"Akční rádius" psa

matahari napsal(a):
Máme úplně stejný problém Já mám povel "pocem", to je to tvoje "zpět". Pak mám povel "buď tady", který částečně řeší tento problém- pes se má pohybovat blízko mě, je to v podstatě takové hodně volné "k noze". Jenže on stejně netrpělivě čeká, až mu dovolím zase vyrazit. Nikdy ho nenapadne třeba se za mnou vrátit, můžu být ráda, když se vůbec ohlédne, jestli se ta líná a pomalá panička plouží za ním.

I u nás je to stejné, má prostě velký akční rádius. je to ohař a jak jsem se dočetla, tak u těch je to normální :o)), hlavně, že máme perfektní přivolání :o)))

hankaapes napsal(a):
I u nás je to stejné, má prostě velký akční rádius. je to ohař a jak jsem se dočetla, tak u těch je to normální :o)), hlavně, že máme perfektní přivolání :o)))

S tímhle problém nemám - můj pes se tzvn. nepatřičně nevzdaluje
Ale zkusila bych to řešit třeba prádelní šňůrou, nebo stopovačkou....třeba by to pochopil...když by na ní tahal, dostat nakáráno a jakmile by se pohybovat kolem osoby - pochvala. netuším jak to pořešit..ale přijde mi, že to má plemeno dané.

matahari napsal(a):
Máme úplně stejný problém Já mám povel "pocem", to je to tvoje "zpět". Pak mám povel "buď tady", který částečně řeší tento problém- pes se má pohybovat blízko mě, je to v podstatě takové hodně volné "k noze". Jenže on stejně netrpělivě čeká, až mu dovolím zase vyrazit. Nikdy ho nenapadne třeba se za mnou vrátit, můžu být ráda, když se vůbec ohlédne, jestli se ta líná a pomalá panička plouží za ním.

My máme místo "buď tady" povel "blízko", že nemusí u nohy, ale musí být prostě blízko, ale to je pro něj náročný povel, na jehož zrušení napjatě čeká, ne že by se v mé blízkosti zabavil...
Ale zas se teda ohlíží, jestli se ploužím za ním, když by mě měl ztratit z dohledu, tak to ne, to si počká... ale na mě to je moc daleko, ta chvíle, kdy má potřebu počkat.Patrně proto, že překonáváme prostor různě rychle, máme různé názory na vhodnou vzdálenost

roony napsal(a):
My máme místo "buď tady" povel "blízko", že nemusí u nohy, ale musí být prostě blízko, ale to je pro něj náročný povel, na jehož zrušení napjatě čeká, ne že by se v mé blízkosti zabavil...
Ale zas se teda ohlíží, jestli se ploužím za ním, když by mě měl ztratit z dohledu, tak to ne, to si počká... ale na mě to je moc daleko, ta chvíle, kdy má potřebu počkat.Patrně proto, že překonáváme prostor různě rychle, máme různé názory na vhodnou vzdálenost

Sabino, děsně závidím, když mi někdo říká, jak má u zkoušek problém s vysláním, protože pes prostě nemá důvod se od něj vzdalovat a motá se jen kolem něj. Kdyby tohle byl jediný problém

Akční rádius daný plemenem a temperamentem... tak určitě taky... nechci ho nějak znásilňovat, pokud psa něco takového naučit nejde, pak bychom holt museli střídat volno s pohybem u nohy... Myslím, že retrívrův (aspoň mého) akční rádius není určitě z těch největších, ale ani z těch nejmenších.

roony napsal(a):
Máte nějaké tipy, jak psa naučit - hlavně jak mu to vůbec vysvětlit - že chci, aby se pohyboval v menší vzdálenosti ode mě, než vyhovuje jemu?

Naučili jsme se povel "zpět" (abych ho neotrávila přivoláváním s předsednutím), jenže to funguje tak, že pes přiběhne zpátky do mé blízkosti, a jakmile ho pochválím (má splněno), co nejrychleji odcválá na místo, na kterém přerušil trasu vpřed, a teprv od něj zas pokračuje svým průměrným tempem. Takže tím nezískám to, co jsem chtěla. Jeho nikdy nenapadne obíhat kolem mě třeba v kruzích, nebo se kvůli něčemu vracet, prostě pokud jsme na cestě odněkud někam, zajímá ho to pouze dopředu.
Myslím, že z toho "zpět" prostě nepochopil, že mi jde o určitou vzdálenost, ve které se má pohybovat. Anebo to prostě pochopí časem, když ho budu pořád a pořád odvolávat, že se tomu vyhne, když nepůjde tak daleko? Nebo na to mám jít třeba úplně jinak?

Já používám povel: POMALU!

Nudle i Papiš mají vcelku rychlé pohyby a jsou dost aktivní, takže jejich akční rádius je opravdu dost velký, byť na přivolání ihned přijdou a rozhodně si nevšímají lidí, ani psů, mám prostě ráda nad psem "přehled", takže pokud jsme v místě, kde je vidím jen na kratší vzdálenosti, než co oni lítají, tak zasyčím jméno a POMALU! a oni už vědí, že musí zpomalit své tempo a tedy je mám stále na očích

Když dojdeme na místo, kde na ně vidím dobře i na větší vzdálenost, řeknu: Můžeš a je to

Co se týče těch dvou velkých, ti akční rádius až takový nemají

maťa napsal(a):
Já používám povel: POMALU!

Nudle i Papiš mají vcelku rychlé pohyby a jsou dost aktivní, takže jejich akční rádius je opravdu dost velký, byť na přivolání ihned přijdou a rozhodně si nevšímají lidí, ani psů, mám prostě ráda nad psem "přehled", takže pokud jsme v místě, kde je vidím jen na kratší vzdálenosti, než co oni lítají, tak zasyčím jméno a POMALU! a oni už vědí, že musí zpomalit své tempo a tedy je mám stále na očích

Když dojdeme na místo, kde na ně vidím dobře i na větší vzdálenost, řeknu: Můžeš a je to

Co se týče těch dvou velkých, ti akční rádius až takový nemají

I já používám povel: pomalu! Nebo: tady jdeme, když chtějí vyrazit trošku jinam než se mi líbí . Ale moji psi též nemají potřebu chodit ode mne daleko. Musí mě mí neustále na očích .

Sice nevim o jak starého hafana zadavatelky se jedná, ale asi to chtělo řešit od malička a to schováváním se za cokoli, jakmile pejsek poodejde dál než je potřeba a hlavně pokud nejeví zájem, kde že se to ten jeho páníček plouží. Možná by to stálo za to vyzkoušet ještě teď, v nějakém nezmáném, cizím prostředí (samozřejmě bezpečném). A nechat ho vycukat, i třeba vícekrát za prochajdu, jestli ho neomrzí, když se budu pořád vracet. A nebo hodně často měnit směr, jakmile je pes kus vpředu otočit to doleva či rovnou zpátky. Bez povelů. Aby musel neustále dávat pozor a tudíž možná nebude odbíhat tak daleko.

maťa napsal(a):
Já používám povel: POMALU!

Nudle i Papiš mají vcelku rychlé pohyby a jsou dost aktivní, takže jejich akční rádius je opravdu dost velký, byť na přivolání ihned přijdou a rozhodně si nevšímají lidí, ani psů, mám prostě ráda nad psem "přehled", takže pokud jsme v místě, kde je vidím jen na kratší vzdálenosti, než co oni lítají, tak zasyčím jméno a POMALU! a oni už vědí, že musí zpomalit své tempo a tedy je mám stále na očích

Když dojdeme na místo, kde na ně vidím dobře i na větší vzdálenost, řeknu: Můžeš a je to

Co se týče těch dvou velkých, ti akční rádius až takový nemají

Maťo, no ale sem s tím, jaks je to naučila, jaks jim vysvětlila, oč jde!

chelbi napsal(a):
I já používám povel: pomalu! Nebo: tady jdeme, když chtějí vyrazit trošku jinam než se mi líbí . Ale moji psi též nemají potřebu chodit ode mne daleko. Musí mě mí neustále na očích .

Sice nevim o jak starého hafana zadavatelky se jedná, ale asi to chtělo řešit od malička a to schováváním se za cokoli, jakmile pejsek poodejde dál než je potřeba a hlavně pokud nejeví zájem, kde že se to ten jeho páníček plouží. Možná by to stálo za to vyzkoušet ještě teď, v nějakém nezmáném, cizím prostředí (samozřejmě bezpečném). A nechat ho vycukat, i třeba vícekrát za prochajdu, jestli ho neomrzí, když se budu pořád vracet. A nebo hodně často měnit směr, jakmile je pes kus vpředu otočit to doleva či rovnou zpátky. Bez povelů. Aby musel neustále dávat pozor a tudíž možná nebude odbíhat tak daleko.

Chelbi, jsou mu 2 roky pryč a mám ho teprve 4 měsíce.
Hlídá si mě docela průběžně, když se schovám, hned rychle běží mě hledat. A pak zas odběhne. Pro NĚJ ta vzdálenost prostě není velká, je tak akorát, aby si mě s přehledem uhlídal.

roony napsal(a):
Maťo, no ale sem s tím, jaks je to naučila, jaks jim vysvětlila, oč jde!

Šmane Rony, vysvětlovat jak co učím, fakt moc neumím, proto nejsem učitelka

Ale jak jsem je to učila.....no odmala na vodítku. Totiž, Papillon se to naučil od mé fenky NO Batulky, ta to uměla, a Nudlu jsem to učila asi stejně, jako kdysi Batulku. Delší vodítko a jakmile měla tendenci, a to teda měla, lítat jak šílená, zavelela jsem KIKI POMALU, čímž se fenka otočila na mě a zbrzdila, dostala pochvalu. Za chvilku opět a pořád dokola....prostě si spojila to, že sice jdeme dál a nezastavujeme se, ale cosi po ní pořád chci a časem asi pochopila, že to je to POMALU, páč když lítala, dostala tento povel, když ne, ale pobíhala kolem mne, nic sem neříkala

Na tento povel tedy reaguje i můj kavkaz, byť je to paradoxní, někdy chytá "rychlé medvědí tempo", tedy na první pohled vypadá, že si kluše svým pomalým medvědím krokem, ale na pohled druhý se vzdaluje nepatřičně rychle A toho jsem to na vodítku neučila....prostě jsem na něj vždy houkla jméno, což samotné ho asi přibrzdilo a otočil hlavu a poté POMALU! a on si dal chvíli pokoj.....no a nějak se to naučil

Fakt nevím no, se svými psy mluvím pořád, a tak začínám mít dojem, že rychleji pochopí, co po nich chci, než když bych je drilovala na řemenu

roony napsal(a):
Maťo, no ale sem s tím, jaks je to naučila, jaks jim vysvětlila, oč jde!

Jinak ještě dodatek, bez stopovačky jsme začali chodit teprve nedávno a ne všude.
Při chůzi se stopovačkou byl vždycky největší problém právě to, jak ji mít pořád na dosah, protože stopka v délce Kellyho pole působnosti je jaksi nerálná.

roony napsal(a):
Sabino, děsně závidím, když mi někdo říká, jak má u zkoušek problém s vysláním, protože pes prostě nemá důvod se od něj vzdalovat a motá se jen kolem něj. Kdyby tohle byl jediný problém

Akční rádius daný plemenem a temperamentem... tak určitě taky... nechci ho nějak znásilňovat, pokud psa něco takového naučit nejde, pak bychom holt museli střídat volno s pohybem u nohy... Myslím, že retrívrův (aspoň mého) akční rádius není určitě z těch největších, ale ani z těch nejmenších.

No...ono to není nic moc, když jediný povel, který moje (roční a kousek) fena prostě neumí, je volno, protože prostě nemá potřebu vzdálit se ode mě na těch 5 metrů. Na cvičáku vypadáme trochu jako exoti - když se cvičí přivolání, já příjdu, odepnu psa, odhodím piškot do požadované vzdálenosti a okamžitě po sežrání piškotu volám ke mně, abych to stihla dřív, než přijde sama od sebe.

No, je pravda, že na procházce, když se někde začuchá, je ode mě metrů třeba i 20. Aspoň na chvilku.

maťa napsal(a):
Šmane Rony, vysvětlovat jak co učím, fakt moc neumím, proto nejsem učitelka

Ale jak jsem je to učila.....no odmala na vodítku. Totiž, Papillon se to naučil od mé fenky NO Batulky, ta to uměla, a Nudlu jsem to učila asi stejně, jako kdysi Batulku. Delší vodítko a jakmile měla tendenci, a to teda měla, lítat jak šílená, zavelela jsem KIKI POMALU, čímž se fenka otočila na mě a zbrzdila, dostala pochvalu. Za chvilku opět a pořád dokola....prostě si spojila to, že sice jdeme dál a nezastavujeme se, ale cosi po ní pořád chci a časem asi pochopila, že to je to POMALU, páč když lítala, dostala tento povel, když ne, ale pobíhala kolem mne, nic sem neříkala

Na tento povel tedy reaguje i můj kavkaz, byť je to paradoxní, někdy chytá "rychlé medvědí tempo", tedy na první pohled vypadá, že si kluše svým pomalým medvědím krokem, ale na pohled druhý se vzdaluje nepatřičně rychle A toho jsem to na vodítku neučila....prostě jsem na něj vždy houkla jméno, což samotné ho asi přibrzdilo a otočil hlavu a poté POMALU! a on si dal chvíli pokoj.....no a nějak se to naučil

Fakt nevím no, se svými psy mluvím pořád, a tak začínám mít dojem, že rychleji pochopí, co po nich chci, než když bych je drilovala na řemenu

Maťo, vidíš, že to umíš vysvětlit...

roony napsal(a):
Maťo, vidíš, že to umíš vysvětlit...

Fakt? Mně to přijde dost zmatené a sama od sebe bych to dle napsaného teda nepochopila

Jinak povel TADY JDEME, případně TAM NEJDEM! TUDY! používám taky, ale jak říkám, to jsem je ani neučila, to tak nějak vyplynulo z toho mého "žvanění" k nim pořád, takže se dovtípili sami, co že to znamená

I povel Stůj! je výborná věc, u ovčand jsem v jejich bouřlivém mládí používala STOPKA!, kdy zalehly, vlastně Daunovaly, ale mně se zen "název povelu" nelíbil, tak sem si udělala svůj A STOPKA! jsem používala i u jagošky

Momentálně toto nepoužívám, nemám důvod, ale hodlám to naučit Eframa....časem

roony napsal(a):
Máte nějaké tipy, jak psa naučit - hlavně jak mu to vůbec vysvětlit - že chci, aby se pohyboval v menší vzdálenosti ode mě, než vyhovuje jemu?

Naučili jsme se povel "zpět" (abych ho neotrávila přivoláváním s předsednutím), jenže to funguje tak, že pes přiběhne zpátky do mé blízkosti, a jakmile ho pochválím (má splněno), co nejrychleji odcválá na místo, na kterém přerušil trasu vpřed, a teprv od něj zas pokračuje svým průměrným tempem. Takže tím nezískám to, co jsem chtěla. Jeho nikdy nenapadne obíhat kolem mě třeba v kruzích, nebo se kvůli něčemu vracet, prostě pokud jsme na cestě odněkud někam, zajímá ho to pouze dopředu.
Myslím, že z toho "zpět" prostě nepochopil, že mi jde o určitou vzdálenost, ve které se má pohybovat. Anebo to prostě pochopí časem, když ho budu pořád a pořád odvolávat, že se tomu vyhne, když nepůjde tak daleko? Nebo na to mám jít třeba úplně jinak?

Jojo, mam stejny problem u mojeho GR. Ma sileny akcni radius, a bohuzel se to od nej uci i muj druhy pes, kdyz jdou spolu. Nekdy pomaha (ale je to dost o nervy ) stale menit trasu. Treba kdyz odbehne, tak ja se otocim a jdu zpatky, zopakuju to klidne i 1OX...je to hodne o trpelivosti. Pak taky mame povel POMALU, kdy se vicemene mota kolem me, ale nedovolim mu "klusat"...No a za dalsi, kdyz prekroci vzdalenost tak 1O m, tak na nej zarvu ne, cekej. ale tohle je asi nejhorsi varianta v tom smysmlu, ze vase prochazka pak bude vypadat stylem " Ne, pockej, pomalu, ke mne"..atd...asi to znate. Nejlepsi je psa presvedcit ze u vas je to to prave...takze menit smer a taky mi pomaha sem tam kolem sebe upustit pamlsek, nebo casteji ho "jen tak " odmenit a chodi si me kontrolovat sam

roony napsal(a):
Máte nějaké tipy, jak psa naučit - hlavně jak mu to vůbec vysvětlit - že chci, aby se pohyboval v menší vzdálenosti ode mě, než vyhovuje jemu?

Naučili jsme se povel "zpět" (abych ho neotrávila přivoláváním s předsednutím), jenže to funguje tak, že pes přiběhne zpátky do mé blízkosti, a jakmile ho pochválím (má splněno), co nejrychleji odcválá na místo, na kterém přerušil trasu vpřed, a teprv od něj zas pokračuje svým průměrným tempem. Takže tím nezískám to, co jsem chtěla. Jeho nikdy nenapadne obíhat kolem mě třeba v kruzích, nebo se kvůli něčemu vracet, prostě pokud jsme na cestě odněkud někam, zajímá ho to pouze dopředu.
Myslím, že z toho "zpět" prostě nepochopil, že mi jde o určitou vzdálenost, ve které se má pohybovat. Anebo to prostě pochopí časem, když ho budu pořád a pořád odvolávat, že se tomu vyhne, když nepůjde tak daleko? Nebo na to mám jít třeba úplně jinak?

Já tenhle problém řešila s beauceronkou. Od labíse jsem byla zvyklá, že se pes motá pořád v okruhu 20m a pokud nenastane problém (jiný pes nebo nějaká "ňamka"), nemusím ho vůbec hlídat. Beauceronka mě znervózňovala tím, že jí ztrácím z dohledu. Je hrozně běhavá, navíc se ráda sem tam proběhne po nějaké stopě... Řeším to tak, že jí celou procházku zaměstnávám. Ona je blázen do balónku, takže pořád házím. Ona se vylítá a mám jí pořád pod kontrolou. Jenže chápu, že u někteří psi jdou na vycházce zaměstnat těžko, záleží na nátuře. Labís se odmala odmítal nechat na procházkách rušit nějakými hrami...
Taky můžete zkusit pamlsky - to jsem taky občas dělala s Bárou, na místech, kde míček nešel házet. Zavolala jsem jí a když přiběhla, dostala mlsku. Takže teď přibíhá sama od sebe, zkusit, jestli se nebude házet nebo jestli není něco k snědku.
Myslím, že v sásadě postupujete správně. Chce to prostě hlavně vytrvat a nepolevit. Stanovit si nějakou hranici a pokaždé, když ji pes překročí, ho přivolat stím, že U VÁS je zábava, nebo něco dobrého. Myslím, že to časem určitě pochopí, akorát pro vás budou ze začátku ty procházky na palici.
Na chůzi úplně u mne, ale ne přesně u nohy, mám povel "spolu". Používám ho přes ves, nebo po silnici, ve městě. To se nesmí vzdálit víc než metr, dva. To je samozřejmě pro Báru utrpení, protože ona prostě NEUMÍ chodit pomalu

roony napsal(a):
Máte nějaké tipy, jak psa naučit - hlavně jak mu to vůbec vysvětlit - že chci, aby se pohyboval v menší vzdálenosti ode mě, než vyhovuje jemu?

Naučili jsme se povel "zpět" (abych ho neotrávila přivoláváním s předsednutím), jenže to funguje tak, že pes přiběhne zpátky do mé blízkosti, a jakmile ho pochválím (má splněno), co nejrychleji odcválá na místo, na kterém přerušil trasu vpřed, a teprv od něj zas pokračuje svým průměrným tempem. Takže tím nezískám to, co jsem chtěla. Jeho nikdy nenapadne obíhat kolem mě třeba v kruzích, nebo se kvůli něčemu vracet, prostě pokud jsme na cestě odněkud někam, zajímá ho to pouze dopředu.
Myslím, že z toho "zpět" prostě nepochopil, že mi jde o určitou vzdálenost, ve které se má pohybovat. Anebo to prostě pochopí časem, když ho budu pořád a pořád odvolávat, že se tomu vyhne, když nepůjde tak daleko? Nebo na to mám jít třeba úplně jinak?

Ja mam na tohle povel "tady jdeme" Jakmile se pes vzdali vic nez ma povoleno, tak na nej volam timhle povelem, ktery znamena ze se ma priblizit. Takze doporucuju psa takhle volat jakmile odejde dal a kdyz bude ve vasi blizkosti tak ho nechat byt, samozrejme za splneni povelu chvalit, a casem by mu to melo dojit ze je pohodlnejsi zustavat ve vasi blizkosti nez furt behat sem a tam.

roony napsal(a):
Máte nějaké tipy, jak psa naučit - hlavně jak mu to vůbec vysvětlit - že chci, aby se pohyboval v menší vzdálenosti ode mě, než vyhovuje jemu?

Naučili jsme se povel "zpět" (abych ho neotrávila přivoláváním s předsednutím), jenže to funguje tak, že pes přiběhne zpátky do mé blízkosti, a jakmile ho pochválím (má splněno), co nejrychleji odcválá na místo, na kterém přerušil trasu vpřed, a teprv od něj zas pokračuje svým průměrným tempem. Takže tím nezískám to, co jsem chtěla. Jeho nikdy nenapadne obíhat kolem mě třeba v kruzích, nebo se kvůli něčemu vracet, prostě pokud jsme na cestě odněkud někam, zajímá ho to pouze dopředu.
Myslím, že z toho "zpět" prostě nepochopil, že mi jde o určitou vzdálenost, ve které se má pohybovat. Anebo to prostě pochopí časem, když ho budu pořád a pořád odvolávat, že se tomu vyhne, když nepůjde tak daleko? Nebo na to mám jít třeba úplně jinak?

neviem ci je to to co mate na mysli,ale ucim svoje psi na "cakaj".v podstate to vyzera asi tak,ze pes si odbehne,kolko uzna za vhodne a ked sa mi zda,ze uz je daleko,zakricim cakaj a pes stoji kym nepridem blizsie a nepoviem "volno".pripadne ho cas od casu odvolam,aby vedel,ze je vonku somnou,ze nie je sam.najlepsie je ale naucit psa uz od utleho veku na to,aby chodil s vami,resp. vo vasej blizkosti,ono sa to uz tazsie uci ked je pes starsi..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No...ono to není nic moc, když jediný povel, který moje (roční a kousek) fena prostě neumí, je volno, protože prostě nemá potřebu vzdálit se ode mě na těch 5 metrů. Na cvičáku vypadáme trochu jako exoti - když se cvičí přivolání, já příjdu, odepnu psa, odhodím piškot do požadované vzdálenosti a okamžitě po sežrání piškotu volám ke mně, abych to stihla dřív, než přijde sama od sebe.

No, je pravda, že na procházce, když se někde začuchá, je ode mě metrů třeba i 20. Aspoň na chvilku.

bodlinko... já samozřejmě chápu, že to je takový (kapku snad i trapný) problém... ale na druhé straně, oproti problémům, jaké mohou vznikat v běžném provozu, když pes běhá moc daleko, a musíš to vyřešit, mi to připadá takový neškodný problémeček, skoro bonbónek
S nadsázkou, samozřejmě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
neviem ci je to to co mate na mysli,ale ucim svoje psi na "cakaj".v podstate to vyzera asi tak,ze pes si odbehne,kolko uzna za vhodne a ked sa mi zda,ze uz je daleko,zakricim cakaj a pes stoji kym nepridem blizsie a nepoviem "volno".pripadne ho cas od casu odvolam,aby vedel,ze je vonku somnou,ze nie je sam.najlepsie je ale naucit psa uz od utleho veku na to,aby chodil s vami,resp. vo vasej blizkosti,ono sa to uz tazsie uci ked je pes starsi..

Nám celkem zabírají povely POMALU, event. ČEKEJ! Ale je fakt, že když nám před čumákem vyrazí zajíc, tak se můžu akorát dívat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já tenhle problém řešila s beauceronkou. Od labíse jsem byla zvyklá, že se pes motá pořád v okruhu 20m a pokud nenastane problém (jiný pes nebo nějaká "ňamka"), nemusím ho vůbec hlídat. Beauceronka mě znervózňovala tím, že jí ztrácím z dohledu. Je hrozně běhavá, navíc se ráda sem tam proběhne po nějaké stopě... Řeším to tak, že jí celou procházku zaměstnávám. Ona je blázen do balónku, takže pořád házím. Ona se vylítá a mám jí pořád pod kontrolou. Jenže chápu, že u někteří psi jdou na vycházce zaměstnat těžko, záleží na nátuře. Labís se odmala odmítal nechat na procházkách rušit nějakými hrami...
Taky můžete zkusit pamlsky - to jsem taky občas dělala s Bárou, na místech, kde míček nešel házet. Zavolala jsem jí a když přiběhla, dostala mlsku. Takže teď přibíhá sama od sebe, zkusit, jestli se nebude házet nebo jestli není něco k snědku.
Myslím, že v sásadě postupujete správně. Chce to prostě hlavně vytrvat a nepolevit. Stanovit si nějakou hranici a pokaždé, když ji pes překročí, ho přivolat stím, že U VÁS je zábava, nebo něco dobrého. Myslím, že to časem určitě pochopí, akorát pro vás budou ze začátku ty procházky na palici.
Na chůzi úplně u mne, ale ne přesně u nohy, mám povel "spolu". Používám ho přes ves, nebo po silnici, ve městě. To se nesmí vzdálit víc než metr, dva. To je samozřejmě pro Báru utrpení, protože ona prostě NEUMÍ chodit pomalu

Marcho, vidíš, a furt si na Sama stěžuješ, a táááákovej je to zlatej pejsek Sice trochu línej, no dobře....

Tož my uvidíme.. nerada bych fakt procházky proměnila trvale na dril, kdy ho budu každou minutu volat zpět nebo dávat čekej, pokud nevím, jestli je můj požadavek - aby si zvykl na menší dosah - reálný, jestli odpovídá psychice toho psa, jestli není akční rádius spíš daný jedincem (nebo výchovou odmalička) a jen bych pejsana trápila a lepší řešení je smířit se s tím (samozřejmě s dokonalým přivoláním) a kombinovat holt s vodítkem, kde musí být blíž.

Pamlsky nosím pořád, ale Kelly z nich moc odvařenej není. Úspěch je, že už o ně má vůbec zájem - ze začátku jsem mu mohla mávat masem před čukákem a trucoval, nevzal si, protože on chtěl holt za tamtou kočkou, tamtím pejskem, a ne nějaký žrádlo - to už jsme přeladili, ale zas se přece jen pro kus žvance nepřetrhne... Hračky ho zpočátku venku zajímaly snad ještě míň než mlsky. To už je taky mnooohem lepší, hraje si rád, ale aby ho to zajímalo celou cestu... hmmm... Někteří pejsani si třeba nosí míček v tlamě, ale Kelly ho zapomene na prvním voňavým místě.

roony napsal(a):
Marcho, vidíš, a furt si na Sama stěžuješ, a táááákovej je to zlatej pejsek Sice trochu línej, no dobře....

Tož my uvidíme.. nerada bych fakt procházky proměnila trvale na dril, kdy ho budu každou minutu volat zpět nebo dávat čekej, pokud nevím, jestli je můj požadavek - aby si zvykl na menší dosah - reálný, jestli odpovídá psychice toho psa, jestli není akční rádius spíš daný jedincem (nebo výchovou odmalička) a jen bych pejsana trápila a lepší řešení je smířit se s tím (samozřejmě s dokonalým přivoláním) a kombinovat holt s vodítkem, kde musí být blíž.

Pamlsky nosím pořád, ale Kelly z nich moc odvařenej není. Úspěch je, že už o ně má vůbec zájem - ze začátku jsem mu mohla mávat masem před čukákem a trucoval, nevzal si, protože on chtěl holt za tamtou kočkou, tamtím pejskem, a ne nějaký žrádlo - to už jsme přeladili, ale zas se přece jen pro kus žvance nepřetrhne... Hračky ho zpočátku venku zajímaly snad ještě míň než mlsky. To už je taky mnooohem lepší, hraje si rád, ale aby ho to zajímalo celou cestu... hmmm... Někteří pejsani si třeba nosí míček v tlamě, ale Kelly ho zapomene na prvním voňavým místě.

Ale to já vím moc dobře, že je Sam zlatej pejsek. Taky mu to každý večer při drbání opakuju, takže on si je toho náležitě vědom. Akorát má odmala trochu jinou představu o soužití s lidmi, než já měla o soužití se psem. Ale už jsem se přizpůsobila. Spolupráci a sport sport si užiju s Bárou a pohodové vycházky a společenské události se Samem...
Je fakt, že on je takhle bezproblémovej u nás v přírodě, kde nepotkáváme žádné jiné psy a kritická místa (hnojiště, korýtka se šrotem, odpadky) mám zmapovaná. Když jsem s ním ve městě, je to horší, protože on se sice nevzdaluje příliš, ale zase nespěchá s tím, na zavolání přijít. Bára lítá v okruhu klidně několika set metrů, ale na zavolání je hned u mne. Ještěže tak, kdyby to měli naopak, asi bych skončila v blázinci (kombinace Báry temperamentu a Samovo tvrdohlavosti by byla vskutku vražedná).
Ona se realita vašeho (tvého?) požadavku na velikost akčního rádiu psa těžko posuzuje, když to člověk nevidí. A myslím, že to záleží i na páníčkovi - to co jednomu připadá v pohodě, jiného už znervózňuje... Já si taky jeden čas a procházkách připadala jako blázen a vracela jsem se vyčerpaná, ale teď už stačí Báru usměrnit dvakrát, třikrát za vycházku a drží se poblíž. Navíc se naučila aportovat i po tmě, takže stačí pořád jen házet... Těžko ale motivovat psa, který není ani na míčky, ani na mlsání... To potom babo raď

marcha napsal(a):
Ale to já vím moc dobře, že je Sam zlatej pejsek. Taky mu to každý večer při drbání opakuju, takže on si je toho náležitě vědom. Akorát má odmala trochu jinou představu o soužití s lidmi, než já měla o soužití se psem. Ale už jsem se přizpůsobila. Spolupráci a sport sport si užiju s Bárou a pohodové vycházky a společenské události se Samem...
Je fakt, že on je takhle bezproblémovej u nás v přírodě, kde nepotkáváme žádné jiné psy a kritická místa (hnojiště, korýtka se šrotem, odpadky) mám zmapovaná. Když jsem s ním ve městě, je to horší, protože on se sice nevzdaluje příliš, ale zase nespěchá s tím, na zavolání přijít. Bára lítá v okruhu klidně několika set metrů, ale na zavolání je hned u mne. Ještěže tak, kdyby to měli naopak, asi bych skončila v blázinci (kombinace Báry temperamentu a Samovo tvrdohlavosti by byla vskutku vražedná).
Ona se realita vašeho (tvého?) požadavku na velikost akčního rádiu psa těžko posuzuje, když to člověk nevidí. A myslím, že to záleží i na páníčkovi - to co jednomu připadá v pohodě, jiného už znervózňuje... Já si taky jeden čas a procházkách připadala jako blázen a vracela jsem se vyčerpaná, ale teď už stačí Báru usměrnit dvakrát, třikrát za vycházku a drží se poblíž. Navíc se naučila aportovat i po tmě, takže stačí pořád jen házet... Těžko ale motivovat psa, který není ani na míčky, ani na mlsání... To potom babo raď

Bára lítá v okruhu klidně několika set metrů, ale na zavolání je hned u mne/i}

Několik set metrů? No to bych se zbláznila
A i na několik set metrů jde odvolat od zvěře? Tak to jste výborní

On Kelly není zas tak moc daleko "objektivně"... Ale ve městě je to pro mě často moc daleko, abych třeba viděla, kde co žere, nebo kde se blíží pes, od kterého chci odvolávat (a on Kelly není zrovna bleskurychlý a někdy si musíme o tom, že má přijít, taky napřed "povykládat"), za městem je to OK, ale tam je zas zvěř... takže musím pracovat většinou se stopovačkou, a tak dlouhou šňůru aplikovat prostě nemůžu - takže nikdy nenavodím ten žádoucí dojem, že má pes volno, víc ho koriguju na akční rádius stopovačky než na cokoli jiného.