Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
6.5.2021 10:08
jarka-ká

XXX.XXX.100.10

Na konci léta jsme si pořídili štěně malého křížence. Pak přišel roční lockdown. Jsme starší lidé. Takže nikdo k nám, my k nikomu, všechno zavřené, lidi doma. Bydlíme na vsi, kde není moc zvykem chodit se psy na procházky. Takže jsme potkávali tři pejsky s majiteli. Náš malý umí základní povely, se známými psy si na poli hraje, s majiteli se vítá. Problém nastává, když k nám teď přijede návštěva, nebo my k někomu jdeme, také občas už letí letadlo, zahrádka hospody, - to vše je problém.
Malý se bojí lidí, psů, zvuků, věcí....
Pročítám tady různé diskuse a je mi smutno z toho, když se někdo ptá jak něco naučit nebo odnaučit psa a dostane se mu odpovědí typu - pes to musí vědět, pes se musí naučit... Majitel selhal, majitel musí psovi vysvětlit...a podobně. Ale jak? Mám si psa posadit před sebe a vysvětlovat, že letadla létají a nic nedělají, lidi mu neublíží, děti si ho chtějí jen pohladit...
Vím, že je na mě hodně závislý, ale lze to pochopit, když jsme jen spolu trávili téměř rok? Myslíte, že si na lidi zvykne?

Zina05

6.5.2021 10:42
Zina05

XXX.XXX.103.194

Dobrý den, určitě je dobré psa co nejvíce socializovat a hledat způsoby jak. Být kreativní. Nevím jestli vlastníte auto, ale i když jsou zavřené restaurace, stačí brát psa do míst kde je víc lidí, napadá mě třeba parkoviště u supermarketu, zastávka autobusu, městské parky kde se venčí více psů. Nevím teda jaké máte možnosti. Určitě to stojí čas a energii, ale vyplatí se to. Na lidi zvykne, ale bude to trvat delší dobu a bude to od Vás vyžadovat trpělivost, čas a vnitřní klid.

Uživatel s deaktivovaným účtem

6.5.2021 10:53
Uživatel s deaktivovaným účtem

Je logický, že se pejsek bojí věcí / lidí / situací, se kterýma jako štěně nepřišel dostatečně do kontaktu. Sám od sebe se jich asi bát nepřestane, strach má naopak obecnou tendenci růst.
Chtělo by to cíleně zapracovat na socializaci na ty věci, kterých se bojí. Nejlépe by vám v tom pomohla návštěva nějakýho psího odborníka, kterej by vám ukázal, jak přesně s tím vaším pejskem pracovat...

6.5.2021 11:36
impact

XXX.XXX.45.102

jarka-ká napsal(a):
Na konci léta jsme si pořídili štěně malého křížence. Pak přišel roční lockdown. Jsme starší lidé. Takže nikdo k nám, my k nikomu, všechno zavřené, lidi doma. Bydlíme na vsi, kde není moc zvykem chodit se psy na procházky. Takže jsme potkávali tři pejsky s majiteli. Náš malý umí základní povely, se známými psy si na poli hraje, s majiteli se vítá. Problém nastává, když k nám teď přijede návštěva, nebo my k někomu jdeme, také občas už letí letadlo, zahrádka hospody, - to vše je problém.
Malý se bojí lidí, psů, zvuků, věcí....
Pročítám tady různé diskuse a je mi smutno z toho, když se někdo ptá jak něco naučit nebo odnaučit psa a dostane se mu odpovědí typu - pes to musí vědět, pes se musí naučit... Majitel selhal, majitel musí psovi vysvětlit...a podobně. Ale jak? Mám si psa posadit před sebe a vysvětlovat, že letadla létají a nic nedělají, lidi mu neublíží, děti si ho chtějí jen pohladit...
Vím, že je na mě hodně závislý, ale lze to pochopit, když jsme jen spolu trávili téměř rok? Myslíte, že si na lidi zvykne?

Mě je smutno z toho, jak si lidi neuváženě pořizují psy...

Uživatel s deaktivovaným účtem

6.5.2021 11:56
Uživatel s deaktivovaným účtem

Změna nicku. Tj. ten pes, co měl klikr jako píšťalku.
Jednoduše ho naučíte se nebát, když ukážete, že není čeho. Jděte padesát metrů od lidí, aut, psů,. hrajte si tam, cvičte, za dva dny běžte blíž. Potkávejte lidi, se kterými se pozdravíte - Vy, ne pes - na těch pár vteřin pes dostane úkol "seď tady" (odměna, jde se dál). Choďte kolem stojících aut. Pak kolem těch, co jedou pomalu - u parkoviště.
Zvuky lze trénovat i doma a na zahradě - nahrávky na youtube např.
Lidé a děti nebudou na psa mluvit, když bude pes uhýbat pohledem, tak ani na něj koukat a Vy se psem ustoupíte pár kroků zpět - do stavu "nemohu utéct a panička mě nechce chránit, tak uhýbám a klepu se" se ten pes nesmí dostat.
Na Vašeho psa také nebude nikdo cizí sahat.
Až si bude jistější, někoho známého požádáte, aby psa pohladil - ne na hlavě, ne na krku a nepřijde k psovi přímo, ale ze strany a ne k hlavě.
Nehledejte, co nejde, hledejte způsob, jak to půjde.

6.5.2021 13:19
janaa

XXX.XXX.10.173

Tohle není problém lockdownu,to se na mě nezlobte. Do města bylo možné jezdit pořád,na nádraží, na náměstí, procházku po městě, na výlety do přírody, učení samostatnosti.... musíte se do toho prostě opřít a cvičit,cvičit,cvičit a seznamovat psa s co nejvíce podněty

6.5.2021 13:48
Terven

XXX.XXX.110.191

Taky si myslím, že problém lockdownu to nebude. Chápu sice, že jsou oblasti, kde venku člověk moc psů nepotká, ale okresy byly zavřené jen asi šest neděl, nebyl problém pejska vzít někam do městského parku nebo do rušnějšího prostředí.
Pokud dobře čtu, pejska si zadavatelka pořídila na konci léta, to žádná extra drastická opatření nebyla, naopak bylo skoro vše povoleno, i cvičáky, tuším.
Samozřejmě, to ideální období už je promarněné, ale socializovat se dá i starší pejsek, jen je třeba vědět, jak na to.
Mám si psa posadit před sebe a vysvětlovat, že letadla létají a nic nedělají, lidi mu neublíží, děti si ho chtějí jen pohladit...

Myslím, že zevrubá rada už tu padla od megí, hodně toho bylo napsáno i v "klik-klak" diskuzi. Pokud jste, zadavatelko, starší dáma a nechcete běhat po cvičácích (cituji vás z jiné diskuze), pak si musíte informace opatřit jinak.
Vřele doporučuju knihy F. Šusty, zejména Trénink je rozhovor, ta je taková nejvíce polopatická. Tam se i dozvíte, jak psovi "vysvětlit", že letadla létají a lidi mu neublíží.
Pes si musí na podněty, kterých se bojí, zvykat postupně, vždy na vzdálenost, kdy už je registruje, ale ještě je v klidu. Do stavu, kdy je bez sebe strachy, hledá u vás ochranu apod. by se neměl dostávat - to je známka toho, že stresu už je moc a v takové chvíli už se nic neučí, resp. učí se to, co nechcete.
Případně ještě doporučuju knížku Souznění dvou duší - tam taky najdete postupy na řešení vašich problémů. Ale upozorňuju, že všechno to je poměrně pracné, chce to trpělivost a soustavnost. Napravování již vzniklých problémů je vždycky těžší.

6.5.2021 19:00
Fiona.Praha

XXX.XXX.71.86

Psa už máte a nemá cenu řešit, jestli jste si ho měli nebo neměli pořídit.
Asi se Vám nelíbí věty, že za vše může majitel a měl to psa naučit. Ale tak to je. Kdo ho to měl naučit?

Když to polidštím na zdravé dítě.
Kdo může za to, že šišlá ještě v 5 ti letech s dudlíkem v puse?
Kdo může za to, že je agresivní na ostatní děti a tak si s ním nechtějí hrát?
Kdo může za to, že je tlusté?
Kdo může za to, že neumí chodit na záchod a ještě ve třech letech má pleny?
Může za to dítě? Nebo jeho rodiče, potažmo prarodiče?

Já si jen myslím, že ne každý to se psem umí tak nějak samovolně. Všichni nemůžeme mít všechno. Každý máme vrozené nadání na něco jiného, jsme lidi, nejsme kloni.
Každá rada od pejskaře s fungujícím psem se musí správně pochopit, přijmout a vyzkoušet. Pro mne je třeba klikr naprosto zbytečná věc, používám tak nějak samovolně gesta i beze slov, někdo si bez klikru nedovede představit být. Jiný nedá dopustit na kšíry a jojo (flexivodítko), já ho nepoužívám vůbec a ani nechci. Já zase určitě používám věci, slova, gesta, povely, které by se třeba nelíbili jinému pejskaři. Ale funguji tak leta, pesy jsou na to zvyklé. Každý si vychovává psa tak nějak podvědomě, řekla bych "je to pudová záležitost, buď to pude nebo to nepude" (to říkal kdysi jeden můj kolega), protože naučit to nejde. Co bude fungovat mně, pokud nejste stejná nátura jako já, tak Vám to fungovat nebude, i když to zkopírujete dokonale. Pes Vám to totiž nebude věřit.

Měla byste si ujasnit, co od svého psa chcete.
Bojí se letadel a vadí Vám to? Jeďte někam blízko k letišti na výlet a tvařte se, že letadlo neslyšíte. Jestli se Váš pes začne bát a třeba klepat, nehlaďte ho, neuklidňujte ho, dělejte, že jste si toho nevšimla a zaúkolujte ho (nenechte ho klepat, štěkat, jančit) - sedni, lehni, ke mně, pac (nevím, co umí) a letadel si nevšímejte. On se známými povely uklidní. Ale je nutné umět psa k povelům donutit, takže 100% natrénování povelů.
Nevím, proč se bojí zahrádek u hospod. Ale... dejte si ho na vodítko, nejlépe do levé ruky, abyste byla mezi zahrádkou a psem Vy. A prostě jdeme, neřveš, netáhneš, neřešíš zahrádku, jdeme. Ale zase musíte mít natrénovanou chůzi na vodítku. Moje pesy chodí na volno a jen v situacích, které nějak vyhodnotím, dostanou vodítko a jdou a nic neřeší. Může to být třeba i situace, kdy jenom pospíchám a nechci se courat. Ony neví, proč dostanou vodítko, ale mají nacvičenou chůzi (nebudu psát u nohy, prostě současně se mnou).
Když se jedna bála ohňostrojů před koronou, kdy byl v Praze bordel od začátku prosince do poloviny ledna, dostala vodítko a chodila svižně u nohy. A věděla, že spolu se bát nemusíme.

Já mám pro začínající pejskaře vždy jen dvě rady:
Nikdy nelitovat (neuklidňovat) jako u dítěte, které upadne. Když litujete, lamentujete, uklidňujete,.... brečí o dost delší dobu nebo ho to rozbrečí, i když by původně třeba ani nebrečelo.
Natrénovat přivolání nebo zastavení psa..
Sedni, lehni, pac a další a další povely nejsou pro život nezbytné. Nezbytné mít fungující vztah pán-pes.

Ufff, to jsem se rozepsala. Snad pro Vás bude nějaká moje věta tou radou, o kterou jste stála.

6.5.2021 19:31
GAELLE

XXX.XXX.66.235

Fiona.Praha napsal(a):
Psa už máte a nemá cenu řešit, jestli jste si ho měli nebo neměli pořídit.
Asi se Vám nelíbí věty, že za vše může majitel a měl to psa naučit. Ale tak to je. Kdo ho to měl naučit?

Když to polidštím na zdravé dítě.
Kdo může za to, že šišlá ještě v 5 ti letech s dudlíkem v puse?
Kdo může za to, že je agresivní na ostatní děti a tak si s ním nechtějí hrát?
Kdo může za to, že je tlusté?
Kdo může za to, že neumí chodit na záchod a ještě ve třech letech má pleny?
Může za to dítě? Nebo jeho rodiče, potažmo prarodiče?

Já si jen myslím, že ne každý to se psem umí tak nějak samovolně. Všichni nemůžeme mít všechno. Každý máme vrozené nadání na něco jiného, jsme lidi, nejsme kloni.
Každá rada od pejskaře s fungujícím psem se musí správně pochopit, přijmout a vyzkoušet. Pro mne je třeba klikr naprosto zbytečná věc, používám tak nějak samovolně gesta i beze slov, někdo si bez klikru nedovede představit být. Jiný nedá dopustit na kšíry a jojo (flexivodítko), já ho nepoužívám vůbec a ani nechci. Já zase určitě používám věci, slova, gesta, povely, které by se třeba nelíbili jinému pejskaři. Ale funguji tak leta, pesy jsou na to zvyklé. Každý si vychovává psa tak nějak podvědomě, řekla bych "je to pudová záležitost, buď to pude nebo to nepude" (to říkal kdysi jeden můj kolega), protože naučit to nejde. Co bude fungovat mně, pokud nejste stejná nátura jako já, tak Vám to fungovat nebude, i když to zkopírujete dokonale. Pes Vám to totiž nebude věřit.

Měla byste si ujasnit, co od svého psa chcete.
Bojí se letadel a vadí Vám to? Jeďte někam blízko k letišti na výlet a tvařte se, že letadlo neslyšíte. Jestli se Váš pes začne bát a třeba klepat, nehlaďte ho, neuklidňujte ho, dělejte, že jste si toho nevšimla a zaúkolujte ho (nenechte ho klepat, štěkat, jančit) - sedni, lehni, ke mně, pac (nevím, co umí) a letadel si nevšímejte. On se známými povely uklidní. Ale je nutné umět psa k povelům donutit, takže 100% natrénování povelů.
Nevím, proč se bojí zahrádek u hospod. Ale... dejte si ho na vodítko, nejlépe do levé ruky, abyste byla mezi zahrádkou a psem Vy. A prostě jdeme, neřveš, netáhneš, neřešíš zahrádku, jdeme. Ale zase musíte mít natrénovanou chůzi na vodítku. Moje pesy chodí na volno a jen v situacích, které nějak vyhodnotím, dostanou vodítko a jdou a nic neřeší. Může to být třeba i situace, kdy jenom pospíchám a nechci se courat. Ony neví, proč dostanou vodítko, ale mají nacvičenou chůzi (nebudu psát u nohy, prostě současně se mnou).
Když se jedna bála ohňostrojů před koronou, kdy byl v Praze bordel od začátku prosince do poloviny ledna, dostala vodítko a chodila svižně u nohy. A věděla, že spolu se bát nemusíme.

Já mám pro začínající pejskaře vždy jen dvě rady:
Nikdy nelitovat (neuklidňovat) jako u dítěte, které upadne. Když litujete, lamentujete, uklidňujete,.... brečí o dost delší dobu nebo ho to rozbrečí, i když by původně třeba ani nebrečelo.
Natrénovat přivolání nebo zastavení psa..
Sedni, lehni, pac a další a další povely nejsou pro život nezbytné. Nezbytné mít fungující vztah pán-pes.

Ufff, to jsem se rozepsala. Snad pro Vás bude nějaká moje věta tou radou, o kterou jste stála.

7.5.2021 16:54
jarka-ká

XXX.XXX.32.72

Mě je smutno z toho, jak si lidi neuváženě pořizují psy....
Za svůj život jsem měla u domu celkem čtyři psy velkých plemen. Nikdy jsem neměla problém s poslušností a výchovou a výcvikem. Když mi odešel poslední, usoudila jsem, vzhledem k věku, fyzické kondici a zdravotnímu stavu velkého psa už nepořídit nemohu. Nad malým psem jsem vůbec nepřemýšlela. Poslední den prázdnin jsem vezla vnoučata domu a na nádraží jsme našli zalepenou krabici od bot. V ní malé zablešené, začervené, hladové a vyděšené štěně, kterému bylo podle veterináře kolem jednoho měsíce. Vážil 300 gramů. Téměř měsíc jsem s ním byla 24 hodin denně a věnovala jsem mu neskonalou lásku a péči. Dnes má osm kilo a z toho zuboženého tvorečka je veselý zdravý pejsek, který je šťastný se mnou a já s ním. Ano, přiznávám, že je mezi námi velmi silné pouto. Ale rozhodně to nebylo “neuvážené pořízení psa” jak píšete. Podle vás jsme ho měli v té krabici nechat, a dětem vysvětlit, že je to tak správně? Jen jsem se zeptala, jestli se pejsek může zbavit strachu. To, proč jsem musela být osm měsíců doma do toho vám nic není. Za rady a názory moc děkuji a jsem za ně vděčná. Určitě budu zkoušet socializovat tak, jak jste mi někteří radili. Ale z vašeho příspěvku jsem si opravdu nic nevzala. Nemáte právo mi odsuzovat a opovrhovat mnou. Vůbec nic nevíte o mě ani o mém životě.

Uživatel s deaktivovaným účtem

7.5.2021 17:40
Uživatel s deaktivovaným účtem

lockdown...mě přijde, že byl prima doba na pořízení štěněte. Kdy jindy je na štěně tolik času. Spousta lidí dělala z domova, někdo měl třeba zkrácenou pracovní dobu, někdo byl doma úplně. Do toho měly děti školu taky doma....

Stejně si každý bere při pořízení štěněte dovolenou a pak po 14-ti dnech řeší, že už musí jít do práce a schánět někoho, kdo by se na špunta přišel alespoň 1x denně juknout, nakrmit, pomazlit, zkontrolovat.....a teď toho času vypiplat si štěndo, naučit ho postupně pomaloučku polehoučku na samotu....

A socializovat, tak to se dalo i po dobu lockdownu....lidi neseděli na zadelích doma, naopak v přírodě bylo narváno...lidi, děti, psi....

Miriam33

7.5.2021 18:52
Miriam33

XXX.XXX.210.31

Ono taky trochu může mít možná vliv to, čeho je to směska. Jsou malí nebojácní psi(jezevčíkoidní, russeloidní ...) a jsou psíci kteří jsou labilnější a přecitlivělí. Třeba znám pár yorků, co se od paničky nehnou na krok a totálně se o sebe třesou. Dělá to jen Vám? Nebo když je s někým jiným, tak tolik neřeší? Znám pejska, co si takhle omotal paničku kolem prstu... takže i třetí skupina, malí manipulátoři. Panička za ním na procházce vlaje jak drak na šňůře, návštěvám útočí ze zálohy na paty, ječí na vsechno, co si dovolí rachotit. Když si ji vezmou na vodítko mladí, vzorný pes na prověšeném vodítku a nic kolem neřeší. Takže problém v paničce, že se nechá ovládat.
No, rady nahoře zní dobře, třeba tam tu správnou pro vás najdete.
Kolem stekajicich psů mně se třeba osvědčilo u jednoho psa fakt jen klidně jít a neřešit. Je tam pes, neřeš Kesi, jdeme nebo běžíme dál. Někdy pomůže krizovou situaci prokrmovat...takhle jsme propiškotovali jeden Silvestr s petardama... jak to začalo bouchat, dostávala psa piskoty za různé povely a hledání ve které je ruce a tak,...no a další Silvestry byly v pohodě. Další štěně už jsem vzala ven rovnou...do bouřky, pod deštníkem a na Silvestra taky( ne primo mezi petardy). Já jsem neřešila, pes dokonce dostal něco dobrého, tak pak už to bylo dobrý.
Nenapsala jste, jak se ten strach u psa projevuje...jestli na všechno štěká nebo se třeba schovává... a jak na to reagujete vy...jestli treba na vás nezkouší abyste ho zvedala, nebo vám zdrhne s vodítkem domů nebo jak?
Jestli umí povely, tak my jsme treba kolem velkych psů za plotem cvičili střídání chůze u nohy a běhu a štěně si ani nevšimlo, jak jsme tu "uličku smrti" prošli. Postupně ty uřvané vlčáky přestalo řešit a nakonec uličkou procházela jako provokativní královna s vrticim chvostem a hlavou vztyčenou. Taky se dá domluvit dopředu třeba nekdo ze známých nebo příbuzných... pouštět třeba ty zvuky letadla v jiné místnosti z telefonu a vy ukážete štěněti, že to nemá řešit... pokračováním v klidném tréninku s odměnami atp. Řešila bych tu bázlivost co nejdřív, i kdybych měla navozovat umělé situace. Pročtěte si ty knížky, koukněte, co doporučují treba CMilan nebo další porady o psech a zkuste aplikovat...
Blbý je to socializovani s lidma, když k sobě nesmí lidi na dva metry :). Ale decka jsou teď testováný a přibývá naočkovaných... Mám takové nedosocializovane coronavirove batole:), to naštěstí roste pomaleji, tak snad všechno doženem. Půjčujte ho v rodině, na procházky(s dospělým), ať se osamostatňuje.
Ještě bych poradila, neříkat už skoro dospělému psů malý. To mu na sebevědomí nepřidá.
A poslední nápad, už socializovaný psí kamarád...to taky může pomoct ukázat, jak se správně chovat.

7.5.2021 20:15
jarka-ká

XXX.XXX.32.72

dekuji moc za trpělivost. Strach se projevuje tak, že se opravdu za mě schovává a skáče na mě. Máte pravdu, že mi asi trošku "vydírá" , ale mám i své "hranice - nesmí do postele, nesmí loudit , umí základní povely sedni, chůze u nohy, lehni, místo a přivolání, To mi úplně stačí. Ale jak se s někým zastavím na ulici tak na mě skáče, kouše vodítko a kňučí. To dělá i když chovám kocoury. Ale na druhou stranu vydrží sám doma i osm hodin a nic nezničil, ani nekňučí. Asi jsem na něj prostě měkká...

7.5.2021 21:03
Fiona.Praha

XXX.XXX.70.253

jarka-ká napsal(a):
dekuji moc za trpělivost. Strach se projevuje tak, že se opravdu za mě schovává a skáče na mě. Máte pravdu, že mi asi trošku "vydírá" , ale mám i své "hranice - nesmí do postele, nesmí loudit , umí základní povely sedni, chůze u nohy, lehni, místo a přivolání, To mi úplně stačí. Ale jak se s někým zastavím na ulici tak na mě skáče, kouše vodítko a kňučí. To dělá i když chovám kocoury. Ale na druhou stranu vydrží sám doma i osm hodin a nic nezničil, ani nekňučí. Asi jsem na něj prostě měkká...

Takže manipulátor.
Asi jste ho "zachraňovala" tím, že jste ho vzala na ruku, teď se toho domáhá. Ono se z náruče krásně sleduje okolí a vyňafává na ty vetřelce dole na zemi.
Na mne když si jakýkoli pes štěkne, otočím se k němu zády a ignoruji ho. Může mne obíhat, jak chce, a je mu to prd platné. Když po mně nějaký skákal nebo se mi snažil vyšplhat po noze, uhnula jsem, aby prostě spadl na všechny své 4 nohy. V takových situacích je to o tom, kdo s koho. A záleží jen na Vás, jak dlouho to vydržíte. Protože i negativní pozornost (okřikování, zakazování) je pozornost a o to mu jde. Buď vydržíte a jemu to dojde a nechá toho. Nebo mu dojde, že trpělivost růže přináší a Vy to nevydržíte a vezmete na ruku, pohladíte, budete se věnovat jemu místo sousedky nebo kocoura.

Uživatel s deaktivovaným účtem

7.5.2021 21:29
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ale jak se s někým zastavím na ulici tak na mě skáče, kouše vodítko a kňučí.

To se stává i v "lepších rodinách" :

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/video-ktere-pobavilo-svet-jak-se-pes-irskeho-prezidenta-nudil-pri-projevu-153311

7.5.2021 21:34
Fiona.Praha

XXX.XXX.70.253

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale jak se s někým zastavím na ulici tak na mě skáče, kouše vodítko a kňučí.

To se stává i v "lepších rodinách" :

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/video-ktere-pobavilo-svet-jak-se-pes-irskeho-prezidenta-nudil-pri-projevu-153311

8.5.2021 09:57
impact

XXX.XXX.195.92

jarka-ká napsal(a):
Mě je smutno z toho, jak si lidi neuváženě pořizují psy....
Za svůj život jsem měla u domu celkem čtyři psy velkých plemen. Nikdy jsem neměla problém s poslušností a výchovou a výcvikem. Když mi odešel poslední, usoudila jsem, vzhledem k věku, fyzické kondici a zdravotnímu stavu velkého psa už nepořídit nemohu. Nad malým psem jsem vůbec nepřemýšlela. Poslední den prázdnin jsem vezla vnoučata domu a na nádraží jsme našli zalepenou krabici od bot. V ní malé zablešené, začervené, hladové a vyděšené štěně, kterému bylo podle veterináře kolem jednoho měsíce. Vážil 300 gramů. Téměř měsíc jsem s ním byla 24 hodin denně a věnovala jsem mu neskonalou lásku a péči. Dnes má osm kilo a z toho zuboženého tvorečka je veselý zdravý pejsek, který je šťastný se mnou a já s ním. Ano, přiznávám, že je mezi námi velmi silné pouto. Ale rozhodně to nebylo “neuvážené pořízení psa” jak píšete. Podle vás jsme ho měli v té krabici nechat, a dětem vysvětlit, že je to tak správně? Jen jsem se zeptala, jestli se pejsek může zbavit strachu. To, proč jsem musela být osm měsíců doma do toho vám nic není. Za rady a názory moc děkuji a jsem za ně vděčná. Určitě budu zkoušet socializovat tak, jak jste mi někteří radili. Ale z vašeho příspěvku jsem si opravdu nic nevzala. Nemáte právo mi odsuzovat a opovrhovat mnou. Vůbec nic nevíte o mě ani o mém životě.

Dle zákona jste povinna hlásit nález zvířete obci, v jejímž katastru se zvíře nalezlo a starosta je povinen (zpravidla zprostředkovaně přes služby útulku) se o takové zvíře postarat. Takže ne, nemusela jste vnoučatům vysvětlovat, proč tam štěně necháte ležet. Mohla jste jim ukázat, jak se taková situace řeší s kompetentními osobami.

11.5.2021 08:56
jarka-ká

XXX.XXX.100.10

Dle zákona jste povinna hlásit nález zvířete obci, v jejímž katastru se zvíře nalezlo a starosta je povinen (zpravidla zprostředkovaně přes služby útulku) se o takové zvíře postarat. Takže ne, nemusela jste vnoučatům vysvětlovat, proč tam štěně necháte ležet. Mohla jste jim ukázat, jak se taková situace řeší s kompetentními osobami.

Bože lidi tuhle radu snad nemyslíte vážně. Nejsem lidoop z pralesa a zákony mě opravdu učit nemusíte. Tady jde přeci lidskou stránku věci. Jen jsem reagovala na vaši kritiku, že jsem si pořídila psa neuváženě. Jsem šťastná že ho mám. Rozhodně se u mě má lépe než v útulku. A to že jsem žádala radu neznamená, že lituji toho, že jsem si ho vzala domu. A co se týče pomoci orgánů a lidí o kterých píšete, s tím mám své zkušenosti, když jsem našla sraženou srnku. Volala jsem myslivce, veterináře, starostu obce, záchranou stanici, hasiče i policii. Více jak pět hodin jsem s ní seděla ve škarpě dokud neumřela. Pak tak ležela další týden mrtvá. Tak se tady mějte a dál útočte jeden na druhého. Díky za za užitečné i neužitečné rady. HAWK

11.5.2021 12:11
impact

XXX.XXX.52.193

jarka-ká napsal(a):
Dle zákona jste povinna hlásit nález zvířete obci, v jejímž katastru se zvíře nalezlo a starosta je povinen (zpravidla zprostředkovaně přes služby útulku) se o takové zvíře postarat. Takže ne, nemusela jste vnoučatům vysvětlovat, proč tam štěně necháte ležet. Mohla jste jim ukázat, jak se taková situace řeší s kompetentními osobami.

Bože lidi tuhle radu snad nemyslíte vážně. Nejsem lidoop z pralesa a zákony mě opravdu učit nemusíte. Tady jde přeci lidskou stránku věci. Jen jsem reagovala na vaši kritiku, že jsem si pořídila psa neuváženě. Jsem šťastná že ho mám. Rozhodně se u mě má lépe než v útulku. A to že jsem žádala radu neznamená, že lituji toho, že jsem si ho vzala domu. A co se týče pomoci orgánů a lidí o kterých píšete, s tím mám své zkušenosti, když jsem našla sraženou srnku. Volala jsem myslivce, veterináře, starostu obce, záchranou stanici, hasiče i policii. Více jak pět hodin jsem s ní seděla ve škarpě dokud neumřela. Pak tak ležela další týden mrtvá. Tak se tady mějte a dál útočte jeden na druhého. Díky za za užitečné i neužitečné rady. HAWK

To Vy tady nesmyslně nabízíte pouze dvě varianty - štěně v krabici vezmu a nebo štěně v krabici nechám ležet. A pokud je taková Vaše reakce na nález, tak evidentně ty zákony neznáte.

Imho co je to HAWK? Myslíte, že si používáním cizích termínu zvednete kredit v diskuzi? Pak bych doporučila zjistit si, co je to HAWK a co je to HOWGH.

Uživatel s deaktivovaným účtem

11.5.2021 12:22
Uživatel s deaktivovaným účtem

impact napsal(a):
To Vy tady nesmyslně nabízíte pouze dvě varianty - štěně v krabici vezmu a nebo štěně v krabici nechám ležet. A pokud je taková Vaše reakce na nález, tak evidentně ty zákony neznáte.

Imho co je to HAWK? Myslíte, že si používáním cizích termínu zvednete kredit v diskuzi? Pak bych doporučila zjistit si, co je to HAWK a co je to HOWGH.

Taky jsem na to koukala, co paní vlastně chtěla říct. Hawk je jestřáb, zatímco Howgh znamená domluvil jsem. Ale třeba je to podpis, co my víme.

11.5.2021 12:31
Agnes1

XXX.XXX.76.7

Howgh váš Hawk
😂

Přidejte reakci

Přidat smajlík