Jak jste na tom vy? Koupě psa, dohoda s rodiči

Já a psi napsal(a):
Ahoj!

Jak jste přemluvili rodiče do koupi psa vy? Nemyslím tím tipy nebo tak, ale měli jste třeba nějakou dohodu?

Nepřemluvili.
Prostě do paneláku to nešlo.
Musela jsem si počkat.
A když jsem bydlela už zvlášť, zjistila
jsem, že to ještě nejde.
Nakonec po letech jsem si to splnila
a chutnalo a bavilo mě to taky.
Hezky vydrž, jednou se dočkáš.
Budeš mít podmínky a sílu se o psa
postarat jak časově, tak i finančně.
Je to náročné.

Nepřemluvila. Vždycky jsem chtěla psa domů, to se u nás nenosilo. Pes jedině na dvorek. U babičky... A ta už měla takový ty zablešený nevrlý vořešiska... A "vlčáka" v kotci. A pak příšernýho bull křížence, se kterým se nedalo ani opustit pozemek...
Jo, nakonec jsme měly s mamkou vlastního psa. Úplnou náhodou, žádná domluva ani přemlouvání, prostě nám přišel do života, nikdo to nečekal... a už zůstal. Ale taky venkovního a nakonec byl tak jako všech. Teda je, žije dodnes. Byla jsem nadšená, že mám aspoň nějakého psa, ale i tak bych nejradši domů přitáhla cokoli dalšího.

A pak jsem vyrostla, osamostatnila se a kupodivu, jak člověk vyroste, tak zjistí, že si nejde prostě jenom tak pořídit psa. Až po čase jsem usoudila, že na to mám a přivezla si štěně.

Ono se to dětskýma očima všechno jeví hrozně lehce... Ale není to tak. Pes je pro dospěláky v domácnosti další starost. A tak se jede podle toho, jaký na jeho pořízení mají názor dospělí, ne vy.

My o tom nedávno s mamkou mluvily....že když vidí, jak miluju svoje psy a jak jsem s nima šťastná, tak že jí zpětně mrzí, že mi psa nepořídila. Já jí zase říkala, že to jako dospělá chápu...ona dělala na dráze dost šílený směny, někdy i 24 hodin a pokud bych já musela odjet třeba na lyžák, chmelovou brigádu-ty byly za mě povinné, tak kdo by venčil psa.
Navíc jsem díky tomu, že jsem psa neměla, měla možnost strávit několik let u koní, takže za mě vlastně dobrý.
A těch svých pejsků už si užívám 30 let.

Vlastního psa jsem si pořídila až coby skorotřicítka s vlastní rodinou a vidím to jako ideální, i když jsem kvůli psovi kňučela valnou část dětství :) Ale vzhledem k tomu, že výdaje a odpovědnost tak jako tak budou na rodičích a stejně tak jim na 99% zůstane pes, až dítko odroste, je jedině správně, že dospělí mají právo veta.
Nakonec jsem v pubertě aspoň podědila kočku po sousedce a ta samozřejmě taky zůstala rodičům, když jsem se odstěhovala. Ale ovlivnila je natolik, že si po jejím odchodu vzali další z útulku, tentokrát dobrovolně :)

Gerhild napsal(a):
Vlastního psa jsem si pořídila až coby skorotřicítka s vlastní rodinou a vidím to jako ideální, i když jsem kvůli psovi kňučela valnou část dětství :) Ale vzhledem k tomu, že výdaje a odpovědnost tak jako tak budou na rodičích a stejně tak jim na 99% zůstane pes, až dítko odroste, je jedině správně, že dospělí mají právo veta.
Nakonec jsem v pubertě aspoň podědila kočku po sousedce a ta samozřejmě taky zůstala rodičům, když jsem se odstěhovala. Ale ovlivnila je natolik, že si po jejím odchodu vzali další z útulku, tentokrát dobrovolně :)

proto k vám ta kočka přišla. Aby se to naučili, to byl její úkol.

Já jsem z těch co se svým "vydupaným" psem v skorodospělosti - 19 let- odešla. Byl to můj pes, moje odpovědnost a nedovedla jsem si představit, že by se mnou nešel.
Od dětství jsem domů tahala kdejakýho psa, co jsem na ulici potkala a jevil se mi bezprizorní . Vyšlo to až v sedmnácti letech, že se mi Murpyho podařilo doma ukotvit a byla to i jeho zásluha. měl na mámu nějaký páky, nebo co .

U nás byli vždycky psi, většinou dva. Různí kříženci, jezevčíci, pak baset. To byli takoví rodinní psi všech, většinou menší (největší byl ten baset). No a já měla vysněného velkého psa, a svého vlastního. Na kterého jsem si šetřila z kapesného a tak. Rodiče to věděli a souhlasili. U nás to bylo tak, že když jeden pes odešel, tak se pořídil většinou hned nový. Takže když nám umřel baset, dostala jsem svolení si vybrat a koupit štěně. V tu dobu mi bylo 11 let, našli jsme v novinách inzeráty a volali, pak jsme vybrali štěně a cca za týden pro něho jeli. Jediné co se mi nesplnilo bylo to, že pes nesměl domů. Rodiče jsou toho názoru, že velký pes patří ven (já si ho tam brala na tajňačku když nebyli doma , ale on tam stejně nevydržel). Rodiče mě vozili na cvičák, chodila jsem se psem denně ven, hrála si s ním na zahradě, učila ho blbosti, když na to tak vzpomínám, tak to bylo super období, bezstarostný. Ale ono je v tomhle velký rozdíl pes v bytě a na zahradě. U nás byl na té zahradě, navíc s námi sdílela zahradu ještě babička, takže se prostě nestalo, že by pes zůstal sám. I když jsme jeli na hory, na dovolenou, když já jsem se zdržela, pořád byl někdo doma. Nemuselo se řešit žádné venčení ani hlídaní, takže to je obrovský rozdíl...

Zrzavci napsal(a):
proto k vám ta kočka přišla. Aby se to naučili, to byl její úkol.

Já jsem z těch co se svým "vydupaným" psem v skorodospělosti - 19 let- odešla. Byl to můj pes, moje odpovědnost a nedovedla jsem si představit, že by se mnou nešel.
Od dětství jsem domů tahala kdejakýho psa, co jsem na ulici potkala a jevil se mi bezprizorní . Vyšlo to až v sedmnácti letech, že se mi Murpyho podařilo doma ukotvit a byla to i jeho zásluha. měl na mámu nějaký páky, nebo co .

Jo, já jsem se psem, kterého jsme pořídili v těch mých 11ti letech, taky v dospělosti odešla, taky by mě ani nenapadlo, ho tam nechat. Ale vozila jsem ho tam, když jsem jela do práce, protože tam byla babička, a nebyl sám . No a pak jsem si pořídila dalšího psa, už do vlastního.... A jelikož občas není všechno podle plánu, tak jsem se za nějakou dobu s obouma psema stěhovala zpátky k rodičům... Což teda úplně veselé nebylo, protože jeden pes byl "vnitřní" a z toho rodiče moc nadšení nebyli... Naštěstí to netrvalo tak dlouho a stěhovala jsem se do svého...

marcelaamax napsal(a):
Jo, já jsem se psem, kterého jsme pořídili v těch mých 11ti letech, taky v dospělosti odešla, taky by mě ani nenapadlo, ho tam nechat. Ale vozila jsem ho tam, když jsem jela do práce, protože tam byla babička, a nebyl sám . No a pak jsem si pořídila dalšího psa, už do vlastního.... A jelikož občas není všechno podle plánu, tak jsem se za nějakou dobu s obouma psema stěhovala zpátky k rodičům... Což teda úplně veselé nebylo, protože jeden pes byl "vnitřní" a z toho rodiče moc nadšení nebyli... Naštěstí to netrvalo tak dlouho a stěhovala jsem se do svého...

Murphík taky jezdíval za mámou, když se třeba jelo na hory /dovolenou (tehdy ještě nešlo brát psa s sebou). Když se pak máma přestěhovala kousek od nás, byl Blažej, že mohl být často u ní. Ale doma bylo už u nás. nedovedu si představit, odejít bez něj, to by nešlo.
Měla jste supr dětství plný čoklů - to byl můj sen

Zrzavci napsal(a):
Murphík taky jezdíval za mámou, když se třeba jelo na hory /dovolenou (tehdy ještě nešlo brát psa s sebou). Když se pak máma přestěhovala kousek od nás, byl Blažej, že mohl být často u ní. Ale doma bylo už u nás. nedovedu si představit, odejít bez něj, to by nešlo.
Měla jste supr dětství plný čoklů - to byl můj sen

No a já si to ani tak neuvědomovala, mě to přišlo tak nějak normální....

Mimo to ještě měla psy druhá babička, kam jsem ráda jezdila, a taky strejda ve stejné vesnici, který míval i štěňata...

A to ještě musím říct, že mi ti "naši" psi asi nestačili, protože jsme si chodili půjčovat s kamarádkou (která v tu dobu psa neměla) ještě psy z jedné CHS z vesnice (labrouše, goldeny, NKO, musterlandy, fousky a i maďary). Můj pes za to byl rád, vyblbnul se s nima, celé dny jsme trávili venku se psema.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zrzavci napsal(a):
proto k vám ta kočka přišla. Aby se to naučili, to byl její úkol.

Já jsem z těch co se svým "vydupaným" psem v skorodospělosti - 19 let- odešla. Byl to můj pes, moje odpovědnost a nedovedla jsem si představit, že by se mnou nešel.
Od dětství jsem domů tahala kdejakýho psa, co jsem na ulici potkala a jevil se mi bezprizorní . Vyšlo to až v sedmnácti letech, že se mi Murpyho podařilo doma ukotvit a byla to i jeho zásluha. měl na mámu nějaký páky, nebo co .

To máte pravdu, ona si ta potvora strakatá vždycky předcházela mámu, byť jsem ji krmila a opatrovala já ;)
Kolegyně si taky po maturitě vzala NO s sebou , cvičila ho od svých 14 let. Ale v mém okolí jinak psi zůstávají v původním domově jako odměna za to, že rodiče odchovali děti :)

marcelaamax napsal(a):
No a já si to ani tak neuvědomovala, mě to přišlo tak nějak normální....

Mimo to ještě měla psy druhá babička, kam jsem ráda jezdila, a taky strejda ve stejné vesnici, který míval i štěňata...

A to ještě musím říct, že mi ti "naši" psi asi nestačili, protože jsme si chodili půjčovat s kamarádkou (která v tu dobu psa neměla) ještě psy z jedné CHS z vesnice (labrouše, goldeny, NKO, musterlandy, fousky a i maďary). Můj pes za to byl rád, vyblbnul se s nima, celé dny jsme trávili venku se psema.

No jo městský dítě je děsně ochuzený, to je bez debaty. Já si nejvíc užívala prázdniny, kde jsem mohla být půlku léta u známých na statku, kde byli čoklidi, kočky, ovce, králíci. To byl ten opravdovej život :-)

Mít smečku - i když třeba jen dočasnou, jako u Vás - tak to už byl nedostižnej sen. Žila jste si v luxusu.

marcelaamax napsal(a):
No a já si to ani tak neuvědomovala, mě to přišlo tak nějak normální....

Mimo to ještě měla psy druhá babička, kam jsem ráda jezdila, a taky strejda ve stejné vesnici, který míval i štěňata...

A to ještě musím říct, že mi ti "naši" psi asi nestačili, protože jsme si chodili půjčovat s kamarádkou (která v tu dobu psa neměla) ještě psy z jedné CHS z vesnice (labrouše, goldeny, NKO, musterlandy, fousky a i maďary). Můj pes za to byl rád, vyblbnul se s nima, celé dny jsme trávili venku se psema.

V dobrém smyslu slova závidím, byť jsem byla taky venčící teta a máma vždycky kroutila očima, že kdykoli kamkoli jdeme, všude šílí nějaký pes, že chce ven.

Gerhild napsal(a):
To máte pravdu, ona si ta potvora strakatá vždycky předcházela mámu, byť jsem ji krmila a opatrovala já ;)
Kolegyně si taky po maturitě vzala NO s sebou , cvičila ho od svých 14 let. Ale v mém okolí jinak psi zůstávají v původním domově jako odměna za to, že rodiče odchovali děti :)

Věděla, holka moudrá kočičí, kam zacílit, aby to dávalo smysl.

Já si nějak neuměla představit, odejít bez něj, byl mojí součástí, přišlo by mi to, že jsem ho odložila. Já třeba nepochopila dodnes rozhodnutí svojí jedný známý, která po odstěhování se, si vzala s sebou dva později pořízené psy, ale toho prvního tam nechala. Já vím, feňule byla stará, byla tam zvyklá, ale............. pro mě o to spíš by šla se mnou, že je stará.

Zrzavci napsal(a):
Věděla, holka moudrá kočičí, kam zacílit, aby to dávalo smysl.

Já si nějak neuměla představit, odejít bez něj, byl mojí součástí, přišlo by mi to, že jsem ho odložila. Já třeba nepochopila dodnes rozhodnutí svojí jedný známý, která po odstěhování se, si vzala s sebou dva později pořízené psy, ale toho prvního tam nechala. Já vím, feňule byla stará, byla tam zvyklá, ale............. pro mě o to spíš by šla se mnou, že je stará.

No, já mám na tohle podobný názor ale zase chápu, že někdy je opravdu tomu psovi lépe tam, kde je zvyklý. Já když jsem se se psem stěhovala, tak už byl starý, ale vzala jsem si ho s sebou s tím, jak jsem psala, že když jsem jela pryč, tak jsem ho vozila na zahradu k našim. Těšila jsem se na to, že bude moci být s námi doma, že si tam zvykne. Ale on stejně nechtěl, i přesto, že druhý pes doma byl. On byl doma nervózní, byl zvyklý prostě ležet venku a hlídat... takže i když jsme všichni byli doma, tak on chtěl být venku a tam byl šťastný. Tohohle konkrétního psa si nedokážu představit v bytě, nezvykl by si tam. A kdybych teda měla jít do bytu, tak si myslím, že psovi by bylo lépe kdyby zůstal u rodičů na té zahradě, on by byt prostě nedal. On tak strašně rád hlídal a pozoroval okolí.

marcelaamax napsal(a):
No, já mám na tohle podobný názor ale zase chápu, že někdy je opravdu tomu psovi lépe tam, kde je zvyklý. Já když jsem se se psem stěhovala, tak už byl starý, ale vzala jsem si ho s sebou s tím, jak jsem psala, že když jsem jela pryč, tak jsem ho vozila na zahradu k našim. Těšila jsem se na to, že bude moci být s námi doma, že si tam zvykne. Ale on stejně nechtěl, i přesto, že druhý pes doma byl. On byl doma nervózní, byl zvyklý prostě ležet venku a hlídat... takže i když jsme všichni byli doma, tak on chtěl být venku a tam byl šťastný. Tohohle konkrétního psa si nedokážu představit v bytě, nezvykl by si tam. A kdybych teda měla jít do bytu, tak si myslím, že psovi by bylo lépe kdyby zůstal u rodičů na té zahradě, on by byt prostě nedal. On tak strašně rád hlídal a pozoroval okolí.

jasně pokud je to dům - byt, je nutný to zvážit. U ní to ale bylo dům/dům. Ta feňule byla úžasná psí osobnost, a já sama si prostě nedovedu představit, že bych v takovým případě odešla bez ní. Je to pochopitelně každýho věc, ale já to zkrátka nikdy nepochopila.

Tak u nás byli psi odjakživa. Takoví malí vestaji, NO, kříženka labrador X bull plemeno. No a opravdu svýho psa jsem si pořídila v 19, když už jsem vydělávala a věděla, že když se něco stane, tak mám na to finance. A od té doby přibyli ještě ti 2 opičáci, co mi zbyli. Pes je hodně náročný koníček, jak časově, tak finančně. Nedej bože, když se stane něco vážnějšího. Jako dítě jsem to taky neviděla. Minulý měsíc nás psi stáli půlku mojí výplaty, a že jí nemám zrovna malou.

Já jsem jako dítě byla blázen do psů fakt hodně - měsíc co měsíc jsem si kupovala PPČ (tenkrát za 4 Kčs, což bylo hodně), měla jsem fůru kynologický literatury, venčila jsem cizí psy, nutila jsem rodiče, aby mě vozili po výstavách ...dodnes jim mám trochu za zlý, že jsem nemohla mít vlastního. Řekla bych, že jsem nebyla typ dítěte, u kterýho to byl jenom povrchovej zájem. Pamatuju se na nekonečný debaty a přemlouvání mámy, ale nikdy to neklaplo.
Dokonce, když se ségra vdala a odstěhovala, kdesi mi předběžně zamluvila štěně pudla - prý, když jsem pár let 3x denně venčila psa jedné důchodkyni, tak jsem snad prokázala, že se o psa postarám - ale nakonec ho stejně musela odříct kvůli našim.¨
Tak jsme si to ve svým a za svý se ségrou vynahradily až až

Já jsem jako dítě byla blázen do psů fakt hodně - měsíc co měsíc jsem si kupovala PPČ (tenkrát za 4

Já kupovala ještě za 1.60 Kč.
Špatně se to shánělo, netušila jsem,
že to jde objednat přes PNS.

Tohle číslo mám před očima, jako by to bylo včera- vevnitř to bylo ještě černobílé. A úplně první, co jsem měla - tam byli na obálce dva neapolští mastinové.
https://aukro.cz/retro-casopis-pes-pritel-cloveka-6994643836

Moje první číslo mělo na titulu
NO - Ero z Demu

Našeho prvního jezevčíka přinesl domů otec, když mě s bráchou bylo cca 11, resp. 12 let. Byl to nevychovaný, kousavý asi roční pes od nějaké starší paní. Otec mu vyrobil boudu s předsíňkou, zateplenou, ale stejně jak mohl, byl s námi doma. Bohužel byl to náš první pejsek a plot nebyl uzpůsobený zdrhajícímu psu za háravými fenami a jeden takový výlet mu byl osudným, kdy se na málo frekventované silnici potkal s autobusem...... Pak následovaly vždy fenky trpasličího dlouhosrstého jezevčíka, které trvale bydlely s námi v domě. Já si svého vlastního psa pořídila asi 2 roky po svatbě, to mi tenkrát ( teď již bývalý ) manžel přinesl štěňátko voříška, nádhernou tříbarevnou fenečku, něco jako hladkosrstý jezevčík na delších nožkách. Po jejím odchodu to byla trpasličí dlouhosrstá jezevčice, k ní v jejích třech letech přibyla kámoška, další trpasličí dlouhosrstá jezevčice, k nim po pár letech další tygrovaná dlouhosrstá trpasličí jezevčice, a do čvrtice slovenská lidožravá Bess - trpasličí dlouhosrstá jezevčice, nalezenec na slovenském hnojišti. Nekontaktní, bojácná, podvyživená...Mezitím nás opustila nejstarší a do roka, abych zase měla čtyřčlennou smečku, mi kamarádka nacpala 6ti letého , majitelem nechtěného PP psa, jak jinak než dlouhosrstého trpasličího jezevčíka . V hrozném stavu, podvyživený, pochroumaný. Dala jsem ho do kupy, uchovnila a nechala si teď jeho syna....snad to nebude pokračovat geometrickou řadou

Já bych ještě dodala, že jsem si prostě chodila psy půjčovat. V té době jsme se na sídlišti téměř všichni znali, tak jsem na střídačku venčila pudla pánovi, co už špatně chodil a takovýho voříška jedné důchodkyni.

Jinak v létě chalupa u tety a ta měla ovčandu, následně haskounku, takže to byly lepší prázdniny, než cwlý moře a to že já moře miluju.

A doma jinak malinkej zvěřinec...kocour, morče, andulky, rybičky.... a to morče bylo fáákt dobrý, běhalo za mnou po venku jako pes....

Ještě něco co bych mohla říct já... před pár lety když jsem ještě bydlela u táty jsem měla psa od spolužačky ale jednou ráno jsem se vzbudila a ona byla fuč od té doby svého psa nemám... Mamka zvažuje koupi psa, budeme se stěhovat do bytu s obrovskou zahrádkou... A mým sestrám by se to taky líbilo ovšem... Pes by byl hlavně můj a jelikož jdu za né úplně dlouho dobu na střední tak by mi přirostl k srdci...

Já a psi napsal(a):
Ještě něco co bych mohla říct já... před pár lety když jsem ještě bydlela u táty jsem měla psa od spolužačky ale jednou ráno jsem se vzbudila a ona byla fuč od té doby svého psa nemám... Mamka zvažuje koupi psa, budeme se stěhovat do bytu s obrovskou zahrádkou... A mým sestrám by se to taky líbilo ovšem... Pes by byl hlavně můj a jelikož jdu za né úplně dlouho dobu na střední tak by mi přirostl k srdci...

Vy si trochu vymýšlíte, že? V prvním příspěvku píšete o přemlouvání rodičů, teď už mamka koupi zvažuje. A větě "u táty jsem měla psa od spolužačky ale jednou ráno jsem se vzbudila a ona byla fuč" jaksi nerozumím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy si trochu vymýšlíte, že? V prvním příspěvku píšete o přemlouvání rodičů, teď už mamka koupi zvažuje. A větě "u táty jsem měla psa od spolužačky ale jednou ráno jsem se vzbudila a ona byla fuč" jaksi nerozumím.

V prvním příspěvku jsem se ptala jestli a popřípadě jak jste přemluvili rodiče vy. A tím fuč myslím to že utekla, vím kdo si jí vzal ale jelikož se oní měsíc a půl staral a děti byly smutné že pejsek odchází se táta rozhodl že jim jí nechá

Já a psy - holka, holka, jsi na základce, jdeš do devítky? Nebo do osmičky? Nakonec to je jedno. Co ten tvůj nick? Já a psy? Jako Já a pány (pes je mužský životný, vzor pán, správně by mělo být Já a páni). Douč se raději češtinu.

Já a psi napsal(a):
V prvním příspěvku jsem se ptala jestli a popřípadě jak jste přemluvili rodiče vy. A tím fuč myslím to že utekla, vím kdo si jí vzal ale jelikož se oní měsíc a půl staral a děti byly smutné že pejsek odchází se táta rozhodl že jim jí nechá

A teď prosím ještě jednou a srozumitelným českým jazykem. Tohle se fakt nedá číst. Je vidět, že distanční výuka se na některých jedincích výrazně podepsala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já a psy - holka, holka, jsi na základce, jdeš do devítky? Nebo do osmičky? Nakonec to je jedno. Co ten tvůj nick? Já a psy? Jako Já a pány (pes je mužský životný, vzor pán, správně by mělo být Já a páni). Douč se raději češtinu.

Na gramatiku jsem reagovala hned ve svém prvním příspěvku. Marně. (na králících zadavatel zase tvrdošíjně píše mixomatóza).

Já a psi napsal(a):
V prvním příspěvku jsem se ptala jestli a popřípadě jak jste přemluvili rodiče vy. A tím fuč myslím to že utekla, vím kdo si jí vzal ale jelikož se oní měsíc a půl staral a děti byly smutné že pejsek odchází se táta rozhodl že jim jí nechá

Tak i tohle je zvláštní přístup....opravdu byl jediný důvod to, že děti byly smutné?

Když jsem byla malá, tak sestřenka našla pudlíka, dospělého. Ptali se po vesnici a v okolí, nikdo ho nehledal, byl i dost zanedbaný (asi se dlouho toulal). Dali ho ostříhat a nechali si ho. Měly jsme ho rádi, často jsem k nim chodila, učily jsme ho bllbosti. No a za pár týdnů strejdovi někdo volal, že od známých zjistil, že mají jejich psa a že si pro něho jede. Dovezl s sebou i fotky, pes ho nadšeně vítal a fakt se k němu měl. My jako děti jsme brečely, ale dospělí nám vysvětlili, že ten pes patří pánovi, že k němu má vztah, vlastně, že oba k sobě mají vztah, což bylo vidět. Rozloučili jsme se, majitel zaplatili za stříhání a péči a psa si odvezli. Sestřenka z toho byla špatná, ale za pár dní ji pořídili štěňátko.

marcelaamax napsal(a):
Tak i tohle je zvláštní přístup....opravdu byl jediný důvod to, že děti byly smutné?

Když jsem byla malá, tak sestřenka našla pudlíka, dospělého. Ptali se po vesnici a v okolí, nikdo ho nehledal, byl i dost zanedbaný (asi se dlouho toulal). Dali ho ostříhat a nechali si ho. Měly jsme ho rádi, často jsem k nim chodila, učily jsme ho bllbosti. No a za pár týdnů strejdovi někdo volal, že od známých zjistil, že mají jejich psa a že si pro něho jede. Dovezl s sebou i fotky, pes ho nadšeně vítal a fakt se k němu měl. My jako děti jsme brečely, ale dospělí nám vysvětlili, že ten pes patří pánovi, že k němu má vztah, vlastně, že oba k sobě mají vztah, což bylo vidět. Rozloučili jsme se, majitel zaplatili za stříhání a péči a psa si odvezli. Sestřenka z toho byla špatná, ale za pár dní ji pořídili štěňátko.

Samozřejmě to nebyl jediný důvod, myslím si že tam měl i lepší podmínky, větší zahradu a další 2 parťáky z podobě starých fenek. A pořízení mladšího pejska zvažovali.

Já a psi - dobře, že sis ten nesmysl opravila. Musíš přemýšlet nad tím, co píšeš.

Věty "máme/budeme mít velkou zahradu" mi začínají připadat jako zaklínadlo. Co nám tam ještě chybí? Jooo pes! Máme taky velkou zahradu s dvorem, ale rozhodně to psům nestačí. Když jsou na zahradě, tak stejně jenom chrápou. Pes potřebuje procházky, počuchat zajímavý pachy a ne čumět na zahradě, kde to zná!

@Já a psi

Chce se mi říct "nerozumím řeči tvého kmene"

Celé tvoje vyprávění je tááák zmatečné. Jednou tak, podruhé tak a ještě podpořené nesrozumitelnou češtinou.

Vlastně nevím, co tady řešíme. Maminka se psu nebrání, budete mít zahradu, všechny děti jsou z vidiny pejska nadšené.

Myslím, že kdokoliv cokoliv napíše...
například, že to s pejskem není jen o tom "hurá mám psa", ale spousta péče, práce a času, že se neprocházkuje jen za hezkého počasí, ale i když je hnusně a v zimě brzo tma. No prostě, že pejsek je velká radost, ale ještě větší starost....
tak bude smeteno ze stolu, že to není problém.....

Takže závěrem, pokud si pejska pořídíte, tak přeji vám všem, aby to klapalo ke všeobecné spokojenosti, ale hlavně ke spokojenosti psa, protože on si nemůže vybírat kde a s kým bude bydlet.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@Já a psi

Chce se mi říct "nerozumím řeči tvého kmene"

Celé tvoje vyprávění je tááák zmatečné. Jednou tak, podruhé tak a ještě podpořené nesrozumitelnou češtinou.

Vlastně nevím, co tady řešíme. Maminka se psu nebrání, budete mít zahradu, všechny děti jsou z vidiny pejska nadšené.

Myslím, že kdokoliv cokoliv napíše...
například, že to s pejskem není jen o tom "hurá mám psa", ale spousta péče, práce a času, že se neprocházkuje jen za hezkého počasí, ale i když je hnusně a v zimě brzo tma. No prostě, že pejsek je velká radost, ale ještě větší starost....
tak bude smeteno ze stolu, že to není problém.....

Takže závěrem, pokud si pejska pořídíte, tak přeji vám všem, aby to klapalo ke všeobecné spokojenosti, ale hlavně ke spokojenosti psa, protože on si nemůže vybírat kde a s kým bude bydlet.

Naštěstí začne za chvíli škola. Slečna nejdřív na koních sháněla poníka, pak tady psa - odpovědi se jí nikde nelíbily, tak změnila nick a zkusila to potřetí.

BenaBak napsal(a):
Věty "máme/budeme mít velkou zahradu" mi začínají připadat jako zaklínadlo. Co nám tam ještě chybí? Jooo pes! Máme taky velkou zahradu s dvorem, ale rozhodně to psům nestačí. Když jsou na zahradě, tak stejně jenom chrápou. Pes potřebuje procházky, počuchat zajímavý pachy a ne čumět na zahradě, kde to zná!

Ano procházky jsou samozřejmostí míst kam bych s pejskem chodila je spousta ovšem nechápu proč tady všichni řeší že JÁ bych chtěla psa jediný na co jsem se sakra ptala bylo to jak a jestli jste psa vyprosili od rodičů a jestli to vůbec bylo potřeba a jaký je prostě váš příběh ohledně psů nehledám tady žádný rady ani nescháním psa nic takového tady nechci! Tak bych byla ráda kdyby jste místo rad nebo tak psaly třeba ty vaše příběhy atd.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naštěstí začne za chvíli škola. Slečna nejdřív na koních sháněla poníka, pak tady psa - odpovědi se jí nikde nelíbily, tak změnila nick a zkusila to potřetí.

Nescháněla jsem koně ani psa, jen jsem se na něco zeptala tak jako tv

Jo, ja jsem rodiče tak dlouho otravovala, až mi psa dovolili.Mezitim jsem si psa půjčovala. Tata byl nakloněn, mama vzdoroval, ale povolila. Bylo mi 13 let. Psa jsem si zaplatila. Taky jsem s ním jezdila 1x týdně tramvají přes celou Prahu na cvičak. Byl to hodně sebevědomý pes a poslouchal hlavně tátu. Mrzelo mi to.
Nicméně, venčení bylo hlavně na mě. Jednou, když rodiče a mladší sestra odjeli v zimě na týden lyžovat, bylo mi 17 let a byla jsem doma se psem a babičkou. Hned druhý den jsem dostala těžkou chřipku, tedy okolo 39 horečky. Babička se psem nemohla, tak jsem 3x denně lezla po parku. Paráda. Dodnes z toho mám zle sny.

Nevím, co jako očekáváš za příběh? Pokud rodiče psa nechtějí, tak nebude. Pořád mi přijde, že vidíš jen ty skvělí časy a pokud pes onemocní nebo bude mít nějaký úraz, tak to bude platit kdo? Máš na to? Uvědom si, že veterina není levná záležitost a rodiče na to musí vydělat v práci, takže jejich rozhodnutí, za co to chtějí utratit.
Dnešní doba a chci a chci, a tak to bude! 🙄

BenaBak napsal(a):
Nevím, co jako očekáváš za příběh? Pokud rodiče psa nechtějí, tak nebude. Pořád mi přijde, že vidíš jen ty skvělí časy a pokud pes onemocní nebo bude mít nějaký úraz, tak to bude platit kdo? Máš na to? Uvědom si, že veterina není levná záležitost a rodiče na to musí vydělat v práci, takže jejich rozhodnutí, za co to chtějí utratit.
Dnešní doba a chci a chci, a tak to bude! 🙄

Ale jak říkám tady nejde o mě ale o ty kteří psa mají a mají třeba nějaký pěkný zážitky o který se chtějí podělit.

Jo teď naposledy, když jsme si byli pro Alana na veterině po vytržení zubu, tak štěstím, že nás vidí, zach.al celou ordinaci a to myslím opravdu celou. Aspoň měla vetka pěkně vytřeno😁
A rozesmála mě, když říkala, že je zvyklá, protože její pes to tam taky očůrává, akorát že ten její má sotva 5 kg a určitě nestačí pokropit celou ordinaci za minutu.

Naši měli psa dřív než mě a tak nebylo koho a proč přemlouvat. Už v kočárku jsem dostal první psí "pohlazení". Nedovedu si představit život bez psa a vůbec bez zvířat obecně.🙂 Pokud bych si mohl někdy něco opravdu přát, tak aby psí život trval stejně jako lidský.🙂 Těžko nesu jejich odchody a proto, že pejsky si beru z útulku samozřejmě už s nějakým věkem, jeho délka života u mě je většinou kolem deseti let. 😒 Což je málo a bylo by výborné pořídit si psa ve svých deseti letech a ještě v sedmdesáti ho mít.🙂 Zase odbočuji od tématu a bez blinkru.😄😄

neverend napsal(a):
Naši měli psa dřív než mě a tak nebylo koho a proč přemlouvat. Už v kočárku jsem dostal první psí "pohlazení". Nedovedu si představit život bez psa a vůbec bez zvířat obecně.🙂 Pokud bych si mohl někdy něco opravdu přát, tak aby psí život trval stejně jako lidský.🙂 Těžko nesu jejich odchody a proto, že pejsky si beru z útulku samozřejmě už s nějakým věkem, jeho délka života u mě je většinou kolem deseti let. 😒 Což je málo a bylo by výborné pořídit si psa ve svých deseti letech a ještě v sedmdesáti ho mít.🙂 Zase odbočuji od tématu a bez blinkru.😄😄

Já si z maminy vyprávění pamatuju to že jsem jako 3letý škvrně seděla pod stolem a u mě obří čuba s kterou jsem se tulila a ona byla v pohodě zatím co moje babička lítala po baráku a řvala na mamku že mě pokouše 🤣

Já a psi napsal(a):
Nescháněla jsem koně ani psa, jen jsem se na něco zeptala tak jako tv

Ale sháněla - že jste nechala smazat vlákna neznamená, že jste nám vymazala i paměť. A nepíše se tvl?

Já a psi napsal(a):
Já si z maminy vyprávění pamatuju to že jsem jako 3letý škvrně seděla pod stolem a u mě obří čuba s kterou jsem se tulila a ona byla v pohodě zatím co moje babička lítala po baráku a řvala na mamku že mě pokouše 🤣

Napsala bych, snaž se ať taky jednou ...
ale vlastně
jakou mají tyhle děti budoucnost ... co bude jednou?
My jsme jistoty měli, oni nemají jistého vůbec nic
a často to není ani na jejich snaze...

rapotacka11 napsal(a):
Napsala bych, snaž se ať taky jednou ...
ale vlastně
jakou mají tyhle děti budoucnost ... co bude jednou?
My jsme jistoty měli, oni nemají jistého vůbec nic
a často to není ani na jejich snaze...

Nějakou tu svojí budoucnost vymyšlenou mám a snažím se dostat co nejblíže k představě

Tak ať Ti to vyjde.

BenaBak napsal(a):
Věty "máme/budeme mít velkou zahradu" mi začínají připadat jako zaklínadlo. Co nám tam ještě chybí? Jooo pes! Máme taky velkou zahradu s dvorem, ale rozhodně to psům nestačí. Když jsou na zahradě, tak stejně jenom chrápou. Pes potřebuje procházky, počuchat zajímavý pachy a ne čumět na zahradě, kde to zná!

Taky jsem na velké zahrady vysazená, ale vidím to jinak:

Chci psa (k tomu baráku, zahradě, autu a rodině, tak nějak pes patří)
Když se mi nebude chtít venčit - máme velkou zahradu, tam se vyběhá.
Když se mne bude někdo ptát, co mu dopřeji - máme velkou zahradu, tam se zabaví.
Když někdo bude šťourat ještě víc - máme velkou zahradu, potřebujeme ji ohlídat a pes se vyběhá a zabaví.
Když bude někdo rýpat, že je pes chudák na zahradě sám - je to pes, má velkou zahradu, musí ji ohlídat a u toho se zabavit a vyběhat. Co by chtěl víc?

Velká zahrada se vypichuje jako luxus, který ten budoucí pes bude mít. Co by za to jiní psi dali.

Fiona.Praha napsal(a):
Taky jsem na velké zahrady vysazená, ale vidím to jinak:

Chci psa (k tomu baráku, zahradě, autu a rodině, tak nějak pes patří)
Když se mi nebude chtít venčit - máme velkou zahradu, tam se vyběhá.
Když se mne bude někdo ptát, co mu dopřeji - máme velkou zahradu, tam se zabaví.
Když někdo bude šťourat ještě víc - máme velkou zahradu, potřebujeme ji ohlídat a pes se vyběhá a zabaví.
Když bude někdo rýpat, že je pes chudák na zahradě sám - je to pes, má velkou zahradu, musí ji ohlídat a u toho se zabavit a vyběhat. Co by chtěl víc?

Velká zahrada se vypichuje jako luxus, který ten budoucí pes bude mít. Co by za to jiní psi dali.

Takže budu muset vysvětlit doma, že si žijí luxusně a neváží si toho 🤣 Mám to nějaký rozmazlený.

Fiona.Praha napsal(a):
Taky jsem na velké zahrady vysazená, ale vidím to jinak:

Chci psa (k tomu baráku, zahradě, autu a rodině, tak nějak pes patří)
Když se mi nebude chtít venčit - máme velkou zahradu, tam se vyběhá.
Když se mne bude někdo ptát, co mu dopřeji - máme velkou zahradu, tam se zabaví.
Když někdo bude šťourat ještě víc - máme velkou zahradu, potřebujeme ji ohlídat a pes se vyběhá a zabaví.
Když bude někdo rýpat, že je pes chudák na zahradě sám - je to pes, má velkou zahradu, musí ji ohlídat a u toho se zabavit a vyběhat. Co by chtěl víc?

Velká zahrada se vypichuje jako luxus, který ten budoucí pes bude mít. Co by za to jiní psi dali.

Já bych velkou zahradu nezatracovala a čím větší tím líp....existují i psi, které nelze venku pustit z vodítka, nemůžou se vyběhat se psími kámoši, ale když mám velkou zahradu, tak může přijít psí návštěva a můžou se vyřádit do sytosti.

Jinak jasně...rozumím vám...moji psi ani na zahradu moc nechodí, jestli jí 2x denně projdou, očuchají, tak je to moc, většinou se placatí na dvoře u baráku...když už je ta ošklivá panička vykopla, protože potřebuje uklidit a nevíme, proč nechce, abychom jí pomáhali.
Jo a kecala bych, teď mám doma puberťačku a štěně, takže se 1-2x denně asi tak 5-10 minut naháněj, ale myslím, že za dva roky už to bude spíš vyjímečně.

Kdybych s berberama nechodila na prochajdy, tak doslova celý den proleželi. A to byli dva, takže teoreticky bych si mohla říct, jsou dva mají zahradu, tak oni se vyběhaj...jó a prdlajs.

Na druhou stranu pokud má člověk psa, který nemagoří, když na prochajdu nejde nebo nemagoří z nečinnosti a páníčka skolí např. chřipajzna, tak je zahrada k nezaplacení.

Já bych velkou zahradu nezatracovala a ...

To snad nikdo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych velkou zahradu nezatracovala a čím větší tím líp....existují i psi, které nelze venku pustit z vodítka, nemůžou se vyběhat se psími kámoši, ale když mám velkou zahradu, tak může přijít psí návštěva a můžou se vyřádit do sytosti.

Jinak jasně...rozumím vám...moji psi ani na zahradu moc nechodí, jestli jí 2x denně projdou, očuchají, tak je to moc, většinou se placatí na dvoře u baráku...když už je ta ošklivá panička vykopla, protože potřebuje uklidit a nevíme, proč nechce, abychom jí pomáhali.
Jo a kecala bych, teď mám doma puberťačku a štěně, takže se 1-2x denně asi tak 5-10 minut naháněj, ale myslím, že za dva roky už to bude spíš vyjímečně.

Kdybych s berberama nechodila na prochajdy, tak doslova celý den proleželi. A to byli dva, takže teoreticky bych si mohla říct, jsou dva mají zahradu, tak oni se vyběhaj...jó a prdlajs.

Na druhou stranu pokud má člověk psa, který nemagoří, když na prochajdu nejde nebo nemagoří z nečinnosti a páníčka skolí např. chřipajzna, tak je zahrada k nezaplacení.

Ale tak to samozřejmě máte pravdu. Ale mě vždycky dostanou inzeráty na koupi štěněte nebo dotazy, co za plemeno a jako první napíšou máme velkou zahradu. Moji psi taky na dvorku jen polehávají. Kdybych je nebrala na procházky, tak zakrní. Zvednou se akorát, když se vrací kočičáci, tak zkontrolovat jestli jsou to naši a nebo se do sebe pustí slepice. A Bak chodí olizovat králíky přes pletivo🤨 asi zkouší, jestli už se hodí na pekáč.

Všechno mám velké i zahradu.😄😄😄

Já jsem je taky nepřemluvila, a nebylo to, že bych se nesnažila. Celý dětství jsem je s tím mordovala, ale nedali se. Jednou mi slíbili psa za samý jedničky, dostala jsem jednu dvojku z fyziky, takže pes nebyl. Když jsem se pak jako dospělá ptala mámy, tak řekla, že se jim strašně ulevilo, že jsme tu dvojku dostala a nemuseli psa kupovat. Oni byli fakt přesvědčení, že pes do paneláku nepatří, i když všude kolem psi byli.
Nakonec k nám první pes přišel sám (někdo se ho zbavil), když už mi bylo patnáct, to byl fakt štastnej den pro mě i pro ségru, když naši svolili, že může zůstat. A pravda je i to, co píšou ostatní, že když jsme pak se ségrou odešly z domova, tak pes zůstal mámě.