Štěně vyhozené v krabici

Chudák. to zvíře se asi bojí úplně všeho. zapomeňte na nějaké přerůstání přes hlavu.

jinak viz megííí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokoj - pes, já, ticho
sedím na zemi u zdi, pokud možno bokem k psovi, jím psovu večeři, strašně mě baví psí hračky
on přijde
vezme si kousek jídla položený 2 metry ode mě
možná pak i z metru
a pak z ruky
za chvíli půjde i po hračce, a za to sedím pořád bokem, za hračku tahám, pokus o hru nekrvavou odměním kouskem jídla, ticho může proříznout klidné "hodná", stane se později známým záchranným slovem i pro ni
po schodech půjde za tím, o koho se může opřít nebo je zábavný, případně má aspoň to jídlo a nenatahuje proti nezvyklé hlavě ruku.

Není problém Kiru krmit z ruky, ale když se jí nasype krmení do misky a začne žrát, nikdo se k ní nesmí přiblížit, jinak by mě teda ještě zajímalo jak jí dát vědět, že něco dělá špatně, když se na ni nesmí ani zvýšit hlas.

viankaivanka napsal(a):
Není problém Kiru krmit z ruky, ale když se jí nasype krmení do misky a začne žrát, nikdo se k ní nesmí přiblížit, jinak by mě teda ještě zajímalo jak jí dát vědět, že něco dělá špatně, když se na ni nesmí ani zvýšit hlas.

Ona se tak chová ze strachu. naučte jí, že se nemusí bát, a nežádoucí chování zmizí. když na ní budete zvyšovat hlas, zvyšujete její strach a ukazujete jí, že má důvod se bát.

Moje rada je zapomenout všechno, co si myslíte, že víte o výchově a výcviku psa. tohle není vymazlené štěně od chovatele, ale chudinka, co asi v životě nic dobrýho nezažila, když takhle reaguje. pokud z ní má vyrůst použitelný pes, potřebuje k vám získat důvěru, musíte pro ní být laskavým vůdcem, kterému bude moci věřit, že jí ochráníte před tím zlým světem - a ona ví, že svět je zlý, naopak, neví, že může být i dobře, že není potřeba neustále bojovat o holý život.

viankaivanka napsal(a):
Není problém Kiru krmit z ruky, ale když se jí nasype krmení do misky a začne žrát, nikdo se k ní nesmí přiblížit, jinak by mě teda ještě zajímalo jak jí dát vědět, že něco dělá špatně, když se na ni nesmí ani zvýšit hlas.

Holčička dostala moc pěkné jméno (jako dítko z Orphan Black, takové zázračné), ale ne to, co nejvíce je třeba. Jistotu. Upozorňuje Vás, že neví, jak se chová pes ve společnosti lidí, upozorňuje, zkuste ji poslechnout. Začněte úplně znovu, ráno. Zapomeňte na všechny dny, kdy tu byla.
Nevystavujte ji situacím, kde si může být nejistá. Nesypu jídlo do misky, protože ji tím nutím cítit se zle, má strach o jídlo, asi, a hlavně nezvyklý divoký pes když jí, je zranitelný.
Vy ji naučíte, že se není čeho bát. Ukážete, co má dělat. a to dobré odměníte. i jen malý náznak, pokus.
Krmit jen kouskem na zemi a v ruce, bez rušících vlivů. Ona slyší, cítí vibrace v podlaze, i pach, i pocity, na větší vzdálenost, než si myslíme.
Velmi jí pomůže pevný režim od probuzení po usínání.
Dobré ráno, Kiro, jdeme čůrat. Hodná. Kiro, papání, na, vem si. Hodná. Ležíme, odpočíváme. Hodná. a běžíme ven. Ty jsi ale hodná. a taháme za uzel. Uzel se kouše. Hodná. a sedni. Hodná. Ke mně, Kiro. Jsi nejšikovnější nejhodnější Kira. a spinkáme.
Zvolte si povely/slova/posunky, které označí, co se po ní chce, a co dělá dobře, a to dodržujte dofurt.

Přesně. Vy musíte být ta chytrá. Přemýšlejte o všech situacích, kdy se chovala "nevhodně", kdy jste si přála ji potrestat nebo okřiknout. a teď zapřemýšlejte, jak to udělat úplně jinak, aby k těm situacím vůbec nedocházelo, aby pes udělal to, co vy si přejete, aby udělal, úplně oklikou.

takže ano, krmte klidně z ruky. jen tak mimochodem, nic po ní nechtějte. už jste někdy ochočovala nějaké divoké zvíře? kdy každý náznak důvěry je úžasná věc, úplně se vám rozbuší srdce, ale nesmíte to dát najevo, protože prudší pohyb by mohl zvíře zase vyplašit? no, tak takhle. a takhle všechno.

Když se objeví agrese, moc tlačíte. Tohle zvířátko prostě reaguje kousáním, kde by jiný utekl, ale princip je stejný.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Holčička dostala moc pěkné jméno (jako dítko z Orphan Black, takové zázračné), ale ne to, co nejvíce je třeba. Jistotu. Upozorňuje Vás, že neví, jak se chová pes ve společnosti lidí, upozorňuje, zkuste ji poslechnout. Začněte úplně znovu, ráno. Zapomeňte na všechny dny, kdy tu byla.
Nevystavujte ji situacím, kde si může být nejistá. Nesypu jídlo do misky, protože ji tím nutím cítit se zle, má strach o jídlo, asi, a hlavně nezvyklý divoký pes když jí, je zranitelný.
Vy ji naučíte, že se není čeho bát. Ukážete, co má dělat. a to dobré odměníte. i jen malý náznak, pokus.
Krmit jen kouskem na zemi a v ruce, bez rušících vlivů. Ona slyší, cítí vibrace v podlaze, i pach, i pocity, na větší vzdálenost, než si myslíme.
Velmi jí pomůže pevný režim od probuzení po usínání.
Dobré ráno, Kiro, jdeme čůrat. Hodná. Kiro, papání, na, vem si. Hodná. Ležíme, odpočíváme. Hodná. a běžíme ven. Ty jsi ale hodná. a taháme za uzel. Uzel se kouše. Hodná. a sedni. Hodná. Ke mně, Kiro. Jsi nejšikovnější nejhodnější Kira. a spinkáme.
Zvolte si povely/slova/posunky, které označí, co se po ní chce, a co dělá dobře, a to dodržujte dofurt.

Je mi jasné, že to dělá ze strachu, proto se k ní chováme hezky, v žádném případě ji nikdy netrestáme, akorát povel fuj a nesmíš jsme vždy pronášeli s důrazem, ale když jí to vadí, tak už to dělat nebudem, stejně to nemělo žádný efekt, ale co mám teda dělat, když třeba okusuje nohu od židle, okřikonut ji nesmím (stejně to nezabírá) a když ji chci zvednout a odnýst od toho pryč, tak se jí to taky nelíbí, vůbec jsem si všimla, že nemá ráda zvedání a pokládání, pokud chci odpoutat její pozornost nějakou hračkou, tak je jí to jedno, protože ona prostě zrovna teď chce okusovat židli a nic jiného ji nezajímá.

viankaivanka napsal(a):
Je mi jasné, že to dělá ze strachu, proto se k ní chováme hezky, v žádném případě ji nikdy netrestáme, akorát povel fuj a nesmíš jsme vždy pronášeli s důrazem, ale když jí to vadí, tak už to dělat nebudem, stejně to nemělo žádný efekt, ale co mám teda dělat, když třeba okusuje nohu od židle, okřikonut ji nesmím (stejně to nezabírá) a když ji chci zvednout a odnýst od toho pryč, tak se jí to taky nelíbí, vůbec jsem si všimla, že nemá ráda zvedání a pokládání, pokud chci odpoutat její pozornost nějakou hračkou, tak je jí to jedno, protože ona prostě zrovna teď chce okusovat židli a nic jiného ji nezajímá.

A když si sednete opodál a s hračkou si začnete hrát sama, fakt nepřijde?

A slaninu vidí dobře ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně. Vy musíte být ta chytrá. Přemýšlejte o všech situacích, kdy se chovala "nevhodně", kdy jste si přála ji potrestat nebo okřiknout. a teď zapřemýšlejte, jak to udělat úplně jinak, aby k těm situacím vůbec nedocházelo, aby pes udělal to, co vy si přejete, aby udělal, úplně oklikou.

takže ano, krmte klidně z ruky. jen tak mimochodem, nic po ní nechtějte. už jste někdy ochočovala nějaké divoké zvíře? kdy každý náznak důvěry je úžasná věc, úplně se vám rozbuší srdce, ale nesmíte to dát najevo, protože prudší pohyb by mohl zvíře zase vyplašit? no, tak takhle. a takhle všechno.

Když se objeví agrese, moc tlačíte. Tohle zvířátko prostě reaguje kousáním, kde by jiný utekl, ale princip je stejný.

Doufám, že je to skutčně jen agrese ze strachu a není to třeba agrese vrozená, s německými ovčáky zkušenost mám, ale co čekat od bernského salašnického psa vůbec nevím, navíc to je jen odhad, třeba jí v krvi koluje i krev nějakého agresívního plemene, i když se říká, že žádné zlé plemeno neexistuje a je to všechno vliv výchovy, já jsem ale přesvědčená, že některá plemena mají k agresi větší sklony, než jiná. Jinak je Kira moc chytrá, po dvou týdnech už se venčí jen venku, doma už loužičku ani hromádku neudělá, umí povel ke mně (teda pokud ji něco nevyrušuje), sedni, lehni, dej pac a dělá to všechno moc ráda a s nadšením, dá se říct, že jsme ji to v podstatě ani nějak neučili, jakoby se to naučila skoro sama a je úplně nadšená, když pak dostane pamlsek, pochvalu a pohlazení. Kdyby vymizela ta agresivita, byla by úplný zlatíčko.

Unavit štěnítko jde velice rychle, na židli by nemělo mít čas, protože buď jí, spí nebo běhá venku a strašně přemýšlí, z toho má hlad, a pak trochu blbne s lidmi a zas spí
přece ;-)

aha.. tak edit.: víc hraní, méně cvičení. Ta plemena jsou teď naprosto nedůležitá, vůbec mě nezajímají, je to pes a je si nejistý, to je Vaše jediná starost. Nejdřív se naučí jíst, spát, chodit venku poblíž Vás, protože Vy jste ta jistota, a pak na pár minut sedni lehni, protože unavit hlavičku. Začněte, prosím, znovu.
Prosím, agrese a štěně, ty pojmy k sobě vůbec nepatří. Agrese a pes, leda divoký (ten ale spíše uteče) nejistý nebo cíleně cvičen na lidi. Jinak také ne. Lidé jsou agresivní. Mluví furt a nahlas, máchají rukama, divně jsou cítit, neslyší a nevidí ostatní tvory, a ještě se cítí povoláni rozhodovat, co je vlastně pes. Je to kamarád. Bezpodmínečně a jediný tohoto druhu. Nic víc, nic méně, v něm nevidím.

viankaivanka napsal(a):
Doufám, že je to skutčně jen agrese ze strachu a není to třeba agrese vrozená, s německými ovčáky zkušenost mám, ale co čekat od bernského salašnického psa vůbec nevím, navíc to je jen odhad, třeba jí v krvi koluje i krev nějakého agresívního plemene, i když se říká, že žádné zlé plemeno neexistuje a je to všechno vliv výchovy, já jsem ale přesvědčená, že některá plemena mají k agresi větší sklony, než jiná. Jinak je Kira moc chytrá, po dvou týdnech už se venčí jen venku, doma už loužičku ani hromádku neudělá, umí povel ke mně (teda pokud ji něco nevyrušuje), sedni, lehni, dej pac a dělá to všechno moc ráda a s nadšením, dá se říct, že jsme ji to v podstatě ani nějak neučili, jakoby se to naučila skoro sama a je úplně nadšená, když pak dostane pamlsek, pochvalu a pohlazení. Kdyby vymizela ta agresivita, byla by úplný zlatíčko.

S tímhle přístupem jí snad rychle šoupněte někomu jinýmu... vrozená agrese, my ass.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A když si sednete opodál a s hračkou si začnete hrát sama, fakt nepřijde?

Ano přijde, ale až ji přestane bavit okusování židle, klidně třeba i za deset minut.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S tímhle přístupem jí snad rychle šoupněte někomu jinýmu... vrozená agrese, my ass.

Myslíte, že agrese je vždycky získaná? nemůže být vrozená? vidím, že máte jistě větší zkušenosti se psi, než já, vždycky jsem měla štěstí na bezproblémová štěňata, nikdy jsem podobný problém řešit nemusela, jsem klidně ochotná připustit, že jsem si to myslela špatně a můj názor byl mylný.

viankaivanka napsal(a):
Ano přijde, ale až ji přestane bavit okusování židle, klidně třeba i za deset minut.

A když jí pod nos po zemi pošlete kousek voňavýho párku, tak si židle nepřestane všímat? a pak hned další, než se začne soustředit na židli? a další? a pak kousek v ruce a zamávat, zaujmout? Prostě převést pozornost jídlem, když je za pamlsky nadšená?

viankaivanka napsal(a):
Myslíte, že agrese je vždycky získaná? nemůže být vrozená? vidím, že máte jistě větší zkušenosti se psi, než já, vždycky jsem měla štěstí na bezproblémová štěňata, nikdy jsem podobný problém řešit nemusela, jsem klidně ochotná připustit, že jsem si to myslela špatně a můj názor byl mylný.

Všichni máme vrozenou agresi.

A vrozená je také tendence řešit strach buď aktivní, nebo pasivní obrannou reakcí.

Ale pokud si prostě myslíte, že to štěně je nějak vrozeně agresivní ve smyslu, narodilo se, aby vám bez důvodu jednou zakroutilo krkem, tak ho dejte pryč hned, než si na vás zvykne.

Nevychovávejte ji s tím, že je to snad ovčák nebo berňák, pravděpodobně vůbec není. Nevychovávejte ji ani jako normálního psa, protože tím rozhodně není. Ale ještě může být.
Agrese je získaná, i ona k ní nějak přišla, štěně se nerodí zlé, ale formuje se podle světa, který má kolem sebe. Proč myslíte, že si už v takovém věku brání jídlo? Protože se naučila, že bez toho žádné mít nebude.
Brala jsem si osmitýdenní štěně, které už tehdy bylo 14 dní v dočasné péči, přičemž už předtím bylo nějakou chvíli od matky. Taková malá troska, fyzicky trochu daná do pucu, co to za ty dva týdny šlo, psychicky labilní. Připustit si to, že je "trochu šáhlá" je to nejdůležitější, co musíte udělat. Vždycky jsem od štěněcího období čekala takové to bezstarostné běhání po venku a blbnutí a to se nakonec nějakou dobu vůbec nedělo, protože feně dělalo potíž opustit moji postel, lekala se i pohybu svýho ocasu... Beze srandy.
Jenže rychle pochopila, že i když nemůže věřit světu kolem, mně jo, což je i u vás naprosto stěžejní. Jakmile ve vás pes najde oporu, máte velkou naději vychovat z něj normálního psa. Nelitujte ji (to je totiž taky cesta do pekel), jen k ní přistupujte jinak. Hodně s ní mluvte. To je jedno o čem, prostě jí vyprávějte nesmysly. (Já měla největší problém s tím, že mi vždycky mimo domov zamrzla, klepala se a nechtěla dělat nic. Takže jsem lítala po lese a zpívala jak trotl a ona hned zapomněla, čeho se tak moc lekla...) Když se něčeho venku lekne, vy jí musíte ukázat, že se není čeho bát. Stejně jako vy jí musíte dát najevo, že ani jídlo si před vámi bránit nemusí. Nedávejte jí jídlo do misky, dávejte jí ho přímo vy. Sedněte si, zavolejte si ji a dejte jí ty granule/maso hned u vás, tam, kde sedíte. Přijde? Ne? Tak jí ho tam nechte a kousek jí uhněte, ale stále buďte u toho, přibližovat se můžete postupně, jak vám bude víc věřit. Povídejte si s ní, občas jí k tomu něco dobrého přidejte... Rady tu padly hodně cenné, jen bych je opakovala. Musíte si z nich sama něco vzít.

Zapomeňte na nějaký německý ovčáky, berňáky nebo snad kolující krev zlých plemen. Plemeno má smysl řešit u vzhledu, velikosti, temperamentu, ale to, co řešíte vy, s tím nemá zhola nic společného. Váš pes bude jen takový, jakého si ho uděláte a je ve věku, kdy ještě máte možnost si ho nějakého udělat. Teď už to není o psovi, ale o vás.

impact napsal(a):
A když jí pod nos po zemi pošlete kousek voňavýho párku, tak si židle nepřestane všímat? a pak hned další, než se začne soustředit na židli? a další? a pak kousek v ruce a zamávat, zaujmout? Prostě převést pozornost jídlem, když je za pamlsky nadšená?

Dobrý nápad.

viankaivanka napsal(a):
Dobrý nápad.

To je to, co psala Bodlinka a Megí nade mnou. Nepřemýšlejte nad tím, jak jí věci zakázat, jak ji usměrnit. Přemýšlejte nad tím, jak ji motivovat, aby dělala to, co chcete. a jestli je žravá, máte z půlky vyhráno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Všichni máme vrozenou agresi.

A vrozená je také tendence řešit strach buď aktivní, nebo pasivní obrannou reakcí.

Ale pokud si prostě myslíte, že to štěně je nějak vrozeně agresivní ve smyslu, narodilo se, aby vám bez důvodu jednou zakroutilo krkem, tak ho dejte pryč hned, než si na vás zvykne.

Pryč ji určitě nedám, přirostla mi k srdci, až bude větší, tak s ní budu chodit na cvičák a tam mi když tak doufám taky poradí, pokud do té doby nebude o.k jen jsem si říkala, abych něco nezanedbala a neměla to její chování začít řešit radši hned.

Atheira napsal(a):
Nevychovávejte ji s tím, že je to snad ovčák nebo berňák, pravděpodobně vůbec není. Nevychovávejte ji ani jako normálního psa, protože tím rozhodně není. Ale ještě může být.
Agrese je získaná, i ona k ní nějak přišla, štěně se nerodí zlé, ale formuje se podle světa, který má kolem sebe. Proč myslíte, že si už v takovém věku brání jídlo? Protože se naučila, že bez toho žádné mít nebude.
Brala jsem si osmitýdenní štěně, které už tehdy bylo 14 dní v dočasné péči, přičemž už předtím bylo nějakou chvíli od matky. Taková malá troska, fyzicky trochu daná do pucu, co to za ty dva týdny šlo, psychicky labilní. Připustit si to, že je "trochu šáhlá" je to nejdůležitější, co musíte udělat. Vždycky jsem od štěněcího období čekala takové to bezstarostné běhání po venku a blbnutí a to se nakonec nějakou dobu vůbec nedělo, protože feně dělalo potíž opustit moji postel, lekala se i pohybu svýho ocasu... Beze srandy.
Jenže rychle pochopila, že i když nemůže věřit světu kolem, mně jo, což je i u vás naprosto stěžejní. Jakmile ve vás pes najde oporu, máte velkou naději vychovat z něj normálního psa. Nelitujte ji (to je totiž taky cesta do pekel), jen k ní přistupujte jinak. Hodně s ní mluvte. To je jedno o čem, prostě jí vyprávějte nesmysly. (Já měla největší problém s tím, že mi vždycky mimo domov zamrzla, klepala se a nechtěla dělat nic. Takže jsem lítala po lese a zpívala jak trotl a ona hned zapomněla, čeho se tak moc lekla...) Když se něčeho venku lekne, vy jí musíte ukázat, že se není čeho bát. Stejně jako vy jí musíte dát najevo, že ani jídlo si před vámi bránit nemusí. Nedávejte jí jídlo do misky, dávejte jí ho přímo vy. Sedněte si, zavolejte si ji a dejte jí ty granule/maso hned u vás, tam, kde sedíte. Přijde? Ne? Tak jí ho tam nechte a kousek jí uhněte, ale stále buďte u toho, přibližovat se můžete postupně, jak vám bude víc věřit. Povídejte si s ní, občas jí k tomu něco dobrého přidejte... Rady tu padly hodně cenné, jen bych je opakovala. Musíte si z nich sama něco vzít.

Zapomeňte na nějaký německý ovčáky, berňáky nebo snad kolující krev zlých plemen. Plemeno má smysl řešit u vzhledu, velikosti, temperamentu, ale to, co řešíte vy, s tím nemá zhola nic společného. Váš pes bude jen takový, jakého si ho uděláte a je ve věku, kdy ještě máte možnost si ho nějakého udělat. Teď už to není o psovi, ale o vás.

Děkuji za naději, že to s Kirou taky zvládnu, věřím tomu, že ano.

viankaivanka napsal(a):
Pryč ji určitě nedám, přirostla mi k srdci, až bude větší, tak s ní budu chodit na cvičák a tam mi když tak doufám taky poradí, pokud do té doby nebude o.k jen jsem si říkala, abych něco nezanedbala a neměla to její chování začít řešit radši hned.

Na cvičák pozor, ne každý cvičák je dobrý a ne každý cvičitel dobře poradí.

tohle není zvířátko, u kterého si kdy budete moci dovolit nějaké škubání na obojku nebo vůbec jakýkoliv nátlak silou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na cvičák pozor, ne každý cvičák je dobrý a ne každý cvičitel dobře poradí.

tohle není zvířátko, u kterého si kdy budete moci dovolit nějaké škubání na obojku nebo vůbec jakýkoliv nátlak silou.

Aha a mám nějakou šanci zjistit jestli jsou cvičáky v mém okolí kvalitní? dá se to vůbec nějak poznat?

Ani ne :d
radši bych řešila štěně a mě, než štěně a cvičák, protože tam jsou psi, a Vy ji zatím ještě nechráníte, tak je začne rvát, nebo minimálně řvát, to bojáčci dělají, a vše blbé se hůře odnaučuje než učí dobré, asi tak tisíckrát
nemáte štěně německého ovčáka, chápete to, že ano ?

viankaivanka napsal(a):
Aha a mám nějakou šanci zjistit jestli jsou cvičáky v mém okolí kvalitní? dá se to vůbec nějak poznat?

Když to poznáte, tak už základní kurz poslušnosti nepotřebujete.

prostě nečekejte na nějakou pomoc cvičáku, asi tak. tohle budete muset zvládnout sama, srdcem.

viankaivanka napsal(a):
Aha a mám nějakou šanci zjistit jestli jsou cvičáky v mém okolí kvalitní? dá se to vůbec nějak poznat?

Ve chvíli, kdy už jsem tohle poznala, mi cvičáky byly k ničemu. Nejen proto, že zrovna všechny v mém okolí (a to jsem bydliště střídala) vážně byly k ničemu, ale i proto, že už jsem si dokázala se psem zařídit vše potřebné i bez cvičáku.
Je pár dobrých psích cvičitelů/odborníků, ke kterým bych šla pro radu, kdybych byla třeba ve vaší situaci, já vždy ráda poradím Evu Štemberovou (z čehož pak někteří mají pocit, že je nějak protěžovaná nebo co, ale pro mě je holt z týhle branže fakt nejlepší).

viankaivanka napsal(a):
Aha a mám nějakou šanci zjistit jestli jsou cvičáky v mém okolí kvalitní? dá se to vůbec nějak poznat?

Vždyť jste vycvičila dva psy, tak to poznáte .

rapotacka11 napsal(a):
Vždyť jste vycvičila dva psy, tak to poznáte .

Ale to byli naprosto bezproblémový psi.

Zpočátku jí nechte nějaký zajetý rytmus dne a moc ho nerozhazujte třeba víkendovými celodenními akcemi apod. Taky najeďte na pravidelné rituály a nic neměňte. Každé štěně potřebuje jistoty, ale nervík s neznámou minulostí obzvlášť.

viankaivanka napsal(a):
Ale to byli naprosto bezproblémový psi.

Jestli můžu... vytáhněte si - a vytiskněte, fakt bez nadsázky, protože abyste to měla při ruce, všechno to, co doteď psala megííí, bodlinka a impakt. a jeďte čistě jen tohle. Ony mají sestrakra pravdu. Musíte se jí stát jistotou, vy nevíte jak s ní bylo nakládáno, co se jí dělo, čeho se bojí, obává. Na druhou stranu je to štěník, chce si hrát, tak si hraje po svým - okusuje. to jídlo, jestli jich byla někde kopa a ona musela bojovat o svůj díl, tak se nedivte, že si jídlo ustrašeně brání. Ostatně všechno to její chování je opravdu ustrašené. a jediným řešením je, ten strach utišit, dát jí tu jistotu, musí vám věřit, nesmí se bát. a na cvičák je v tomhle případě opravdu času dost a dost. Dávalo by to smysl, kdyby si mohla hrát s ostatníma štěňatama, ale to zatím vypadá, že by moc neklaplo a vršilo problémy. Kdyby se vámpodařilo v okolí najít nějakýho pesana, s kterým by si sedla, bylo by to moc fajn pro ní. a i pro vás Edit a držím palce, ať se brzo podaří, abyste si k sobě našly s Kirou cestu.

Vy to určitě zvládnete! Měla jste odvahu dát nalezenci domov, dejte mu i spoustu lásky...Je to deprivované mláďátko, mějte s ním trpělivost, postupujte pomalu..., nečekejte hned zázraky...Rady zde jsou trefné, ještě pro inspiraci kniha Stephanie Lang von Langen- Vím, co mi chceš říct. a zkuste si přečíst něco o konejšivých signálech (Turid Rugaas).

Držím palce a máte můj obdiv

Všem moc děkuji za skvělé rady a podporu.