Prosím o radu jak se správně zachovat v situaci když pes vyjede po jiném psovi-začne vrčet a tahá přitom na vodítku směrem k němu. (Většinou bezdůvodně) V tu chvíli moc nevnímá. Vybírá si psy nedělá to na všechny, ale spíše na většinu ano. Je to dost nepříjemné. Kárat nebo odvádět pozornost pamlsky? I když to zrovna nefunguje
Dekuji
Uživatel s deaktivovaným účtem

U naseho vorecha z utulku to znamenalo "pes me zajima, chci se seznamit, ale nevim jak na to".
Bylo potreba psa usadit stranou (to se naucil rychle a moc pekne) a pozadat majitele druheho psa, jestli je seznameni ok. S tim, ze pes je submisivni, ale nesocializovany. Obcas zavrci, obcas je neobratny... ,ale kousat nebude (pokud nahodou, je na snure...).
Kdyz majitel rekl, ze je jeho pes v pohode - sel se muj seznamovat.
Pokud se majitel netvaril, pes zustal sedet u nohy dokud jiny pes neprosel (ze zacatku knoural a sponoval voditko, ale celkem rychle mu doslo co se po nem chce - klid, ale cucet muze).
Pamlsky u nas v tu chvili "silenstvi" taky nefungovaly.
Takze za me, povel k noze. Poodejit stranou. Povel sedni. Pochvalit. Optat se majitele co a jak.
Vyhrou je, kdyz se pes s jinym v klidku ocicha a jde si dal (a panicci si popreji pekny den...) + priste uz se znaji, takze rovnou pohoda....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Srovnat si to v hlavě...tím myslím "mít v hlavě", tohle v klidu zvládnu, no stres a já jsem šéf a půjde to podle mě, přeci se nenechám vláčet nějakým padesátikilovým pidižvíkem......zní to sice jako nějaké klišé, ale se svojí vlastní fenou jsem si vyzkoušela, že pokud budu mít pochybnost, stačí záblesk myšlenky "ježiš pes" stačí, že člověk mimoděk křečovitě přitáhne vodítko a může být takzvaně vymalováno. Nestačí si říkat "já to zvládnu", člověk se tak musí cítit, musí to z něj vyzařovat. Vždycky když jsem předtím, než jsem měla tenhle problém, koukala na Cesara Milana a jeho neustálé "relax" tak jsem si říkala "no jasně, jen proto, že je někdo v klidu, tak pes změní chování "ha ha", ale prostě to fakty funguje.
Takže já velím "k noze" , zkrátím vodítko a mírně přidám do kroku - neříkám, že to je úplně správně, ale zrovna u nás rychlejší-ráznější tempo funguje. Pokud se mi i tak zdá, že má fena v hlavě, že to zkusí, tak jí rovnou řeknu...spíš zasyčím "ani na to nemysli!!!" A to podotýkám, že moje fena nevrčela, ale při spatření cizího psa, klidně na druhém konci ulice, rovnou řvala.
A hodně mi pomohlo, že jsem začala používat koš, za prvé mě to pomohlo uklidnit se a za druhé fena koš moc nemusí a dost se soustředí na to, že ho má nasazenej a nemá tolik čas vymejšlet bejkárny.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Srovnat si to v hlavě...tím myslím "mít v hlavě", tohle v klidu zvládnu, no stres a já jsem šéf a půjde to podle mě, přeci se nenechám vláčet nějakým padesátikilovým pidižvíkem......zní to sice jako nějaké klišé, ale se svojí vlastní fenou jsem si vyzkoušela, že pokud budu mít pochybnost, stačí záblesk myšlenky "ježiš pes" stačí, že člověk mimoděk křečovitě přitáhne vodítko a může být takzvaně vymalováno. Nestačí si říkat "já to zvládnu", člověk se tak musí cítit, musí to z něj vyzařovat. Vždycky když jsem předtím, než jsem měla tenhle problém, koukala na Cesara Milana a jeho neustálé "relax" tak jsem si říkala "no jasně, jen proto, že je někdo v klidu, tak pes změní chování "ha ha", ale prostě to fakty funguje.
Takže já velím "k noze" , zkrátím vodítko a mírně přidám do kroku - neříkám, že to je úplně správně, ale zrovna u nás rychlejší-ráznější tempo funguje. Pokud se mi i tak zdá, že má fena v hlavě, že to zkusí, tak jí rovnou řeknu...spíš zasyčím "ani na to nemysli!!!" A to podotýkám, že moje fena nevrčela, ale při spatření cizího psa, klidně na druhém konci ulice, rovnou řvala.
A hodně mi pomohlo, že jsem začala používat koš, za prvé mě to pomohlo uklidnit se a za druhé fena koš moc nemusí a dost se soustředí na to, že ho má nasazenej a nemá tolik čas vymejšlet bejkárny.
No tak vy moc pekne popisujete reseni az druhyho levelu - pes se seznamovat "nebude / nemuze". Takze rychle a v klidu projit urcite.
Ale ono vazne u super klidnejch psu (co vam jdou vstric), stoji za to "seznameni" zkouset, ikdyz je "pes trochu magor".... No a kosik po ruce je uplne top. Neznam lepsi argument, nez ze "pes je hodny, ale...., muze?" + mu dam kos.... Jen u nas vsichni ti, co maji "hodnaky", rikaj, neeee. To mu nedavejte. No a ono taky nakonec nebylo proc.
Ale tak zase ja nemam zadnyho zabijaka. Jen neurozu (rada bych napsala, ze po panicce, ale druhej pes je ok..., tak nevim :)...).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No tak vy moc pekne popisujete reseni az druhyho levelu - pes se seznamovat "nebude / nemuze". Takze rychle a v klidu projit urcite.
Ale ono vazne u super klidnejch psu (co vam jdou vstric), stoji za to "seznameni" zkouset, ikdyz je "pes trochu magor".... No a kosik po ruce je uplne top. Neznam lepsi argument, nez ze "pes je hodny, ale...., muze?" + mu dam kos.... Jen u nas vsichni ti, co maji "hodnaky", rikaj, neeee. To mu nedavejte. No a ono taky nakonec nebylo proc.
Ale tak zase ja nemam zadnyho zabijaka. Jen neurozu (rada bych napsala, ze po panicce, ale druhej pes je ok..., tak nevim :)...).
No pro mě tohle byl bohužel první level, moje fena nikdy psy nějak extra nemusela, ale tak nějak normálně, tohle je kámoš, tenhle je mi šumák, tenhle mi není sympatickej.....až asi v šesti letech, když se chytla se stafordkou, tak nastal problém.....který jsem se snažila řešit dokonce v řádu měsíců, u mě o to hůř, že mám dva psy, takže v každý ruce padesát kilo živý váhy a pes fenu poslechne na slovo, do čeho jde ona, do toho půjde i on.....
Jinak já obecně, co se seznamování psů týče mám tu zkušenost, že je to víc v klidu, když jsou psi na volno, ale to bohužel nejde všude....jinak pesany jsem defakto seznamovala na povel, samozřejmě po domluvě s majitelem druhého psa, nadšeně radostně jsem říkala "hele pejsek, pojď řekneme mu ahoj".......
A pak ještě jedna věc, jsou pesani, kteří milují všechny psy na světě a to se o to člověk ani nemusí echt přičinit....můj současný pes už je třetí v pořadí s touhle povahou, kterého vlastním....kupodivu všechno psi-samci, no a když teda nebudu brát svojí fenu, která je extrém a snese se pouze s pár vyvolenými, tak si myslím, že ne každý pes musí být sluníčkář na entou....prostě to je jak u lidí, někdo sympatický je...fajn, tam můžeme pejska pozdravit....někdo není sympatický nebo je rovnou nesympatický...nevím jestli v takovém případě psa "nutit", aby se choval přátelsky, aby byl s každým kámoš....nicméně "sdělit" psu, že vrčení není žádoucí.
To je alespoň můj, čistě laický názor.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Tak muj prvni s kterym jsem tohle musela resit byl az utulkac.
Pred tim dva psi - u obou vse ok, ale slunickari nebyli - dokazali si zamrucet, kdyz byl nekdo otravnej ci tak..., ale zamruceli si tak slusne, ze z toho nikdy nic nebylo, otrava proste odcvalal.
Ovsem utulkac mruci asi jinak. No, ono uz jen to ze "je" nasiralo spoustu psu....
"K seznamovani" jsem se ho snazila primet jen v dobe kdy o to jeste stal. Ted uz je z nej starej paprda, kterej chce hlavne svuj klid.
Svoje kamose "z mladi" si drzi.
Novy psi moc nebere, ale obcas... stene... fenu...ok.
Jinak je ale daleko klidnejsi. Projit kolem plotu kde bydli "nepritel" zvladne uplne bez rvani. To driv neslo.
Ale zacinali jsme jinak, no... :)
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak muj prvni s kterym jsem tohle musela resit byl az utulkac.
Pred tim dva psi - u obou vse ok, ale slunickari nebyli - dokazali si zamrucet, kdyz byl nekdo otravnej ci tak..., ale zamruceli si tak slusne, ze z toho nikdy nic nebylo, otrava proste odcvalal.
Ovsem utulkac mruci asi jinak. No, ono uz jen to ze "je" nasiralo spoustu psu....
"K seznamovani" jsem se ho snazila primet jen v dobe kdy o to jeste stal. Ted uz je z nej starej paprda, kterej chce hlavne svuj klid.
Svoje kamose "z mladi" si drzi.
Novy psi moc nebere, ale obcas... stene... fenu...ok.
Jinak je ale daleko klidnejsi. Projit kolem plotu kde bydli "nepritel" zvladne uplne bez rvani. To driv neslo.
Ale zacinali jsme jinak, no... :)
tak našeho to nepřešlo ani ve 13. řvaní a útoky na dveře a vrata za kterými byl pes (a to i když tam zrovna nebyl) bylo běžné. útoky na psy taky. Nějak jsem si zvykla. Prostě jsem ho odtáhla. Těžko říct zda chtěl opravdu útočit nebo se jen bál - 9 let nechodil ven a kontakt se psy žádný neměl..............
Uživatel s deaktivovaným účtem

V danou chvíli bych za vrčení netrestala, nekárala (mohl by totiž usoudit, že příště teda vynechá vrčení a rovnou vystartuje). Maximálně bych řekla udiveným tónem "co blbneš hysterko?" Psa si vzít k sobě nakrátko už v momentě, kdy začíná blbě čumět.
Jinak to chce víc socializovat na hodný psy. Naučit, že se na vodítku netahá - pak to po něm můžete požadovat, když potkáte psa, po kterým chce ten váš jít.
A pak je řada postupů a metod, jak s tímhle pracovat, ale to je lepší se zeptat osobně někoho, kdo ví. Přes internet nikdo neví, jak přesně to u vás vypadá, a vy zase vůbec nemusíte správně pochopit napsaný postup.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No pro mě tohle byl bohužel první level, moje fena nikdy psy nějak extra nemusela, ale tak nějak normálně, tohle je kámoš, tenhle je mi šumák, tenhle mi není sympatickej.....až asi v šesti letech, když se chytla se stafordkou, tak nastal problém.....který jsem se snažila řešit dokonce v řádu měsíců, u mě o to hůř, že mám dva psy, takže v každý ruce padesát kilo živý váhy a pes fenu poslechne na slovo, do čeho jde ona, do toho půjde i on.....
Jinak já obecně, co se seznamování psů týče mám tu zkušenost, že je to víc v klidu, když jsou psi na volno, ale to bohužel nejde všude....jinak pesany jsem defakto seznamovala na povel, samozřejmě po domluvě s majitelem druhého psa, nadšeně radostně jsem říkala "hele pejsek, pojď řekneme mu ahoj".......
A pak ještě jedna věc, jsou pesani, kteří milují všechny psy na světě a to se o to člověk ani nemusí echt přičinit....můj současný pes už je třetí v pořadí s touhle povahou, kterého vlastním....kupodivu všechno psi-samci, no a když teda nebudu brát svojí fenu, která je extrém a snese se pouze s pár vyvolenými, tak si myslím, že ne každý pes musí být sluníčkář na entou....prostě to je jak u lidí, někdo sympatický je...fajn, tam můžeme pejska pozdravit....někdo není sympatický nebo je rovnou nesympatický...nevím jestli v takovém případě psa "nutit", aby se choval přátelsky, aby byl s každým kámoš....nicméně "sdělit" psu, že vrčení není žádoucí.
To je alespoň můj, čistě laický názor.
Naše fena je nesnášenlivá tak divně. Sama se o cizí psy nestará, dokud se nezačnou oni starat o nás, pak ještě v zásadě sice nevrle, ale jakž tak toleruje různé dobromyslné telecí nadšené projevy zájmu a snahu o kamarádství. Ovšem pokud někdo naším směrem zavrčí, nebo si dovolí jakýkoli jiný i drobný náznak agrese, tak by ho okamžitě uzemnila. U rodinných psů vyžaduje spořádané a uctivé chování ke všem lidem, jinak jim dá okamžitě výchovnou. Jediný kdo si může dělat co chce, je náš vlastní pes, se kterým vyrostla. Jelikož ten má celkem dovoleno vše a pokud to zrovna dovoleno nemá, tak je mu to dost jedno, její nápravná opatření ho zřejmě nebolí, navíc jeho pohybové schopnosti mu dávají možnost kdykoliv zdrhnout nebo uhnout, když se fena moc rozčertí. Ale ona ho fakt miluje, půjčí mu i svojí kost.
Uživatel s deaktivovaným účtem

TyVed
napsal(a):
Naše fena je nesnášenlivá tak divně. Sama se o cizí psy nestará, dokud se nezačnou oni starat o nás, pak ještě v zásadě sice nevrle, ale jakž tak toleruje různé dobromyslné telecí nadšené projevy zájmu a snahu o kamarádství. Ovšem pokud někdo naším směrem zavrčí, nebo si dovolí jakýkoli jiný i drobný náznak agrese, tak by ho okamžitě uzemnila. U rodinných psů vyžaduje spořádané a uctivé chování ke všem lidem, jinak jim dá okamžitě výchovnou. Jediný kdo si může dělat co chce, je náš vlastní pes, se kterým vyrostla. Jelikož ten má celkem dovoleno vše a pokud to zrovna dovoleno nemá, tak je mu to dost jedno, její nápravná opatření ho zřejmě nebolí, navíc jeho pohybové schopnosti mu dávají možnost kdykoliv zdrhnout nebo uhnout, když se fena moc rozčertí. Ale ona ho fakt miluje, půjčí mu i svojí kost.
Tak moje fena, když ještě snášenlivá za mladých let byla, tak už měla ale tendence ostatní psy usměrňovat.....nikdo se nesměl opožďovat na společné procházce, protože když ona - madam- musí chodit paničce na očích, tak se prostě žádnej cizí drzoun nebude courat za ní........a s běháním ostatních psů to bylo podobný, dokud madam lítala, tak mohli lítat všichni, pokud se už šlo ale v klidu, tak ostatní šla na férovku usměrnit, tím teda nemyslím, že by na ně agresivně hupsla, ale tak nějak jim to po dobrém vysvětlila, eventuelně si zavrčela, když byl dotyčný nechápavec......a když zjistila, že se mi její chování nelíbí, že jí takové móresy nebudu trpět, tak vždycky koukala jestli koukám....když jsem koukala, tak se chovala slušně, jak jsem se nedívala, tak byla za "vedoucí".....a takhle to praktikovala už jako štěně od nějakých 3-4 měsíců.......no od mala byla taková dost svá a ani úpornou socializací a výchovou tenhle její rys povahy nezmizel.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak moje fena, když ještě snášenlivá za mladých let byla, tak už měla ale tendence ostatní psy usměrňovat.....nikdo se nesměl opožďovat na společné procházce, protože když ona - madam- musí chodit paničce na očích, tak se prostě žádnej cizí drzoun nebude courat za ní........a s běháním ostatních psů to bylo podobný, dokud madam lítala, tak mohli lítat všichni, pokud se už šlo ale v klidu, tak ostatní šla na férovku usměrnit, tím teda nemyslím, že by na ně agresivně hupsla, ale tak nějak jim to po dobrém vysvětlila, eventuelně si zavrčela, když byl dotyčný nechápavec......a když zjistila, že se mi její chování nelíbí, že jí takové móresy nebudu trpět, tak vždycky koukala jestli koukám....když jsem koukala, tak se chovala slušně, jak jsem se nedívala, tak byla za "vedoucí".....a takhle to praktikovala už jako štěně od nějakých 3-4 měsíců.......no od mala byla taková dost svá a ani úpornou socializací a výchovou tenhle její rys povahy nezmizel.
No tak to je u nás to samé. Taky má nad všema dozor, ale jakmile někoho usměrní, tak dotyčný obdrží jedno krátké varovné zavrčení a pokud ihned neuposlechne, tak to ho má tendenci rovnou spráskat. Zajímavá byla scéna, kdy se pokoušela takhle vychovávat jednoho z našich staroušů. Sice vzala na vědomí, že se mi to nelíbí a že si to nepřeju, ale jak sem vypozoroval z chování našeho psa, tak mu asi bylo jasné, že je to jen otázka, kdy budu někde za rohem a že to dotyčný může kdykoliv schytat. Když se přiblížila, tak jí šel uklidňovat a neustále se pohyboval tak, aby jí mohl zastoupit cestu, takže jemu její umravňování zjevně nevadí, ale měl pocit, že na chudáka starouše by to mohlo být zbytečně moc.