Jaké plemeno jste měli a už nechcete?

https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3738864/ktore-plemeno-nikdyuz-nikdy

Babička, se kterou jsme s mamkou žily, měla mix bulla. I hodně kvůli němu jsem dost zanevřela na bull psy obecně a jsem přesvědčená, že nic takového mi nikdy nepřekročí práh. Nikdo mi nemusí vysvětlovat, že je to hodně o lidských chybách. Teoreticky všechno vím, ale jediný, co mi po něm zůstalo za dojem je - hroznej pes. A je fakt, že mám vůči širokým tlamám předsudky, který si nezaslouží, ale prostě je už mám a vím, že rozhodně nikam nepůjdou.

Atheira napsal(a):
Babička, se kterou jsme s mamkou žily, měla mix bulla. I hodně kvůli němu jsem dost zanevřela na bull psy obecně a jsem přesvědčená, že nic takového mi nikdy nepřekročí práh. Nikdo mi nemusí vysvětlovat, že je to hodně o lidských chybách. Teoreticky všechno vím, ale jediný, co mi po něm zůstalo za dojem je - hroznej pes. A je fakt, že mám vůči širokým tlamám předsudky, který si nezaslouží, ale prostě je už mám a vím, že rozhodně nikam nepůjdou.

No vidíte, to mám taky vlastně stejně. Mě se líbí, máme i psí kamarádku, tady Marcelina Ejbinka je neuvěřitelně roztomilé stvoření...ale přesto bych si takového psa nikdy nepořídila, protože já musím mít psa psymilujícího, jelikož já taky neobejdu žádného psa, co vidím

Atheira napsal(a):
Babička, se kterou jsme s mamkou žily, měla mix bulla. I hodně kvůli němu jsem dost zanevřela na bull psy obecně a jsem přesvědčená, že nic takového mi nikdy nepřekročí práh. Nikdo mi nemusí vysvětlovat, že je to hodně o lidských chybách. Teoreticky všechno vím, ale jediný, co mi po něm zůstalo za dojem je - hroznej pes. A je fakt, že mám vůči širokým tlamám předsudky, který si nezaslouží, ale prostě je už mám a vím, že rozhodně nikam nepůjdou.

Mám to podobné - viděla jsem útoky těchto psů i jejich následky a i když vím, že některým křivdím a k lidem jsou fajn, tak jsou to psi, které bych nikdy doma nechtěla.

Nikdy bych už nechtěla afgána, totálně to není můj šálek kafe. Navíc péče o jejich srst byla fakt náročná. Už nikdy.

Naopak myslím, že bordery budou v mém životě napořád.

Atheira napsal(a):
Babička, se kterou jsme s mamkou žily, měla mix bulla. I hodně kvůli němu jsem dost zanevřela na bull psy obecně a jsem přesvědčená, že nic takového mi nikdy nepřekročí práh. Nikdo mi nemusí vysvětlovat, že je to hodně o lidských chybách. Teoreticky všechno vím, ale jediný, co mi po něm zůstalo za dojem je - hroznej pes. A je fakt, že mám vůči širokým tlamám předsudky, který si nezaslouží, ale prostě je už mám a vím, že rozhodně nikam nepůjdou.

Souhlasím. Máme jednu ast v rodině a i když je k lidem fakt zlatá a za normálních okolností dobře vycvičená, pořád mám před očima jak se v jedné nestřežené sekundě zakousla malé kokřici do ucha a držela. Tři lidé jí nedokázali sundat. Nejčastěji jsou to sice chyby lidí, ale tihle psi mi prostě nesmí do domu.

Za mě - jezevčík. Se psama si rozumím daleko víc než s lidma, ale tohle plemeno jsem nějak nepochopila. To byla mrcha náladová, vyvraždila jakýkoliv zvířata. Tátovi udělala výřad králíků, slepic i holubů. Bála se akorát našeho kocoura.

U mně asi briard. Taková dětská fobie, kdyz jsem měla prvního psa, bydleli kus od nás lidi, co ho měli, běhal volně a několikrát mého,o dost menšího psa napadl. Měla jsem z něho hrozný strach a tak nějak se to se mnou nese. Ačkoli si nemyslím, že to jsou špatní psi.

Pekinéza - sice jsme ho doma neměli, ale chovali je známí. Všichni byli nevypočitatelní, co neváhali hned kousnout, jakmile se jim něco nelíbilo.

Nepořídila bych si nikdy malého psa.
Určitě bych šla znovu do ovčáka nebo křížence ovčáka.

Malý psy bych si sama od sebe taky nepořídila, není to můj šálek čaje. Ale vzhledem k tomu, že k většině psů jsem se dostala jak slepý k houslím, tak nikdy neříkám nikdy. Mě prostě chudáci, co mají tu budoucnoust špatně napsanou, vezmou za srdce. Ať je velikost jaká chce. Naposledy teda to byl Bak, ale ten není prcek😁

Jen jezevčík to může být, u mne. Nic jiného. Trpasličí dlouhosrstý .

Mopse.

eli22 napsal(a):
Mopse.

Vy jste měli mopse? Dotaz je,jaké plemeno jste měli,a už si ho nepořídíte

janaa napsal(a):
Vy jste měli mopse? Dotaz je,jaké plemeno jste měli,a už si ho nepořídíte

Ano, měla jsem mopse. Těžko se mu v létě dýchalo, bylo mi ho líto, problém se srstí, a ještě mu vypadlo oko.

eli22 napsal(a):
Ano, měla jsem mopse. Těžko se mu v létě dýchalo, bylo mi ho líto, problém se srstí, a ještě mu vypadlo oko.

tak to jo,to musel být dáreček

Nikdy si už nepořídím samojeda. Už bych mu nemohla dát to, co potřebuje co se týká pohybu. Jinak to byl zlatý, milý, příjemný pes.

Za mě nikdy labradora, to je pes co mi absolutně nesedl a nikdy jsem se s ním nesžila. Z velkých psů už jedině SAO, doma jsme shodli že pro nás nejlepší psi. Z malých bych brala jezevčíka, ale mám strach kvůli schodům.

lesnížínka napsal(a):
Berňák. Nejlepší pes na světě, který má ovšem zdraví v prd..., horší se jim i povahy a exteriér se posunuje tak, jak se mi to vůbec nelíbí. Samojed...i přes všechny peripetie s ním a jeho sklonem k lovení...je to láska mého života a jiného psa bych nikdy nechtěla. Je to můj míša(vy by jste ho asi po špicovi nedala )

Plně souhlasím, berňák je srdeční záležitost, ale kvůli jeho zdravotnímu stavu už bohužel nikdy. Teď máme čuvače a povahově i vzhledově berňáka hodně připomíná.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Plně souhlasím, berňák je srdeční záležitost, ale kvůli jeho zdravotnímu stavu už bohužel nikdy. Teď máme čuvače a povahově i vzhledově berňáka hodně připomíná.

Čuvač povahově a vzhledově připomíná berńáka?Čím,to je hodně velký rozdíl.Jestli je to čuvač s čuvačí povahou.

lilymax napsal(a):
Nikdy bych už nechtěla afgána, totálně to není můj šálek kafe. Navíc péče o jejich srst byla fakt náročná. Už nikdy.

Naopak myslím, že bordery budou v mém životě napořád.

No tak já afgánka kdykoliv kdekoliv, povahově naprosto můj šálek kávy, bohužel jeho rezervovanost úplně neseděla mému manželovi...možná, kdybychom měli fenu, to bývají větší šmajchlířky.

Zato bordera je pro mě sci-fi, ten elán, ten temperament, ta pracovitost, ta ochota spolupracovat a učit se....no fakty se nedivím, když vám to vyhovuje, tak že byl afgán totál mimo mísu.

Jinak za mě už určitě nikdy NO nebo podobné plemeno a to přestože moje ovčanda byla úžasná a dokonalá a já na ní s láskou vzpomínám dodnes......ale mě nebaví se psem cvičit, nebaví mě ani házet aporty, prostě nechci psa, kde bych se musela věnovat výcviku a nějakému sportu, aby se mi ten pracant nenudil.
Proto mi vyhovoval na max afgán a proto už se s pasteveckou Ginou obě těšíme, až to malý jatro-Jessina bude ta polehávací (což znamená pracující-hlídající).
Když jdu na procházku, tak si chci vyčistit hlavu, přemýšlet nad životem chrousta a chci psy, kteří fakt nepotřebují, abych jim na prochajdě vymýšlela zábavu....zábavou je pro ně prochajda

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Čuvač povahově a vzhledově připomíná berńáka?Čím,to je hodně velký rozdíl.Jestli je to čuvač s čuvačí povahou.

Nevím, kam se posunuli povahy dnešních čuvačů, protože podobně mluví hodně majitelů těchto psů. Za mého dětství to byl velmi ostrý pastevec, který často vystartoval i na vlastní rodinu.
Náš Berry byl všemilující pes, porval se jednou v životě, když na něj vlítnul mladý berňák ze sousedství...už dlouho si to hoši hodlali vyříkat

BenaBak napsal(a):
Za mě - jezevčík. Se psama si rozumím daleko víc než s lidma, ale tohle plemeno jsem nějak nepochopila. To byla mrcha náladová, vyvraždila jakýkoliv zvířata. Tátovi udělala výřad králíků, slepic i holubů. Bála se akorát našeho kocoura.

"Bála se akorát našeho kocoura."

Otázka napsal(a):
Za mě nikdy labradora, to je pes co mi absolutně nesedl a nikdy jsem se s ním nesžila. Z velkých psů už jedině SAO, doma jsme shodli že pro nás nejlepší psi. Z malých bych brala jezevčíka, ale mám strach kvůli schodům.

A proč Vám nesedl labík? Mně přijdou jako pohodáři, negativum vidím v tom, že to bývají tak trochu popelnice.

GAELLE napsal(a):
Nepořídila bych si nikdy malého psa.
Určitě bych šla znovu do ovčáka nebo křížence ovčáka.

No ale naposledy jsi měla x vlkodava. Ti mi přijdou také jako velcí sympoši, snad jen ta neskladnost někdy může být na škodu.

U nás v rodině byli jezevčíci, NO, voříšci a naposled husky. Všechny plemena i neplemena, co jsem měla, bych si pořídila znovu. Všichni byli něčím úžasní.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Plně souhlasím, berňák je srdeční záležitost, ale kvůli jeho zdravotnímu stavu už bohužel nikdy. Teď máme čuvače a povahově i vzhledově berňáka hodně připomíná.

Kolegyně z práce má teď myslím 9měsíčního čuvače, no a začíná vrčet na vše a na všechny.

fikovnice napsal(a):
A proč Vám nesedl labík? Mně přijdou jako pohodáři, negativum vidím v tom, že to bývají tak trochu popelnice.

Nesedlla jsem si s ním asi právě proto pro co mám ráda SAO. Labrador je milý pes, ale cokoli dělá, dělá absolutně bez rozmyslu. Když vás vítá a vlastně kohokoli, je jak dělová koule, děti miluje, ale převálcuje je, malé psy miluje a zašlapuje je, všechno sežere, ve všem se vyválí, zloděje přivítá. Když muž pořídil SAO, bála jsem se, jak ho zvládnem, ale tak chytré zvíře, které se skvěle učí všechno co po něm chci, je přemýšlivý, oddaný rodině, opatrný, aby nám nikomu neublížil, protože si je dobře vědomi své síly, láskyplný, ale zároveň rezervovaný, prostě jsme s ním spokojení.

fikovnice napsal(a):
"Bála se akorát našeho kocoura."

Když jsem "odešla z domu" o pár ulic dál, tak se mi domů dostal kočičí nalezenec. A byl to taky jediný element, ze kterého měl ten nej machr na světě vítr. Protože kocour Karel byl ještě větší frajer než náš drsoň jezevčík.

já nemusím huskyny, přijdou mi zrádný, potřebují fakt správného pánička a výchovu, okolo mě samí zmetci, ale spíš chyba páníčků asi no, nebude to jednoduchej pes

Otázka napsal(a):
Nesedlla jsem si s ním asi právě proto pro co mám ráda SAO. Labrador je milý pes, ale cokoli dělá, dělá absolutně bez rozmyslu. Když vás vítá a vlastně kohokoli, je jak dělová koule, děti miluje, ale převálcuje je, malé psy miluje a zašlapuje je, všechno sežere, ve všem se vyválí, zloděje přivítá. Když muž pořídil SAO, bála jsem se, jak ho zvládnem, ale tak chytré zvíře, které se skvěle učí všechno co po něm chci, je přemýšlivý, oddaný rodině, opatrný, aby nám nikomu neublížil, protože si je dobře vědomi své síly, láskyplný, ale zároveň rezervovaný, prostě jsme s ním spokojení.

A tak jestli to není také proto, že plno labradorů vyrůstá jako kůl v plotě, protože víceméně i bez nějaké sofistikované a cílené výchovy z toho většinou stále vyroste milé stvoření bezpečné lidem i psům. U SAO si tohle nikdo nedovolí, protože ví jak by nevýchova dopadla. Vychovaný labrador třeba pro účely vodícího psa je synonymum trpělivosti, inteligence a rezervovanosti a netečnosti ke všemu okolo, co se netýká bezpečnosti pohybu pána.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Plně souhlasím, berňák je srdeční záležitost, ale kvůli jeho zdravotnímu stavu už bohužel nikdy. Teď máme čuvače a povahově i vzhledově berňáka hodně připomíná.

Teda tak to máte asi hodně kliďase. Já u našeho čuvače vždy už předem upozorňuji, že jak nemá náladu, tak ať se na něj nikdo radši ani nedívá, že i to ho dokáže vytočit. A ještě je dost nasr*nej, když ho někdo probudí, v tom je po paničce.

molok napsal(a):
A tak jestli to není také proto, že plno labradorů vyrůstá jako kůl v plotě, protože víceméně i bez nějaké sofistikované a cílené výchovy z toho většinou stále vyroste milé stvoření bezpečné lidem i psům. U SAO si tohle nikdo nedovolí, protože ví jak by nevýchova dopadla. Vychovaný labrador třeba pro účely vodícího psa je synonymum trpělivosti, inteligence a rezervovanosti a netečnosti ke všemu okolo, co se netýká bezpečnosti pohybu pána.

To je taky možnost, nicméně já už bych ho příště nechtěla.. Řekla bych že jsem s ním cvičila i víc , ale povaha se nepředělá. Labrador prostě není pes pro mě, což neznamená že to není ideální pes pro někoho jiného.

Hele,já to chápu, já se s labíkama seznámila v Anglii, když jsem tam dělala aupair, v té době jsem měla kokřici, a říkala jsem,že labradora nikdy,protože tak tupý zvíře bych mít nemohla k prvnímu labradorovi jsem přišla jak slepá k houslím, a kdyby mi někdo řekl, že budu chovat a cvičit jedny z nejlepších pracovních labíků tady,tak si ťukám na čelo takže to chápu

Jinak já už nikdy nic z okruhu teriérů. Já je miluju,neřízeně je miluju,hlavně jagoše, ale chci psa, u kterého budu rozvíjet jeho přirozené vlohy, ne je potlačovat, a na to sedět a dvě tři hodiny čekat na psa, a přemýšlet,jestli ho přejelo auto, zalezl někde do nory,nebo co se stalo,to není pro mě. A na vodítku psa tahat taky nechci, chci mít parťáka, co si může lítat na volno a já si přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta, nečíhát,co se kde šustne takže se jima pokochám na honech, strašně ráda je posoudím na zkouškách, ale domů nee

Otázka napsal(a):
Nesedlla jsem si s ním asi právě proto pro co mám ráda SAO. Labrador je milý pes, ale cokoli dělá, dělá absolutně bez rozmyslu. Když vás vítá a vlastně kohokoli, je jak dělová koule, děti miluje, ale převálcuje je, malé psy miluje a zašlapuje je, všechno sežere, ve všem se vyválí, zloděje přivítá. Když muž pořídil SAO, bála jsem se, jak ho zvládnem, ale tak chytré zvíře, které se skvěle učí všechno co po něm chci, je přemýšlivý, oddaný rodině, opatrný, aby nám nikomu neublížil, protože si je dobře vědomi své síly, láskyplný, ale zároveň rezervovaný, prostě jsme s ním spokojení.

mám pyrenejáka
známým, když jedou na dovolenou, venčím labradora
a mám zcela shodnou zkušenost a pohled

edit : příspěvek mi předčasně odeslal + smazal to další, co jsem teď dopsala neodbytný kocour béďa, tak fčil už nic......

Mopse.

I když jsem je měla, mám a vždycky mít budu. Ale strašně se to ve mně pere.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mopse.

I když jsem je měla, mám a vždycky mít budu. Ale strašně se to ve mně pere.

a proto si jich pořizuješ víc a víc

Tak není to úplně plemeno, ale já už bych si asi nepořídila křížence bulla. Za to stafbulíci si myslím, že v mém životě budou pořád .

marcelaamax napsal(a):
Tak není to úplně plemeno, ale já už bych si asi nepořídila křížence bulla. Za to stafbulíci si myslím, že v mém životě budou pořád .

No jo, jenže my, co se v tom neorientujeme, to hážem do jednoho pytle...všechno, co má širokou hubu

lesnížínka napsal(a):
No jo, jenže my, co se v tom neorientujeme, to hážem do jednoho pytle...všechno, co má širokou hubu

jo, to je asi fakt. Ale tak mě by doma vyloženě nevadil ani AST. Jen už prostě nechci křížence bulla, kde je úplně nejistá ta povaha.

Psala jsem to tady mnohokrát, že svého psa mám fakt ráda, nedala bych ho, ale už bych znovu takového psa nechtěla, s takovou povahou.

A to znám i naprosto pohodové křížence, náš nejlepší psí kámoš je ASTxAD - a to je pes, kterej miluje všechny a všechno, včetně zvířat (jakýchkoliv).

janaa napsal(a):
a proto si jich pořizuješ víc a víc

Jo, ale aspoň už nic nekupuju, jen adoptuju. Tím se vnitřně obhajuju, že jako nepodporuju další množení

Už bych si nepořídila RR. Před 12cti lety jsem si pořídila fenu. Chtěla jsem v té době většího psa a naskytla se mi nabídka.. Fena byla skvělá, hodná, poslušná. Ale temperamentní a energie měla na rozdávání. Kdybych na ní byla sama, asi bych to fyzicky nedala. Před rokem odešla. Teď mám malé společenské klidné plemeno a je to teprve "ono" 🙂

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo, ale aspoň už nic nekupuju, jen adoptuju. Tím se vnitřně obhajuju, že jako nepodporuju další množení

Hele,to já mám stejně,nikdy bych si mopse,ani buldočka nekoupila,nepodporovala ten nezdravý chov. Ale zachránit placatici,to je jiná

janaa napsal(a):
Hele,to já mám stejně,nikdy bych si mopse,ani buldočka nekoupila,nepodporovala ten nezdravý chov. Ale zachránit placatici,to je jiná

Dotaz - jsou nerozbitný? Plánuju totiž, až se to stavebně dotáhne do nějaký fáze, že to bude realizovatelný, pořídit domů nějaký to starší opuštěný stvoření. Jeenže Taliprdová je takovej dohoukanec, že se bojím, aby nějak staříkovi pak ve svý radostnosti neublížila, protože ona se prostě není schopná kontrolovat. Jak byla furt v tom kotci, tak nezná navíc svoje tělo - a to už jsem ji v tomhle ohledu dost spravila, ale nepřijde mi zkrátka bezpečná. S dětma docela jo, ale když se rozjaří- jako že - jííídlo, deme vééén, přišla návštěvaaaa, tak je to fakt tornádo Lů a nejde s tím nějak výraznějš pracovat, protože, jak říkám, má to v makovici přecvaklý. Tak hledám nějakej způsob, jak ten svůj nápad provést.

Zrzavci napsal(a):
Dotaz - jsou nerozbitný? Plánuju totiž, až se to stavebně dotáhne do nějaký fáze, že to bude realizovatelný, pořídit domů nějaký to starší opuštěný stvoření. Jeenže Taliprdová je takovej dohoukanec, že se bojím, aby nějak staříkovi pak ve svý radostnosti neublížila, protože ona se prostě není schopná kontrolovat. Jak byla furt v tom kotci, tak nezná navíc svoje tělo - a to už jsem ji v tomhle ohledu dost spravila, ale nepřijde mi zkrátka bezpečná. S dětma docela jo, ale když se rozjaří- jako že - jííídlo, deme vééén, přišla návštěvaaaa, tak je to fakt tornádo Lů a nejde s tím nějak výraznějš pracovat, protože, jak říkám, má to v makovici přecvaklý. Tak hledám nějakej způsob, jak ten svůj nápad provést.

Tak zatím mops i buldočka přežívají smečku labradorů,tak asi jo v zásadě i když jsou malý,tak jsou pevně stavěný, takže žádný křehotinky to nejsou. Zrovna u mopsů jsem těch kombinací s velkýma bafanama viděla dost -labík a mops, bordo doga a mops,rtw a mops a nikdo neměl problém. Není to číva,ani ratlík, takže tohohle bych se nebála

janaa napsal(a):
Tak zatím mops i buldočka přežívají smečku labradorů,tak asi jo v zásadě i když jsou malý,tak jsou pevně stavěný, takže žádný křehotinky to nejsou. Zrovna u mopsů jsem těch kombinací s velkýma bafanama viděla dost -labík a mops, bordo doga a mops,rtw a mops a nikdo neměl problém. Není to číva,ani ratlík, takže tohohle bych se nebála

Dík, asi tedy budu muset jít tímhle směrem, protože ona je fakt dost nebezpečná, když se rozjásá. Jasně jídlo, vycházky a situace očekávatelný jde ošéfovat, ale nedovedu si představit, neočekávaný příchod souseda, kdy se nutně musí letět jako magor k brance. Ona není pes, který svět kolem sebe vnímá, začlápne klidně kocoura a neví o tom. Měla bych strach právě se staříkem křehkým. nechci mladšího psa, chci opravdu starouška, co se vybatolí na zápraží a bucne s sebou na sluníčko. Druhá půle tedy placatky úplně nemusí, ale kdysi jsme jednoho prófu mopsatýho hlídávali a taky to vydejchal, tak v tomhle případku to musí dát taky. Je to podle mě asi jediný řešení.

Hele mopsle jsou festovní, tam bych se nebála, on je to celkem kus psa, i když malej.

Efe + janaa

dík, tak až by to k tomu bylo a nebyl by v dosahu nějakej festovní vořechoid stařík, obrátím se na vás, páč nejsem fakbůková a lovila jsem zatím pro inspiraci na peswebu (lozím tam furt :D)

Jinak k tématu, já bych natuty nemohla žádnýho japonce. Ač jsem paradoxně měla poměrně silnej vztah s jednou akití dámou, ale to bylo něco mezi nebem a zemí a ač nebyla moje, tak jako by vnitřně byla. Byl to pes žiletka, bez náhubku ani ránu, ale my dvě jsme si hrozně sedly. Nicméně džíponský plemena jsou pro mě tak divný /stejně jako džíponský národ/, že bych s nimi neuměla fungovat

Ja uz bych nejspis nechtela borderu a to muj pes je zlatej. Mela jsem na nej stesti. Neni to zadna akcni strela. Jenze pak uz nemusim mit klidnou boc. Budu se priste bockama kochat u kamaradky ( ma chovku, psa mam od ni ). Mam i papillony a tak nejak jsem zjistila, ze mi proste velikosti a povahou sedi vic.

Sunnyday napsal(a):
Ja uz bych nejspis nechtela borderu a to muj pes je zlatej. Mela jsem na nej stesti. Neni to zadna akcni strela. Jenze pak uz nemusim mit klidnou boc. Budu se priste bockama kochat u kamaradky ( ma chovku, psa mam od ni ). Mam i papillony a tak nejak jsem zjistila, ze mi proste velikosti a povahou sedi vic.

....no oni ty papilloni se dají tak nějak normálně ukočirovat a utahat ....jsou schopni snad všech aktivit co jim člověk nabídne....

Zrzavci napsal(a):
Efe + janaa

dík, tak až by to k tomu bylo a nebyl by v dosahu nějakej festovní vořechoid stařík, obrátím se na vás, páč nejsem fakbůková a lovila jsem zatím pro inspiraci na peswebu (lozím tam furt :D)

Jinak k tématu, já bych natuty nemohla žádnýho japonce. Ač jsem paradoxně měla poměrně silnej vztah s jednou akití dámou, ale to bylo něco mezi nebem a zemí a ač nebyla moje, tak jako by vnitřně byla. Byl to pes žiletka, bez náhubku ani ránu, ale my dvě jsme si hrozně sedly. Nicméně džíponský plemena jsou pro mě tak divný /stejně jako džíponský národ/, že bych s nimi neuměla fungovat

Japonce nikdy,ale ty jsem ani neměla. Já mám těch plemen,co nikdy fakt hodně

janaa napsal(a):
Japonce nikdy,ale ty jsem ani neměla. Já mám těch plemen,co nikdy fakt hodně

Jo to já taky, já to mám v podstatě tak, že ............ Dycky vižla! a tím to končí. Mám slabost pro teriéry, jozefpčiky, ale prostě vižla si mě našla, sedíme k sobě jak zadel na hrnec.
Nicméně džíponec vím, že tam by to nešlo vůbec, vůbec. Nicméně ta fena byla úžasná. Možná proto, že jí doma až tak nerozumněli o to víc, jsme si my dvě sedly.

Mně se třeba líběj bull pséci - některý ty plemena, stafík, klasickej bulík i pitbulík, ale pro tu horší snášenlivost s jinými psy, bych do toho nikdá nešla. A dneska už o to víc, že asi najít normoš vyrovnaný jedince bude taky o tom umět se v tom plemeni pohybovat mnohem víc, než kdysi.

Ovšem znám skvělou kříženku - stafíka a picbůma, kde se to sešlo ke psům nádherně a je to nejúžasnější stvořeníčko na světě (taky asi jedinej péf, co plove prsa, nikoliv čubičku, ale reguléreně plove prsíčka a rozhodně ji u toho nesmí nikdo rušit, plave na paní radovou a jak je jinak ke psům úplně supr, tak v tenhle moment, ji nesmí rušit ani její největší kámoš, to dostane ale takovou po tlamě! )

Mně se třeba líběj bull pséci - některý ty plemena, stafík, klasickej bulík i pitbulík, ale pro tu horší snášenlivost s jinými psy, bych do toho nikdá nešla.

A to si vemte, když se vám k tomu u křížence bulla pak ještě přidá to, že opravdu hlídá (a to tak, že je schopný kousnout), a celkově není vyloženě přátelský k lidem, vybírá si je, a musíte hlídat ještě tohle. To je pak teprve pecka

marcelaamax napsal(a):
Mně se třeba líběj bull pséci - některý ty plemena, stafík, klasickej bulík i pitbulík, ale pro tu horší snášenlivost s jinými psy, bych do toho nikdá nešla.

A to si vemte, když se vám k tomu u křížence bulla pak ještě přidá to, že opravdu hlídá (a to tak, že je schopný kousnout), a celkově není vyloženě přátelský k lidem, vybírá si je, a musíte hlídat ještě tohle. To je pak teprve pecka

No to přesně chápu, je to pak prostě náročný. Člověk toho psa má rád, nevyměnil by ho, to je mi jasný, ale je to komplikovaný tak, že příště si to rád odpustí.

proto mě tak udivovalo a udivuje, jak ta feňule co zmiňuju, byla dokonale namíchaná povahou. Fakt tak miloučký stvoření! A to si ji pořídila - zachránila, holka co o psech věděla kulový a když se pak dozvěděla co má v ruce, málem jí vezli . Pánbůh nad ní držel ochranou ruku, že jí přidělil tuhle psí bytůstku, protože ona opravdu bytůstka je.

Nikdy ne zlatého retrívra Mám ho, je to opravdu zlatý pes, ale nejsme povahově kompatibilní. Štve mě, jak je přehnaně přátelský k cizím lidem. Svým milým úsměvem vyloženě vybízí, aby ho ostatní chtěli hladit a pouštět se do konverzace se mnou. A rostu z toho, jak to prase všechno spase. Cokoliv od hoven, zbytků potravin, klacků, trávy, mulčovací kůry....celé procházky buď musím dávat bacha, aby něco nepožíral, nebo musí mít protižrací náhubek.

Jaký pes bude po GR? Netuším. Srdcovka NO se povahově i vzhledově (hlavně zdravotně) posunulo tak, že nevěřím, že bych pak nelitovala. BŠO? Možná. Nebo choďáka? Hrozně mě to táhne k čévéčkům, už strašně dlouho. Má vše, co od psa očekávám, ale zase si nejsem jistá, že já mám vše, co ČV potřebuje.

Troufnu si ale napsat, že malý pes u nás doma s vysokou pravděpodobností bydlet nikdy nebude

Nepořídila bych si Kavalíra. Když jsme přišli o psa, jako nového psa jsem chtěla něco menšího, aby byl i k dětem. Se psem jsme si absolutně nesedli, soužití s ním bylo za trest. Nemocný, neurotický a jako taková třešnička na dortu bylo, že se za celý život nenaučil čůrat s pořádně zvednutou nohou a stéle si močil na přední nohu

Už od narození mě psi doprovázeli životem a proto si říkám, nikdy neříkej nikdy. První NO, kříženec hrubosrstého jezevčíka, kříženec pudla, kříženec NO s haskym, čuvači, ohaři fousek, kraťas, VMO, lajka a jezevčíci a jagové. Nikdy jsem neřešila, jestli je pes malý nebo velký. Ten malý vždy dokázal, že ač postavou malý, ale vždy s velkým srdcem. Nikdy jsem nelitovala, ani u jediného plemene.
Nejlepší dvojice je malý a velký. Ta souhra je neskutečná. Například malý vleze do kurníku pro vejce a velký čeká venku, dává pozor a nakonec si dají do nosu oba.
Je krásné pozorovat tu souhru ve smečce.

Je mi líto, když tady čtu, že si někdo nesedl se svým pejskem...že život s ním není nic moc. Je to škoda jak pro páníčka, tak pro pejska.

Já měla to štěstí, že jsem si sedla v životě se všemi svými psy.....a že si třeba už asi nepořídím ovčandu, tak to je spíš proto, že jsem prostě líná jak veš a nebaví mě se psem pracovat, ale v době, kdy jsem jí měla to byl pro mě nej pes na světě, úžasná a dokonalá, stejně jako následně chrťák a berbeři.
Jasně nej pro mě byla a vždycky bude moje Sára, ale nemůžu říct "tak tohodle psa už nikdy", protože mi povahově nevyhovoval.

Dokonce ani o Jessině to nemůžu říct. Já na psem hodně oceňuju nekontaktnost k cizím lidem, protože jsem sobec sobecká a pes je MŮJ a tak co se má co bavit s cizíma......a Jessina, tak ta by se šmajchlovala s každým na potkání, je to neuvěřitelně kontaktní štěňátko a kdybych jí v parku pustila, tak bude lítat od člověka k člověku a zkoušet, kdo bude ochotnej jí podrbat bříško.
Má kavkazkou krev, takže je docela možné, že všeho dočasu, že jednoho dne jí cvakne v hlavince, že je fena pastevecká a jako taková bude rezervovaná k cizím. Ale když ne, když bude "hodná" po mamince, no tak co už, vždyť je to jedno.
No a Ginuš, ta zase miluje děti....já vždycky musela držet děti dál od psů, kromě chrťáka, ten je měl taky rád, rozčilovaly mě matky, co se nafrněly, když jsem jim řekla, že jejich ratolest si opravdu nemůže pohladit ty "bernardýnečky". No a teď mi dělá radost dopřát dětem pomazlení s bílou medvědicí.
Dokonce když vidím, že k nám na "bezpečnou" vzdálenost přijdou dvě dívenky a vidím, že by se chtěly zeptat, jestli si můžou pohladit, ale stydí se, tak jim to sama nabídnu.
Děcka mají radost, Gina má radost.

Na jednu stranu jsem trochu z holek zklamaná, ani jedna z nich není ten DĚS A BĚS, to radikální monstrum, postrach všech bubáků, jako byla Sára, bez ní jsem ztratila ten absolutní pocit bezpečí. Na druhou stranu je to s "hodnýma" holkama, tak nějak jednodušší.
No ale i tak doufám, že Jessi jednoho dne dospěje a že z ní bude taky terminátor jako byla Sára, protože pokud si jednou ještě budu pořizovat psa, tak už to bude skoro na důchod a viděla bych to spíš na hodného troubu typ BSP samec. Takže tohle je poslední možnost mít psici ala baskervil.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je mi líto, když tady čtu, že si někdo nesedl se svým pejskem...že život s ním není nic moc. Je to škoda jak pro páníčka, tak pro pejska.

Já měla to štěstí, že jsem si sedla v životě se všemi svými psy.....a že si třeba už asi nepořídím ovčandu, tak to je spíš proto, že jsem prostě líná jak veš a nebaví mě se psem pracovat, ale v době, kdy jsem jí měla to byl pro mě nej pes na světě, úžasná a dokonalá, stejně jako následně chrťák a berbeři.
Jasně nej pro mě byla a vždycky bude moje Sára, ale nemůžu říct "tak tohodle psa už nikdy", protože mi povahově nevyhovoval.

Dokonce ani o Jessině to nemůžu říct. Já na psem hodně oceňuju nekontaktnost k cizím lidem, protože jsem sobec sobecká a pes je MŮJ a tak co se má co bavit s cizíma......a Jessina, tak ta by se šmajchlovala s každým na potkání, je to neuvěřitelně kontaktní štěňátko a kdybych jí v parku pustila, tak bude lítat od člověka k člověku a zkoušet, kdo bude ochotnej jí podrbat bříško.
Má kavkazkou krev, takže je docela možné, že všeho dočasu, že jednoho dne jí cvakne v hlavince, že je fena pastevecká a jako taková bude rezervovaná k cizím. Ale když ne, když bude "hodná" po mamince, no tak co už, vždyť je to jedno.
No a Ginuš, ta zase miluje děti....já vždycky musela držet děti dál od psů, kromě chrťáka, ten je měl taky rád, rozčilovaly mě matky, co se nafrněly, když jsem jim řekla, že jejich ratolest si opravdu nemůže pohladit ty "bernardýnečky". No a teď mi dělá radost dopřát dětem pomazlení s bílou medvědicí.
Dokonce když vidím, že k nám na "bezpečnou" vzdálenost přijdou dvě dívenky a vidím, že by se chtěly zeptat, jestli si můžou pohladit, ale stydí se, tak jim to sama nabídnu.
Děcka mají radost, Gina má radost.

Na jednu stranu jsem trochu z holek zklamaná, ani jedna z nich není ten DĚS A BĚS, to radikální monstrum, postrach všech bubáků, jako byla Sára, bez ní jsem ztratila ten absolutní pocit bezpečí. Na druhou stranu je to s "hodnýma" holkama, tak nějak jednodušší.
No ale i tak doufám, že Jessi jednoho dne dospěje a že z ní bude taky terminátor jako byla Sára, protože pokud si jednou ještě budu pořizovat psa, tak už to bude skoro na důchod a viděla bych to spíš na hodného troubu typ BSP samec. Takže tohle je poslední možnost mít psici ala baskervil.

Ty si střevo Vždycky si tvoje výplody ráda počtu a pobavím se a hodné psy ti přeju navzdory tvým preferencím Poznáš...už poznáváš sama o co je s nima život jednodušší a sluníčkovější Pomuckej za mě holky

Je mi líto, když tady čtu, že si někdo nesedl se svým pejskem...že život s ním není nic moc. Je to škoda jak pro páníčka, tak pro pejska.

A tak já bych nikdy v životě neřekla, že život s mým psem není nic moc. I přesto, že upřímně říkám, že víckrát bych takového psa nechtěla. Je to o tom, že jsem tomu musela přizpůsobit spousty věcí, v jistých situacích musím předvídat a být ve střehu, je to se psem celkově všechno složitější než s fenou, přesto bych neřekla, že ten život je s ním nic moc... Na druhou stranu s ním mám mnohem hlubší vztah, jsme na sebe tak nějak víc navázaní, a co se týče třeba sportu, tak na to je ten pes fakt skvělej, dříč. Líp se mi cvičí a sportuje s ním, než s fenou.

Je mi líto, když tady čtu, že si někdo nesedl se svým pejskem...že život s ním není nic moc. Je to škoda jak pro páníčka, tak pro pejska.

Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo měl z některých příspěvků divnej pocit. Já si dovedu představit, že člověk nějakým nedopatřením přijde ke psu, který není podle jeho představ a příště už by si ho nevybral. Koneckonců, právě jednoho takovýho mám doma.
Ale nedovedu si představit, že s tím psem prožiju deset nebo víc let života a potom napíšu, že to bylo za trest a nekonečnej vopruz.
Já jsem postupem času zjišťovala, že moje současná fena má přesně ty vlastnosti, který u psa nepreferuju. Ono by stačilo zamyslet se před jejím pořízením, z jakých plemen je to mix a možná by mi to došlo, ale já jsem si tenkrát zřejmě myslela, že geny jdou vyčůrat anebo jsem nevěděla, co vlastně chci. A jelikož jsem se s fenou snažila cvičit, postupně mi docházelo, že chyba není jen a pouze na mým přijímači a s jiným plemenem bych to měla podstatně snazší. Užila jsem si celkem dost zklamání a frustrace, ale upřímně můžu říct, že jsem se nikdy nepřestala snažit a nepřestala jsem hledat cesty a celou dobu jsem fenu nezřízeně milovala.
A v jejích čtyřech letech jsem si splnila sen a pořídila druhou fenu dle svýho gusta - a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Trochu jsem si spravila sebevědomí co se týče cvičitelských dovedností najednou vidím, že první fena má i nějaký vlastnosti, který jsou fajn a začínám je oceňovat. Například soustředění a rozvaha a nejdřív obvykle používá hlavu a až pak nohy - pinč to má naopak
A v současné době musím konstatovat, že Vikina nějak pinčovatí. Jako kdyby dostala darem balíček energie. Takže si myslím, že pořízení pinčový nám všem bylo ku prospěchu.
A Vikině jsem vděčná, že jsem díky ní byla nucená dostávat ze sebe nemožný. Poznala jsem díky ní spoustu inspirativních lidí na kurzech a seminářích, doplnila jsem si vzdělání, naučila mě nekonečné trpělivosti.
Fakt si neumím představit, že bych x let žila vedle psa s vědomím, že soužití s ním je za trest.

lesnížínka napsal(a):
Ty si střevo Vždycky si tvoje výplody ráda počtu a pobavím se a hodné psy ti přeju navzdory tvým preferencím Poznáš...už poznáváš sama o co je s nima život jednodušší a sluníčkovější Pomuckej za mě holky

Holky pomuckám a vyřídím, že to je od tety

To je hezký, že mi přeješ hodný psy......ty potvoro .....ale ono to zas tak sluníčkový není, poněvadž vím, že můj krásný bílý andílek umí přepnout do módu "Bílá smrt" teď hned a naštěstí je ten typ, že až na několik vyvolených cizích lidí, které poctila svou přízní, to vypadá následovně.....člověk se zastaví a říká "jééé, to je krásný pes, co to je za rasu, můžu si ho pohladit??" a já říkám "pokud bude mít Gina zájem, tak můžete" a oni začnou na Ginuš "no ty jsi krasavice....atd" a krasavice, pokud se teda vůbec obtěžuje se na dotyčného podívat....tady mají výhodu paní s taškou, to se koukne vždycky....no tak když už se koukne, tak chvíli stojí, kouká a pak se otočí se slovy "ty mi taky polib zadel" a jde si po svým, bez ohledu na to, že ten člověk pořád žvatlá něco o její kráse.

No a Jessina, tak ta by se zase pohladit nechala, ale tak nějak se jí hůř a hůř hledají oběti....už je skoro vysoká jako Ginuš, má černou masku, tak s takovouhle vizáží to nemá jednoduché, nějak jí nikdo nevěří, že je mazlivý andílek

Tak mi to přijde nespravedlivý, protože Ginuš by určitě prošla i vražda, jenom proto, že je bílá a kouká jak neviňátko a ještě navíc s hereckým talentem, jak říká syn "komedie stará"........a Jessině by to neprošlo určitě.
Už vidím manžela, kdybysme třeba měli slepice a Gina by slepici zakousla a přinesla....to by mi snad ještě vynadal, ať si ty blbý slepice hlídám, že doufá, že ta potvora Ginušku nepoklovala a nepodrápala při to, co jí Gina hrdlila......Jessina by určitě byla titulována jako zlobivá holka, co zakousla slepičku a že se to nedělá.

Nechtěl bych psa, co je přirozeně nepřátelský vůči lidem či psům.
Nechtěl bych velkého psa, aby se s ním dalo manipulovat, ale ani prcka do kabelky.
Nechtěl bych psa s dlouhýma chlupama a řešit velkou část roku po návratu z venčení srst od bláta.
Nechtěl bych psa, který vyžaduje velké množství aktivit práce s hlavou a nemá dostatečnou fantazii na to, aby se nenudil se svou vlastní existencí.
Přirozeným výběrem mně z toho vypadl anglický buldok. Po pořízení anglického buldoka při příštím výběru zahrnuju do výběru ještě zdravotní hledisko a pořizuju si akvarijní rybičky ...

molok napsal(a):
Nechtěl bych psa, co je přirozeně nepřátelský vůči lidem či psům.
Nechtěl bych velkého psa, aby se s ním dalo manipulovat, ale ani prcka do kabelky.
Nechtěl bych psa s dlouhýma chlupama a řešit velkou část roku po návratu z venčení srst od bláta.
Nechtěl bych psa, který vyžaduje velké množství aktivit práce s hlavou a nemá dostatečnou fantazii na to, aby se nenudil se svou vlastní existencí.
Přirozeným výběrem mně z toho vypadl anglický buldok. Po pořízení anglického buldoka při příštím výběru zahrnuju do výběru ještě zdravotní hledisko a pořizuju si akvarijní rybičky ...

Nezapomeňte pak poslat video z venčení :-)

Trpasličí pinč. Zbytečně nervní a nemusela děti. Ale na druhou stranu chytrá jak opice, lehce se ta naše fenka učila a srst bezúdržbová.

janaa napsal(a):
Hele,to já mám stejně,nikdy bych si mopse,ani buldočka nekoupila,nepodporovala ten nezdravý chov. Ale zachránit placatici,to je jiná

Měli jsme fenku mopse, úžasné plemeno a nemocná nebyla. Dokonce dokázala i stopovat.. Kamarádka cvičitelka s dobrmanem vždy říkala, že by nám mohli ti " služební" závidět .Když přežili tolik staletí v nezměněné ( no skoro ...) podobě, tak by stačilo jen dodržovat férový chov na zdravých jedincích. To ostatně platí u všech plemen. Které je dnes zdravé?

lilymax napsal(a):
Souhlasím. Máme jednu ast v rodině a i když je k lidem fakt zlatá a za normálních okolností dobře vycvičená, pořád mám před očima jak se v jedné nestřežené sekundě zakousla malé kokřici do ucha a držela. Tři lidé jí nedokázali sundat. Nejčastěji jsou to sice chyby lidí, ale tihle psi mi prostě nesmí do domu.

Mám to stejně, ta agresivita ke psům v nich vždy dřímá a kdykoliv i kvůli prkotině kterou jiní psi neřeší, oni reagují. A to naši mladí mají stafbulici. Je moc fajn, snese se i s moji stařenkou. Často ji hlídám, zatím je to mladá fena a chová se" slušně", ale až čas ukáže.Říká se - do první rvačky....Pak se probudí.Jsem ale vždy v pozoru když je u nás a to mně moc nebaví. Musím psu věřit.

"Nechtěl bych psa s dlouhýma chlupama a řešit velkou část roku po návratu z venčení srst od bláta."

jen technickou poznámku k tomuto - jako majitel velkého a obřího chlupáče se samočistící srstí - jestli jsem něco nemusela řešit, tak srst od bláta

věřím, že u četných jiných plemen, s odlišným charakterem srsti, menších a malých, to problém znamenat může, ale neplatí to paušálně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Nechtěl bych psa s dlouhýma chlupama a řešit velkou část roku po návratu z venčení srst od bláta."

jen technickou poznámku k tomuto - jako majitel velkého a obřího chlupáče se samočistící srstí - jestli jsem něco nemusela řešit, tak srst od bláta

věřím, že u četných jiných plemen, s odlišným charakterem srsti, menších a malých, to problém znamenat může, ale neplatí to paušálně.

Takový kokr, co jsem kdysi měla v zimě hroudy sněhu na nohách, vymetl každou kaluž a bažinu a chodil domů jako čuník Ty ušiska, tam se dalo najít věcí ....Ale byl to fajn pes.. Být mladší, tak ho beru znovu...

Husky...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nezapomeňte pak poslat video z venčení :-)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Nechtěl bych psa s dlouhýma chlupama a řešit velkou část roku po návratu z venčení srst od bláta."

jen technickou poznámku k tomuto - jako majitel velkého a obřího chlupáče se samočistící srstí - jestli jsem něco nemusela řešit, tak srst od bláta

věřím, že u četných jiných plemen, s odlišným charakterem srsti, menších a malých, to problém znamenat může, ale neplatí to paušálně.

Přesně to jsem chtěla napsat....špinavá psice od bahna...uschne a je zase sněhobílá, nemusím na ní sáhnout, stačí ji po prochajdě odložit na místě. A co se týče údržby, tak v době línání to je teda masakr, to nebudu říkat že ne, ale jinak vezmu tak 1x týdně kartáč, někdy ani to ne a pročešu a to spíš proto, aby nezapomněla, co to česání je, až to bude potřeba při tom línání, ale nutnost to není, není zacuchaná, nemá zplstnatělá místa......prostě mimo línání naprosto bezúdržbovej pes.......

To bílé chlupaté už ne. Je věčně špinavý, mokrý, dredatý a obalený sněhem. Ale pes je to úžasný. Avšak vzhledem k tomu, že Vestaj, povaha neděditelná.
Fouskové se nám zalíbili, ten náš je přesně pro nás.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Mí napsal(a):
Měli jsme fenku mopse, úžasné plemeno a nemocná nebyla. Dokonce dokázala i stopovat.. Kamarádka cvičitelka s dobrmanem vždy říkala, že by nám mohli ti " služební" závidět .Když přežili tolik staletí v nezměněné ( no skoro ...) podobě, tak by stačilo jen dodržovat férový chov na zdravých jedincích. To ostatně platí u všech plemen. Které je dnes zdravé?

Jenže mops není po staletí ani skoro v nezměněné podobě,bohužel. A momentálně je to opravdu chodící zdravotní problém - zvětšené měkké patro, příliš úzké nosní dírky, přesahující vráska na čumáku, vyvalené oči. Následkem čehož půl roku nemůže pořádně dýchat a nemá dost pohybu,takže nutně 3/4 zástupců je silně obézních

janaa napsal(a):
Jenže mops není po staletí ani skoro v nezměněné podobě,bohužel. A momentálně je to opravdu chodící zdravotní problém - zvětšené měkké patro, příliš úzké nosní dírky, přesahující vráska na čumáku, vyvalené oči. Následkem čehož půl roku nemůže pořádně dýchat a nemá dost pohybu,takže nutně 3/4 zástupců je silně obézních

Já když jsem teď dvě léta zažívala, jak nemůže udýchat můj starý, byť normálně stavěný pes...neumím si představit, že bych tohle viděla 12-15let

lesnížínka napsal(a):
Já když jsem teď dvě léta zažívala, jak nemůže udýchat můj starý, byť normálně stavěný pes...neumím si představit, že bych tohle viděla 12-15let

Tak ono je to trošku jiný. Třeba náš Kevin chrochtá jak pašík,ale víceméně alespoň zatím problémy nemá (v horku samozřejmě nevenčím). Ale je fakt,že to je množitelský produkt, paradoxně v tomhle dobře pro něj,velikost nozder má normální a patro taky zatím dobrý. Ale třeba ty oči,to je děs. Já mopsíky fakt miluju pro tu jejich povahu,ale je to hrozný,kam to došlo

Mí napsal(a):
Trpasličí pinč. Zbytečně nervní a nemusela děti. Ale na druhou stranu chytrá jak opice, lehce se ta naše fenka učila a srst bezúdržbová.

Tak to vidíte...každej to máme jinak... Já jsem trpasličího pinče zkusila a plánuju dožít už jedině s pinčema
A to mám echt labilku, která prošla útulkem. Ale vyhovuje mi ten temperament, svižné tempo, neohroženost, závislost.
Překvapivě štěká velmi málo a s dětma nemá vůbec žádnej problém. Měla je v původní rodině, je zvyklá. Nemůžu říct, že by je milovala a vyhledávala, ale naprosto jí nevadí a neznervózňujou, takže když přijede vnuk, jsem úplně v klidu.
Nerada hodnotím u zvířat chytrost, protože to jsou naše lidský měřítka, který jsou u nich nerelevantní.
Ale když to podle těch lidských měřítek vezmu, tak se mi chytřejší zdá moje druhá fena, mix shih tzu a jezevčíka. Pinčová má sklony k přetáčení, což, jak známo,. zatemňuje mozeček. Prostě většinou nemá čas myslet, protože musí zběsile hejbat nohama

. Prostě většinou nemá čas myslet, protože musí zběsile hejbat nohama

Máme v pořadí šestého psa. jako prvního jsem měl v 19 ti letech velkýho knírače. No a tenkrát jsem to zvládal v pohodě, byl boží, tvrďák na sebe a i docela tvárněj. Jinak byl to, dámy prominou, i dobrej buchtolep, byl nádhernej. No a pak se to střídalo. Střední knírač, labík, směska a brabantík. No a ten byl asi tím životním. V únoru odešel a to prázdno bylo nesnesitelný. No a protože se narodil belgičan, tak máme chlupáče. A k věci. Měl bych obavy ze širokohubejch, obavy z toho, že bych je nezvládl, neuměl bych to. A ty následky mohou být fatální. Prostě chtěj majitele, kterej umí. Pro dnes už důchodce chci psa bez velkých starostí, společníka. Tím nechci říct, že je jen za plotem, to by katastrofa. To zničí i labíka a znám jich dost. Tak 5-15 km denně, blbnutí a pak zas pohoda, prostě zábava pro oba.Mimo to je asi třeba si uvědomit, že i uvnitř plemene je docela velká variabilita, jako asi u lidí, jsou chlupáči osobnosti.

lesnížínka napsal(a):
Berňák. Nejlepší pes na světě, který má ovšem zdraví v prd..., horší se jim i povahy a exteriér se posunuje tak, jak se mi to vůbec nelíbí. Samojed...i přes všechny peripetie s ním a jeho sklonem k lovení...je to láska mého života a jiného psa bych nikdy nechtěla. Je to můj míša(vy by jste ho asi po špicovi nedala )

Moc jste mě potěšila. Nejsou k sehnání a už jsem na něj starý, ale hned bych ho bral.

Terven napsal(a):
Je mi líto, když tady čtu, že si někdo nesedl se svým pejskem...že život s ním není nic moc. Je to škoda jak pro páníčka, tak pro pejska.

Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo měl z některých příspěvků divnej pocit. Já si dovedu představit, že člověk nějakým nedopatřením přijde ke psu, který není podle jeho představ a příště už by si ho nevybral. Koneckonců, právě jednoho takovýho mám doma.
Ale nedovedu si představit, že s tím psem prožiju deset nebo víc let života a potom napíšu, že to bylo za trest a nekonečnej vopruz.
Já jsem postupem času zjišťovala, že moje současná fena má přesně ty vlastnosti, který u psa nepreferuju. Ono by stačilo zamyslet se před jejím pořízením, z jakých plemen je to mix a možná by mi to došlo, ale já jsem si tenkrát zřejmě myslela, že geny jdou vyčůrat anebo jsem nevěděla, co vlastně chci. A jelikož jsem se s fenou snažila cvičit, postupně mi docházelo, že chyba není jen a pouze na mým přijímači a s jiným plemenem bych to měla podstatně snazší. Užila jsem si celkem dost zklamání a frustrace, ale upřímně můžu říct, že jsem se nikdy nepřestala snažit a nepřestala jsem hledat cesty a celou dobu jsem fenu nezřízeně milovala.
A v jejích čtyřech letech jsem si splnila sen a pořídila druhou fenu dle svýho gusta - a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Trochu jsem si spravila sebevědomí co se týče cvičitelských dovedností najednou vidím, že první fena má i nějaký vlastnosti, který jsou fajn a začínám je oceňovat. Například soustředění a rozvaha a nejdřív obvykle používá hlavu a až pak nohy - pinč to má naopak
A v současné době musím konstatovat, že Vikina nějak pinčovatí. Jako kdyby dostala darem balíček energie. Takže si myslím, že pořízení pinčový nám všem bylo ku prospěchu.
A Vikině jsem vděčná, že jsem díky ní byla nucená dostávat ze sebe nemožný. Poznala jsem díky ní spoustu inspirativních lidí na kurzech a seminářích, doplnila jsem si vzdělání, naučila mě nekonečné trpělivosti.
Fakt si neumím představit, že bych x let žila vedle psa s vědomím, že soužití s ním je za trest.

krasne jste to napsala🙂

fikovnice napsal(a):
"Bála se akorát našeho kocoura."

jezevcici meho tchana a me svagrove byli neuroticke potvory, ktere bez duvodu kousali deti...

cibulka78 napsal(a):
jezevcici meho tchana a me svagrove byli neuroticke potvory, ktere bez duvodu kousali deti...

vsadím boty, že " neuroticke potvory" z nich udělali tchán a švagrová evidentně zcela nevhodní a neempatičtí majitelé těchto "chlupatej lidí"
o jezevcích je známo, že si prostě nenechají "srá.t" na hlavu

lupus4 napsal(a):
vsadím boty, že " neuroticke potvory" z nich udělali tchán a švagrová evidentně zcela nevhodní a neempatičtí majitelé těchto "chlupatej lidí"
o jezevcích je známo, že si prostě nenechají "srá.t" na hlavu

s jezevčíky žiju 40 let, posledních 20 let mám neustále smečku 4 jezevčíků. Neurotická je jenom slovenská lidožravka, nalezenec z hnojiště na Slovensku. Tam je to jasný, z čeho to má. Ostatní milují lidi, děti, mazlení všeho druhu. Nejhorší je černá tygrovaná, ta kdyby mohla chodit každý ráno za dětma do školky, bude nejšťastnějším jezevčíkem na světě. Naštěstí máme v ulici pár dětiček, který se s ní navzájem oblizujou . Na hlavu si srá.t nenechají, mají vlastní rozum který musí v lese používat, není to plemeno pro každého. Když je člověk nepochopí, vznikají z nich ti neurotici.

Nádhera, a proto si za pár týdnů pojedeme pro jezevčici, bude to další člen naší smečky. Jsou lidi, kteří jezevčíky nikdy nepochopí. Ale já miluju tyhle psí osobnosti, s takovým psem musíte umět jednat lidsky a být mu partnerem. Teprve potom Vás nenechá ve štychu při zkouškám, v práci ani doma na gauči.