Zdravím přátelé, jsem zoufalá. Nedávno jsem psala ohledně nádoru na mléčné zlaze u svoji fenky. Po operaci vypadalo, že se ze všeho krásně vylize, hned druhý den vesele vstala a běhala po zahradě... Ani ne týden po operaci začala pokaslavat. Lehce. Nic velkého. Ale vůbec to neustavalo, tak jsem si řekla, že by to mohlo být nachlazení. A šli jsme k vet. Dal jí atb a tím, že si myslí že je to opravdu jen nachlazení. Na to jsem se zeptala, že mi napadlo, jestli to nemůžou bejt mety z toho nádoru. Řekl mi že uvidíme po dobrani atb. Dnes dobrala atb, kašel se zlepšil. Nicméně, znám svého psa, viděla jsem, že není v pořádku. Nelita, je utahana a lehava. Tak jsem se vydala na veterinu. Poslechově se zhoršila :( šla na rtg a ta zlá noční můra se potvrdila. A já se ptám co teď. Žere, má o nás zájem, na zavolání priběhne, když se vyhriva venku, štěká.. Víta nas, vymáhá si pamlsek. Jen je prostě unavená. Její oči ztrácí lesk. Čím dál víc se chodí mazlit. Jako by mi něco říkala.. A já ji nerozumím. Dr ji dal nějaký kortikoidy, co prý zpomaly růst. Ale na jak dlouho. Prognózy co jsem cetla nejsou vůbec dobré. Kdy nastane ten čas, přestat být sobecky a nechat ji jít.. V ten den mi to srdce utrhne....fakt jsem na dně. Nedá se na to připravit, ale co vím je ze ji trápit nenechám. Jen nevím jestli jsem schopná poznat, kdy ji nechat jit. Omlouvám se za román. Potřebovala jsem se vypsat. Hrozně to bolí
Uživatel s deaktivovaným účtem

Určitě to poznáte.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Souhlasím s Bodlinkou.....poznáte to....užijte si ještě každou chvilku s vaší psí holčičkou, která vám zbývá a až ten čas nastane, tak zbývá jediné...opravdu nebýt sobecká...
Tak se držte a hodně sil...
Já třeba po zkušenosti, jakým fofrem mě opustil jedenáctiletý, do té doby naprosto zdravý chrt, užívám každý den se psy jako by byl ten poslední a abych, až přijde jejich čas, abych měla vůči svému nejlepšímu příteli čisté svědomí, aby mě netrápila jediná výčitka, že jsem třeba psa nespravedlivě okřikla, že jsem ho zanedbávala, že jsem se nesnažila na max, abych ho udělala šťastným a aby si ten omezený čas na tomto světě užil. Tohle všechno sice ten odchod neudělá jednodušším, míň bolavým, ale to čisté svědomí je v tomto přeci jen plus a pomáhá se s tím odchodem vyrovnat.
V tomhle směru jsem v klidu. Bylo je a bude do poslední chvíle maximálně postaráno. Žila v milující rodině, dostala vždy co chtěla, nebyla nikdy bita, když byla okriknuta, zatvarila se tak že nakonec jsme To byli my kdo ji prisel pomazlit a omluvit se. umělá a umí to stále s nama dokonale. Vidím v jejich očích vděk, ale jako kdyby mi říkala, můj čas už končí.. Chci jít za paníckem doufám, že máte pravdu všichni, že to poznám. Trápit ji nenechám ani náhodou. To si nezaslouží. Ale pořád si říkám.. Dokud žere, projde si pro pamlsek, jde si ven zastekat. Tak ještě není čas...
Před lety jsem měla krásnou velššpringršpanělku s PP. Krátce po kastraci v 6 letech se jí udělal velký nádor jako lidská pěst na mléčné žláze. Vetovi se do operace nechtělo a chvíli trvalo než jsem ho přemluvila a trvala na ní. Nevím, jestli jsme tím ztratili čas a nebo že jí místo celé mléčné lišty, jak sliboval před operací, nakonec vzal jenom ten nádor, ale pak už to probíhalo přesně, jak píšete. Po operaci krátce velká úleva pro psa, poté opět skleslost a postupně velká dušnost. Po RTG zjištěny metastáze na plicích. Nenechala jsem ji trápit se, i když ještě neměla ani 8 let, ale ta dušnost, nejhorší v noci, byla tak hrozná, že jsem se domluvila na jejím uspání. Přeji Vám hodně sil, budete je potřebovat a hlavně nenechejte psa trpět ! Je to hrozně těžké rozhodnutí, ale myslím, že ten, kdo svého psa opravdu miluje, musí vzít rozum do hrsti a důstojně nechat ukončit jeho život, i když to strašně bolí. Držte se !!!
Určitě to poznáte, věřte mi 😐 vycítíte to svou láskou. .
Meli jsme to takto s boxerkou. .. najednou poznáte, že je konec. Pejsek pak už nechce nic.
Je to velmi smutne a boli to pekelne. .. Ale útěcha v tom, že tomu pejskovi můžete prokázat tu lásku a nenechat ho trápit ...❤
Na blízkého člověka muzetě jen koukat a čekat 👎
Držte se, myslíme na Vás
Uživatel s deaktivovaným účtem

Bublina2305
napsal(a):
V tomhle směru jsem v klidu. Bylo je a bude do poslední chvíle maximálně postaráno. Žila v milující rodině, dostala vždy co chtěla, nebyla nikdy bita, když byla okriknuta, zatvarila se tak že nakonec jsme To byli my kdo ji prisel pomazlit a omluvit se. umělá a umí to stále s nama dokonale. Vidím v jejich očích vděk, ale jako kdyby mi říkala, můj čas už končí.. Chci jít za paníckem doufám, že máte pravdu všichni, že to poznám. Trápit ji nenechám ani náhodou. To si nezaslouží. Ale pořád si říkám.. Dokud žere, projde si pro pamlsek, jde si ven zastekat. Tak ještě není čas...
Ze srdce vám přeju hodně sil....vím, že je to těžký, ale zkuste nad svojí holčičkou neplakat, nesmutnit (no tady melu a už mám slzy v očích jen co to píšu a představím si sebe ve stejné situaci )...být pozitivní a optimistická, nezatěžovat feňulku ještě svým smutkem...na to je dost času až pak....
Před ní se snažím být nad věcí, smát se na ni, povzbuzovat... Dneska ještě spinkala když jsem přišla. Byla tak kouzelná dychala jemné a klidně.. Odešla jsem s malým do školy a když jsem se vrátila, jako obvykle čekala na schodech a jak se patří mi vynadala, co jsem si dovolila odejít a ještě k tomu ji vzít Misanka. S mým synkem spolu defacto vyrůstají.. Maji proto k sobě hrozně blízko. pak mě dovedla je svýmu naminkovymu stolečku, tlapka a na něj skočila a stekotem se dozadovala svých práv. tolik ji zboznuju princeznu moji. Moc všem děkuju, všichni máte pravdu a určitě i zkušenosti... Pokusím se být co nejvíc silná. Ještě věc co mi trápí jak to říct synovi... Během půl roku přišel o milované dva dedecky a teď má přijít o milovaného parťáka
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já taky myslím, že to poznáte.
Občas někde čtu, jak lidé "pečují" o psa, kterému je třeba 12 a víc let, má nevyléčitelnou nemoc, nemůže se už sám ani postavit natož chodit, má proleženiny, kálí a močí si pod sebe takže ho je potřeba Xkrát denně koupat, má bolesti...
A nechápu, jak to někdo mohl nechat dojít tak daleko. To už není život, to je prodlužování umírání. Věřím, že takový osud svojí parťačce nepřipravíte.
Bublina2305
napsal(a):
Před ní se snažím být nad věcí, smát se na ni, povzbuzovat... Dneska ještě spinkala když jsem přišla. Byla tak kouzelná dychala jemné a klidně.. Odešla jsem s malým do školy a když jsem se vrátila, jako obvykle čekala na schodech a jak se patří mi vynadala, co jsem si dovolila odejít a ještě k tomu ji vzít Misanka. S mým synkem spolu defacto vyrůstají.. Maji proto k sobě hrozně blízko. pak mě dovedla je svýmu naminkovymu stolečku, tlapka a na něj skočila a stekotem se dozadovala svých práv. tolik ji zboznuju princeznu moji. Moc všem děkuju, všichni máte pravdu a určitě i zkušenosti... Pokusím se být co nejvíc silná. Ještě věc co mi trápí jak to říct synovi... Během půl roku přišel o milované dva dedecky a teď má přijít o milovaného parťáka
Obecně platí, že pocit dechové tísně/dušnosti bývá horší než krutá bolest. Metastázy na plicích...to je špatné, moc špatné. Nicméně Váš popis mi říká, že ještě nějaký den/týden/možná měsíc Vaše fenka s Vámi bude (rozumějte - nebude se trápit tak, aby to bylo na uspání; to, že se něco děje, psi vycítí). Moc držím pěsti, ať si s ní plně užijete každý další společný den a poté jí dopřejete důstojný odchod.
Určitě ji trápit nenechám. To bych si nikdy neopustila. To co tu píšete, to je strašný, to už není důstojný život pro psa. Trápí se on i páníček. Já tak si éčka nebudu. Dokud bude jist, bude běhat, bude veselé štěkat pak ještě není čas, ale jakmile s tímhle přestane. Láskyplně se s ní rozloucime a necháme ji jít.. Půjde za tím koho nejvíc milovala