Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
14.2.2007 18:42

Ahojky všem. Dlouho jsem tu nebyla, ale musím se s vámi podělit o to, co se nám stalo.
Je to asi měsíc, manžel šel dělat údržbu na autě do garáže a to je nejlepší příležitost pro našeho Kevínka, sednout si na zadní sedačku a tvářit se důležitě. Miluje totiž sedět na zadní sedačce a tvářit se důležitě.
A tak tam spolu udržovali to auto a najednou ke garáži odněkud přiběhl vlčák, manžel chtěl honem Kevíka zavřít v autě, ale bylo pozdě, protože náš pejsek - chovatelům kavalírů nemusím nic vysvětlovat - je to nejkamarádštější stvoření na světě a tak se jal příchozího s radostným vrtěním nejen ocásku, ale i celou zadní polovinou těla - víc už to fakt nejde - vítat. Ovšem návštěvník byl pravděpodobně poněkud silně psychicky nevyrovnaný jedinec a ačkoliv to Kevin ihned pochopil a lehl si na záda, nebylo to nic platné a kdyby zlouna rozzuřeného manžel nezahnal tyčí, jistě by to Kevínek nepřežil. Odněkud se přihnala panička onoho a začala histerčit, co ta tyč a že máme mít psa uvázaného - jepice jedna ostudná, vždyť se to seběhlo téměř v naší garáži a její rafan? No škoda mluvit.
Nicméně Kevin nedopadl dobře. na rentgenu se naštěstí nic neukázalo, ale poškození měkkých tkání a pokousané bříško byly jeho fyzické bolístky. Jenže ty se hojí rychle. Ovšem nikdy bych nevěřila, jak jemná je psychika Kavalírů! A tak následovala noční můra v podobě toho, že se nám pejsek jednoduše zbláznil. Třeba hodinu stál na jednom místě jako přikovaný a díval se do jednoho místa. Nejčastěji v chodbě, nebo v kuchyni. Vůbec nespal, jakoby se bál usnout a když už ho to zmohlo, za pět minut vystřelil jako šíp a zmateně naříkal. Tak jsme se plácali 3 dny. Nereagoval na nic. Na hlazení, na volání....když někde zase trčel tím divným způsobem, vzala jsem ho do náruče, klepal se a takovým tím svým způsobem prostě plakal. Kde jsem ho položila, tam jsem ho strnulého našla....děsný. Vet se smál, že psychiatra pro psy nemá a já začínala šílet. Čtvtou noc zase pochodoval a naříkal a já si řekla, že už nemám co zkazit. Prostě jsem ho bafla, zařvala jsem lehni na místo, odtáhla ho do pelechu a pohrozila. A světe div se. Lehl si a spal až do rána. A tím se to naštěstí zlomilo. Další den spal téměř bez přestání a byl klidnější. Ale povely? Nic pusto, prázdno. Takže všechno jaksi znova, snad jen jaksi rychleji. A teď po měsíci mám dojem, že se vracíme do starých kolejí. Tak se nezlobte, že jsem se tak rozepsala, ale berte to jako moji lekci o tom, že psa lze zabít i psychicky. Mějte se hezky.

14.2.2007 18:44

simina napsal(a):
Ahojky všem. Dlouho jsem tu nebyla, ale musím se s vámi podělit o to, co se nám stalo.
Je to asi měsíc, manžel šel dělat údržbu na autě do garáže a to je nejlepší příležitost pro našeho Kevínka, sednout si na zadní sedačku a tvářit se důležitě. Miluje totiž sedět na zadní sedačce a tvářit se důležitě.
A tak tam spolu udržovali to auto a najednou ke garáži odněkud přiběhl vlčák, manžel chtěl honem Kevíka zavřít v autě, ale bylo pozdě, protože náš pejsek - chovatelům kavalírů nemusím nic vysvětlovat - je to nejkamarádštější stvoření na světě a tak se jal příchozího s radostným vrtěním nejen ocásku, ale i celou zadní polovinou těla - víc už to fakt nejde - vítat. Ovšem návštěvník byl pravděpodobně poněkud silně psychicky nevyrovnaný jedinec a ačkoliv to Kevin ihned pochopil a lehl si na záda, nebylo to nic platné a kdyby zlouna rozzuřeného manžel nezahnal tyčí, jistě by to Kevínek nepřežil. Odněkud se přihnala panička onoho a začala histerčit, co ta tyč a že máme mít psa uvázaného - jepice jedna ostudná, vždyť se to seběhlo téměř v naší garáži a její rafan? No škoda mluvit.
Nicméně Kevin nedopadl dobře. na rentgenu se naštěstí nic neukázalo, ale poškození měkkých tkání a pokousané bříško byly jeho fyzické bolístky. Jenže ty se hojí rychle. Ovšem nikdy bych nevěřila, jak jemná je psychika Kavalírů! A tak následovala noční můra v podobě toho, že se nám pejsek jednoduše zbláznil. Třeba hodinu stál na jednom místě jako přikovaný a díval se do jednoho místa. Nejčastěji v chodbě, nebo v kuchyni. Vůbec nespal, jakoby se bál usnout a když už ho to zmohlo, za pět minut vystřelil jako šíp a zmateně naříkal. Tak jsme se plácali 3 dny. Nereagoval na nic. Na hlazení, na volání....když někde zase trčel tím divným způsobem, vzala jsem ho do náruče, klepal se a takovým tím svým způsobem prostě plakal. Kde jsem ho položila, tam jsem ho strnulého našla....děsný. Vet se smál, že psychiatra pro psy nemá a já začínala šílet. Čtvtou noc zase pochodoval a naříkal a já si řekla, že už nemám co zkazit. Prostě jsem ho bafla, zařvala jsem lehni na místo, odtáhla ho do pelechu a pohrozila. A světe div se. Lehl si a spal až do rána. A tím se to naštěstí zlomilo. Další den spal téměř bez přestání a byl klidnější. Ale povely? Nic pusto, prázdno. Takže všechno jaksi znova, snad jen jaksi rychleji. A teď po měsíci mám dojem, že se vracíme do starých kolejí. Tak se nezlobte, že jsem se tak rozepsala, ale berte to jako moji lekci o tom, že psa lze zabít i psychicky. Mějte se hezky.

Kevin...

14.2.2007 19:03

simina napsal(a):
Kevin...

To je strašně zajímavý... fakt moc, to si ani nedokážu představit, četla jsem to jedním dechem a je mi z toho docela smutno, i když to v podstatě dopadlo ještě dobře. Jen si nedokážu vysvětlit, že když už váš malej ležel na zádech, že se do něj ten ovčoun pustil, to musel bejt fakt rapl. A ta majitelka - to mě vždycky rozčílí, ta hnusná arogance, já bych zařvala na svýho psa a Vám nabídla, že ho vezmu na veterinu a všechno uhradim... no, někteří lidé jsou k nepochopení, achjo... Snad se Vám pejsek vrátí brzo zase zpátky a budete z něj mít radost jako dřív. Terka a westík Ejmík

14.2.2007 19:30

simina napsal(a):
Ahojky všem. Dlouho jsem tu nebyla, ale musím se s vámi podělit o to, co se nám stalo.
Je to asi měsíc, manžel šel dělat údržbu na autě do garáže a to je nejlepší příležitost pro našeho Kevínka, sednout si na zadní sedačku a tvářit se důležitě. Miluje totiž sedět na zadní sedačce a tvářit se důležitě.
A tak tam spolu udržovali to auto a najednou ke garáži odněkud přiběhl vlčák, manžel chtěl honem Kevíka zavřít v autě, ale bylo pozdě, protože náš pejsek - chovatelům kavalírů nemusím nic vysvětlovat - je to nejkamarádštější stvoření na světě a tak se jal příchozího s radostným vrtěním nejen ocásku, ale i celou zadní polovinou těla - víc už to fakt nejde - vítat. Ovšem návštěvník byl pravděpodobně poněkud silně psychicky nevyrovnaný jedinec a ačkoliv to Kevin ihned pochopil a lehl si na záda, nebylo to nic platné a kdyby zlouna rozzuřeného manžel nezahnal tyčí, jistě by to Kevínek nepřežil. Odněkud se přihnala panička onoho a začala histerčit, co ta tyč a že máme mít psa uvázaného - jepice jedna ostudná, vždyť se to seběhlo téměř v naší garáži a její rafan? No škoda mluvit.
Nicméně Kevin nedopadl dobře. na rentgenu se naštěstí nic neukázalo, ale poškození měkkých tkání a pokousané bříško byly jeho fyzické bolístky. Jenže ty se hojí rychle. Ovšem nikdy bych nevěřila, jak jemná je psychika Kavalírů! A tak následovala noční můra v podobě toho, že se nám pejsek jednoduše zbláznil. Třeba hodinu stál na jednom místě jako přikovaný a díval se do jednoho místa. Nejčastěji v chodbě, nebo v kuchyni. Vůbec nespal, jakoby se bál usnout a když už ho to zmohlo, za pět minut vystřelil jako šíp a zmateně naříkal. Tak jsme se plácali 3 dny. Nereagoval na nic. Na hlazení, na volání....když někde zase trčel tím divným způsobem, vzala jsem ho do náruče, klepal se a takovým tím svým způsobem prostě plakal. Kde jsem ho položila, tam jsem ho strnulého našla....děsný. Vet se smál, že psychiatra pro psy nemá a já začínala šílet. Čtvtou noc zase pochodoval a naříkal a já si řekla, že už nemám co zkazit. Prostě jsem ho bafla, zařvala jsem lehni na místo, odtáhla ho do pelechu a pohrozila. A světe div se. Lehl si a spal až do rána. A tím se to naštěstí zlomilo. Další den spal téměř bez přestání a byl klidnější. Ale povely? Nic pusto, prázdno. Takže všechno jaksi znova, snad jen jaksi rychleji. A teď po měsíci mám dojem, že se vracíme do starých kolejí. Tak se nezlobte, že jsem se tak rozepsala, ale berte to jako moji lekci o tom, že psa lze zabít i psychicky. Mějte se hezky.

Ja mam tiez svoje skusenosti s cavalierskou psychikou, bohuzial
Na agility cvicaku mi Gera napadol jeden pes(15kg), ten moj ma 5kg. Telesne vyviazol dost dobre, iba dva zuby na krku a cely uboleny. Tyzden spal na jednom boku(teda snazil sa, lenze v noci vzdy zabudol a ked sa prevratil zacal pistat o zivot a musela som ho obratit) a von sa nosil v taske. Moju lasku zneuzival este asi mesiac, ked stale krival na lavu prednu holt je to herec
Ked sme sli o dva tyzdne na trening dotycny pes tam nebol a aj sme pracovali, sice krival ostosesto, ale robil. Lenze dalsi tyzden a kazdy dalsi trening ked tam bol ten pes, Geri nerobil nic, okrem toho, ze sa snazil odist z cvicaku. Na poslednom minulorocnom treningu bol celkom v pohode, aj sa sustredil. Po asi mesiaci sme mali posedenie na cvicaku a zas sa snazil odist od toho psa...Teraz bol zase trening, zas tam ten pes nebol a Geri bol super. Len sa obavam co bude v sobotu, ale snad to nejak vyriesime
Podotykam, ze to napadnutie bolo v septembri a teraz je februar.... myslienka ze s agility skoncime ma prenasleduje na kazdom treningu, ked Geralt nepracuje, ale este uvidim
Jedine pozitivum je ze sa na mna viac naviazal a uz nema potrebu chodit za kazdym psom ktoreho uvidi

14.2.2007 19:32

simina napsal(a):
Ahojky všem. Dlouho jsem tu nebyla, ale musím se s vámi podělit o to, co se nám stalo.
Je to asi měsíc, manžel šel dělat údržbu na autě do garáže a to je nejlepší příležitost pro našeho Kevínka, sednout si na zadní sedačku a tvářit se důležitě. Miluje totiž sedět na zadní sedačce a tvářit se důležitě.
A tak tam spolu udržovali to auto a najednou ke garáži odněkud přiběhl vlčák, manžel chtěl honem Kevíka zavřít v autě, ale bylo pozdě, protože náš pejsek - chovatelům kavalírů nemusím nic vysvětlovat - je to nejkamarádštější stvoření na světě a tak se jal příchozího s radostným vrtěním nejen ocásku, ale i celou zadní polovinou těla - víc už to fakt nejde - vítat. Ovšem návštěvník byl pravděpodobně poněkud silně psychicky nevyrovnaný jedinec a ačkoliv to Kevin ihned pochopil a lehl si na záda, nebylo to nic platné a kdyby zlouna rozzuřeného manžel nezahnal tyčí, jistě by to Kevínek nepřežil. Odněkud se přihnala panička onoho a začala histerčit, co ta tyč a že máme mít psa uvázaného - jepice jedna ostudná, vždyť se to seběhlo téměř v naší garáži a její rafan? No škoda mluvit.
Nicméně Kevin nedopadl dobře. na rentgenu se naštěstí nic neukázalo, ale poškození měkkých tkání a pokousané bříško byly jeho fyzické bolístky. Jenže ty se hojí rychle. Ovšem nikdy bych nevěřila, jak jemná je psychika Kavalírů! A tak následovala noční můra v podobě toho, že se nám pejsek jednoduše zbláznil. Třeba hodinu stál na jednom místě jako přikovaný a díval se do jednoho místa. Nejčastěji v chodbě, nebo v kuchyni. Vůbec nespal, jakoby se bál usnout a když už ho to zmohlo, za pět minut vystřelil jako šíp a zmateně naříkal. Tak jsme se plácali 3 dny. Nereagoval na nic. Na hlazení, na volání....když někde zase trčel tím divným způsobem, vzala jsem ho do náruče, klepal se a takovým tím svým způsobem prostě plakal. Kde jsem ho položila, tam jsem ho strnulého našla....děsný. Vet se smál, že psychiatra pro psy nemá a já začínala šílet. Čtvtou noc zase pochodoval a naříkal a já si řekla, že už nemám co zkazit. Prostě jsem ho bafla, zařvala jsem lehni na místo, odtáhla ho do pelechu a pohrozila. A světe div se. Lehl si a spal až do rána. A tím se to naštěstí zlomilo. Další den spal téměř bez přestání a byl klidnější. Ale povely? Nic pusto, prázdno. Takže všechno jaksi znova, snad jen jaksi rychleji. A teď po měsíci mám dojem, že se vracíme do starých kolejí. Tak se nezlobte, že jsem se tak rozepsala, ale berte to jako moji lekci o tom, že psa lze zabít i psychicky. Mějte se hezky.

a samozrejme zelam vela stastia s Kevinkom, urcite sa zase dostanete do starych kolaji

14.2.2007 21:07

simina napsal(a):
Ahojky všem. Dlouho jsem tu nebyla, ale musím se s vámi podělit o to, co se nám stalo.
Je to asi měsíc, manžel šel dělat údržbu na autě do garáže a to je nejlepší příležitost pro našeho Kevínka, sednout si na zadní sedačku a tvářit se důležitě. Miluje totiž sedět na zadní sedačce a tvářit se důležitě.
A tak tam spolu udržovali to auto a najednou ke garáži odněkud přiběhl vlčák, manžel chtěl honem Kevíka zavřít v autě, ale bylo pozdě, protože náš pejsek - chovatelům kavalírů nemusím nic vysvětlovat - je to nejkamarádštější stvoření na světě a tak se jal příchozího s radostným vrtěním nejen ocásku, ale i celou zadní polovinou těla - víc už to fakt nejde - vítat. Ovšem návštěvník byl pravděpodobně poněkud silně psychicky nevyrovnaný jedinec a ačkoliv to Kevin ihned pochopil a lehl si na záda, nebylo to nic platné a kdyby zlouna rozzuřeného manžel nezahnal tyčí, jistě by to Kevínek nepřežil. Odněkud se přihnala panička onoho a začala histerčit, co ta tyč a že máme mít psa uvázaného - jepice jedna ostudná, vždyť se to seběhlo téměř v naší garáži a její rafan? No škoda mluvit.
Nicméně Kevin nedopadl dobře. na rentgenu se naštěstí nic neukázalo, ale poškození měkkých tkání a pokousané bříško byly jeho fyzické bolístky. Jenže ty se hojí rychle. Ovšem nikdy bych nevěřila, jak jemná je psychika Kavalírů! A tak následovala noční můra v podobě toho, že se nám pejsek jednoduše zbláznil. Třeba hodinu stál na jednom místě jako přikovaný a díval se do jednoho místa. Nejčastěji v chodbě, nebo v kuchyni. Vůbec nespal, jakoby se bál usnout a když už ho to zmohlo, za pět minut vystřelil jako šíp a zmateně naříkal. Tak jsme se plácali 3 dny. Nereagoval na nic. Na hlazení, na volání....když někde zase trčel tím divným způsobem, vzala jsem ho do náruče, klepal se a takovým tím svým způsobem prostě plakal. Kde jsem ho položila, tam jsem ho strnulého našla....děsný. Vet se smál, že psychiatra pro psy nemá a já začínala šílet. Čtvtou noc zase pochodoval a naříkal a já si řekla, že už nemám co zkazit. Prostě jsem ho bafla, zařvala jsem lehni na místo, odtáhla ho do pelechu a pohrozila. A světe div se. Lehl si a spal až do rána. A tím se to naštěstí zlomilo. Další den spal téměř bez přestání a byl klidnější. Ale povely? Nic pusto, prázdno. Takže všechno jaksi znova, snad jen jaksi rychleji. A teď po měsíci mám dojem, že se vracíme do starých kolejí. Tak se nezlobte, že jsem se tak rozepsala, ale berte to jako moji lekci o tom, že psa lze zabít i psychicky. Mějte se hezky.

Mrzí mě, co se stalo vašemu Kevinovi, můžu potvrdit, že kavalíři jsou hodně citliví. Vlastně je obrovské štěstí, že nedošlo na nejhorší a neprokousl mu břicho. Naše psy, když byli mladí, několikrát napadl sousedů vlčák. Od té doby nesnáší podobné psy a když jsem s nimi chodila ven, poznali, že on třeba šel do parku před nimi a odmítali tam vkročit. Takže se ani nedivím, že Kevin odmítá pracovat když je tenhle pes na cvičáku přítomen. Držím palce, abyste to časem překonali.

15.2.2007 10:59

renie napsal(a):
Mrzí mě, co se stalo vašemu Kevinovi, můžu potvrdit, že kavalíři jsou hodně citliví. Vlastně je obrovské štěstí, že nedošlo na nejhorší a neprokousl mu břicho. Naše psy, když byli mladí, několikrát napadl sousedů vlčák. Od té doby nesnáší podobné psy a když jsem s nimi chodila ven, poznali, že on třeba šel do parku před nimi a odmítali tam vkročit. Takže se ani nedivím, že Kevin odmítá pracovat když je tenhle pes na cvičáku přítomen. Držím palce, abyste to časem překonali.

Ale to jste si spletla dva příspěvky dokupy, my na cvičák nechodíme. Jen jsem chtěla ještě podotknout, že naše zlobidýlko si žádné to ponaučení nevzalo. Miluje totiž velké psy, drobci, jako on ho nikterak moc nezajímají. Je bezmezně zamilován do svojí labradoří kamarádky a ani tahle hrůza mu neřekla - nech toho mrakodrapa být, mohl by ublížit. Myslím, že však byla pochroumána jeho důvěra obecně....ustrašeně uhýbal, když jsme ho chtěli pohladit, přitom je to mazel rodiny, stále se s ním někdo válí na koberci, nebo on se válí po nás na gauči, nebo na křesle a právě po tom zážitku téměř na měsíc ztratil zájem i o mazlení, které tak zbožňuje. Teď už je to zase dobré, zas ho mám na klíně, i když píšu a on olizuje monitor - líbí se mu asi kámoši od Renie....
A zároveň už zase převelice vítá každého megapsa, kterého kde potkáme....

15.2.2007 11:56

simina napsal(a):
Ale to jste si spletla dva příspěvky dokupy, my na cvičák nechodíme. Jen jsem chtěla ještě podotknout, že naše zlobidýlko si žádné to ponaučení nevzalo. Miluje totiž velké psy, drobci, jako on ho nikterak moc nezajímají. Je bezmezně zamilován do svojí labradoří kamarádky a ani tahle hrůza mu neřekla - nech toho mrakodrapa být, mohl by ublížit. Myslím, že však byla pochroumána jeho důvěra obecně....ustrašeně uhýbal, když jsme ho chtěli pohladit, přitom je to mazel rodiny, stále se s ním někdo válí na koberci, nebo on se válí po nás na gauči, nebo na křesle a právě po tom zážitku téměř na měsíc ztratil zájem i o mazlení, které tak zbožňuje. Teď už je to zase dobré, zas ho mám na klíně, i když píšu a on olizuje monitor - líbí se mu asi kámoši od Renie....
A zároveň už zase převelice vítá každého megapsa, kterého kde potkáme....

Váš pejsek měl bolesti, vet měl dát nějaký přípravek na utlumení. Zažila jsem to a náš veterinář naštěstí s bolestma počítal a dal nám nějaké pilule na tři dny. Měl pravdu potom už v pohodě.

15.2.2007 13:13

simina napsal(a):
Ahojky všem. Dlouho jsem tu nebyla, ale musím se s vámi podělit o to, co se nám stalo.
Je to asi měsíc, manžel šel dělat údržbu na autě do garáže a to je nejlepší příležitost pro našeho Kevínka, sednout si na zadní sedačku a tvářit se důležitě. Miluje totiž sedět na zadní sedačce a tvářit se důležitě.
A tak tam spolu udržovali to auto a najednou ke garáži odněkud přiběhl vlčák, manžel chtěl honem Kevíka zavřít v autě, ale bylo pozdě, protože náš pejsek - chovatelům kavalírů nemusím nic vysvětlovat - je to nejkamarádštější stvoření na světě a tak se jal příchozího s radostným vrtěním nejen ocásku, ale i celou zadní polovinou těla - víc už to fakt nejde - vítat. Ovšem návštěvník byl pravděpodobně poněkud silně psychicky nevyrovnaný jedinec a ačkoliv to Kevin ihned pochopil a lehl si na záda, nebylo to nic platné a kdyby zlouna rozzuřeného manžel nezahnal tyčí, jistě by to Kevínek nepřežil. Odněkud se přihnala panička onoho a začala histerčit, co ta tyč a že máme mít psa uvázaného - jepice jedna ostudná, vždyť se to seběhlo téměř v naší garáži a její rafan? No škoda mluvit.
Nicméně Kevin nedopadl dobře. na rentgenu se naštěstí nic neukázalo, ale poškození měkkých tkání a pokousané bříško byly jeho fyzické bolístky. Jenže ty se hojí rychle. Ovšem nikdy bych nevěřila, jak jemná je psychika Kavalírů! A tak následovala noční můra v podobě toho, že se nám pejsek jednoduše zbláznil. Třeba hodinu stál na jednom místě jako přikovaný a díval se do jednoho místa. Nejčastěji v chodbě, nebo v kuchyni. Vůbec nespal, jakoby se bál usnout a když už ho to zmohlo, za pět minut vystřelil jako šíp a zmateně naříkal. Tak jsme se plácali 3 dny. Nereagoval na nic. Na hlazení, na volání....když někde zase trčel tím divným způsobem, vzala jsem ho do náruče, klepal se a takovým tím svým způsobem prostě plakal. Kde jsem ho položila, tam jsem ho strnulého našla....děsný. Vet se smál, že psychiatra pro psy nemá a já začínala šílet. Čtvtou noc zase pochodoval a naříkal a já si řekla, že už nemám co zkazit. Prostě jsem ho bafla, zařvala jsem lehni na místo, odtáhla ho do pelechu a pohrozila. A světe div se. Lehl si a spal až do rána. A tím se to naštěstí zlomilo. Další den spal téměř bez přestání a byl klidnější. Ale povely? Nic pusto, prázdno. Takže všechno jaksi znova, snad jen jaksi rychleji. A teď po měsíci mám dojem, že se vracíme do starých kolejí. Tak se nezlobte, že jsem se tak rozepsala, ale berte to jako moji lekci o tom, že psa lze zabít i psychicky. Mějte se hezky.

Přiznám se, že mi při čtení příspěvku přebíhal mráz po zádech. Ještě, že to dopadlo alespoň takhle. Obdivuji psychickou odolnost Vašeho manžela, já bych při své horkokrevnosti tu babu asi zabila. Doufám, že bude Kevin brzy v pořádku a že už se mu podobný zážitek nikdy nestane. Moc držíme palce!!!

Jinak co se týče psí psychiky - máme zážitek z jiného soudku. A to když jsme naše zlatíčko nechali v sedmi měsících věku poprvé ostříhat (bišonek). Skoro týden prakticky odmítala venku chodit, stočená do klubíčka naříkala na chodníku, takže venčení vypadalo tak, že jsme ji odnesli pod strom, tam se vyčůrala udělala dva kroky a svalila se. Bylo to šílený, nic nepomáhalo (pamlsky, napomenutí atd.). Přitom doma se chovala naprosto normálně. Po dvou dnech začala trochu chodit a to tak, že trochu kulhala a pořád si kontrolovala ocásek eventuálně popoběhla a lehla si. Už jsme se začínali bát jestli třeba nezačíná ochrnovat nebo tak něco, až mi kamarádka svěřila, že prý je to docela častý jev po prvním stříhání - pejsek se prý prostě stydí a je z nového Zhruba za týden se i Sára vzpamatovala, asi když zjistila, že se všem psím kámošům (klukům) líbí i ostříhaná .

15.2.2007 14:41

lovedog napsal(a):
Přiznám se, že mi při čtení příspěvku přebíhal mráz po zádech. Ještě, že to dopadlo alespoň takhle. Obdivuji psychickou odolnost Vašeho manžela, já bych při své horkokrevnosti tu babu asi zabila. Doufám, že bude Kevin brzy v pořádku a že už se mu podobný zážitek nikdy nestane. Moc držíme palce!!!

Jinak co se týče psí psychiky - máme zážitek z jiného soudku. A to když jsme naše zlatíčko nechali v sedmi měsících věku poprvé ostříhat (bišonek). Skoro týden prakticky odmítala venku chodit, stočená do klubíčka naříkala na chodníku, takže venčení vypadalo tak, že jsme ji odnesli pod strom, tam se vyčůrala udělala dva kroky a svalila se. Bylo to šílený, nic nepomáhalo (pamlsky, napomenutí atd.). Přitom doma se chovala naprosto normálně. Po dvou dnech začala trochu chodit a to tak, že trochu kulhala a pořád si kontrolovala ocásek eventuálně popoběhla a lehla si. Už jsme se začínali bát jestli třeba nezačíná ochrnovat nebo tak něco, až mi kamarádka svěřila, že prý je to docela častý jev po prvním stříhání - pejsek se prý prostě stydí a je z nového Zhruba za týden se i Sára vzpamatovala, asi když zjistila, že se všem psím kámošům (klukům) líbí i ostříhaná .

Ano, ano, manžel je kliďas, pracuje u PČR a to na nehodovce, tak je na hrozné chování lidí zvyklý. Být tam já, tak paní dostala tou tyčí přes záda, znám mě.
Jinak Kevin léky na bolest měl, ale stejně byl mimo....

Přidejte reakci

Přidat smajlík