Chystam se poridit zlateho retrivra a chtel bych videt jak bude vypadat v urcitem veku. Mohl by mi prosim nekdo poslat nejakou fotku stenatka zlateho retrivra a pripsat kolik mu v te dobe bylo?? Diky moc!
goldtom
napsal(a):
Chystam se poridit zlateho retrivra a chtel bych videt jak bude vypadat v urcitem veku. Mohl by mi prosim nekdo poslat nejakou fotku stenatka zlateho retrivra a pripsat kolik mu v te dobe bylo?? Diky moc!
můžu mít otázku nejste z čakovic?
jimmo
napsal(a):
můžu mít otázku nejste z čakovic?
Ne, to opravdu ne, ani nevim kde to je
goldtom
napsal(a):
Ne, to opravdu ne, ani nevim kde to je
Tak se pokusím vám sem daát fotky goldena, jak to šlo po sobě.Mojí fence je teď 10měsíců...Můžete juknout i na www.gwen-ab.wbs.cz
Tady Annie 2 měsíce
hlozi
napsal(a):
Tak se pokusím vám sem daát fotky goldena, jak to šlo po sobě.Mojí fence je teď 10měsíců...Můžete juknout i na www.gwen-ab.wbs.cz
Tady Annie 2 měsíce
3 měsíce
hlozi
napsal(a):
10 měsíců
Pěkná
......není taky po Ashburym Touch de Sky?
sydney
napsal(a):
Pěkná......není taky po Ashburym Touch de Sky?
Není
otec je Dewmist Sablefella a matka Amálka Artesia Bohemica
Ty máš Bentlyeho, že jo??Ten je taky roztomiloučkej....
hlozi
napsal(a):
Není
otec je Dewmist Sablefella a matka Amálka Artesia Bohemica
Ty máš Bentlyeho, že jo??Ten je taky roztomiloučkej....
Děkuju:-) upřímně, štěňátka jsou sice k sežrání, ale už se těším až bude aspoň dorostenec a budeme moct pořádně cvičit a chodit na delší procházky než kolem domu, takhle mi dává parádně zabrat, abych ho "utahala"
sydney
napsal(a):
Děkuju:-) upřímně, štěňátka jsou sice k sežrání, ale už se těším až bude aspoň dorostenec a budeme moct pořádně cvičit a chodit na delší procházky než kolem domu, takhle mi dává parádně zabrat, abych ho "utahala"
A odkud jste?My jsme z Prahy a chodíme cvičit s Katkou Faltusovou.V září se chystáme na OVVR
hlozi
napsal(a):
A odkud jste?My jsme z Prahy a chodíme cvičit s Katkou Faltusovou.V září se chystáme na OVVR
Jsme z Ostravy
Cvičení nás teprve čeká, ale když vidím svou neschopnost
budu ráda když mě bude Filda poslouchat na základní povely a na zkouškách si nebudu dělat ostudu On je totiž moc chytrej pejsek, ale já neumím učit....
sydney
napsal(a):
Jsme z Ostravy
Cvičení nás teprve čeká, ale když vidím svou neschopnost budu ráda když mě bude Filda poslouchat na základní povely a na zkouškách si nebudu dělat ostudu On je totiž moc chytrej pejsek, ale já neumím učit....
To je škoda, že jste tak daleko...
Tam ani nevím, jestli se nějaké cvičení pro retrievery pořádá. My chodíme se sdružením "Retriever sport" a moc nás to baví, obě Já si nemyslím, že výcvik je až tak o umění učit, ale o naprosto nesmlouvavé důslednosti. Tak držím palce,ať vám to jde. A užívejte si, že je Filda ještě štěňátko, to tak strašně rychle uteče, že to ani nestihnete zaregistrovat. Já taky pořád říkám "moje štěňátko, moje miminko..." a ona už váží 30 kilo..
hlozi
napsal(a):
To je škoda, že jste tak daleko... Tam ani nevím, jestli se nějaké cvičení pro retrievery pořádá. My chodíme se sdružením "Retriever sport" a moc nás to baví, obě Já si nemyslím, že výcvik je až tak o umění učit, ale o naprosto nesmlouvavé důslednosti. Tak držím palce,ať vám to jde. A užívejte si, že je Filda ještě štěňátko, to tak strašně rychle uteče, že to ani nestihnete zaregistrovat. Já taky pořád říkám "moje štěňátko, moje miminko..." a ona už váží 30 kilo..
vidíte a já si toho asi nevážím jak bych měla..těším se až to bude dospělý pes a bude to "parťák", s kterým budu cvičit, blbnout, chodit na tůry, běhat... S mimčem toho moc nejde, venku nechce být, zato doma vyšiluje a je hyperaktivní, nenechá mě vyspat.....s tím vším jsem sice počítala, ale prostě se těším až půjde vedle mě a nebudu ho muset přemlouvat, a hlídat, že vezme kdejakého vajgla do tlamičky
sydney
napsal(a):
vidíte a já si toho asi nevážím jak bych měla..těším se až to bude dospělý pes a bude to "parťák", s kterým budu cvičit, blbnout, chodit na tůry, běhat... S mimčem toho moc nejde, venku nechce být, zato doma vyšiluje a je hyperaktivní, nenechá mě vyspat.....s tím vším jsem sice počítala, ale prostě se těším až půjde vedle mě a nebudu ho muset přemlouvat, a hlídat, že vezme kdejakého vajgla do tlamičky
S mimčem toho pravda moc nejde, ale já bych si jí chtěla zase někdy pochovat jako miminko a poňuchňat se s ní...Teď se taky mazlíme, ale to mě spíš ona zavalí a zaryje do mě lokty a z mazlení se stává boj, kdy já se snažím vymanit z jejích spárů a jak nadávam a směju se dohromady, tak jí to ještě víc baví, vrtí ocasem a nesleze a nesleze... Prostě zlatíčko...Ale chápu Vaší touhu mít už "plnohodnotného" pejska, na kterého se nemusíte ohlížet, jestli ujde ještě kilometr nebo už toho má dost. Já jsem se taky strašně těšila, jak budeme moct cvičit a chodit na výlety. Sice to stále ještě s výlety nepřeháníme - je jí přeci jenom teprve 10 měsíců - ,ale když zabloudíme, jako posledně, tak se nemusím bát, že by to neušla. Naopak ona je taková, že fyzická námaha jí až tak neunaví, to vydrží si hrát s ostatními psi celé odpoledne, ale jak jdeme cvičit, stačí hodina a pak spí jak dudek. Prostě tihle psi potřebují psychicky zaměstnat...Což je někdy dost komplikované
A s těma vajglama, vidíte a já za cokoli, co mi donese (i když je to zdechlej pták prolezlej červama) musím chválit,chválit, chválit...Aportek totiž nikdy neni FUJ (i kdyz je a velký)
hlozi
napsal(a):
S mimčem toho pravda moc nejde, ale já bych si jí chtěla zase někdy pochovat jako miminko a poňuchňat se s ní...Teď se taky mazlíme, ale to mě spíš ona zavalí a zaryje do mě lokty a z mazlení se stává boj, kdy já se snažím vymanit z jejích spárů a jak nadávam a směju se dohromady, tak jí to ještě víc baví, vrtí ocasem a nesleze a nesleze... Prostě zlatíčko...Ale chápu Vaší touhu mít už "plnohodnotného" pejska, na kterého se nemusíte ohlížet, jestli ujde ještě kilometr nebo už toho má dost. Já jsem se taky strašně těšila, jak budeme moct cvičit a chodit na výlety. Sice to stále ještě s výlety nepřeháníme - je jí přeci jenom teprve 10 měsíců - ,ale když zabloudíme, jako posledně, tak se nemusím bát, že by to neušla. Naopak ona je taková, že fyzická námaha jí až tak neunaví, to vydrží si hrát s ostatními psi celé odpoledne, ale jak jdeme cvičit, stačí hodina a pak spí jak dudek. Prostě tihle psi potřebují psychicky zaměstnat...Což je někdy dost komplikované
A s těma vajglama, vidíte a já za cokoli, co mi donese (i když je to zdechlej pták prolezlej červama) musím chválit,chválit, chválit...Aportek totiž nikdy neni FUJ (i kdyz je a velký)
To jsem se zasmála při čtení Vašeho příspěvku:-)))
Mimochodem s Filípkem se můžu pomazlit leda když spí, a to se zase pejsci nesmí rušit...Filip se "mazlí" výhradně tak, že máchá pařátkama které už jsou pěkně silné a drápy taky, a kouše do uší, obličeje, škube vlasy...prostě je pěkně surový a jen čekám kdy mi vyškrábne oko:-)) Jako mazlíček jen vypadá, chce se převážně rvát a někdy přemýšlím, jestli mě má vůbec nějakým způsobem rád....
Jinak výhody štěněte...je pravda, že když tuhle pět minut fascinovaně civěl na mrtvou myš, prostě jsem ho chytla a odneslaale až bude dospělý tak tam s ním budu muset zůstat asi do noci
Zeptám se, když máte poměrně čerstvé zkušenosti - nechávali jste štěněti hračky volně přístupné stále? Nebo jste mu je střídali? Já totiž pod tíhou výčitek že odcházím každý den do práce, jsem Filipovi nakoupila všechny možné hračky, ale bez mojí asistence si s nimi stejně nehraje a místo toho ohryzuje nábytek (což by mi bylo skoro fuk, jsou to jen věci) a svůj vlastní ocásek (to už je horší).. Myslíte že mu je mám úplně schovat a nebo střídat, že z nich bude mít větší radost?
sydney
napsal(a):
To jsem se zasmála při čtení Vašeho příspěvku:-)))
Mimochodem s Filípkem se můžu pomazlit leda když spí, a to se zase pejsci nesmí rušit...Filip se "mazlí" výhradně tak, že máchá pařátkama které už jsou pěkně silné a drápy taky, a kouše do uší, obličeje, škube vlasy...prostě je pěkně surový a jen čekám kdy mi vyškrábne oko:-)) Jako mazlíček jen vypadá, chce se převážně rvát a někdy přemýšlím, jestli mě má vůbec nějakým způsobem rád....
Jinak výhody štěněte...je pravda, že když tuhle pět minut fascinovaně civěl na mrtvou myš, prostě jsem ho chytla a odneslaale až bude dospělý tak tam s ním budu muset zůstat asi do noci
Zeptám se, když máte poměrně čerstvé zkušenosti - nechávali jste štěněti hračky volně přístupné stále? Nebo jste mu je střídali? Já totiž pod tíhou výčitek že odcházím každý den do práce, jsem Filipovi nakoupila všechny možné hračky, ale bez mojí asistence si s nimi stejně nehraje a místo toho ohryzuje nábytek (což by mi bylo skoro fuk, jsou to jen věci) a svůj vlastní ocásek (to už je horší).. Myslíte že mu je mám úplně schovat a nebo střídat, že z nich bude mít větší radost?
Sydney, mně se zdá - no, nepřemýšlelas, jestli ho při tvé maximální péči a opatrnosti prostě nerozmazluješ?
(Jinak k tomu dotazu, tak nemám zkušenost se štěnětem samotným doma, ale myslím, že tak malé štěně ohryzávat prostě bude, než bude větší, nebo aspoň než si zvykne. Nevím, jaké má hračky - my si vystačili kdysi s míčky, klacíky a speci-kostmi na hryzání, které hryzal docela rád, ale něco takového už asi má, že?
roony
napsal(a):
Sydney, mně se zdá - no, nepřemýšlelas, jestli ho při tvé maximální péči a opatrnosti prostě nerozmazluješ?
(Jinak k tomu dotazu, tak nemám zkušenost se štěnětem samotným doma, ale myslím, že tak malé štěně ohryzávat prostě bude, než bude větší, nebo aspoň než si zvykne. Nevím, jaké má hračky - my si vystačili kdysi s míčky, klacíky a speci-kostmi na hryzání, které hryzal docela rád, ale něco takového už asi má, že?
p.s.
Sydney, teď si vzpomínám, že když přece jen můj musel zůstat doma sám, oblíbená činnost bylo trhání novin na cucky - třeba bys mu nějaké mohla podstrčit?
Někdy čím jednodušší a nenáročnější předmět na hru, tím víc sklidí úspěchu.
roony
napsal(a):
p.s.
Sydney, teď si vzpomínám, že když přece jen můj musel zůstat doma sám, oblíbená činnost bylo trhání novin na cucky - třeba bys mu nějaké mohla podstrčit?
Někdy čím jednodušší a nenáročnější předmět na hru, tím víc sklidí úspěchu.
Jo....myslím že to určitě trochu přeháním, ale nemůžu si pomoct, mám to jako normální ženské s miminkem...prostě jsem moc úzkostlivá, pořád se snažím předvídat co by se mu mohlo stát a vyloučit to. A stran zábavy, krmení a ostatních věcí zase nevím, co bych mu jen snesla za modré z nebe abych mu vynahradila že jsme přes den v práci...i když se ho snažím nerozmazlit.
Jenže co se štěnětem, které začne cupovat drybed deku, nebo dělat jakoukoliv jinou rotyku...musím si s ním hrát dokud se neunaví a neodpadne. Když ho vezmu ven, lehne do trávy a okusuje trávu, větvičky ho baví chvilku, na hračky z domova nereaguje.. asi to se psy neumím jsem přes kočky, těm jejich úžasným dušičkám rozumím dokonale a zbožňujeme se navzájem, jenže kočenka se nedá vzít ven, na výlet, k řece, běhat s ní a tak jsme pořídili pejska...ale to už se dostávám mimo téma.
Ty noviny jsou skvělý nápad, minulý týden rozcupoval balík kuchyňských papírových utěrek
sydney
napsal(a):
Jo....myslím že to určitě trochu přeháním, ale nemůžu si pomoct, mám to jako normální ženské s miminkem...prostě jsem moc úzkostlivá, pořád se snažím předvídat co by se mu mohlo stát a vyloučit to. A stran zábavy, krmení a ostatních věcí zase nevím, co bych mu jen snesla za modré z nebe abych mu vynahradila že jsme přes den v práci...i když se ho snažím nerozmazlit.
Jenže co se štěnětem, které začne cupovat drybed deku, nebo dělat jakoukoliv jinou rotyku...musím si s ním hrát dokud se neunaví a neodpadne. Když ho vezmu ven, lehne do trávy a okusuje trávu, větvičky ho baví chvilku, na hračky z domova nereaguje.. asi to se psy neumím jsem přes kočky, těm jejich úžasným dušičkám rozumím dokonale a zbožňujeme se navzájem, jenže kočenka se nedá vzít ven, na výlet, k řece, běhat s ní a tak jsme pořídili pejska...ale to už se dostávám mimo téma.
Ty noviny jsou skvělý nápad, minulý týden rozcupoval balík kuchyňských papírových utěrek
Jinak hračky...takže máme různé pletené přetahovací uzlíky, dále míčky tvrdé i měkké, některé pískají...pak různé jiné hračky které pískají, velkého plyšového medvěda který je momentálně "soupeř" ve rvačkách, rádi máme zamotané ponožky:-), pak míček na provázku, sisalová myška (původně kočičí hračka), přítelovy pantofle...no už si nemůžu ani vzpomenout, co všechno
A žvýkací tyčinky z kůže, ale ty jsem omezila protože jsou mastné a myslím že právě to bylo příčinou řidších hovínek....škoda, to ho bavilo hodně.
sydney
napsal(a):
Jo....myslím že to určitě trochu přeháním, ale nemůžu si pomoct, mám to jako normální ženské s miminkem...prostě jsem moc úzkostlivá, pořád se snažím předvídat co by se mu mohlo stát a vyloučit to. A stran zábavy, krmení a ostatních věcí zase nevím, co bych mu jen snesla za modré z nebe abych mu vynahradila že jsme přes den v práci...i když se ho snažím nerozmazlit.
Jenže co se štěnětem, které začne cupovat drybed deku, nebo dělat jakoukoliv jinou rotyku...musím si s ním hrát dokud se neunaví a neodpadne. Když ho vezmu ven, lehne do trávy a okusuje trávu, větvičky ho baví chvilku, na hračky z domova nereaguje.. asi to se psy neumím jsem přes kočky, těm jejich úžasným dušičkám rozumím dokonale a zbožňujeme se navzájem, jenže kočenka se nedá vzít ven, na výlet, k řece, běhat s ní a tak jsme pořídili pejska...ale to už se dostávám mimo téma.
Ty noviny jsou skvělý nápad, minulý týden rozcupoval balík kuchyňských papírových utěrek
Sydney, já myslím, že to není pejskem/kočičkou, ale tvojí povahou, což? Prostě umíš být úzkostlivá a starostlivá a taky o sobě umíš zbytečně pochybovat
Nepochybuj, že to umíš s pejskama, to teď nesmíš, jednou ho máš, tak musíš, a jakmile on vycítí nějaké tvé pochyby o vašem vztahu nebo tvém zvládání, a pejsek vycítí věcí, že člověk jen žasne, tak ti to ještě ztíží.
Podle mě to všecko moc řešíš. Kousek toho řešení by si měli půjčit lidi, co se zas nestarají, achjo, ničeho není na světě v míře
Nejspokojenější děcka jsou děcka od mamin, co se sice láskyplně starají, ale nepřemýšlejí úzkostlivě, kam ho všude nepustí, jestli se děťátko nebací kyblíčkem a nebude mít bebí a jestli si neumaže ručičky... čím víc takové péče, tím míň odolnosti, zdraví i kuráže. I protože podvědomě takový vzor úzkostlivosti přechází na děcko. Věř mi. A s tím štěndem to máš nějak podobně, aniž chci psa polidšťovat, vem to s přiměřeným nadhledem. (Tato řeč není pro ty, co se starají málo, samozřejmě!)
Nade všecky hračky jsi mu ty, a jestli na hračky moc nereaguje, tak ho prostě nebaví, to není tvá chyba. Méně je ostatně často více. Zkus ty noviny, to je levnější než utěrky
Dokud bude malý, hryzat určitě bude... že jsi v práci, si nevyčítej, hlavní je, co mu poskytneš v ostatním čase. Někdo má psa na zahrádce a neposkytuje mu nic, co je platné, že je doma? Když budeš mít výčitky, budeš mít sklon mu moc promíjet, být nedůsledná a to je začátek špatné výchovy. Vyřešit by se mělo to kousání do ocásku asi, ale to bohužel nevím jak, tomu se věnuj, ale jinak - prostě neřeš torzi pokaždé, když mu dáš do misky
Pes je úplně jiný tvor než kočička, ve všem, to ale víš. Nesrovnávej, ber ho, že je jiný, určitě ho brzo pochopíš stejně dobře, každý začátek je prostě težký. A zkus si číst o psí povaze (víc, pokud už čteš), nejen o tom, jak o něj pečovat atd. Otevře ti to psí svět.
roony
napsal(a):
Sydney, já myslím, že to není pejskem/kočičkou, ale tvojí povahou, což? Prostě umíš být úzkostlivá a starostlivá a taky o sobě umíš zbytečně pochybovat
Nepochybuj, že to umíš s pejskama, to teď nesmíš, jednou ho máš, tak musíš, a jakmile on vycítí nějaké tvé pochyby o vašem vztahu nebo tvém zvládání, a pejsek vycítí věcí, že člověk jen žasne, tak ti to ještě ztíží.
Podle mě to všecko moc řešíš. Kousek toho řešení by si měli půjčit lidi, co se zas nestarají, achjo, ničeho není na světě v míře Nejspokojenější děcka jsou děcka od mamin, co se sice láskyplně starají, ale nepřemýšlejí úzkostlivě, kam ho všude nepustí, jestli se děťátko nebací kyblíčkem a nebude mít bebí a jestli si neumaže ručičky... čím víc takové péče, tím míň odolnosti, zdraví i kuráže. I protože podvědomě takový vzor úzkostlivosti přechází na děcko. Věř mi. A s tím štěndem to máš nějak podobně, aniž chci psa polidšťovat, vem to s přiměřeným nadhledem. (Tato řeč není pro ty, co se starají málo, samozřejmě!)
Nade všecky hračky jsi mu ty, a jestli na hračky moc nereaguje, tak ho prostě nebaví, to není tvá chyba. Méně je ostatně často více. Zkus ty noviny, to je levnější než utěrky
Dokud bude malý, hryzat určitě bude... že jsi v práci, si nevyčítej, hlavní je, co mu poskytneš v ostatním čase. Někdo má psa na zahrádce a neposkytuje mu nic, co je platné, že je doma? Když budeš mít výčitky, budeš mít sklon mu moc promíjet, být nedůsledná a to je začátek špatné výchovy. Vyřešit by se mělo to kousání do ocásku asi, ale to bohužel nevím jak, tomu se věnuj, ale jinak - prostě neřeš torzi pokaždé, když mu dáš do misky
Pes je úplně jiný tvor než kočička, ve všem, to ale víš. Nesrovnávej, ber ho, že je jiný, určitě ho brzo pochopíš stejně dobře, každý začátek je prostě težký. A zkus si číst o psí povaze (víc, pokud už čteš), nejen o tom, jak o něj pečovat atd. Otevře ti to psí svět.
Zkus na to žvýkání něco, co není mastné, nějaký nápad už mít určitě budeš.
S míčkem si sám moc hrát nebude, ale žvýkat může a bude, třeba nejen do ocásku (a nábytku).
roony
napsal(a):
Sydney, já myslím, že to není pejskem/kočičkou, ale tvojí povahou, což? Prostě umíš být úzkostlivá a starostlivá a taky o sobě umíš zbytečně pochybovat
Nepochybuj, že to umíš s pejskama, to teď nesmíš, jednou ho máš, tak musíš, a jakmile on vycítí nějaké tvé pochyby o vašem vztahu nebo tvém zvládání, a pejsek vycítí věcí, že člověk jen žasne, tak ti to ještě ztíží.
Podle mě to všecko moc řešíš. Kousek toho řešení by si měli půjčit lidi, co se zas nestarají, achjo, ničeho není na světě v míře Nejspokojenější děcka jsou děcka od mamin, co se sice láskyplně starají, ale nepřemýšlejí úzkostlivě, kam ho všude nepustí, jestli se děťátko nebací kyblíčkem a nebude mít bebí a jestli si neumaže ručičky... čím víc takové péče, tím míň odolnosti, zdraví i kuráže. I protože podvědomě takový vzor úzkostlivosti přechází na děcko. Věř mi. A s tím štěndem to máš nějak podobně, aniž chci psa polidšťovat, vem to s přiměřeným nadhledem. (Tato řeč není pro ty, co se starají málo, samozřejmě!)
Nade všecky hračky jsi mu ty, a jestli na hračky moc nereaguje, tak ho prostě nebaví, to není tvá chyba. Méně je ostatně často více. Zkus ty noviny, to je levnější než utěrky
Dokud bude malý, hryzat určitě bude... že jsi v práci, si nevyčítej, hlavní je, co mu poskytneš v ostatním čase. Někdo má psa na zahrádce a neposkytuje mu nic, co je platné, že je doma? Když budeš mít výčitky, budeš mít sklon mu moc promíjet, být nedůsledná a to je začátek špatné výchovy. Vyřešit by se mělo to kousání do ocásku asi, ale to bohužel nevím jak, tomu se věnuj, ale jinak - prostě neřeš torzi pokaždé, když mu dáš do misky
Pes je úplně jiný tvor než kočička, ve všem, to ale víš. Nesrovnávej, ber ho, že je jiný, určitě ho brzo pochopíš stejně dobře, každý začátek je prostě težký. A zkus si číst o psí povaze (víc, pokud už čteš), nejen o tom, jak o něj pečovat atd. Otevře ti to psí svět.
Díky roony, ještě jednou ani nevíš jak to potěší když ti někdo řekne \"neboj, v klidu!\"... Já jsem v běžným životě těžce nad věcí a spíš flink, ale zvířata jsou moje alfa omega a proto je tak řeším. A kočenky jsou vážně jiné, u Filipa zjišťuju že co udělám, dělám přesně naopak, ještě že jsme si jako prvního pejska vzali hodnýho GR čímž neříkám, že nemůžu na výchově nic zkazit, to zas já vím, ale fakt jsem studovala všechno kromě psí povahy - v bláhové představě že pejsek mě prostě bude milovat a udělá vše co mi na očích uvidí Jo, udělá, ale až ho to naučím
Takže ještě jednou díky, a už upaluju fofrem domů, to bude radosti že se konečně někdo uráčil přijít
sydney
napsal(a):
Díky roony, ještě jednou ani nevíš jak to potěší když ti někdo řekne \"neboj, v klidu!\"... Já jsem v běžným životě těžce nad věcí a spíš flink, ale zvířata jsou moje alfa omega a proto je tak řeším. A kočenky jsou vážně jiné, u Filipa zjišťuju že co udělám, dělám přesně naopak, ještě že jsme si jako prvního pejska vzali hodnýho GR čímž neříkám, že nemůžu na výchově nic zkazit, to zas já vím, ale fakt jsem studovala všechno kromě psí povahy - v bláhové představě že pejsek mě prostě bude milovat a udělá vše co mi na očích uvidí Jo, udělá, ale až ho to naučím
Takže ještě jednou díky, a už upaluju fofrem domů, to bude radosti že se konečně někdo uráčil přijít
ale fakt jsem studovala všechno kromě psí povahy -
honem to dožeň, Sydney Hlavně když je to tvůj první. Fakt.
A jinak klídek, neboli "všeho s mírou", a bude fajn.
Neregistrovaný uživatel
roony
napsal(a):
ale fakt jsem studovala všechno kromě psí povahy -
honem to dožeň, Sydney Hlavně když je to tvůj první. Fakt.
A jinak klídek, neboli "všeho s mírou", a bude fajn.
Naprosto souhlasím s ROONY!!!
Nic se nemá přehánět. Úzkostlivostí a věčným opečováváním si z pejska vychováš rozmazlenýho, neposlušnýho psa na zabití!!!
Když byly mojí Annie 4 měsíce chtěla vzít ovčandě u koní sochej rohlík, naběhla si a skončilo to prokousnutým obočím. Pravda, bylo z toho pár kapek krve, ale nic strašnýho. Jen jsem to prohlídla a dál si psa nevšímala. Prostě jsem nad tim mávla rukou. Jiní by začli možná řvát, že ta krvelačná bestie (ovčanda) musí mít náhubek nebo že už tam vůbec nesmí. Ale já ne, věděla jsem, jak to vzniklo a ještě jsem to štěňuli přála.
A o tom to je, neřešit věci, které stejně nemá cenu řešit.
Psi jsou psi, nepřemýšlí jako lidi, ale to co je naučíme, to budou dělat. A u retrievera, věř mi, to jde opravdu mnohem snáze. Samozřejmně, výcviku se věnovat musíš a pořádně, ale oni jsou vyloženě pro páci stvoření a největší odměnou pro ně bude, když ty budeš spokojená a budeš je chválit. (My jsme pamlsky nahradili chválou asi ve čtyřech měsících a čubině jde všechno mnohem líp a uplně se tetelí blahem, když jí říkám jaká je šikulka a jak je úžasná.)Čímž samozřejmně nemyslím, aby jste vypustili pamlsky za správně provedený cvik, jen si myslím, že daleko větší odměnou je chvilka hry s páníčkem a nějaký ty pěkný slovíčka.
Jestli jsi nestudovala psí povahu, tak to je ZÁKLAD a měla bys to honem napravit!!!
Neznám nic horšího, než psa "na obtíž". Anninky ségra taková je, její panička si s ní neví rady, pes si dělá co chce...A je to jenom o tom, že nejsou důslední.
S těma hračkama ti moc neporadím, my vlastně ani snad žádný nemáme, jelikož když jsme si Annie přinesli, tak už jsme doma měli jednu roční dračici - kříženku a ony si spíš hráli spolu a hračky je nezajímaly. Teď máme jenom dummy (to jsou takový aporty pro retrievery) a s těma chodíme jenom cvičit, jinak jsou uklizený ve skříni. A to bys viděla, jak se čubě rozzářej oči, když se oblíknu do zelenýho a beru dummíky za skříně. Ví, že jdeme trénovat a je strašně natěšená...
Jinak, ještě taková rada na závěr, teď se tě toještě netýká, ale až Filda povyroste, tak určitě. Nechci říkat, že jsem odborník na retrievery, ale za těch osm měsíců jsem už ledacos pochytila. Potřebují hlavně zaměstnat psychicky, fyzicky vydrží opravdu hodně a málokdy se je podaří utahat. Pro příklad: Byla jsem teď se psama 14 dní na Orlíku. Každý den jsem s Annie plavala přes zátoku (cca 200m tam a 200m zpátky) a to ráno a večer. Během dne nezamhouřila oka a ještě s dětma skákala z mola a dováděla s nima ve vodě ( v těch šílených vedrech, co byli). A pak s námi vydržela ještě u ohýnku a to pořád pobíhala sem a tam, prostě pes k neutahání... Pak jsem párkrát vzala dummíky a šla házet do lesa aporty(třeba dva najednou, každý jinam a ona si musela pamatovat, kam který letěl a pak je hledat, tak , jak jsem jí ukázala), prostě zaměstnávala psychiku a musela o tom přemýšlet. Stačila hodina a pak spala celý odpoledne. Takže asi tak o tom, jací retrieveři jsou. A neplatí to jenom na goldeny.
Přeji ti hodně štěstí ve výchově miminka, užívej si, dokud je malinkej, ale nerozmazluj a buď důsledná.
A šupej nastudovat psí povahu
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Naprosto souhlasím s ROONY!!!
Nic se nemá přehánět. Úzkostlivostí a věčným opečováváním si z pejska vychováš rozmazlenýho, neposlušnýho psa na zabití!!!
Když byly mojí Annie 4 měsíce chtěla vzít ovčandě u koní sochej rohlík, naběhla si a skončilo to prokousnutým obočím. Pravda, bylo z toho pár kapek krve, ale nic strašnýho. Jen jsem to prohlídla a dál si psa nevšímala. Prostě jsem nad tim mávla rukou. Jiní by začli možná řvát, že ta krvelačná bestie (ovčanda) musí mít náhubek nebo že už tam vůbec nesmí. Ale já ne, věděla jsem, jak to vzniklo a ještě jsem to štěňuli přála.
A o tom to je, neřešit věci, které stejně nemá cenu řešit.
Psi jsou psi, nepřemýšlí jako lidi, ale to co je naučíme, to budou dělat. A u retrievera, věř mi, to jde opravdu mnohem snáze. Samozřejmně, výcviku se věnovat musíš a pořádně, ale oni jsou vyloženě pro páci stvoření a největší odměnou pro ně bude, když ty budeš spokojená a budeš je chválit. (My jsme pamlsky nahradili chválou asi ve čtyřech měsících a čubině jde všechno mnohem líp a uplně se tetelí blahem, když jí říkám jaká je šikulka a jak je úžasná.)Čímž samozřejmně nemyslím, aby jste vypustili pamlsky za správně provedený cvik, jen si myslím, že daleko větší odměnou je chvilka hry s páníčkem a nějaký ty pěkný slovíčka.
Jestli jsi nestudovala psí povahu, tak to je ZÁKLAD a měla bys to honem napravit!!!
Neznám nic horšího, než psa "na obtíž". Anninky ségra taková je, její panička si s ní neví rady, pes si dělá co chce...A je to jenom o tom, že nejsou důslední.
S těma hračkama ti moc neporadím, my vlastně ani snad žádný nemáme, jelikož když jsme si Annie přinesli, tak už jsme doma měli jednu roční dračici - kříženku a ony si spíš hráli spolu a hračky je nezajímaly. Teď máme jenom dummy (to jsou takový aporty pro retrievery) a s těma chodíme jenom cvičit, jinak jsou uklizený ve skříni. A to bys viděla, jak se čubě rozzářej oči, když se oblíknu do zelenýho a beru dummíky za skříně. Ví, že jdeme trénovat a je strašně natěšená...
Jinak, ještě taková rada na závěr, teď se tě toještě netýká, ale až Filda povyroste, tak určitě. Nechci říkat, že jsem odborník na retrievery, ale za těch osm měsíců jsem už ledacos pochytila. Potřebují hlavně zaměstnat psychicky, fyzicky vydrží opravdu hodně a málokdy se je podaří utahat. Pro příklad: Byla jsem teď se psama 14 dní na Orlíku. Každý den jsem s Annie plavala přes zátoku (cca 200m tam a 200m zpátky) a to ráno a večer. Během dne nezamhouřila oka a ještě s dětma skákala z mola a dováděla s nima ve vodě ( v těch šílených vedrech, co byli). A pak s námi vydržela ještě u ohýnku a to pořád pobíhala sem a tam, prostě pes k neutahání... Pak jsem párkrát vzala dummíky a šla házet do lesa aporty(třeba dva najednou, každý jinam a ona si musela pamatovat, kam který letěl a pak je hledat, tak , jak jsem jí ukázala), prostě zaměstnávala psychiku a musela o tom přemýšlet. Stačila hodina a pak spala celý odpoledne. Takže asi tak o tom, jací retrieveři jsou. A neplatí to jenom na goldeny.
Přeji ti hodně štěstí ve výchově miminka, užívej si, dokud je malinkej, ale nerozmazluj a buď důsledná.
A šupej nastudovat psí povahu
Ahojda, nemám sice zlaťáka ale půlročního labradora, což je skoro to samý , píšu ale jen kvůli těm hračkám. Když je Beník sám doma tak mu nechám všechny jeho hračky, uzlíky, velkýho plyšovýho psa a k tomu mu hodím ještě starý gumový pantofle, noviny, pet lahve (i když teď už jsme přešli na 5litrový kanystry protože obyč. pet lahev už rozkouše) a taky papírový krabice, třeba od čaje, rýže, musli apod., no a do nich mu třeba ještě schovám nějakou dobrůtku. A dostat piškot z krabice nebo z lahve ho na pěknou chvíli zaměstná . Taky mu můžeš nechat starou osušku na cupování nebo nějakej klacek co si přinese z procházky, no a místo tyčinek z kůže můžeš zkusit třeba velkou mrkev, ten náš ji miluje a vydrží mu dýl než ty tyčky . Taky přeju hodně štěstí a sil ve výcviku prcka, já jsem ze začátku taky nevěděla jak na něj a byla z něho občas pěkně zoufalá, ale to se všechno srovná a budou z vás nerozlučný kamarádi
martaaa
napsal(a):
Ahojda, nemám sice zlaťáka ale půlročního labradora, což je skoro to samý , píšu ale jen kvůli těm hračkám. Když je Beník sám doma tak mu nechám všechny jeho hračky, uzlíky, velkýho plyšovýho psa a k tomu mu hodím ještě starý gumový pantofle, noviny, pet lahve (i když teď už jsme přešli na 5litrový kanystry protože obyč. pet lahev už rozkouše) a taky papírový krabice, třeba od čaje, rýže, musli apod., no a do nich mu třeba ještě schovám nějakou dobrůtku. A dostat piškot z krabice nebo z lahve ho na pěknou chvíli zaměstná . Taky mu můžeš nechat starou osušku na cupování nebo nějakej klacek co si přinese z procházky, no a místo tyčinek z kůže můžeš zkusit třeba velkou mrkev, ten náš ji miluje a vydrží mu dýl než ty tyčky . Taky přeju hodně štěstí a sil ve výcviku prcka, já jsem ze začátku taky nevěděla jak na něj a byla z něho občas pěkně zoufalá, ale to se všechno srovná a budou z vás nerozlučný kamarádi
Díky všem za zájem:-) určitě si z toho něco vyberu.
Nejde ani tak o to že mi tady někdo něco poradí jako spíš že si tu povykládám, že zjistím že není třeba zmatkovat, protože tím s čím se momentálně potýkám, si prošli zezačátku všichni.
Mimochodem, včera jsem kápla v knihkupectví na brožurku "Cvičení a hry se psem" která je moc pěkně dělaná - to píšu jako tip pro ty, kteří to budou třeba někdy tady pročítat...je to moc pěkně udělané, jsou tam hry podle druhu pejska (honič, hlídací, lovecký, společenský,...) a též podle věku. Jsou tam vymyšlené právě takové hry, u kterých musí pes přemýšlet, píšou tam o hračkách, ale i jak se k pejskovi během her chovat a jak ho tím i vychovávat....
Jinak včera jsme byli na dlouhé procházce, sice to bylo zezačátku přemlouvání, ale jakmile se Filda ocitl mimo dům, šel naprosto perfektně na vodítku i bez. Cestou jsme potkali dva překrásné kavalírky, jednoho jorkšírka který nám nabídl svůj klacíček:-), jednoho obrovského labradorka který byl z prcka na rozpacích:-) a pár dalších pejsků, kteří si nás nevšímali a to Fildu překvapilo....na rozdíl od lidí, kteří se nad ním rozplývali, rozněžňovali a chválili a chválili
sydney
napsal(a):
Díky všem za zájem:-) určitě si z toho něco vyberu.
Nejde ani tak o to že mi tady někdo něco poradí jako spíš že si tu povykládám, že zjistím že není třeba zmatkovat, protože tím s čím se momentálně potýkám, si prošli zezačátku všichni.
Mimochodem, včera jsem kápla v knihkupectví na brožurku "Cvičení a hry se psem" která je moc pěkně dělaná - to píšu jako tip pro ty, kteří to budou třeba někdy tady pročítat...je to moc pěkně udělané, jsou tam hry podle druhu pejska (honič, hlídací, lovecký, společenský,...) a též podle věku. Jsou tam vymyšlené právě takové hry, u kterých musí pes přemýšlet, píšou tam o hračkách, ale i jak se k pejskovi během her chovat a jak ho tím i vychovávat....
Jinak včera jsme byli na dlouhé procházce, sice to bylo zezačátku přemlouvání, ale jakmile se Filda ocitl mimo dům, šel naprosto perfektně na vodítku i bez. Cestou jsme potkali dva překrásné kavalírky, jednoho jorkšírka který nám nabídl svůj klacíček:-), jednoho obrovského labradorka který byl z prcka na rozpacích:-) a pár dalších pejsků, kteří si nás nevšímali a to Fildu překvapilo....na rozdíl od lidí, kteří se nad ním rozplývali, rozněžňovali a chválili a chválili
no výborně...vložila jsem tam špatného smajlíka, za slovem "vychovávat" má být samozřejmě toto ................