostě nemůžu čekat na pozitivní zpevnění reflexu, protože je nutná fyzická korekce. Třeba když na přechodu automaticky vběhne do cesty. Teďka obvykle čeká na zelenou, ale občas se stane, že se prostě zapomene, takže ji musím opravit a to rychle.
Můžu se zeptat, proč cvičák ne? Jsme z brna, je tu pár cvičáků, které jedou pozitivku a myslím, že to není klasická drezůra, kde i budou tvrdit, jak mám psa převracet na záda, když neposlechne (ano, to to řekli jedné kamarádce s ČSV). Hodně lidí s bockama si je chválí, tak jsem si říkala, že by to mohlo být ku prospěchu té naší potvory.

Pisu prvni vec, co me napadla- pokud chcete psovi udelat neprijemnou vec - treba zavrit- nevolejte ho, ale dojdete pro nej. Logicky si tak privolani kazite. A duveru taky. Pes se uci privolani tak, ze po n3m naskeduje vzdy cokoliv POZITIVNIHO! Pamlsek, hra, muchlovani, pr3tahovani, zradlo.
Ja, pro psa, neprijemne veci nazyvam pravymi ( a stale stejnymi) jmeny, abych byla pro psa srozumitelna. Tak pes dopredu vi, co se bude dit. Sama n3mam rada habadury, tak je nepusobim ani psovi.

Jste z Brna, my taky . Doporucuji Petru Mareckovou, ta mela tak zmaknuteho borderaka ze fungoval na myslenku- ta mi doporucila take knihu #veho osa nestrilejte a nasmerovaka spravnym smerem

Co me jeste napada, samy jste zjistili, ze funguje udelat z neprijemnosti beznou vec, tedy zadne ochcapinky kolem dokola. Sebejisty panecek prenasi svoje psychicke rozpolozeni na psa stejne jako nejisty. Obecne se doporucuje psa desenzibilizovat- tedy k objektu, se kterym ma problem, se priblizovat napred na vzdalenost, kdy pes je jeste v pohode a vnima. V te vzdalenosti si se psem pohrat, pamlskovat. Vzdalenost postupne zkracovat.
Nebo bych salinou jela za necim, za cim se pes tesi- treba jednu zastavku- po vystoupeni neco, co pes miluje, brzy se bude tesit. Ja takto se stenetem salinou jezdila prave na zminovany cvicak a fenka doted mysli, ze vystupujeme tam a do saliny se tesi

Ještě se zeptám, než si seženu všechny ty knížky... Jak posílit psovi sebevědomí, aby měl větší jistotu? Protože to, co děláme, to asi moc nefunguje, když to je takový bojínek. A jak jinak pracovat na důvěře psa k pánovi? Ráda se dozvím i nové způsoby, v podstatě se pořád učím.

Předtím jsem převachovvávala bíglici, které se v podstatě dostalo socializace až v 7 letech, kdy předchozí život strávila uvázaná na vodítku uvnitř bytu, kdy se s ní nikdo nebavil. Tam jsme to nějak zvládli, ale bordera je úplně jiná povaha, rozhodí ji daleko drobnější věci, urazí se třeba i když jí někdo zakáže vyskočit na stůl apod. Nechci tvrdit, že to je magor nebo nezvladatelný pes, ale daleko více se projeví každá malá chyba a pak se mi stotisíckrát vrátí. Beru to tak, že si za její problémové chování můžu v podstatě sama, tak proto se snažím nasát co nejvíce informací.
A třeba to s přivoláním a zavřením v místnosti mě taky došlo až teď, že to je vlastně hrozná zrada, měla jsem za to, že přivolání je univerzální a i když po něm následuje odměna, má se využívat i k nepříjemným záležitostem. Achjo.

Abubaide napsal(a):
Ještě se zeptám, než si seženu všechny ty knížky... Jak posílit psovi sebevědomí, aby měl větší jistotu? Protože to, co děláme, to asi moc nefunguje, když to je takový bojínek. A jak jinak pracovat na důvěře psa k pánovi? Ráda se dozvím i nové způsoby, v podstatě se pořád učím.

Předtím jsem převachovvávala bíglici, které se v podstatě dostalo socializace až v 7 letech, kdy předchozí život strávila uvázaná na vodítku uvnitř bytu, kdy se s ní nikdo nebavil. Tam jsme to nějak zvládli, ale bordera je úplně jiná povaha, rozhodí ji daleko drobnější věci, urazí se třeba i když jí někdo zakáže vyskočit na stůl apod. Nechci tvrdit, že to je magor nebo nezvladatelný pes, ale daleko více se projeví každá malá chyba a pak se mi stotisíckrát vrátí. Beru to tak, že si za její problémové chování můžu v podstatě sama, tak proto se snažím nasát co nejvíce informací.
A třeba to s přivoláním a zavřením v místnosti mě taky došlo až teď, že to je vlastně hrozná zrada, měla jsem za to, že přivolání je univerzální a i když po něm následuje odměna, má se využívat i k nepříjemným záležitostem. Achjo.

Ja bych uplne zmenila pristup. Pokud mozno bych ignorovaka nezadouci chovani a hlavne odmenovala to, co chci aby pes dekal. Mam tibetskou terierku- tedy take puvodem ovcacke plemeno, velmi inteligentni, byla mi doporucena jako klidnejsi varianta borderky . No klidnejsi, ha ha...
Nicmene mi v puberte dala jasne najevo, ze pozlem mam smulu- takto se z damou mluvit nebude a vypla. Naucila jsem se hlidat si ton hlasu, byt stale pozitivni a hlavne predvidat. Byt vzdy krok pred psem a chytrejsi . Pokud jsem prokazaka vice inteligence nez ona uracila se me respektovat. O tibetacich se rika, ze jsou mali lide, ze uznavaji hiererchii “ ja pan, ty pan” a je to fakt
Jelikoz jsem si ji poridila jako tretiho psa, mezi dva naprosto pohodove havanske psiky, byla jsem velmi prekvapena, kdyz se v puberte s klukem zacala rvat a taky byla ke mne majetnicka. Napred jsem si myslela, ze ji budu muset vratit, ze to nepujde, byl to vzdy mzik a byli v sobe, ani jsem nepostrehla jak to vzniklo. Az mi doslo, ze kluk ji neprijal, ona je nejista a z toho to prameni. Naucila jsem se nosit pamlsky po kapsach a odmenovat situace kdy se zrovna chovaji pekne. Brzy pochopila, ze kdyz bude zpusobne sedet, a nebude zabijet negativistu, dostane kokino a stacilo ze na nej zazirala, pak ji jakoby seplo, sedla si a divala se na me- takhle je to spravne panicko? A kluka jsem odvolala aby ji neresil take. Ted spolu mame nejkrasnejsi vztah a je to doslova partacka, se kterou si naprosto rozumime.



Pro vas- abyste spolu byly take tak, bych doporucila- pokud pes udela neco, co se vam nelibi, musite to vyuzit k nacviku tak, abyste vzdy skoncily v dobrem. Proste aby pokazde nasledovalo neco, za co muzete pochvalit, odmenit. A byt čitelna, přima a dokazala byt oporou v neprijemnych situacich. Pro me byla velka odmena, kdyz bouchl delbuch, ze fenka nezmizéa v eteru, ale pribehka ke mne.

"Už tak se snažíme jet pozitivku, ale někdy mi připadá, že to nestačí, jsou situace, kdy prostě nemůžu čekat na pozitivní zpevnění reflexu, protože je nutná fyzická korekce."

Jasně, jsou situace, kde je potřeba ihned zasáhnout, např. chytit za šňůru a přimět, aby počkala. Já nedělám čistě pozitivně, prostě nějaký pravidla platěj ať se to psovi líbí nebo ne. Ale taky mám psa, kterej se zamlada hodně obtížně motivoval a fůru věcí bral jako čistou buzeraci a "už si můžu konečně jít po svým?" BOC je samozřejmě jiná nátura, tam by až takový problém nastat neměl. Ale naučit psa, že poslouchat povely je super sranda, se hodí.

"Můžu se zeptat, proč cvičák ne?"

Já mám se cvičákama dost blbý zkušenosti, zvlášť co se týče nápravy problematickýho chování ke psům nebo k lidem. Řešení nejistých psů drilováním a povelováním, trestáním za jakýkoliv projevy, nulovým porozuměním tomu, co a proč to ten pes dělá, blábolením o dominanci a "to už se nikdy neodnaučí", a podobně. Ale třeba zrovna ten, co máte vybranej, bude dobrej, to je dost možný.

Abubaide napsal(a):
Ještě se zeptám, než si seženu všechny ty knížky... Jak posílit psovi sebevědomí, aby měl větší jistotu? Protože to, co děláme, to asi moc nefunguje, když to je takový bojínek. A jak jinak pracovat na důvěře psa k pánovi? Ráda se dozvím i nové způsoby, v podstatě se pořád učím.

Předtím jsem převachovvávala bíglici, které se v podstatě dostalo socializace až v 7 letech, kdy předchozí život strávila uvázaná na vodítku uvnitř bytu, kdy se s ní nikdo nebavil. Tam jsme to nějak zvládli, ale bordera je úplně jiná povaha, rozhodí ji daleko drobnější věci, urazí se třeba i když jí někdo zakáže vyskočit na stůl apod. Nechci tvrdit, že to je magor nebo nezvladatelný pes, ale daleko více se projeví každá malá chyba a pak se mi stotisíckrát vrátí. Beru to tak, že si za její problémové chování můžu v podstatě sama, tak proto se snažím nasát co nejvíce informací.
A třeba to s přivoláním a zavřením v místnosti mě taky došlo až teď, že to je vlastně hrozná zrada, měla jsem za to, že přivolání je univerzální a i když po něm následuje odměna, má se využívat i k nepříjemným záležitostem. Achjo.

Určitě neberte rady typu nevšímat si problémového chování a odměňovat to správné. Podle toho, co popisujete, ona je nejistá, bázlivá, neorientuje se. Ona potřebuje s vámi komunikovat, potřebuje mít ve vás oporu, potřebuje vaše rady a podporu, když je z něčeho nejistá. Píšete, že je závislo, tak toho využijte, jděte ke stojící tramvaji, domluvte se s řidičem, osahejte tramvaj, projděte stojící tramvají, chvíli tam zůstaňte, pak v klidu vystupte. Nechte jí věci prozkoumat, očuchat, nechte jí, ať sleduje, co se děje. Hodně na ní mluvte, nepoužívejte chlácholivý tón, nepřehrávejte pochvaly, neječte, nemluvte na ní jako na idiota. Chovejte se vždy klidně a přirozeně. Hodně mazlete. Nepoužívejte zákazové povely. S paní Marečkovou opatrně, ona nahradí komunikaci mezi vámi klikáním a odhazováním pamlsků... její pes sice možná už funguje na myšlenku, ale jde o to, za jakou cenu.

K tomu přivolání a následnému zavření, můžete klidně přivolat, pomazlit, pohrát si, odměnit, povelem psa odeslat do jiné místnosti a zavřít. Nebo mít na to povel, u nás se ukáže rukou, kam má pes jít a řekne se místo, pes tam v klidu jde, nemá s tím problém.

"urazí se třeba i když jí někdo zakáže vyskočit na stůl apod"

víš, jak jsou ty dva pohledy na sklenici - optimista řekne napůl plná, pesimista napůl prázdná...

Tak si taky zkus obrátit pohled a místo zákazu vyskočit na stůl (či cokoliv) jí říkej, co dělat má...neboli ji skutečně veď

to je u nejistého psa poměrně klíčové...

scylla napsal(a):
Určitě neberte rady typu nevšímat si problémového chování a odměňovat to správné. Podle toho, co popisujete, ona je nejistá, bázlivá, neorientuje se. Ona potřebuje s vámi komunikovat, potřebuje mít ve vás oporu, potřebuje vaše rady a podporu, když je z něčeho nejistá. Píšete, že je závislo, tak toho využijte, jděte ke stojící tramvaji, domluvte se s řidičem, osahejte tramvaj, projděte stojící tramvají, chvíli tam zůstaňte, pak v klidu vystupte. Nechte jí věci prozkoumat, očuchat, nechte jí, ať sleduje, co se děje. Hodně na ní mluvte, nepoužívejte chlácholivý tón, nepřehrávejte pochvaly, neječte, nemluvte na ní jako na idiota. Chovejte se vždy klidně a přirozeně. Hodně mazlete. Nepoužívejte zákazové povely. S paní Marečkovou opatrně, ona nahradí komunikaci mezi vámi klikáním a odhazováním pamlsků... její pes sice možná už funguje na myšlenku, ale jde o to, za jakou cenu.

K tomu přivolání a následnému zavření, můžete klidně přivolat, pomazlit, pohrát si, odměnit, povelem psa odeslat do jiné místnosti a zavřít. Nebo mít na to povel, u nás se ukáže rukou, kam má pes jít a řekne se místo, pes tam v klidu jde, nemá s tím problém.

Klik je přece komunikace, to samé jako "jsi šikovný pes"..jakékoli slovo se dá použít nehezky
nedávno jste tu povídala, že poslat na místo je nějak špatné, a to zrovna slečna se psy pracuje tak, že jsou jedna duše
a teď je to zase jinak ?
za jakou cenu jde u Vás pes na místo, když to dělá na ukázání rukou ?
někdo ho bil, tak poslouchá ruku ?
nerýpu, fakt mě to zajímá, neříkám, že psy bijete, vím že ne, ale teda ta správná technika/výchova, nemůžete to nějak pojmenovat ?
anebo rýpu, mně je to jedno, ale už tomu nějak vůbec nerozumím

k andulce.. říkám psovi lehnout, protože on to sám nevymyslí, dostat se do klidu
před andulkou lehnout na pět metrů, člověk ať se přiblíží ke kleci o jednu stopu třeba..
další den je pes blíž, člověk vždy blíž než pes
pes kouše kost, hraje si s jiným člověkem nebo stejným, kouká na klec...tedy chci, aby věděl, že někdo u klece nebo andulka dělá prudké pohyby = kousání kosti
ne té ptačí..
na tom místě odložení není pes nikdy odložený - o to jde.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Klik je přece komunikace, to samé jako "jsi šikovný pes"..jakékoli slovo se dá použít nehezky
nedávno jste tu povídala, že poslat na místo je nějak špatné, a to zrovna slečna se psy pracuje tak, že jsou jedna duše
a teď je to zase jinak ?
za jakou cenu jde u Vás pes na místo, když to dělá na ukázání rukou ?
někdo ho bil, tak poslouchá ruku ?
nerýpu, fakt mě to zajímá, neříkám, že psy bijete, vím že ne, ale teda ta správná technika/výchova, nemůžete to nějak pojmenovat ?
anebo rýpu, mně je to jedno, ale už tomu nějak vůbec nerozumím

k andulce.. říkám psovi lehnout, protože on to sám nevymyslí, dostat se do klidu
před andulkou lehnout na pět metrů, člověk ať se přiblíží ke kleci o jednu stopu třeba..
další den je pes blíž, člověk vždy blíž než pes
pes kouše kost, hraje si s jiným člověkem nebo stejným, kouká na klec...tedy chci, aby věděl, že někdo u klece nebo andulka dělá prudké pohyby = kousání kosti
ne té ptačí..
na tom místě odložení není pes nikdy odložený - o to jde.

Nehledejte šablonu, zkuste použít logiku: uděláte něco dobře doma, ve škole, rodiče se na vás neusmějí, nepohladí vás, kliknou a strčí vám do pusy kus čokolády. Nebude vám při tom druhém způsobu něco chybět? Hodně chybět? Nebo kliknou, strčí vám do pusy kus vaší snídaně a zaječí fistulí... hodnááááá holkááááá... jak se budete cítit? Budete se tetelit blahem a čekat na další klik a kousek snídaně? Pokud jste normální a máte rozum a víte, že se najíte i přes to, že se blahem tetelit nebudete, tak asi vezmete zpátečku. Pokud jinou možnost mít nebudete, necháte si to líbit, a za chvíli dost otupíte, přestanete sledovat výraz tváře rodičů, a budete sledovat jejich ruku s klikrem. (konec nadsázky).
Škoda, že můj starý ntb. odešel, měla jsem tam uložené video, kde odpůrce tzv. pozitivní motivace vzal skupinu lidí a ti měli postupně splnit jednoduchý úkol - z původní místnosti vejít do jiné, posadit se ke stolu s papírem a tužkou a napsat písmeno B. Nesmělo se na ně mluvit, polovině z nich bylo napovídáno posunky, výrazem tváře, druzá polovina byla naváděna klikrem a odměnou (co je odměna si každý člověk určil sám). První skupina zvládla úkol kolem 30 vteřin, druhá za více než 5 minut (navedení na to, že se mají podívat na dveře, že je mají otevřít atd.), když mluvili o svých pocitech, první byla v klidu a neviděla v úkolu problém, druhá mluvila o nejistotě a nervozitě.
Takže nehledejte žádné šablony, proto pořád dokola opakuji, že práce se psem je o komunikaci a o tom, jak dobře ho čtete a vyhodnocujete, co vám říká. Mohu poslat psa na místo ( u nás to znamená, že má jít tam, kam je mu ukázáno), nechápou to jako trest, je to prostě pokyn, který splní a jsou pochváleni. Když sousedka štěkne na svou dobrmanku Místo, čuba se schoulí na pelechu a má pocit, že je trestaná. Nervní psi, jako je ta bordera, potřebují uklidnit, potřebují se naučit žít v prostředí, ve kterém se pohybují, potřebují získat sebejistotu.

Ja treba neklikam , ale jako oznacovac zadouciho chovani mam radostne:”jo!” . K tomu muchlovani a pamlsek, takze zadne bezemocni klikani.

Navic klik se pouziva pri uceni neceho noveho, pri cviceni, ne v kazdodennim zivote a psa takove cviceni fakt bavi. Nikde neni psano, ze tam nepatri projevy radosti, hra, mazleni, naopak. Takze ten priklad s ditetem a klikaním je blbost

Lexaurin napsal(a):
Ja treba neklikam , ale jako oznacovac zadouciho chovani mam radostne:”jo!” . K tomu muchlovani a pamlsek, takze zadne bezemocni klikani.

Navic klik se pouziva pri uceni neceho noveho, pri cviceni, ne v kazdodennim zivote a psa takove cviceni fakt bavi. Nikde neni psano, ze tam nepatri projevy radosti, hra, mazleni, naopak. Takze ten priklad s ditetem a klikaním je blbost

Tak tak, já mám místo klikání "ano" :)
Díky tomu je mnohem snazší vysvětlit psovi novej cvik, nějakou novou činnost (a to zvlášť mám-li takovýho ne zrovna úplně bystrýho psa, žejo). A potvrzovat již naučené věci. Po "ano" následuje obvykle pamlsek a/nebo další formy pochvaly.
Pokud nechci dávat pamlsek, zvolím jiný slovo na potvrzení, že to pes udělal správně.
Důležitá je taky intonace a tón hlasu, můžu říct "ano" jiným tónem a není to kliknutí a můžu říct "pašák" zase nějakým tónem a pes se podívá, jestli bude pamlsek.

Klikání jsem zkoušela, ale popravdě jsem z toho byla dost na nervy, v jedné ruce hračku, v druhé pamlsek, ještě ten klikr někde šmátrat, nebylo mi to moc příjemné a pohodlné. Raději psa chválím mazlením a slovně, ne objektem. Pamlsek mám až jako doplněk, protože někdy se mi stávalo, že o něj prostě zájem neměla a rvát jí ho do huby, jenom aby byla odměna, mi přijde na hlavu. Taky nechci být chodící pamlskovník, to pak pro mě postrádá smysl, aby pes poslouchal jenom proto, že mám pamlsek. Takže to střídám s hrou a čímkoli, co v tu chvíli fena považuje za hodnotné. Při učení nového se takový klikr samozřejmě může hodit, ale mě to prostě nesedělo.

Abubaide napsal(a):
Klikání jsem zkoušela, ale popravdě jsem z toho byla dost na nervy, v jedné ruce hračku, v druhé pamlsek, ještě ten klikr někde šmátrat, nebylo mi to moc příjemné a pohodlné. Raději psa chválím mazlením a slovně, ne objektem. Pamlsek mám až jako doplněk, protože někdy se mi stávalo, že o něj prostě zájem neměla a rvát jí ho do huby, jenom aby byla odměna, mi přijde na hlavu. Taky nechci být chodící pamlskovník, to pak pro mě postrádá smysl, aby pes poslouchal jenom proto, že mám pamlsek. Takže to střídám s hrou a čímkoli, co v tu chvíli fena považuje za hodnotné. Při učení nového se takový klikr samozřejmě může hodit, ale mě to prostě nesedělo.

Mne klikr taky zavazel, proto jsem zvolila slovo se specifickym tonem. Dulezite je zjistit, co je pro psa odmena. Tu si vetsinou urcuje pes sam. Nicmene odmena je sirsi pojem. Treba: pes chce dopredu- tahne na voditku, odmena je tedy cesta vpred- tu dostane, az provesi voditko. Nebo, mam misku se zradlem, pes ji chce= odmena, ale pes na me skace jako blazen, odmena- miska nebude- putuje za zada, uklidni se, seda si, miska jde na zem. Atd atp

A co se andulky tyce. V Pes oritel cloveka byl super ckanek od majitelky borderky, ktera poridila andulku aby mela fena doma praci. Andulka byla v kleci na skrini, obcas ska na zem a fena dostala povel:”pasene”. Zalehla ke kleci a “pasla” andulku ocima. Pak povel :”volno”, a dulka na skrin . Co si o tom myslela andulka nepsala

Abubaide napsal(a):
Klikání jsem zkoušela, ale popravdě jsem z toho byla dost na nervy, v jedné ruce hračku, v druhé pamlsek, ještě ten klikr někde šmátrat, nebylo mi to moc příjemné a pohodlné. Raději psa chválím mazlením a slovně, ne objektem. Pamlsek mám až jako doplněk, protože někdy se mi stávalo, že o něj prostě zájem neměla a rvát jí ho do huby, jenom aby byla odměna, mi přijde na hlavu. Taky nechci být chodící pamlskovník, to pak pro mě postrádá smysl, aby pes poslouchal jenom proto, že mám pamlsek. Takže to střídám s hrou a čímkoli, co v tu chvíli fena považuje za hodnotné. Při učení nového se takový klikr samozřejmě může hodit, ale mě to prostě nesedělo.

Jo taky jsem klikru nepřišla na chuť...prostě používám pomocné slovo "áno", které na nic jiného nepoužiju...pamlskuju pouze štěňata, když je učím něco nového nebo jako upevnění cviku např. ke mně! (v našem případě "štěňatááá, honem k mamince", přestože je to pro kolemjdoucí asi úsměvné, když se přiřítí 2 osmiletá padesátikilová telata, ale jak jsem si je naučila, tak je mám a tento povel funguje nejlíp , když je nejhůř tak hvízdám )...i když mám žravé psy, tak mi u nich pamlskování nepřišlo jako úplně dobrej nápad...připadalo mi, že když je zavolám, tak nemají zafixováno, že mají přijít, ale že to je povel "pojď si vzít mňamku"...ráda bych řekla, že je za provedení úkolu chválim, ale vlastně to dělám jen v případě, že splnění pro ně bylo těžší...např. přivolání když vidí psa...srnu...bezďáka...zajíce...to potom nadšeně kvituju pochvalou, běžné provozní přivolání, když jsme sami v lese, široko daleko nic, co by je mohlo rozptýlit, beru jako automatické...

"uděláte něco dobře doma, ve škole, rodiče se na vás neusmějí, nepohladí vás, kliknou a strčí vám do pusy kus čokolády. Nebude vám při tom druhém způsobu něco chybět? Hodně chybět? Nebo kliknou, strčí vám do pusy kus vaší snídaně a zaječí fistulí... hodnááááá holkááááá... jak se budete cítit? Budete se tetelit blahem a čekat na další klik a kousek snídaně?"




"Raději psa chválím mazlením a slovně, ne objektem"
klikr není primárně pochvala!

"Pamlsek mám až jako doplněk, protože někdy se mi stávalo, že o něj prostě zájem neměla a rvát jí ho do huby, jenom aby byla odměna, mi přijde na hlavu. "
však odměna NErovná se automaticky pamlsek!

toť evidentně ukázka nepochopení...

Asi jsme si tady neporozuměli. Vím, jak funguje klikr, že kliknutí není sama o sobě odměna, spíše znamení, že takhle je to dobře a bude následovat odměna. Používala jsem to předtím u papouška, ale ten byl i tak příliš hyperaktivní na to, aby dokázal udržet pozornost na více než sekundu (kakariki), ale naučili jsme ho alespoň základy, díky klikru. Ale to nic nemění na tom, že u psa mi klikr prostě zavází a nedělá se mi s ním dobře. Připadalo mi, že tu dobu mezi odměnou a vykonanou akcí prodlužuje, třeba se mi stávalo, že jsem prostě nestíhala klikat, nebo než po kliknutí následovala odměna, pes už byl v tahu. Asi mám být rychlejší já, ale i tak mi to prostě nevyhovovalo, připadalo mi to neosobní. Ale metodu samotnou nekritizuju, je to super věc, pokud to pomáhá komunikace mezi zvířetem a pánem, jenom to prostě není pro mě.

Klik, čokoláda ?
jestli tohle někdo provozujete, zvu k sobě na víkend, mám ráda Milku s celými ořechy

scylla: dejte mi adresu, pošlu Vám pohled a čokoládu (Milku ne), protože máte samé nějaké divné zážitky..to, že někdo neumí zacházet s klikrem, čokoládou a psem ≠ klikr hloupý, čokoláda hloupá, pes hloupý, úterý hloupé, pozitivní přístup hloupý, nedávno jste tu označila povel "místo" za ne hloupý, ale zlý.. nečtete vůbec lidi, jinak byste rozlišila kdo to myslí jako na teho dobrmánka..
no..i tou Milkou se dá někoho plácnout po hlavě.

Nechtěla jsem nikoho urazit
prosím, netlučte nikoho po hlavě čokoládou, nezaslouží si to
pošlete mi ji
to je vše
děkuji.

Teda nezlobte se, holky, ale nějak jste ten princip nepochopily, ne ?
klik, následuje odměna.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Klik, čokoláda ?
jestli tohle někdo provozujete, zvu k sobě na víkend, mám ráda Milku s celými ořechy

scylla: dejte mi adresu, pošlu Vám pohled a čokoládu (Milku ne), protože máte samé nějaké divné zážitky..to, že někdo neumí zacházet s klikrem, čokoládou a psem ≠ klikr hloupý, čokoláda hloupá, pes hloupý, úterý hloupé, pozitivní přístup hloupý, nedávno jste tu označila povel "místo" za ne hloupý, ale zlý.. nečtete vůbec lidi, jinak byste rozlišila kdo to myslí jako na teho dobrmánka..
no..i tou Milkou se dá někoho plácnout po hlavě.

"Klik, čokoláda ?
jestli tohle někdo provozujete, zvu k sobě na víkend, mám ráda Milku s celými ořechy"

tohle se sem ted proste patri dat :-D

https://www.youtube.com/watch?v=No_TCpcoxc4.

tož jak ta "pozitivka" funguje...

Jako vono kdyby třeba lidi žijící v jedný domácnosti pobrali trochu z tý pozitivky, vyřešilo by to řadu problémů :D.

Https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-laska-a-vztahy-laska-a-vztahy/202868/lasko-jsi-genius-aneb-vite-jak-chvalit-muze.html


tož bodejť že to funguje, napříč živočišstvem...ovšem nikoliv v scyllině podání, to nikoliv (ale já mám pořád zmatení nad pojmem "pozitivka", tak to bude asi tím... ).

No ja naopak kdyz jsem si precetla knihu “Sveho psa nestrilejte” litovala, ze jsem ji necetla kdyz byli synove mali. Treba misto masa bych mela gumidky nebo syr, mrkvicku a odmenovala kazde zastaveni u silnice . A z manzela brucouna jsem ignorovanim jeho protivnosti a venovanim se jemu kdyz byl mily, udelala celkem privetiveho cloveka takze rozvod se nekonal

Lexaurin napsal(a):
No ja naopak kdyz jsem si precetla knihu “Sveho psa nestrilejte” litovala, ze jsem ji necetla kdyz byli synove mali. Treba misto masa bych mela gumidky nebo syr, mrkvicku a odmenovala kazde zastaveni u silnice . A z manzela brucouna jsem ignorovanim jeho protivnosti a venovanim se jemu kdyz byl mily, udelala celkem privetiveho cloveka takze rozvod se nekonal