Pes či fenka do bytu

proč zrovna takového psa? Hodně bych zvážila právě výběr plemene a i kolik času mu můžete věnovat

Jde o to, že jsem žádné jiné volné štěně bohuzel nenašla. hledám už opravdu dlouho a zase na psa s pp bohužel nemám finance. Říkala jsem si že když se jedná o kříženec s labradorem povaha by nemusela být nějak komplikovanější. S A st taky nemám špatnou zkušenost. Ale jasné je to o výchově.

Barbora Ptáčková napsal(a):
Jde o to, že jsem žádné jiné volné štěně bohuzel nenašla. hledám už opravdu dlouho a zase na psa s pp bohužel nemám finance. Říkala jsem si že když se jedná o kříženec s labradorem povaha by nemusela být nějak komplikovanější. S A st taky nemám špatnou zkušenost. Ale jasné je to o výchově.

Budete mít finance na veterinu?V případě komplikovaného zranění nebo onemocnění to mohou být desetitisíce...

Ano s tím počítám a naši mi vypomuzou v případě potřeby, jen co se psu s pp tak mi pokaždé řekli že pod 20000 kč se nedostanu. A tyto štěňata labe. X ast už mám prověřená. jde mi spíš o to jestli když jsem nezkušena a ziju v bytě, mám spíše zvolit fenku nebo pejska.

Barbora Ptáčková napsal(a):
Ano s tím počítám a naši mi vypomuzou v případě potřeby, jen co se psu s pp tak mi pokaždé řekli že pod 20000 kč se nedostanu. A tyto štěňata labe. X ast už mám prověřená. jde mi spíš o to jestli když jsem nezkušena a ziju v bytě, mám spíše zvolit fenku nebo pejska.

Jak můžete prověřit křížence? Co kus, to originál. Je jedno jestli fena nebo pes. Je to o výchově, vychovaný pes doma neznackuje.
Nemáte lepší si každý měsíc odkládat a zamluvit si štěně s PP z dalších vrhu? Nebo pes musí být hned teď?

Stačí hledat, nešla bych do toho. Ten pes potřebuje hodně času. Pro začátečníka to není dobrá volba. Raději šetřit každý měsíc a za rok si koupit štěně u kterého vím co z něj vyroste. tady povaha může být jakákoliv.

dá se koupit i pes s pp kolem 10 tis.
a stejně si musíte dát stranou peníze na případnou léčbu (úraz atd.)
Určitě bych počkala a šla do psa s pp.

Tohle je fakt blbá kombinace, když k tomu ještě podědí lovecký pud...Jinak si myslím, že do bytu je lepší fena.

měla jsem v bytě psa a nemůžu si vzpomenout na problém.....

z hlediska pobytu v bytě je pohlaví jedno
podstatná je povaha, temperament psa i člověka
a schopnost člověka respektovat potřeby psa a realizovat je, včetně výchovy/výcviku.....a ne, není to JEN o výchově

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
měla jsem v bytě psa a nemůžu si vzpomenout na problém.....

z hlediska pobytu v bytě je pohlaví jedno
podstatná je povaha, temperament psa i člověka
a schopnost člověka respektovat potřeby psa a realizovat je, včetně výchovy/výcviku.....a ne, není to JEN o výchově

Je a není to jedno. Pokud bydlíte třeba na sídlišti, tak vždy někde hárá fenka, psi pak vyvádějí.Vzpomínám si na jezevčíka své známé, ten celé dny seděl v okně a skučel...Fena odhárá dvakrát do roka a pak je klid.

Myslím tím že paní mi ukázala oba rodiče a nemám špatnou zkušenost ani se stafordem i labradorem od znamych obě plemena si myslím že můžou být v pohodě když se vychovaji. 🙂

tero napsal(a):
Je a není to jedno. Pokud bydlíte třeba na sídlišti, tak vždy někde hárá fenka, psi pak vyvádějí.Vzpomínám si na jezevčíka své známé, ten celé dny seděl v okně a skučel...Fena odhárá dvakrát do roka a pak je klid.

Měla jsem v bytě psa, na sídlišti, a nikdy nijak nevyváděl. Do bytu je jedno, jestli fena nebo pes. Důležité je zvíře dobře vychovat.

Moc díky za názor. Budu to promyslet. Jako já se také klonil spíš k fence. Ale jistá si nejsem 😅

Barbora Ptáčková napsal(a):
Myslím tím že paní mi ukázala oba rodiče a nemám špatnou zkušenost ani se stafordem i labradorem od znamych obě plemena si myslím že můžou být v pohodě když se vychovaji. 🙂

Vy pořád nerozumíte tomu, že ta kombinace plemen může v jedinci nakumulovat negativa obou plemen. A výchova takového jedince může být oříškem i pro zkušeného člověka, natož pro začátečníka.

Ano tomu rozumím. A uvědomuju si ten risk. Když jste taková odborníci jaké plemeno do začátku byste mi doporučila? Bišonka? Nebo spíš čivavu?

Barbora Ptáčková napsal(a):
Ano tomu rozumím. A uvědomuju si ten risk. Když jste taková odborníci jaké plemeno do začátku byste mi doporučila? Bišonka? Nebo spíš čivavu?

To neni jednoduchá otázka. Neznám vás ani vaši rodinu. Ale vy chcete vzít toho křížence jen kvůli tomu, že jste nesehnala jiné štěně. A taky proto, že na štěně s PP nemáte peníze. To jsou špatné důvody pro pořízení psa.

Barbora Ptáčková napsal(a):
Jde o to, že jsem žádné jiné volné štěně bohuzel nenašla. hledám už opravdu dlouho a zase na psa s pp bohužel nemám finance. Říkala jsem si že když se jedná o kříženec s labradorem povaha by nemusela být nějak komplikovanější. S A st taky nemám špatnou zkušenost. Ale jasné je to o výchově.

To tak nutně potřebujete štěně teď hned okamžitě, že vezmete cokoli?
Bude to Váš první pes, nemáte zkušenosti ani představu jestli chcete parťáka nebo parťačku, a rovnou chcete velkého křížence dvou rozdílných povah?
V tom případě držím štěněti palce, aby se z něj na podzim nestal "darovací" pes.

Barbora Ptáčková napsal(a):
Ano tomu rozumím. A uvědomuju si ten risk. Když jste taková odborníci jaké plemeno do začátku byste mi doporučila? Bišonka? Nebo spíš čivavu?

Ne, bohužel nerozumíte ničemu, co Vám tu zkušení pejskaři píšou.
Volba takoveho křížence pro začátečníka, a ještě do bytu je hodně blbý nápad - máte nulové zkušenosti se psy, a takový pes potřebuje cílenou výchovu a hromadu pohybu, jinak vám ten byt zdemoluje, a až bude ve vaší nepřítomnosti nepřetržitě doma řvát, tak Vás sousedi vykostí i se psem.

Proboha ženská, vzpamatujte se!

Ne, jen netrvá na konkrétní rase.... mám ráda zvířata a momentalne na něj budu mít čas ho cvičit a vychvat ho.To jsou mé důvody.

Barbora Ptáčková napsal(a):
Ne, jen netrvá na konkrétní rase.... mám ráda zvířata a momentalne na něj budu mít čas ho cvičit a vychvat ho.To jsou mé důvody.

Když netrváte na konkrétní rase, tak tím spíš si počkejte na nějaké plemeno psa (s PP), které si vyberete poté, co se seznámíte (aspoň teoreticky) s jejich povahami...
A ta replika "Balu", zda si máte pořídit bišonka nebo čivavu, byla ironie??

tero napsal(a):
Je a není to jedno. Pokud bydlíte třeba na sídlišti, tak vždy někde hárá fenka, psi pak vyvádějí.Vzpomínám si na jezevčíka své známé, ten celé dny seděl v okně a skučel...Fena odhárá dvakrát do roka a pak je klid.

To ale také není univerzálně platné pravidlo. Ne každý pes kvůli háravé feně vyvádí tak, aby z toho byl nezvladatelný a život otravující problém... Přiznám se - a to nemyslím zle -, že mi tyto historky připadají trochu jako urban legend. Určitě takoví psi, co šílí z každé feny, existují, ale nikdy jsem se s tím nesetkala mimo (internetové) diskuze. Myslím, že to není až tak dramatické a rozšířené. Ale je pravda, že já bych svému psovi celodenní sezení v okně a ječení netolerovala. A sousedi v bytovém družstvu tedy také ne... :-)

Na volbu “plemene” se zadavatelka neptala, ale taky se mi kříženec (zrovna těchto dvou plemen) nezdá jako dobrá volba pro začátečníka. Tím spíš, že dle zmíněných konzultací s rodiči předpokládám nižší věk. Může to být ok, ale umím si představit i pěkný průšvih, když se geneticky “zadaří”. Jinak myslím, že pohlaví je u křížence celkem jedno - nepředpokládám, že by ať jedno či druhé vykazovalo nějaké standardní znaky. Když to vezmu do extrému, každé štěně z vrhu může být opravdu úplně jiné, tím spíš pokud to není nehoda dvou PP psů, ale už na startu stojí dva kříženci. Nemůžete sázet ani na to, že fena bude “automaticky” drobnější...

Barbora Ptáčková napsal(a):
Ne, jen netrvá na konkrétní rase.... mám ráda zvířata a momentalne na něj budu mít čas ho cvičit a vychvat ho.To jsou mé důvody.

To je marné... Chápu, že není škola a budou prázdniny. A je potřeba se nějak zabavit za každou cenu. Ale je potřeba vidět dál než do konce srpna. O takových 12 až 15 let.

Barbora Ptáčková napsal(a):
Myslím tím že paní mi ukázala oba rodiče a nemám špatnou zkušenost ani se stafordem i labradorem od znamych obě plemena si myslím že můžou být v pohodě když se vychovaji. 🙂

když se vychovaji

A o tom to je.....když se vychovají. Ono i pesani, příslušníci klidných a rozvážných plemen, jako štěnďata můžou (je to velmi pravděpodobné) být akční, zlobidla na entou, ničitelé světů (bytového vybavení), někdy je to s nima fakt na mrtvici. Znám i pár labradorů, co absolvují procházku ve stylu "táhnu celou dobu za sebou páníka" a není to příjemné a defakto je procházka šichta, povinnost, ne radost....a to si pořídili labradora, protože někde u známých ho viděli a byl to úžasný rodinný pes.

A když se ta výchova tak nějak nezvládne...co potom?? Inzerát "daruji ročního křížence...."

Do bytu nemusí být bišonek nebo čivava...může tam být klidně německá doga. Záleží na tom, aby pes měl aktivity přizpůsobené svému plemeni a temperamentu daného jedince.....zatímco s nějakými psy stačí udělat prochajdu, s nějakými si na tý prochajdě pohrát, tak s dalšími se musí cílevědomě makat, aby se zaměstnali a nedělali bejkárny. Zatímco nějaký pes se naučí poslouchat tak nějak za běžného provozu, tak s dalším už to může být oříšek a vyžaduje to nějaké zkušenosti nebo přinejmenším nějaké odborné vedení.

Možná to vypadá, že vám to štěndo nepřejeme...ale myslím, že tady ani tak nejde o vás, spíš o to štěně, že máme na mysli jeho dobro.
Pokud už ho teda nutně musíte mít, tak bych zvolila raději fenu a na rovinu...budu jí následně hodně držet palce, abyste se jako páníčci osvědčili.

Barbora Ptáčková napsal(a):
Ne, jen netrvá na konkrétní rase.... mám ráda zvířata a momentalne na něj budu mít čas ho cvičit a vychvat ho.To jsou mé důvody.

Za mne vidím jako největší problém, že netušíte, jestli teda teriér, retriever, nebo třeba doga či shiba nebo......... Každé plemeno má svá specifika a proto si je pořizujeme, právě kvůli povahám.
Štěně labrador x ast je štěně z rodičů s PP? Kdy se tedy potkaly "jenom" dvě různé povahy a temperamenty? Nebo jsou to bezPP či kříženci těch psů, takže x namíchaných povah?
Můžete mít samozřejmě štěstí a štěně může být např. po jednom z rodičů vzhledově a po druhém povahově, ale s tím bych radši nepočítala.

Nevím, co máte proti čivavě nebo bišonkovi. Myslíte, že to není normální pes a nepotřebuje výchovu a důslednost? Jste na omylu, potřebuje. A když jim to majitelé dopřejí, jsou z nich milí, malí psíci, neobtěžující okolí svou hlučnou přítomností.

Barbora Ptáčková napsal(a):
Ano tomu rozumím. A uvědomuju si ten risk. Když jste taková odborníci jaké plemeno do začátku byste mi doporučila? Bišonka? Nebo spíš čivavu?

začátečníkovi bych spíš doporučila třeba pudla nebo NO.
Záleží co chcete se psem podnikat. Pro mne třeba malí psi nejsou psi ale to máme každý jinak.
Měli jsme dva psy (samce) a žádný z nich nevyváděl, toho druhého feny naprosto nezajímaly ani když háraly. Vyjímka potvrzuje pravidlo.
Určitě našetřete na psa s pp, prostudujte si povahy, navštivte výstavy, chovatele atd.
Zrovna tento typ křížence fakt není pro začátečníka vhodný.
Může se stát že bude pohodář a zvládnete ho ale když ne tak co pak?
A jinak o prázdninách můžete tedy chodit venčit do útulku když se budete nudit. Psi jsou velmi vděční za každou procházku a piškot a je možné že se tam vyskytnou štěnata (náš se tam narodil) nebo roční už dospělejší pes.

Barbora Ptáčková napsal(a):
Ano s tím počítám a naši mi vypomuzou v případě potřeby, jen co se psu s pp tak mi pokaždé řekli že pod 20000 kč se nedostanu. A tyto štěňata labe. X ast už mám prověřená. jde mi spíš o to jestli když jsem nezkušena a ziju v bytě, mám spíše zvolit fenku nebo pejska.

Do tohohle bych nešla ani kdyby to nebyl první pes.
Jestli fenu nebo psa je pak už podružný, vybrat správně plemeno je základ. Neříkám to proto, abych chytračila nebo vás nějak shazovala. Ale promyslete si to ještě. Pořádně.
Je to zásadní změna pro váš život na hodně dlouhou dobu, klidně patnáct let. Představte si soužití v takhle dalekém horizontu. Co jste ochotna obětovat, co očekáváte.
Nikdo nechce takhle dlouhé trápení, hromadu ústupků a zoufalství. Bohužel, bez pořádného rozmyslu při volbě plemene nebo mixu plemen, se řada neznalých přesně do takových trablů řítí. A zrovna tenhle mix by mohl nabrat obrátky přesně tímhle nešťastným směrem.

Pokud neřešíte určité plemen tak co útulek. Vzít si staršího by také bylo řešení. Nebo pokud Vám jde o určitou povahu tak rozhodně ne kříženec. Tenhle typ psů se nabízí všude nejvíc a ano štěně je každé roztomilé ale pak je plný bazoš těchto psů nabízen zdarma ve věku 1-2 let. Proč asi

Barbora Ptáčková napsal(a):
Ano tomu rozumím. A uvědomuju si ten risk. Když jste taková odborníci jaké plemeno do začátku byste mi doporučila? Bišonka? Nebo spíš čivavu?

Nejsem žádnej odborník, jen jsem si půjčovala psy, NO.
Úžasné vztahy,
pes na mně visí očima, je ochoten se přerazit a splnit, co požaduji.
Teriér?
Nesrovnatelné
a klidně se přiznám. Na to nemám. Tu zkušenost jsem
udělala už před lety . Neměla jsem na to, to zvíře unavit, nerozuměla
jsem té duši, tak jiné, než u NO.
Labrador? Taky jsem měla. Milující, učenlivý=chytrý pes, taky
trucující ... ani na to nemám. Byly tak jiné než pudl, pinč , číva, NO.

labrador x AST ?
Proč si komplikovat život?

Já jsem tedy taky začátečník...psa ještě nemám a už ho tak přes rok vybírám. Přemýšlím o tom, jaké plemeno by se ke mě hodilo, jestli to vůbec musí být plemeno, a jestli by nebyl lepší už odrostlejší pes z útulku (což teda asi ne, jelikož mám doma kočky)...Pes ještě tak rok nebude, jelikož se musí ještě dořešit jiné věci v domácnosti, ale vybrat si dopředu, je dle mě základ. Máte čas se s danými plemeny seznámit na výstavách, či jiných akcích, můžete předem na návštěvu k chovatelům a seznámit se se psy v domácím prostředí...ono vybrat si psa se správným temperamentem pro vás a pro vaše podmínky je opravdu základ.
Určitě bych nekupovala rychle honem štěně, které vlastně možná ani nechci, ale vzala bych ho proto, že jiná štěňata nebyla...

Plemen je hodně. Některá jsou dražší, některá levnější (záleží většinou na aktuální módnosti plemene), ale většinou není problém si na toho vysněného psa časem našetřit, pokud má člověk nějaký příjem a nechce psa hned jen aby měl psa. Je dobré si pro začátek projet nějaký atlas plemen, kouknout se na povahy a využití psa, vyselektovat si ty, kteří se vám líbí jak vzhledově, tak povahově....a dál výběr zužovat tím, že ty psy potkáte osobně. Já bych alespoň jako prvního psa do bytu volila menší a méně náročné plemeno...nemusí to být nutně čivava, ale ono se tahat třeba s 30kg psem na ulici(obzvlášť pokud vy sama vážíte kolem 50kg ), který nutně chce za tím druhým psem přes cestu není moc sranda. Ve městě i po okrajích je opravdu hodně lidí se psy a nejednou jsem byla svědkem toho, že se dva psi chtěli servat a majitelky se na ně musely věšet a zalehávat je, aby se jim nevyvlíkli...Další věc je ta, že každodenně utahat aktivního psa ve městě taky nemusí být úplně sranda a troufám si říct, že tady tomu mixu nebude stačit jen pouhá procházka...vy potřebujete psa unavit tak, aby doma neměl myšlenky na to dělat bordel a nevybitý pes ten bordel s největší pravděpodobností dělat bude (viděla jsem i prokousané dveře, sežranou podlahu, atd...). Opravdu si nejdřív řekněte, co od psa očekáváte a co se psem chcete podnikat...jestli chcete psa, co na vás bude viset očima a poslouchat skoro na myšlenku, nebo by vám takový pes spíš vadil a chcete někoho samostatnějšího...jsou plemena snadněji cvičitelná, než jiná, která vám prominou hodně chyb, ale jsou taky plemena, která musíte opravdu umět zaujmout a správně motivovat, aby s vámi chtěli spolupracovat...jsou taky plemena, která s největší pravděpodobností nikdy ani nepustíte z vodítka...ta výchova (a vztah se psem) dělá hodně, ale genetiku většinou "neočůráte"...hodně plemen potřebuje ke spokojenému životu práci.
Koukla bych se třeba na chodského psa, lapinkoiru, pudla - pokud se vám líbí...pokud jste akční a chcete akčnějšího psa, tak třeba i krátkosrstou kolii, nebo bílého švýcarského ovčáka...klidně můžete mít v bytě i toho německého ovčáka, pokud ho dostatečně vyblbnete venku.
Správný chovatel vám většinou dokáže vybrat z vrhu štěně i s určitým temperamentem...například klidnějšího psa, nebo naopak akčnějšího psa...
Nebo můžete jít do útulku, vyjádřit svoje představy u psu, několikrát vzít daného psa na procházku a adoptovat...objevují se tam i štěňata...

Každopádně bych určitě nebrala výběr psa, který s vámi bude i 15 let, na lehkou váhu.Je to opravdu závazek, kterému budete muset podřídit většinu volného času...a proč si to ztěžovat výběrem nevhodného plemene, či nevhodného křížence...

Ale jak říkám, to jsou vše informace, které jsem za tu dobu hledání nasbírala...nejsem žádný zkušený pejskař...ale vlastně zkušenost jednu mám...a to tu, že si můžete udělat ze života "peklo" klidně i s nevychovaným rozmazleným jorkšírem....pes není můj, ale majitelé(již v důchodovém věku) se k němu chovají jako k malému dítěti a ten pes si všechno vyštěkává(klidně i v noci), krade jídlo ze stolu, a dělá spoustu dalších nepříjemných věcí, které ale těm páníkům nevadí...no, já bych to nedala...jelikož protivnější štěkot jsem snad ještě neslyšela...pes absolutně nevybitý, jen procházky kolem domu a sem tam házení míčku na zahradě, jediný povel, který zvládá a to jen tak napůl je "sedni". být to větší pes, tak je sežere.
Opravdu psa vybírejte pečlivě, abyste nebyla nešťastná vy a nakonec i ten pes...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem tedy taky začátečník...psa ještě nemám a už ho tak přes rok vybírám. Přemýšlím o tom, jaké plemeno by se ke mě hodilo, jestli to vůbec musí být plemeno, a jestli by nebyl lepší už odrostlejší pes z útulku (což teda asi ne, jelikož mám doma kočky)...Pes ještě tak rok nebude, jelikož se musí ještě dořešit jiné věci v domácnosti, ale vybrat si dopředu, je dle mě základ. Máte čas se s danými plemeny seznámit na výstavách, či jiných akcích, můžete předem na návštěvu k chovatelům a seznámit se se psy v domácím prostředí...ono vybrat si psa se správným temperamentem pro vás a pro vaše podmínky je opravdu základ.
Určitě bych nekupovala rychle honem štěně, které vlastně možná ani nechci, ale vzala bych ho proto, že jiná štěňata nebyla...

Plemen je hodně. Některá jsou dražší, některá levnější (záleží většinou na aktuální módnosti plemene), ale většinou není problém si na toho vysněného psa časem našetřit, pokud má člověk nějaký příjem a nechce psa hned jen aby měl psa. Je dobré si pro začátek projet nějaký atlas plemen, kouknout se na povahy a využití psa, vyselektovat si ty, kteří se vám líbí jak vzhledově, tak povahově....a dál výběr zužovat tím, že ty psy potkáte osobně. Já bych alespoň jako prvního psa do bytu volila menší a méně náročné plemeno...nemusí to být nutně čivava, ale ono se tahat třeba s 30kg psem na ulici(obzvlášť pokud vy sama vážíte kolem 50kg ), který nutně chce za tím druhým psem přes cestu není moc sranda. Ve městě i po okrajích je opravdu hodně lidí se psy a nejednou jsem byla svědkem toho, že se dva psi chtěli servat a majitelky se na ně musely věšet a zalehávat je, aby se jim nevyvlíkli...Další věc je ta, že každodenně utahat aktivního psa ve městě taky nemusí být úplně sranda a troufám si říct, že tady tomu mixu nebude stačit jen pouhá procházka...vy potřebujete psa unavit tak, aby doma neměl myšlenky na to dělat bordel a nevybitý pes ten bordel s největší pravděpodobností dělat bude (viděla jsem i prokousané dveře, sežranou podlahu, atd...). Opravdu si nejdřív řekněte, co od psa očekáváte a co se psem chcete podnikat...jestli chcete psa, co na vás bude viset očima a poslouchat skoro na myšlenku, nebo by vám takový pes spíš vadil a chcete někoho samostatnějšího...jsou plemena snadněji cvičitelná, než jiná, která vám prominou hodně chyb, ale jsou taky plemena, která musíte opravdu umět zaujmout a správně motivovat, aby s vámi chtěli spolupracovat...jsou taky plemena, která s největší pravděpodobností nikdy ani nepustíte z vodítka...ta výchova (a vztah se psem) dělá hodně, ale genetiku většinou "neočůráte"...hodně plemen potřebuje ke spokojenému životu práci.
Koukla bych se třeba na chodského psa, lapinkoiru, pudla - pokud se vám líbí...pokud jste akční a chcete akčnějšího psa, tak třeba i krátkosrstou kolii, nebo bílého švýcarského ovčáka...klidně můžete mít v bytě i toho německého ovčáka, pokud ho dostatečně vyblbnete venku.
Správný chovatel vám většinou dokáže vybrat z vrhu štěně i s určitým temperamentem...například klidnějšího psa, nebo naopak akčnějšího psa...
Nebo můžete jít do útulku, vyjádřit svoje představy u psu, několikrát vzít daného psa na procházku a adoptovat...objevují se tam i štěňata...

Každopádně bych určitě nebrala výběr psa, který s vámi bude i 15 let, na lehkou váhu.Je to opravdu závazek, kterému budete muset podřídit většinu volného času...a proč si to ztěžovat výběrem nevhodného plemene, či nevhodného křížence...

Ale jak říkám, to jsou vše informace, které jsem za tu dobu hledání nasbírala...nejsem žádný zkušený pejskař...ale vlastně zkušenost jednu mám...a to tu, že si můžete udělat ze života "peklo" klidně i s nevychovaným rozmazleným jorkšírem....pes není můj, ale majitelé(již v důchodovém věku) se k němu chovají jako k malému dítěti a ten pes si všechno vyštěkává(klidně i v noci), krade jídlo ze stolu, a dělá spoustu dalších nepříjemných věcí, které ale těm páníkům nevadí...no, já bych to nedala...jelikož protivnější štěkot jsem snad ještě neslyšela...pes absolutně nevybitý, jen procházky kolem domu a sem tam házení míčku na zahradě, jediný povel, který zvládá a to jen tak napůl je "sedni". být to větší pes, tak je sežere.
Opravdu psa vybírejte pečlivě, abyste nebyla nešťastná vy a nakonec i ten pes...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem tedy taky začátečník...psa ještě nemám a už ho tak přes rok vybírám. Přemýšlím o tom, jaké plemeno by se ke mě hodilo, jestli to vůbec musí být plemeno, a jestli by nebyl lepší už odrostlejší pes z útulku (což teda asi ne, jelikož mám doma kočky)...Pes ještě tak rok nebude, jelikož se musí ještě dořešit jiné věci v domácnosti, ale vybrat si dopředu, je dle mě základ. Máte čas se s danými plemeny seznámit na výstavách, či jiných akcích, můžete předem na návštěvu k chovatelům a seznámit se se psy v domácím prostředí...ono vybrat si psa se správným temperamentem pro vás a pro vaše podmínky je opravdu základ.
Určitě bych nekupovala rychle honem štěně, které vlastně možná ani nechci, ale vzala bych ho proto, že jiná štěňata nebyla...

Plemen je hodně. Některá jsou dražší, některá levnější (záleží většinou na aktuální módnosti plemene), ale většinou není problém si na toho vysněného psa časem našetřit, pokud má člověk nějaký příjem a nechce psa hned jen aby měl psa. Je dobré si pro začátek projet nějaký atlas plemen, kouknout se na povahy a využití psa, vyselektovat si ty, kteří se vám líbí jak vzhledově, tak povahově....a dál výběr zužovat tím, že ty psy potkáte osobně. Já bych alespoň jako prvního psa do bytu volila menší a méně náročné plemeno...nemusí to být nutně čivava, ale ono se tahat třeba s 30kg psem na ulici(obzvlášť pokud vy sama vážíte kolem 50kg ), který nutně chce za tím druhým psem přes cestu není moc sranda. Ve městě i po okrajích je opravdu hodně lidí se psy a nejednou jsem byla svědkem toho, že se dva psi chtěli servat a majitelky se na ně musely věšet a zalehávat je, aby se jim nevyvlíkli...Další věc je ta, že každodenně utahat aktivního psa ve městě taky nemusí být úplně sranda a troufám si říct, že tady tomu mixu nebude stačit jen pouhá procházka...vy potřebujete psa unavit tak, aby doma neměl myšlenky na to dělat bordel a nevybitý pes ten bordel s největší pravděpodobností dělat bude (viděla jsem i prokousané dveře, sežranou podlahu, atd...). Opravdu si nejdřív řekněte, co od psa očekáváte a co se psem chcete podnikat...jestli chcete psa, co na vás bude viset očima a poslouchat skoro na myšlenku, nebo by vám takový pes spíš vadil a chcete někoho samostatnějšího...jsou plemena snadněji cvičitelná, než jiná, která vám prominou hodně chyb, ale jsou taky plemena, která musíte opravdu umět zaujmout a správně motivovat, aby s vámi chtěli spolupracovat...jsou taky plemena, která s největší pravděpodobností nikdy ani nepustíte z vodítka...ta výchova (a vztah se psem) dělá hodně, ale genetiku většinou "neočůráte"...hodně plemen potřebuje ke spokojenému životu práci.
Koukla bych se třeba na chodského psa, lapinkoiru, pudla - pokud se vám líbí...pokud jste akční a chcete akčnějšího psa, tak třeba i krátkosrstou kolii, nebo bílého švýcarského ovčáka...klidně můžete mít v bytě i toho německého ovčáka, pokud ho dostatečně vyblbnete venku.
Správný chovatel vám většinou dokáže vybrat z vrhu štěně i s určitým temperamentem...například klidnějšího psa, nebo naopak akčnějšího psa...
Nebo můžete jít do útulku, vyjádřit svoje představy u psu, několikrát vzít daného psa na procházku a adoptovat...objevují se tam i štěňata...

Každopádně bych určitě nebrala výběr psa, který s vámi bude i 15 let, na lehkou váhu.Je to opravdu závazek, kterému budete muset podřídit většinu volného času...a proč si to ztěžovat výběrem nevhodného plemene, či nevhodného křížence...

Ale jak říkám, to jsou vše informace, které jsem za tu dobu hledání nasbírala...nejsem žádný zkušený pejskař...ale vlastně zkušenost jednu mám...a to tu, že si můžete udělat ze života "peklo" klidně i s nevychovaným rozmazleným jorkšírem....pes není můj, ale majitelé(již v důchodovém věku) se k němu chovají jako k malému dítěti a ten pes si všechno vyštěkává(klidně i v noci), krade jídlo ze stolu, a dělá spoustu dalších nepříjemných věcí, které ale těm páníkům nevadí...no, já bych to nedala...jelikož protivnější štěkot jsem snad ještě neslyšela...pes absolutně nevybitý, jen procházky kolem domu a sem tam házení míčku na zahradě, jediný povel, který zvládá a to jen tak napůl je "sedni". být to větší pes, tak je sežere.
Opravdu psa vybírejte pečlivě, abyste nebyla nešťastná vy a nakonec i ten pes...

Naše psí kámoška je kříženec labradora a něčeho bulloidního. Je od páníčka celkem vychovaná, pohodářka, ale bohužel "žere" štěňata a mladé psy bez ohledu na pohlaví. Panička není až taková autorita a má toho plné kecky, aby jí udržela, když vylítne. A teď si představte, že vámi vybraný pes bude tak nějak v naturelu konfliktní a vám se to jako začátečníkovi nepodaří mít po kontrolou. Zešílíte z něho a venčení bude noční můra. A ridiče možná zavelí, že pes jde pryč.

Známá má fenku křížence labradora a dobrmana a všichni je obchází, jak jen je uvidí.Do roka to byla pohodová fenka, dneska zabiják.

Nedočetla jsem úplně do konce,ale po to, co jsem dočetla, tak naprosto souhlasím s holkama. A mám jednoho takového křížence doma, takže vím, o čem mluvím. Mám sice AST x něco ohařoidního, psa mám samozřejmě ráda, nedala bych ho, ale upřímně? Psa s takovou povahou už bych do budoucna nechtěla. Má fakt docela složitou povahu, v určitých momentech je nevypočítatelný... Měl období, kdy chtěl vraždit na potkání každého psa, nemusí ani cizí lidi a nemá problém si kousnout, má velmi silný lovecký pud, a navíc má fakt páru (ačkoli se 30 kg nezdá jako tak velký pes, tak pokud držím na vodítku třeba 60 kg pastevce, nepřijde mi ,že má takovou sílu jako 30 kg x bull)... Jak labrador, tak AST jsou hodně temperamentní psi. U těch kříženců nikdy nevíte - může to být naprosto pohodový pes a nebo to může být poděs, to vám nikdo neřekne.

Pokud chcete určitou povahu psa, tak si zjistěte, jaké plemeno by tomu odpovídalo, zda na něho máte podmínky, aby se líbilo i vzhledově, našetřete si a počkejte na štěně s PP. Nebo pak zkuste útulky nebo dočasky (tam většinou psy znají velmi dobře a jsou zvyklí na pobyt doma) - ty snad ještě nejsou prázdné, ne? Když budete vybírat už nějakého odrostlejšího psa, tak tam už uvidíte, jakou zhruba bude mít povahu. U štěněte, které chce vy, nevíte nic.

Je blbost si pořídit určité štěně jen proto, že chci psa teď hned a že momentálně žádný jiný není..

Taky souhlasím s ostatníma. Nešla bych do takové křižovatky ani smykem. Bulla mám a labradora jsem měla před ním. Oba hyperaktivní magůrci, schopný jet do padnutí a to doslova a ještě to násobit, ne děkuji . A přitom každý jiný, jak tu padlo, jsou mnohem jednodušší plemena. Neříkám, že není labík fajn, mě dal hodně, poslouchal na myšlenku, ale byl absolutně jiný, než je v popisu plemene a to byl s PP. U stafbulíka jsem se dlouho " prala" s tím, jak na něj, bullové jsou prostě jiní. A přitom AST, počítáte s tím, že prostě nesnese ostatní psy? Že to nemusí být taková pohoda, že nebudete moct venčit s jinými psy. Já s tím do svého psa šla, že to tak bude a když ne, tak dobře, ale je to tak a já věděla do čeho jdu, počítala jsem s tím a nevadí mi to. Nevíte co s toho bude povahově, pokud by to byl pesan z útulku, o kterém už něco můžete vědět, ale takhle a prvního psa. Výběr stylem koblížky nemáme, tak mi dejte koláče je taky blbost.

marcelaamax napsal(a):
Nedočetla jsem úplně do konce,ale po to, co jsem dočetla, tak naprosto souhlasím s holkama. A mám jednoho takového křížence doma, takže vím, o čem mluvím. Mám sice AST x něco ohařoidního, psa mám samozřejmě ráda, nedala bych ho, ale upřímně? Psa s takovou povahou už bych do budoucna nechtěla. Má fakt docela složitou povahu, v určitých momentech je nevypočítatelný... Měl období, kdy chtěl vraždit na potkání každého psa, nemusí ani cizí lidi a nemá problém si kousnout, má velmi silný lovecký pud, a navíc má fakt páru (ačkoli se 30 kg nezdá jako tak velký pes, tak pokud držím na vodítku třeba 60 kg pastevce, nepřijde mi ,že má takovou sílu jako 30 kg x bull)... Jak labrador, tak AST jsou hodně temperamentní psi. U těch kříženců nikdy nevíte - může to být naprosto pohodový pes a nebo to může být poděs, to vám nikdo neřekne.

Pokud chcete určitou povahu psa, tak si zjistěte, jaké plemeno by tomu odpovídalo, zda na něho máte podmínky, aby se líbilo i vzhledově, našetřete si a počkejte na štěně s PP. Nebo pak zkuste útulky nebo dočasky (tam většinou psy znají velmi dobře a jsou zvyklí na pobyt doma) - ty snad ještě nejsou prázdné, ne? Když budete vybírat už nějakého odrostlejšího psa, tak tam už uvidíte, jakou zhruba bude mít povahu. U štěněte, které chce vy, nevíte nic.

Je blbost si pořídit určité štěně jen proto, že chci psa teď hned a že momentálně žádný jiný není..

(ačkoli se 30 kg nezdá jako tak velký pes, tak pokud držím na vodítku třeba 60 kg pastevce, nepřijde mi ,že má takovou sílu jako 30 kg x bull)

Tak tohle teda potvrzuju....moje fena většinou 50-55 kilo (i když ne pastevec), tak i v době, kdy jsem s ní měla problém a chtěla na každýho psa hupsnout, tak pro mě byla fyzicky udržitelná, mladý kříženec staforda, co jsem párkrát před léty venčila odpoledne jako výpomoc kamarádce....kolik mohl mít??...možná ani těch 30 kilo ne, spíš 25 ještě byl takové to stoření "samá ruka, samá noha"...tak ten když viděl psa a to měl zcela přátelské úmysly, tak to bylo neskutečný.
Kdybych si to nezkusila, tak bych nevěřila, že takhle "malej pes" má takovouhle páru a ve spojení s jejich energií a temperamentem mám od té doby k těmto psům resp. k jejich páníčkům obrovský respekt.

Pořád mi běží v hlavě jediné....zadavatelka je evidentně dítě nebo možná pubescent, možná, že pes jednoho krásného dne bude vychovaný a příjemný společník, ale do té doby....myslím, že už v době, kdy bude mít kolem těch 20-ti kil a na druhém konci vodítka někoho, kdo pro něj nebude dostatečnou autoritou, myslím, že pokud se takový pes rozhodne někam jít, tak prostě půjde a "mladá panička" bez zkušeností ho těžko zastaví....a v tom případě doufejme, že bude pes sluníčková povaha, protože pokud ne, tak to těžce zavání průšvihem (a to jsem slušná)

Moje dcera v té době 13 let, chodila s naší čubou sama ven cca do půl roku věku feny, možná ani to ne...pak už nemohla, protože fena jí jako autoritu nebrala a dcera už jí fyzicky na vodítku nezvládla, navíc fena už byla pěkně ostrá od štěnda.
U nás to třeba nevadilo, protože pesany jsem si pořizovala já, pokud šla dcera se mnou, tak fenu mohla klidně vést, navíc máme zahradu, tak děti prostě na venčení pesany jen vypustili. Ale kdybychom bydleli v bytě, kdybych fenu primárně pořizovala pro dceru...tak by byl problém.

Chápu touhu dítěte...i když třeba staršího..po štěňátku a víc než dobře chápu, že teda s těma štěndama je to příležitost. Možná je slečna zadavatelka talent a psa zvládne, ale co když "talent od přírody" není.
Vždyť to mnozí z nás poznali.....že kolikrát k problému se psem stačí, když má člověk obavu, stačí i záblesk nějakého zaváhání a můžete se stavět na hlavu, ale dokud si to vy nesrovnáte v hlavě, tak se to nevyřeší.......
Otázkou je, bude mladý začátečník natolik klidný, rozvážný, sebevědomý, aby eventuelně případný problém u psa zvládnul??

Já se teda po třiceti letech se psy nepokládám za nějak přehnaně zkušeného člověka, protože těch psů mi neprošlo rukama tolik, ale myslím, že to co mi to dalo je odhad, co za psa zvládnu a kterého bych nedala (no kdybych musela, tak asi jo, ale...), ale třeba já bych si na takového křížence netroufla, nemám s takovými typy psů zkušenost a udivuje mě, že zadavatelka a její rodiče se toho nebojí a defakto řeší jen pohlaví....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
(ačkoli se 30 kg nezdá jako tak velký pes, tak pokud držím na vodítku třeba 60 kg pastevce, nepřijde mi ,že má takovou sílu jako 30 kg x bull)

Tak tohle teda potvrzuju....moje fena většinou 50-55 kilo (i když ne pastevec), tak i v době, kdy jsem s ní měla problém a chtěla na každýho psa hupsnout, tak pro mě byla fyzicky udržitelná, mladý kříženec staforda, co jsem párkrát před léty venčila odpoledne jako výpomoc kamarádce....kolik mohl mít??...možná ani těch 30 kilo ne, spíš 25 ještě byl takové to stoření "samá ruka, samá noha"...tak ten když viděl psa a to měl zcela přátelské úmysly, tak to bylo neskutečný.
Kdybych si to nezkusila, tak bych nevěřila, že takhle "malej pes" má takovouhle páru a ve spojení s jejich energií a temperamentem mám od té doby k těmto psům resp. k jejich páníčkům obrovský respekt.

Pořád mi běží v hlavě jediné....zadavatelka je evidentně dítě nebo možná pubescent, možná, že pes jednoho krásného dne bude vychovaný a příjemný společník, ale do té doby....myslím, že už v době, kdy bude mít kolem těch 20-ti kil a na druhém konci vodítka někoho, kdo pro něj nebude dostatečnou autoritou, myslím, že pokud se takový pes rozhodne někam jít, tak prostě půjde a "mladá panička" bez zkušeností ho těžko zastaví....a v tom případě doufejme, že bude pes sluníčková povaha, protože pokud ne, tak to těžce zavání průšvihem (a to jsem slušná)

Moje dcera v té době 13 let, chodila s naší čubou sama ven cca do půl roku věku feny, možná ani to ne...pak už nemohla, protože fena jí jako autoritu nebrala a dcera už jí fyzicky na vodítku nezvládla, navíc fena už byla pěkně ostrá od štěnda.
U nás to třeba nevadilo, protože pesany jsem si pořizovala já, pokud šla dcera se mnou, tak fenu mohla klidně vést, navíc máme zahradu, tak děti prostě na venčení pesany jen vypustili. Ale kdybychom bydleli v bytě, kdybych fenu primárně pořizovala pro dceru...tak by byl problém.

Chápu touhu dítěte...i když třeba staršího..po štěňátku a víc než dobře chápu, že teda s těma štěndama je to příležitost. Možná je slečna zadavatelka talent a psa zvládne, ale co když "talent od přírody" není.
Vždyť to mnozí z nás poznali.....že kolikrát k problému se psem stačí, když má člověk obavu, stačí i záblesk nějakého zaváhání a můžete se stavět na hlavu, ale dokud si to vy nesrovnáte v hlavě, tak se to nevyřeší.......
Otázkou je, bude mladý začátečník natolik klidný, rozvážný, sebevědomý, aby eventuelně případný problém u psa zvládnul??

Já se teda po třiceti letech se psy nepokládám za nějak přehnaně zkušeného člověka, protože těch psů mi neprošlo rukama tolik, ale myslím, že to co mi to dalo je odhad, co za psa zvládnu a kterého bych nedala (no kdybych musela, tak asi jo, ale...), ale třeba já bych si na takového křížence netroufla, nemám s takovými typy psů zkušenost a udivuje mě, že zadavatelka a její rodiče se toho nebojí a defakto řeší jen pohlaví....

Snadno se nebojí, když jsou začátečníci a o psech toho očividně moc neví. Takže vůbec netuší, co za problémy je můžou čekat, pokud si pořídí tenhle mix.