Moc prosím o názor

jestli je tohle reál....

vrátit!
včera!
protože jde o toho psa, jeho zájem je ten prioritní!
není to pokusný králík, jestli to půjde nebo nepůjde

Wendy2902 napsal(a):
Dobrý den, ráda bych se vas tu zeptala na názor. Pořídila jsem si 2 měsíční štěňátko vipeta ale nemyslím si že se o něj dokážu postarat tak jak by si zasloužil.
Nevím co přesně to je ale o vipetovi jsem snila roka a půl, všechno jsem si o jich přečetla a než jsme si ho pořídila 2-3 měsíce jsem opravdu přemýšlela zda to zvládnu. Bohužel pokaždé když rano vstávám mám nějaký mentální kolaps a prostě se na 2 hodiny zhroutím, odpoledne a večer většinou také a nemyslím si že to je zdravé, jak pro me tak pro pejska.
Plus mi za tyden začíná škola a práce a s touto mentalitou si nemyslím že by bylo dobré si pejka nechat.
Upřímně nevím co si mám počít, pejska bych nejraději vratila chovatelce aby našla spolehlivého panička, který se o pejska postará ale hodně lidí v mém okolí mi radí ať počkám. Co si o této situací myslíte?

..prosím vraťte ho chovateli ...budete v klidu Vy i pejsek.....

Výborný příspěvek zadavatelky.
Zodpovědné děvče.

Radím vrátit dokud je čas.

domi.t napsal(a):
Viete,ono v takejto situácii sa radí ťažko...x ľudí napíše,že vyčkajte, ďalší poradia,nech drobca vrátite,ale konečné rozhodnutie budete musieť urobiť aj tak len a len VY. A následky si ponesiete,nech si vyberiete ktorúkoľvek možnosť.

Když si psa nechá, tak následky ponese hlavně ten pes. Vrátit!

Pane jo, ona má mentální kolaps ! Já někdy taky, jenže já tomu říkám lenost!
Moje zlatá babička řekla "vylítni z tý postele" a bylo po kolapsu.

Wendy2902 napsal(a):
Dobrý den, ráda bych se vas tu zeptala na názor. Pořídila jsem si 2 měsíční štěňátko vipeta ale nemyslím si že se o něj dokážu postarat tak jak by si zasloužil.
Nevím co přesně to je ale o vipetovi jsem snila roka a půl, všechno jsem si o jich přečetla a než jsme si ho pořídila 2-3 měsíce jsem opravdu přemýšlela zda to zvládnu. Bohužel pokaždé když rano vstávám mám nějaký mentální kolaps a prostě se na 2 hodiny zhroutím, odpoledne a večer většinou také a nemyslím si že to je zdravé, jak pro me tak pro pejska.
Plus mi za tyden začíná škola a práce a s touto mentalitou si nemyslím že by bylo dobré si pejka nechat.
Upřímně nevím co si mám počít, pejska bych nejraději vratila chovatelce aby našla spolehlivého panička, který se o pejska postará ale hodně lidí v mém okolí mi radí ať počkám. Co si o této situací myslíte?

Vrátit! Jde o psa, ne o vás.

Třeba je to "jen" depka.
Ale fakt platí:
dělání, dělání, všechny smutky zahání.

Asi jí došlo,
že by žila rok, dva, psí život.
A je to náročný,
pamatuji,
bývaly chvíle ....

Tak to nějak nechápu. Mně se taky někdy nechce a hodně, ale člověk se vykopne a pak se to nějak během procházky lepší až mám z toho super pocit. Když bylo štěndo malé, tak většina procházek a aktivit bylo bezva, ale když se mi sekla, kousala mi vodítko, "zarůstala" do země, nebo dokousala dítě, tak jsem z toho byla taky někdy rozmrzelá, když jsem to třeba neuměla vyřešit. On si každý představuje ty super okamžiky z reklam, ty roztomilý ňuňánky a pak jsou to potvory kousavý.
Nicméně pokud zadavatelku v tom nevidí žádnou radost a jen problémy, tak ať ho vrátí a pokud by někdy ráda děti, tak upozorňuji, že tam je to stejný jako se psem, taky to nejde jednoduše, ale vrátit se nedá.

děti, tak upozorňuji, že tam je to stejný jako se psem, taky to nejde jednoduše, ale vrátit se nedá.

Ale tam zapracuje chemie?
A člověk dokáže i nemožné.

Bohužel, někdy ani to ne. Stane se, že lenost a absence zábavy převáží. Nebo zkrat hormonálního systému ?? A pak to divně dopadá.
Ale umí si to novodobé matky hezký zdůvodnit. Nejčastěji tím, že i dítě je plnohodnotný člověk a je třeba k němu tak přistupovat. Snad se radši vraťme ke psům.

Jak dlouho to stene mate???

Se teda omlouvam, ale ja uplne nesouhlasim s tim, ze vratit chovateli a konec.
Pokud teda neni stene doma 2 dny teprve...
Kontaktovat chovatele - to urcite, aby pomohl!!! s hledanim noveho majitele.
A do te doby se proste musite postarat vy.

rapotacka11 napsal(a):
děti, tak upozorňuji, že tam je to stejný jako se psem, taky to nejde jednoduše, ale vrátit se nedá.

Ale tam zapracuje chemie?
A člověk dokáže i nemožné.

U mě zapracovala chemie, měla jsem hóódně ubrečený dítě, ale přesto jsem byla s mimčem šťastná, ale znám dost matek, které se na dítě těšily a moc ho chtěly, ale pak jsou zklamané a mají pocit, že by se dal čas trávit líp, až mě to šokovalo, kolik jich je.

Trickyvoo napsal(a):
U mě zapracovala chemie, měla jsem hóódně ubrečený dítě, ale přesto jsem byla s mimčem šťastná, ale znám dost matek, které se na dítě těšily a moc ho chtěly, ale pak jsou zklamané a mají pocit, že by se dal čas trávit líp, až mě to šokovalo, kolik jich je.

Někdy je to poporodní deprese, která může trvat i déle než do roka věku dítěte.
Ale většinou ty holky přijdou na to, že u dítěte jsou uvázané jak pes u boudy, je jiná doba, všichni se chtějí bavit, cestovat, dělat kariéru. A to je s děckem dost omezené

Neviděla bych zadavatelku jako nezodpovědnou osobu, které se ráno nechce z postele.
Spíš bych řekla naopak - bude úzkostlivý a přepečlivý typ a myslím, že přesně vím, co se jí stalo. A překvapivě se to děje i některým matkám po porodu, když si donesou domů mimino.
Je to prostě úzkost a panika z toho, že odteď bude všechno jinak, že nic už nebude jako dřív. Doma je vetřelec, sice roztomilej, ale vetřelec - a vztah ještě není, ten se teprve buduje.
Ono to mimino, lidský i psí, člověka může dost zaskočit, nelze se na to dost dobře připravit předem.
Jak už jsem psala, k tomuhle "šoku ze změny" inklinujou spíš úzkostliví přepečliví lidi.
To, že to někdo sám nezažil neznamená, že to neexistuje.
Já se přiznám, že když jsem si přinesla 1. fenu domů, zažila jsem něco podobnýho. Samozřejmě jsem se starala, venčila, krmila, ale zároveň jsem byla vyděšená, co jsem to vlastně provedla a měla jsem strach, že jsem si zavařila na x let dopředu. Kdybych v tu chvíli mohla vrátit čas a fenu si nevzít, určitě bych to udělala.
Netrvalo dlouho a z feny se stal miláček, kterýho bych nedala za nic na světě.
To samý se mi v menší míře opakovalo při pořízení dvou současných.
Řekla bych, že hejty typu "nechce se jí z postele" jsou mimo mísu.

Dobrý den, já nemám problém se o pejska postarat. Starám se, chodime na procházky, hrajeme si apod. Ja mám spíš problém že kdykoliv se na pejska podívam nemám ani trochu radost nebo jakoukoliv pozitivní emoci a v hlavě mi koluje kolik toho potřebuje a jak to nezvladnu aby byl šťastný.
A prosím nepřirovnávejte pejska k miminku, miminko je úplně jiná kategorie a ve svých 20 letech mám na dítě opravdu brzy. Chápu že je těžké pochopit že si psychicky nevyrovnaná holka koupi štěně a pak se diví ale ja opravdu věřila že se to zvladne.
Hlavně nechci aby pejsek trpěl a dekuji lidem co pochopili nebo se alespoň snažili pochopit situaci.
Pejska budu vracet chovatelce neboť když jsem zjistila že s prací a školou by u me pouze trpěl a nejsem zase s prominutím kráva abych neuznala že to s pejskem nezvládnu a nasla pro nej někoho lepšího.

Ještě jednou moc děkuji

Wendy2902 - najlepšie to musíte cítiť vy sama. Ale možno by pomohlo keby ste napísala aj ako taký váš "kolaps" prebieha. Prečo si myslíte, že to nezvládnete? Pes je členom rodiny (už tu písali ako dieťa) - zmení zabehnutý spôsob života, ale nakoniec ten život človeku dokáže neskutočne obohatiť. Tiež sa prikláňam k názoru, že ste možno veľmi starostlivý, úzkostlivý a prehnane zodpovedný človek. Myslíte si, že všetko musí byť tak a tak a ak to tak nie je, cítite sa za všetko zodpovedná (a pri neúspechu) neschopná osoba. Pritom to vôbec tak nie je - niekedy proste veci idú trochu inak ako si predstavujeme, čo ale neznamená, že idú zle. Je to ťažké, ale myslím že stojí za to vziať si do hlavy myšlienku : Keď nejde o život, ide o ho...!" Trvalo mi x rokov kým som to sama pochopila, ale viete ako sa žije potom ľahšie Čo sa vlastne stalo, že mi pes vyhrabal práve posadené kvety? Tak ich posadím znovu, alebo sa na to vykašlem a nemusím celé leto polievať. urobil mláčku v kuchyni? No tak som proste vzala handru a umyla aj celú podlahu (mali sme aspon čisto). Keďže som nemusela polievať kvety - mohla som psovi vysvetľovať, že ciká sa vonku, a zemiaky sadíme a nie zahrabávame pre neho... Trvá to chvíľu, kým si vychováme parťáka, ale potom to je v pohode. Idete do práce (školy) tak asi máte výčitky, že nebudete s hafanom - ale to je práve dobre - vy prídete na iné myšlienky, on si oddýchne (aj keď možno nie úplne podľa vašich predstáv) A potom sa môžete spolu vyblbnúť vonku. P.s. upratovanie počká - naozaj za 40 rokov sa tie dlážky nikdy neumyli samé, ani prach neodišiel k susedom - pekne počká na mňa kľudne aj roky keby som mu to dovolila

Všechno má svůj čas.

Zadavatelko, já Vás plně chápu. A pokud jste si situaci prebrala tak, že nejlépe bude pejska vrátit, je to živý tvor, bude to asi to nejlepší. Jste mladá, na pejska vhodný čas jistě přijde.
Pro odlehčení napíší svůj příběh, aby jste viděla, že obavy s chtěného, ale neznámého, nemáte jen Vy. Není sice psí, ale je to podobné.
Řidičák jsem měla léta, ale auto ne. Můj tehdejší přítel auto měl, půjčoval mi ho, ale tak trochu jsem si říkala, mít vlastní, to by bylo. Pak jsem se ve středním věku provdala daleko od rodiny a přátel. Do práce jsem dojízděla autobusem z vesnice, když jsem jela k přátelům do Jižních Čech, byla to cesta na 7 hodin s přestupy. Tak mi švagr nabídl, že mi dohodi koupi auta z predváděčky ( pracuje v jedné automobilové firmě). Mělo se to uskutečnit do 2 měsíců. Čím víc se termín převzetí blížil, tím víc jsem z toho byla na nervy, co na sebe beru za zodpovědnost, nejsem technický typ a manžel mi koupi vymlouval. Když jsem auto dovezla, nejradši bych ho zase vrátila, pořád jsem koukala, jestli se něco neděje, hned na první jízdě jsem ho z nervozity při parkování odřela, muž mi nadával, no hrůza. Pomalu jsem z toho byla na prášky. A nakonec už ho mám 12 let a drandíme si to spolu po vlastech českých úplně v pohodě! Ať se daří.

zmení zabehnutý spôsob života,
to je právě ono, spousta lidí zjistí, že tohle fakt nechce, až když to nastane

"neboť když jsem zjistila že s prací a školou by u me pouze trpěl "

to bylo jistě náhlé překvapení
ta práce a škola.....

Nějak to nechápu. Rok a půl sníte o psovi. 2 -3 měsíce před pořízením jste přemýšlela, zda to zvládnete. Věděla jste dopředu, že budete chodit do školy a do práce. S tím vědomím jste si psa pořídila. A po pár dnech víte, že to nezvládnete? Tak o čem jste ten rok a půl přemýšlela?

Jinak - pro psa bude jistě nejlíp, když mu ve spolupráci s chovatelem najdete jiný domov.

Nějak to nechápu

Já možná jo.
Všechny možný zápory jsem odsouvala,
šíleně jsem chtěla psa,
měla jsem mladší dítě - 10 let (málo na NO),
byla jsem dost stará, o psovi jsem snila roky
a když nás známý vzal do chovky, já viděla
štěňata, rozum vyprchal ...
S pomocí rodiny se vše zvládlo.
(myslím tím i neteř i rodiče)

Wendy2902 napsal(a):
Dobrý den, já nemám problém se o pejska postarat. Starám se, chodime na procházky, hrajeme si apod. Ja mám spíš problém že kdykoliv se na pejska podívam nemám ani trochu radost nebo jakoukoliv pozitivní emoci a v hlavě mi koluje kolik toho potřebuje a jak to nezvladnu aby byl šťastný.
A prosím nepřirovnávejte pejska k miminku, miminko je úplně jiná kategorie a ve svých 20 letech mám na dítě opravdu brzy. Chápu že je těžké pochopit že si psychicky nevyrovnaná holka koupi štěně a pak se diví ale ja opravdu věřila že se to zvladne.
Hlavně nechci aby pejsek trpěl a dekuji lidem co pochopili nebo se alespoň snažili pochopit situaci.
Pejska budu vracet chovatelce neboť když jsem zjistila že s prací a školou by u me pouze trpěl a nejsem zase s prominutím kráva abych neuznala že to s pejskem nezvládnu a nasla pro nej někoho lepšího.

Ještě jednou moc děkuji

Když jsem si pořizovala poslední štěně, situace byla jasná. Jsem doma, starám se o rodiče. Pes nebude ani vědět, co je samota. Jenže za dva měsíce od pořízení zemřela máma, kterou jsem měla na sebe napsanou a táta na tom nebyl tak, abych s ním byla celodenně doma. Bylo jasné, že budu chodit do práce. Taky jsem z toho byla špatná, protože Malina zabrala prakticky celý den. Ráno dvě hodiny venčení, jak jsme byly zvyklé, mi v tu chvíli přišly jako scifi a neměla jsem z toho moc dobré pocity. Navíc si neuměla hrát s dcerou, obvykle místo hraní s hračkou, si hrála rovnou s dcerou a to dost bolestivě. Jenže zbavit se psa mi přišlo nemyslitelné. Pomalu ve mě uzrálo přesvědčení, že to prostě musím nějak udělat a začala jsem hledat práci na zkrácený. Mám do toho dceru, která se mnou 10 km fakt chodit nechce, hrát se psem si neumí, potřebuje i nějaký další můj čas, protože jí vodím na kroužky a tak. Prostě z moře času mám najednou míň času, ale ono se to taky dá. Jen jsme si zvykali na jiný režim, ale ten pes si zvykne rychle a nepřijde mi, že strádá.
Promiňte, ale moc nechápu, co se změnilo u vás. Zjistila jste, že budete mít víc učení, pes je náročnější než jste si představovala, nebo práce vás víc unavuje? Nějak si nedovedu představit, co mohlo po roce a půl těšení změnit tak náhle situaci. Já sice zažila nepříjemné změny, ale to prostě pak vyváží to, když člověk vidí, jak si ten pes užil procházku, když jdu na wc a on mi pokaždé podrazí nohy, jak se žene pro drbačku, srdce by mi puklo dát ho jinam.
Pokud je to pro vás jen práce, tak holt není zbytí a dejte ho pryč, ale pochopit to nejsem schopna.

Wendy2902 napsal(a):
Dobrý den, ráda bych se vas tu zeptala na názor. Pořídila jsem si 2 měsíční štěňátko vipeta ale nemyslím si že se o něj dokážu postarat tak jak by si zasloužil.
Nevím co přesně to je ale o vipetovi jsem snila roka a půl, všechno jsem si o jich přečetla a než jsme si ho pořídila 2-3 měsíce jsem opravdu přemýšlela zda to zvládnu. Bohužel pokaždé když rano vstávám mám nějaký mentální kolaps a prostě se na 2 hodiny zhroutím, odpoledne a večer většinou také a nemyslím si že to je zdravé, jak pro me tak pro pejska.
Plus mi za tyden začíná škola a práce a s touto mentalitou si nemyslím že by bylo dobré si pejka nechat.
Upřímně nevím co si mám počít, pejska bych nejraději vratila chovatelce aby našla spolehlivého panička, který se o pejska postará ale hodně lidí v mém okolí mi radí ať počkám. Co si o této situací myslíte?

Vráťte ho chovateľke a navštívte psychológa, alebo možno aj psychiatra. Nie je normálne, aby 20 ročná mladá žena mala kolaps kvôli šteňaťu a zrútila sa každý deň nech to je kvôli čomukoľvek.
V tom veku by ste mali mať energie na rozdávanie a 10 riešení na každú situáciu.

Prosím, vraťte pejsana co nejdříve ať se co nejdříve dostane do lepších rukou a už nikdy, nikdy si žádného psa nepořizujte

Ono jde o to, kde je realita. Jsou to jen pocity, že máte strach, že byste štěně nezvládla, i když rozumem a vším si uvědomujete, že štěně zvládnete a bude to v pohodě?

Nebo je to spíše o tom, že jste si uvědomila, že štěně je moc práce a pozornosti a chcete více klidu a času pro sebe?

Pokud to první, tak to se změnit může u toho druhého je jasné, že je lepší štěně vrátit.

Zase bych k vám nebyla tak přísná jak někteří, protože pokud se o štěně staráte a jde jen o nějaké emoce a pocity strachu. Tak to se stává a někteří lidé to mají. Zvláště pokud člověk chytne nějaké náročnější štěně. :)

Pokud jste to nedomyslela, tak stane se, ale už si psa nepořizujte. :)

rennie111 napsal(a):
Vráťte ho chovateľke a navštívte psychológa, alebo možno aj psychiatra. Nie je normálne, aby 20 ročná mladá žena mala kolaps kvôli šteňaťu a zrútila sa každý deň nech to je kvôli čomukoľvek.
V tom veku by ste mali mať energie na rozdávanie a 10 riešení na každú situáciu.

Holčina je na 20 let mírně řečeno nevyzrálá.

Vůbec tak nějak obecně, s tím, jak se posunuje věk, kdy mladí (no, už ne moc mladí) zakládají rodiny, si mnozí protahují i dětství. Pozoruji dva extrémy - jeden, kdy se mladí odpoutají od rodičů brzy a jdou studovat, často do zahraničí, začnou podnikat už při studiu, nebo si sami vydělávat i při studiu a starat se sami o sebe. A druhý, kdy jsou mladí doma, nechají se obskakovat maminkou, využívají mamahotel, studují bezmála do třiceti v duchu hesla "dokud máma funí, dobře je mi u ní", nebo nestudují a nepracují a nechají se rodiči živit (jasně, zde je chyba rodičů, tedy hlavně matky).
A přitom tuhle generaci vychovává moje generace, kde bylo běžné mít rodinu a děti brzy, kluci po vojně se běžně ženili a holky rodily první dítě do pětadvaceti. Říkám si, kde se stala chyba, proč to tak je...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Holčina je na 20 let mírně řečeno nevyzrálá.

Vůbec tak nějak obecně, s tím, jak se posunuje věk, kdy mladí (no, už ne moc mladí) zakládají rodiny, si mnozí protahují i dětství. Pozoruji dva extrémy - jeden, kdy se mladí odpoutají od rodičů brzy a jdou studovat, často do zahraničí, začnou podnikat už při studiu, nebo si sami vydělávat i při studiu a starat se sami o sebe. A druhý, kdy jsou mladí doma, nechají se obskakovat maminkou, využívají mamahotel, studují bezmála do třiceti v duchu hesla "dokud máma funí, dobře je mi u ní", nebo nestudují a nepracují a nechají se rodiči živit (jasně, zde je chyba rodičů, tedy hlavně matky).
A přitom tuhle generaci vychovává moje generace, kde bylo běžné mít rodinu a děti brzy, kluci po vojně se běžně ženili a holky rodily první dítě do pětadvaceti. Říkám si, kde se stala chyba, proč to tak je...

Dítě spíš většina měla do dvaceti. Chyba je asi v tom, že dnes mají tu možnost, dřív ne, nebyla antikoncepce, po maturitě, tedy v 18, většina už šla do práce, holky většinou na mateřskou, možnost flákat se bez dětí a bez práce nebyla. A dneska než by se řešily studia do třiceti, tak radši zkrátí povinné odvody na 25 let, je to jako se vším, mladým jen umetat cestičku, aby měli vše co nejjednodušší, no a tohle je výsledek.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Holčina je na 20 let mírně řečeno nevyzrálá.

Vůbec tak nějak obecně, s tím, jak se posunuje věk, kdy mladí (no, už ne moc mladí) zakládají rodiny, si mnozí protahují i dětství. Pozoruji dva extrémy - jeden, kdy se mladí odpoutají od rodičů brzy a jdou studovat, často do zahraničí, začnou podnikat už při studiu, nebo si sami vydělávat i při studiu a starat se sami o sebe. A druhý, kdy jsou mladí doma, nechají se obskakovat maminkou, využívají mamahotel, studují bezmála do třiceti v duchu hesla "dokud máma funí, dobře je mi u ní", nebo nestudují a nepracují a nechají se rodiči živit (jasně, zde je chyba rodičů, tedy hlavně matky).
A přitom tuhle generaci vychovává moje generace, kde bylo běžné mít rodinu a děti brzy, kluci po vojně se běžně ženili a holky rodily první dítě do pětadvaceti. Říkám si, kde se stala chyba, proč to tak je...

No a moje máma měla první dítě ve 33 letech a já ještě později a přesto jsem se ve 22 letech dokázala starat o psa a to ho prostě brácha přinesl a já si nic kolem toho nenastudovala. Zadavatelka má konkrétní plemeno, které rok a půl studovala, takže by snad člověk měl vědět, co od psa očekávat. My měli vořecha a člověk vůbec nevěděl nic.
Zadavatelka asi spíš trpí nějakou poruchou, jak už bylo zmíněno výše a chtělo by to vyhledat odbornou pomoc. Pes asi měl řešit nějaký problém, který nevyřešil.

Zadavatelka nemusí být porouchaná,
jen se přecenila. Ví to, nechce to ...
Nedávno jsme se bavili, že bychom
nedokázali mít zvíře - jak to napsat ....
kočku jen doma, psa v kotci,
snažíme se dát co nejlepší podmínky
a někdy je to na úkor času, místa aj.
Zkusila na vlastní kůži , nejde to,
tak jedná a to je dobře.

Dobrý den,

pejska budu vracet chovatelce a hledám odbornou pomoc, neboť si nemyslím že tyto záchvaty jsou v pořádku.
Je mi to opravdu líto, myslela jsem si že to bude v pořádku po tom co jsme od malička měli pejsky ale zjistila jsem že já pejska nezvládnu. Doufám že najde lepší rodinu a někoho kdo ho bude milovat. Udělala jsem chybu a zjistila že toto prostě není pro mě. Jak tu lidé říkali asi jsem opravdu naivní nebo nevychovaná nebo nevyspělá ale když já jsem si tak věřila, že se to zvládne a ono to nejde, ani nevíte jak na dně jsem, jaká jsem neschopná ale prostě život je život a někdy se můžete připravit na všechno a stejně to nezvládnete. Já jsem ráda že jsem to zjistila takto brzy a bude mi to ponaučením do budoucno, prostě pes není pro mě a nejspíš by jenom trpěl takže už žádného mít nebudu.

Omlouvám se že jsem tu urazila svojí mentalitou tolik lidí. Že si tolik lidí myslí jak dnešní mládež ve 20 nic nezvládnou a jak se v tomto stavu nemůžu starat o dítě ale něco vám řeknu, ne každý je stejný, já to nezvládla ale znám hromadu lidí kteří jsou ve stejném věku a májí krásné pejsky a děti a úžasně to zvládají. Ale pro někoho to není, pro někoho je moc brzy a pro jiného to není vůbec.

A ano je mi 20, bydlím u rodičů, studuji a do toho pracuji. Platím nájem který se teďka o hodně zvedl, díky dnešní situaci, ale mám u rodičů přízemí a oni bydlí v patře. Nájem není nejmenší pracuje na 70% úvazek, takže bych neřekl že je to zrovna mamahotel ale ať si myslí každý co chce.

Takže děkuji za rady a poznatky. Pejsek se bude mít líp u jiné rodiny, já se poučila a vím že toto byla chyba.

Wendy2902 napsal(a):
Dobrý den,

pejska budu vracet chovatelce a hledám odbornou pomoc, neboť si nemyslím že tyto záchvaty jsou v pořádku.
Je mi to opravdu líto, myslela jsem si že to bude v pořádku po tom co jsme od malička měli pejsky ale zjistila jsem že já pejska nezvládnu. Doufám že najde lepší rodinu a někoho kdo ho bude milovat. Udělala jsem chybu a zjistila že toto prostě není pro mě. Jak tu lidé říkali asi jsem opravdu naivní nebo nevychovaná nebo nevyspělá ale když já jsem si tak věřila, že se to zvládne a ono to nejde, ani nevíte jak na dně jsem, jaká jsem neschopná ale prostě život je život a někdy se můžete připravit na všechno a stejně to nezvládnete. Já jsem ráda že jsem to zjistila takto brzy a bude mi to ponaučením do budoucno, prostě pes není pro mě a nejspíš by jenom trpěl takže už žádného mít nebudu.

Omlouvám se že jsem tu urazila svojí mentalitou tolik lidí. Že si tolik lidí myslí jak dnešní mládež ve 20 nic nezvládnou a jak se v tomto stavu nemůžu starat o dítě ale něco vám řeknu, ne každý je stejný, já to nezvládla ale znám hromadu lidí kteří jsou ve stejném věku a májí krásné pejsky a děti a úžasně to zvládají. Ale pro někoho to není, pro někoho je moc brzy a pro jiného to není vůbec.

A ano je mi 20, bydlím u rodičů, studuji a do toho pracuji. Platím nájem který se teďka o hodně zvedl, díky dnešní situaci, ale mám u rodičů přízemí a oni bydlí v patře. Nájem není nejmenší pracuje na 70% úvazek, takže bych neřekl že je to zrovna mamahotel ale ať si myslí každý co chce.

Takže děkuji za rady a poznatky. Pejsek se bude mít líp u jiné rodiny, já se poučila a vím že toto byla chyba.

Lidi jsou různí. Taky si myslím, že to není o dnešní době. Jen dřív nebyl internet a dřív by sem možná člověk překousl a zvládl to, i když by byl nešťastný, což je podle mého už úplný nesmysl. :)
Někdo dospěje dříve, někdo později, někdo vůbec. To je život. :)

Můžu se zeptat, co byl hlavní problém, že si to nesedlo? Co konkrétně vás nejvíce překvapilo? Když jste si pejsky nastudovala, tak přemýšlím, co konkrétně se minulo s realitou? :)

Lily2 napsal(a):
Lidi jsou různí. Taky si myslím, že to není o dnešní době. Jen dřív nebyl internet a dřív by sem možná člověk překousl a zvládl to, i když by byl nešťastný, což je podle mého už úplný nesmysl. :)
Někdo dospěje dříve, někdo později, někdo vůbec. To je život. :)

Můžu se zeptat, co byl hlavní problém, že si to nesedlo? Co konkrétně vás nejvíce překvapilo? Když jste si pejsky nastudovala, tak přemýšlím, co konkrétně se minulo s realitou? :)

To je právě to co netuším a budu kvůli tomu hledat nějakou pomoc. Pejsek za to nemůže, neděla nic co by stěně nemělo dělat a všichni to víme. Ono to není nic co bych nečekala ale asi je pravda, že jsem si to představovala jak Hurvínek válku a realita na mě byla moc, nebo moc velká změna a to mě složilo, opravdu netuším. Nejspíš mám opravdu nějakou poruchu, kdo ví.

Uvědomit si to je první krok k vyřešení problému.
Odbornou pomoc skutečně doporučuji, mně to v mnoha ohledech otevřelo nové obzory. Kdyby nic jiného, spoustu se toho o sobě dozvíte :-) Možná hned ten první terapeut nebude to pravé ořechové, ale i tak to bude zkušenost a nové informace.

Já bych Vás chtěla podpořit. Situace je samozřejmě složitá, jak pro to štěňátko, tak zejména pro Vás. Ale je dobře, že jste se před tím vším neuzavřela, a aktivně to řešíte, ať už co se týče zajištění náhradní péče o štěně, ale zejména co se týče Vašeho (duševního) zdraví. Přeji Vám, ať je tato trpká zkušenost začátkem něčeho pěkného, ať se zestabilizujete a cítíte se do budoucna dobře i v náročných životních situacích.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pane jo, ona má mentální kolaps ! Já někdy taky, jenže já tomu říkám lenost!
Moje zlatá babička řekla "vylítni z tý postele" a bylo po kolapsu.

Tak zrovna toto bych nezlehčovala...
Mj. ranní "lenost" dělají depresivní stavy. A tomu člověku, když řeknete:"Funguj!" Vstávej!" Vzchop se!" tak vůbec nepomůžete. Při těžké depresi člověk ráno prostě nefunguje, ani kdyby se na hlavu stavěl. Fakt druhý je ten, že takový člověk si nemá pořizovat psa. Méně náročná zvířata, třeba rybičky, snad ano.

Pes nechť je vrácen chovatelce (nečetla jsem celé vlákno, třeba se tak již stalo).

rapotacka11 napsal(a):
Třeba je to "jen" depka.
Ale fakt platí:
dělání, dělání, všechny smutky zahání.

Asi jí došlo,
že by žila rok, dva, psí život.
A je to náročný,
pamatuji,
bývaly chvíle ....

Ne. V tomto, jako jednom z mála, se neshodneme . Deprese = rakovina vůle (skutečně se takto označuje), nejde to. Dělat cokoli. Znám lidi, kteří v depresi jen proleželi dny/týdny/měsíce v posteli.

Edit: Znám případ mladé dívky, která v těžké depresi pak i dělala potřebu pod sebe...

Mám tam uvozovky ...

No, Wendy...já si naopak myslím, že celkem vyzrálá na svůj věk jste.

Dát psa zpět do chovky bylo dobré rozhodnutí a rozhodnutí vyhledat odbornou pomoc taky.

Víte, řada lidí s psychickými problémy se často na zvíře naopak psychicky uváže, trpí často opičí láskou a dost často dělá řadu chovatelských chyb, které ale samozřejmě nevidí, jelikož oni jsou přece jediní, kdo toho tvora milují a jediní, kdo mu dokáží dát to potřebné.

Někdy člověk prostě udělá špatné rozhodnutí, ale to Vaše mělo řešení a je dobře, že se z něho chcete poučit.

Ono je dost možné, že se ty psychické problémy u Vás naplno rozjely až v poslední době, a to prostě člověk neovlivní...kdo nezažije, nepochopí.

Takže za mně palec nahoru.

rapotacka11 napsal(a):
Mám tam uvozovky ...

Wendy2902 napsal(a):
To je právě to co netuším a budu kvůli tomu hledat nějakou pomoc. Pejsek za to nemůže, neděla nic co by stěně nemělo dělat a všichni to víme. Ono to není nic co bych nečekala ale asi je pravda, že jsem si to představovala jak Hurvínek válku a realita na mě byla moc, nebo moc velká změna a to mě složilo, opravdu netuším. Nejspíš mám opravdu nějakou poruchu, kdo ví.

Držím Vám pěsti!
Když bolí duše, je to zlé.