Kousnutí psem - nechápu

marcelajessy napsal(a):
Dobrý den, již včera odpoledne se mi stala velmi zvláštví věc. A já pořád nechápu a hledám nějaké kloudné vysvětlení na otázku - Proč?. Šla jsem za kamarádkou, zazvonim (panelák) a čekam u toho kecafonu,jestli se mi ozve. Otevřely se vchodové dveře a já najednou zničeho nic, cítim ohromnou bolest na lýtku (z boku kolene). Proberu se z temna a šoku a vidim středního křížence, NA VODÍTKU, jak vesele běží ze schodů a páníček - promiňte ten výraz ale - vyfetlo na mě čumí jak tele a ještě se mě zeptá - on vás kousl??? No a já zpustim.....................!!! No nic, ani se mi neomluvil a já v tom šoku nebyla schopná zeptat se na jmého, tel. číslo, očkování - nic. Naštěstí to mam jen škráblý, oteklá a fialový ale žádná trhlina - měla jsem ryfle ale mít něco krátkýho tak mam pěknou díru v noze. Nedejbože,kdyby vedle mě stálo malý dítě. Ptam se tedy Proč? mě ten psík kousnul, bezdůvodně - nelekl se mě, nevyprovokovala jsem ho (ani jsem si ho nevšimla), nic a přesto jsem ho měla zakouslýho v noze!!!

Když mi bylo asi jedenáct, tak jsem byla u kamarádky. Měli tam návštěvu s nějakým malým bílým chlupatým...nevím, co to bylo za rasu. Byla jsem s kamarádkou v pokoji, klečela na zemi, pesan se u mě choval a nechal se hladit a škrabat za uchem. Pak jsem ho chtěla položit na zem a on po mě nevím proč vyjel a roztrhl mi ret. Fakt netuším proč, co se mu nelíbilo, když byl předtím kamarádskej. No, co, ret mi sešili a teď už mě jenom zdobí malá jizvička.........asi fakt prostě momentální nápad pesana

daree napsal(a):
Když mi bylo asi jedenáct, tak jsem byla u kamarádky. Měli tam návštěvu s nějakým malým bílým chlupatým...nevím, co to bylo za rasu. Byla jsem s kamarádkou v pokoji, klečela na zemi, pesan se u mě choval a nechal se hladit a škrabat za uchem. Pak jsem ho chtěla položit na zem a on po mě nevím proč vyjel a roztrhl mi ret. Fakt netuším proč, co se mu nelíbilo, když byl předtím kamarádskej. No, co, ret mi sešili a teď už mě jenom zdobí malá jizvička.........asi fakt prostě momentální nápad pesana

Mě sice nekousl pes, ale kočka a to asi ze msty :-) Jsme byli u babičky a grilovali a kočky dostávaly kosti a sem tam i kus masa. No a pak už nebylo a ony pořád loudily a tak té jedné kočce říkám - hele já už fakt nic nemám a natáhla jsem k ní ruku aby teda viděla že nekecám. Podívala se na ruku na mě, na ruku na mě a pak mě kousla a zdrhla!

marcelajessy napsal(a):
Dobrý den, již včera odpoledne se mi stala velmi zvláštví věc. A já pořád nechápu a hledám nějaké kloudné vysvětlení na otázku - Proč?. Šla jsem za kamarádkou, zazvonim (panelák) a čekam u toho kecafonu,jestli se mi ozve. Otevřely se vchodové dveře a já najednou zničeho nic, cítim ohromnou bolest na lýtku (z boku kolene). Proberu se z temna a šoku a vidim středního křížence, NA VODÍTKU, jak vesele běží ze schodů a páníček - promiňte ten výraz ale - vyfetlo na mě čumí jak tele a ještě se mě zeptá - on vás kousl??? No a já zpustim.....................!!! No nic, ani se mi neomluvil a já v tom šoku nebyla schopná zeptat se na jmého, tel. číslo, očkování - nic. Naštěstí to mam jen škráblý, oteklá a fialový ale žádná trhlina - měla jsem ryfle ale mít něco krátkýho tak mam pěknou díru v noze. Nedejbože,kdyby vedle mě stálo malý dítě. Ptam se tedy Proč? mě ten psík kousnul, bezdůvodně - nelekl se mě, nevyprovokovala jsem ho (ani jsem si ho nevšimla), nic a přesto jsem ho měla zakouslýho v noze!!!

Pokud ten pes vycházel z paneláku, kde bydlí, tak se to bohužel stát může. Sama bydlím v paneláku a vím, že většina psů - samců - bere za své území celý barák, nejen byt. Takže když má ten člověk ne zrovna moc vychovaného psa a ten vyrazí ze dvěří, je fakt klidně možný, že ho napadne i tahle možnost, jak si svoje území "pohlídat". Zase je to ale o lidech a jejich psech :( a výchově samozřejmě.

misule napsal(a):
Pokud ten pes vycházel z paneláku, kde bydlí, tak se to bohužel stát může. Sama bydlím v paneláku a vím, že většina psů - samců - bere za své území celý barák, nejen byt. Takže když má ten člověk ne zrovna moc vychovaného psa a ten vyrazí ze dvěří, je fakt klidně možný, že ho napadne i tahle možnost, jak si svoje území "pohlídat". Zase je to ale o lidech a jejich psech :( a výchově samozřejmě.

Ten pes měl hlavně dostat po tlamě, to je nejhorší, když "psovod" jenom blbě čumí

misule napsal(a):
Pokud ten pes vycházel z paneláku, kde bydlí, tak se to bohužel stát může. Sama bydlím v paneláku a vím, že většina psů - samců - bere za své území celý barák, nejen byt. Takže když má ten člověk ne zrovna moc vychovaného psa a ten vyrazí ze dvěří, je fakt klidně možný, že ho napadne i tahle možnost, jak si svoje území "pohlídat". Zase je to ale o lidech a jejich psech :( a výchově samozřejmě.

Já si taky myslím, že to bylo tím, že pes právě vycházel z domu. Psi mají v tomto případě tendenci vylítnout a třeba i štěkotem oznamovat, že jsou venku... jsou takoví "nastartovaní" a vy jste vetřelec, tak se to může stát. Jiná věc je, že páníček měl psa okamžitě zpucovat tak, že podruhé by se to nestalo. A navíc - já teda vždycky chodím ze dveří první, já jsem přece šéf! A psa pak ani nenapadne machrovat, pán má přeci situaci pod kontrolou... Hlavní chyba je pouštět psa prvního ven!
Přítele zase kousnul pes na vlakové zastávce - procházeli lidé s nějakým pitbuloidem a ten se v chůzi jen tak ležérně otočil, rafnul a šel dál. Páníčci si toho ani nevšimli! On teda kousnul jen tak symbolicky, byly z toho jen prokouslé džíny a modřinka, ale ten princip mě zarazil. S něčím takovým jsem se taky nesetkala - bez varování, bez důvodu...

marcha napsal(a):
Já si taky myslím, že to bylo tím, že pes právě vycházel z domu. Psi mají v tomto případě tendenci vylítnout a třeba i štěkotem oznamovat, že jsou venku... jsou takoví "nastartovaní" a vy jste vetřelec, tak se to může stát. Jiná věc je, že páníček měl psa okamžitě zpucovat tak, že podruhé by se to nestalo. A navíc - já teda vždycky chodím ze dveří první, já jsem přece šéf! A psa pak ani nenapadne machrovat, pán má přeci situaci pod kontrolou... Hlavní chyba je pouštět psa prvního ven!
Přítele zase kousnul pes na vlakové zastávce - procházeli lidé s nějakým pitbuloidem a ten se v chůzi jen tak ležérně otočil, rafnul a šel dál. Páníčci si toho ani nevšimli! On teda kousnul jen tak symbolicky, byly z toho jen prokouslé džíny a modřinka, ale ten princip mě zarazil. S něčím takovým jsem se taky nesetkala - bez varování, bez důvodu...

Fakt si myslíš, že ten pes "machoval"? Podle čeho? Machr pes by se nelekl natolik, aby kousl. Takoví psi se nelekají. Lekají se hlavně nerváci a rozmazlenci. Šéfování ve smečce se mimochodem opravdu neprojevuje pořadím ve dveřích.... . Fakt je, že když vím, že mám psa nerváka, jistím si ho tak, aby nemohl nikoho obtěžovat.

Pokud by ten pes dostal nakládačku, jak tu někdo doporučoval o příspěvek výše, půjde ti příště po všem, co uvidí, že se hýbá.

happinka napsal(a):
Fakt si myslíš, že ten pes "machoval"? Podle čeho? Machr pes by se nelekl natolik, aby kousl. Takoví psi se nelekají. Lekají se hlavně nerváci a rozmazlenci. Šéfování ve smečce se mimochodem opravdu neprojevuje pořadím ve dveřích.... . Fakt je, že když vím, že mám psa nerváka, jistím si ho tak, aby nemohl nikoho obtěžovat.

Pokud by ten pes dostal nakládačku, jak tu někdo doporučoval o příspěvek výše, půjde ti příště po všem, co uvidí, že se hýbá.

Šéfování ve smečce se opravdu projevuje mimo jiné pořadím ve dveřích, nastudujte si nějakou kynologickou a etologickou literaturu. Těžko říci, zda se pes leknul nebo machroval, když to člověk neviděl, každopádně spousta psů má tendenci machrovat při opouštění svého domova (proto jsem to nahodila jako hypotézu) a když se k tomu v tu chvíli vzrušení lekne... Ale možná že nemachroval, možná byl bez sebe strachem, že jde ven, tak kousnul to první, co uviděl. Ostatně - proč by nervák a rozmazlenec nemohl machrovat? Zrovna ti to dělají nejčastěji. Možná ale máme problém v terminologii a pod pojmem "machrování" si představujem každá něco jiného (Vy asi projev sebevědomého vyrovnaného psa, takže normální chování?).
Když psa neusměrním (přiměřeně, s ohledem na jeho povahu a situaci), co se stane pak? To ho mám za bezdůvodné kousnutí někoho utěšovat, jéžišku, ty ses lekl, to nic, to je v pořádku, chuděrko... hm, to se pak nedivím, že si někteří psi dovolí kdeco... je fakt, že spousta lidí se takhle ke svému mazlíčkovi chová... Nicméně šéf smečky je od toho, aby v něj pes natolik důvěřoval, aby každé leknutí neřešil on sám a kousnutím. Ale jak říkám, něco si načtěte, ano?

marcha napsal(a):
Šéfování ve smečce se opravdu projevuje mimo jiné pořadím ve dveřích, nastudujte si nějakou kynologickou a etologickou literaturu. Těžko říci, zda se pes leknul nebo machroval, když to člověk neviděl, každopádně spousta psů má tendenci machrovat při opouštění svého domova (proto jsem to nahodila jako hypotézu) a když se k tomu v tu chvíli vzrušení lekne... Ale možná že nemachroval, možná byl bez sebe strachem, že jde ven, tak kousnul to první, co uviděl. Ostatně - proč by nervák a rozmazlenec nemohl machrovat? Zrovna ti to dělají nejčastěji. Možná ale máme problém v terminologii a pod pojmem "machrování" si představujem každá něco jiného (Vy asi projev sebevědomého vyrovnaného psa, takže normální chování?).
Když psa neusměrním (přiměřeně, s ohledem na jeho povahu a situaci), co se stane pak? To ho mám za bezdůvodné kousnutí někoho utěšovat, jéžišku, ty ses lekl, to nic, to je v pořádku, chuděrko... hm, to se pak nedivím, že si někteří psi dovolí kdeco... je fakt, že spousta lidí se takhle ke svému mazlíčkovi chová... Nicméně šéf smečky je od toho, aby v něj pes natolik důvěřoval, aby každé leknutí neřešil on sám a kousnutím. Ale jak říkám, něco si načtěte, ano?

Podle mě je to "normální" přesměrované chování, kdy pes z přemíry vzrušení, že jde ven a vyráží z domu, zkrátka kousne. Může to být i nahromaděná "agresivita", kdy pes takto ventiluje to, že je nevybitý a vzrušený. Proto tak často kousnou psi, co vyběhnou z branky a na někoho "zaútočí" - není to jen častá nulová socializace, ale právě i ten efekt vyběhnutí z teritoria a přemíra vzruchu.
Tohle by si měli hlídat všichni majitelé.

lucies napsal(a):
Podle mě je to "normální" přesměrované chování, kdy pes z přemíry vzrušení, že jde ven a vyráží z domu, zkrátka kousne. Může to být i nahromaděná "agresivita", kdy pes takto ventiluje to, že je nevybitý a vzrušený. Proto tak často kousnou psi, co vyběhnou z branky a na někoho "zaútočí" - není to jen častá nulová socializace, ale právě i ten efekt vyběhnutí z teritoria a přemíra vzruchu.
Tohle by si měli hlídat všichni majitelé.

Na mě takhle vylítl na přechodu pro chodce nějaký veliky bull- tuším bullmastif , co já vím. Přišli na přechod, stoupli si s pánem za mě a stojíme na červenou. Pak se najednou pes octnul na mých ramenech a zezadu se mi zakousl do šály.ustála jsme to na nohách . Pán byl tak v šoku, že reagoval ještě pomaleji než já. Byl úplně hotovej, sundal psa i se šálou , seřval ho a já byla taky tak všoku , že jsme to prostě neřešili. Vůbec netuším co to bylo. Mám doma ovčandu - tohle byl pes, nehárala, nikde nikdo, ticho , klid ...žádný pohyby, tupě jsme stála... naštěstí to spláchla moje tlustá zimní budna a šála přes krk.. noste pořádný šály - může vám to zachránit život... Helena

hehe napsal(a):
Na mě takhle vylítl na přechodu pro chodce nějaký veliky bull- tuším bullmastif , co já vím. Přišli na přechod, stoupli si s pánem za mě a stojíme na červenou. Pak se najednou pes octnul na mých ramenech a zezadu se mi zakousl do šály.ustála jsme to na nohách . Pán byl tak v šoku, že reagoval ještě pomaleji než já. Byl úplně hotovej, sundal psa i se šálou , seřval ho a já byla taky tak všoku , že jsme to prostě neřešili. Vůbec netuším co to bylo. Mám doma ovčandu - tohle byl pes, nehárala, nikde nikdo, ticho , klid ...žádný pohyby, tupě jsme stála... naštěstí to spláchla moje tlustá zimní budna a šála přes krk.. noste pořádný šály - může vám to zachránit život... Helena

Já vcelku souhlasím s Lucií, mám tři psy (vcelku klidné), ale když jdeme ven tak jsou nabuzení a vzrušení a navíc na vodítku, taky vždy zkontroluju ulici. Na lidi by mi nehupli, ale kdyby tam šel třeba zrovna psík, tak by to určo zkusili. Prostě se děsně těší a chovají se jinak než normálně.

marcha napsal(a):
Šéfování ve smečce se opravdu projevuje mimo jiné pořadím ve dveřích, nastudujte si nějakou kynologickou a etologickou literaturu. Těžko říci, zda se pes leknul nebo machroval, když to člověk neviděl, každopádně spousta psů má tendenci machrovat při opouštění svého domova (proto jsem to nahodila jako hypotézu) a když se k tomu v tu chvíli vzrušení lekne... Ale možná že nemachroval, možná byl bez sebe strachem, že jde ven, tak kousnul to první, co uviděl. Ostatně - proč by nervák a rozmazlenec nemohl machrovat? Zrovna ti to dělají nejčastěji. Možná ale máme problém v terminologii a pod pojmem "machrování" si představujem každá něco jiného (Vy asi projev sebevědomého vyrovnaného psa, takže normální chování?).
Když psa neusměrním (přiměřeně, s ohledem na jeho povahu a situaci), co se stane pak? To ho mám za bezdůvodné kousnutí někoho utěšovat, jéžišku, ty ses lekl, to nic, to je v pořádku, chuděrko... hm, to se pak nedivím, že si někteří psi dovolí kdeco... je fakt, že spousta lidí se takhle ke svému mazlíčkovi chová... Nicméně šéf smečky je od toho, aby v něj pes natolik důvěřoval, aby každé leknutí neřešil on sám a kousnutím. Ale jak říkám, něco si načtěte, ano?

Marcho,

vím, že se tahle hloupost o chození do dveří píše v kynologické literatuře, stejně jako to, že pes nemá spát na vyvýšených místech, žrát poslední, že naskakování je dominantní gesto a tak. Takhle to ale fakt nefunguje. Ten rozdíl vidím spíš v tom, že se víc učím z praxe než z knih. Mimochodem, popiš mi prosím postup, jak psa, se kterým si teprve vyjasňuješ pozice, od těch dveří vyhodíš? Docela by mě to zajímalo. Teda pokud ten pes je větší než kokr.... .
Proč lítáš z extrému do extrému? Já jsem někde psala, že toho psa mám utěšovat, nebo co? Ale přece nebudu takový stupid, abych psa, který útočí ze strachu, ještě trestala. Raději si ho zajistím tak, aby tohle nemohl udělat a budu s ním pracovat tak, aby měl jasno, že se není čeho bát, minimálně když je se mnou. Protože já jsem ten, kdo tyhle situace umí vyřešit a on to dělat nemusí a nemá. Toho trestáním nedosáhnu, ne?

happinka napsal(a):
Marcho,

vím, že se tahle hloupost o chození do dveří píše v kynologické literatuře, stejně jako to, že pes nemá spát na vyvýšených místech, žrát poslední, že naskakování je dominantní gesto a tak. Takhle to ale fakt nefunguje. Ten rozdíl vidím spíš v tom, že se víc učím z praxe než z knih. Mimochodem, popiš mi prosím postup, jak psa, se kterým si teprve vyjasňuješ pozice, od těch dveří vyhodíš? Docela by mě to zajímalo. Teda pokud ten pes je větší než kokr.... .
Proč lítáš z extrému do extrému? Já jsem někde psala, že toho psa mám utěšovat, nebo co? Ale přece nebudu takový stupid, abych psa, který útočí ze strachu, ještě trestala. Raději si ho zajistím tak, aby tohle nemohl udělat a budu s ním pracovat tak, aby měl jasno, že se není čeho bát, minimálně když je se mnou. Protože já jsem ten, kdo tyhle situace umí vyřešit a on to dělat nemusí a nemá. Toho trestáním nedosáhnu, ne?

predpokladam, ze psa s ktorym ides von mas na vodzke. Ked pes poslucha, dam mu povel STOJ, pes zastane, otvorim branu z bloku a vychadzam von, pes ide ZA MNOU...ja to tiez niekedy robim, ale nie pre posilnenie svojej pozicie superalfy, ale jednoducho vidim cez sklo na vchode do bloku, ze niekto stoji pred branou, a nechcem prave to, co sa tu riesi, aby pes vysiel prvy z brany a ten kto stoji pred branou sa ho nezlakol. Pitbulka by mu nic neurobila, ale istota je istota. A ked mas psa, s ktorym si tu poziciu vyjasnujes, tak jednoducho ho odsuniem nohou nabok a idem prvy ja. Nic hrozne.

daree napsal(a):
Když mi bylo asi jedenáct, tak jsem byla u kamarádky. Měli tam návštěvu s nějakým malým bílým chlupatým...nevím, co to bylo za rasu. Byla jsem s kamarádkou v pokoji, klečela na zemi, pesan se u mě choval a nechal se hladit a škrabat za uchem. Pak jsem ho chtěla položit na zem a on po mě nevím proč vyjel a roztrhl mi ret. Fakt netuším proč, co se mu nelíbilo, když byl předtím kamarádskej. No, co, ret mi sešili a teď už mě jenom zdobí malá jizvička.........asi fakt prostě momentální nápad pesana

Chtěla jste ho položit na zem. To je u psa podřizovací gesto, proč by si to měl nechtat líbit od cizího člověka? Byl k vám kamarádský do té doby než jste po něm něco chtěla, nebo lépe řečeno než jste začala projevovat svoji dominanci.
takže nešlo o momentální nápad psa, ale o přirozenou reakci psa.

dogpit napsal(a):
predpokladam, ze psa s ktorym ides von mas na vodzke. Ked pes poslucha, dam mu povel STOJ, pes zastane, otvorim branu z bloku a vychadzam von, pes ide ZA MNOU...ja to tiez niekedy robim, ale nie pre posilnenie svojej pozicie superalfy, ale jednoducho vidim cez sklo na vchode do bloku, ze niekto stoji pred branou, a nechcem prave to, co sa tu riesi, aby pes vysiel prvy z brany a ten kto stoji pred branou sa ho nezlakol. Pitbulka by mu nic neurobila, ale istota je istota. A ked mas psa, s ktorym si tu poziciu vyjasnujes, tak jednoducho ho odsuniem nohou nabok a idem prvy ja. Nic hrozne.

Samozřejmě že byl na vodítku, a dveře také prosklené Noha už vypadá dobře, jen je pořád fialová a bolí. Děkuji za příspěvky a vysvětlení

happinka napsal(a):
Marcho,

vím, že se tahle hloupost o chození do dveří píše v kynologické literatuře, stejně jako to, že pes nemá spát na vyvýšených místech, žrát poslední, že naskakování je dominantní gesto a tak. Takhle to ale fakt nefunguje. Ten rozdíl vidím spíš v tom, že se víc učím z praxe než z knih. Mimochodem, popiš mi prosím postup, jak psa, se kterým si teprve vyjasňuješ pozice, od těch dveří vyhodíš? Docela by mě to zajímalo. Teda pokud ten pes je větší než kokr.... .
Proč lítáš z extrému do extrému? Já jsem někde psala, že toho psa mám utěšovat, nebo co? Ale přece nebudu takový stupid, abych psa, který útočí ze strachu, ještě trestala. Raději si ho zajistím tak, aby tohle nemohl udělat a budu s ním pracovat tak, aby měl jasno, že se není čeho bát, minimálně když je se mnou. Protože já jsem ten, kdo tyhle situace umí vyřešit a on to dělat nemusí a nemá. Toho trestáním nedosáhnu, ne?

No, tak to se nedá nic dělat, když víte lépe, jak to všechno funguje . Já nečerpám jen z kynologické literatury, po pravdě, žádnou z těch nově vycházejících populárních knih jsem nečetla, já vycházím z klasické literatury, zdravého rozumu a ze znalostí, co o zvířecím chování a sociobiologii mám (studovala jsem tento obor na PřF UK, mám mimo jiné státnici z etologie a doktorskou zkoušku z behaviorální ekologie, to jen tak na okraj, proč mě tak trochu vytáčí, když někdo všechno ví, neboť já přes veškeré studium u sebe tento pocit pořád ne a ne mít).
Se svými psy si pozice vyjasňovat nemusím, neboť se k nim odmala chovám tak, aby bylo zřejmé, kdo je tady šéf a mám kliku, že nemám psychopata. Ze dveří od jejich štěněcího věku chodím první já, a když na to pozapomenou, tak je prostě odstrčím a do těch dveří nepustím - nechápu, co na tom není jasné? Navíc umějí povel čekej, jak tu někdo psal. Nejsou neovladatelné střely, které letí ven hlava nehlava...
Vy nevíte, zda to ten pes udělal ze strachu, nikdo nevíme, jak ta situace probíhala, takže to už asi nemá cenu řešit. Jen jsem si dovolila nadhodit, že je pes při vycházení z domu většinou rozrušený, těší se, vyráží obejít a označkovat si svoje home range, takže může mít tendenci "machrovat". Jestli to tak skutečně bylo, nevím. Byla to hypotéza. Tečka.
Já psa prvního ze dveří nepustím mimo jiné proto, že nevím, zda tam zrovna někdo nepůjde, někdo s jiným psem, dítě, někdo, kdo se psů bojí. Protože moji psi jsou přátelští, milují lidi, ale mají dohromady 70 kilo a ne každý člověk miluje psy. A to bydlíme na vsi, kde kolem našich vrat někdo projde jen málokdy. Přesto to dělám, nechci, aby si psi zvykli, že vylítnou ven a všechno jim tam hned patří. A vidím, že to moje postavení ve směčce skutečně upevňuje, ne že ne. To je ta praxe... A je to ohleduplné k okolí. Takže i když vy víte, že takhle to "fakt nefunguje", já to budu dělat dál a doporučuji to s klidným svědomím i ostatním. Hlavně ti, co mají štěně se sklony k dominanci, mohou takovými nenásilnými každodenními drobnými gesty neustále psu připomínat, kde je doma šéf a on to pochopí. A rozhodně je to příjemnější pro psa i pro pána, než si jednou za čas "vyříkávat pozice " natvrdo, válením po zemi a dokazováním fyzické síly. Navíc u velkých psů přijde doba, kdy jim fyzickou silou nic nedokážete...

marcha napsal(a):
No, tak to se nedá nic dělat, když víte lépe, jak to všechno funguje . Já nečerpám jen z kynologické literatury, po pravdě, žádnou z těch nově vycházejících populárních knih jsem nečetla, já vycházím z klasické literatury, zdravého rozumu a ze znalostí, co o zvířecím chování a sociobiologii mám (studovala jsem tento obor na PřF UK, mám mimo jiné státnici z etologie a doktorskou zkoušku z behaviorální ekologie, to jen tak na okraj, proč mě tak trochu vytáčí, když někdo všechno ví, neboť já přes veškeré studium u sebe tento pocit pořád ne a ne mít).
Se svými psy si pozice vyjasňovat nemusím, neboť se k nim odmala chovám tak, aby bylo zřejmé, kdo je tady šéf a mám kliku, že nemám psychopata. Ze dveří od jejich štěněcího věku chodím první já, a když na to pozapomenou, tak je prostě odstrčím a do těch dveří nepustím - nechápu, co na tom není jasné? Navíc umějí povel čekej, jak tu někdo psal. Nejsou neovladatelné střely, které letí ven hlava nehlava...
Vy nevíte, zda to ten pes udělal ze strachu, nikdo nevíme, jak ta situace probíhala, takže to už asi nemá cenu řešit. Jen jsem si dovolila nadhodit, že je pes při vycházení z domu většinou rozrušený, těší se, vyráží obejít a označkovat si svoje home range, takže může mít tendenci "machrovat". Jestli to tak skutečně bylo, nevím. Byla to hypotéza. Tečka.
Já psa prvního ze dveří nepustím mimo jiné proto, že nevím, zda tam zrovna někdo nepůjde, někdo s jiným psem, dítě, někdo, kdo se psů bojí. Protože moji psi jsou přátelští, milují lidi, ale mají dohromady 70 kilo a ne každý člověk miluje psy. A to bydlíme na vsi, kde kolem našich vrat někdo projde jen málokdy. Přesto to dělám, nechci, aby si psi zvykli, že vylítnou ven a všechno jim tam hned patří. A vidím, že to moje postavení ve směčce skutečně upevňuje, ne že ne. To je ta praxe... A je to ohleduplné k okolí. Takže i když vy víte, že takhle to "fakt nefunguje", já to budu dělat dál a doporučuji to s klidným svědomím i ostatním. Hlavně ti, co mají štěně se sklony k dominanci, mohou takovými nenásilnými každodenními drobnými gesty neustále psu připomínat, kde je doma šéf a on to pochopí. A rozhodně je to příjemnější pro psa i pro pána, než si jednou za čas "vyříkávat pozice " natvrdo, válením po zemi a dokazováním fyzické síly. Navíc u velkých psů přijde doba, kdy jim fyzickou silou nic nedokážete...

Gratuluju ke vzdělání a titulu. Já jsem vzděláním ekonom, ne etolog. Rozhodně nemám pocit, že bych měla patent na rozum. Jen vycházím zase z toho, co funguje u nás a jak se chovají psi mezi sebou.
Svoje pozice si se psy nevyjasňuji jednou za čas, ani je neválím po zádech. Nemám to zapotřebí a ani nemáme zapotřebí si pozici upevňovat ani válením psa po zádech,ani chozením ze dveří ani jinými způsoby, které se v kynologické literatuře bohužel dost hojně vyskytují, jako je to, že pes žere poslední, nesmí na vyvýšená místa a má se mu cvičně brát miska s krmením a tak. Můj názor je, že o tomhle pozice není, tímhle se nezískává ani neupevňuje. Nebo se o ní nebojím tolik, abych si jí musela pořád nějak "dokazovat".
Psa klidně ze dveří prvního pustím, když si jsem jistá, co za těmi dveřmi je. Pokud si tím jistá nejsem, projdu první. Ale z důvodu opatrnosti, ne z důvodu prosazování si pozice.
Se zvířaty se jednat silou hodně nevyplácí. Pokud s nimi jednáte silou, oni budou jednat silou s vámi. Je otázka, kdo z nás si to může dovolit. Já si to dovolit nemohu, proto se zvířaty jednám tak, aby dělala, co dělat mají a pokud možno bez nátlaku a síly. Je v tom pořád se co učit, ale o to je to zajímavější.

hortova napsal(a):
Chtěla jste ho položit na zem. To je u psa podřizovací gesto, proč by si to měl nechtat líbit od cizího člověka? Byl k vám kamarádský do té doby než jste po něm něco chtěla, nebo lépe řečeno než jste začala projevovat svoji dominanci.
takže nešlo o momentální nápad psa, ale o přirozenou reakci psa.

No jo, jenže já ho nechtěla převalit na záda - aby mi ukázal bříško nebo tak něco, nic jsem po něm nechtěla. Jenom jsem ho prostě posadila na zem a on po mě vyjel.

happinka napsal(a):
Gratuluju ke vzdělání a titulu. Já jsem vzděláním ekonom, ne etolog. Rozhodně nemám pocit, že bych měla patent na rozum. Jen vycházím zase z toho, co funguje u nás a jak se chovají psi mezi sebou.
Svoje pozice si se psy nevyjasňuji jednou za čas, ani je neválím po zádech. Nemám to zapotřebí a ani nemáme zapotřebí si pozici upevňovat ani válením psa po zádech,ani chozením ze dveří ani jinými způsoby, které se v kynologické literatuře bohužel dost hojně vyskytují, jako je to, že pes žere poslední, nesmí na vyvýšená místa a má se mu cvičně brát miska s krmením a tak. Můj názor je, že o tomhle pozice není, tímhle se nezískává ani neupevňuje. Nebo se o ní nebojím tolik, abych si jí musela pořád nějak "dokazovat".
Psa klidně ze dveří prvního pustím, když si jsem jistá, co za těmi dveřmi je. Pokud si tím jistá nejsem, projdu první. Ale z důvodu opatrnosti, ne z důvodu prosazování si pozice.
Se zvířaty se jednat silou hodně nevyplácí. Pokud s nimi jednáte silou, oni budou jednat silou s vámi. Je otázka, kdo z nás si to může dovolit. Já si to dovolit nemohu, proto se zvířaty jednám tak, aby dělala, co dělat mají a pokud možno bez nátlaku a síly. Je v tom pořád se co učit, ale o to je to zajímavější.

valanie na chrbat je uz to posledne a najradikalnejsia metoda na vydiskutovanie miesta v hierarchii svorky. Ale to ze pes ide na urcitych miestach, v urcitych situaciach az po mne, ze zerie ked mu to dovolim ja, ze na vencenie sa nejde tam kde chce pes, ale tam, kde chcem ja, ze z vychadzky sa ide domov vtedy, ked poviem ja, ze hra sa konci vtedy, ked chcem ja a nie vtedy ked chce pes su situacie kazdodenneho zivota v ktorych sa upevnuje nenasilnym sposobom pozicia mna ako superalfy a pozicia psa ako toho hierarchicky najposlednejsieho clena svorky. Prave toto kazdodenne ukazovanie psovi jeho miesta v svorke predchadza tomu, aby pes nevrcal na moje deti, ked chcu sediet pri mne na gauci, aby nevrcal na mna , ked mu zakazem zozrat otravenu parku, ktoru nasiel na ulici, jednoducho aby som ho nemusel valat na ten chrbat, ked ma napadne, lebo si bude mysliet, ze by mohol byt sefom svorky on.

dogpit napsal(a):
valanie na chrbat je uz to posledne a najradikalnejsia metoda na vydiskutovanie miesta v hierarchii svorky. Ale to ze pes ide na urcitych miestach, v urcitych situaciach az po mne, ze zerie ked mu to dovolim ja, ze na vencenie sa nejde tam kde chce pes, ale tam, kde chcem ja, ze z vychadzky sa ide domov vtedy, ked poviem ja, ze hra sa konci vtedy, ked chcem ja a nie vtedy ked chce pes su situacie kazdodenneho zivota v ktorych sa upevnuje nenasilnym sposobom pozicia mna ako superalfy a pozicia psa ako toho hierarchicky najposlednejsieho clena svorky. Prave toto kazdodenne ukazovanie psovi jeho miesta v svorke predchadza tomu, aby pes nevrcal na moje deti, ked chcu sediet pri mne na gauci, aby nevrcal na mna , ked mu zakazem zozrat otravenu parku, ktoru nasiel na ulici, jednoducho aby som ho nemusel valat na ten chrbat, ked ma napadne, lebo si bude mysliet, ze by mohol byt sefom svorky on.

Zadavatelky je mi líto, protože ta modřina fakt bolí dlouho. Podle mé zkušenosti se moc nedá vypátrat důvod, nejlépe se to podle mě dá napasovat na zkrat při "hlídání". Po mně vylítnul pes mé kolegyně v práci, když jsem šla k pokladně a náš pes nedávno zakousnul kolemjdoucí paní tašku, když partner vjížděl do vrat. Oboje byly situace, které psi znali a neměli jednoduše dohledatelný důvod vyjet. Jediné, co bylo společné, že psi byli vzrušení a hlídali. Majitel psa z toho mohl být absolutně mimo a podle toho se i chovat. K postavení psa ve smečce - náš "hlavní" pes chození první ze dveří před ostatními psy využívá. Mě to nebaví a tak to dělám jinak.

happinka napsal(a):
Gratuluju ke vzdělání a titulu. Já jsem vzděláním ekonom, ne etolog. Rozhodně nemám pocit, že bych měla patent na rozum. Jen vycházím zase z toho, co funguje u nás a jak se chovají psi mezi sebou.
Svoje pozice si se psy nevyjasňuji jednou za čas, ani je neválím po zádech. Nemám to zapotřebí a ani nemáme zapotřebí si pozici upevňovat ani válením psa po zádech,ani chozením ze dveří ani jinými způsoby, které se v kynologické literatuře bohužel dost hojně vyskytují, jako je to, že pes žere poslední, nesmí na vyvýšená místa a má se mu cvičně brát miska s krmením a tak. Můj názor je, že o tomhle pozice není, tímhle se nezískává ani neupevňuje. Nebo se o ní nebojím tolik, abych si jí musela pořád nějak "dokazovat".
Psa klidně ze dveří prvního pustím, když si jsem jistá, co za těmi dveřmi je. Pokud si tím jistá nejsem, projdu první. Ale z důvodu opatrnosti, ne z důvodu prosazování si pozice.
Se zvířaty se jednat silou hodně nevyplácí. Pokud s nimi jednáte silou, oni budou jednat silou s vámi. Je otázka, kdo z nás si to může dovolit. Já si to dovolit nemohu, proto se zvířaty jednám tak, aby dělala, co dělat mají a pokud možno bez nátlaku a síly. Je v tom pořád se co učit, ale o to je to zajímavější.

No, takže jsem se dostaly k tomu, že máme nakonec v zásadě stejné názory na výchovu psů. Že se se psy nevyplácí jednat silou byl závěr mého předchozího příspěvku...
Já se nehodlám ohánět tituly, jen jsem chtěla vysvětlit, proč mě sem tam vytočí, když někdo dělá definitivní a všeobecné závěry, jak "něco funguje" nebo "nefunguje". Protože vím, že "to" pokaždé "funguje" jinak. Třeba agresivity jako takové je osm hlavních typů a zda a jak se projeví záleží na mimo jiné na kontextu, motivaci, sociálním statutu a temperamentu jedince. Jsou ovšem všeobecná pravidla, která mezi sociálními tvory, jakými psi jsou, platí. Vy jistě svým psům dáváte najevo jinak, že jste šéfka a zřejmě "to funguje", když si nemusíte pozici ujasňovat (nebo máte přirozeně submisivní psy, to opravdu nevím). Ovšem u dominantních psů je leccos z toho užitečné... (zase, případ od případu, misku psovi taky cvičně neberu, mám za to, že se má právo nažrat v klidu - navíc, to už je dost přímá konfrontace,která je na místě jen někdy). A poučovat ostatní, že jsou to paušálně všechno nesmysly, může podle mne některým nezkušeným majitelům silné psí osobnosti uškodit.
Toť vše.

marcha napsal(a):
No, takže jsem se dostaly k tomu, že máme nakonec v zásadě stejné názory na výchovu psů. Že se se psy nevyplácí jednat silou byl závěr mého předchozího příspěvku...
Já se nehodlám ohánět tituly, jen jsem chtěla vysvětlit, proč mě sem tam vytočí, když někdo dělá definitivní a všeobecné závěry, jak "něco funguje" nebo "nefunguje". Protože vím, že "to" pokaždé "funguje" jinak. Třeba agresivity jako takové je osm hlavních typů a zda a jak se projeví záleží na mimo jiné na kontextu, motivaci, sociálním statutu a temperamentu jedince. Jsou ovšem všeobecná pravidla, která mezi sociálními tvory, jakými psi jsou, platí. Vy jistě svým psům dáváte najevo jinak, že jste šéfka a zřejmě "to funguje", když si nemusíte pozici ujasňovat (nebo máte přirozeně submisivní psy, to opravdu nevím). Ovšem u dominantních psů je leccos z toho užitečné... (zase, případ od případu, misku psovi taky cvičně neberu, mám za to, že se má právo nažrat v klidu - navíc, to už je dost přímá konfrontace,která je na místě jen někdy). A poučovat ostatní, že jsou to paušálně všechno nesmysly, může podle mne některým nezkušeným majitelům silné psí osobnosti uškodit.
Toť vše.

Ve většině věcí s vámi souhlasím. Já ale zase naopak považuju ty rady typu chození ze dveří za velmi nebezpečné a přímo za škodlivé. Pokud máte psa od mala, tak ještě možná. Pomáhám už dost dlouho se psy v mikroazylu a vím opravdu z vlastní zkušenosti, že u dospělého psa s vlastním názorem s těmihle praktikami opravdu daleko nedojdu. To, že mi takovýhle pes od dveří/stolu/ledničky opravdu na můj pokyn uhne, je už projevem určitého získaného vztahu a pozice. Tvrzení, že tím se ta pozice získá, je podle mého názoru vysloveně nebezpečné, protože může vést k přímé konfrontaci a většina lidí neví, jakým způsobem to pak řešit. Proto mi vadí ta definice, že se takto pozice BUDUJE. Já tvrdím, že se takto získaná pozice PROJEVUJE.
Co se mých psů týká, pes je vysloveně pohodář, čubina má svou hlavu a svůj názor. Měla jsem tu čest a to štěstí potkat v životě dva dominantní psy a s těmi se - podle mého názoru - musí jednat opravdu úplně jinak. Ale také ne silou.

happinka napsal(a):
Ve většině věcí s vámi souhlasím. Já ale zase naopak považuju ty rady typu chození ze dveří za velmi nebezpečné a přímo za škodlivé. Pokud máte psa od mala, tak ještě možná. Pomáhám už dost dlouho se psy v mikroazylu a vím opravdu z vlastní zkušenosti, že u dospělého psa s vlastním názorem s těmihle praktikami opravdu daleko nedojdu. To, že mi takovýhle pes od dveří/stolu/ledničky opravdu na můj pokyn uhne, je už projevem určitého získaného vztahu a pozice. Tvrzení, že tím se ta pozice získá, je podle mého názoru vysloveně nebezpečné, protože může vést k přímé konfrontaci a většina lidí neví, jakým způsobem to pak řešit. Proto mi vadí ta definice, že se takto pozice BUDUJE. Já tvrdím, že se takto získaná pozice PROJEVUJE.
Co se mých psů týká, pes je vysloveně pohodář, čubina má svou hlavu a svůj názor. Měla jsem tu čest a to štěstí potkat v životě dva dominantní psy a s těmi se - podle mého názoru - musí jednat opravdu úplně jinak. Ale také ne silou.

Hezky se tady to téma zvrhlo někam jinam :-).
Taky přidám svou trochu do mlýna. Podle mě tato pravidla existují (což je jasné, sami psi je používají). Ale jejich použití je závislé přímo na konkrétní situaci. Jistě je hloupost, že když je nebudu používat, pes mi přeroste přes hlavu. Svoji pozici jde udržovat i jinak. Podstatou dle mě je, že pes by neměl vždy dostat to, co chce, ve chvíli kdy to chce. Když se bude cpát do dveří a strkat do mě a bude očekávat, že mu vždy uhnu, tak mu holt párkrát neuhnu a naopak ho odstrčím, nebo si určím pravidlo, že on mi uhne a to vždy. Je to celkem jedno.
Horší je, když je potřeba napravit nějaký nesoulad mezi pánem a psem. Pak je opět třeba neskákat jak pes píská a zároveň se vyhýbat konfliktním situacím a počkat, až bude vybudován základ vztahu na těch méně konfliktních. Jestliže např. nastane problém ve chvíli, kdy si pes vyskočí na gauč k pánovi, pak holt nelze dovolit, aby to došlo tak daleko, kdy pes na ten gauč (postel) vyskočí a nastane konflikt.
Tím vším chci říct, že všechno souvisí se vším a nelze to posuzovat stylem "tohle ano, tohle ne".

lucies napsal(a):
Hezky se tady to téma zvrhlo někam jinam :-).
Taky přidám svou trochu do mlýna. Podle mě tato pravidla existují (což je jasné, sami psi je používají). Ale jejich použití je závislé přímo na konkrétní situaci. Jistě je hloupost, že když je nebudu používat, pes mi přeroste přes hlavu. Svoji pozici jde udržovat i jinak. Podstatou dle mě je, že pes by neměl vždy dostat to, co chce, ve chvíli kdy to chce. Když se bude cpát do dveří a strkat do mě a bude očekávat, že mu vždy uhnu, tak mu holt párkrát neuhnu a naopak ho odstrčím, nebo si určím pravidlo, že on mi uhne a to vždy. Je to celkem jedno.
Horší je, když je potřeba napravit nějaký nesoulad mezi pánem a psem. Pak je opět třeba neskákat jak pes píská a zároveň se vyhýbat konfliktním situacím a počkat, až bude vybudován základ vztahu na těch méně konfliktních. Jestliže např. nastane problém ve chvíli, kdy si pes vyskočí na gauč k pánovi, pak holt nelze dovolit, aby to došlo tak daleko, kdy pes na ten gauč (postel) vyskočí a nastane konflikt.
Tím vším chci říct, že všechno souvisí se vším a nelze to posuzovat stylem "tohle ano, tohle ne".

No, to jsem tím přesně myslela. Samozřejmě, že u převýchovy dospělého psa je všechno jinak, já ty rady posuzovala z hlediska člověka, co si domů přinese štěně, je takové roztomilé, a najednou mu začne přerůstat přes hlavu.
Takže si vlastně rozumíme a já končím, nemám více sil