Vysněné štěně a vztah k němu

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
11.4.2022 13:16
LISKAZRZAVAN

XXX.XXX.226.130

Zdravím vás, potřebovala bych poradit a znát zkušenosti ostatních.

Mám už dospělého pejska, kterého hrozně miluju. Okolí si myslí, že jsem na něj až moc fixovaná. Děláme různé psí sporty, máme aktivní život.

Dva roky jsem mluvila o tom, že bych chtěla dalšího psa. Hledala jsem chs, spojení, těšila jsem se. Dokonce jsem měla schované štěněcí hračky po starším pejskovi, protože jsem byla přesvědčená, že ten druhý pejsek prostě bude.

A teď tu je. Pár dní. Je to zlatíčko, hodný, učenlivý. Prostě zdravé štěňátko. Ale já mám najednou v sobě nějaký blok. Přepadl mě hrozný strach, že nezvládnu dva psy. Mám problém s ním navázat vztah. Mám pocit, že se nedokážu rozdělit pro dva psy a zároveň chci pro oba jen to nejlepší. Nevím, kde se to ve mě vzalo, protože jsem vždy chtěla, aby byli doma dva a opravdu jsem se na to připravovala. Dokonce jsem i vyrůstala vždy se 2 nebo 3 psy. Jsem z toho tak zničená. Přemýšlím, jestli jsem neudělala chybu a štěně jsem si neměla brát. Chovatelka říká, že to jen možná chce čas, ale ja nevím.

Chci to řešit co nejrychleji, aby si štěně na mě moc nezvyklo kdyby došlo k tomu nejhoršímu. Našla jsem, že se tento stav nazývá "puppy blues", a že jde o něco jako depresi. Nevím teď co mám dělat a jak se rozhodnout. Jestli to přejde nebo ne.

Je pro mě důležité o tom mluvit, zajímalo by mě jestli s těmito pocity má někdo z vás zkušenost... O druhém pejskovi jsem opravdu mluvila přes dva roky, takže jsem to i dostatečně zvážila, všechna plus i mínus. Ale nikdy by mě nenapadlo, že budu mít pocit, že se nemohu rozdělit pro dva psy, a že v mém životě může být jen jeden.

11.4.2022 13:25
Trickyvoo

XXX.XXX.62.63

A co váš původní pejsek, jak ho přijal? Co zkusit to brát tak, že to není jen váš pes, ale kámoš i pro toho vašeho. Co znám třeba psy, ke kterým přibyl další pes, tak dost často ožili. Bylo vidět, že ten psí život je pro ně najednou veselejší.

Uživatel s deaktivovaným účtem

11.4.2022 13:33
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Ale nikdy by mě nenapadlo, že budu mít pocit, že se nemohu rozdělit pro dva psy, a že v mém životě může být jen jeden."

a v životě toho prvního psa - je místo pro štěně-druhého psa?
není dobře, že má parťáka? svého druhu?

11.4.2022 14:01
manitschka

XXX.XXX.26.145

Rozhodnout se musíte vy, jestli to chcete zvládnout, nebo nechcete zkoušet zvládnout. Samozřejmě i s ohledem na stávajícího psa, ten je se štěňátkem ok?
Jinak stav jako takový se zvládnout dá, já to měla se všemi zvířaty, s věkem a počtem se to zlepšuje. U prvního vymodleného pejska někdy ve dvanácti či třinácti (mých) jsem to moc nechápala. Ale nějak to odeznělo, už si to přesně nevybavím s podrobnostmi. Když jsem si v jednadvaceti pořídila koně, trvalo to pak pár měsíců, já tomu stavu obecně říkám morální kocovina, prostě úzkosti a neopodstatněné paniky a deprese z toho, že to nezvládnu a nebudu dost dobrý majitel, dokonce jsem kvůli tomu tehdy změnila VŠ z překladatelství na zootechniku. 😁 Koně mám aktuálně 15 let. Jinak v době předcházející pořízení jsem deset let trávila na statku pět a více dní v týdnu, dělali jsme kolem koní úplně všechno, jezdila jsem závodně, měla jednoho z oddílových koní téměř plně na zodpovědnost - to jen pro ilustraci, že ten pocit nebyl tak úplně opodstatněný. 😇 V průběhu těch 15 let proběhlo pořízení dalších dvou psů a dvou koček. Jako, trochu nervozity bylo i teď naposledy (před rokem a půl), ale už s tím dávno umím pracovat. Celkově to obnášelo hodně práce na vlastní psychice, protože to pochopitelně byla a je jen součást celku, tedy u mě, nevím jak u vás. To jen k tomu, že zvládnout to jde.

Uživatel s deaktivovaným účtem

11.4.2022 14:29
Uživatel s deaktivovaným účtem

@manitschka Myslím (doufám), že je to normální. Moje štěně se ještě ani nenarodilo, a už teď mám občas stavy, kdy si připadám zcela nekompetentní a neschopná. Občas reálně přemýšlím nad tím, co když ho nedokážu ani naučit vyměšovat venku. Samozřejmě je to nesmysl, z minulého psa jsem vychovala skvělého parťáka, ale stejně si někdy říkám, co kdyby…

11.4.2022 14:48
molok

XXX.XXX.160.41

Berte to tak, že miliony psů po celém svět tráví život na ulici, kde sbírají odpadky, další miliony psů jsou v různých částech světa někde u domu dostávají max. ta zbytky od jídla, nikdo jim netvoří žádný program, nejsou středobodem rodinného života, v ideálnějším případě se potulují kolem domu alespoň bez řetězu. A pak máme psy, často tady v západním prostoru, kteří si žijí jako králové, mají prvotřídní lékařskou péči, vyváženou stravu, program, hry, měkké pelíšky či přímo postele a vězte, že se mají výtečně. Podle mne už to, že o tom přemýšlíte, zda ten pejsek bude mít dostatečnou lásku a krásný život u Vás tak trochu naznačuje, že rozhodně bude.

Uživatel s deaktivovaným účtem

11.4.2022 14:49
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já přesně tohle znám, ale s koňmi. Když jsem si pořídila prvního mlaďocha, prvních pár týdnů jsem propadala panice, že ho nezvládnu vychovat, že ho nenaučím ani základní věci, jako základní manipulaci a nechat se ošetřovat atd. Jezdila jsem za ním se staženým žaludkem. Po pár týdnech to přešlo a byl to ten nejlepší parťák, jakého jsem mohla mít a vše se nám skvěle dařilo, prostě to byl opravdu ten vysněný koník. Pak jsem o něj tragicky přišla. Pořídila jsem další mládě a ty pocity byly opět dost podobné. naštěstí už jsem věděla ze zkušenosti, že to přejde a taky jo, teď už si zase užívám mláďátko a výchovu a výcvik.
Dejte tomu šanci a nelamte to přes koleno, přijde to samo, věřte

11.4.2022 14:52
LISKAZRZAVAN

XXX.XXX.226.130

Trickyvoo napsal(a):
A co váš původní pejsek, jak ho přijal? Co zkusit to brát tak, že to není jen váš pes, ale kámoš i pro toho vašeho. Co znám třeba psy, ke kterým přibyl další pes, tak dost často ožili. Bylo vidět, že ten psí život je pro ně najednou veselejší.

Zdravím, zatím mi přijde, že ho starší toleruje. Občas se čuchají, někdy spí vedle sebe, jindy chce mít ten starší klid, tak je na něj nevrlý. Každopádně mám pocit, že to snáší lépe než já. 🤨 😅 Jinak ten starší je ještě taky mlaďoch, ale samozřejmě ho mám vychovaného tak, jak potřebuji. Vůbec si však spolu nehrajou, ale to asi není úplně důležité. Taky mě teď napadlo, jestli není radši sám. Přece jen pár let byl zvyklý být jenom sám. Ale taky je možný, že časem za něj bude rád... Díky za příspěvek.

11.4.2022 14:54
LISKAZRZAVAN

XXX.XXX.226.130

manitschka napsal(a):
Rozhodnout se musíte vy, jestli to chcete zvládnout, nebo nechcete zkoušet zvládnout. Samozřejmě i s ohledem na stávajícího psa, ten je se štěňátkem ok?
Jinak stav jako takový se zvládnout dá, já to měla se všemi zvířaty, s věkem a počtem se to zlepšuje. U prvního vymodleného pejska někdy ve dvanácti či třinácti (mých) jsem to moc nechápala. Ale nějak to odeznělo, už si to přesně nevybavím s podrobnostmi. Když jsem si v jednadvaceti pořídila koně, trvalo to pak pár měsíců, já tomu stavu obecně říkám morální kocovina, prostě úzkosti a neopodstatněné paniky a deprese z toho, že to nezvládnu a nebudu dost dobrý majitel, dokonce jsem kvůli tomu tehdy změnila VŠ z překladatelství na zootechniku. 😁 Koně mám aktuálně 15 let. Jinak v době předcházející pořízení jsem deset let trávila na statku pět a více dní v týdnu, dělali jsme kolem koní úplně všechno, jezdila jsem závodně, měla jednoho z oddílových koní téměř plně na zodpovědnost - to jen pro ilustraci, že ten pocit nebyl tak úplně opodstatněný. 😇 V průběhu těch 15 let proběhlo pořízení dalších dvou psů a dvou koček. Jako, trochu nervozity bylo i teď naposledy (před rokem a půl), ale už s tím dávno umím pracovat. Celkově to obnášelo hodně práce na vlastní psychice, protože to pochopitelně byla a je jen součást celku, tedy u mě, nevím jak u vás. To jen k tomu, že zvládnout to jde.

Ahoj, děkuji za reakci. Je pro mě důležité vědět, že jsou tyhle pocity vesměs normální, a že je mají i jiní lidé.

11.4.2022 14:57
LISKAZRZAVAN

XXX.XXX.226.130

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já přesně tohle znám, ale s koňmi. Když jsem si pořídila prvního mlaďocha, prvních pár týdnů jsem propadala panice, že ho nezvládnu vychovat, že ho nenaučím ani základní věci, jako základní manipulaci a nechat se ošetřovat atd. Jezdila jsem za ním se staženým žaludkem. Po pár týdnech to přešlo a byl to ten nejlepší parťák, jakého jsem mohla mít a vše se nám skvěle dařilo, prostě to byl opravdu ten vysněný koník. Pak jsem o něj tragicky přišla. Pořídila jsem další mládě a ty pocity byly opět dost podobné. naštěstí už jsem věděla ze zkušenosti, že to přejde a taky jo, teď už si zase užívám mláďátko a výchovu a výcvik.
Dejte tomu šanci a nelamte to přes koleno, přijde to samo, věřte

Moc děkuji za reakci. Taky mám právě pocit, že to štěně nenaučím ani samotě nebo základní povely. 😅 Paradox je, že jiným lidem občas pomáhám s výcvikem. Je mi líto vaší ztráty. Přeji mnoho sil..

11.4.2022 15:09
Atheira

XXX.XXX.209.8

To se občas stává, že člověk o něčem přemýšlí, přemýšlí a přemýšlí, až to přemyslí. Chtělo by to vypnout to přemýšlení a prostě brát věci jak jsou... Je to těžký. Někdy se to zdá nemožný, ale to přílišný přemýšlení bývá důvod takových problémů, který vlastně totiž asi ani neexistují. Jenom nás tak prostě napadaj v hlavě.
Užívejte oba psy a zkuste tu hlavu aspoň na moment vypnout jak jen to půjde a uvidíte, že se ten problém zmenší.

11.4.2022 15:15
Šarina

XXX.XXX.200.119

Já se omlouvám za příkrost, ale asi pocházím z jiné doby, jiné galaxie. Druhého psa jsme řešila v úplně jiné době, v době, kdy se řešily úplně jiné věci (doba komunismu se vším všudy) takže nějak nebyl čas ani energie se moc babrat v nějakých vnitřních jakoby pochybnostech v oblastech pro život ne úplně podstatných. Blbě se to v dnešní době vysvětluje, protože doba je úplně jiná, ale asi jsme byli odolnější a neřešili jsme blbosti (protože jsme ani nevěděli, že ty blbosti existují)...

Štěně k tomu našemu prvnímu psovi, osudovému, nezapomenutelnému.... přišlo v roce 1986, v době, kdy starý pes onemocněl. A kupodivu, ač (ale možná právě protože) jsme doma nevěděli nic o tom, že by snad mohlo existovat něco jako "puppy blues"(?), jsme se bez podmínek stali součástí (!) vzniku nové smečky. Což dost trvalo, protože ten prvorozený pes (korunní princ) si dal fakt načas, než toho malého raubíře přijal. Ale o to to pak bylo víc super, protože korunní princ se uzdravil a soužití v nové smečce trvalo dalších 6 let.

Moje rada: pokud máte fakt pocit, že dva psi vám ve vaší smečce dávají smysl, že mají význam, tak se ve svých pocitech zbytečně nebabrejte. (Když budete mít druhé dítě, taky se v tom nebudete patlat a to "druhé dítě" přijmete jako jedinečnou bytost. Tedy doufám).

Na druhou stranu: pokud jste teď v reálu zjistila, že druhého psa nechcete, tak ho hned vraťte, případně mu najděte novou rodinu. A to ihned.
Protože fakt je zásadní rozdíl mít jednoho, nebo dva psové.....

11.4.2022 15:20
aluska

XXX.XXX.197.205

Vloni jsem si přivezla štěně, jezevčíka, do smečky dalších tří . Je to štěně po mém chovném psovi, chtěla jsem ho, čekala jsem rok. Už cestou domů jsem si nadávala, jestli jsem normální, jak budou ostatní reagovat. Doma nalezenec ze Slovenska, asi 12 let a ta si hraje s mladým dodnes nejvíc, jeho táta 10 let ( do 6ti let se neměl moc dobře, než se dostal ke mě) , kterej je na mě hodně závislej. Několikrát po malým vyjel, musela jsem dávat pozor, dnes jsou nejlepší kámoši a třetí 9ti letá, která když si hrát nechce, tak to dá najevo. No je to rok a už bych ho nevrátila

VeselaKopa

11.4.2022 15:37
VeselaKopa

XXX.XXX.167.244

Mě čeká nové štěně za 14 dní.... Taky jsem dlouho přemýšlela, jestli k jedináčkovi pořídit další. A nakonec, když jsem štěně viděla na "nezávazné návštěvě" u chovatele, tak mě zaplavila ohromná láska a doufám, že to všechno všichni ve smečce ustojime. Ano, bude to že začátku asi rodeo, ale říkám si, kde je vůle, tam je cesta a že to dobře dopadne.
👍 Můžeme se pak se zadavatelkou průběžně informovat o duševním stavu 😀

Uživatel s deaktivovaným účtem

11.4.2022 16:12
Uživatel s deaktivovaným účtem

lepší, než věnovat se sám sobě a patlat se se svými pocity a pocitečky, bude věnovat se těm psům

Šarina jo.......

11.4.2022 17:09
lupus4

XXX.XXX.205.61

"puppy blues"

OMG , ten pokrok, kde se to jen zastaví...

Uživatel s deaktivovaným účtem

11.4.2022 20:50
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já teda nemám strach, že bych nerozdělila pozornost mezi dva psy, naopak jsme doma zjistili, že jeden pes je prostě málo, ale...

S novým štěnětem nikdy nemám vztah takový jako k dospělému psovui. Šrěněti dělám mámu-tátu. Pečuju o něj, hrajeme si, vychovávám. Ale ten štěněcí věk moc nemusím.

A co se lásky týče, tak nikdy nemiluju oba svoje psy stejně. Ne že bych milovala někoho víc, někoho míň, ale každého trochu jinak, protože každý pes je jiný.

Když jsem měla psí dvojčata...psa a fenu, tak ani jeden nebyl služebně starší a prostě fenu jsem milovala ze všech psích holek na světě nejvíc a psa jsem milovala ze všech psích kluků na světě nejvíc...pes byl prostě takovej mamáneček a feňule byla...no prostě "moje holka".

11.4.2022 22:20
elisak

XXX.XXX.194.232

Já zas štěňátka ráda. Jak jsem tu měla týden tu malou prďolku, tak mi tu normálně chybí. První dny jsem měla tendence 3x denně volat, jak se má. Jediný co mi teda nechybí je venčení 3 psů. Na to jsem měla nějak málo rukou.

S prvním psem mám po jeho těžkým úrazu úplně jiný vztah. Je s ním pořád hodně práce, rehabilitace, cvičení. Tak asi i proto.

Druhýho psa jsme pořizovali hlavně jako kámoše k tomu prvnímu. A ten je spíš páníčkovo prdelka, to zas taknějak přirozeně vyplynulo, ale se mnou funguje taky dobře. Rozhodně líp než s páníčkem ten první pes.
Ale taky miluju oba, ale každýho jinak. A to teda od první chvíle.

9.5.2022 11:40
LISKAZRZAVAN

XXX.XXX.225.219

Zdravím, všechny.
Děkuji za reakce na můj příspěvek. Štěně jsme si nakonec nechali a máme se moc dobře. :)

Přidejte reakci

Přidat smajlík