Umřela nám Mášenka

b e t t y t t e b napsal(a):
takto Mášenka vypadala když jsme si ji přivezli...

to je hrozny :-((( Takova krasna fenka... Jinak vim, ze je to asi ted skoro nemozne, ale myslim, ze na takovou ztratu je nejlepsi novy pejsek Nikdy toho stareho nenahradi, ale vyplni prazdne misto v srdicku

b e t t y t t e b napsal(a):
... píšu, protože je mi moc smutno... Umřela nám Mášenka...náš, všemi milovaný bernský salašnický pejsek, kterému byly minulý týden 3 roky. Začala nám před pár dny marodit, tak jsme s ní zajeli k veterináři a začala léčba... bylo podezření na odvápnění a špatná chůze tomu nasvědčovala...Když se po třech injekcích nic nelepšilo, tak jsme jí nechali odebrat krev, nasadili jí ihned infuzi a antibiotika s hrůzou jsme čekali co bude dál. Bylo to špatné, protože moje podezření na otravu se potvrdilo a postihnutý byl celý nervový systém. Druhý den se infuze opakovala, ale to už jsme Mášenku museli nosit, přestala jíst i pít a čůrala pod sebe .. třetí den jsme věděli, že je konec. Sice jsme s ní k veterináři odjeli, ale byla už moc špatná a čekalo nás moc těžké rozhodnutí v životě. Manžel, ani já jsme nechtěli tu strašnou větu vyslovit. Na otázku paní veterinářky, jestli jí má pomoct tím, že ji uspí, jsme jenom kývli a slzy nám tekly proudem. Manžel ten nevydržel a odešel, já s ní byla až do konce. Hladila jsem jí a prosila jí, aby nám toto rozhodnutí odpustila. Usnula....usnula navždy.
Domů jsme si odváželi její tělíčko a oba dva jsme mlčeli a brečeli... Ve středu 6.12.2006 jsme se s ní naposledy rozloučili u nás na zahradě. Ted nemůžu vyjít ven, abych se nerozbrečela...vidím jí všude, pod kaštanem, u voliér ...
Víte, nejhorší je, že ten jed jí hodil pravděpodobně někdo z ulice, podezření samozřejmě máme, ale nikoho jsme u toho nechytli, tak ....
a naše Máša nebyla první pes tady ve vsi, co doplatila na stvůru, nebo stvůry , co si říkají "člověk".

Je mi to hrozně moc líto a věřím, že je vám nyní strašně moc špatně. Sama se hrozím chvíle, kdy bych musela rozhodnout o životě a smrti mých psů.

Určitě bude nejlepší náplastí na otevřenou ránu nový pejsek. Ale pokud šlo o otravu, měli byste předtím provést co možná nejvíce opatření k zamezení jejího opakování. I když někdy to jde jen těžko. Vím, co mluvím, můj pejsek prodělal otravu 2x a z toho jednou ho zachránil jen veterinář a fakt, že byl statný a dobře živený.

Přeji, ať se bolest rychle ztratí a zbydou jen vzpomínky na to krásné, co vám Mášenka dala.

b e t t y t t e b napsal(a):
takto Mášenka vypadala když jsme si ji přivezli...

To je moc smutný, myslím, že chápu, jak se teď cítíte...já berňáčky miluju, letos jsme také přišli o pejska (bylo by mu za pár měsíců 5 let, úraz), a byli jsme z toho úplně na dně. Nejdřív nám bylo opravdu blbě, že jsme ani dalšího berňáčka nechtěli. Ale pak jsme si uvědomili, že jediný možný lék na bolavou duši a jediná cesta jak to zvládnout, je pořídit si štěňátko. A brzy jsme se už jeli podívat na našeho nového chlapečka. Krásně nám roste a jsme moc rádi, že jsme to nevzdali a vzali si pejska. Proto vám radím udělat to samé a to co nejdříve. Je jasné, že Mášenku vám nikdo nenahradí a žádný pes nebude stejný. To je ale vlastně dobře. Nový pejsek bude jiný, ale budete ho mít stejně rádi a on vás také. Je smutné, co se stalo a že tak mladá fenečka musela umřít, ale rozhodli jste správně. I to patří mezi povinnosti páníčků, pomoci zvířeti, když už není žádná naděje...


Podívejte se na klubové stránky, http://www.kssp.cz/
je tam nabídka štěňátek, několik CHS má nyní miminka a v několika se porod chystá...určitě si vyberete tu pravou kamarádku nebo kamaráda, který vám pomůže smutek z odchodu vaší holčičky překonat....
Moc vám držím palce!

b e t t y t t e b napsal(a):
... píšu, protože je mi moc smutno... Umřela nám Mášenka...náš, všemi milovaný bernský salašnický pejsek, kterému byly minulý týden 3 roky. Začala nám před pár dny marodit, tak jsme s ní zajeli k veterináři a začala léčba... bylo podezření na odvápnění a špatná chůze tomu nasvědčovala...Když se po třech injekcích nic nelepšilo, tak jsme jí nechali odebrat krev, nasadili jí ihned infuzi a antibiotika s hrůzou jsme čekali co bude dál. Bylo to špatné, protože moje podezření na otravu se potvrdilo a postihnutý byl celý nervový systém. Druhý den se infuze opakovala, ale to už jsme Mášenku museli nosit, přestala jíst i pít a čůrala pod sebe .. třetí den jsme věděli, že je konec. Sice jsme s ní k veterináři odjeli, ale byla už moc špatná a čekalo nás moc těžké rozhodnutí v životě. Manžel, ani já jsme nechtěli tu strašnou větu vyslovit. Na otázku paní veterinářky, jestli jí má pomoct tím, že ji uspí, jsme jenom kývli a slzy nám tekly proudem. Manžel ten nevydržel a odešel, já s ní byla až do konce. Hladila jsem jí a prosila jí, aby nám toto rozhodnutí odpustila. Usnula....usnula navždy.
Domů jsme si odváželi její tělíčko a oba dva jsme mlčeli a brečeli... Ve středu 6.12.2006 jsme se s ní naposledy rozloučili u nás na zahradě. Ted nemůžu vyjít ven, abych se nerozbrečela...vidím jí všude, pod kaštanem, u voliér ...
Víte, nejhorší je, že ten jed jí hodil pravděpodobně někdo z ulice, podezření samozřejmě máme, ale nikoho jsme u toho nechytli, tak ....
a naše Máša nebyla první pes tady ve vsi, co doplatila na stvůru, nebo stvůry , co si říkají "člověk".

To je strašný... Derou se mi slzy do oci, protoze nam na otravu umrel nas bernacek pred tremi mesici, bylo to priserny, trapil se cely tyden a krumlovsti veterinari ho lecili na uplne neco jineho. Skutecne je nejlepsi obranou poridit si noveho stenika. Od te doby, co mame stenulku, je to lepsi. Brecela jsem, az kdyz na TV Nova ukazovali pejska, kteremu provedli dializu. To by zachranilo i naseho pejska nebyt tech veterinaru, kteri by si zaslouzili sebrat diplom.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

nickdo napsal(a):
To je strašný... Derou se mi slzy do oci, protoze nam na otravu umrel nas bernacek pred tremi mesici, bylo to priserny, trapil se cely tyden a krumlovsti veterinari ho lecili na uplne neco jineho. Skutecne je nejlepsi obranou poridit si noveho stenika. Od te doby, co mame stenulku, je to lepsi. Brecela jsem, az kdyz na TV Nova ukazovali pejska, kteremu provedli dializu. To by zachranilo i naseho pejska nebyt tech veterinaru, kteri by si zaslouzili sebrat diplom.

nase nova pusinka Franceska Chlupate stesti

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

nickdo napsal(a):
To je strašný... Derou se mi slzy do oci, protoze nam na otravu umrel nas bernacek pred tremi mesici, bylo to priserny, trapil se cely tyden a krumlovsti veterinari ho lecili na uplne neco jineho. Skutecne je nejlepsi obranou poridit si noveho stenika. Od te doby, co mame stenulku, je to lepsi. Brecela jsem, az kdyz na TV Nova ukazovali pejska, kteremu provedli dializu. To by zachranilo i naseho pejska nebyt tech veterinaru, kteri by si zaslouzili sebrat diplom.

To je hrozný, obou pejsků mi je líto. Nechápu, jak takovou věc může někdo udělat. Jestli je to z nesnášenlivosti ke psům nebo ze závisti... A ještě takový mladý zvířata.

staandi napsal(a):
To je hrozný, obou pejsků mi je líto. Nechápu, jak takovou věc může někdo udělat. Jestli je to z nesnášenlivosti ke psům nebo ze závisti... A ještě takový mladý zvířata.

byl to pes vítací, ne hlídací, ale ti co ji neznali tak se ji báli a měli s ní respekt a hlavně v noci teda hlídala a pouštěla svým štěkotem hrůzu... a tady u nás se ted potulujou různí lidi... staví se tady satelitní městečko, tak se tam sešlo dost pochybných individuí... myslím si, že by to nikdo ze sousedů neudělal... určitě ne...
Děkuju všem, za slova útěchy... taky bych to viděla tak, že by sme si mohli koupit nové štěnátko, ale manžel to ted v téhle chvíli rezolutně zamítl.

b e t t y t t e b napsal(a):
... píšu, protože je mi moc smutno... Umřela nám Mášenka...náš, všemi milovaný bernský salašnický pejsek, kterému byly minulý týden 3 roky. Začala nám před pár dny marodit, tak jsme s ní zajeli k veterináři a začala léčba... bylo podezření na odvápnění a špatná chůze tomu nasvědčovala...Když se po třech injekcích nic nelepšilo, tak jsme jí nechali odebrat krev, nasadili jí ihned infuzi a antibiotika s hrůzou jsme čekali co bude dál. Bylo to špatné, protože moje podezření na otravu se potvrdilo a postihnutý byl celý nervový systém. Druhý den se infuze opakovala, ale to už jsme Mášenku museli nosit, přestala jíst i pít a čůrala pod sebe .. třetí den jsme věděli, že je konec. Sice jsme s ní k veterináři odjeli, ale byla už moc špatná a čekalo nás moc těžké rozhodnutí v životě. Manžel, ani já jsme nechtěli tu strašnou větu vyslovit. Na otázku paní veterinářky, jestli jí má pomoct tím, že ji uspí, jsme jenom kývli a slzy nám tekly proudem. Manžel ten nevydržel a odešel, já s ní byla až do konce. Hladila jsem jí a prosila jí, aby nám toto rozhodnutí odpustila. Usnula....usnula navždy.
Domů jsme si odváželi její tělíčko a oba dva jsme mlčeli a brečeli... Ve středu 6.12.2006 jsme se s ní naposledy rozloučili u nás na zahradě. Ted nemůžu vyjít ven, abych se nerozbrečela...vidím jí všude, pod kaštanem, u voliér ...
Víte, nejhorší je, že ten jed jí hodil pravděpodobně někdo z ulice, podezření samozřejmě máme, ale nikoho jsme u toho nechytli, tak ....
a naše Máša nebyla první pes tady ve vsi, co doplatila na stvůru, nebo stvůry , co si říkají "člověk".

To je moc smutný. My jsme naštěstí dopadli ještě relativně dobře. Máme fenečku ovčáka, které jsou teprve 3 roky a v neděli prodělala mozkovou mrtvici a je ochrnutá na pravou stranu a paralizovalo jí to centrum řeči (nevim zda se tomu tak u pejsků říká), ale prostě už neštěká a papkat jí jdou jen namočené granulky. Ale radost ze života i s toho omezenýho pohybu má a to velikou.

airin napsal(a):
To je moc smutný. My jsme naštěstí dopadli ještě relativně dobře. Máme fenečku ovčáka, které jsou teprve 3 roky a v neděli prodělala mozkovou mrtvici a je ochrnutá na pravou stranu a paralizovalo jí to centrum řeči (nevim zda se tomu tak u pejsků říká), ale prostě už neštěká a papkat jí jdou jen namočené granulky. Ale radost ze života i s toho omezenýho pohybu má a to velikou.

Ach jo, to je opravdu strašný! Vím moc dobře, jak se cítíte. Je to už přes 3 roky, co mi navždy odešel můj milovaný dalmatin Arnulek. Ovšem na zahradě na hrobečku mu hoří svíčka i dnes. Umřel v neděli a já o pejskovi nechtla ani slyšet, chtěla jsem jedině jeho. už v pondělí jsem ovšem seděla na internetu a hledala chovné stanice, ve středu jsme se vypravili objet všechny chovné stanice v republice a v pátek jsme si odváželi domů výmaráčka Kirouška! Popravdě přiznám, že Kiroušek mi prvního půl roku arnulka "nenahradil", ale zaměstnával mě natolik, že mě odváděl od smutných myšlenek. Po zmíněném půlroce přešla ta největší bolest ze ztraáty Arnulka a Kirouška miluju tolik, že mi okolí tvrdí, že je to až "nezdravý". Může bejt vůbec láska nezdravá? Doporučuju Vám nadělit si pod stromeček malej, chlupatej dáreček , budu to to nejhezčí, co můžete dostat.

petra kireckova napsal(a):
Ach jo, to je opravdu strašný! Vím moc dobře, jak se cítíte. Je to už přes 3 roky, co mi navždy odešel můj milovaný dalmatin Arnulek. Ovšem na zahradě na hrobečku mu hoří svíčka i dnes. Umřel v neděli a já o pejskovi nechtla ani slyšet, chtěla jsem jedině jeho. už v pondělí jsem ovšem seděla na internetu a hledala chovné stanice, ve středu jsme se vypravili objet všechny chovné stanice v republice a v pátek jsme si odváželi domů výmaráčka Kirouška! Popravdě přiznám, že Kiroušek mi prvního půl roku arnulka "nenahradil", ale zaměstnával mě natolik, že mě odváděl od smutných myšlenek. Po zmíněném půlroce přešla ta největší bolest ze ztraáty Arnulka a Kirouška miluju tolik, že mi okolí tvrdí, že je to až "nezdravý". Může bejt vůbec láska nezdravá? Doporučuju Vám nadělit si pod stromeček malej, chlupatej dáreček , budu to to nejhezčí, co můžete dostat.

omlouvám se za chyby - na začátku má být samozřejmě tento "smajlík" resp. "smutník".... a to, že jsme objeli všechny chovné stanice je myšleno - chovné stanice výmaráčků

b e t t y t t e b napsal(a):
... píšu, protože je mi moc smutno... Umřela nám Mášenka...náš, všemi milovaný bernský salašnický pejsek, kterému byly minulý týden 3 roky. Začala nám před pár dny marodit, tak jsme s ní zajeli k veterináři a začala léčba... bylo podezření na odvápnění a špatná chůze tomu nasvědčovala...Když se po třech injekcích nic nelepšilo, tak jsme jí nechali odebrat krev, nasadili jí ihned infuzi a antibiotika s hrůzou jsme čekali co bude dál. Bylo to špatné, protože moje podezření na otravu se potvrdilo a postihnutý byl celý nervový systém. Druhý den se infuze opakovala, ale to už jsme Mášenku museli nosit, přestala jíst i pít a čůrala pod sebe .. třetí den jsme věděli, že je konec. Sice jsme s ní k veterináři odjeli, ale byla už moc špatná a čekalo nás moc těžké rozhodnutí v životě. Manžel, ani já jsme nechtěli tu strašnou větu vyslovit. Na otázku paní veterinářky, jestli jí má pomoct tím, že ji uspí, jsme jenom kývli a slzy nám tekly proudem. Manžel ten nevydržel a odešel, já s ní byla až do konce. Hladila jsem jí a prosila jí, aby nám toto rozhodnutí odpustila. Usnula....usnula navždy.
Domů jsme si odváželi její tělíčko a oba dva jsme mlčeli a brečeli... Ve středu 6.12.2006 jsme se s ní naposledy rozloučili u nás na zahradě. Ted nemůžu vyjít ven, abych se nerozbrečela...vidím jí všude, pod kaštanem, u voliér ...
Víte, nejhorší je, že ten jed jí hodil pravděpodobně někdo z ulice, podezření samozřejmě máme, ale nikoho jsme u toho nechytli, tak ....
a naše Máša nebyla první pes tady ve vsi, co doplatila na stvůru, nebo stvůry , co si říkají "člověk".

to je mi moc líto, vím že žádná slova útěchy smutek nezmenší , ale je dobře o tom mluvit ( a psát), je to už víc jak 7 let, co jsem dala uspat svého pejska , bylo mu už skoro 17 let a bylo to moc těžké, ještě dnes slzím, když na ty chvíle vzpomenu..... týden na to už jsme měli štěně, nejde o nahrazení mrtvého pejska , to ani nejde, ale štěně Vás zaměstná tolik, že na smutnění není čas a pak začnete na zemřelého pejska vzpomínat bez slz , co jak dělal, jak lumpačil ........držím palce

b e t t y t t e b napsal(a):
... píšu, protože je mi moc smutno... Umřela nám Mášenka...náš, všemi milovaný bernský salašnický pejsek, kterému byly minulý týden 3 roky. Začala nám před pár dny marodit, tak jsme s ní zajeli k veterináři a začala léčba... bylo podezření na odvápnění a špatná chůze tomu nasvědčovala...Když se po třech injekcích nic nelepšilo, tak jsme jí nechali odebrat krev, nasadili jí ihned infuzi a antibiotika s hrůzou jsme čekali co bude dál. Bylo to špatné, protože moje podezření na otravu se potvrdilo a postihnutý byl celý nervový systém. Druhý den se infuze opakovala, ale to už jsme Mášenku museli nosit, přestala jíst i pít a čůrala pod sebe .. třetí den jsme věděli, že je konec. Sice jsme s ní k veterináři odjeli, ale byla už moc špatná a čekalo nás moc těžké rozhodnutí v životě. Manžel, ani já jsme nechtěli tu strašnou větu vyslovit. Na otázku paní veterinářky, jestli jí má pomoct tím, že ji uspí, jsme jenom kývli a slzy nám tekly proudem. Manžel ten nevydržel a odešel, já s ní byla až do konce. Hladila jsem jí a prosila jí, aby nám toto rozhodnutí odpustila. Usnula....usnula navždy.
Domů jsme si odváželi její tělíčko a oba dva jsme mlčeli a brečeli... Ve středu 6.12.2006 jsme se s ní naposledy rozloučili u nás na zahradě. Ted nemůžu vyjít ven, abych se nerozbrečela...vidím jí všude, pod kaštanem, u voliér ...
Víte, nejhorší je, že ten jed jí hodil pravděpodobně někdo z ulice, podezření samozřejmě máme, ale nikoho jsme u toho nechytli, tak ....
a naše Máša nebyla první pes tady ve vsi, co doplatila na stvůru, nebo stvůry , co si říkají "člověk".

Mam slzy v ociach a zbabelo dufam, ze ma nic taketo nepostretne. Je mi to luto...

pigie napsal(a):
Mam slzy v ociach a zbabelo dufam, ze ma nic taketo nepostretne. Je mi to luto...

je mi to moc líto, musíte věřit, že čas tu bolest zahojí......

cipalka napsal(a):
je mi to moc líto, musíte věřit, že čas tu bolest zahojí......

Je mi to moc líto.Ale uvidíte,že když domů dovezete ten nový malý chlupatý uzlíček,tak mu propadne i manžel.Ikdyž ho teď chápu,že jiného psa nechce.Ale věřte,že nový pejsek je opravdu ta správná náplast na Vaši bolest.Sama vím,o čem píšu.Ikdyž jsem zprvu reagovala přesně jak Váš muž.(Mášenka byla krásná a s chutí bych dala za ni někomu do zubů.)

b e t t y t t e b napsal(a):
... píšu, protože je mi moc smutno... Umřela nám Mášenka...náš, všemi milovaný bernský salašnický pejsek, kterému byly minulý týden 3 roky. Začala nám před pár dny marodit, tak jsme s ní zajeli k veterináři a začala léčba... bylo podezření na odvápnění a špatná chůze tomu nasvědčovala...Když se po třech injekcích nic nelepšilo, tak jsme jí nechali odebrat krev, nasadili jí ihned infuzi a antibiotika s hrůzou jsme čekali co bude dál. Bylo to špatné, protože moje podezření na otravu se potvrdilo a postihnutý byl celý nervový systém. Druhý den se infuze opakovala, ale to už jsme Mášenku museli nosit, přestala jíst i pít a čůrala pod sebe .. třetí den jsme věděli, že je konec. Sice jsme s ní k veterináři odjeli, ale byla už moc špatná a čekalo nás moc těžké rozhodnutí v životě. Manžel, ani já jsme nechtěli tu strašnou větu vyslovit. Na otázku paní veterinářky, jestli jí má pomoct tím, že ji uspí, jsme jenom kývli a slzy nám tekly proudem. Manžel ten nevydržel a odešel, já s ní byla až do konce. Hladila jsem jí a prosila jí, aby nám toto rozhodnutí odpustila. Usnula....usnula navždy.
Domů jsme si odváželi její tělíčko a oba dva jsme mlčeli a brečeli... Ve středu 6.12.2006 jsme se s ní naposledy rozloučili u nás na zahradě. Ted nemůžu vyjít ven, abych se nerozbrečela...vidím jí všude, pod kaštanem, u voliér ...
Víte, nejhorší je, že ten jed jí hodil pravděpodobně někdo z ulice, podezření samozřejmě máme, ale nikoho jsme u toho nechytli, tak ....
a naše Máša nebyla první pes tady ve vsi, co doplatila na stvůru, nebo stvůry , co si říkají "člověk".

Vím jak se cítíte. Já v květnu pochovala jezevčíka Tomíka - bylo mu 13.let. Toho zlobíka jsem měla od mých 11.let. Taky se nedal zachránit. Problémy s játry. Byl to alergik a vet ho odrovnal léky. Já bohužel neměla to štěstí, abych s ním byla až do konce. Rodiče byli s Tomíkem u veta, když já byla ještě v práci. Teď má hrobeček na zahradě. Ještě teď ho slyšim štěkat na zahradě nebo cupitat po schodech. 3 týdny mám už novýho zlobíka. Je to taky kluk a je k světu.

b e t t y t t e b napsal(a):
takto Mášenka vypadala když jsme si ji přivezli...

Taky s Vámi cítím a chápu Vás..... brzy to bude 2 roky co jsem přišla o fenečku ani ne 11ti měsíční. Dodnes na ni nedovedu pomyslet, aniž by mi slzy neskočily do očí.

luonka napsal(a):
Vím jak se cítíte. Já v květnu pochovala jezevčíka Tomíka - bylo mu 13.let. Toho zlobíka jsem měla od mých 11.let. Taky se nedal zachránit. Problémy s játry. Byl to alergik a vet ho odrovnal léky. Já bohužel neměla to štěstí, abych s ním byla až do konce. Rodiče byli s Tomíkem u veta, když já byla ještě v práci. Teď má hrobeček na zahradě. Ještě teď ho slyšim štěkat na zahradě nebo cupitat po schodech. 3 týdny mám už novýho zlobíka. Je to taky kluk a je k světu.

jestli víte kdo zažalujte ty zmetky akaždopádně nového štěníka přece se nebudete trápit kvůli nějakým hajzlům

b e t t y t t e b napsal(a):
... píšu, protože je mi moc smutno... Umřela nám Mášenka...náš, všemi milovaný bernský salašnický pejsek, kterému byly minulý týden 3 roky. Začala nám před pár dny marodit, tak jsme s ní zajeli k veterináři a začala léčba... bylo podezření na odvápnění a špatná chůze tomu nasvědčovala...Když se po třech injekcích nic nelepšilo, tak jsme jí nechali odebrat krev, nasadili jí ihned infuzi a antibiotika s hrůzou jsme čekali co bude dál. Bylo to špatné, protože moje podezření na otravu se potvrdilo a postihnutý byl celý nervový systém. Druhý den se infuze opakovala, ale to už jsme Mášenku museli nosit, přestala jíst i pít a čůrala pod sebe .. třetí den jsme věděli, že je konec. Sice jsme s ní k veterináři odjeli, ale byla už moc špatná a čekalo nás moc těžké rozhodnutí v životě. Manžel, ani já jsme nechtěli tu strašnou větu vyslovit. Na otázku paní veterinářky, jestli jí má pomoct tím, že ji uspí, jsme jenom kývli a slzy nám tekly proudem. Manžel ten nevydržel a odešel, já s ní byla až do konce. Hladila jsem jí a prosila jí, aby nám toto rozhodnutí odpustila. Usnula....usnula navždy.
Domů jsme si odváželi její tělíčko a oba dva jsme mlčeli a brečeli... Ve středu 6.12.2006 jsme se s ní naposledy rozloučili u nás na zahradě. Ted nemůžu vyjít ven, abych se nerozbrečela...vidím jí všude, pod kaštanem, u voliér ...
Víte, nejhorší je, že ten jed jí hodil pravděpodobně někdo z ulice, podezření samozřejmě máme, ale nikoho jsme u toho nechytli, tak ....
a naše Máša nebyla první pes tady ve vsi, co doplatila na stvůru, nebo stvůry , co si říkají "člověk".

Bettytteb je mi to moc líto, každý z nás si to zažil a ještě párkrát zažije, se svými psími miláčky musíme prožívat každou volnou chvíli kterou máme, zítra už takovou šanci mít nemusíme. Taky jsem přišla o svého psa na otravu, bohužel šlo to rychle a ani vet už nic nezmohl, umřela mi v náručí ..

PS: Přidej svou Mášenku do tématu In memory mezi ostatní pesany co na nás čekají tam někde nahoře ...

b e t t y t t e b napsal(a):
... píšu, protože je mi moc smutno... Umřela nám Mášenka...náš, všemi milovaný bernský salašnický pejsek, kterému byly minulý týden 3 roky. Začala nám před pár dny marodit, tak jsme s ní zajeli k veterináři a začala léčba... bylo podezření na odvápnění a špatná chůze tomu nasvědčovala...Když se po třech injekcích nic nelepšilo, tak jsme jí nechali odebrat krev, nasadili jí ihned infuzi a antibiotika s hrůzou jsme čekali co bude dál. Bylo to špatné, protože moje podezření na otravu se potvrdilo a postihnutý byl celý nervový systém. Druhý den se infuze opakovala, ale to už jsme Mášenku museli nosit, přestala jíst i pít a čůrala pod sebe .. třetí den jsme věděli, že je konec. Sice jsme s ní k veterináři odjeli, ale byla už moc špatná a čekalo nás moc těžké rozhodnutí v životě. Manžel, ani já jsme nechtěli tu strašnou větu vyslovit. Na otázku paní veterinářky, jestli jí má pomoct tím, že ji uspí, jsme jenom kývli a slzy nám tekly proudem. Manžel ten nevydržel a odešel, já s ní byla až do konce. Hladila jsem jí a prosila jí, aby nám toto rozhodnutí odpustila. Usnula....usnula navždy.
Domů jsme si odváželi její tělíčko a oba dva jsme mlčeli a brečeli... Ve středu 6.12.2006 jsme se s ní naposledy rozloučili u nás na zahradě. Ted nemůžu vyjít ven, abych se nerozbrečela...vidím jí všude, pod kaštanem, u voliér ...
Víte, nejhorší je, že ten jed jí hodil pravděpodobně někdo z ulice, podezření samozřejmě máme, ale nikoho jsme u toho nechytli, tak ....
a naše Máša nebyla první pes tady ve vsi, co doplatila na stvůru, nebo stvůry , co si říkají "člověk".

Věru,to mi je strašně moc líto.Přesně to samé se mi stalo již před 8 lety,kdy mi otrávili 2 letýho ovčáka.Byl překrásný,černý jak uhel.Ta černá přecházela až do modra.To byl pan pes,opravdový hlídač.Podezření jsem taky měla,ale když tu hienu u toho nechytíš,tak nemáš dovolání.Ale proč to bylo u nás asi tušíme-prostě pomsta a od sousedů.Ale už to přebolelo.Nejlepší je si opravdu pořídit hned jiné štěňátko-to ti pomůže od smutku a překonáš to snáze,než bez pejska,na kterého jsi byla zvyklá a kterýho jsi měla moc ráda.Na fotce je náš pesan Roneček-miláček rodiny...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

b e t t y t t e b napsal(a):
... píšu, protože je mi moc smutno... Umřela nám Mášenka...náš, všemi milovaný bernský salašnický pejsek, kterému byly minulý týden 3 roky. Začala nám před pár dny marodit, tak jsme s ní zajeli k veterináři a začala léčba... bylo podezření na odvápnění a špatná chůze tomu nasvědčovala...Když se po třech injekcích nic nelepšilo, tak jsme jí nechali odebrat krev, nasadili jí ihned infuzi a antibiotika s hrůzou jsme čekali co bude dál. Bylo to špatné, protože moje podezření na otravu se potvrdilo a postihnutý byl celý nervový systém. Druhý den se infuze opakovala, ale to už jsme Mášenku museli nosit, přestala jíst i pít a čůrala pod sebe .. třetí den jsme věděli, že je konec. Sice jsme s ní k veterináři odjeli, ale byla už moc špatná a čekalo nás moc těžké rozhodnutí v životě. Manžel, ani já jsme nechtěli tu strašnou větu vyslovit. Na otázku paní veterinářky, jestli jí má pomoct tím, že ji uspí, jsme jenom kývli a slzy nám tekly proudem. Manžel ten nevydržel a odešel, já s ní byla až do konce. Hladila jsem jí a prosila jí, aby nám toto rozhodnutí odpustila. Usnula....usnula navždy.
Domů jsme si odváželi její tělíčko a oba dva jsme mlčeli a brečeli... Ve středu 6.12.2006 jsme se s ní naposledy rozloučili u nás na zahradě. Ted nemůžu vyjít ven, abych se nerozbrečela...vidím jí všude, pod kaštanem, u voliér ...
Víte, nejhorší je, že ten jed jí hodil pravděpodobně někdo z ulice, podezření samozřejmě máme, ale nikoho jsme u toho nechytli, tak ....
a naše Máša nebyla první pes tady ve vsi, co doplatila na stvůru, nebo stvůry , co si říkají "člověk".

Skutečně naprosto nechápu a odmítám pochopit zvěrstva individuí, kteří se
nazývají lidmi. Není nic strašnějšího, než se dívat na utrpení a umírání
psího /nejen/ kamaráda. I my jsme o pejska - srazilo ho auto - v neděli
16.1.2005. Byly mu necelé dva roky. Pohřbili jsme ho tam, kam nejraději
chodil-za polem na kraj lesa. Tu noc a několik dalších jsme nespali, plakali
a vzpomínali na krásné chvíle ztrávené s ním, na rošťárny, které dokázal
vymyslet. Bylo nám jasné, že už bez čtyřnohého psího kamaráda prostě
nemůžeme být, že už je to neodmyslitelná součást naší rodiny. Sedla jsem
k internetu a po rodinné radě, která odhlasovala rasu bernského salašníka
pro svoje výborné povahové vlastnosti, mohutnost a krásnou vizáž, jsem
našla CHS, co zrovna měla štěňátka v nabídce. V pátek 21.1.2007 jsme si
přivezli našeho bernýska Asmárka. Ovšem soužití s jedním pejskem se
nám postupně zdálo málo /Asmíkovi bylo smutno, když jsme odešli do práce
a děti do školy/, a tak do rodiny přibyl kok¨řík Rick, pyrenejka Florita a nejnovější mazlíček havaňáček Leila. Vždy, když jdeme s pejsky na procházku kolem
lesa, zastavíme se u hrobečku našeho prvního pejska a zavzpomínáme.
Hlavu vzhůru! Váš život nekončí, ba začíná novými zážitky s novým pejskem!
PS: Toto jsou naši Asmárek a Leila.

florita napsal(a):
Skutečně naprosto nechápu a odmítám pochopit zvěrstva individuí, kteří se
nazývají lidmi. Není nic strašnějšího, než se dívat na utrpení a umírání
psího /nejen/ kamaráda. I my jsme o pejska - srazilo ho auto - v neděli
16.1.2005. Byly mu necelé dva roky. Pohřbili jsme ho tam, kam nejraději
chodil-za polem na kraj lesa. Tu noc a několik dalších jsme nespali, plakali
a vzpomínali na krásné chvíle ztrávené s ním, na rošťárny, které dokázal
vymyslet. Bylo nám jasné, že už bez čtyřnohého psího kamaráda prostě
nemůžeme být, že už je to neodmyslitelná součást naší rodiny. Sedla jsem
k internetu a po rodinné radě, která odhlasovala rasu bernského salašníka
pro svoje výborné povahové vlastnosti, mohutnost a krásnou vizáž, jsem
našla CHS, co zrovna měla štěňátka v nabídce. V pátek 21.1.2007 jsme si
přivezli našeho bernýska Asmárka. Ovšem soužití s jedním pejskem se
nám postupně zdálo málo /Asmíkovi bylo smutno, když jsme odešli do práce
a děti do školy/, a tak do rodiny přibyl kok¨řík Rick, pyrenejka Florita a nejnovější mazlíček havaňáček Leila. Vždy, když jdeme s pejsky na procházku kolem
lesa, zastavíme se u hrobečku našeho prvního pejska a zavzpomínáme.
Hlavu vzhůru! Váš život nekončí, ba začíná novými zážitky s novým pejskem!
PS: Toto jsou naši Asmárek a Leila.

Nějak se mi vytratil obrázek, tak posílám náhradu.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

florita napsal(a):
Nějak se mi vytratil obrázek, tak posílám náhradu.

Je to fakt hrozny.Vehnalo mi to slzy do oci.
Napisu to same co vetsina nademnou.Novy pejsek je nejlepsi lek.Zaplni misto v srdicku,nebude tolik casu na premysleni nad ztratou vasi Masenky...
Ale na druhou stranu bych dobre zvazila,zda noveho pejska porizovat,kdyz tam u vas nekdo psy travi...

florita napsal(a):
Nějak se mi vytratil obrázek, tak posílám náhradu.

Tak už máme nové štěňátko, dostali sme ho pod stromeček. Bylo to pro nás veliké překvapení a měli jsme radost jak malé děti. Je to zase čubinka ...jen se nemůžeme dohodnout jak jí budeme říkat...
Na Mášenku ale nikdy nezapomeneme a bude nám stejně hodně dlouho scházet.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak už máme nové štěňátko, dostali sme ho pod stromeček. Bylo to pro nás veliké překvapení a měli jsme radost jak malé děti. Je to zase čubinka ...jen se nemůžeme dohodnout jak jí budeme říkat...
Na Mášenku ale nikdy nezapomeneme a bude nám stejně hodně dlouho scházet.

Gratuluji k novému štěňátku Ať Vám dělá radost a je zdravé.
Když nám umřela Bašenka, tak jsem to taky dlouho nevydržela a brzy přišlo nové štěňátko. A tomu jsem dala jméno Mášenka. Ono je to podobné, tak proto
Hodně mi ji připomíná a tak jako by ta první ani neodešla....Ale bolestné vzpomínky jsou tu pořád...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak už máme nové štěňátko, dostali sme ho pod stromeček. Bylo to pro nás veliké překvapení a měli jsme radost jak malé děti. Je to zase čubinka ...jen se nemůžeme dohodnout jak jí budeme říkat...
Na Mášenku ale nikdy nezapomeneme a bude nám stejně hodně dlouho scházet.

to je skvělé, gratuluji ...ať se štěndu daří !!!