Stopy

m napsal(a):
Ahoj, chtěla bych se zeptat jestli máte někdo zkušenosti (dlouhodobější ) s metodou výuky stopy "na pamlsky do každé šlápoty" nebo jak to nazvat. je to prý metoda "mistrů ze zahraničí". Od mala až do dospělce se stopa provádí tak, že se do každé šlápoty dá pamlsek, aby pak pes vyhledával takovým stylem stopu, že jde čumákem od šlápoty ke šlápotě, tj. naprosto přesně. Má to nějaký význam?
Dělám to tak s mlaďoškou.
S minulým psem jsem zkoušela ze začátku metodu, že jsem do každý šlápoty "ťupla" pytlíkem s vařeným masem (ťed tam dávám pamlsek). A to bylo docela dobré ale náročné a jen na kratší stopy.
Evi víš o tom něco???M

Po školení panem Jánským jsme tuto metodu na cvičáku taky začali praktikovat. Jelikož ale máme již "staré" psi tak pamlsky stále přecházeli a hnali se dobředu. takže pes se musí držet hodně na krátko (stát mu vyloženě za zadkem) a nenechat ho pamlsky přecházet! Jinak tato metoda nemá smysl. Pes se nesmí ani nechat vybočit, stále se koriguje cukáním za obojek (rychlí postup psa) a nesmí se nechat ani přejít lom. Říkal nám maximálně krok. Mám tímto způsobem našlapáno od března asi 10 stop(vím že je to málo, ale kdo se má dokopat?) a vidím velké zlepšení. pes se už naučil chodit pomaleji a tak jde i lépe na stopě. Je to ale fuška.
na stopy všichni chodíme již s plnýma batohama - samý krabičky na pamlsky(pod předměty) a na konec stopy pokládáme misku s vodou. Trvá to déle než si pes na tu vodu zvykne ( ten můj si srknul až asi na 20té stopě), ale v létě to je nedostižný a pes se pak i těší na konec a to hlavně kvůli vodě! Jinak na konci je pak samozřejmě hra s hračkou.
Takže můj názor je že to má určitě smysl, ale chce to velkou výdrž od psovoda a větší ambice než mám já, ikdyž bych ráda na podzim zkusila stopařskou.

lerry napsal(a):
Jéé, tak to by mne také moc zajímalo. I jakékoliv jiné fígle ohledně stopování. Štěndo je jinak super, ale stopy nám váznou. Někdy jde perfektně a jindy dělá, že nechápe. Už jsem zkoumala i knížku od Dr.Eise- Pachové práce služebních psů a snažím se radami řídit, ale nějak zvlášť to nezabírá. Někdy mi připadá, že jde špatně, když si třeba místo tenisek vezmu pracovní boty. Nebo dnes ráno... na nášlap dám vždy kousek piškotu či granule a po 20 krocích zase něco pak dalších cca 20 kroků a odměna + předmět. Šla vcelku dobře, ale ze stopy vybočovala, pak se vrátila, ale proč to vybočení? Stopa byla čerstvá, na vlhké trávě, vítr dost slabý a do zad. Možná by ty pamlsky v každé stopě mohly zabrat, tak se těším na reakce.

Než dávat na stopu nebo vlastně kdykoliv piškot či granuli je lepší dávat něco co klouže dobře do krku a nemusí pes kousat, takže nejlepší je točený salám nebo tvrdý sýr! Zvláště pak v létě když je teplo a psi mají vyschlo v krku.
Pak bych postupovala dávat pamlsky do každé šlápoty a až bude pes chodit jistě, krásně, pomalu a bez chyb pak teprve začít vynechávat pamlsky. Hlavně ne stereotypně jak popisujete, že dáváte, právě na opak aby se pes nenaučil teď bude pět pamlsků pak dvacet kroků nebudou a tak ani nemusí čuchat. Pozor na to vy si to ani nemusíte uvědomit, ale pes si to dobře pamatuje a může to být z vaší strany i nechtěné. Pak je důležité nedělat lomy stále na stejných místech! Tím myslím aby se nedělali stále u sloupu uhnout, u stromu uhnout, u hromady apd. jednou to musí být metr před, podruhé na urovni určitého bodu a jindy zas dva metry za tím, aby se to pes nenaučil rozlišovat! Pak by přestával čuchat a řídil se očima kudy asi stopa může vést.
píšete že máte šteně a při vypracování stopy vám foukal vítr do zad? Se štěnětem se stopy chodí tak aby šel vítr proti vám. Pes musí mít nízký nos( a to je dobře) jinak by mu to vítr od foukl. Když vám jde vítr do zad tak pes sbírá pach hodně z vrchu(vítr mu ho podává) a pak jsou nepřesnosti, tak bych typla proto to vybočování. Vlastně se ji tam přimíchával i váš pach, který jste vydávala a nebyl na stopě. Tak si to příště ohlídejte.
snad jsem to napsala pochopitelně.

dita napsal(a):
Než dávat na stopu nebo vlastně kdykoliv piškot či granuli je lepší dávat něco co klouže dobře do krku a nemusí pes kousat, takže nejlepší je točený salám nebo tvrdý sýr! Zvláště pak v létě když je teplo a psi mají vyschlo v krku.
Pak bych postupovala dávat pamlsky do každé šlápoty a až bude pes chodit jistě, krásně, pomalu a bez chyb pak teprve začít vynechávat pamlsky. Hlavně ne stereotypně jak popisujete, že dáváte, právě na opak aby se pes nenaučil teď bude pět pamlsků pak dvacet kroků nebudou a tak ani nemusí čuchat. Pozor na to vy si to ani nemusíte uvědomit, ale pes si to dobře pamatuje a může to být z vaší strany i nechtěné. Pak je důležité nedělat lomy stále na stejných místech! Tím myslím aby se nedělali stále u sloupu uhnout, u stromu uhnout, u hromady apd. jednou to musí být metr před, podruhé na urovni určitého bodu a jindy zas dva metry za tím, aby se to pes nenaučil rozlišovat! Pak by přestával čuchat a řídil se očima kudy asi stopa může vést.
píšete že máte šteně a při vypracování stopy vám foukal vítr do zad? Se štěnětem se stopy chodí tak aby šel vítr proti vám. Pes musí mít nízký nos( a to je dobře) jinak by mu to vítr od foukl. Když vám jde vítr do zad tak pes sbírá pach hodně z vrchu(vítr mu ho podává) a pak jsou nepřesnosti, tak bych typla proto to vybočování. Vlastně se ji tam přimíchával i váš pach, který jste vydávala a nebyl na stopě. Tak si to příště ohlídejte.
snad jsem to napsala pochopitelně.

Díky za rady. Určitě sýr nebo salám bude lepší. Po granulích jí občas i zaskočilo, když je zhltla. Jinak to stěmi kroky snad neprokoukla. Ono to nebylo vždy přesně dvacet kroků, to jsem napsala jen odhadem. Stopu s lomy jsem ještě žádnou nedělala. V knížce píší, že s těmi se má začít, až štěně chodí 100% stopy nelomené. Tak na ty ohyby dám pak pozor.
Ale to s tím větrem...to teď nevím. Oni tam právě psali, že má být stopa položena jedině s větrem v zádech, že když by byl vítr proti nám, tak by šel pes s vysokým nosem, protože by k nám vítr donášel "pachový předmět", který je na konci stopy. Tak teď nevím.

lerry napsal(a):
Díky za rady. Určitě sýr nebo salám bude lepší. Po granulích jí občas i zaskočilo, když je zhltla. Jinak to stěmi kroky snad neprokoukla. Ono to nebylo vždy přesně dvacet kroků, to jsem napsala jen odhadem. Stopu s lomy jsem ještě žádnou nedělala. V knížce píší, že s těmi se má začít, až štěně chodí 100% stopy nelomené. Tak na ty ohyby dám pak pozor.
Ale to s tím větrem...to teď nevím. Oni tam právě psali, že má být stopa položena jedině s větrem v zádech, že když by byl vítr proti nám, tak by šel pes s vysokým nosem, protože by k nám vítr donášel "pachový předmět", který je na konci stopy. Tak teď nevím.

No jasně máte pravdu, to jsem zvorala. Chtěla jsem být až moc chytrá . byla jsem teď venčit a tak jsem nad tím přemýšlela že jsem to napsala blbě a přesně naopak. Holt už nemám doma štěně a tak nepřemýšlím na kterou stranu fouká (ikdybych stále měla). tak ať vám to dobře cvičí

dita napsal(a):
No jasně máte pravdu, to jsem zvorala. Chtěla jsem být až moc chytrá . byla jsem teď venčit a tak jsem nad tím přemýšlela že jsem to napsala blbě a přesně naopak. Holt už nemám doma štěně a tak nepřemýšlím na kterou stranu fouká (ikdybych stále měla). tak ať vám to dobře cvičí

Díky.
Já už se začala bát, že je to stopování tak složité, že je správně s větrem v zádech i naopak, a že budu muset vždy přezkoumat celou terénní i větrnou situaci a pak teprve hodnotit, kterým směrem stopu pokládat, atd. atd. Tak snad se hafula bude zlepšovat.

m napsal(a):
Ahoj, chtěla bych se zeptat jestli máte někdo zkušenosti (dlouhodobější ) s metodou výuky stopy "na pamlsky do každé šlápoty" nebo jak to nazvat. je to prý metoda "mistrů ze zahraničí". Od mala až do dospělce se stopa provádí tak, že se do každé šlápoty dá pamlsek, aby pak pes vyhledával takovým stylem stopu, že jde čumákem od šlápoty ke šlápotě, tj. naprosto přesně. Má to nějaký význam?
Dělám to tak s mlaďoškou.
S minulým psem jsem zkoušela ze začátku metodu, že jsem do každý šlápoty "ťupla" pytlíkem s vařeným masem (ťed tam dávám pamlsek). A to bylo docela dobré ale náročné a jen na kratší stopy.
Evi víš o tom něco???M

Také jsem o tom už kdysi slyšela, ale připadalo mi to technicky téměř nemožné. Nikdy jsem to tedy ani nezkoušela. Obdivuji tě, že jsi se do toho pustila. Mě by to brzy přestalo bavit přesně do každé stopy dávat pamlsek nebo ťupnout pytlíkem...
Fakt je, že je trend po psovi chtít (ve sportovní kynologii) přesnější a přesnější práci (kývavá hlava vlevo a vpavo a vlevo a vpravo...) a souvislá rovná čára po stopě je asi už pro rozhodčí a sportovní pejskaře nuda . Tím nemyslím nic zas tak špatného, jen to, že nechápu, proč jde ten trend chtít po psovi lepší a lepší výkony tímto směrem, proč po něm raději nechtít přesné složitější a složitější stopy tvarem nebo povrchem.
Co vím, dá se to naučit touto metodou a viděla jsem tak pracovat 2 psy (ale už si nevzpomenu které). Co je mi ale známo, je to i o drilu na stopě, tedy trvat na tom, aby ten čumák do každé šlápoty strčil. Je to už pak dost i o „poslušnosti na stopě“. Což ne každý pes ustojí. Jestli mi rozumíš. Stopování je velice náročné na fyzičku i psychiku psa a k tomu přidat ještě tu přesnost u štěněte... Je to podle mě jen pro některá plemena a hlavně pro některé povahy. Psi, kteří mají výraznou chuť stopovat a jen tak je něco neodradí – tak snad... vlastně proč ne, pokud do toho chce jít psovod, ale pes, který neprojevuje u stopování žádné výrazné nadšení, tam bych do takové přesnosti rozhodně nešla.
K Lerry – psi opravdu jinak vnímají každou obuv (pracovní, tenisky, gumáky, sandály....) Pach obuvi je součást pachového souboru, který se na stopě nachází a je to skoro jako změnit louku, kam člověk chodí pravidelně na stopy, za lán s jetelovinou. Zkrátka – jiný pach. Rozhodně doporučuji, alespoň tehdy, jakmile se pes rozčichá, začít měnit obuv. Zejména gumáky (v těch se také cizí stopy nejčastěji šlapou).
Ty pamlsky dávejte častěji, jak až za 20 metrů a na konec. Třeba co 2 metry (záleží na míře “čichavosti“ vašeho psa – tedy i častěji či méně často). Psa tak udrží na stopě, bude mít větší motivaci, vy si tím budete jistá, že jste na stopě a ne 5 metrů od ní... Až později začněte postupně omezovat počet pamlsků.
Pamlsky i já doporučuji malé a snadno spolknutelné – pes je nesmí kousat, ale shltnout. Nesmí se zdržovat takovou činností, když má plynule čichat a věnovat se čichání – ne kousání potravy.
Psi často vybočují proto, aby si zkontrolovali „že tudy cesta nevede“ a taky klidně tam mohla být nějaký čas před tím, aniž by jste o tom věděla, křížena nějakou zvěří nebo dokonce člověkem a psa ta pachová stopa zmátla. Vybočování na stopě zejména v počátcích výcviku je zcela běžné.
S tím větrem si opravdu dejte pozor. Celkově je dost zrádný. U prvních (několik desítek) stop by měl být opravdu jen mírný vítr a to do zad, případně boční vítr. Míru unášení pachu větrem si orientačně můžete vyzkoušet tak, že utrhnete trochu trávy (nejlépe suché) a upustíte ji. Jak daleko svrchu spadne od místa upuštění (kde stojíte), tak daleko bude váš pach na stopě unášen a tedy takové nepřesnosti na stopě může vítr psovi způsobit. „Největší zrady“ jsou pak díky větru na lomech. Nejlepší jsou zpočátku stopy za bezvětří. Ale protože já jsem zastáncem každodenního stopování se štěnětem a mladým psem, tak člověk si se sílou větru asi moc nevybere . Ještě známá nevýhoda protivětru je, že zvedá pech ze země nahoru a pes tak stupuje s tzv.vysokým nosem. Což je velmi špatně a také špatně se to odnaučuje. Navíc pach z předmětu posouvá ke psu a pes na konci stopy zmatkuje, kde je předmět a nechce jít o ten metr či dva dál, když pach předmětu cítí „již tady“. Když fouká vítr do zad a pokud je to možné, snažte se nebýt těsně za psem, ale dle síly větru alespoň 2-3m za psem.
Také se k Ditě přidávám s tím, pozor na stereotyp. Pokud se něco častěji opakuje, pes si toho snadno všimne. Ať už je to lomení stop u předmětů a později i dávání pamlsků na stejnou vzdálenost na stopách (např. před lomem – špatně, na lomu – ještě horší), ale také na vaši mluvu – hodně lidí, aniž by si to uvědomilo (někdo si to dokonce uvědomuje) svým hlasem psa upozorní na lom či předmět, o tahu stopovačky nemluvě. Každopádně je třeba rozlišit, zda se pes teprve učí (prvních asi 20 stop), nebo už trochu ví, co má dělat a má se naučit pracovat samostatně, ne jen se nechat vést psovodem. Ty postupy se tam pak různí.
A přidám ještě 3 rady: nezamotat sebe ani psa do stopovačky, pes na stopě nikdy nesmí jít za vás (nutná je dobrá manipulace se stopovačkou) a PAMATUJTE SI PŘESNĚ PRŮBĚH STOPY!!! - na centimetry!

eva nohelova napsal(a):
Také jsem o tom už kdysi slyšela, ale připadalo mi to technicky téměř nemožné. Nikdy jsem to tedy ani nezkoušela. Obdivuji tě, že jsi se do toho pustila. Mě by to brzy přestalo bavit přesně do každé stopy dávat pamlsek nebo ťupnout pytlíkem...
Fakt je, že je trend po psovi chtít (ve sportovní kynologii) přesnější a přesnější práci (kývavá hlava vlevo a vpavo a vlevo a vpravo...) a souvislá rovná čára po stopě je asi už pro rozhodčí a sportovní pejskaře nuda . Tím nemyslím nic zas tak špatného, jen to, že nechápu, proč jde ten trend chtít po psovi lepší a lepší výkony tímto směrem, proč po něm raději nechtít přesné složitější a složitější stopy tvarem nebo povrchem.
Co vím, dá se to naučit touto metodou a viděla jsem tak pracovat 2 psy (ale už si nevzpomenu které). Co je mi ale známo, je to i o drilu na stopě, tedy trvat na tom, aby ten čumák do každé šlápoty strčil. Je to už pak dost i o „poslušnosti na stopě“. Což ne každý pes ustojí. Jestli mi rozumíš. Stopování je velice náročné na fyzičku i psychiku psa a k tomu přidat ještě tu přesnost u štěněte... Je to podle mě jen pro některá plemena a hlavně pro některé povahy. Psi, kteří mají výraznou chuť stopovat a jen tak je něco neodradí – tak snad... vlastně proč ne, pokud do toho chce jít psovod, ale pes, který neprojevuje u stopování žádné výrazné nadšení, tam bych do takové přesnosti rozhodně nešla.
K Lerry – psi opravdu jinak vnímají každou obuv (pracovní, tenisky, gumáky, sandály....) Pach obuvi je součást pachového souboru, který se na stopě nachází a je to skoro jako změnit louku, kam člověk chodí pravidelně na stopy, za lán s jetelovinou. Zkrátka – jiný pach. Rozhodně doporučuji, alespoň tehdy, jakmile se pes rozčichá, začít měnit obuv. Zejména gumáky (v těch se také cizí stopy nejčastěji šlapou).
Ty pamlsky dávejte častěji, jak až za 20 metrů a na konec. Třeba co 2 metry (záleží na míře “čichavosti“ vašeho psa – tedy i častěji či méně často). Psa tak udrží na stopě, bude mít větší motivaci, vy si tím budete jistá, že jste na stopě a ne 5 metrů od ní... Až později začněte postupně omezovat počet pamlsků.
Pamlsky i já doporučuji malé a snadno spolknutelné – pes je nesmí kousat, ale shltnout. Nesmí se zdržovat takovou činností, když má plynule čichat a věnovat se čichání – ne kousání potravy.
Psi často vybočují proto, aby si zkontrolovali „že tudy cesta nevede“ a taky klidně tam mohla být nějaký čas před tím, aniž by jste o tom věděla, křížena nějakou zvěří nebo dokonce člověkem a psa ta pachová stopa zmátla. Vybočování na stopě zejména v počátcích výcviku je zcela běžné.
S tím větrem si opravdu dejte pozor. Celkově je dost zrádný. U prvních (několik desítek) stop by měl být opravdu jen mírný vítr a to do zad, případně boční vítr. Míru unášení pachu větrem si orientačně můžete vyzkoušet tak, že utrhnete trochu trávy (nejlépe suché) a upustíte ji. Jak daleko svrchu spadne od místa upuštění (kde stojíte), tak daleko bude váš pach na stopě unášen a tedy takové nepřesnosti na stopě může vítr psovi způsobit. „Největší zrady“ jsou pak díky větru na lomech. Nejlepší jsou zpočátku stopy za bezvětří. Ale protože já jsem zastáncem každodenního stopování se štěnětem a mladým psem, tak člověk si se sílou větru asi moc nevybere . Ještě známá nevýhoda protivětru je, že zvedá pech ze země nahoru a pes tak stupuje s tzv.vysokým nosem. Což je velmi špatně a také špatně se to odnaučuje. Navíc pach z předmětu posouvá ke psu a pes na konci stopy zmatkuje, kde je předmět a nechce jít o ten metr či dva dál, když pach předmětu cítí „již tady“. Když fouká vítr do zad a pokud je to možné, snažte se nebýt těsně za psem, ale dle síly větru alespoň 2-3m za psem.
Také se k Ditě přidávám s tím, pozor na stereotyp. Pokud se něco častěji opakuje, pes si toho snadno všimne. Ať už je to lomení stop u předmětů a později i dávání pamlsků na stejnou vzdálenost na stopách (např. před lomem – špatně, na lomu – ještě horší), ale také na vaši mluvu – hodně lidí, aniž by si to uvědomilo (někdo si to dokonce uvědomuje) svým hlasem psa upozorní na lom či předmět, o tahu stopovačky nemluvě. Každopádně je třeba rozlišit, zda se pes teprve učí (prvních asi 20 stop), nebo už trochu ví, co má dělat a má se naučit pracovat samostatně, ne jen se nechat vést psovodem. Ty postupy se tam pak různí.
A přidám ještě 3 rady: nezamotat sebe ani psa do stopovačky, pes na stopě nikdy nesmí jít za vás (nutná je dobrá manipulace se stopovačkou) a PAMATUJTE SI PŘESNĚ PRŮBĚH STOPY!!! - na centimetry!

Velmi děkuji za rady. Ale už jsem tu zase s prosbou o další.
Včera se mi podařilo dostat se se štěňulí na cvičák. Bohužel nemůžeme chodit na nějaké klasické cvičiště, kde probíhá sportovní výcvik- mají totiž (alespoň ty okolní, co jsem objevila na netu) povinnou docházku, což mi mimčo nedovoluje.
Byli jsme tedy cvičit jinde. Paní cvičitelka byla výborná, ale zabývá se převážně bulíky, takže stopy byly dělány "po lovecku" za pomocí zvířecích kůží.
Štěnda se začala koněčně na stopy tvářit nadšeně a šlo jí to výborně, dokonce nám bylo doporučeno, zda nechceme zkusit v budoucnu i nějaké lovecké zkoušky. S těmi jsem tedy vůbec nepočítala, tak jsem hned hlásila, že jsme plánovali spíše nějaké ZVV či Tart. Ale prý to nevadí, že pejsové mohou dělat klidně oboje. Tak nevím. Toď má první otázka : Je to možné kombinovat? Nebude z toho hafule zmatená?
Zatím jsem se snažila, aby jakoukoli zvěř ignorovala (spíš se z ní snažím dělat trošku "honáka" a pomocníka při pouštění koní)
Takže zajíci a jiná divoká ji nedělá zatím problém a když kousek odběhne, dá se snadno odvolat.
Jinak jsme dnes ráno doma zkoušeli opět stopy na kůži, když ji to tak zaujalo a byla i více nadšená. Ale snažila jsme se kůži táhnout po své stopě. Na konec jsem položila ponožku (používám ji jako předmět a aport).
To se chci také zeptat... V knize BO jsem se dočetla, že je nejlépe psa učit, aby předměty označoval zalehnutím, takže jak ponožku vystopuje, tak zalehne. Děláme to správně?
Druhou stopu jsem nejspíš překombinovala. Dělala jsem ji jako první, ale na konec jsem dala i kůži, takže hafule nezalehla, ale vítězoslavně si nacpala ponožku i s kůží do tlamy. Tak jsem se to snažila zachránit a hned jí zavelela aport, což poslechla.
Poslední stopu jsem zkusila podle zdejšího návodu, tedy pamlsek do každé stopy. Šla to moc pěkně, konečně pomaleji (jinak docela dost "frčí", hlavně když jde o ty s kůží), ale asi ji budu muset brzdit ještě víc, všechny pamlsky totiž nesebrala.
Prosím tedy o radu, zda jí nedělám v hlavě guláš, když ten postup u stop, tak míchám.
A co si myslíte o tom loveckém výcviku, když žádný myslivec nejsem a na nějaké hony se v žádném případě nechystáme. Sportovní výcvik je mi tedy rozhodně bližší.
Děkuji moc za rady, jsem z toho teď trochu bezradná.

lerry napsal(a):
Velmi děkuji za rady. Ale už jsem tu zase s prosbou o další.
Včera se mi podařilo dostat se se štěňulí na cvičák. Bohužel nemůžeme chodit na nějaké klasické cvičiště, kde probíhá sportovní výcvik- mají totiž (alespoň ty okolní, co jsem objevila na netu) povinnou docházku, což mi mimčo nedovoluje.
Byli jsme tedy cvičit jinde. Paní cvičitelka byla výborná, ale zabývá se převážně bulíky, takže stopy byly dělány "po lovecku" za pomocí zvířecích kůží.
Štěnda se začala koněčně na stopy tvářit nadšeně a šlo jí to výborně, dokonce nám bylo doporučeno, zda nechceme zkusit v budoucnu i nějaké lovecké zkoušky. S těmi jsem tedy vůbec nepočítala, tak jsem hned hlásila, že jsme plánovali spíše nějaké ZVV či Tart. Ale prý to nevadí, že pejsové mohou dělat klidně oboje. Tak nevím. Toď má první otázka : Je to možné kombinovat? Nebude z toho hafule zmatená?
Zatím jsem se snažila, aby jakoukoli zvěř ignorovala (spíš se z ní snažím dělat trošku "honáka" a pomocníka při pouštění koní)
Takže zajíci a jiná divoká ji nedělá zatím problém a když kousek odběhne, dá se snadno odvolat.
Jinak jsme dnes ráno doma zkoušeli opět stopy na kůži, když ji to tak zaujalo a byla i více nadšená. Ale snažila jsme se kůži táhnout po své stopě. Na konec jsem položila ponožku (používám ji jako předmět a aport).
To se chci také zeptat... V knize BO jsem se dočetla, že je nejlépe psa učit, aby předměty označoval zalehnutím, takže jak ponožku vystopuje, tak zalehne. Děláme to správně?
Druhou stopu jsem nejspíš překombinovala. Dělala jsem ji jako první, ale na konec jsem dala i kůži, takže hafule nezalehla, ale vítězoslavně si nacpala ponožku i s kůží do tlamy. Tak jsem se to snažila zachránit a hned jí zavelela aport, což poslechla.
Poslední stopu jsem zkusila podle zdejšího návodu, tedy pamlsek do každé stopy. Šla to moc pěkně, konečně pomaleji (jinak docela dost "frčí", hlavně když jde o ty s kůží), ale asi ji budu muset brzdit ještě víc, všechny pamlsky totiž nesebrala.
Prosím tedy o radu, zda jí nedělám v hlavě guláš, když ten postup u stop, tak míchám.
A co si myslíte o tom loveckém výcviku, když žádný myslivec nejsem a na nějaké hony se v žádném případě nechystáme. Sportovní výcvik je mi tedy rozhodně bližší.
Děkuji moc za rady, jsem z toho teď trochu bezradná.

záleží co s ní chceš cvičit, např.
Dohledávku střelené zvěře
učíme psa tak, že pohodíme zastřeleného zajíce do prostoru, aby ho pes neviděl, a s povelem "Hledej - přines!" ho ve směru větru vypustíme. Pes zvěř navětří, přijde k ní, ihned ji uchopí a přinese. Pro takového psa nešetříme pochvalou ani odměnou. Když pes nalezenou zvěř pouze očichává, vydáme mu ihned energický rozkaz "Přines!" a trváme na tom, aby ji pes rychle přinesl a odevzdal. Cvik opakujeme s různou zvěří a na různých místech tak dlouho, až pes nalezenou zvěř spolehlivě přinese pouze na povel "Hledej!".
Dohledávání postřelené zvěře
cvičíme podobně jako sledování stopy zdravé zvěře, a to nejprve na dlouhém řemenu nebo šňůře. Přiložíme psa na nástřel a s povelem "ztratil - přines!" ho necháme sledovat stopu poraněné zvěře. Až když pes vypracuje několik dohledávek na řemenu, vypustíme ho volně. Při práci na stopě nikdy nepoužíváme povel "Hledej!". Při sledování stopy zdravé zvěře používáme výhradně povel "Stopa!".
Na stopě vůdce cvičíme psa s pomocníkem, který psa drží, zatímco vůdce odejde na vzdálenost asi 10 kroků a schová se. Pomocník potom nasadí psa na dlouhé šňůře nebo řemenu na stopu a dá mu rozkaz "Stopa!", přičemž dbá, aby pes klidně a přesně sledoval stopu. Postupně stopu prodlužujeme a ztěžujeme několika změnami směru. Později pomocník pouští psa na stopu volně, bez šňůry nebo řemenu.
Na přirozené stopě zdravé zvěře cvičíme psa vždy na dlouhé šňůře, podobně jako při stopě vůdce. Nejvhodnější je stopa zajíce, kterého pes neviděl odběhnout. Důležité je, Aby si cvičitel zapamatoval přesnou dráhu stopy. Psa nasadí na stopu zajíce s povelem "Stopa!" a postupuje se psem kontroluje, zda náruživě a přesně sleduje stopu. Výborný je ohař, který stopu hlásí.
Na vlečkách - stopách vlečené zvěře, také cvičíme psa na dlouhé šňůře nebo řemenu. Stopu vlečky - táhnuté zvěře - zakládáme vždy po větru a použijeme k tomu zvěř (zajíc, bažant), kterou jsme psa naučili ochotně přinášet. Pomocník označí místo začátku stopy (tzv. nástřel) a táhne zvěř za sebou na 2 metrové šňůře. Na konci vlečky zvěř zanechá, odejde dál a ukryje se. Na začátku připravujeme krátké vlečky, později je prodlužujeme až na 300 i více metrů s dvěma tupými úhly. Vůdce potom psa přivede na nástřel, nasadí psa na stopu a opakovanými povely "Stopa! Přines!" sleduje psa na řemenu až na konec vlečky. Když pes zběhne ze stopy, nechá jej, aby se sám opravil, případně ho stáhne a navede na stopu vlečky. Na konci vlečky necháme psa uchopit zvěř a vracíme se spolu s aportujícim psem na její začátek, kde si sedne před vůdce a za povelu "Pusť!" mu zvěř odevzdá.
Pokud pes spolehlivě vypracovává vlečku na řemenu, začneme s nácvikem volného vypracování. Postupujeme stejným způsobem jako předtím, ale psa na vlečce sledujeme pouze 15-20 kroků, a když pes dostatečně "zalehne" do řemenu, vypustíme jej s povelem "Stopa! Přines!". Když se vrátí z vlečky bez zvěře, vezmeme ho na šňůru a celou vlečku s ním znovu vypracujeme. Denně cvičíme nejvíce 2-3 vlečky, abychom psa neznechutili.
Na uměle pobarvené stopě cvičíme psa k dohledávání postřelené srnčí zvěře. Použijeme k tomu konzervovanou hovězí krev. Pomocník kape krev z umělohmotné láhve. Na konci stopy položí srnčí zvěř nebo alespoň srnčí kůži (srnčinu) a sám se ukryje.
Na znamení trubkou cvičitel nasadí psa na barvářském řemenu na nástřel, může mu dát i povel "K zemi!", aby se pes uklidnil a lépe navětřil stopu. Potom mu zavelí "Barva!" a pustí psa na stopu a postupuje s ním, aby mohl kontrolovat, zda jde správně po stopě. Pokud ji pes sleduje správně, pochválí ho a občas mu opakuje povel "Barva!". Pokud z barvy sejde, odvoláme ho a vrátíme na místo, na kterém ze stopy sešel. Tak postupujeme až k cíli, kde psa pochválíme, případně odměníme pamlskem. Po nalezení srnce psa pozorujeme, zda pes zvěř nenačíná. Pokud ano, káravými slovy "Fuj! Co je to?" mu v tom zabráníme a psa "zadaunujeme". Pobarvenou stopu postupně prodlužujeme. Celkem je stopní dráha dvakrát lomená a na jejím konci musí na zkouškách vždy ležet kus spárkaté zvěře.
Slídění
v lese je prakticky totožné s hledáním v poli. Rozdíl je v tom, že pes hledá před námi v lese v kratší vzdálenosti než v poli, abychom mohli psa v méně přehledném terénu sledovat. Slídění cvičíme tak, že psa vypustíme s povelem "Hledej!", a když se od nás vzdálí na více než 30 metrů, dáme mu povel "K zemi!". Po chvilce mu dáme opět povel k hledání. Opakujeme to tak dlouho, až pes přijde na to, že od nás nesmí odbíhat daleko. Musí při tom slídit za zvěří, musí být klidný před zvěří i po výstřelu.
Nahánění
Při nahánění pes prohledává určenou houštinu, v ní ležící zvěř bez povelu zdvihá, hlasitě honí a žene ke střelcům. Tuto disciplínu je důležité nacvičit hlavně u honičů, jejichž vrozenou vlastností je hlasitost na stopě zvěře. Jinak mají hlásit na stopě staré, jinak na čerstvé, což dovedou lovci rozeznat. Podle rozdílné intonace hlasu honiče se dá poznat, jakou zvěř žene. Pes, který se při nahánění neozývá, je v praxi těžko využitelný a neměl by se používat ani do chovu, protože němé nahánění se dědí.
Šoulání
Při šoulání doprovází pes svého vůdce u levé nohy buď volně, nebo na vodítku (barvářském řemenu), nebo může jít za lovcem, tedy v jeho stopách. Proto psa vodíme do lesa po úzkých cestách nejprve na delším řemenu a velíme mu povelem "Za paty!". Nedovolíme mu, aby nás předbíhal. Cvičení opakujeme, dokud si pes nezvykne chodit klidně za námi. Při tomto cviku občas i vystřelíme, aby si pes zvykl i na klid po výstřelu. Pes má po výstřelu zůstat klidně ležet. Potom ho naučíme, aby na pokyn zvednutí ruky zaujal polohu "K zemi!" a na další pokyn vůdce - připažení - se opět za něj opatrně zařadil. Slovní povely se při nácviku ani v praxi při šoulání nemají používat.
Čekaná
Na čekané mají lovec i pes zachovat úplný klid. Pes, který se umí dobře chovat při šoulání a po odložení, nedělá lovci žádné těžkosti ani na čekané. Psa bereme na čekanou v létě a na taková místa, kde jej co nejméně obtěžuje hmyz, zejména komáři. V zimě psa na čekanou nebereme. Po příchodu na čekanou na zemi nebo na vysoký posed dáme psovi povel "K zemi!" a "Zůstaň!". Potom se i my usadíme a čekáme. Psovi nedovolíme, aby byl zvědavý a rozhlížel se na všechny strany, aby kňoural, škrábal se, odháněl mouchy apod. Tiše ho plísníme a dbáme, aby nám pes svým chováním nevyplašil zvěř.

dejavu napsal(a):
záleží co s ní chceš cvičit, např.
Dohledávku střelené zvěře
učíme psa tak, že pohodíme zastřeleného zajíce do prostoru, aby ho pes neviděl, a s povelem "Hledej - přines!" ho ve směru větru vypustíme. Pes zvěř navětří, přijde k ní, ihned ji uchopí a přinese. Pro takového psa nešetříme pochvalou ani odměnou. Když pes nalezenou zvěř pouze očichává, vydáme mu ihned energický rozkaz "Přines!" a trváme na tom, aby ji pes rychle přinesl a odevzdal. Cvik opakujeme s různou zvěří a na různých místech tak dlouho, až pes nalezenou zvěř spolehlivě přinese pouze na povel "Hledej!".
Dohledávání postřelené zvěře
cvičíme podobně jako sledování stopy zdravé zvěře, a to nejprve na dlouhém řemenu nebo šňůře. Přiložíme psa na nástřel a s povelem "ztratil - přines!" ho necháme sledovat stopu poraněné zvěře. Až když pes vypracuje několik dohledávek na řemenu, vypustíme ho volně. Při práci na stopě nikdy nepoužíváme povel "Hledej!". Při sledování stopy zdravé zvěře používáme výhradně povel "Stopa!".
Na stopě vůdce cvičíme psa s pomocníkem, který psa drží, zatímco vůdce odejde na vzdálenost asi 10 kroků a schová se. Pomocník potom nasadí psa na dlouhé šňůře nebo řemenu na stopu a dá mu rozkaz "Stopa!", přičemž dbá, aby pes klidně a přesně sledoval stopu. Postupně stopu prodlužujeme a ztěžujeme několika změnami směru. Později pomocník pouští psa na stopu volně, bez šňůry nebo řemenu.
Na přirozené stopě zdravé zvěře cvičíme psa vždy na dlouhé šňůře, podobně jako při stopě vůdce. Nejvhodnější je stopa zajíce, kterého pes neviděl odběhnout. Důležité je, Aby si cvičitel zapamatoval přesnou dráhu stopy. Psa nasadí na stopu zajíce s povelem "Stopa!" a postupuje se psem kontroluje, zda náruživě a přesně sleduje stopu. Výborný je ohař, který stopu hlásí.
Na vlečkách - stopách vlečené zvěře, také cvičíme psa na dlouhé šňůře nebo řemenu. Stopu vlečky - táhnuté zvěře - zakládáme vždy po větru a použijeme k tomu zvěř (zajíc, bažant), kterou jsme psa naučili ochotně přinášet. Pomocník označí místo začátku stopy (tzv. nástřel) a táhne zvěř za sebou na 2 metrové šňůře. Na konci vlečky zvěř zanechá, odejde dál a ukryje se. Na začátku připravujeme krátké vlečky, později je prodlužujeme až na 300 i více metrů s dvěma tupými úhly. Vůdce potom psa přivede na nástřel, nasadí psa na stopu a opakovanými povely "Stopa! Přines!" sleduje psa na řemenu až na konec vlečky. Když pes zběhne ze stopy, nechá jej, aby se sám opravil, případně ho stáhne a navede na stopu vlečky. Na konci vlečky necháme psa uchopit zvěř a vracíme se spolu s aportujícim psem na její začátek, kde si sedne před vůdce a za povelu "Pusť!" mu zvěř odevzdá.
Pokud pes spolehlivě vypracovává vlečku na řemenu, začneme s nácvikem volného vypracování. Postupujeme stejným způsobem jako předtím, ale psa na vlečce sledujeme pouze 15-20 kroků, a když pes dostatečně "zalehne" do řemenu, vypustíme jej s povelem "Stopa! Přines!". Když se vrátí z vlečky bez zvěře, vezmeme ho na šňůru a celou vlečku s ním znovu vypracujeme. Denně cvičíme nejvíce 2-3 vlečky, abychom psa neznechutili.
Na uměle pobarvené stopě cvičíme psa k dohledávání postřelené srnčí zvěře. Použijeme k tomu konzervovanou hovězí krev. Pomocník kape krev z umělohmotné láhve. Na konci stopy položí srnčí zvěř nebo alespoň srnčí kůži (srnčinu) a sám se ukryje.
Na znamení trubkou cvičitel nasadí psa na barvářském řemenu na nástřel, může mu dát i povel "K zemi!", aby se pes uklidnil a lépe navětřil stopu. Potom mu zavelí "Barva!" a pustí psa na stopu a postupuje s ním, aby mohl kontrolovat, zda jde správně po stopě. Pokud ji pes sleduje správně, pochválí ho a občas mu opakuje povel "Barva!". Pokud z barvy sejde, odvoláme ho a vrátíme na místo, na kterém ze stopy sešel. Tak postupujeme až k cíli, kde psa pochválíme, případně odměníme pamlskem. Po nalezení srnce psa pozorujeme, zda pes zvěř nenačíná. Pokud ano, káravými slovy "Fuj! Co je to?" mu v tom zabráníme a psa "zadaunujeme". Pobarvenou stopu postupně prodlužujeme. Celkem je stopní dráha dvakrát lomená a na jejím konci musí na zkouškách vždy ležet kus spárkaté zvěře.
Slídění
v lese je prakticky totožné s hledáním v poli. Rozdíl je v tom, že pes hledá před námi v lese v kratší vzdálenosti než v poli, abychom mohli psa v méně přehledném terénu sledovat. Slídění cvičíme tak, že psa vypustíme s povelem "Hledej!", a když se od nás vzdálí na více než 30 metrů, dáme mu povel "K zemi!". Po chvilce mu dáme opět povel k hledání. Opakujeme to tak dlouho, až pes přijde na to, že od nás nesmí odbíhat daleko. Musí při tom slídit za zvěří, musí být klidný před zvěří i po výstřelu.
Nahánění
Při nahánění pes prohledává určenou houštinu, v ní ležící zvěř bez povelu zdvihá, hlasitě honí a žene ke střelcům. Tuto disciplínu je důležité nacvičit hlavně u honičů, jejichž vrozenou vlastností je hlasitost na stopě zvěře. Jinak mají hlásit na stopě staré, jinak na čerstvé, což dovedou lovci rozeznat. Podle rozdílné intonace hlasu honiče se dá poznat, jakou zvěř žene. Pes, který se při nahánění neozývá, je v praxi těžko využitelný a neměl by se používat ani do chovu, protože němé nahánění se dědí.
Šoulání
Při šoulání doprovází pes svého vůdce u levé nohy buď volně, nebo na vodítku (barvářském řemenu), nebo může jít za lovcem, tedy v jeho stopách. Proto psa vodíme do lesa po úzkých cestách nejprve na delším řemenu a velíme mu povelem "Za paty!". Nedovolíme mu, aby nás předbíhal. Cvičení opakujeme, dokud si pes nezvykne chodit klidně za námi. Při tomto cviku občas i vystřelíme, aby si pes zvykl i na klid po výstřelu. Pes má po výstřelu zůstat klidně ležet. Potom ho naučíme, aby na pokyn zvednutí ruky zaujal polohu "K zemi!" a na další pokyn vůdce - připažení - se opět za něj opatrně zařadil. Slovní povely se při nácviku ani v praxi při šoulání nemají používat.
Čekaná
Na čekané mají lovec i pes zachovat úplný klid. Pes, který se umí dobře chovat při šoulání a po odložení, nedělá lovci žádné těžkosti ani na čekané. Psa bereme na čekanou v létě a na taková místa, kde jej co nejméně obtěžuje hmyz, zejména komáři. V zimě psa na čekanou nebereme. Po příchodu na čekanou na zemi nebo na vysoký posed dáme psovi povel "K zemi!" a "Zůstaň!". Potom se i my usadíme a čekáme. Psovi nedovolíme, aby byl zvědavý a rozhlížel se na všechny strany, aby kňoural, škrábal se, odháněl mouchy apod. Tiše ho plísníme a dbáme, aby nám pes svým chováním nevyplašil zvěř.

Ahojky, no nevím když chceš dělat nároďák nebo TART, tam je všude přírodní revír v lese a pes se nesmí zvěří rozptylovat musí ho zajímat jen a jen figurant a toho hledá. Jde o to že nevím jak je na tom pes lovecký ale předpokládám, že musí mít zájem o zvěř, ale být poslešný. Aby se pak na zkoušce TARTu nerozhodl jít zrovna hledat srnku místo figuranta a ty jí pak těžko budeš vysvětlovat, že teď ne srnku ale figuranta, jestli mě chápeš?

Navíc nevím (nečetla jsem celý příspěvek) zda se v lovecké kynologii vyžadují až tak přesné stopy jako na zkouškách klasických. Lovecké jsem bohužel nikdy neviděla. Třeba na NZŘ když chceš mít hodně bodů tak aby pes šel pomalu fakt v každé šlápotě jak jsme se o tom bavili nahoře. A ještě horší je to u IPO.

Tak nevím ale spíš bude lepší se rozhodnout co cheš dělat a jestli to baví tebe a psa, tak třeba cvičit loveckou (jako jen tak hrou pro zábavu) a sportovní na zkoušky a přesně.
Ale rozhodnutí je na tobě....já to taky všechno mixuju idyž se říká, že se psovi nemá plést hlava...cvičím normálně podle IPO a NZŘ s mojí holkou a kámoš s ní běhá agility a je nadšená.M

lerry napsal(a):
Velmi děkuji za rady. Ale už jsem tu zase s prosbou o další.
Včera se mi podařilo dostat se se štěňulí na cvičák. Bohužel nemůžeme chodit na nějaké klasické cvičiště, kde probíhá sportovní výcvik- mají totiž (alespoň ty okolní, co jsem objevila na netu) povinnou docházku, což mi mimčo nedovoluje.
Byli jsme tedy cvičit jinde. Paní cvičitelka byla výborná, ale zabývá se převážně bulíky, takže stopy byly dělány "po lovecku" za pomocí zvířecích kůží.
Štěnda se začala koněčně na stopy tvářit nadšeně a šlo jí to výborně, dokonce nám bylo doporučeno, zda nechceme zkusit v budoucnu i nějaké lovecké zkoušky. S těmi jsem tedy vůbec nepočítala, tak jsem hned hlásila, že jsme plánovali spíše nějaké ZVV či Tart. Ale prý to nevadí, že pejsové mohou dělat klidně oboje. Tak nevím. Toď má první otázka : Je to možné kombinovat? Nebude z toho hafule zmatená?
Zatím jsem se snažila, aby jakoukoli zvěř ignorovala (spíš se z ní snažím dělat trošku "honáka" a pomocníka při pouštění koní)
Takže zajíci a jiná divoká ji nedělá zatím problém a když kousek odběhne, dá se snadno odvolat.
Jinak jsme dnes ráno doma zkoušeli opět stopy na kůži, když ji to tak zaujalo a byla i více nadšená. Ale snažila jsme se kůži táhnout po své stopě. Na konec jsem položila ponožku (používám ji jako předmět a aport).
To se chci také zeptat... V knize BO jsem se dočetla, že je nejlépe psa učit, aby předměty označoval zalehnutím, takže jak ponožku vystopuje, tak zalehne. Děláme to správně?
Druhou stopu jsem nejspíš překombinovala. Dělala jsem ji jako první, ale na konec jsem dala i kůži, takže hafule nezalehla, ale vítězoslavně si nacpala ponožku i s kůží do tlamy. Tak jsem se to snažila zachránit a hned jí zavelela aport, což poslechla.
Poslední stopu jsem zkusila podle zdejšího návodu, tedy pamlsek do každé stopy. Šla to moc pěkně, konečně pomaleji (jinak docela dost "frčí", hlavně když jde o ty s kůží), ale asi ji budu muset brzdit ještě víc, všechny pamlsky totiž nesebrala.
Prosím tedy o radu, zda jí nedělám v hlavě guláš, když ten postup u stop, tak míchám.
A co si myslíte o tom loveckém výcviku, když žádný myslivec nejsem a na nějaké hony se v žádném případě nechystáme. Sportovní výcvik je mi tedy rozhodně bližší.
Děkuji moc za rady, jsem z toho teď trochu bezradná.

Konečně chvilka času a můžu se věnovat netu.
Nejdřív si opravdu budeš muset ujasnit čemu se budeš chtít věnovat, jestli loveckému nebo sport. výcviku. Myslím že štastná kombinace nelze, zvláště pak tart a lov. výcvik. Fenka by z toho asi tak nebyla zmatená, ale pořádné výsledky by nebyli ani v jednom. z toho výplívá i jak pokládat stopy. U sportu bych kůži nepoužívala, ale jen pamlsek do každé stopy. Co se týče těch předmětů, tak pes by ho měl buď označit nebo aportovat. aportování je dost těžké, protože si vlastně stopu pošlape jak ho přináší a pak ji musí znovu vypracovat. takže ideální je označování a to může být: vleže, ve stoje nebo v sedě, ale pes nesmí změnit polohu(když předmět označí) a z toho důvodu je nejjednoduší naučit psa zalehávat.
Já taky nejsem žádný myslivec a ani mě to k nim netáhne. Labradora jsem zvolila pro jeho lidumilskou povahu a prvního psa jsem chtěla nějakého jednoduchého na výcvik. Ani ve snu mě nenapadlo že se do toho tak zapálím a budu ho stále otravovat cvičákem, myslela jsem si že tam budu chodit jen rok aby jsme se něco přiučili.
takže je to jen na tobě pro co se rozhodneš. nebo uvidíš že tvojí hafuli to nebude vůbec bavit a kvůli ní přejdeš na druhou stranu

dita napsal(a):
Konečně chvilka času a můžu se věnovat netu.
Nejdřív si opravdu budeš muset ujasnit čemu se budeš chtít věnovat, jestli loveckému nebo sport. výcviku. Myslím že štastná kombinace nelze, zvláště pak tart a lov. výcvik. Fenka by z toho asi tak nebyla zmatená, ale pořádné výsledky by nebyli ani v jednom. z toho výplívá i jak pokládat stopy. U sportu bych kůži nepoužívala, ale jen pamlsek do každé stopy. Co se týče těch předmětů, tak pes by ho měl buď označit nebo aportovat. aportování je dost těžké, protože si vlastně stopu pošlape jak ho přináší a pak ji musí znovu vypracovat. takže ideální je označování a to může být: vleže, ve stoje nebo v sedě, ale pes nesmí změnit polohu(když předmět označí) a z toho důvodu je nejjednoduší naučit psa zalehávat.
Já taky nejsem žádný myslivec a ani mě to k nim netáhne. Labradora jsem zvolila pro jeho lidumilskou povahu a prvního psa jsem chtěla nějakého jednoduchého na výcvik. Ani ve snu mě nenapadlo že se do toho tak zapálím a budu ho stále otravovat cvičákem, myslela jsem si že tam budu chodit jen rok aby jsme se něco přiučili.
takže je to jen na tobě pro co se rozhodneš. nebo uvidíš že tvojí hafuli to nebude vůbec bavit a kvůli ní přejdeš na druhou stranu

Dito, to je nadherna, az melancholicka fotka, ta je uplne do souteze, kdybys ji chtela vycistit a upravit, tak mi ji posli, nema chybu.

dejavu napsal(a):
Dito, to je nadherna, az melancholicka fotka, ta je uplne do souteze, kdybys ji chtela vycistit a upravit, tak mi ji posli, nema chybu.

tak jsem ti ji poslala, tedy dvě podobný jestli nevadí.

lerry napsal(a):
Velmi děkuji za rady. Ale už jsem tu zase s prosbou o další.
Včera se mi podařilo dostat se se štěňulí na cvičák. Bohužel nemůžeme chodit na nějaké klasické cvičiště, kde probíhá sportovní výcvik- mají totiž (alespoň ty okolní, co jsem objevila na netu) povinnou docházku, což mi mimčo nedovoluje.
Byli jsme tedy cvičit jinde. Paní cvičitelka byla výborná, ale zabývá se převážně bulíky, takže stopy byly dělány "po lovecku" za pomocí zvířecích kůží.
Štěnda se začala koněčně na stopy tvářit nadšeně a šlo jí to výborně, dokonce nám bylo doporučeno, zda nechceme zkusit v budoucnu i nějaké lovecké zkoušky. S těmi jsem tedy vůbec nepočítala, tak jsem hned hlásila, že jsme plánovali spíše nějaké ZVV či Tart. Ale prý to nevadí, že pejsové mohou dělat klidně oboje. Tak nevím. Toď má první otázka : Je to možné kombinovat? Nebude z toho hafule zmatená?
Zatím jsem se snažila, aby jakoukoli zvěř ignorovala (spíš se z ní snažím dělat trošku "honáka" a pomocníka při pouštění koní)
Takže zajíci a jiná divoká ji nedělá zatím problém a když kousek odběhne, dá se snadno odvolat.
Jinak jsme dnes ráno doma zkoušeli opět stopy na kůži, když ji to tak zaujalo a byla i více nadšená. Ale snažila jsme se kůži táhnout po své stopě. Na konec jsem položila ponožku (používám ji jako předmět a aport).
To se chci také zeptat... V knize BO jsem se dočetla, že je nejlépe psa učit, aby předměty označoval zalehnutím, takže jak ponožku vystopuje, tak zalehne. Děláme to správně?
Druhou stopu jsem nejspíš překombinovala. Dělala jsem ji jako první, ale na konec jsem dala i kůži, takže hafule nezalehla, ale vítězoslavně si nacpala ponožku i s kůží do tlamy. Tak jsem se to snažila zachránit a hned jí zavelela aport, což poslechla.
Poslední stopu jsem zkusila podle zdejšího návodu, tedy pamlsek do každé stopy. Šla to moc pěkně, konečně pomaleji (jinak docela dost "frčí", hlavně když jde o ty s kůží), ale asi ji budu muset brzdit ještě víc, všechny pamlsky totiž nesebrala.
Prosím tedy o radu, zda jí nedělám v hlavě guláš, když ten postup u stop, tak míchám.
A co si myslíte o tom loveckém výcviku, když žádný myslivec nejsem a na nějaké hony se v žádném případě nechystáme. Sportovní výcvik je mi tedy rozhodně bližší.
Děkuji moc za rady, jsem z toho teď trochu bezradná.

Díky za odpovědi. Zkusíme se poohédnout, zda by se opravdu v okolí nenašla nějaká možnost cvičit nepravidelně ten sport. Ten mne přeci jen láká víc.
Dejavu, díky za podrobný popis loveckého odvětví- byla to pro mne velká neznámá, tak mám teď trošku lepší přehled.
Na těch lovec. zkouškách se absolvuje vždy jedna ze jmenovaných disciplín nebo je to nějak kombinováno? Na tom cvičáku jsme zkoušeli i jednu stopu na barvu a to hafuli třeba nezaujalo vůbec. Možná zabírala na tu kůži jen proto, že jí to vonělo.
Jinak je to na tohle hrozný bufet, už jsem ji na vycházkách párkrát načapala u různých zdechlin, jedna už se hemžila červy. Brrrrr.
Tak za tohle jí tedy vždycky hooodně nadávám.
Zatím budeme stopovat raději na ty pamlsky a na kůži jen občas pro oživení.
Ještě jednou díky, napíšu pak, jak se nám daří.

lerry napsal(a):
Díky za odpovědi. Zkusíme se poohédnout, zda by se opravdu v okolí nenašla nějaká možnost cvičit nepravidelně ten sport. Ten mne přeci jen láká víc.
Dejavu, díky za podrobný popis loveckého odvětví- byla to pro mne velká neznámá, tak mám teď trošku lepší přehled.
Na těch lovec. zkouškách se absolvuje vždy jedna ze jmenovaných disciplín nebo je to nějak kombinováno? Na tom cvičáku jsme zkoušeli i jednu stopu na barvu a to hafuli třeba nezaujalo vůbec. Možná zabírala na tu kůži jen proto, že jí to vonělo.
Jinak je to na tohle hrozný bufet, už jsem ji na vycházkách párkrát načapala u různých zdechlin, jedna už se hemžila červy. Brrrrr.
Tak za tohle jí tedy vždycky hooodně nadávám.
Zatím budeme stopovat raději na ty pamlsky a na kůži jen občas pro oživení.
Ještě jednou díky, napíšu pak, jak se nám daří.

Je krásná!
Jen mě ještě napadlo a to že tvoje fenka je kříženec takže nemá PP a není lovecké plemeno a tzn. že tě nepřipustí na žádné lovecké zkoušky!! Takže by jsi to cvičila opravdu jen pro radost a ani by ti to nikdo neohodnotil. Což mě naštavlo taky jsem to chtěla zkusit. Ale teď mě to už nemrzí, štvalo mě to jen ze začátku. Výcviku zdar.

lerry napsal(a):
Díky za odpovědi. Zkusíme se poohédnout, zda by se opravdu v okolí nenašla nějaká možnost cvičit nepravidelně ten sport. Ten mne přeci jen láká víc.
Dejavu, díky za podrobný popis loveckého odvětví- byla to pro mne velká neznámá, tak mám teď trošku lepší přehled.
Na těch lovec. zkouškách se absolvuje vždy jedna ze jmenovaných disciplín nebo je to nějak kombinováno? Na tom cvičáku jsme zkoušeli i jednu stopu na barvu a to hafuli třeba nezaujalo vůbec. Možná zabírala na tu kůži jen proto, že jí to vonělo.
Jinak je to na tohle hrozný bufet, už jsem ji na vycházkách párkrát načapala u různých zdechlin, jedna už se hemžila červy. Brrrrr.
Tak za tohle jí tedy vždycky hooodně nadávám.
Zatím budeme stopovat raději na ty pamlsky a na kůži jen občas pro oživení.
Ještě jednou díky, napíšu pak, jak se nám daří.

Vis, co by bylo nejlepsi? Byt tebou bych s ni jela na ten vycvikovy prazdninovy tabor do Bitova, hodne inzerovali i tady na ifaune. Zjistis, co psa bavi a jak se co cvici a pak si vyberes, co s nim budes delat a co ne. Navic si tam pohraje se psy. Mimochodem je to prekrasny pejsek, toho bych taky brala. :-)

lerry napsal(a):
Díky za odpovědi. Zkusíme se poohédnout, zda by se opravdu v okolí nenašla nějaká možnost cvičit nepravidelně ten sport. Ten mne přeci jen láká víc.
Dejavu, díky za podrobný popis loveckého odvětví- byla to pro mne velká neznámá, tak mám teď trošku lepší přehled.
Na těch lovec. zkouškách se absolvuje vždy jedna ze jmenovaných disciplín nebo je to nějak kombinováno? Na tom cvičáku jsme zkoušeli i jednu stopu na barvu a to hafuli třeba nezaujalo vůbec. Možná zabírala na tu kůži jen proto, že jí to vonělo.
Jinak je to na tohle hrozný bufet, už jsem ji na vycházkách párkrát načapala u různých zdechlin, jedna už se hemžila červy. Brrrrr.
Tak za tohle jí tedy vždycky hooodně nadávám.
Zatím budeme stopovat raději na ty pamlsky a na kůži jen občas pro oživení.
Ještě jednou díky, napíšu pak, jak se nám daří.

Děkujeme za pochvalu .
No mě se to také moc nezdá, že by mohl kříženec RTW s GR dělat lovecké zkoušky... Takže se nejspíš vrátíme k našemu původnímu záměru a zkusíme dělat jen ten výcvik sportovní

m napsal(a):
Ahoj, chtěla bych se zeptat jestli máte někdo zkušenosti (dlouhodobější ) s metodou výuky stopy "na pamlsky do každé šlápoty" nebo jak to nazvat. je to prý metoda "mistrů ze zahraničí". Od mala až do dospělce se stopa provádí tak, že se do každé šlápoty dá pamlsek, aby pak pes vyhledával takovým stylem stopu, že jde čumákem od šlápoty ke šlápotě, tj. naprosto přesně. Má to nějaký význam?
Dělám to tak s mlaďoškou.
S minulým psem jsem zkoušela ze začátku metodu, že jsem do každý šlápoty "ťupla" pytlíkem s vařeným masem (ťed tam dávám pamlsek). A to bylo docela dobré ale náročné a jen na kratší stopy.
Evi víš o tom něco???M

No, já bych loveckou a „služebně-pracovní“ kynologii nemíchala. Míchat agility, tart, NZŘ... proč ne, ale rozdílnost mezi loveckou a „služební“ kynologií je velký. A to i ve stopách.
Těžko budete psovi vysvětlovat, že z „lidské“ stopy nemá sejít na zvířecí, která je pro něj zajímavější (pokud ji „zná“, něco jiného je, když se od počátku učí na lidskou a je učen, že zvířecí má ignorovat). To by musel být opravdu velmi, velmi, velmi dobrý stopař, aby se udržel na lidské stopě, když ví, že „může“ jít po stopě zvířecí. Pokud chcete dělat „klasický výcvik“, dělejte i „klasickou“ stopu. Já bych se přikláněla i k tomu, aby jste přestala se zvířecí kůží, aby jste později neměla problémy se zmiňovaným křížením lidské stopy stopou zvířecí. Ale třeba se pletu. Je to dobrá motivace, ale co to udělá s vyhodnocením situace psa (na následujících stopách), nejsem si jistá...