Cena štěňat v dnešní době

Nova.Saga napsal(a):
Dobrý den, prosím, může mi někdo vysvětlit, proč nyní chovatelé prodávají štěňata s navýšením ceny až o 100%? Nějak nechápu, jak to třeba obhájí. Např. vyšší naklady? Bavím se o PP chovech. Dneska jsem četla článek, že cena zlatého retrívra je cca 40.000,-... Není to rýpání a ani si štěně v dohledné době nebudu pořizovat ( mám 12,5 let starou fenu právě zlatého retrívra), jen zvědavost. Děkuji za odpovědi.

Obhájí to tím, že je poptávka a ty peníze jim za to někdo dá. A to je vlastně celkem "dostačující argument".

Zákon nabídky a poptávky....u nedostatkového zboží prostě cena roste...štěňata nejsou a lidi jsou za štěně prostě ochotní zaplatit i víc a jsou ochotní koupit téměř cokoliv.
Štěňata některých plemen už jsou rezervována ještě u maminky v bříšku, některá ještě před plánovaným krytím, takže když se někde objeví volná v inzerci, tak lidi, co chtějí psa teď hned zaplatí i ty vysoké sumy.

oni nemusí nic objaovat, když je poptávka... proč prodávat za 20 000 když je někdo ochotnej dát i40 nebo třeba 60? Vy byste snad něco prodávala pod cenou, když víte, že za to můžete třeba dostat 2x tolik?

V podstatě jde jenom ... o prachy. Zas to není tak velký rozdíl proti množitelům bez PP, proti kterým je tady deklarován intenzivní odpor.

A prý v chovu s PP jde o něco jiné ... posun ve vývoji plemena, peníze až na ... x-tém místě.

Kdepak ... lidi jsou lidi ... a peníze jsou peníze. S PP nebo bez.

Štefan1 napsal(a):
V podstatě jde jenom ... o prachy. Zas to není tak velký rozdíl proti množitelům bez PP, proti kterým je tady deklarován intenzivní odpor.

A prý v chovu s PP jde o něco jiné ... posun ve vývoji plemena, peníze až na ... x-tém místě.

Kdepak ... lidi jsou lidi ... a peníze jsou peníze. S PP nebo bez.

V PP chovu jsou dál slušní lidé (ti mají ceny normální), ale v posledních letech na módních plemenech začali parazitovat množitelé, protože si lehce spočítali, že se jim to vyplatí víc než bezpapírový chov.

No, a tyhle množitele poznáte jednoduše podle toho, že jejich feny splňují jen nutný základ do chovu, ale ceny mají jak za importy ze zahraničí...

Těm je úplně ukradené kam štěně jde - kdo zaplatí, dostane štěně a shrábnutím peněz zajem "chovatele" končí.

mulan napsal(a):
oni nemusí nic objaovat, když je poptávka... proč prodávat za 20 000 když je někdo ochotnej dát i40 nebo třeba 60? Vy byste snad něco prodávala pod cenou, když víte, že za to můžete třeba dostat 2x tolik?

Budete se divit,ale i takový blbci se najdou neprodávají pod cenou,jenom se nesnaží rejžovat za každou cenu a zneužívat situaci

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přidejte, letos už 50 tis., aspoň ti, u kterých bych nekoupila, si ceny na svých stránkách upravili směrem nahoru. A krytí bude na domácím dvorku.

Podobná debata probíhá už zde:
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3798856/borderka-cena-s-pp-v-covidove-dobe?from-list=1#a3799460

Uz 60 ;)
A ano, obe vime o kom mluvime ... :(

...ja spis nechapu, proc je celkove takova touha po stenatech.

Osobne si radsi vemu starsiho psa, kde vim napr. jak je velky, jakou ma cca povahu.
Kadit + curat doma - pokud se to resit musi, je otazka dnu - ne tydnu...
Cvicit je treba tak jako tak, ale s miminem je to tezsi...

Proc porad stene?
Za par mesicu je ze stenete stejnak pes.... bez vychovy nevychovany pes...
Za par mesicu je z dospelaka napr. z utulku.... vychovany pes... (prehanim, ano - tam je to casto na leta, ale to u stenat muze byt take).

Udajne ted mizi i pejsi z utulku. Tezko rict, jestli je to dobre ci spatne.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...ja spis nechapu, proc je celkove takova touha po stenatech.

Osobne si radsi vemu starsiho psa, kde vim napr. jak je velky, jakou ma cca povahu.
Kadit + curat doma - pokud se to resit musi, je otazka dnu - ne tydnu...
Cvicit je treba tak jako tak, ale s miminem je to tezsi...

Proc porad stene?
Za par mesicu je ze stenete stejnak pes.... bez vychovy nevychovany pes...
Za par mesicu je z dospelaka napr. z utulku.... vychovany pes... (prehanim, ano - tam je to casto na leta, ale to u stenat muze byt take).

Udajne ted mizi i pejsi z utulku. Tezko rict, jestli je to dobre ci spatne.....

Naprosto souhlasím.
Většinou je námitka "nevíme, co má za sebou" atd. U rodiny s malými dětmi to ještě dokážu pochopit.
Ale když si představím, že si to svoje štěně (štěně bordery samozřejmě ) stejně nevychovají, protože na to prdí, nevědí jak, neposlouchají rady, myslí si, že se to udělá samo, tak ve výsledku budou mít stejnýho nebo ještě horšího problémáka, než kdyby si vzali útulkáče...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...ja spis nechapu, proc je celkove takova touha po stenatech.

Osobne si radsi vemu starsiho psa, kde vim napr. jak je velky, jakou ma cca povahu.
Kadit + curat doma - pokud se to resit musi, je otazka dnu - ne tydnu...
Cvicit je treba tak jako tak, ale s miminem je to tezsi...

Proc porad stene?
Za par mesicu je ze stenete stejnak pes.... bez vychovy nevychovany pes...
Za par mesicu je z dospelaka napr. z utulku.... vychovany pes... (prehanim, ano - tam je to casto na leta, ale to u stenat muze byt take).

Udajne ted mizi i pejsi z utulku. Tezko rict, jestli je to dobre ci spatne.....

Tak ono ne všude je vhodný starší pes.
Nemusím chodit daleko, my jsme toho zářným příkladem...manžel i když žije se psy už 30 let, tak ve finále mu stále "překládám" co pes "říká", proč dělá to nebo ono. A hlavně, i když by to asi nepřiznal, tak se psů bojí a staršímu psu by prostě nevěřil. Když si doma vrkne náš pes, kterého máme od štěněte, tak řekne...no aby ses nepotetočkoval....ale u psa, kterého jsme nevychovali už by to byl nutně projev agrese a výhružky, že kousne a taky si s takovým psem neumí vytvořit vztah........mám vyzkoušeno, když jsem měla dvouletýho psa v dočasce.......a to pak doma vytváří spíš dusno a to rozhodně není dobré ani pro psa a ani pro celkové soužití.

Ono jako příklad může sloužit i můj pes doma, když třeba leží a má kost a jdete okolo a ozve se hluboké vrčení a někdy i ohrnuté pysky....na první pohled pes, který vyhrožuje "to je moje kost, nechoď ke mně nebo tě kousnu" vrčet na mě takhle cizí pes, tak bych se opravdu reálně bála, že skončím pokousaná. Ale u našeho psa to nehrozí.....naopak vlastně čeká, že mu řeknu "no jo, ty jsi velkej zlej hlídací pes a máš kostičku, já to vidim"....a pohladim ho a on vrtí ocasem a kdybych chtěla, tak si tu kost vezmu a pes ani nebude protestovat. Ale to všechno proto, že ho znám a že VÍM a vím jak na co bude reagovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak ono ne všude je vhodný starší pes.
Nemusím chodit daleko, my jsme toho zářným příkladem...manžel i když žije se psy už 30 let, tak ve finále mu stále "překládám" co pes "říká", proč dělá to nebo ono. A hlavně, i když by to asi nepřiznal, tak se psů bojí a staršímu psu by prostě nevěřil. Když si doma vrkne náš pes, kterého máme od štěněte, tak řekne...no aby ses nepotetočkoval....ale u psa, kterého jsme nevychovali už by to byl nutně projev agrese a výhružky, že kousne a taky si s takovým psem neumí vytvořit vztah........mám vyzkoušeno, když jsem měla dvouletýho psa v dočasce.......a to pak doma vytváří spíš dusno a to rozhodně není dobré ani pro psa a ani pro celkové soužití.

Ono jako příklad může sloužit i můj pes doma, když třeba leží a má kost a jdete okolo a ozve se hluboké vrčení a někdy i ohrnuté pysky....na první pohled pes, který vyhrožuje "to je moje kost, nechoď ke mně nebo tě kousnu" vrčet na mě takhle cizí pes, tak bych se opravdu reálně bála, že skončím pokousaná. Ale u našeho psa to nehrozí.....naopak vlastně čeká, že mu řeknu "no jo, ty jsi velkej zlej hlídací pes a máš kostičku, já to vidim"....a pohladim ho a on vrtí ocasem a kdybych chtěla, tak si tu kost vezmu a pes ani nebude protestovat. Ale to všechno proto, že ho znám a že VÍM a vím jak na co bude reagovat.

Môj otec je úplne presne ten istý prípad ako Váš manžel Napriek tomu,že so psami žije od plienok,bol psovodom na vojne,vycvičil irskeho setra na najvyššie polovné skúšky...aj tak mám pocit a vlastne ono to nie je pocit,ale fakt,že našim dvom retrieverkám nerozumie. Zo Sawannah nechápal,ako môže byť taká vystrašená,ako nevie prekonať samu seba, prečo sa zlakne aj vrabca letiaceho nad ňou...a z Nefret nechápe teda vôbec. Na jednej strane ju rozmaznáva,podpláca ju, na druhej mu o pár hodín prepne a chcel by ju drezúrovať a na to teda ona stavaná nie je. A vidím,že mu je trocha lúto,že Nefret je môj tieň, hoci s ňou celé šteniatkovské obdobie bol viac on(kedže ja chodím každý deň do práce,on robí na smeny,čiže vela volna). Nefret vie,že on nevie,čo s ňou a provokuje ho,robí mu zle,kradne mu veci On jej nadáva,naháňa ju, dohovára ...a slečne to je šumák,nahodí úsmev č. 13 a ide preč

Tiež rezolútne odmietol možnosť vziať si psa z útulku. Chcela som weimara,toho mi nejako vyhovoril(a mal pravdu). Vlastne ku každému plemenu,ktoré som chcela,mal pindy,akurát retriever sa mu pozdával. Aj ked neviem prečo,lebo tým psom nerozumie a nevie,ako na nich,aj ked sa fakt snaží. Možno je chyba,že sa velmi snaží,že velmi chce,možno treba nechať veci troška plávať,netlačiť na pílu a ono sa to utrasie časom samo.

To len tak,že nie ste sama,kto má doma takýto "psí poklad"

Ale teda kosť z pusy by som nezobrala ani Nefret a Aslanovi už vôbec nie

Já mám zkušenosti s obojím, jak se staršími osvojenými pejsky, tak se štěňátky, a fakt bych nemohla tvrdit, co je lepší. Štěně si vychováte odmalička a vytvoříte si vztah už jen tím, že vás začne brát jako náhradu matky a sourozenců. Ještě jsem nezažila štěně, který jsem si vypiplala a ono mě neposlouchalo nebo nemělo rádo a já nemělo ráda je. Je to hodně srovnatelný s tím, když se vám narodí dítě, taky ho milujete bezmezně a hned.
U většího psa je to vždycky různý, tam si tu cestu většinou musíte pomalu najít. Jedna osvojená fenka cca v půl roce mě už zezačátku tak neskutečně štvala, ale pravda nemohla za to. Byla špatně socializovaná, bála se všeho možnýho a ze strachu hlavně v době hárání napadala jiné feny. Její panička po rozchodu s přítelem, od kterého ji dostala jako dárek, bývala celé dny až do večera v práci a fena doma pořád sama. Nejhůř snášela bouřku, pochopitelně následkem toho i petardy a ohňostroje. Tak to prostě chtělo hodně trpělivosti. Prvního půl roku byla na procházkách skoro pořád napružená, ocas stažený mezi nohama. Občas neváhala napadnout i domácího psa a to ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. A protože to byl teprve náš druhý pes a první takhle osvojený, učili jsme se hlavně my. Na veterině jsme tehdy byli pečení vaření. Jo, a přímo nesnášela tmavší lidi. :-) Dnes bych o takovýto adrenalin už fakt nestála.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...ja spis nechapu, proc je celkove takova touha po stenatech.

Osobne si radsi vemu starsiho psa, kde vim napr. jak je velky, jakou ma cca povahu.
Kadit + curat doma - pokud se to resit musi, je otazka dnu - ne tydnu...
Cvicit je treba tak jako tak, ale s miminem je to tezsi...

Proc porad stene?
Za par mesicu je ze stenete stejnak pes.... bez vychovy nevychovany pes...
Za par mesicu je z dospelaka napr. z utulku.... vychovany pes... (prehanim, ano - tam je to casto na leta, ale to u stenat muze byt take).

Udajne ted mizi i pejsi z utulku. Tezko rict, jestli je to dobre ci spatne.....

No tak tohle je asi hodně individuální. U mě pořád vede štěně.

Cvicit je treba tak jako tak, ale s miminem je to tezsi...

Tak mě naopak cvičit s miminem přijde teda jednodušší. To štěně je zcela závislé a navázané na mě a prostě na mě visí (samozřejmě taky ne všichni) a to se pak něco učí jedna báseň. Je to nepopsaný list papíru, nemá zlozvyky.

Další věc je ta, že když už jednoho psa mám a chci k němu druhého, tak je podle mě taky lepší štěně (alespoň pro moje psy určitě).

Když jsem čekala na fenu, než se narodí vrh, tak jsem měla možnost dvou odrostlejších fen - jedna 9 měsíců, druhá 15 měsíců - ale odřekla jsem, prostě štěně je štěně.

Na druhou stranu kdybych si měla vzít psa z útulku, tak volím radši odrostlé štěně nebo mladého dospěláka, kde už se dá odhadnout povaha.

Ale chápu lidi, kteří chtějí štěně, a ne dospěláka. Rodiče si vzali fenu jako dospělou - záměrně, protože s nimi zahradu sdílí babička, která se špatně pohybuje, a chtěli většího psa, tak aby to rozjívené štěně po babičce neskákalo, netahalo za oblečení atd.. A jo, fena je super, taky má své mouchy ale nic hrozného. Ale jak většina z vás tady ví, tak to bylo až na druhý pokus a prvního dospělého psa, kterého si vzali, museli vracet...

Já si vzala dospělého psa jen jedinkrát - byla to tak trochu záchrana (majitelka - moje tehdejší známá - skončila dlouhodobě na psychiatrii a o psa se nemohla dále starat a pak už ho ani nechtěla).. A přiznám se, i když to možná bude znít hnusně... Nikdy jsem si k ní nevybudovala až takový vztah jako k těm psům, co jsem si sama vybrala. Žila se mnou dalších 10 let, vždy jsem se k ní chovala úplně stejně jako k ostatním, ale celkově ten vztah prostě byl jen tak 90%. Možná to taky bylo tím, že některé zlozvyky, co získala jako štěně jsem nikdy nedokázala odnaučit - separační úzkost, točení na vodítku (vyrůstala na řetězu), zabíjení koček.. Když bych někdy znovu uvažovala o pořízení dospělého psa, tak bych už byla hodně hodně opatrná a emoce už asi ponechávala stranou..

Naše adoptovaná byla bez zlozvyků
a měla jsem v srdci stejný pocit, jako Vy.

marushka napsal(a):
Já si vzala dospělého psa jen jedinkrát - byla to tak trochu záchrana (majitelka - moje tehdejší známá - skončila dlouhodobě na psychiatrii a o psa se nemohla dále starat a pak už ho ani nechtěla).. A přiznám se, i když to možná bude znít hnusně... Nikdy jsem si k ní nevybudovala až takový vztah jako k těm psům, co jsem si sama vybrala. Žila se mnou dalších 10 let, vždy jsem se k ní chovala úplně stejně jako k ostatním, ale celkově ten vztah prostě byl jen tak 90%. Možná to taky bylo tím, že některé zlozvyky, co získala jako štěně jsem nikdy nedokázala odnaučit - separační úzkost, točení na vodítku (vyrůstala na řetězu), zabíjení koček.. Když bych někdy znovu uvažovala o pořízení dospělého psa, tak bych už byla hodně hodně opatrná a emoce už asi ponechávala stranou..

Jo, zabíjení koček, to jsem taky zapomněla zmínit. Ta naše osvojená fenka měla za svůj život nejmíň 20 zářezů na pažbě. Podařilo se zachránit jen jednu a to až byla fenka starší. To ji tehdy manžel už fakt naštvanej zakleknul a kočce se podařilo zdrhnout.

domi.t napsal(a):
Môj otec je úplne presne ten istý prípad ako Váš manžel Napriek tomu,že so psami žije od plienok,bol psovodom na vojne,vycvičil irskeho setra na najvyššie polovné skúšky...aj tak mám pocit a vlastne ono to nie je pocit,ale fakt,že našim dvom retrieverkám nerozumie. Zo Sawannah nechápal,ako môže byť taká vystrašená,ako nevie prekonať samu seba, prečo sa zlakne aj vrabca letiaceho nad ňou...a z Nefret nechápe teda vôbec. Na jednej strane ju rozmaznáva,podpláca ju, na druhej mu o pár hodín prepne a chcel by ju drezúrovať a na to teda ona stavaná nie je. A vidím,že mu je trocha lúto,že Nefret je môj tieň, hoci s ňou celé šteniatkovské obdobie bol viac on(kedže ja chodím každý deň do práce,on robí na smeny,čiže vela volna). Nefret vie,že on nevie,čo s ňou a provokuje ho,robí mu zle,kradne mu veci On jej nadáva,naháňa ju, dohovára ...a slečne to je šumák,nahodí úsmev č. 13 a ide preč

Tiež rezolútne odmietol možnosť vziať si psa z útulku. Chcela som weimara,toho mi nejako vyhovoril(a mal pravdu). Vlastne ku každému plemenu,ktoré som chcela,mal pindy,akurát retriever sa mu pozdával. Aj ked neviem prečo,lebo tým psom nerozumie a nevie,ako na nich,aj ked sa fakt snaží. Možno je chyba,že sa velmi snaží,že velmi chce,možno treba nechať veci troška plávať,netlačiť na pílu a ono sa to utrasie časom samo.

To len tak,že nie ste sama,kto má doma takýto "psí poklad"

Ale teda kosť z pusy by som nezobrala ani Nefret a Aslanovi už vôbec nie

No u nás je ještě vtipný, že žil jakou dobu s hodně ostrým a radikálním psem - se Sárou, o které se to obecně vědělo, že to je "zlý pes", v kombinaci s Jackem, který sice permanentně nevěděl která bije, ale když do toho jde Sára, tak já budu dělat bububu taky a že on to umí, že z něj jde opravdu strach.......takže člověk co prožil 10 let s touhle vražednou dvojkou, který se fakty psů tak trochu bojí, tak si ještě dělal srandu ze známých, kteří právem hleděli na naše psy s obavami, že se bojí psů....

Vždycky by mě šlak trefil, když má Gina roupy a začne vrčet, u toho kroutí tou svojí palicí...vrčení jakože jasná výzva, že chce "lumpačit, blbnout, hrát si" a skákat na Jacka, já jí teda odkážu do patřičných mezí a manžel..."hele jak je agresivní"...myšleno vážně........a přitom Gina takovej hodňoučkej a něžňoučkej andílek
A já říkám.."ona není agresivní, ona si chce hrát, je mladá a teď se prostě zrovna nudí"....no to vidim, jak si chce hrát, na Jacka normálně útočí.....

A co se týče odebírání věcí, co zrovna Gina nechce dát, tak tam to probíhá následovně...třeba jí chci vzít kost, co přitáhla oválenou z venku do obýváku, abych je obě...kost i Ginu..vyhodila na dvůr, někdy v pohodě a někdy sáhnu na kost, ona zavrčí a chytne mi ruku zubama...ale lehce, nekousne a já furt kost držím a říkám "ne, ta kost je moje" a čekám...a ona pustí a je klid. Jako ono by to šlo za něco vyměnit, ale na to už jsem pohodlná.

Já bych ještě k tomu štěně x dospelak dodala, ze u psa, kterého mám od štěněte prostě vím, co si můžu dovolit a jak bude reagovat. Vím, že ho mužů/nemůžu vzít mezi psy, mezi hromadu lidí, že ho muzu třeba přidržet za obojek, za hruď. Pro mě úplně normální věc, ale třeba fena rodičů nesnese chyceni za obojek (vím, že to dělá problém některým psům, ale u svých psů to beru jako normální věc). Jestli si v pohodě mezi psy mužů nebo nemůžu vzít návštěvu, jak se ta návštěva může nebo nemůže chovat. A je spoustu dalších situaci, které pes poznal jako štěně a bere je jako normální vec, ale ten dospelak na ně může reagovat pro mě divně.

A za sebe musím říct, že se i jinak chovám k "cizím" psům (od známých, kamarádů, rodiny) , které znám od štěněte a jinak k těm, které jsem poznala až v dospělosti.

Ale zase znám i případy, kdy pes, který se k majitelům dostal až jako dospělý byl ten osudový, a nesmírně vděčný.

I když nemám úplně jednoduchého psa, tak ho ale znám od štěněte a vím, jak reaguje, jeho chování už beru tak nějak automaticky. Ale kdybych si ho s touhle povahou vzala až jako dospělého, tak si myslím, ze by to bylo o dost horší.

Mně vyhovuje víc dospělý pes, než štěně. Dalo by se říct, že mu nějak víc rozumím. Měla jsem tři dospěláky, dva přišli v pubertě, jeden až po ní.
Jsme s mamkou domluvené, že pokud odejde kavkazanka (má 11 a půl roku), tak bereme většího dospělého psa z útulku. Teda fenu. Otázkou je, jestli bychom v dnešní době uspěli, když je taková velká poptávka po jakýchkoliv psech.

Jo ono záleží, co komu sedí víc no. Rodiče jsou taky rozhodnutí, že jestli někdy bude nějaký další pes, tak zase dospělý, taky jim to vyhovuje víc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mně vyhovuje víc dospělý pes, než štěně. Dalo by se říct, že mu nějak víc rozumím. Měla jsem tři dospěláky, dva přišli v pubertě, jeden až po ní.
Jsme s mamkou domluvené, že pokud odejde kavkazanka (má 11 a půl roku), tak bereme většího dospělého psa z útulku. Teda fenu. Otázkou je, jestli bychom v dnešní době uspěli, když je taková velká poptávka po jakýchkoliv psech.

Uspějete v pohodě - už jsou plné inzerce odrostlých psů k darování a tento trend bude zřejmě hodně zesilovat.

+ sem tahají mraky psů od cikánů ze Slovenska, Balkánu a buhví odkud. Tolik psů už malá ČR nemůže pojmout.

Tak já jsem teda upřímně ráda, že máme to štěňátkovské období za sebou, jediné pozitivum na tom je, že mám doma roztomilé štěňátko, tím veškerá pozitiva a sociální jistoty končí a všichni se už těšíme, až bude s Giny dospělá holka.

Já osobně bych ani štěně mít nutně nemusela, klidně bych vzala psa z útulku, klidně i nějaký hovádko, třeba i něco hůře umístitelného, ale muselo by to být plemeno nebo kříženec, kterému rozumím, takže žádnej bull apod. spíš medvěd nebo ovčoun a to bych musela bydlet sama eventuelně se synem, ale tam bych teda nevolila psa samce, ale fenu a v žádném případě zvíře, co se bojí chlapů.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mně vyhovuje víc dospělý pes, než štěně. Dalo by se říct, že mu nějak víc rozumím. Měla jsem tři dospěláky, dva přišli v pubertě, jeden až po ní.
Jsme s mamkou domluvené, že pokud odejde kavkazanka (má 11 a půl roku), tak bereme většího dospělého psa z útulku. Teda fenu. Otázkou je, jestli bychom v dnešní době uspěli, když je taková velká poptávka po jakýchkoliv psech.

https://zvirata.bazos.cz/?hledat=daruji&rubriky=zvirata&category=48&hlokalita=&humkreis=25&cenaod=&cenado=&kitx=ano

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Uspějete v pohodě - už jsou plné inzerce odrostlých psů k darování a tento trend bude zřejmě hodně zesilovat.

+ sem tahají mraky psů od cikánů ze Slovenska, Balkánu a buhví odkud. Tolik psů už malá ČR nemůže pojmout.

My se budeme spíše dívat po městských útulcích, ne po těch spolcích, co sem tahají psy ze zahraničí. Na to mám vyhraněný názor, i když ti psi nemohou za to, kde se narodili.

Mě je celkem jedno, jestli dospělý nebo štěně, pokud dospělý není steklý kavkazák 😀. Ale vážně. Štěně si lidé pořizují, že je takové roztomilé, netuší, co to obnáší a pak se tu objevují hloupe dotazy, v lepším případě, v horším v inzerci zkažený pubertální dorostenec.

Nechtěně jsem poslala do špatné diskuze, tak přeposílám sem...

Já naprosto souhlasím s tím, že výchova štěněte je (pro mě) hororová záležitost. Celé to období. Nutnost naučit štěně vše, co u svých už dospělých psů považuji za automatické, je jedna z nejhorších věcí, co mě ve výcviku psů potkává. Nemyslím tím povely. Ale právě to, co slovní povel vlastně nemá nebo už nemá. A takové to spojení, kdy pes už čte i myšlenky. Chůze na vodítku, u nohy a přivolání jsou taky věci, které strašně nerada učím od znova.

Ale nikdy bych tohle období nepřeskočila. Jak již všichni výše psali, ty zlozvyky co si může dospělý pes přinést, přirozená nedůvěra (když jsem ho nevychovala od štěněte), atd. Navíc mám také problém porozumět cizím psům (jejich projevům, pohledům) - což už dospělý pes z útulku prostě je. Jsem v tomhle trochu podobná manželovi Sardullah a to jsem pejskař od mala a celým srdcem. Když na mě vrkne moje fenka, tak vím, jak to myslí a že v tom není nic zlého. Zlozvyky, které ti již dospělí psi mohou mít, jsou jiné než zlozvyky, které můžu štěněti vypěstovat já. Nedokážu to popsat, ty pocity, ale zlozvyky mých psů jsou prostě jiné než zlozvyky jiných psů - už jen tím, že se odlišujeme my, lidi. Můj pes je pošuk v rámci mých mezích, přesně tak, jak mi to vyhovuje.

Mé nové štěně mi dokázalo, že vychovat si štěně od miminka je prostě magická záležitost. Formovat to stvoření a tvořit mu jeho psí projev, ať už přímo či nepřímo. Například jsem si dala záležet, že naprosto nemazlivé, netulivé štěně (na to neměl čas jako jiná štěňata, ale přirozeně prostě po kontaktu netoužil) jsem změnila (nezlomila!) odměnami a pochvalami v naprostého tulínka. Nesnášel držení a omezování v pohybu, teď se ani nehne - má zafixováno, že to je pozitivní věc, však zpočátku vždy dostal milion mlsot jen za to, že držel. Bylo to snad jediné štěně, které nemělo tendenci dávat pusinky, oblizovat tvář. Což by bylo pro někoho plus. Ale já chci pusinky! Odvracel vždycky obličej a chtěl pryč. Tak jsem mu vždy v nestřeženém okamžiku vlepila pusu na čumák, zasmála se a dala mu mlsku. Opakovala, přidala k tomu slovo. Stále sice nemá tendenci oblizovat (což tedy už je i pro mě plus), ale pokud se na něj déle dívám (nebo mu řeknu dej pusinku) tak už jde a čumákem mi drcne do tváře. Myslíte, že by tohle (přirozeně nekontaktní) štěně, vychované jinde, bylo takhle vlezlé? Nebylo. A teď je to můj jediný pes, který dává tyhle lidské pusinky místo oblíznutí.

Samozřejmě někomu dospělý pes může vyhovovat, a já to těm útulkáčkům přeji. Ale štěně je prostě něco úplně jiného. A správně bylo napsáno, že to období pomine. Ale to, co jste do něj dali ne (A nemusíte si ani uvědomit jak moc jste ho zformovali, bereme to automaticky - u tohoto štěněte si tohle vše vybavím jen díky tomu, že mi strašně vadilo, že nedává pusu - fakt jsem takové štěně ještě neviděla). A to je právě ten rozdíl.

Já tedy doufám, ale staroch (12 let) tu s námi ještě pár let pobude. Jezevčíci bývají dlouhověcí. Nicméně až to nastane, tak do rodiny s dětmi bych raději stěně. Minimálně kvůli tomu, že to si člověk vychová (a zkazí) k obrazu svému. Starší pes z útulku může být velká neznámá a to mi k dětem nepřijde úplně ideální. Ale úplně variantu nějakého útulkáče nezavrhuju. Ale i tak bych raději aspoň mladého (a zároveň malého max 10-15 kilo) psa což, pokud by současná situace trvala, mohlo být celkem scifi, si myslím. Alespoň, co jsem zběžně koukala nedávno, tak je to všechno buď velký, bull a nebo 8 a více let.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
https://zvirata.bazos.cz/?hledat=daruji&rubriky=zvirata&category=48&hlokalita=&humkreis=25&cenaod=&cenado=&kitx=ano

Tak jsem mrkla na odkaz - nemám strach, že bychom si nevybrali. Naštěstí to zatím není aktuální, kavkazanka se zdá být zdravá, a doufáme, že tu s námi bude ještě nějaký ten rok.

V jednom z inzerátů mne zaujal - královský knírač. No řekněte - kdo tohle má?