Vyříkání psů

chibet napsal(a):
Chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na to nechat si to psy nebo fenky vyříkat. Hodně jsem slyšela jenom ať si to vyříkají, ale musím říct, že já s tím nesouhlasím. Za 1. mám strach o svou fenku, aby se jí něco nestalo. Za 2. si nepřeji , aby se má fenka rvala. 3. mám pocit, že když se jednou začne rvát bude se rvát víc než, když jí nenechám rvát. A taky jsem slyšela, že když jsou rvou feny, tak je to daleko horší než psi. Na druhou stranu jestli budu mít doma 2 fenky tak si myslím, že by si to asi měly vyříkat. Jaký máte názor vy a zkušenost.
Alena

Měla jsem 2 fenky, a jedna byla dominantní jako blázen, druhá naopak submisivní, takže bylo dobře. Byly spolu od štěněte, takže "stará" si svý ohlídala.
Taky bych nenechala psy rvát, ze stejných důvodů.

chibet napsal(a):
Chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na to nechat si to psy nebo fenky vyříkat. Hodně jsem slyšela jenom ať si to vyříkají, ale musím říct, že já s tím nesouhlasím. Za 1. mám strach o svou fenku, aby se jí něco nestalo. Za 2. si nepřeji , aby se má fenka rvala. 3. mám pocit, že když se jednou začne rvát bude se rvát víc než, když jí nenechám rvát. A taky jsem slyšela, že když jsou rvou feny, tak je to daleko horší než psi. Na druhou stranu jestli budu mít doma 2 fenky tak si myslím, že by si to asi měly vyříkat. Jaký máte názor vy a zkušenost.
Alena

Rvaní by se u psů mělo trestat. Pokud se můj pes pokouší si začít, dostane pořádně vysvětleno, že se to nedělá. Pokud ho napadne jiný es, jen ho odtáhnu a mírně slovně pokárám. Dělám to tak už delší dobu a můj dominantní pes se zklidnil.
Občas se ale může stát, že dva psi nebo feny (ono je to jedno) se natolik nesnáší, že nejste schopní už podesáté cvičit na cvičáku a podobně. Prostě psi přes všechny tresty vyjíždějí dál, a nebo, ještě hůř, druhému majiteli je to jedno. V tom případě jsem to dvakrát udělala, vždy tak, aby si začal druhý pes a svého jsem pak nemusela nějak trestat, a přitom mu to "nedovolit". Můj pes udělal pořádek a od té doby byl ze strany provokatéra klid. Pozor na koše - připněte je karabinou k obojkům, aby si je nesundali. A použijte to opravdu až v extrémním případě po dohodě s druhým majitelem. Aby to nedělalo zlou krev.

chibet napsal(a):
Chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na to nechat si to psy nebo fenky vyříkat. Hodně jsem slyšela jenom ať si to vyříkají, ale musím říct, že já s tím nesouhlasím. Za 1. mám strach o svou fenku, aby se jí něco nestalo. Za 2. si nepřeji , aby se má fenka rvala. 3. mám pocit, že když se jednou začne rvát bude se rvát víc než, když jí nenechám rvát. A taky jsem slyšela, že když jsou rvou feny, tak je to daleko horší než psi. Na druhou stranu jestli budu mít doma 2 fenky tak si myslím, že by si to asi měly vyříkat. Jaký máte názor vy a zkušenost.
Alena

Já žádné vyříkávání mezi navzájem si cizími psy nedoporučuji. Viděla jsem to na cvičáku a vždy to dopadlo nevalně. Dominantnímu psovi narostou ramena a získá zkušenost, že rvačky jsou povoleny, submisivní pes ztratí i ten zbytek sebevědomí co měl. Já občas (velmi zřídka) dovolím našim psům, aby sejmuli drzého psa sami, je to vždy proto, že s jejich majitelem není rozumná dohoda. Naši psi nepoužívají při konfliktech zuby, tak si to občas můžu dovolit. V domácí smečce je to o něčem jiném.

chibet napsal(a):
Chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na to nechat si to psy nebo fenky vyříkat. Hodně jsem slyšela jenom ať si to vyříkají, ale musím říct, že já s tím nesouhlasím. Za 1. mám strach o svou fenku, aby se jí něco nestalo. Za 2. si nepřeji , aby se má fenka rvala. 3. mám pocit, že když se jednou začne rvát bude se rvát víc než, když jí nenechám rvát. A taky jsem slyšela, že když jsou rvou feny, tak je to daleko horší než psi. Na druhou stranu jestli budu mít doma 2 fenky tak si myslím, že by si to asi měly vyříkat. Jaký máte názor vy a zkušenost.
Alena

Ono je to situace od situace. Ovšem jako celek jsem proti, aby si to psi "sami vyříkali". Já osobně, pokud vidím, že je to možné ovlivnit (vlastní pes, schylující se k rvačce ap.) zasáhnu-nedovolím. Když už se začnou psi rvát, je většinou již pozdě do toho zasahovat.
I já máš štěstí na "rozumné" psy, kteří se mi neperou a když kavalírka dospívala a sem tam měli nějaké drobné roztržky s šeltičkou, stačilo je po malé chvíli okřiknout, ať toho nechají a mám do teď klid.
Pravdou je, že někdy hry psů vypadají, že se chtějí vzájemně zakousnout a někteří lidé na to reagují skoro bezvýsledným kičením po psech. Je to ale zbytečné, protorže je to opravdu jen hra a pošťuchování. V takových případech jsem v pozoru a včas bych rozhodně zasáhla. Ovšem ne zbytečně - jen když si na únosné míře hrají a ani jeden psychicky netrpí. (Třeba pes stále si podmaňující již se vzdávajícího psa - to bych netrpěla).
Každopádně raději upřednostním trochu zbytečný zásah, jak zásah pozdě.
Ovšem zkušenost z mládí: kdy jsem potkala na ulici středně velkého "opuštěného" voříška, který vrčel na mou mladou fenku něm.ov., já ji zakazovala jakýkoliv shodný projev a dokonce jsem ji zatáhla za sebe a výsledek - ten vořech mě pokousal a pak teprve klidným krokem přišel asi 15 letý páníček a bezeslova psa odvedl... Od té doby vždy zvažuji vznikající situaci .

chibet napsal(a):
Chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na to nechat si to psy nebo fenky vyříkat. Hodně jsem slyšela jenom ať si to vyříkají, ale musím říct, že já s tím nesouhlasím. Za 1. mám strach o svou fenku, aby se jí něco nestalo. Za 2. si nepřeji , aby se má fenka rvala. 3. mám pocit, že když se jednou začne rvát bude se rvát víc než, když jí nenechám rvát. A taky jsem slyšela, že když jsou rvou feny, tak je to daleko horší než psi. Na druhou stranu jestli budu mít doma 2 fenky tak si myslím, že by si to asi měly vyříkat. Jaký máte názor vy a zkušenost.
Alena

Kdybych je doma nechala, aby si všechno vyříkaly, asi bych se z toho picla Máme čtyři feny dohromady, 3 SAO (matka s dcerami) a jedna vykastrovaná kříženka NO, jedna asiatka je navíc hluchá, takže okřiknout se dá těžko, takže každý nepokoj potlačím hned v zárodku, protože pokud jsem tam já, tak to řeším já. Občas dojde k potyčce, hlavně když hárají, jsou pak nervóznější, dostanou na čumec obě a pak je klid. Po hárání se zas láskyplně okusují a honí.
To, že když se servou feny, je to horší než psi, jsem také slyšela. Máme ještě dva psi a z jejich rvaček bylo jen spousta drobných poranění, nic vážného, po cca 20 min přestanou sami. Když se známým začli rvát holky, vypadaly pak mnohem hůř, ale nevím, jestli se z toho dá něco usuzovat.
Co se týká cizích psů, musím je před svými ochránit , takže bych je nechala, jen kdyby byli v ohrožení - a to se asi hned tak nestane.

asy napsal(a):
Kdybych je doma nechala, aby si všechno vyříkaly, asi bych se z toho picla Máme čtyři feny dohromady, 3 SAO (matka s dcerami) a jedna vykastrovaná kříženka NO, jedna asiatka je navíc hluchá, takže okřiknout se dá těžko, takže každý nepokoj potlačím hned v zárodku, protože pokud jsem tam já, tak to řeším já. Občas dojde k potyčce, hlavně když hárají, jsou pak nervóznější, dostanou na čumec obě a pak je klid. Po hárání se zas láskyplně okusují a honí.
To, že když se servou feny, je to horší než psi, jsem také slyšela. Máme ještě dva psi a z jejich rvaček bylo jen spousta drobných poranění, nic vážného, po cca 20 min přestanou sami. Když se známým začli rvát holky, vypadaly pak mnohem hůř, ale nevím, jestli se z toho dá něco usuzovat.
Co se týká cizích psů, musím je před svými ochránit , takže bych je nechala, jen kdyby byli v ohrožení - a to se asi hned tak nestane.

A ještě se zeptám kdyby jsem měla doma 2 fenky , tak nenechávat vyříkat? Hned v zárodku to utnout, ale měla bych strach, že když doma nebudu a náhodou se něco stane nebo já nevím. Co u sebe vím, že kdybych to viděla jak se moje dvě fenky perou taky bych je nenechala, ale co když nebudu doma?

chibet napsal(a):
A ještě se zeptám kdyby jsem měla doma 2 fenky , tak nenechávat vyříkat? Hned v zárodku to utnout, ale měla bych strach, že když doma nebudu a náhodou se něco stane nebo já nevím. Co u sebe vím, že kdybych to viděla jak se moje dvě fenky perou taky bych je nenechala, ale co když nebudu doma?

Když nebudete doma, tak to samozřejmě neovlivníte . Ale nebojte se toho, rvačky mezi "vlastními" psy nejsou běžné, a když už, tak jen šarvátky a pokud by to mělo být vážnější, věřte mi, to odpozorujete (přichází to zpravidla postupně, ne z čistého nebe) a pak teprve by jste musela řešit to, "co když budou sami spolu doma".
Tedy já říkám doslova hned nezakazovat-při jednom provokatérském pohledu, ale omezovat. (Je to jako s dětmi). To ucítíte, kdy je to potřeba je okřiknout, kdy i trochu plesknout a kdy ne. (Já umím pořádně zařvat, takže k plesknutí přes čumák u nás ani nedojde).
Ono to je jiné první dny se štěnětem a jiné pak v době jeho dospívání. To mezidobí je většinou v klidu a do té doby se podle citu sama naučíte-vhodně zvážíte, kdy zasáhnout a kdy ne.

chibet napsal(a):
A ještě se zeptám kdyby jsem měla doma 2 fenky , tak nenechávat vyříkat? Hned v zárodku to utnout, ale měla bych strach, že když doma nebudu a náhodou se něco stane nebo já nevím. Co u sebe vím, že kdybych to viděla jak se moje dvě fenky perou taky bych je nenechala, ale co když nebudu doma?

Já myslím, že je zbytečné se takhle strašit dopředu. Jestli je vaše současná fenka dominantnější, tak si tu další vyberte submisivní a mírnou, v tom vám poradí chovatel, povaha se na štěňátku pozná hodně brzy. Pak vás takovéto problémy třeba úplně minou a když ne, tak v době vaší nepřítomnosti fenky oddělíte, s vámi můžou být pohromadě.

asy napsal(a):
Já myslím, že je zbytečné se takhle strašit dopředu. Jestli je vaše současná fenka dominantnější, tak si tu další vyberte submisivní a mírnou, v tom vám poradí chovatel, povaha se na štěňátku pozná hodně brzy. Pak vás takovéto problémy třeba úplně minou a když ne, tak v době vaší nepřítomnosti fenky oddělíte, s vámi můžou být pohromadě.

Zatím se u naší fenky nedá na 100 procent říct jestli je dominannější vůči psům. Neustále se vyvíjí, tak mi to připadne , protože před pár měsíci jí ještě všichni válcovali a říkali o ní, že je to nejhodnější pes na cvičáku.Protože nás doma chytla sportovní kynologie, tak by jsme chtěli fenku sebevědomější trošku dominantnější , temperamentní nevím jak to napsat .

chibet napsal(a):
Zatím se u naší fenky nedá na 100 procent říct jestli je dominannější vůči psům. Neustále se vyvíjí, tak mi to připadne , protože před pár měsíci jí ještě všichni válcovali a říkali o ní, že je to nejhodnější pes na cvičáku.Protože nás doma chytla sportovní kynologie, tak by jsme chtěli fenku sebevědomější trošku dominantnější , temperamentní nevím jak to napsat .

To, že by jste si vybrali povahově "měkčí" fenku, vůbec neznamená, že by nebyla temperamentní. Co se týká poslušnosti a stop, není problém, jedině v obraně by ze začátku mohla být ne tak razantní, ale to se dá naučit. Submisivní fenka klidně může být nejživější z celého vrhu.
Pozorujte, jak se vaše čubina chová s podobně starými a velkými zvířaty, případně většími, jestli se snaží prosadit. A jaká je před staršími, jestli lehne na záda nebo se šponuje na špičkách.

asy napsal(a):
To, že by jste si vybrali povahově "měkčí" fenku, vůbec neznamená, že by nebyla temperamentní. Co se týká poslušnosti a stop, není problém, jedině v obraně by ze začátku mohla být ne tak razantní, ale to se dá naučit. Submisivní fenka klidně může být nejživější z celého vrhu.
Pozorujte, jak se vaše čubina chová s podobně starými a velkými zvířaty, případně většími, jestli se snaží prosadit. A jaká je před staršími, jestli lehne na záda nebo se šponuje na špičkách.

Jo jo začnu jí víc pozorovat. S žádným psem problém není, ale to je asi jasný. S fenkami, které zná od mala a jsou starší, a stejně velký taky ne, ale mám pocit, že mladší fenky si chce podřizovat a pokud jí neusměrním tak by na ně jakoby brblala. Po první se chytla s fenkou na štědrý den. Kamarádka má asi o 5 měsíců mladší fenku německé dogy. Dogánek má přes 60 kg a je kapku větší. Doga je neuvěřitelně temperamentní a dle majitele i trochu dominantní. Když jsou za plotem nebo jsou na vodítku, tak vrtí na sebe oasem a jsou spokojeni, ale na volno na ni doga skáče a naší se to moc nelíbí, že na ni doga skáče naše zavrčela a za chvili byly v sobě. Pak šly na vodítko a zase dobrý. Ale zase na druhou stranu mám pocit, že máme "měkčí" fenku. Děláme asi 4 měsíce obrany a tam naší to dost sebevědomí chybí. Vím, že jsme taky začali pozdě, že všechno chce od mala a formou hrou. Ale trochu musím to zaklepat vidím zlepšení, že při prudkých pohybech figuranta už není tak plachá a vidím v tomhle pokrok. Nechce se jí s cizím člověkem hrát nebo jak to napsat. Zatím nemá kořistnický pud na tohle Jinak je moc šikovná temperamentní, když má chuť cvičit, tak je to radost,ale v některých situacích je víc jak to napsat citlivá. Např. na výstavách. Ucítí nějakou napjatou atmo a chce jít pryč např. u rozhodčího. Máme možnost pokud se to povede mít štěně od sebevědémé temperamentní a pro nás úžasné hovice. Vím, že to taky nic neznamená.I když štěně může být jiný, ale možná už moc předbíhám.

eva nohelova napsal(a):
Ono je to situace od situace. Ovšem jako celek jsem proti, aby si to psi "sami vyříkali". Já osobně, pokud vidím, že je to možné ovlivnit (vlastní pes, schylující se k rvačce ap.) zasáhnu-nedovolím. Když už se začnou psi rvát, je většinou již pozdě do toho zasahovat.
I já máš štěstí na "rozumné" psy, kteří se mi neperou a když kavalírka dospívala a sem tam měli nějaké drobné roztržky s šeltičkou, stačilo je po malé chvíli okřiknout, ať toho nechají a mám do teď klid.
Pravdou je, že někdy hry psů vypadají, že se chtějí vzájemně zakousnout a někteří lidé na to reagují skoro bezvýsledným kičením po psech. Je to ale zbytečné, protorže je to opravdu jen hra a pošťuchování. V takových případech jsem v pozoru a včas bych rozhodně zasáhla. Ovšem ne zbytečně - jen když si na únosné míře hrají a ani jeden psychicky netrpí. (Třeba pes stále si podmaňující již se vzdávajícího psa - to bych netrpěla).
Každopádně raději upřednostním trochu zbytečný zásah, jak zásah pozdě.
Ovšem zkušenost z mládí: kdy jsem potkala na ulici středně velkého "opuštěného" voříška, který vrčel na mou mladou fenku něm.ov., já ji zakazovala jakýkoliv shodný projev a dokonce jsem ji zatáhla za sebe a výsledek - ten vořech mě pokousal a pak teprve klidným krokem přišel asi 15 letý páníček a bezeslova psa odvedl... Od té doby vždy zvažuji vznikající situaci .

No, právě... Nechci, aby se můj už tak dost dominantní labís rval, ale jak ho to odnaučit, když bydlíme na vsi a všichni jeho "soupeři" tam běhají volně, pán nikde? Po několika zkušenostech vím, že s některými mi nezbývá, než Sama pustit, aby měli rovné šance a nejlépe jít pryč - Sam je pak opatrnější a do rvačky se nepustí, nebo dřív přestane a běží za mnou. Když mu stojím za zadkem nebo je na vodítku, chová se jak smyslů zbavený - cítí se omezený, ohrožený, má ve mně podporu a zároveň brání - myslím, že je to směs těchto instinktů. U jiných psů, kteří se dají křikem odehnat (už je znám), Sama naopak chytnu, vezmu k noze, tlumím jeho projevy a cizího psa k němu nepustím. Ale u těch odhodlanějších prostě sama střetu nezabráním . Nevíte, jak to řešit? Sam si takhle už zvykl, že po setkání se psem přichází boj a ve městě musím dávat pořádný pozor, aby k něčemu nedošlo. Pokud cizího psa vidím včas, poslechne, nechá se odvolat, ale lidé často podceňují situaci, protože vidí labíse a "ti jsou přeci hodní"...
Je pravda, že už se takhle popral x-krát (většinou s různými kříženci NO) a nikdy se nic vážného nestalo. Připadá mi, že jsou ty rvačky trochu ritualizované a i zábava - vypadá to hrozivě, chlupy a sliny lítají, pak se odtrhnou, a nic jim není. Naštěstí! Ale mám strach, že natrefíme na nějakého zabijáka, Sam ho vyprovokuje...

chibet napsal(a):
Jo jo začnu jí víc pozorovat. S žádným psem problém není, ale to je asi jasný. S fenkami, které zná od mala a jsou starší, a stejně velký taky ne, ale mám pocit, že mladší fenky si chce podřizovat a pokud jí neusměrním tak by na ně jakoby brblala. Po první se chytla s fenkou na štědrý den. Kamarádka má asi o 5 měsíců mladší fenku německé dogy. Dogánek má přes 60 kg a je kapku větší. Doga je neuvěřitelně temperamentní a dle majitele i trochu dominantní. Když jsou za plotem nebo jsou na vodítku, tak vrtí na sebe oasem a jsou spokojeni, ale na volno na ni doga skáče a naší se to moc nelíbí, že na ni doga skáče naše zavrčela a za chvili byly v sobě. Pak šly na vodítko a zase dobrý. Ale zase na druhou stranu mám pocit, že máme "měkčí" fenku. Děláme asi 4 měsíce obrany a tam naší to dost sebevědomí chybí. Vím, že jsme taky začali pozdě, že všechno chce od mala a formou hrou. Ale trochu musím to zaklepat vidím zlepšení, že při prudkých pohybech figuranta už není tak plachá a vidím v tomhle pokrok. Nechce se jí s cizím člověkem hrát nebo jak to napsat. Zatím nemá kořistnický pud na tohle Jinak je moc šikovná temperamentní, když má chuť cvičit, tak je to radost,ale v některých situacích je víc jak to napsat citlivá. Např. na výstavách. Ucítí nějakou napjatou atmo a chce jít pryč např. u rozhodčího. Máme možnost pokud se to povede mít štěně od sebevědémé temperamentní a pro nás úžasné hovice. Vím, že to taky nic neznamená.I když štěně může být jiný, ale možná už moc předbíhám.

Já jsem tím nemyslela, jako že se vaše čubina hned chystá prát , to jsou třeba jen drobné náznaky v postavení těla při seznamování, sklopení hlavy apod.
S tou citlivostí, to může souviset i s celkovou vyrovnaností (zas něco dalšího než je temperament nebo dominance). Mám podobnou doma, oproti svojí sestře (tu máme taky) submisivnější, ale mnohem živější, občas v právě napjatých situacích trochu sklon jednat zbrkle, prostě rychle pryč. Její mamina je s dominancí tak uprostřed, ale naprosto vyrovnaná, nerozhodí jí nic. Druhá sestra je nejdominantnější a zas velmi vyrovnaná. To jen k tomu, jestli povaha bude po rodičích nebo ne. Možná u většiny ano, ale vždy se může vyskytnout někdo "jiný".
Podle toho, co píšete s tou dogou, úplně submisivní nebude, to by sebou práskla na záda a dělala mrtvou
S tím, že je někdy citlivější, jedině trénovat a trénovat jakékoliv stresové situace. Vyrovnaný pes bude možná trochu vyjukaný napoprvé, pak bude suverénní. Citlivější to musí projít mnohem víckrát, aby získal v té situaci jistotu. Jestli si dobře pamatuju, ta vaše je ještě dost mladá, já myslím, že v úplné dospělosti (mezi 2. a 3. rokem) i ty obrany bude mít skvělé.
Jenom jako příklad - kladina na cvičáku. Mamina ji přešla jednou a měla to zmáknuté, tu "citlivku" jsem musela převláčet snad desetkrát, ale nakonec to má na háku taky.
Jak to tak čtu, tak by jste potřebovali submisivní, temperamentní, vyrovnanou (k té první) - takže stačí napsat objednávku

asy napsal(a):
Já jsem tím nemyslela, jako že se vaše čubina hned chystá prát , to jsou třeba jen drobné náznaky v postavení těla při seznamování, sklopení hlavy apod.
S tou citlivostí, to může souviset i s celkovou vyrovnaností (zas něco dalšího než je temperament nebo dominance). Mám podobnou doma, oproti svojí sestře (tu máme taky) submisivnější, ale mnohem živější, občas v právě napjatých situacích trochu sklon jednat zbrkle, prostě rychle pryč. Její mamina je s dominancí tak uprostřed, ale naprosto vyrovnaná, nerozhodí jí nic. Druhá sestra je nejdominantnější a zas velmi vyrovnaná. To jen k tomu, jestli povaha bude po rodičích nebo ne. Možná u většiny ano, ale vždy se může vyskytnout někdo "jiný".
Podle toho, co píšete s tou dogou, úplně submisivní nebude, to by sebou práskla na záda a dělala mrtvou
S tím, že je někdy citlivější, jedině trénovat a trénovat jakékoliv stresové situace. Vyrovnaný pes bude možná trochu vyjukaný napoprvé, pak bude suverénní. Citlivější to musí projít mnohem víckrát, aby získal v té situaci jistotu. Jestli si dobře pamatuju, ta vaše je ještě dost mladá, já myslím, že v úplné dospělosti (mezi 2. a 3. rokem) i ty obrany bude mít skvělé.
Jenom jako příklad - kladina na cvičáku. Mamina ji přešla jednou a měla to zmáknuté, tu "citlivku" jsem musela převláčet snad desetkrát, ale nakonec to má na háku taky.
Jak to tak čtu, tak by jste potřebovali submisivní, temperamentní, vyrovnanou (k té první) - takže stačí napsat objednávku

Díka za rady a povzbuzení. A věřím, že se naše citlivka srovná. Je to lepší a lepší, ale nechci to zakřiknout. Jak jsme se až po delší době dozvěděli tak se pomamila .Máma byla taky taková , ale postupně se to spravilo. Naše hovice např. dělala takový scény, že nebude jezdit autem a teď jezdí jak šéf.
Jinak
Objednávka napsána a ještě doplněna o pár drobností.

chibet napsal(a):
Chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na to nechat si to psy nebo fenky vyříkat. Hodně jsem slyšela jenom ať si to vyříkají, ale musím říct, že já s tím nesouhlasím. Za 1. mám strach o svou fenku, aby se jí něco nestalo. Za 2. si nepřeji , aby se má fenka rvala. 3. mám pocit, že když se jednou začne rvát bude se rvát víc než, když jí nenechám rvát. A taky jsem slyšela, že když jsou rvou feny, tak je to daleko horší než psi. Na druhou stranu jestli budu mít doma 2 fenky tak si myslím, že by si to asi měly vyříkat. Jaký máte názor vy a zkušenost.
Alena

Mam 5 fen a 6 psu a nikdy je nenecham si to vyrikat, ja jsem sef a rvacky netoleruju. Pokud uz k necemu dojde, tak mezi ne vlitnu a poradne potrestam. Mame 2 feny co se nesnaseji, furt jedna druhou hlida a vrci na sebe, ale do rvacky se pusti tak 2x za rok. To ze se feny perou hur nez psi je pravda, cubizny se perou daleko zurivejc. My mame vsech 11 psu pohromade v kotci a je to v pohode, protoze za kazdou rvacku jsou potrestany. Kdyz ji nechate rvat, tak si bude myslet, ze se to smi.

Všechny příspěvky od žen jsou proti tomu aby si to psi vyříkali.Chápu že žena je od přírody přehnaně přecitlivělá a bojácná a často si nechce přiznat realitu přírody.Psů kteří mají připosr..é paničky a pánečky je mi opravdu líto..Ale musím říct že naštěstí jsou vyjímky..Jsou ženy které chovají psy v souladu s přírodou a psa odepnou a nechají ho se porvat...Ono totiž platí, že z každé rvačky můžete vyjít jen silnější, i když prohrajete.A platí to i u psů...Ale pozor!...Samozřejmě že si psi musí být rovni..Je jasné že pitbula nepustím na jezevčíka, ale např.můj hasky už pár pitbulům ukázal kdo má najblíže k vlku.

eduard wolf napsal(a):
Všechny příspěvky od žen jsou proti tomu aby si to psi vyříkali.Chápu že žena je od přírody přehnaně přecitlivělá a bojácná a často si nechce přiznat realitu přírody.Psů kteří mají připosr..é paničky a pánečky je mi opravdu líto..Ale musím říct že naštěstí jsou vyjímky..Jsou ženy které chovají psy v souladu s přírodou a psa odepnou a nechají ho se porvat...Ono totiž platí, že z každé rvačky můžete vyjít jen silnější, i když prohrajete.A platí to i u psů...Ale pozor!...Samozřejmě že si psi musí být rovni..Je jasné že pitbula nepustím na jezevčíka, ale např.můj hasky už pár pitbulům ukázal kdo má najblíže k vlku.

Tohle je naprostý nesmysl Jsem nečetla celou diskuzi, ale to, že psa nepodporuju ve rvačkách a naopak se ho snažím toto chování odnaučit a zařídit, aby k němu neměl důvod, mi připadá o dost rozumnější, než - použiju-li váš slovník - "slabošsky" zvolit řešení, který je jednodušší na přemýšlení, energii, šikovnost a sílu :)
Navíc tu máme nějaké zákony, které nemluví ve prospěch přirozenýho výběru typu "silnější ze psů zvítězí a ten slabší má smůlu a jeho páníček si má příště pořídit silnějšího" :D.

eduard wolf napsal(a):
Všechny příspěvky od žen jsou proti tomu aby si to psi vyříkali.Chápu že žena je od přírody přehnaně přecitlivělá a bojácná a často si nechce přiznat realitu přírody.Psů kteří mají připosr..é paničky a pánečky je mi opravdu líto..Ale musím říct že naštěstí jsou vyjímky..Jsou ženy které chovají psy v souladu s přírodou a psa odepnou a nechají ho se porvat...Ono totiž platí, že z každé rvačky můžete vyjít jen silnější, i když prohrajete.A platí to i u psů...Ale pozor!...Samozřejmě že si psi musí být rovni..Je jasné že pitbula nepustím na jezevčíka, ale např.můj hasky už pár pitbulům ukázal kdo má najblíže k vlku.

...to snad ne...nejsem tedy přecitlivělá, ale pardon, to že nechám svoje psy, aby si to "vyříkali" je prostě blbost...může to dopadnout pouze čtyřmi možnými způsoby:
1. psi udělají vééélké divadlo, ale ve skutečnosti si nezkřivý chlup (občas provádí moje fena našemu psovi, když se nechová tak, jak se na podřízeného jedince sluší...pokud to ale přesáhne pro mě únosnou mez, tak jim to utnu)...u cizího psa to dopředu fakt neodhadnu

2. bude potrhaný můj pes - nepřijatelné

3. bude potrhaný cizí pes - nepřijatelné

4. budou potrhaní oba- nepřijatelné

Psi nejsou divoce žijící zvířata, s cizími psy netvoří smečku, ve které by si měli něco vyříkávat, takže nevidím jediný důvod, proč by se to mělo cíleně praktikovat, ono stačí když se dva psi spolu z ničehož nic chytnou...a to bych měla na to koukat? a počkat, kdo vyjde jako vítěz?
To není hrdinství, to je a teď se omlouvám za ten výraz, ale takhle to cítím, d e b i l i t a...
Protože, pokud by to tak mělo být správně, tak mám po boku dva samce Kavkazana a natřem to celému okolí...moje fena nesnáší psy, na každýho by s chutí skočila...to bych jí to měla jako dovolit, aby potrhala každýho, koho potkáme? No ale dle vás je to vlastně chudinka, protože její přecitlivělá panička nechápe zákony přírody a nic jí nedovolí

eduard wolf napsal(a):
Všechny příspěvky od žen jsou proti tomu aby si to psi vyříkali.Chápu že žena je od přírody přehnaně přecitlivělá a bojácná a často si nechce přiznat realitu přírody.Psů kteří mají připosr..é paničky a pánečky je mi opravdu líto..Ale musím říct že naštěstí jsou vyjímky..Jsou ženy které chovají psy v souladu s přírodou a psa odepnou a nechají ho se porvat...Ono totiž platí, že z každé rvačky můžete vyjít jen silnější, i když prohrajete.A platí to i u psů...Ale pozor!...Samozřejmě že si psi musí být rovni..Je jasné že pitbula nepustím na jezevčíka, ale např.můj hasky už pár pitbulům ukázal kdo má najblíže k vlku.

Jsem ta z žen, která nechává psy si to vyříkat a jen mírně koriguju. Ale nesouhlasím s tím, co píšete vy, že necháte psa(snad i záměrně?) se porvat. Ono to vyříkání si v mém pojetí znamená, že by si psi měli po svém, psí řečí domluvit pravidla chování a vzájemné tolerance. Normálně socializovaní a člověkem nenarušení či chovem zmršení psi...tohle prostě ještě umí. Mí psi nikdy nevyprovokovali rvačku a pokud potkají silnějšího psa, tak se prostě stáhnou a vyhnou se mu. Pokud je v jejich očích slabší, dají mu najevo(postoji) nadvládu a tím to skončí. Mám velké psy a několikrát nás napadnul pes, ať to byl nevychovaný jezevčík či fila. Jezevčík mému psu rovnou prokousnul čumák, fila mu neublížil, jen si ho podřídil, i když razantněji. To je dle mého názoru právě to vyříkání si.

eduard wolf napsal(a):
Všechny příspěvky od žen jsou proti tomu aby si to psi vyříkali.Chápu že žena je od přírody přehnaně přecitlivělá a bojácná a často si nechce přiznat realitu přírody.Psů kteří mají připosr..é paničky a pánečky je mi opravdu líto..Ale musím říct že naštěstí jsou vyjímky..Jsou ženy které chovají psy v souladu s přírodou a psa odepnou a nechají ho se porvat...Ono totiž platí, že z každé rvačky můžete vyjít jen silnější, i když prohrajete.A platí to i u psů...Ale pozor!...Samozřejmě že si psi musí být rovni..Je jasné že pitbula nepustím na jezevčíka, ale např.můj hasky už pár pitbulům ukázal kdo má najblíže k vlku.

Beru do sbírky největších kokotin o psech.