Předčasný odchod...

impact napsal(a):
Tak mě to už párkrát potkalo... Resp. se dá říct, že má na psy fakt smůlu. Ale jelikož se řídím mottem, že:"Smrt je součást života", jdu do toho vždycky znova a znova...

1 pes, malej kříženec, já jsem byla ještě děcko, tak ten se nám ztratil. Prostě zdrhnul a už se neukázal. Ale byl tulák tělem i duší...

2 pes, dobrman, zemřel ne naší vinou. Podle pitvy vdechl něco (zřejmě kus žrádla) až do plic a zarůstaly mu plicní kanálky. 5 dní jsme bojovali, ale nevyhráli. Sama jsem ho vedla uspat k veterináři. Strašnej zážitek, i když vím, že by stejně zemřel...

3 pes, RTW x NO z útulku. První pes, který byl opravdu můj (ne bratra, ne rodičů). Bohužel v jeho 6 letech mi byl kvůli osobní pomstě ukraden a už se nenašel. Poučení: I přítel ti může vrazit kudlu do zad. Hlavně, když moc fetuje...

4 pes, tedy fenka, pitbull, rok a půl. Našla jsem ji na ulici a měla ji asi rok. Pak jsem se jí z důvodu stěhování musela vzdát. Doufám, že se má dobře.

5 pes, štěně pitbull x staford, asi půl roku. Koupila jsem ho od Romů i přes to, že vypadal nemocně. Bohužel, za dva dny zemřel. Poučení: Nekšeftovat s Romskými spoluobčany.

No a 6 psa mám teď. Mafiánka. Doufám a modlím se, aby se u mě dožil veselého života, klidného stáří a lehké a rychlé smrti....

Jinak tedy jak už někdo napsal - musíte být o tři tahy před svým psem. Pořád předpokládat, co pes udělá, sledovat ho a hlídat. Měla jsem pár kotrmelců. Teda ne já, ale moji psi - pád z 1 patra, skok pod auto, převálcování koňmi, apod. Ale vždycky to dobře dopadlo. Jen ty odchody bývají tragické...

Jo a učte svá štěňata plavat. Nepředpokládejte, že to umí od přírody. Mafoš se mi loni na Velikonoce málem utopil po skoku do rybníka. Musel jsem pro něj skočit a vytáhnout ho. Fakt zážitek.

impact napsal(a):
Jo a učte svá štěňata plavat. Nepředpokládejte, že to umí od přírody. Mafoš se mi loni na Velikonoce málem utopil po skoku do rybníka. Musel jsem pro něj skočit a vytáhnout ho. Fakt zážitek.

Jojo, to plavání musím potvrdit, já jsem tahala z vody křížence velkého knírače v jeho 2 letech...prostě šel po dnu, pořád šel a najednou koukám, že pořád jde, ale pod vodou...tak jsem pro něj skočila a za obojek dotáhla tam, kde došáhl..já jen, aby tu nebylo tak smutno
mimochodem impact- zdravím náš kraj

peggyna napsal(a):
Při brouzdání po psích stránkách na netu jsem byla velmi nemile překvapena, kolik mazlíků se bohužel nedožije klidného stáří.
Nevím jestli to je vhodné téma, ale zajímalo by mne kdo z Vás má zkušenosti s tím, že Váš pes byl otráven, zastřelen, či sražen autem či jinak předčasně ukončil svůj život.
Vím,že to je těžké, ale alespoň si ostatní vezmou k srdci, které situace by mohly stát našeho pejsu život.
Popř. by mne zajímalo, pokud jste si pořídili nového pejska, jak se bráníte tomu, aby se to už nestalo. Poraďte nám, jak zabránit tomu, abychom jednou nezpytovali svědomí a neřešili kdyby...a neměli oči zalité slzami.
Omlouvám se těm, kterým toto téma vadí, ale chtěla bych znát hlavně tu prevenci, protože mě opravdu zarazilo kolik psů zahyne mladých.

jeden šťastný konec : u koní se mi otrávilo půlroční štěně ( a to jsem si myslela , že na něj fakt dávám pozor) , veterinář moc nadějí nedával , pokusila jsem se , stálo mě to 14 dnů dovolené, píchala jsem mu injekce - já s technickým vzděláním. Při první injekci jsem se tak bála, že jsem si jehlu bodla sobě do palce , dávala mu vývar injekční stříkačkou do tlamky .....byly to fakt nervy. Povedlo se , dostal se z toho. Sice vet předpovídal následky v podobě problémů s játry a kratší život , ale dalších téměř 17 let jsem s ním k veterináři chodila jen na očkování . Nicméně psy do stájí už neberu.

teeny napsal(a):
Jojo, to plavání musím potvrdit, já jsem tahala z vody křížence velkého knírače v jeho 2 letech...prostě šel po dnu, pořád šel a najednou koukám, že pořád jde, ale pod vodou...tak jsem pro něj skočila a za obojek dotáhla tam, kde došáhl..já jen, aby tu nebylo tak smutno
mimochodem impact- zdravím náš kraj

S tím plaváním opravdu bacha, nám se stalo něco podobného - mladému šarpejovi jsem hodila do vody aport, on za ním nadšeně skočil (bylo tam hluboko a nestačil) a takzvaně se za ním zavřela voda. Pochopitelně jsem hned skočila za ním, on se sice v té chvíli vynořil, ale vůbec nemohl plavat, nedokázal udržet hlavu nad vodou, měl hodně výrazné a těžké laloky kůže pod krkem a jak se nasákly vodou, tak ho táhly ke dnu. Na břeh jsem ho vytáhla, ale bez pomoci by se možná utopil.

jana69 napsal(a):
S tím plaváním opravdu bacha, nám se stalo něco podobného - mladému šarpejovi jsem hodila do vody aport, on za ním nadšeně skočil (bylo tam hluboko a nestačil) a takzvaně se za ním zavřela voda. Pochopitelně jsem hned skočila za ním, on se sice v té chvíli vynořil, ale vůbec nemohl plavat, nedokázal udržet hlavu nad vodou, měl hodně výrazné a těžké laloky kůže pod krkem a jak se nasákly vodou, tak ho táhly ke dnu. Na břeh jsem ho vytáhla, ale bez pomoci by se možná utopil.

Nám seněco podobnýho stalo s kníračem, pod dojmy, že kždej pes umí plavat někho napadlo, že to vyzkoušíme, bylo to někdy napodzim, pejsan šel dolů po schůdkách do přehrady, udělal dva kroky, chudky zmizely a pes s nima, naštěstí byl na vodítku, takže bylo jednoduchý ho vytáhnout, ale rozhodně se kolemjdoucí museli hodně divit, cože to tam pod vodou venčíme...

peggyna napsal(a):
Při brouzdání po psích stránkách na netu jsem byla velmi nemile překvapena, kolik mazlíků se bohužel nedožije klidného stáří.
Nevím jestli to je vhodné téma, ale zajímalo by mne kdo z Vás má zkušenosti s tím, že Váš pes byl otráven, zastřelen, či sražen autem či jinak předčasně ukončil svůj život.
Vím,že to je těžké, ale alespoň si ostatní vezmou k srdci, které situace by mohly stát našeho pejsu život.
Popř. by mne zajímalo, pokud jste si pořídili nového pejska, jak se bráníte tomu, aby se to už nestalo. Poraďte nám, jak zabránit tomu, abychom jednou nezpytovali svědomí a neřešili kdyby...a neměli oči zalité slzami.
Omlouvám se těm, kterým toto téma vadí, ale chtěla bych znát hlavně tu prevenci, protože mě opravdu zarazilo kolik psů zahyne mladých.

Tak já msuím bohužel přispět smutným případem. Našeho ročního choďáčka nám někdo otrávil na zahradě, podle pitvy to byl Furadan (je to jed na hubení drobného hmyzu), je tak toxický, že jeho používání přísně podléhá registraci, člověk musí mít kombinézu apod... Je to strašný, i když si teď vzpomenu, mám slzy v očích. Ani nechci přemýšlet jak mu muselo být hrozně zle. Brali jsem menšího psa ze zahrady asi v osm večer, a choďáčka jsme tam ještě na hodinu nechali, ať se ještě vylítá. V devět jsme pro něj šli, ještě na nás skákal, všechno, v předsíni se začal kácet, nemohl se postavit,strašně slintal a hrozně mu tekly z očí slzy. Po deseti minutách jsme s ním jeli na veterinu, ještě mu zkusili dát nějakou injekci, která se dává při otravě, ale nepřežil. Vrátili jsme se bez něj... Někdo už se je asi pokusil otrávit asi 14 dní před tím, protože ten menší pes (kokr), 14 dní před tímhle případem ležel bez hnutí na zahradě, pozvracenej a nemohl si stoupnout, ale ten se z toho za den dostal, když jsme volali veta, tak říkal, že to byla asi epilepsie, tak jsme to nechali plavat. Ale myslím, že už to byl první pokus k otrávení psa.
Vůbec nevíme kdo to udělal, s těmi sousedy, které jsme podezřívali, jsme si to v prosinci vyříkali, ti to nebyli. Ti byli jediní, kteří si stěžovali na štěkot (ale to bylo před rokem v zimě), takže jsme pejsky brali spát domů, aby bylo ticho.
Teď vůbec nemáme páru, komu by mohli naši psi vadit, protože máme vlastně jenom jedny sousedy a ti to nebyli (to jsou ti, co si stěžovali), ostatní baráky jsou od nás daleko, že by to tam ani nebylo slyšet. Ale bydlíme na vesnici a každou noc tam psi štěkají, takže to kvůli štěkotu nebylo. Jinak nikdy neutekl, nikdy nikoho nenapadl, chodil ven jen s námi a na zahradě bývali jen když jsme byli doma, jinak na dvorečku a mohli si zalíst do prázdné garáže, kde měli gauč na ležení.
Rodiče si chtějí letos v létě choďáčka pořídit znova, ale vůbec netuším, jak ho budeme hlídat, mám strach, aby to toho traviče zase nerozlítilo.... Takže se budeme asi prostě bát.
A co jsem podnikla? Psala jsem na ochranu zvířat, na právní servis, na firmy co prodávájí Furadan, nahlížela doseznamu oprávněných s jedy manipulovat, bylo to ohlášeno policii, která se tím zabývala a výsledek??Nic jsme samozřejmě nezjistili, kdybych toho člověka (spíš hajzla) chytla, tak mu ten jed dám sežrat, ať chcípne přesně jako náš Ron, ať to zažije, neslitovala bych se, taková lidská bestie si nezaslouží nic jinýho

lenka25 napsal(a):
Tak já msuím bohužel přispět smutným případem. Našeho ročního choďáčka nám někdo otrávil na zahradě, podle pitvy to byl Furadan (je to jed na hubení drobného hmyzu), je tak toxický, že jeho používání přísně podléhá registraci, člověk musí mít kombinézu apod... Je to strašný, i když si teď vzpomenu, mám slzy v očích. Ani nechci přemýšlet jak mu muselo být hrozně zle. Brali jsem menšího psa ze zahrady asi v osm večer, a choďáčka jsme tam ještě na hodinu nechali, ať se ještě vylítá. V devět jsme pro něj šli, ještě na nás skákal, všechno, v předsíni se začal kácet, nemohl se postavit,strašně slintal a hrozně mu tekly z očí slzy. Po deseti minutách jsme s ním jeli na veterinu, ještě mu zkusili dát nějakou injekci, která se dává při otravě, ale nepřežil. Vrátili jsme se bez něj... Někdo už se je asi pokusil otrávit asi 14 dní před tím, protože ten menší pes (kokr), 14 dní před tímhle případem ležel bez hnutí na zahradě, pozvracenej a nemohl si stoupnout, ale ten se z toho za den dostal, když jsme volali veta, tak říkal, že to byla asi epilepsie, tak jsme to nechali plavat. Ale myslím, že už to byl první pokus k otrávení psa.
Vůbec nevíme kdo to udělal, s těmi sousedy, které jsme podezřívali, jsme si to v prosinci vyříkali, ti to nebyli. Ti byli jediní, kteří si stěžovali na štěkot (ale to bylo před rokem v zimě), takže jsme pejsky brali spát domů, aby bylo ticho.
Teď vůbec nemáme páru, komu by mohli naši psi vadit, protože máme vlastně jenom jedny sousedy a ti to nebyli (to jsou ti, co si stěžovali), ostatní baráky jsou od nás daleko, že by to tam ani nebylo slyšet. Ale bydlíme na vesnici a každou noc tam psi štěkají, takže to kvůli štěkotu nebylo. Jinak nikdy neutekl, nikdy nikoho nenapadl, chodil ven jen s námi a na zahradě bývali jen když jsme byli doma, jinak na dvorečku a mohli si zalíst do prázdné garáže, kde měli gauč na ležení.
Rodiče si chtějí letos v létě choďáčka pořídit znova, ale vůbec netuším, jak ho budeme hlídat, mám strach, aby to toho traviče zase nerozlítilo.... Takže se budeme asi prostě bát.
A co jsem podnikla? Psala jsem na ochranu zvířat, na právní servis, na firmy co prodávájí Furadan, nahlížela doseznamu oprávněných s jedy manipulovat, bylo to ohlášeno policii, která se tím zabývala a výsledek??Nic jsme samozřejmě nezjistili, kdybych toho člověka (spíš hajzla) chytla, tak mu ten jed dám sežrat, ať chcípne přesně jako náš Ron, ať to zažije, neslitovala bych se, taková lidská bestie si nezaslouží nic jinýho

a ještě dodám, že teď už kokříka na zahradu samotného nedáváme, jen když je tam někdo z nás (třeba táta u garáže nebo my tam něco děláme), už tam stejně nechce být, jen se tam podívá a jde domů. Určitě je mu hrozně smutno...Vůbec nevíme jak to zabezpečit, je k nám na zaradu vidět, i když máme podél plotu tůjky, ty ale v některých místech nejsou moc vysoké... Tak jestli máte radu, sem s ní.

lenka25 napsal(a):
a ještě dodám, že teď už kokříka na zahradu samotného nedáváme, jen když je tam někdo z nás (třeba táta u garáže nebo my tam něco děláme), už tam stejně nechce být, jen se tam podívá a jde domů. Určitě je mu hrozně smutno...Vůbec nevíme jak to zabezpečit, je k nám na zaradu vidět, i když máme podél plotu tůjky, ty ale v některých místech nejsou moc vysoké... Tak jestli máte radu, sem s ní.

1) první pesan byl pudl, tulák tělem i duší, u nás nepozřel nic než šunčičku a sýreček, na toulkách se živil šrotem pro slepice asi po dvou letech, co jsme s jeho touláním bojovali se nadobro odstěhoval do boudy za jednou křiženkou NO v nedaleké vesnici ... po dohodě s majitelkou ( pijavkou) jsme ho tam nechali. Už jako dědka ho přejelo auto, cestou z hospody.

2) Rituška byla NO - na jdnom pobytu na horách jsme ji tam viděli potulovat, místní nám řekli, že je stará a že jí chcou zastřelit. Vzali jsme si jí domu, měla perfektní ovčácké vlohy. Po dvou letech nám vet. řekl, že je to otazka týdnu. Jednu se sebrala a už nepřišla

3) Arturek byl první pes, ketrý byl oparvu jen můj, křiženec boxera s briardem, byl krasný statný pes, zlaté barvy, miláček rodiny i širokého okolí. Měla jsme z útulku za 250 kč. Bratr ho vzal na kolo a potkal se se známymi, ptali se kolik stál a když řekl že 250, oni si mysleli že 250 000 - ujetý. Ale dověděla jsem se to z opačné strany města. A pak nám ho někdo ukradl. Jelikož jsme vypsali dost vysokou odměnu, hladali ho lidé z celkého okolí ... ani stopa.

peggyna napsal(a):
Při brouzdání po psích stránkách na netu jsem byla velmi nemile překvapena, kolik mazlíků se bohužel nedožije klidného stáří.
Nevím jestli to je vhodné téma, ale zajímalo by mne kdo z Vás má zkušenosti s tím, že Váš pes byl otráven, zastřelen, či sražen autem či jinak předčasně ukončil svůj život.
Vím,že to je těžké, ale alespoň si ostatní vezmou k srdci, které situace by mohly stát našeho pejsu život.
Popř. by mne zajímalo, pokud jste si pořídili nového pejska, jak se bráníte tomu, aby se to už nestalo. Poraďte nám, jak zabránit tomu, abychom jednou nezpytovali svědomí a neřešili kdyby...a neměli oči zalité slzami.
Omlouvám se těm, kterým toto téma vadí, ale chtěla bych znát hlavně tu prevenci, protože mě opravdu zarazilo kolik psů zahyne mladých.

Tragicky jsem přišla o psa jednou a to, když jsem nechala 2 psy (feny různé váhové kategorie) volně na zahradě a před odchodem do práce jsem každé dala velkou telecí kost. Když jsem se vrátila. Jedna fena byla mrtvá - ta druhá ji prokousla na krku tepnu a fenečka vykrvácela. Zachovala jsem se asi zbaběle, ale tu fenu jsem prodala, i když jinak byla šikovná a asi se chovala pudově, ale nějak jsem to nemohla přenést přes srdce. A jaký jsem z toho udělala závěr? Už nikdy nenechávám psy krmit ani kosti apod. společně bez dozoru. Buď jsem u toho nebo velmi poblíž a jedním uchem jsem stále ve střehu, nebo krmím ap.každého (zavřeného) zvlášt.
Hloupé na tom však také je, že jsem touto tragédii zanevřela na jedno plemeno, i když vím dobře, že to byla náhoda a to plemeno, samo o sobě je skvělé. Už bych si nikdy psa tohoto plemene nekoupila, ale jen proto, aby mě to ten tragický den nepřipomínalo.

peggyna napsal(a):
Při brouzdání po psích stránkách na netu jsem byla velmi nemile překvapena, kolik mazlíků se bohužel nedožije klidného stáří.
Nevím jestli to je vhodné téma, ale zajímalo by mne kdo z Vás má zkušenosti s tím, že Váš pes byl otráven, zastřelen, či sražen autem či jinak předčasně ukončil svůj život.
Vím,že to je těžké, ale alespoň si ostatní vezmou k srdci, které situace by mohly stát našeho pejsu život.
Popř. by mne zajímalo, pokud jste si pořídili nového pejska, jak se bráníte tomu, aby se to už nestalo. Poraďte nám, jak zabránit tomu, abychom jednou nezpytovali svědomí a neřešili kdyby...a neměli oči zalité slzami.
Omlouvám se těm, kterým toto téma vadí, ale chtěla bych znát hlavně tu prevenci, protože mě opravdu zarazilo kolik psů zahyne mladých.

Nějak mi přijde, že každý pes odejde předčasně...
Je to dávno , co nám násilnou smrtí umřel trp.jezevčík, roztrhán v boji s jagteriérem, který utekl ze dvora na vsi na chalupě. Maminka šla vyvenčit našeho profesora / lesní zkoušky výborně, barvářskě zkoušky vítěz zkoušek, chovný pes, výstavy vítěz třídy mladých , vítěz třídy pracovní v Nitře a miláček všech co ho znali. Nekonfliktní, vandrácký pes, prožil se mnou všechny vandry a spal se mnou ve spacáku... ach jo.
Pes se na něj vrhnul, zakousl se, ještě se seběhli chlapi, máčeli psy v rybníce , aby jagteriér pustil, jakmile je vytáhli, ještě jednou se zakousl - neměl ani obojek.. ještě Cvika vezli do nemocnice, pejsek v narkoze na stole, a když maminka promluvila, pejsek vrtěl ocasem. Nevyhrál to..
Měl tak zrasované plíce, že vykrvácel.
Jestli je psí nebe, a já vím , že je , protože psi mají obrovskou duši,plnou lásky - těším, se že tam někde na mě čeká ve společnosti všech těch úžasných psů a milovaných lidí, kteří už nás opustili.... Všichni pesani mohou běhat po obrovské louce, plné překážek na skákání a srnčích stop a zbabělých figurantů, do kterých se smí kousat a vůbec se nemusí pouštět, mají pořád co jíst a smí štěkat a spát s pánem v posteli. A i když nás opustili, vůbec se necítí ztracení, protože jsou tam andělé, co jsou jako my, a nahrazují nás páníčky do doby, než přijdeme.... A nejsou tam veterinární čekárny ani injekce A celý den, když chtějí, si mohou hrát a pak mají velké stromy, pod kterými ve vedru spí, rozplácnutí jako předložky a čekají na nás. A až přijdeme - a my přijdeme , zívnou, natáhnou své dlouhé nebo krátké nožičky, protáhnou své kapří nebo prohnuté hřeby , zavrtí ocásky krátkými nebo zkřivenými, na tom vůbec nezáleží a začnou hopsat okolo nás : To jsem rád že jsi přišel !! A teď přijde ten dychtivý, tázavý pohled psích očí : půjdeme ven , jo !?! Hned ? Jo !? A my vezmeme vodítko - jen tak , ze zvyku a půjdeme VEN . Jo. Helena

hehe napsal(a):
Nějak mi přijde, že každý pes odejde předčasně...
Je to dávno , co nám násilnou smrtí umřel trp.jezevčík, roztrhán v boji s jagteriérem, který utekl ze dvora na vsi na chalupě. Maminka šla vyvenčit našeho profesora / lesní zkoušky výborně, barvářskě zkoušky vítěz zkoušek, chovný pes, výstavy vítěz třídy mladých , vítěz třídy pracovní v Nitře a miláček všech co ho znali. Nekonfliktní, vandrácký pes, prožil se mnou všechny vandry a spal se mnou ve spacáku... ach jo.
Pes se na něj vrhnul, zakousl se, ještě se seběhli chlapi, máčeli psy v rybníce , aby jagteriér pustil, jakmile je vytáhli, ještě jednou se zakousl - neměl ani obojek.. ještě Cvika vezli do nemocnice, pejsek v narkoze na stole, a když maminka promluvila, pejsek vrtěl ocasem. Nevyhrál to..
Měl tak zrasované plíce, že vykrvácel.
Jestli je psí nebe, a já vím , že je , protože psi mají obrovskou duši,plnou lásky - těším, se že tam někde na mě čeká ve společnosti všech těch úžasných psů a milovaných lidí, kteří už nás opustili.... Všichni pesani mohou běhat po obrovské louce, plné překážek na skákání a srnčích stop a zbabělých figurantů, do kterých se smí kousat a vůbec se nemusí pouštět, mají pořád co jíst a smí štěkat a spát s pánem v posteli. A i když nás opustili, vůbec se necítí ztracení, protože jsou tam andělé, co jsou jako my, a nahrazují nás páníčky do doby, než přijdeme.... A nejsou tam veterinární čekárny ani injekce A celý den, když chtějí, si mohou hrát a pak mají velké stromy, pod kterými ve vedru spí, rozplácnutí jako předložky a čekají na nás. A až přijdeme - a my přijdeme , zívnou, natáhnou své dlouhé nebo krátké nožičky, protáhnou své kapří nebo prohnuté hřeby , zavrtí ocásky krátkými nebo zkřivenými, na tom vůbec nezáleží a začnou hopsat okolo nás : To jsem rád že jsi přišel !! A teď přijde ten dychtivý, tázavý pohled psích očí : půjdeme ven , jo !?! Hned ? Jo !? A my vezmeme vodítko - jen tak , ze zvyku a půjdeme VEN . Jo. Helena

To je nádherně napsáno a je to moc smutný. Já mám zkušenost jenom s jedním odchodem psího kamaráda, měli jsme fenečku kokra a ta se dožila 14let-to je myslím krásný věk,ale bohužel ho také ukončila ve veterinární ordinaci-měla prý nejspíš nádor na mozku a strašné, po hodině se opakující záchvaty-podobné epilepsii.Bohužel se ty intervaly zkracovaly a prášky nepomáhaly,tak padlo to rozhodnutí.Řvala jsem ještě měsíc potom, ale i tak myslím, že se měla krásně.
Myslím, že pes, který umře přirozenou smrtí je opravdu vyjímka.

peggyna napsal(a):
To je nádherně napsáno a je to moc smutný. Já mám zkušenost jenom s jedním odchodem psího kamaráda, měli jsme fenečku kokra a ta se dožila 14let-to je myslím krásný věk,ale bohužel ho také ukončila ve veterinární ordinaci-měla prý nejspíš nádor na mozku a strašné, po hodině se opakující záchvaty-podobné epilepsii.Bohužel se ty intervaly zkracovaly a prášky nepomáhaly,tak padlo to rozhodnutí.Řvala jsem ještě měsíc potom, ale i tak myslím, že se měla krásně.
Myslím, že pes, který umře přirozenou smrtí je opravdu vyjímka.

Helena to fakt krásně napsala, doufám tedy že v tom psím nebi náš Roníček je, bylo to štěňátko, moc hodné a hravé.
Mě teda trvalo, než jsem se trochu dala do kupy, dneska, když to tady čtu mám na kahánku... a už to v sobotu budou 3 měsíce co umřel.
Nejhorší je, že my si nemůžeme říct, že už měl za sebou krásnej a dlouhej život. Určitě se měl moc dobře, ale jistě by toho měl spoustu teprve před sebou......... teď je nejhorší ten strach, aby se to nestalo znova.

Má s tím někdo zkušenost, že mu otrávili psa? Jaká opatření jste potom zaujali?

hehe napsal(a):
Nějak mi přijde, že každý pes odejde předčasně...
Je to dávno , co nám násilnou smrtí umřel trp.jezevčík, roztrhán v boji s jagteriérem, který utekl ze dvora na vsi na chalupě. Maminka šla vyvenčit našeho profesora / lesní zkoušky výborně, barvářskě zkoušky vítěz zkoušek, chovný pes, výstavy vítěz třídy mladých , vítěz třídy pracovní v Nitře a miláček všech co ho znali. Nekonfliktní, vandrácký pes, prožil se mnou všechny vandry a spal se mnou ve spacáku... ach jo.
Pes se na něj vrhnul, zakousl se, ještě se seběhli chlapi, máčeli psy v rybníce , aby jagteriér pustil, jakmile je vytáhli, ještě jednou se zakousl - neměl ani obojek.. ještě Cvika vezli do nemocnice, pejsek v narkoze na stole, a když maminka promluvila, pejsek vrtěl ocasem. Nevyhrál to..
Měl tak zrasované plíce, že vykrvácel.
Jestli je psí nebe, a já vím , že je , protože psi mají obrovskou duši,plnou lásky - těším, se že tam někde na mě čeká ve společnosti všech těch úžasných psů a milovaných lidí, kteří už nás opustili.... Všichni pesani mohou běhat po obrovské louce, plné překážek na skákání a srnčích stop a zbabělých figurantů, do kterých se smí kousat a vůbec se nemusí pouštět, mají pořád co jíst a smí štěkat a spát s pánem v posteli. A i když nás opustili, vůbec se necítí ztracení, protože jsou tam andělé, co jsou jako my, a nahrazují nás páníčky do doby, než přijdeme.... A nejsou tam veterinární čekárny ani injekce A celý den, když chtějí, si mohou hrát a pak mají velké stromy, pod kterými ve vedru spí, rozplácnutí jako předložky a čekají na nás. A až přijdeme - a my přijdeme , zívnou, natáhnou své dlouhé nebo krátké nožičky, protáhnou své kapří nebo prohnuté hřeby , zavrtí ocásky krátkými nebo zkřivenými, na tom vůbec nezáleží a začnou hopsat okolo nás : To jsem rád že jsi přišel !! A teď přijde ten dychtivý, tázavý pohled psích očí : půjdeme ven , jo !?! Hned ? Jo !? A my vezmeme vodítko - jen tak , ze zvyku a půjdeme VEN . Jo. Helena

krásně napsáno ( až slzím , fakt)

mac1 napsal(a):
krásně napsáno ( až slzím , fakt)

Hmm. Tak já teda slzím tak, že mi to ani nějak nejde zastavit...
Můj první a nejmilovanější pes umřel před osmi lety injekcí. Už to dál prostě nešlo. Přestával chodit a nemohl se zvednout na všechny čtyři. Zapřel se předníma a zadní část tahal za sebou.
Stáří je nemilosrdné. Byl to pro mě naprosto jedinečný pes a i po tolika letech mi moc chybí. Jane

peggyna napsal(a):
Při brouzdání po psích stránkách na netu jsem byla velmi nemile překvapena, kolik mazlíků se bohužel nedožije klidného stáří.
Nevím jestli to je vhodné téma, ale zajímalo by mne kdo z Vás má zkušenosti s tím, že Váš pes byl otráven, zastřelen, či sražen autem či jinak předčasně ukončil svůj život.
Vím,že to je těžké, ale alespoň si ostatní vezmou k srdci, které situace by mohly stát našeho pejsu život.
Popř. by mne zajímalo, pokud jste si pořídili nového pejska, jak se bráníte tomu, aby se to už nestalo. Poraďte nám, jak zabránit tomu, abychom jednou nezpytovali svědomí a neřešili kdyby...a neměli oči zalité slzami.
Omlouvám se těm, kterým toto téma vadí, ale chtěla bych znát hlavně tu prevenci, protože mě opravdu zarazilo kolik psů zahyne mladých.

Většina psů umírá po otravě, pod koly aut, na rakovinu či jinou, civilizační nemoc. Někteří museli být utraceni, protože byli natolik nemocní, že už se jen trápili a byla to otázka živoření a rychlé smrti. Je to prostředím, ve kterém žijí.
Psů, kteří zemřeli skutečně na stáří a byli až do posledních dnů zdraví, těch moc neznám.

psi oci napsal(a):
Většina psů umírá po otravě, pod koly aut, na rakovinu či jinou, civilizační nemoc. Někteří museli být utraceni, protože byli natolik nemocní, že už se jen trápili a byla to otázka živoření a rychlé smrti. Je to prostředím, ve kterém žijí.
Psů, kteří zemřeli skutečně na stáří a byli až do posledních dnů zdraví, těch moc neznám.

Tenhle pes nebyl můj, dokonce jsem ho ani neznala. Byl to pes mého táty, ještě kdysi v dobách dávno minulých.

Byl to černý kokr. Táta ho našel, když po něm děcka házela kamení. Bylo to malé, vystrašené štěně. táta ho vypiplal, vychoval. Učil ho stopovat a brával do lesa na hony. Neměl sice žádné zkoušky, ale byl braný jako lovecký pes. ) táta měl jako koníčka myslivost a za kamarády myslivce).

Jednou jeli táta a jeho těhotná dcera z 1. manželství na chalupu. Šli sbírat borůvky a Cigánek ( tak se jmenoval) běhal okolo nich. Najednou se vrhnul někam do křáku, zavrčel, pak začal knučet a dobelhal se za mým tátou. Nesl zadní nohu. kousla ho zmije. táta Cigánka naložil, odjel do nejbližší ordinace. Bohužel v té době bylo veterinářů hrozně málo. Takže pes dostal lidské sérum. Během týdne ochrnul na zadní část těla, nechtěl chodit - ani se nepokoušel, nechtěl žrát, pít, nic. Bylo to marný.
Musel ho dát uspat, držel ho v náruči a říkal, že to bylo to nejhorší v jeho životě, koukat se, jak zavírá oči a cítit, jak se mu zpomaluje srdce.
Ikdyž tohle vyprávěl, tak táta měl slzy v očích. Ted jsou určitě spolu a toulají se hlubokými lesy tam nahoře.

oko sara napsal(a):
Tenhle pes nebyl můj, dokonce jsem ho ani neznala. Byl to pes mého táty, ještě kdysi v dobách dávno minulých.

Byl to černý kokr. Táta ho našel, když po něm děcka házela kamení. Bylo to malé, vystrašené štěně. táta ho vypiplal, vychoval. Učil ho stopovat a brával do lesa na hony. Neměl sice žádné zkoušky, ale byl braný jako lovecký pes. ) táta měl jako koníčka myslivost a za kamarády myslivce).

Jednou jeli táta a jeho těhotná dcera z 1. manželství na chalupu. Šli sbírat borůvky a Cigánek ( tak se jmenoval) běhal okolo nich. Najednou se vrhnul někam do křáku, zavrčel, pak začal knučet a dobelhal se za mým tátou. Nesl zadní nohu. kousla ho zmije. táta Cigánka naložil, odjel do nejbližší ordinace. Bohužel v té době bylo veterinářů hrozně málo. Takže pes dostal lidské sérum. Během týdne ochrnul na zadní část těla, nechtěl chodit - ani se nepokoušel, nechtěl žrát, pít, nic. Bylo to marný.
Musel ho dát uspat, držel ho v náruči a říkal, že to bylo to nejhorší v jeho životě, koukat se, jak zavírá oči a cítit, jak se mu zpomaluje srdce.
Ikdyž tohle vyprávěl, tak táta měl slzy v očích. Ted jsou určitě spolu a toulají se hlubokými lesy tam nahoře.

Nám kdysi někdo otrávil skoro ročního novofundlanďana. Naštěstí bylo tenkrát strašné vedro a k tomu dostal rychlý zápal plic, jak na jed stále pil. Jinak by se strašně trápil, protože to působí dlouhou dobu. Po pitvě jsme zjistili, že byl otráven jedem na krysy - VARFARIN. A prý to byla dávka, která by zabila i koně. Lidi jsou odporní. Takže to byl zákeřný předčasný odchod velmi nadějného krásného pejska.
A taky nám předčasně uhynul škaredě jeden v nedožitých sedmi letech. Nejhorší bylo, že Dannyček prý musel mít dlouhou dobu strašné bolesti, ale nedal to na sobě vůbec znát, dokonce jezdil ve vozíku a chodil na procházky!!! Byl pomalejší, ale připisovali jsme to věku. Dal na sobě znát až den před smrtí, že ho bolí břicho, když mu na něj táta šáhnul......do noci jsme byli na veterině. Krev už se nedala nazvat krví. Ráno umřel. Měli jsme zajištěnu na ráno i transfuzi. Měli jsme strach, jestli nám zase někdo neotrávil psa. Ale nebyla to otrava. Měl cirhózu jater ! Ale s tím by prý ještě klidně nějakou dobu žil, ovšem zbytek napadla nějaká bakterie a játra úplně rozložila...takže pejsek vlastně (ježíší, nepíše se mi o tom dobře) se rozložil za živa. Strašná smrt. Kdybychom to věděli dříve, kdyby dal dříve na sobě něco znát! Kdyby nebyla naděje, alespoň by mu člověk pomohl klidně odejít. Byl to neuvěřitelný pes a tak moc chtěl žít! Za měsíc na to měl vystupovat v manéži Bolka Polívky a přivézt ho do manéže...bohužel se toho již nedožil. Zbyly jen vzpomínky!

eva nohelova napsal(a):
Tragicky jsem přišla o psa jednou a to, když jsem nechala 2 psy (feny různé váhové kategorie) volně na zahradě a před odchodem do práce jsem každé dala velkou telecí kost. Když jsem se vrátila. Jedna fena byla mrtvá - ta druhá ji prokousla na krku tepnu a fenečka vykrvácela. Zachovala jsem se asi zbaběle, ale tu fenu jsem prodala, i když jinak byla šikovná a asi se chovala pudově, ale nějak jsem to nemohla přenést přes srdce. A jaký jsem z toho udělala závěr? Už nikdy nenechávám psy krmit ani kosti apod. společně bez dozoru. Buď jsem u toho nebo velmi poblíž a jedním uchem jsem stále ve střehu, nebo krmím ap.každého (zavřeného) zvlášt.
Hloupé na tom však také je, že jsem touto tragédii zanevřela na jedno plemeno, i když vím dobře, že to byla náhoda a to plemeno, samo o sobě je skvělé. Už bych si nikdy psa tohoto plemene nekoupila, ale jen proto, aby mě to ten tragický den nepřipomínalo.

Tak po přečtení vašeho příběhu mi začal trošku běhat mráz po zádech...Jediný vážnější konflikt mezi našimi psy byl kvůli kosti, kterou vedoucí smečky - šeltie vzala kolii. Kolie zle vystartovala ale já stála naštěstí asi metr od nich, tak jsem po kolii skočila. Od té doby psům nenecháváme v naší nepřítomnosti nic, kvůli čemu by mohly vznikat spory - kosti, pamlsky, hračky. U krmení dozoruji a učím kluky, že miska toho druhého je tabu.

eva nohelova napsal(a):
Tragicky jsem přišla o psa jednou a to, když jsem nechala 2 psy (feny různé váhové kategorie) volně na zahradě a před odchodem do práce jsem každé dala velkou telecí kost. Když jsem se vrátila. Jedna fena byla mrtvá - ta druhá ji prokousla na krku tepnu a fenečka vykrvácela. Zachovala jsem se asi zbaběle, ale tu fenu jsem prodala, i když jinak byla šikovná a asi se chovala pudově, ale nějak jsem to nemohla přenést přes srdce. A jaký jsem z toho udělala závěr? Už nikdy nenechávám psy krmit ani kosti apod. společně bez dozoru. Buď jsem u toho nebo velmi poblíž a jedním uchem jsem stále ve střehu, nebo krmím ap.každého (zavřeného) zvlášt.
Hloupé na tom však také je, že jsem touto tragédii zanevřela na jedno plemeno, i když vím dobře, že to byla náhoda a to plemeno, samo o sobě je skvělé. Už bych si nikdy psa tohoto plemene nekoupila, ale jen proto, aby mě to ten tragický den nepřipomínalo.

Já krmím psy vždy společně, kosti dostávají taky, podle pořadí ve smečce. A dokonce, když někam odjíždíme, tak jim dáme každému nějakou "oberkost", aby se zabavili a čas naší nepřítomnosti jim lépe ubíhal. Každý z těch tří (labrador a dvě kavkazanky) si hledí své kosti. Až jim přijde, že už je dost ohlodaná a "nezajímavá", tak od ní odejdou a dojde k tzv. výměně Tak ty kosti mezi nimi kolují, dokud nejsou sežrány, či ponechány bez povšimnutí a posléze vyhozeny a nahrazeny novými. Tak to mám dlouhodobě vypozorováno. Jediný problém nastal, když syn loni přivezl z porážky 4 kosti z krávy - de fakto nohy od kolen dolů i s kopyty. Jedna byla navíc a to byla příčina roztržky. To si dali do čumáku labroušek s kavkazí dámou. Zvukové efekty naprosto příšerné, chlupy lítaly, ale krev netekla. Kravské hnáty letěly do polepáku a byl klid. Kosti jsme dávat nepřestali, ale vždy tak, aby měl každý jen jednu a nic nebylo tzv. navíc. Co má kdo v čumáku, popř. u huby, to ostatní respektují.
Je to trošku od tématu, ale docela mě šokoval příspěvek, že jedna fenka zabila druhou kvůli telecí kosti

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lucky napsal(a):
Nám kdysi někdo otrávil skoro ročního novofundlanďana. Naštěstí bylo tenkrát strašné vedro a k tomu dostal rychlý zápal plic, jak na jed stále pil. Jinak by se strašně trápil, protože to působí dlouhou dobu. Po pitvě jsme zjistili, že byl otráven jedem na krysy - VARFARIN. A prý to byla dávka, která by zabila i koně. Lidi jsou odporní. Takže to byl zákeřný předčasný odchod velmi nadějného krásného pejska.
A taky nám předčasně uhynul škaredě jeden v nedožitých sedmi letech. Nejhorší bylo, že Dannyček prý musel mít dlouhou dobu strašné bolesti, ale nedal to na sobě vůbec znát, dokonce jezdil ve vozíku a chodil na procházky!!! Byl pomalejší, ale připisovali jsme to věku. Dal na sobě znát až den před smrtí, že ho bolí břicho, když mu na něj táta šáhnul......do noci jsme byli na veterině. Krev už se nedala nazvat krví. Ráno umřel. Měli jsme zajištěnu na ráno i transfuzi. Měli jsme strach, jestli nám zase někdo neotrávil psa. Ale nebyla to otrava. Měl cirhózu jater ! Ale s tím by prý ještě klidně nějakou dobu žil, ovšem zbytek napadla nějaká bakterie a játra úplně rozložila...takže pejsek vlastně (ježíší, nepíše se mi o tom dobře) se rozložil za živa. Strašná smrt. Kdybychom to věděli dříve, kdyby dal dříve na sobě něco znát! Kdyby nebyla naděje, alespoň by mu člověk pomohl klidně odejít. Byl to neuvěřitelný pes a tak moc chtěl žít! Za měsíc na to měl vystupovat v manéži Bolka Polívky a přivézt ho do manéže...bohužel se toho již nedožil. Zbyly jen vzpomínky!

Mám jednu otázku pro všechny....

Vy, co vám otrávili psa, žijete na vesnici nebo ve městě???

lucky napsal(a):
Nám kdysi někdo otrávil skoro ročního novofundlanďana. Naštěstí bylo tenkrát strašné vedro a k tomu dostal rychlý zápal plic, jak na jed stále pil. Jinak by se strašně trápil, protože to působí dlouhou dobu. Po pitvě jsme zjistili, že byl otráven jedem na krysy - VARFARIN. A prý to byla dávka, která by zabila i koně. Lidi jsou odporní. Takže to byl zákeřný předčasný odchod velmi nadějného krásného pejska.
A taky nám předčasně uhynul škaredě jeden v nedožitých sedmi letech. Nejhorší bylo, že Dannyček prý musel mít dlouhou dobu strašné bolesti, ale nedal to na sobě vůbec znát, dokonce jezdil ve vozíku a chodil na procházky!!! Byl pomalejší, ale připisovali jsme to věku. Dal na sobě znát až den před smrtí, že ho bolí břicho, když mu na něj táta šáhnul......do noci jsme byli na veterině. Krev už se nedala nazvat krví. Ráno umřel. Měli jsme zajištěnu na ráno i transfuzi. Měli jsme strach, jestli nám zase někdo neotrávil psa. Ale nebyla to otrava. Měl cirhózu jater ! Ale s tím by prý ještě klidně nějakou dobu žil, ovšem zbytek napadla nějaká bakterie a játra úplně rozložila...takže pejsek vlastně (ježíší, nepíše se mi o tom dobře) se rozložil za živa. Strašná smrt. Kdybychom to věděli dříve, kdyby dal dříve na sobě něco znát! Kdyby nebyla naděje, alespoň by mu člověk pomohl klidně odejít. Byl to neuvěřitelný pes a tak moc chtěl žít! Za měsíc na to měl vystupovat v manéži Bolka Polívky a přivézt ho do manéže...bohužel se toho již nedožil. Zbyly jen vzpomínky!

- máte znovu pejska po otravě? Podnikáte něco aby se to nedej Bože opakovalo?
My máme dilema, zda si ho znovu pořídit, když nám ho někdo otrávil...

lenka25 napsal(a):
- máte znovu pejska po otravě? Podnikáte něco aby se to nedej Bože opakovalo?
My máme dilema, zda si ho znovu pořídit, když nám ho někdo otrávil...

Předchozí otázka patřila Lucky, ale budu ráda za zkušenosti Vás všech

lenka25 napsal(a):
Předchozí otázka patřila Lucky, ale budu ráda za zkušenosti Vás všech

Otravy jsou naše noční můry.Když jsem si před dvěma lety pořídila druhou fenku, začal někdo v okolí trávit psi. Během tří měsíců zemřelo dvanáct psů.Nikdy jsme nevěděli kde co můžou při venčení sníst. Okruh rozházených kousků mas s pesticidem byl tři kilometry kolem kraje města, kam se chodila venčit velká část psí populace u nás.Jed byl tak prudký, že většina psů ani nedošla domů.Podalo se trestní oznámení na neznámého pachatele, dostali se do novin a do televize (s trochu zkreslenými údaji) ale stejně se nic nevyřešilo.Bála jsem se půstit holky z vodítka,šílela jsem když jsem viděla že něco venku zkoumají.Vloni z jara to ještě odnesli další tři pejsi jen jednoho jedinýho po dlouhodobé léčbě zachránili a to štěndo co si pořídil majitel potom co mu předtím otrávili prvního pejska.Musím zaťukat teď pár měsíců je klid. Ale i tak, když jdeme ven jsem neustále napjatá a koukám po všem podezřelém.Nikomu bych nepřála ten neustálý strach co tady každý měl.Nepochopím tu lidskou stvůru co tohle dělala. Můj chlap řekl, že kdyby někoho viděl jak to maso rozhazuje, tak by mu ho nacpal do chřtánu, i kdyby ho pak měli zavřít.

pepíno napsal(a):
Otravy jsou naše noční můry.Když jsem si před dvěma lety pořídila druhou fenku, začal někdo v okolí trávit psi. Během tří měsíců zemřelo dvanáct psů.Nikdy jsme nevěděli kde co můžou při venčení sníst. Okruh rozházených kousků mas s pesticidem byl tři kilometry kolem kraje města, kam se chodila venčit velká část psí populace u nás.Jed byl tak prudký, že většina psů ani nedošla domů.Podalo se trestní oznámení na neznámého pachatele, dostali se do novin a do televize (s trochu zkreslenými údaji) ale stejně se nic nevyřešilo.Bála jsem se půstit holky z vodítka,šílela jsem když jsem viděla že něco venku zkoumají.Vloni z jara to ještě odnesli další tři pejsi jen jednoho jedinýho po dlouhodobé léčbě zachránili a to štěndo co si pořídil majitel potom co mu předtím otrávili prvního pejska.Musím zaťukat teď pár měsíců je klid. Ale i tak, když jdeme ven jsem neustále napjatá a koukám po všem podezřelém.Nikomu bych nepřála ten neustálý strach co tady každý měl.Nepochopím tu lidskou stvůru co tohle dělala. Můj chlap řekl, že kdyby někoho viděl jak to maso rozhazuje, tak by mu ho nacpal do chřtánu, i kdyby ho pak měli zavřít.

moje řeč....
Toho našeho pejska nám otrávili na zahradě, to je ještě snad horší, člověk už nemůže mít klid ani doma na svém pozemku...

Když venčím našeho psíka, tak trnu při každým jeho žužlání a letím mu to vyndat z pusy. Ale je to štěně, tak si to dokážete představit...

teeny napsal(a):
Jojo, to plavání musím potvrdit, já jsem tahala z vody křížence velkého knírače v jeho 2 letech...prostě šel po dnu, pořád šel a najednou koukám, že pořád jde, ale pod vodou...tak jsem pro něj skočila a za obojek dotáhla tam, kde došáhl..já jen, aby tu nebylo tak smutno
mimochodem impact- zdravím náš kraj

Náš kraj??

mac1 napsal(a):
jeden šťastný konec : u koní se mi otrávilo půlroční štěně ( a to jsem si myslela , že na něj fakt dávám pozor) , veterinář moc nadějí nedával , pokusila jsem se , stálo mě to 14 dnů dovolené, píchala jsem mu injekce - já s technickým vzděláním. Při první injekci jsem se tak bála, že jsem si jehlu bodla sobě do palce , dávala mu vývar injekční stříkačkou do tlamky .....byly to fakt nervy. Povedlo se , dostal se z toho. Sice vet předpovídal následky v podobě problémů s játry a kratší život , ale dalších téměř 17 let jsem s ním k veterináři chodila jen na očkování . Nicméně psy do stájí už neberu.

a cim sa ti otravil?? ja beriem psy so sebou do stajne skoro vzdy

lenka25 napsal(a):
moje řeč....
Toho našeho pejska nám otrávili na zahradě, to je ještě snad horší, člověk už nemůže mít klid ani doma na svém pozemku...

Když venčím našeho psíka, tak trnu při každým jeho žužlání a letím mu to vyndat z pusy. Ale je to štěně, tak si to dokážete představit...

Běhá mi tady z toho mráz po zádech. Teda zaplať pán bůh za to, že Mafoš venku nikdy nic nesebere... Neučila jsem ho to, má to nějak v sobě. Hm, teda když nepočítám lidský ...... někde pod keřem, ale tam by snad jed nikdo nestrkal.

lenka25 napsal(a):
Předchozí otázka patřila Lucky, ale budu ráda za zkušenosti Vás všech

Od smrti Andíka jsme měli hned další rok štěně.....oba byli synové našeho Britta, takže jsem je brali za krytí. Ten druhý pes byl ten Danny, co tak škaredě nečekaně uhynul. Jinak máme v pořadí šestého psa a těšíme se na další štěňátko, které by k našim dvěma klukům mělo přijít v dubnu...snad to vyjde.

Jinak k těm obavám. Ano, když umřel Danny, proto jsme okamžitě chtěli pitvu, měli jsme obavy, zda nebyl otráven, ale nebyl. A bránit se proti tomu nedá. Podle mě, většina psů, kteří mají přístup k plotu, tak když mu někdo něco dá do voňavého salámu, tak neodolá. Moji psi taky byli cvičeni, nebrat od cizích, když jsem byla poblíž, tak neexistovalo. Ale když se člověk nedívá a někdo mu to nutí a mává před nosem....pes časem podlehne...je to pes a má i chutě.