_madlas_

XXX.XXX.235.103
Dobrý den, vím že tahle diskuze už
tady byla, ale nedalo mi to a proto ji znovu zakládám.
Chtěla bych se zeptat, v kolika letech jste si pořídily (nebo dostaly)
svého prvního psa a popřípadě jaké to bylo plemeno.
Mě se zatím nepoštěstilo, ale snad někdy. :-)
Předem děkuji za odpověď.
_madlas_
_madlas_
napsal(a):
Dobrý den, vím že tahle diskuze už
tady byla, ale nedalo mi to a proto ji znovu zakládám.
Chtěla bych se zeptat, v kolika letech jste si pořídily (nebo dostaly)
svého prvního psa a popřípadě jaké to bylo plemeno.
Mě se zatím nepoštěstilo, ale snad někdy. :-)
Předem děkuji za odpověď.
_madlas_
Já sama za sebe pořizovala a vybírala psíka (vždy vestajové) v mých cca 25 letech... Já je vždy "odchovala" v bytě, navykla je na sebe, poté předala tetě na venkov, no a každičký víkend a prázdniny a dovolené pak s námi jezdili na chalupu. Takže měli vždy vícero pánečků!
Uživatel s deaktivovaným účtem

Múj 1. vlastní pes byl v mých 21 letech. N.O. Pak přišla na krátký čas (dva roky) německá doga černá, no a pak už celý život do tedˇ N.O. Taky vyjímka mezi N.O. fenka barzojka.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Od malička jsem říkala, že budu mít dogu... Pořídila jsem si ji skoro ve třiceti... až když jsme měli rozumný příjem, variabilní pracovní dobu a dostatek času na nového člena rodiny.
Nikdy předtím jsem neměla ani křečka... nyní už máme dogu pátou (a bojím se bojím, že pokud se dožije jen trošku rozumného věku, tak asi poslední)
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ve čtrnácti letech, po ukončení osmé třídy. Byl to kříženec NO a možná kolie vzhledu BO groenendaela. Ale tehdy se u nás BO ještě nechovali, nebo sporadicky.
Už od dvanácti let jsem ale téměř denně venčila NO kterého vlastnil kamarád mého dědečka a NO spolužákova dědečka.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Můj první pes byla feňule NO a dostala jsem jí, když mi bylo 16 let.
Mamka si v mých 9 letech pořídila první basenji fenku. Z druhýho vrhu si nechala fenku a od tý doby už byly doma vždy minimálně 2 feny. Normálně jsem chodila venčit, cvičila (co se v rámci plemene dalo), vystavovala (v kruhu mi fungovali líp, takže to zbylo na mě), když jsme měli štěňata, tak jsem pomáhala i s nima...
Pak jsem šla na VŠ a pes mi dost chyběl, ale nebyl úplně prostor si ho pořídit kvůli bydlení, nejdřív strahovský koleje, pak bydlení u přítelovo babičky.
Svýho psa jsem si pořídila až po koupi domečku ve 30-ti letech. Jak jinak než zase basenjíka, uvažování jestli nakonec nejít do jiného plemene bylo hodně krátký. A po roce přibyl ještě druhý basenjík.
elisak
napsal(a):
Mamka si v mých 9 letech pořídila první basenji fenku. Z druhýho vrhu si nechala fenku a od tý doby už byly doma vždy minimálně 2 feny. Normálně jsem chodila venčit, cvičila (co se v rámci plemene dalo), vystavovala (v kruhu mi fungovali líp, takže to zbylo na mě), když jsme měli štěňata, tak jsem pomáhala i s nima...
Pak jsem šla na VŠ a pes mi dost chyběl, ale nebyl úplně prostor si ho pořídit kvůli bydlení, nejdřív strahovský koleje, pak bydlení u přítelovo babičky.
Svýho psa jsem si pořídila až po koupi domečku ve 30-ti letech. Jak jinak než zase basenjíka, uvažování jestli nakonec nejít do jiného plemene bylo hodně krátký. A po roce přibyl ještě druhý basenjík.
Já se narodila do rodiny, kde pes byl. Foxterier
Byl s nama do nějakých mých 8 let.
Pak nastala pauza, kdy jsme se i stehovali a další pes byl az v mých 14ti letech. Boxer. Naprosto úžasná fenka, která s nama byla téměř 13 let.
Pak nastalo opet stěhování ,tentokrát do vlastního domu, oprava domku, děti. A manžel měl svého psa No x kolie,.
Kdyz bylo detem asi pět, poridi jsme si pejska- mopse a za další 4 roky druhého - mopse ...
Teď už máme jen jednoho mopsika a druhý pes mi teda chybí
Uživatel s deaktivovaným účtem

16, ale ten pes vlastně nebyl můj, ale mojí mladší sestry, akorát jsem jí pak hodně brala ven. 21 když jsem teda měla opravdovýho vlastního psa (plus tu první).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Prvního psa jsem si pořídila sama, ve 24 letech. V 25 druhého. Psa jsem chtěla vždycky ale nebyly podmínky, rodiče nechtěli.
Teď moje pejsky zbožňuji oba dva
Já se psy vyrůstala. Do mých 18 jsme doma vždy měli alespoň jednoho vlkodava. Byli to psi mamky a ta vyloženě pejskařka není, takže se s nimi nic nedělalo vyjma občasných procházek, ale neměla jsem dovoleno do jejich výchovy a managementu mluvit.
Tak jsem si v 15 vydupala svého prvního (a zatím jediného) psa - křížence papillona. Od začátku jsem si vše financovala sama včetně pořízení, veteriny, výcviku, krmiva atd. a rodiče mi do teď nijak nepomáhají vyjma výjimečného nakrmení, když jsme s bráchou mimo domov.
A teda kompletně mi Kenji překopal život Chtěla jsem něco jako měly kamarádky. Jednou denně procházka, možná trocha cvičení a konec. No, pes je 'magor' a nejšťastnější je, když jdeme 30km túru, spíme pod širákem nebo si jdeme zaběhat Do toho by se roztrhl, aby potěšil, takže děláme mimo jiné nosework, dogfrisbee a začali jsme s hoopers. Skončilo to tak, že téměř vše šlo stranou (včetně mojí lásky - koní) a skoro všechen čas trávím se psem.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Prvního psa jsem dostala v 10 letech - kokříka. Když jsem se odstěhovala od našich, žila jsem pár let bezpsí období v paneláku. Ale jakmile jsem se vrátila zase do domečku, přišel hned další pes, to byl střední knírač. A teď už to jde plynule za sebou - po něm kraťanda, teď druhá. Taky se bojím, že už poslední, ale u mě poslední pes vůbec
No, možná pak ještě nějakého útulkáčka na dožití, když to jen trochu půjde
Ještě jsem zapomněla: víckrát jsem tady četla o kříženci NO x kolie. To bylo asi za mého mládí docela časté, dědeček mé sestřenky jí měl taky. Byla to nádherná a povahově úžasná fenka Brita, tímto jí posílám vzpomínku
Uživatel s deaktivovaným účtem

Prvního pejska jsem měla ještě společně s rodiči, byl to boxer a byla jsem malá, ale už tehdy jsem ho venčila já. Pak jsme ještě měli NO, kterýho jsem taky venčila já, to mně bylo cca 12.
Úplně prvního jen svýho jsem měla, až když jsem byla na mateřské s dětma, to mně bylo asi 23. Dřív to kvůlli tomu, že jsme po svatbě bydleli u tchánovců a ti psa dovolit nechtěli, nešlo. Tehdy jsem měla v plánu malýho nebo středního knírače. Nakonec to byl maltézáček i kvůli tomu, že jsme bydleli v bytě a většího nebo aktivnějšího psa jsme se pořídit neodvážili. Vždycky jsem ale velkýho psa chtěla, takže až jsme koupili dům, to mně bylo už nějakých 35, rozhodli jsme se pro labradora. Nakonec to ale shodou okolností byla fenka zlatého retrívra. A byla to láska k tomuto plemeni na celý život, asi si už jiný plemeno nepořídím.
V mých asi 10ti letech přinesl taťka prvního jezevčíka a pak vždy fenka buď trpasličího nebo králičího dlouhosrstýho jezevčíka. Mě jako vlastního psa přinesl první štěně teď už dávno bývalý manžel. Byla to malinká kříženka asi jezevčíka nevím s čím, Dafinka I. Vypadala jako malý hladkosrstý jezevčík na delších tenkých nožkách, tříbarevná. Byla boží. Po jejím odchodu následovala samozřejmě fenka trpasličího dlouhosrstýho jezevčíka Dafinka II. Taky už bohužel není mezi námi. K Dafince II přišla Wendy, dnes 14ti letá a Míja, které bude 10 let a nalezená Slovenská lidožravka Bess, asi 12ti letá. Po odchodu Dafinky II se ke mě dostal nechtěný Idor, abych prý zase měla 4 kousky. 14ti letá Wendulka žije už 2 roky u mojí mamky s její 9ti letou Ittou III. Wendy začal šedý zákal na obou očičkách a já jsem měla strach, aby jí ostatní nechtěně neschodili ze schodů, když letí ven. Mamka je v důchodu a Wendulka je tam spokojená, už neslyší a skoro nevidí a tam má klid. No a čtyřku doplnil Idorkovo syn Mireček