Psychika psa po napadení jiným psem

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Získat si zpět důvěru psa poté, co jste v jeho ochraně selhali, nebude snadné (taky jsem si tím procházela).
Důležité bude psa nelitovat. Takové upadání do deprese, pokud není zdravotní důvod, mi už připadá jako trochu rozmazlenost a jako signál toho, že je pes příliš opečovávaný. Ten incident se stal už dávno a teď už se jí nic neděje. Chovejte se k ní normálně, jako kdyby se nic nestalo.
Schovávání bych jí zatrhla, jen to podporuje strach.
Pokud opravdu nemá žádné vážnější zdravotní problémy, žádné jídlo bych jí nenosila, nenabízela pamlsky, nepodlézala. Až bude mít hlad, nažere se.

Se strachem venku a strachem ze psů to ovšem bude složitější. Fena má naprostou pravdu, že se bojí, protože nemá žádný důvod myslet si, že se to nebude opakovat. Měli byste ji seznamovat s hodnými psy, aby si napravila zkušenost. A učit ji, že máte kontakt se psy pod kontrolou, umíte do něj vstoupit a ukončit jej, případně nežádoucího psa odehnat. Jen tak bude moct postupně začít věřit tomu, že se nemusí chránit sama tím, že uteče a schová se.

Souhlasím s tím: nelitovat a neopečovávat. Ale já to mám ještě jinak, nejsem tu od toho psa chránit vždy a před vším. Je to pes a komunikace ve psím světě je jeho parketa. Jistě, když nás napadl agresor, který šel mého psa očividně zabít, bránila jsem ho, ale to nejsou běžné šarvátky psů. Nevím ani, co to bylo za psa u vás, o co přesně šlo, takže těžko soudit, ale prostě nehody se stávají a musí to pochopit i váš pes. Musí se umět spoléhat taky na sebe, je to samostatná bytost a normální pes, si poradí i bez nás. Tak z něj nedělejte něco jiného, pořád je to pes

Jestli jste v dosahu JČ jeďte (až budou) na free sobotu k Rudovi D., tam pozná dost psů , co ji nebudou chtít "sežrat"...

lesnížínka napsal(a):
Souhlasím s tím: nelitovat a neopečovávat. Ale já to mám ještě jinak, nejsem tu od toho psa chránit vždy a před vším. Je to pes a komunikace ve psím světě je jeho parketa. Jistě, když nás napadl agresor, který šel mého psa očividně zabít, bránila jsem ho, ale to nejsou běžné šarvátky psů. Nevím ani, co to bylo za psa u vás, o co přesně šlo, takže těžko soudit, ale prostě nehody se stávají a musí to pochopit i váš pes. Musí se umět spoléhat taky na sebe, je to samostatná bytost a normální pes, si poradí i bez nás. Tak z něj nedělejte něco jiného, pořád je to pes

To je sice krásná pohádka, ale jestliže to skončilo tím, že je pes do krve (ačkoliv chápu, že u naháče to jde asi snadno) a psychicky je z toho v pr., tak to asi chtělo vyřešit útočníka trochu jinak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je sice krásná pohádka, ale jestliže to skončilo tím, že je pes do krve (ačkoliv chápu, že u naháče to jde asi snadno) a psychicky je z toho v pr., tak to asi chtělo vyřešit útočníka trochu jinak.

Ne to není pohádka, to je prostě fakt. Nebo máte něco jiného, než psa? Jste jeho mluvčí?
No právě, u naháče. Ten pes je v nevýhodě, proti běžným psům, proti mému medvědovi v absolutní. To druhému psu stačí chňapnout, ohnat se a teče krev. Můj měl taky rozržené pod okem, zůstala mu tam jizvička bez chlupů, ale to o nic nejde, takových šrámů, kdy ho napadnul nějaký pes pár má. Ale nemá z toho žádné trauma a nijak to neřešil, protože ani panička to neřešila. Jediné, co jsme řešili víc, byl škaredě prokouslý nos od jezevčíka a od té doby musím dávat pozor, protože si to zapamatoval a jezevčíky nemusí. Naštěstí si tady jedni sousedi pořídili nového, kterého zná od štěňátka, pejsek ho miluje a toho v pohodě dává. Prostě fakt neřešit, zapomenout, chovat se k fence normálně. Když potkáváme psa, který je očividně protivný už z dálky, tak jen poznamenám, že tohle je vztekloun a kámoš to nebude, ať si ho nevšímá a jdeme dál.

lesnížínka napsal(a):
Ne to není pohádka, to je prostě fakt. Nebo máte něco jiného, než psa? Jste jeho mluvčí?
No právě, u naháče. Ten pes je v nevýhodě, proti běžným psům, proti mému medvědovi v absolutní. To druhému psu stačí chňapnout, ohnat se a teče krev. Můj měl taky rozržené pod okem, zůstala mu tam jizvička bez chlupů, ale to o nic nejde, takových šrámů, kdy ho napadnul nějaký pes pár má. Ale nemá z toho žádné trauma a nijak to neřešil, protože ani panička to neřešila. Jediné, co jsme řešili víc, byl škaredě prokouslý nos od jezevčíka a od té doby musím dávat pozor, protože si to zapamatoval a jezevčíky nemusí. Naštěstí si tady jedni sousedi pořídili nového, kterého zná od štěňátka, pejsek ho miluje a toho v pohodě dává. Prostě fakt neřešit, zapomenout, chovat se k fence normálně. Když potkáváme psa, který je očividně protivný už z dálky, tak jen poznamenám, že tohle je vztekloun a kámoš to nebude, ať si ho nevšímá a jdeme dál.

Ono taky dost záleží, v jakým stavu byl pes předtím. Pokud je nedostatečně socializovaný nebo v povaze labilnější (potažmo labilnější panička), ponese takový zážitky prostě hůř. Vyrovnaný pes, smíšek, flegmatik nebo pohodář to klidně přejde takřka bez povšimnutí.
Já si tím prošla se psem, kterej měl blbou kombinaci povahy, málo socializace, panička začátečník. Strach ze psů měl i předtím (akorát ho ventiloval po svým, tj. startováním), natož po jednom blbým napadení. Byť nešlo do krve, zhoršili jsme se potom oba natolik, že už šel i po štěňatech. A to mi bylo jasný, že bez pomoci nezvládnu. Spravili jsme si chuť až individuální návštěvou u Desenskýho, kde se pes nesmírně uklidnil a já pochopila dost podstatný věci v celým tom problému.
Můj lék na to prostě obecně je potkávat dobrý psy a učit se, jak jim vstoupit do kontaktu. Aby ten můj zjistil, že to mám pod kontrolou - jak cizího psa, tak jeho.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono taky dost záleží, v jakým stavu byl pes předtím. Pokud je nedostatečně socializovaný nebo v povaze labilnější (potažmo labilnější panička), ponese takový zážitky prostě hůř. Vyrovnaný pes, smíšek, flegmatik nebo pohodář to klidně přejde takřka bez povšimnutí.
Já si tím prošla se psem, kterej měl blbou kombinaci povahy, málo socializace, panička začátečník. Strach ze psů měl i předtím (akorát ho ventiloval po svým, tj. startováním), natož po jednom blbým napadení. Byť nešlo do krve, zhoršili jsme se potom oba natolik, že už šel i po štěňatech. A to mi bylo jasný, že bez pomoci nezvládnu. Spravili jsme si chuť až individuální návštěvou u Desenskýho, kde se pes nesmírně uklidnil a já pochopila dost podstatný věci v celým tom problému.
Můj lék na to prostě obecně je potkávat dobrý psy a učit se, jak jim vstoupit do kontaktu. Aby ten můj zjistil, že to mám pod kontrolou - jak cizího psa, tak jeho.

Ale u Rudy to tak přeci není...že pes vidí, že vy to máte pod kontrolou, ne? Alespoň co jsem viděla v telce, tak psa ,,hodí do vody a plav" Většina se z toho hroutí, já s tím problém nemám. Ale ano, i proto, že jsem měla socializované pohodáře, oba. Ale byla to moje práce. A třeba i šťastná povaha psů, to se asi zpětně nedovím(jestli by byli jiní, v rukách někoho jiného) Třeba kámoška má už druhého berňáka a oba byli nerudní a startovací, okamžitě šli do bitky.

v prvé řadě je to povaha, v prvé řadě.....

lesnížínka napsal(a):
Ale u Rudy to tak přeci není...že pes vidí, že vy to máte pod kontrolou, ne? Alespoň co jsem viděla v telce, tak psa ,,hodí do vody a plav" Většina se z toho hroutí, já s tím problém nemám. Ale ano, i proto, že jsem měla socializované pohodáře, oba. Ale byla to moje práce. A třeba i šťastná povaha psů, to se asi zpětně nedovím(jestli by byli jiní, v rukách někoho jiného) Třeba kámoška má už druhého berňáka a oba byli nerudní a startovací, okamžitě šli do bitky.

V telce je dost debilně udělanej pořad toužící po zajímavých a dynamických scénách. Bejt Desenský, už bych do další řady nešla. Moje individuální konzultace před lety vypadala úplně jinak :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V telce je dost debilně udělanej pořad toužící po zajímavých a dynamických scénách. Bejt Desenský, už bych do další řady nešla. Moje individuální konzultace před lety vypadala úplně jinak :)

Mě by zajímalo , jak je to tam s těma chůvičkama? To prvotní setkání. Chápu, že ten pořad může být nešťastně sestříhaný, ale teda zrovna u těch chůviček bylo dost jasně vidět, že se na psa na vodítku vyřídí ty feny na volno. Dobře, ona je to asi zkouška právě toho, jestli v tom páníček psa nechá, nebo jestli to vyřeší on - nicméně nepřijde mi taková zkouška vhodná pro toho psa...

Ale třeba to je ve skutečnosti úplně jinak...

marcelaamax napsal(a):
Mě by zajímalo , jak je to tam s těma chůvičkama? To prvotní setkání. Chápu, že ten pořad může být nešťastně sestříhaný, ale teda zrovna u těch chůviček bylo dost jasně vidět, že se na psa na vodítku vyřídí ty feny na volno. Dobře, ona je to asi zkouška právě toho, jestli v tom páníček psa nechá, nebo jestli to vyřeší on - nicméně nepřijde mi taková zkouška vhodná pro toho psa...

Ale třeba to je ve skutečnosti úplně jinak...

Taky o tom někdy přemýšlím, myslím si, že tuhle část chce vyloženě produkce, aby měli zajímavou scénu. Ale spíš přemýšlím, proč to Desenský neodmítne. Na druhou stranu... všichni dneska musí mít psa, ale osvojit si nějaký základní znalosti a dovednosti na téma, jak s tím zacházet, to už ne. Co budou všichni ti flexináři dělat, až k nim přijde opravdový agresor někde venku? A na další stranu Desenský žije už fakt dlouho ve společnosti bandy velkých psů a možná je trochu odtrženej od tý reality sídliště... anebo to možná naschvál ignoruje, že ti příchozí pejskaři žijí úplně jinak a třeba tak velký psy ani v životě neviděli :)

Každopádně scénu s chůvičkama taky příliš nechápu a nepřijde mi to jako dobrý. Ale nepřijde mi dorbý ani to, jak je postavenej ten pořad. Desenský je prostě svůj a člověk se od něj může ledacos naučit, ale fakt ne v rámci 15 minut sestřihu, ve kterým má Desenský prostor tak 5-7 minut.

Naši malou fenku taky kdysi napadla fena ovčáka, už nikdy se s žádným psem neskamarádila nevěřila nikomu. Jen se svou matkou a psy z rodiny to šlo, ale nikdy si s nikým už nepohrála.Byly jí tehdy 4 roky.Nebála se pak psů, neútočila,ale ignorovala.To trvalo do jejích 16 let kdy odešla...

marcelaamax napsal(a):
Mě by zajímalo , jak je to tam s těma chůvičkama? To prvotní setkání. Chápu, že ten pořad může být nešťastně sestříhaný, ale teda zrovna u těch chůviček bylo dost jasně vidět, že se na psa na vodítku vyřídí ty feny na volno. Dobře, ona je to asi zkouška právě toho, jestli v tom páníček psa nechá, nebo jestli to vyřeší on - nicméně nepřijde mi taková zkouška vhodná pro toho psa...

Ale třeba to je ve skutečnosti úplně jinak...

Myslím si, že se klidně mohlo některým psům stát, že po setkání s "chůvičkami" mohli mít trauma na pěkně dlouho, nebo napořád. Když po psovi, vystartuje několik velkých psů a on to vůbec nečeká, tak co asi čekat?Tohle může praktikovat možná na nějakého sebevědomého rváče aby mu srazil hřebínek.A to ještě píšu- možná.

tero napsal(a):
Myslím si, že se klidně mohlo některým psům stát, že po setkání s "chůvičkami" mohli mít trauma na pěkně dlouho, nebo napořád. Když po psovi, vystartuje několik velkých psů a on to vůbec nečeká, tak co asi čekat?Tohle může praktikovat možná na nějakého sebevědomého rváče aby mu srazil hřebínek.A to ještě píšu- možná.

Ale on se na vás může zničehožnic někde zpoza rohu vyřítit pes stejně, aniž by jste to čekala. Stalo se to nám, když jsme stáli u plotu jiného psa, za kterým chodíme, bylo to už za šera, já špatně slyším, takže kroky ani omylem, ale ani pes ho asi neslyšel, protože jsme stáli a najenou ho měl samík za krkem, filu. Utekl tam jedněm sousedům. Trauma jsem pak měla nějakou dobu já, protože jsem se strašně vylekala, vůbec jsem nevěděla, co je to za psa a neznala jsem ho. Chtěl se asi jenom prsit, jen srazil samíka k zemi a držel ho za krk. Zopakoval to dvakrát, podruhé už jsem ho mlátila flexinou mezi oči a nadávala(bylo mu to šumák) pak se najednou sebral a odběhnul a já jsem zahlédla páníka, který na něj na začátku ulice a si pískal. Ale je třeba nehysterčit. Jsem psu řekla: doprčic, co to bylo za pejska, ten někomu utekl to jsme se ale leknuli viď?!? A to jsem potmě vlastně vůbec nevěděla, jestli pes není pokousaný, to jsem zjišťvala pod veřejným osvětlením a pak až doma.
Co dělají flexináři? No to samé co ostatní s vodítkem. Buďto flexinu jen zaseknu nakrátko a psa stáhnu k sobě, pokud mám dost času, tak psa z flexiny odepínám, ať má víc možností komunikace a obrany.

lesnížínka napsal(a):
Ale on se na vás může zničehožnic někde zpoza rohu vyřítit pes stejně, aniž by jste to čekala. Stalo se to nám, když jsme stáli u plotu jiného psa, za kterým chodíme, bylo to už za šera, já špatně slyším, takže kroky ani omylem, ale ani pes ho asi neslyšel, protože jsme stáli a najenou ho měl samík za krkem, filu. Utekl tam jedněm sousedům. Trauma jsem pak měla nějakou dobu já, protože jsem se strašně vylekala, vůbec jsem nevěděla, co je to za psa a neznala jsem ho. Chtěl se asi jenom prsit, jen srazil samíka k zemi a držel ho za krk. Zopakoval to dvakrát, podruhé už jsem ho mlátila flexinou mezi oči a nadávala(bylo mu to šumák) pak se najednou sebral a odběhnul a já jsem zahlédla páníka, který na něj na začátku ulice a si pískal. Ale je třeba nehysterčit. Jsem psu řekla: doprčic, co to bylo za pejska, ten někomu utekl to jsme se ale leknuli viď?!? A to jsem potmě vlastně vůbec nevěděla, jestli pes není pokousaný, to jsem zjišťvala pod veřejným osvětlením a pak až doma.
Co dělají flexináři? No to samé co ostatní s vodítkem. Buďto flexinu jen zaseknu nakrátko a psa stáhnu k sobě, pokud mám dost času, tak psa z flexiny odepínám, ať má víc možností komunikace a obrany.

Tak jasně, že se to stát může, ale proč to tomu psovi dělat záměrně? To nějak nechápu...

Tohle se presne stalo menu brachovi kdyz mu vetsi pes napadnul mopsika. Jelikoz Sam here CBD olejicky Tak je zacal davat i Elince (mopsik) ktera se zklidnila a jeste se ji vyrazne zlepsili zanety mocovych vest!
Nakonec si objednala CBD primo pro pejsky rozpustene v rybim oleji of lukasgreen.cz
Urcite doporucuji pro vystresovane pejsky :)
S laskou
Paula

Paula psi milovnik napsal(a):
Tohle se presne stalo menu brachovi kdyz mu vetsi pes napadnul mopsika. Jelikoz Sam here CBD olejicky Tak je zacal davat i Elince (mopsik) ktera se zklidnila a jeste se ji vyrazne zlepsili zanety mocovych vest!
Nakonec si objednala CBD primo pro pejsky rozpustene v rybim oleji of lukasgreen.cz
Urcite doporucuji pro vystresovane pejsky :)
S laskou
Paula

Jděte s tou trapnou reklamou někam!

Zanícená močová vesta musí být opravdu strašná
Takovou hrůzu si ani neumím představit.
Radši si dejte olejíček, Paulo.

lesnížínka napsal(a):
Ale on se na vás může zničehožnic někde zpoza rohu vyřítit pes stejně, aniž by jste to čekala. Stalo se to nám, když jsme stáli u plotu jiného psa, za kterým chodíme, bylo to už za šera, já špatně slyším, takže kroky ani omylem, ale ani pes ho asi neslyšel, protože jsme stáli a najenou ho měl samík za krkem, filu. Utekl tam jedněm sousedům. Trauma jsem pak měla nějakou dobu já, protože jsem se strašně vylekala, vůbec jsem nevěděla, co je to za psa a neznala jsem ho. Chtěl se asi jenom prsit, jen srazil samíka k zemi a držel ho za krk. Zopakoval to dvakrát, podruhé už jsem ho mlátila flexinou mezi oči a nadávala(bylo mu to šumák) pak se najednou sebral a odběhnul a já jsem zahlédla páníka, který na něj na začátku ulice a si pískal. Ale je třeba nehysterčit. Jsem psu řekla: doprčic, co to bylo za pejska, ten někomu utekl to jsme se ale leknuli viď?!? A to jsem potmě vlastně vůbec nevěděla, jestli pes není pokousaný, to jsem zjišťvala pod veřejným osvětlením a pak až doma.
Co dělají flexináři? No to samé co ostatní s vodítkem. Buďto flexinu jen zaseknu nakrátko a psa stáhnu k sobě, pokud mám dost času, tak psa z flexiny odepínám, ať má víc možností komunikace a obrany.

To samozřejmě může vystartovat kdykoliv a kdekoliv a taky se to často děje, ale aby na vás vyletěla taková smečka? A jak nehysterčit? Poručit si člověk asi nemůže. Já jsem např.přímo na infarkt a můžu si říkat co chci.V ten moment pracuje podvědomí.

"Poručit si člověk asi nemůže."

Je to otázka tréninku, cviku.

Přiznám se,že tuhle rádoby akční scénu s chůvičkama taky nechápu a už to je důvod,proč ten pořad nesnáším. Každý normální pes,pokud to nečeká,a vyřítí se na něj smečka štěkajících psů, se lekne a reakce je utéct (kdyby nebyl na vodítku). Vůbec nejvíc mě Desenský dostal,když tam byl pán se štěnětem maďara, to udělalo to jediné,co správně se chovající štěně v takový okamžik udělá,svalilo se na záda. A on jak je bázlivé a je potřeba socializovat. Leda hov..o
Já mám smečku mírumilovných labíků,a když k nám jede někdo se psem,se kterým se neznají, pouštím je postupně. Právě proto,aby se pes na jednu stranu nevyděsil, a holky,aby ho nezačaly lovit, když by začal zdrhat, protože to je naprosto přirozený smečkový chování, který ale v daný chvíli může nadělat hodně škody a klidně vyprovokovat nějaký konflikt. A když přivedu já sama někoho nového,tak nováčka držím u sebe na zemi v dřepu, aby se ostatní seznamovali v klidu a nevyděsili ho a věděli,že toho jsem přitáhla já,tudíž je předem jasný,že je to kámoš

janaa napsal(a):
Přiznám se,že tuhle rádoby akční scénu s chůvičkama taky nechápu a už to je důvod,proč ten pořad nesnáším. Každý normální pes,pokud to nečeká,a vyřítí se na něj smečka štěkajících psů, se lekne a reakce je utéct (kdyby nebyl na vodítku). Vůbec nejvíc mě Desenský dostal,když tam byl pán se štěnětem maďara, to udělalo to jediné,co správně se chovající štěně v takový okamžik udělá,svalilo se na záda. A on jak je bázlivé a je potřeba socializovat. Leda hov..o
Já mám smečku mírumilovných labíků,a když k nám jede někdo se psem,se kterým se neznají, pouštím je postupně. Právě proto,aby se pes na jednu stranu nevyděsil, a holky,aby ho nezačaly lovit, když by začal zdrhat, protože to je naprosto přirozený smečkový chování, který ale v daný chvíli může nadělat hodně škody a klidně vyprovokovat nějaký konflikt. A když přivedu já sama někoho nového,tak nováčka držím u sebe na zemi v dřepu, aby se ostatní seznamovali v klidu a nevyděsili ho a věděli,že toho jsem přitáhla já,tudíž je předem jasný,že je to kámoš

I já častokrát beru psa na vodítko i při potkání známých psů, protože on má takový ten styl přicházení "hurá huráááá hop hooooop". A to mám jen jednoho. Každý to prostě nemusí ustát. Pouštím ho provést tuto akci jen u těch, kde si jsem jistá, že se neleknou

Chytl mi ji staford. Odtrhli jsme je a musím říct, že Muf dopadla dobře. Má jen ránu na zadku plus, na ocase. Já byla ta, která jsem byla méně vylekaná. Nechala jsem jí dojít domů s tím, že noo stalo se, není to tak vážné. Ještě jsem utěšovala kámošku já ať to neřeší, že se prostě stalo. Takže za labilní paničku se opravdu nepovažuji. Je blbé, že jak už bylo výše zmíněno pes byl už jednou v mládí naháněn vlčákem a tudíž má strach ze psů. Trvalo tři roky než pochopila, že nemusí do každého skákat. Navíc zatím nemá problém s potkáváním psů. Problém je psychika. Nechce doma chodit. Schovává se. Dneska, když chtěla utéct ze zahrady, tak bezhlavě proskočila branku ve které se samozřejmě zasekla. Naháči co si budem jsou trošku labilnější. Rady jako dělej s ní triky vytáhni ji z jejího strachu. Fajn, ale to vás ten pes musí trošku vnímat. Když máte doma placku nebo pštrosa, tak to jde těžko. Nereaguje ani na její oblíbené povely.

co by vlastně tedy měl správný majitel psa udělat když na něj Desenský vypustí svou smečku? Pustit svého psa z vodítka? Dát mu nějaký povel?
Předpokládám že náš nebožtík by se do nich pustil, bylo by mu jedno že to jsou fenky a že je na vodítku. Jedince svého druhu prostě nesnášel
šel nejen do psů ale i do fen (i hárajících) i do štěňat. Byl to problémový pes ale zvykli jsme si na to.
Naštěstí miloval lidi a děti...........

Chytl mi ji staford. Odtrhli jsme je a musím říct, že Muf dopadla dobře.
Má jen ránu na zadku plus, na ocase.
Já byla ta, která jsem byla méně vylekaná.
Nechala jsem jí dojít domů s tím, že noo stalo se, není to tak vážné

Měl chytit za p ... Vás!

Gaelle
Nevím, já bych asi psovi už předem hlásila, že přijdou kámošky, takže by patrně nadšeně vítal a kamarádil se (s mírným zježením). Pokud by to šlo dobře, vodítko bych pustila na zem, páč je ovladatelnej (už). Ale chůvičky jsme potkávali občas na freečkách, takže bych s takovým uvítáním neměla problém.
Pokud by mělo jít o psy mně neznámé, asi bych zvolila něco mezi "nazdar pejskové" a určitým korigováním kontaktu ručně.

rapotacka11 napsal(a):
Chytl mi ji staford. Odtrhli jsme je a musím říct, že Muf dopadla dobře.
Má jen ránu na zadku plus, na ocase.
Já byla ta, která jsem byla méně vylekaná.
Nechala jsem jí dojít domů s tím, že noo stalo se, není to tak vážné

Měl chytit za p ... Vás!

A to jako proč? Hned jsem to konzultovala s veterinářem. Z jedné strany tady všichni tvrdíte, jak psa nelitovat atd. A co jsem v té situaci měla dělat? Ti psi se znali. Nikdo nečekal, že po ní vyjede.

GAELLE napsal(a):
co by vlastně tedy měl správný majitel psa udělat když na něj Desenský vypustí svou smečku? Pustit svého psa z vodítka? Dát mu nějaký povel?
Předpokládám že náš nebožtík by se do nich pustil, bylo by mu jedno že to jsou fenky a že je na vodítku. Jedince svého druhu prostě nesnášel
šel nejen do psů ale i do fen (i hárajících) i do štěňat. Byl to problémový pes ale zvykli jsme si na to.
Naštěstí miloval lidi a děti...........

No za mě ho hlavně poslat tam,kam slunce nesvítí a na tohle nikdy nepřistoupit

janaa napsal(a):
No za mě ho hlavně poslat tam,kam slunce nesvítí a na tohle nikdy nepřistoupit

já s jeho metodami nesouhlasím a nikdy bych tam nejela ani bych mu psa na "převýchovu" nesvěřila. Jen by mne fakt zajímalo jak by se "správně" měl majitel zachovat při vypuštění jeho smečky. Ale asi bude rozdíl v tom jakou má pes povahu a s jakým problémem jeho pán tam přichází. A když pořad viděl tak přece předem ví co ho tam čeká tak se na to může a má připravit. Něco jiného je nečekaná podobná přepadovka při běžné situaci venku..........

Já bych si dovolila použít větu keriton pro svoje momentální osobní dilema
Získat si zpět důvěru psa poté, co jste v jeho ochraně selhali, nebude snadné

sdílím názor, že bych v jistých kritických situacích neměla nechávat své psy, ať řeší, jak umí...měla bych se jich umět zastat, ochránit je před agresory a otravy. Nejsem si ale jistá, jak to udělat, abych je pro příště neutvrdila v přesvědčení, že se děje něco strašného a že je třeba se bránit a bojovat.
Používám flexiny. Co nejvíc tedy chodí na volno, ale tam, kde to nejde, používám flexiny. Obyčejné krátké vodítko mi přijde fajn v případě, že pes má jít u nohy a nejde o čuchací vycházku - třeba jdeme-li na autobus nebo na veterinu. Venčím-li, aby se vyčůraly a vykadily, musím je nechat čenichat a pobíhat, před bobkem obvykle potřebujou trochu rychlejšího pohybu klusem, pár koleček než si dřepnou a jsou-li dvě, na krátkých vodítkách to jde blbě. Takže na zpacifikování potenciálního agresora mám hlas anebo nohy. Zrovna dneska ráno jsme natrefily na ženskou, která měla navolno svou postpubertální ovčačku. Vodí jí téměř pořád na vodítku, protože je nevychovaná, nemá přivolání...v šest ráno venku nikoho nečekala, tak jí pustila a házela míček. Ovčačka se samozřejmě přiřítila k těm mejm za řevu své paničky. Vím, že není zlá a byla to jenom zvědavost. Ale zas moje feny nejsou úplně urvaný z toho, že se k nim přiřítí cizí velká fena...pinčová má navíc necelejch pět kilo...
Zařvala jsem tedy na ovčačku extrémně hnusným hlasem, ať se kouká odklidit, naštvaná jsem byla samozřejmě spíš na majitelku, která se hned bránila mantrou "ale ona je hodná".
Ale teď si nejsem jistá, jestli jsem svým řevem neutvrdila pinčovou v přesvědčení, že se dělo něco hroznýho, jestli jsem nedala banální situaci zbytečně dramatickej náboj
Pinčová je na psy poměrně dobře socializovaná, kdybych to nechala být, nic vážného by se nejspíš nestalo. Ale vím, že Vikina z cizích velkých psů, kteří se na ní neomaleně vrhají, není vůbec nadšená a pinčová je tintítko...prostě to nejsou hračky pro velký psy, asi tak.
Jen občas nevím, jak tu ochranu v praxi pojmout, aby nezískaly pocit, že cizí pes je nějaký drámo...abych v nich nepodporovala hysterii.

Vikouš napsal(a):
A to jako proč? Hned jsem to konzultovala s veterinářem. Z jedné strany tady všichni tvrdíte, jak psa nelitovat atd. A co jsem v té situaci měla dělat? Ti psi se znali. Nikdo nečekal, že po ní vyjede.

Víte, že máte fenu labila. Přesto jste ji nepodpořila.
Co má ten pes teď dělat? Napadla ji druhá fena, vy jste dělala jakoby nic, nezastala jste se jí, nemá ve vás žádnou oporu, je na všechno sama a vy ji jen prudíte.
Je prostě dál labil a navíc se s vámi už nebaví.
Co je na tom divného?

saola napsal(a):
Víte, že máte fenu labila. Přesto jste ji nepodpořila.
Co má ten pes teď dělat? Napadla ji druhá fena, vy jste dělala jakoby nic, nezastala jste se jí, nemá ve vás žádnou oporu, je na všechno sama a vy ji jen prudíte.
Je prostě dál labil a navíc se s vámi už nebaví.
Co je na tom divného?

Aha a jaká podle vás měla být ta správná reakce?

Terven
Asi úplnej ideál je udržet cizího psa v bezpečný vzdálenosti, aniž by mi stoupl adrenalin. Protože jakmile je adrenalin, hysterický nebo agresivní tón, potažmo panika, můj pes se pochopitelně přidával (dnes už to máme zmáknutý a je starej).
Nejradši cizí psy odháním, když už, pomocí gest a vytvářením bariéry svojí osobou. To chce ale být poblíž mýho psa, držet ho nebo ho mít spolehlivě pod povelem. Co se týče vodítek, používám vyrobený ze stopovačky, má 3-4 metry a to nám stačí, většinou je pes na volno. Flexina strašlivě zabírá místo v rukách...
Jinak si myslím, že pokud je ta vaše příhoda jedna proti mnoha dalším pozitivním mezi-psím setkáním, fenky by to mohly zvládnout bez větších následků.

Ale velmi snadno se mi to píše, když jsme doopravdy nepříjemnýho psa už hodně dlouho nepotkali. Jsme ve skvělý lokalitě, kde řešíme maximálně mrňouse uřvánky... a to se určitě taky hodně podílí na tom, že pes chodí na volno, zdraví se s cca polovinou potkaných psů, zvládne i setkání s větším samcem, atd. Takže si dovedu představit, že kdybysme měli jiný okolí, řešila bych to možná nějak jinak.

Dneska jsem zahlídla tenhle článek a přišel mi fajn, ale nedočetla jsem ho tedy, je dlouhej: https://www.ecanis.cz/clanky/nesocializujte-sveho-psa-aneb-socializace-naruby-_1479.html?pid=75&fbclid=IwAR1Zs44bFw6-TN-JZ16tYDbznf106_mt-NSo9J2iBB8ifsOlN6JULJX9LA4

Vikouš napsal(a):
Chytl mi ji staford. Odtrhli jsme je a musím říct, že Muf dopadla dobře. Má jen ránu na zadku plus, na ocase. Já byla ta, která jsem byla méně vylekaná. Nechala jsem jí dojít domů s tím, že noo stalo se, není to tak vážné. Ještě jsem utěšovala kámošku já ať to neřeší, že se prostě stalo. Takže za labilní paničku se opravdu nepovažuji. Je blbé, že jak už bylo výše zmíněno pes byl už jednou v mládí naháněn vlčákem a tudíž má strach ze psů. Trvalo tři roky než pochopila, že nemusí do každého skákat. Navíc zatím nemá problém s potkáváním psů. Problém je psychika. Nechce doma chodit. Schovává se. Dneska, když chtěla utéct ze zahrady, tak bezhlavě proskočila branku ve které se samozřejmě zasekla. Naháči co si budem jsou trošku labilnější. Rady jako dělej s ní triky vytáhni ji z jejího strachu. Fajn, ale to vás ten pes musí trošku vnímat. Když máte doma placku nebo pštrosa, tak to jde těžko. Nereaguje ani na její oblíbené povely.

A co fenu nějak zaměstnat? Jít na celodenní výlet například. Už jste jí zařídili setkání s nějakým hodným psem?

Vikouš napsal(a):
Aha a jaká podle vás měla být ta správná reakce?

To se ptáte na diskuzi, kde nikdo vás ani vašeho vořecha nezná, v životě neviděl, jak s fenou zacházíte, jaký má fena režim, jak se chová v běžných situacích?

Vy nevíte, co znamená vlastního psa podpořit?
Jak se psem navázat kontakt?

Dospěla jste do stadia, kdy s vámi váš pes nechce nic mít, jste pro něj nedůvěryhodná, on je zraněný a vy se dívíte, že od vás nechce ani žrádlo?

Jste troll?
Dejte fotku Muf (pokud existuje).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co fenu nějak zaměstnat? Jít na celodenní výlet například. Už jste jí zařídili setkání s nějakým hodným psem?

Snažím se. Ale je to těžké, když pes jen leží. Když jí vezmu ven jen panicky utíká nebo se schovává nebo se snaží vylézt na mě. Se psy venku zatím problém nemá. Dneska jsme byli u známých a psy snesla v pohodě. Jen nevím, jak jí dostat ze stavu jen ležím nebo se schovávám. Dělá to i doma. Zkoušela jsem její oblíbené triky, ale musela by se u toho pohybovat a to ona nechce. Jídlo, pití pokud není přímo u ní, tak nemá potřebu se zvednout a dojít tam. :(

Vikouš napsal(a):
Snažím se. Ale je to těžké, když pes jen leží. Když jí vezmu ven jen panicky utíká nebo se schovává nebo se snaží vylézt na mě. Se psy venku zatím problém nemá. Dneska jsme byli u známých a psy snesla v pohodě. Jen nevím, jak jí dostat ze stavu jen ležím nebo se schovávám. Dělá to i doma. Zkoušela jsem její oblíbené triky, ale musela by se u toho pohybovat a to ona nechce. Jídlo, pití pokud není přímo u ní, tak nemá potřebu se zvednout a dojít tam. :(

Dám psovi pevnej dostatečně širokej obojek, připnu vodítko, a jdeme. To nejde?
Jak jste se dostali k těm známým, když nechodí nebo zdrhá?
Buď má ten pes nějakej vážnej zdravotní problém anebo děláte něco zásadně blbě. Třeba že jí necháváte vybrat, jestli se jí chce chodit nebo ne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dám psovi pevnej dostatečně širokej obojek, připnu vodítko, a jdeme. To nejde?
Jak jste se dostali k těm známým, když nechodí nebo zdrhá?
Buď má ten pes nějakej vážnej zdravotní problém anebo děláte něco zásadně blbě. Třeba že jí necháváte vybrat, jestli se jí chce chodit nebo ne.

Ano, jde. Takhle to taky dělám vezmu ji na vodítko. Fenka na vodítku táhne, lítá ze strany na stranu, pak se snaží lehnout do trávy a schovat se...Ke známým jsme dojeli autem a pustili jsme jí až na zahradě, kde to zná a zná i ty psy, aby se cítila bezpečně. Když chtěla běžet, štěkat na někoho za plotem, vyběhla, po dvou metrech se zarazila a začala se schovávat, a pak se třepala. Na veterině, ale tvrdí, že už by jí to nemělo bolet tak, aby se takto chovala.

Všichni psi nejsou povahově stejní a kolikrát plemena ani nemají stejné komunikační signály a vzájemně si na první dobrou nerozumí. Občas nikdy. A cíťové jsou kolikrát větší problém, než bitkaři, tam se to směrem k nehlídanému okolí hůř hlídá. Doma jsem se s tím nesetkala, jako opravdu svého psa jsem měla drsoně jezevčíka a teď držkatého primitiva. I když ten je taky trochu komplikace, stejné pohlaví se potřebuje primárně dořvat, ne zabít. Jenže to vypadá tak strašidelně, že někteří normální psi si myslí, že je to výzva k boji na život a na smrt. A jdou do boje i "ti hodní". Jako smečkou slušně vychované submisivní a neotravující štěně ho pár psů zvalchovalo, ale nebylo to o moc horší, než jak vypadá výchova "v rodině", takže bez následků. Pár stroupků a psychika v cajku.

Ale pár nešťastníků jsem potkala. Jeden případ netečného psa v depresi, je to už strašně dlouho - malá ustrašená voříšková, po napadení přišla o ucho a nějaké šrámy. Schrastili jsme její kamarády + jedno cizí štěně u nich na zahradě. Majitel jí měl na klíně, hodinu nic, pak začala koukat na mrně i na ostatní, jak tam řádí. Po 2 h to všechno nějak usínalo a fenka se zvedla a šla mezi ně. Nebylo to jako normálně, ale zajímala se. Pak už reagovala i na maso. Sice se do chumlu neřítila, ale vzala si. Byli jsme tam celé odpoledne. Tak nějak se to zlomilo a nevypadala jako po lobotomii, postupně začala normálně komunikovat.

Na veterině, ale tvrdí, že už by jí to nemělo bolet
Někdo může vědět, jak jiného něco bolí?

Fenka na vodítku táhne, lítá ze strany na stranu
, pak se snaží lehnout do trávy a schovat se...
Ke známým jsme dojeli autem a pustili jsme jí až na zahradě,
kde to zná a zná i ty psy, aby se cítila bezpečně.
Když chtěla běžet, štěkat na někoho za plotem, vyběhla,
po dvou metrech se zarazila a začala se schovávat, a pak se třepala.

Co po ní chcete?
Proč máte potřebu tahat zraněnýho psa k jiným čoklům?
Jsou stejně velcí jako ta Vaše? Nebo snad dokonce menší?
Nechte ji laskavě v klidu, v bezpečí ať se dá chudinka dohromady.

A co jsem v té situaci měla dělat?
Ti psi se znali. Nikdo nečekal, že po ní vyjede.

Co Vy jste měla dělat?
Předvídat a všimnout si, že se čuba bojí
a ví proč.
Von je tam staf a to přeci "někoho" bystrého , vnímavého, citlivého
ani ve snu nenapadne, že by snad ...
A poraněný ocas bolí !

GAELLE napsal(a):
já s jeho metodami nesouhlasím a nikdy bych tam nejela ani bych mu psa na "převýchovu" nesvěřila. Jen by mne fakt zajímalo jak by se "správně" měl majitel zachovat při vypuštění jeho smečky. Ale asi bude rozdíl v tom jakou má pes povahu a s jakým problémem jeho pán tam přichází. A když pořad viděl tak přece předem ví co ho tam čeká tak se na to může a má připravit. Něco jiného je nečekaná podobná přepadovka při běžné situaci venku..........

Už jsem to tu jednou psala. Ke svýmu psovi si dřepnu, strčím si ho v podstatě mezi nohy a když vyběhnou chůvičky, tak je prostě rukama ke svýmu nepustim. Ty čuby velmi dobře reagují na gesta, takže dám ruku před ně a pak je začnu hladit. Tím ukážu svýmu psovi, že to mám pod kontrolou a že čuby jsou v pohodě.

Ty "chůvičky" jsou všechno feny? Ty bláho, u nás by to bylo: "Pojďte do mě, holky, a nemáte ještě někde schovaný kámošky? I kastrovaný kluk by se hodil. Perte to sem, chci smečku. Hlavně ne nic oválného mezi zadními, to okamžitě eliminuji, když mi nesedne."

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ty "chůvičky" jsou všechno feny? Ty bláho, u nás by to bylo: "Pojďte do mě, holky, a nemáte ještě někde schovaný kámošky? I kastrovaný kluk by se hodil. Perte to sem, chci smečku. Hlavně ne nic oválného mezi zadními, to okamžitě eliminuji, když mi nesedne."

Chůvičky jsou feny. Aspoň, dřív to byly jen feny :)

Huskyjanina napsal(a):
Chůvičky jsou feny. Aspoň, dřív to byly jen feny :)

Jo, vzpomínám, že v některém dílu jedna hárala, nějaký pes se zajímal. Tak to by byl konec. Fakt bych svého psa neudržela, aby to neposkákal Se stářím, jak pomalu ani ten rozum už není, co býval, ztrácí i veškeré zábrany a slušné vychování a v hlavě mu bliká jen ,,háravkááá"!

Vikouš napsal(a):
Ano, jde. Takhle to taky dělám vezmu ji na vodítko. Fenka na vodítku táhne, lítá ze strany na stranu, pak se snaží lehnout do trávy a schovat se...Ke známým jsme dojeli autem a pustili jsme jí až na zahradě, kde to zná a zná i ty psy, aby se cítila bezpečně. Když chtěla běžet, štěkat na někoho za plotem, vyběhla, po dvou metrech se zarazila a začala se schovávat, a pak se třepala. Na veterině, ale tvrdí, že už by jí to nemělo bolet tak, aby se takto chovala.

Problém vidím v tom, že ji nekorigujete. Pokud ji necháte dělat, co se jí chce a co ji napadne, nemá důvod se začít chovat jinak.

- vyběhla, po dvou metrech se zarazila a začala se schovávat, a pak se třepala

Nenapadlo hlavičku, že utíká před bolestí?
Bolest porafanýho ocasu se dá korigovat?
Zadavatelka bude ráda, když čuba o ocas nepříjde.
Bolí to jak čert, špatně se to hojí.

"Dneska jsem zahlídla tenhle článek a přišel mi fajn, ale nedočetla jsem ho tedy, je dlouhej: https://www.ecanis.cz/clanky/nesocializujte-sveho-psa-aneb-socializace-naruby-_1479.html?pid=75&fbclid=IwAR1Zs44bFw6-TN-JZ16tYDbznf106_mt-NSo9J2iBB8ifsOlN6JULJX9LA4"

a ono se to dělá nějak jinak?

a ocituji jednu větu, která je jaksi všeobjímající a plně platí i pro toto téma :

"A z poslední rady vyplývá i další zásada, která platí napříč tréninkem i životem: snažit se zůstat i při vypjatějších situacích v klidu.Což se samozřejmě lépe řekne, než udělá. Nejlepší cestou ke klidu vede podle mého názoru přes to, že vím, co mám v situaci udělat, a ideálně si podobné chování nacvičím už předem. Protože panikaření začíná často tam, kde netuším, co dál."

aneb pořád dokola omílaná mantra : uč psa(člověka), co MÁ dělat, a to chování ho nauč v klidu a pak přenes do té stresové situace (aneb trenažér)

Protože se to naposled probíralo tady, hodím to sem. Včera jdeme se samíkem za humny a v jednom mají dva, myslím si, že čuvače. Netuším, jestli je to pes a fena, fena a mladá fena, protože na pltě je natažená zelená plachta, nejsou až tak vidět. Co vím, byl tam jeden a před časem se tam objevil ještě mladší a menší a strašpytel trochu. To mne ale překvapilo, proptože ten starší, co si myslím, že je samec, dělal neskutečný kravál za tím plotem, rval ho zubama, bylo tam x zalátaných děr, pak tam dali i kari sítě. No a včera si tak jdeme, hodím okem a otevřená brána Tak to mi teda zalepilo, vytáhnu hlavu z krku humno prázdné, jen mi blesklo, že snad jsou zavření za dalším plotem, kde poslední dobou už bývali, protože nejspíš tím zadním zase zdrhnuli. Ve chvíli, kdy jsem uviděla, že i druhá branka je otevřená, se z řevem vyřítili odněkud zpod pergoly. My už byli za ,,bránou" Jen jsem skočila a odepnula samíka z flexiny a řekla mu ,,běž letí sem psiska"! Šoural se, takže se ohlédnu a už se něj řítí pes. Vletěl do něj, samík udělal salto přes nějakou paletu a přistál na zádech. Letěla jsem zpátky(asi 5m) s řevem: co to je! Ale švihej domů! To se dělá!(ti psi od nás pravidelně dostávali kokina, ale i tak by nejraděj prolezli plotem) Na ten můj rozhodný řev, se pes zarazil, zůstal stát, dál neútočil a ten menší se otočil na patě hned za bránou a ani nedoběhnul...no mne už trochu jímala hrůza z toho, že by ta dvě hebeda vletěla do starého, sotva se ploužícího samíka. No a než mi to všechno proletělo hlavou, tak se u pergoly zvednul chlap a odvolal je. Velkej se sice znovu vrátil, ale my byli už tak 15m od nich(samík cupital a snažil se být neviditelný ) a už za náma neběžel, jen si to tam přečichával. Doma jsem zjistila, že Workovi teče trochu krev pod bradou, ale zatím dobré, snad jen seknuté zubem, budu to kontrolovat. Na to, jak to byla hrozná situace hlavně tím, že vím, co jsou to za psi a léta jsem si říkala, že se jim snad tím plotem nepovede projít...to dobře dopadlo Že bych si vzpomněla, že mám v tašce pepřák? Ani náhodou, snad až kdyby začala fakt mela. Pak jsem asi 5minut Worku strašně chválila, jak to perfektně zvládnul, dva nezbedné psy, že je borec Uvidím na příští prochajdě, kdyby jsme potkali nějakého psa, ale teď vypadal na zbytku prochajdy úplně normálně, jako vždy.