Mám 5letého psa (labrador x amstaf). Když jdeme ven, jen co najde kámen, chvíli si ho čumákem a packama všelijak kutálí a hrabe, potom si k němu lehne a začne ho pečlivě olizovat a hrozně slintat. Když už ho to omrzí, snaží se sebrat kámen a podaří-li se mu to, snaží se s ním jít dál, což mu pochopitelně zakazuji. Čím to je? Je to normální? Má někdo z vás podobný problém?
achalteke
napsal(a):
Mám 5letého psa (labrador x amstaf). Když jdeme ven, jen co najde kámen, chvíli si ho čumákem a packama všelijak kutálí a hrabe, potom si k němu lehne a začne ho pečlivě olizovat a hrozně slintat. Když už ho to omrzí, snaží se sebrat kámen a podaří-li se mu to, snaží se s ním jít dál, což mu pochopitelně zakazuji. Čím to je? Je to normální? Má někdo z vás podobný problém?
Jo, toto mně dělala moje ovčanda, už je bohužel mrtvá. Jak viděla větší kámen, začala si ho prohazovat tlapama pod sebou, vrčela na něho a pak olizovala a sliněla. Přesně jak píšeš, prostě ji to bavilo...někdo honí králíky, okusuje klacky a nám hold slintají na šutry....co už.