Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) 
Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
V první řadě máte německého ovčáka, ne vlčáka.
Německý ovčák je činorodý pes, který je už ppo generace šlechtěný pro práci. Sama píšete, že dítě vyžaduje pozornost dnem i nocí. To psi vycítí. Také píšete, že pro vás byli jako děti a teď najednou jsou degradováni na "pouhé" mazlíčky a největší pozornost je věnovaná "vetřelci".
Snažte se je zapojit do péče o miminko, tím nemyslím, že je zavřete s miminem do jedné místnosti a necháte je o smaotě ať se starají. Jen jim dovolte aby byli ve vaší přítomnosti když dítě přebalujete, když ho koupete. Když se budou chovat slušně pomazlete se s nimi a dejte jim pamlsek. Take je více zaměstnávejte, učte je nové cviky, nechte je aportovat míček. Prostě ať něco dělají. Také upevňujte svoji pozici vůdce. Vy, jako vůdce jste rozhodla, že budete mít přírůstek a oni to musí akceptovat. Znovu opakuji cvičte s nimi poslušnost a vždy je za provedený cvik odměňte. Můžou doprovázet kočárek, když pojedete s mimčem ven. Budou se cítit důležitější.
Píšete, že nemáte srdce "dát je pryč" když víte, že se za rok budete stěhovat do domku. To znamená, že kdyby jste se nestěhovali, dala by jste je pryč? To jste je měla jako nácvik před dítětem?
hortova
napsal(a):
V první řadě máte německého ovčáka, ne vlčáka.
Německý ovčák je činorodý pes, který je už ppo generace šlechtěný pro práci. Sama píšete, že dítě vyžaduje pozornost dnem i nocí. To psi vycítí. Také píšete, že pro vás byli jako děti a teď najednou jsou degradováni na "pouhé" mazlíčky a největší pozornost je věnovaná "vetřelci".
Snažte se je zapojit do péče o miminko, tím nemyslím, že je zavřete s miminem do jedné místnosti a necháte je o smaotě ať se starají. Jen jim dovolte aby byli ve vaší přítomnosti když dítě přebalujete, když ho koupete. Když se budou chovat slušně pomazlete se s nimi a dejte jim pamlsek. Take je více zaměstnávejte, učte je nové cviky, nechte je aportovat míček. Prostě ať něco dělají. Také upevňujte svoji pozici vůdce. Vy, jako vůdce jste rozhodla, že budete mít přírůstek a oni to musí akceptovat. Znovu opakuji cvičte s nimi poslušnost a vždy je za provedený cvik odměňte. Můžou doprovázet kočárek, když pojedete s mimčem ven. Budou se cítit důležitější.
Píšete, že nemáte srdce "dát je pryč" když víte, že se za rok budete stěhovat do domku. To znamená, že kdyby jste se nestěhovali, dala by jste je pryč? To jste je měla jako nácvik před dítětem?
myslím si, že není na snadě rozčilování
paní je zřejmě jen unavená, deprimovaná, nevyspalá a v tuhle chvíli nešťastná matka. Musí to být fuška - když si představím byt 2+0 a do toho nacpané 2 psy, 3 kočky, manžela a děti, tak se nedivím, že máte depresi z chlupů. My máme 1+1, tři kočky (z toho 2 černé) a oranžový koberec - tyhle deprese mívám taky
Kočiny jako by to věděly, nejraději na tom koberci se peleší z prava do leva, drbkají si na něm drápky, šťourají se v uších a línají a línají a línají. Možná také právě proto, že teď máte miminkou jsou ty chlupy víc vidět - je samozřejmé, že s příchodem mimča si holky začnou víc všímat, kde je jaké smítko a chloupek. Ale za to kočky ani psi nemůžou.
myslím si, že v dané situaci s tím neuděláte nic - pes je pes, kočka je kočka a dítě je dítě a to má pro vás pochopitelně přednost
Umožněte zvířatům kontakt s mimčem, ať nemají pocit, že je od někoho odstrkujete a že na něho nemají žárlit a on si ten zvěřinec buď zvykne, nebo to budete muset ten rok vydržet
Přeji hodně sil
cervka
napsal(a):
myslím si, že není na snadě rozčilování paní je zřejmě jen unavená, deprimovaná, nevyspalá a v tuhle chvíli nešťastná matka. Musí to být fuška - když si představím byt 2+0 a do toho nacpané 2 psy, 3 kočky, manžela a děti, tak se nedivím, že máte depresi z chlupů. My máme 1+1, tři kočky (z toho 2 černé) a oranžový koberec - tyhle deprese mívám taky Kočiny jako by to věděly, nejraději na tom koberci se peleší z prava do leva, drbkají si na něm drápky, šťourají se v uších a línají a línají a línají. Možná také právě proto, že teď máte miminkou jsou ty chlupy víc vidět - je samozřejmé, že s příchodem mimča si holky začnou víc všímat, kde je jaké smítko a chloupek. Ale za to kočky ani psi nemůžou.
myslím si, že v dané situaci s tím neuděláte nic - pes je pes, kočka je kočka a dítě je dítě a to má pro vás pochopitelně přednost
Umožněte zvířatům kontakt s mimčem, ať nemají pocit, že je od někoho odstrkujete a že na něho nemají žárlit a on si ten zvěřinec buď zvykne, nebo to budete muset ten rok vydržet
Přeji hodně sil
jo, tohle znam, ja jsem mela deti po 11 letem manzelstvi, sice mame zahradu, meli jsme tenkrat ctyri na pohyb velmi na pohyb narocne psy, dokud jsme byli dezdetni nebo jen jedno dite tak jsem jeste stihala rano vzit psy na curaci prochazku, pak snidat a zase treba ven, pestovali jsme travnik, no a ted mam dve deti psu devet, ale bydlime uz jinde, kde je vetsi pozemek, psy mam na zahrade, a pokud chci treba vyrazit s detma ven v 10 rano,a na cely den tak musim zapocit pripravy tak 1,5 hod pred tim, to drive bych je jeste stihla vzit na vycurani ven, ted je jen pustim z vybehu. vecer to same, dela se vecere, ukoly, deti dat spat, trochu obcas funguje i manzel, ale znate to ,ne? takze si myslim ze dotyna proste ted nema kapacitu co mela driv, ale ono bude lip, decka rostou, hele a odkud jses? jestli chces muzem si psat, myslim ze spoustu zen na matersky nepotrebuje tohle moc resit, jen jim uplne staci se o ton zdilet. Ja jsem tuhle kamaradce rikala, hele, ja za den stihnu jen ujet s coklama 20km-byla jeste zima-, udelat domacnost, poklidit u psu a ptaku,uvarit, s dcerou ukoly a pak uz nic a ona rikala a to bys chtela jeste stihat neco jineho?
hortova
napsal(a):
V první řadě máte německého ovčáka, ne vlčáka.
Německý ovčák je činorodý pes, který je už ppo generace šlechtěný pro práci. Sama píšete, že dítě vyžaduje pozornost dnem i nocí. To psi vycítí. Také píšete, že pro vás byli jako děti a teď najednou jsou degradováni na "pouhé" mazlíčky a největší pozornost je věnovaná "vetřelci".
Snažte se je zapojit do péče o miminko, tím nemyslím, že je zavřete s miminem do jedné místnosti a necháte je o smaotě ať se starají. Jen jim dovolte aby byli ve vaší přítomnosti když dítě přebalujete, když ho koupete. Když se budou chovat slušně pomazlete se s nimi a dejte jim pamlsek. Take je více zaměstnávejte, učte je nové cviky, nechte je aportovat míček. Prostě ať něco dělají. Také upevňujte svoji pozici vůdce. Vy, jako vůdce jste rozhodla, že budete mít přírůstek a oni to musí akceptovat. Znovu opakuji cvičte s nimi poslušnost a vždy je za provedený cvik odměňte. Můžou doprovázet kočárek, když pojedete s mimčem ven. Budou se cítit důležitější.
Píšete, že nemáte srdce "dát je pryč" když víte, že se za rok budete stěhovat do domku. To znamená, že kdyby jste se nestěhovali, dala by jste je pryč? To jste je měla jako nácvik před dítětem?
V první řadě nemám německého ovčáka, ale kříženého chodského psa. Říkam všude prostě vlčák. Pořád se mi stává, že chodského psa nikdo nezná, tak jsem si zvykla takto. To jen pro upřesnění, abyste mě nemusela poučovat, co mám za plemeno.
V druhé řadě by mě zajímalo, zda sama máte děti, to je celkem důležitá otázka, protože jestli ne, nedovedete si nic z toho ani představit.
Jsou se mnou pořád, při přebalování, při koupání, neustále jsou poblíž, nebo "přímo u zdroje". Maji možnost si mimčo očuchat, sem tam "blíznout" (když jsem je zrovna minutu předtim nepřistihla při osobní hygieně 
) Že je cvičim, házim venku míčky a jdou vždycky se mnou ven s kočárkem, to je snad samozřejmý ne? Prostě se jim věnuju jak dřív - co se týče procházek dokonce i víc, protože chci aby malá byla hodně na vzduchu. Jediný co se změnilo, že nemůžou na gauč. Pozici vůdce si buduju neustále, dbam na to, abych do dveří šla vždy první a tak, ale taky nejsem dokonalá a vzhledem k občasnému rozpoložení jsem nedůsledná.
Stěhovat se budeme a víme to od té doby co je máme, takže narážky typu "nácvik před dítětem" radši ani neberu v potaz .... Krom toho nevíte, jak se k nám dostali, nebylo to stylem "pořídíme si pejska a kočičku" ...
moninka
napsal(a):
V první řadě nemám německého ovčáka, ale kříženého chodského psa. Říkam všude prostě vlčák. Pořád se mi stává, že chodského psa nikdo nezná, tak jsem si zvykla takto. To jen pro upřesnění, abyste mě nemusela poučovat, co mám za plemeno.
V druhé řadě by mě zajímalo, zda sama máte děti, to je celkem důležitá otázka, protože jestli ne, nedovedete si nic z toho ani představit.
Jsou se mnou pořád, při přebalování, při koupání, neustále jsou poblíž, nebo "přímo u zdroje". Maji možnost si mimčo očuchat, sem tam "blíznout" (když jsem je zrovna minutu předtim nepřistihla při osobní hygieně ) Že je cvičim, házim venku míčky a jdou vždycky se mnou ven s kočárkem, to je snad samozřejmý ne? Prostě se jim věnuju jak dřív - co se týče procházek dokonce i víc, protože chci aby malá byla hodně na vzduchu. Jediný co se změnilo, že nemůžou na gauč. Pozici vůdce si buduju neustále, dbam na to, abych do dveří šla vždy první a tak, ale taky nejsem dokonalá a vzhledem k občasnému rozpoložení jsem nedůsledná.
Stěhovat se budeme a víme to od té doby co je máme, takže narážky typu "nácvik před dítětem" radši ani neberu v potaz .... Krom toho nevíte, jak se k nám dostali, nebylo to stylem "pořídíme si pejska a kočičku" ...
To první bylo pro paní Hortovou...
Pro Katku a Šárku: Vy jste chápající osůbky Asi jsem to potřebovala hlavně ze sebe vypsat a třeba jen slyšet "to bude dobrý..." Vidim, že v tom nejsem sama, díky za podporu!! Mimochodem 9psů si nedovedu představit ani na zahradě A oranžový koberec+černý kočky, to je fakt dobrá kombinace Fakt je to, že dřív se prostě vzali psi a šlo se, ale teď to je kopice příprav, co s sebou a kam vůbec můžeme jet, ono proplejtat se jenom s kočárem je občas umění, natož s 2ma psy. Chodila bych se šátkem, ale malý se v něm moc nelíbí.. Jsem z Podkrkonoší, ale moc času na psaní takhle nemam, jenom jednou za čas "na vylití to ze sebe" A k těm chlupům - taky, dřív jsem sebou do nich klidně pleskla, z oblečení se to nějak dostalo - ale teď si musim udržovat aspoň postel pro mimčo čistou, protože je dost nepříjemný mít miminko obalený chlupama - v pusince, zamotaný v ručičkách, kolem krku, dokonce i v plínkách, tam je to i nebezpečný, když mam holčičku. No je to o nervy, ty psi se daj zvládnout, horší je to s kočkama, ty přece jen nejdou vycvičit jak pesani. Dík holky, že jste mě podržely Byla jsem fakt vydeptlá když jsem to psala, jsem tu na všechno sama, manža celej den maká 
a do zdi se mi to hučet nechce Mějte se i svými zvěřinci krásně a držte mi palce ať se během toho roku nezcvoknu (hlavně až začne malá lézt v těch chlupech...)
moninka
napsal(a):
To první bylo pro paní Hortovou...
Pro Katku a Šárku: Vy jste chápající osůbky Asi jsem to potřebovala hlavně ze sebe vypsat a třeba jen slyšet "to bude dobrý..." Vidim, že v tom nejsem sama, díky za podporu!! Mimochodem 9psů si nedovedu představit ani na zahradě A oranžový koberec+černý kočky, to je fakt dobrá kombinace Fakt je to, že dřív se prostě vzali psi a šlo se, ale teď to je kopice příprav, co s sebou a kam vůbec můžeme jet, ono proplejtat se jenom s kočárem je občas umění, natož s 2ma psy. Chodila bych se šátkem, ale malý se v něm moc nelíbí.. Jsem z Podkrkonoší, ale moc času na psaní takhle nemam, jenom jednou za čas "na vylití to ze sebe" A k těm chlupům - taky, dřív jsem sebou do nich klidně pleskla, z oblečení se to nějak dostalo - ale teď si musim udržovat aspoň postel pro mimčo čistou, protože je dost nepříjemný mít miminko obalený chlupama - v pusince, zamotaný v ručičkách, kolem krku, dokonce i v plínkách, tam je to i nebezpečný, když mam holčičku. No je to o nervy, ty psi se daj zvládnout, horší je to s kočkama, ty přece jen nejdou vycvičit jak pesani. Dík holky, že jste mě podržely Byla jsem fakt vydeptlá když jsem to psala, jsem tu na všechno sama, manža celej den maká a do zdi se mi to hučet nechce Mějte se i svými zvěřinci krásně a držte mi palce ať se během toho roku nezcvoknu (hlavně až začne malá lézt v těch chlupech...)
A jak stara je mala, mozna mas spatny typ uvazu, zkouselas budhu? kriz s kapsou? V satku se musi chodit, klukovi se nelibilo v kolibce, v krizi s kaspou mel zaklonenou hlavicku, musel mi videt do oci. nebudes nahodou uklizeci maniak?
nekde na kocici diskusi jsem cetla jak na to aby kocky nelinaly, jo a devet psu u kocaru jeste jde, ne? a to jeste holka pritahne ze skoly kamaradky a jde nas ven 6 deti, 9 psu, kluka taham sa sebo na slapacim traktoru a mumlam neco o mem priteli Herodesovi
galina
napsal(a):
A jak stara je mala, mozna mas spatny typ uvazu, zkouselas budhu? kriz s kapsou? V satku se musi chodit, klukovi se nelibilo v kolibce, v krizi s kaspou mel zaklonenou hlavicku, musel mi videt do oci. nebudes nahodou uklizeci maniak? nekde na kocici diskusi jsem cetla jak na to aby kocky nelinaly, jo a devet psu u kocaru jeste jde, ne? a to jeste holka pritahne ze skoly kamaradky a jde nas ven 6 deti, 9 psu, kluka taham sa sebo na slapacim traktoru a mumlam neco o mem priteli Herodesovi
to jsme my
galina
napsal(a):
A jak stara je mala, mozna mas spatny typ uvazu, zkouselas budhu? kriz s kapsou? V satku se musi chodit, klukovi se nelibilo v kolibce, v krizi s kaspou mel zaklonenou hlavicku, musel mi videt do oci. nebudes nahodou uklizeci maniak? nekde na kocici diskusi jsem cetla jak na to aby kocky nelinaly, jo a devet psu u kocaru jeste jde, ne? a to jeste holka pritahne ze skoly kamaradky a jde nas ven 6 deti, 9 psu, kluka taham sa sebo na slapacim traktoru a mumlam neco o mem priteli Herodesovi
Anežce je 4,5měsíce, ale přišla na svět o měsíc dřív a všechno teprv dohání. Vážu jí do kapsy - což je asi kříz s kapsou Budhu jsem nezkoušela - ani ho nemam v návodu... Jasně že se v šátku musí chodit - však taky chodim, ale malá když kouká, tak je to v poho, ale jak se jí začne chtít spát, začne protestovat, chce pořád nandavat dudlína a tak... Doufam, že až povyroste a nebude tak "gumová" a spavá bude to lepší. Jááá? Uklízecí maniak? 
Prosim tě jaks na to přišla Bejt uklízecí maniak, nedřepim teď u kompu, ale meju horu nádobí, skládam prádlo(ani nežehlim) a luxuju chlupy, chlupy a chlupy Ty jo, 9psů, to fakt nemůžu furt pobrat To musíte bydlet někde hoodně na kraji vesnice co, jinak si nedovedu představit to stádo táhnout někudy po silnici, nedej bože ulicema
moninka
napsal(a):
Anežce je 4,5měsíce, ale přišla na svět o měsíc dřív a všechno teprv dohání. Vážu jí do kapsy - což je asi kříz s kapsou Budhu jsem nezkoušela - ani ho nemam v návodu... Jasně že se v šátku musí chodit - však taky chodim, ale malá když kouká, tak je to v poho, ale jak se jí začne chtít spát, začne protestovat, chce pořád nandavat dudlína a tak... Doufam, že až povyroste a nebude tak "gumová" a spavá bude to lepší. Jááá? Uklízecí maniak? Prosim tě jaks na to přišla Bejt uklízecí maniak, nedřepim teď u kompu, ale meju horu nádobí, skládam prádlo(ani nežehlim) a luxuju chlupy, chlupy a chlupy Ty jo, 9psů, to fakt nemůžu furt pobrat To musíte bydlet někde hoodně na kraji vesnice co, jinak si nedovedu představit to stádo táhnout někudy po silnici, nedej bože ulicema
Moc krásnej obrázek - nazvala bych ho "Madona podkrkonošská"
( taky sídlím v Podkrkonoší, ale mohla bych vám tak akorát dělat babičku )
jirinajanickova
napsal(a):
Moc krásnej obrázek - nazvala bych ho "Madona podkrkonošská"
( taky sídlím v Podkrkonoší, ale mohla bych vám tak akorát dělat babičku )
Nápodobně Obdivuji všechny maminy, které se stihnou starat o takhle malé děti a ještě k tomu zvířectvo A fotka moc krásná A nebojte, depka přejde a bude líp 
jirinajanickova
napsal(a):
Moc krásnej obrázek - nazvala bych ho "Madona podkrkonošská"
( taky sídlím v Podkrkonoší, ale mohla bych vám tak akorát dělat babičku )
A já pořád jak ho nazvat, taky se mi moc líbí, je takovej "oduševnějlej" Je a kde přesně? My jsme ze Dvora Králové - tak jestli sídlíte v nějaké chaloupce, rádi babičku uvítáme
moninka
napsal(a):
Anežce je 4,5měsíce, ale přišla na svět o měsíc dřív a všechno teprv dohání. Vážu jí do kapsy - což je asi kříz s kapsou Budhu jsem nezkoušela - ani ho nemam v návodu... Jasně že se v šátku musí chodit - však taky chodim, ale malá když kouká, tak je to v poho, ale jak se jí začne chtít spát, začne protestovat, chce pořád nandavat dudlína a tak... Doufam, že až povyroste a nebude tak "gumová" a spavá bude to lepší. Jááá? Uklízecí maniak? Prosim tě jaks na to přišla Bejt uklízecí maniak, nedřepim teď u kompu, ale meju horu nádobí, skládam prádlo(ani nežehlim) a luxuju chlupy, chlupy a chlupy Ty jo, 9psů, to fakt nemůžu furt pobrat To musíte bydlet někde hoodně na kraji vesnice co, jinak si nedovedu představit to stádo táhnout někudy po silnici, nedej bože ulicema
No je to jak říkam pořád o nervy když k těm všem smečkám přibyde miminko, ale dá se to - ovšem s depresívními výpadky, aspoň teda u mě Hlavně když je takhle malinká a křehounká. Až povyroste, budu zas ráda, že vyrůstá mezi tím vším živým, aby získala ten správnej vztah k přírodě Depka pomalu odchází - díky
moninka
napsal(a):
V první řadě nemám německého ovčáka, ale kříženého chodského psa. Říkam všude prostě vlčák. Pořád se mi stává, že chodského psa nikdo nezná, tak jsem si zvykla takto. To jen pro upřesnění, abyste mě nemusela poučovat, co mám za plemeno.
V druhé řadě by mě zajímalo, zda sama máte děti, to je celkem důležitá otázka, protože jestli ne, nedovedete si nic z toho ani představit.
Jsou se mnou pořád, při přebalování, při koupání, neustále jsou poblíž, nebo "přímo u zdroje". Maji možnost si mimčo očuchat, sem tam "blíznout" (když jsem je zrovna minutu předtim nepřistihla při osobní hygieně ) Že je cvičim, házim venku míčky a jdou vždycky se mnou ven s kočárkem, to je snad samozřejmý ne? Prostě se jim věnuju jak dřív - co se týče procházek dokonce i víc, protože chci aby malá byla hodně na vzduchu. Jediný co se změnilo, že nemůžou na gauč. Pozici vůdce si buduju neustále, dbam na to, abych do dveří šla vždy první a tak, ale taky nejsem dokonalá a vzhledem k občasnému rozpoložení jsem nedůsledná.
Stěhovat se budeme a víme to od té doby co je máme, takže narážky typu "nácvik před dítětem" radši ani neberu v potaz .... Krom toho nevíte, jak se k nám dostali, nebylo to stylem "pořídíme si pejska a kočičku" ...
V tom případě przníte názvy třech plemen. To jen ke kauze vlčák.
Ptala jste se na radu, já jsem se sažila vám ji dát. Nevylíčila jste přesně co se svými psy děláte. Nevěřím, že vůdcování je o tom kdo jde první do dveří.
Děti nemám. Ale nesnášim lidi co si pořídí psy ( a je jedno jak se k nim dostali), pak dítě a najednou zjistí, že je toho moc. O tom se má přemýšlet i do budoucna.
Také mi připadá, že než o radu stojíte o politování. Takže vás lituji, že jste si do malého bytu pořídila dva psy, několik koček a dítě.
Ale kritizovat je snadné, takže pokud opravdu děláte to co píšete, že děláte, tak moje rada (ale pochybuji, že o ni ještě stojíte) zní, vydržte. Jde o krizi, zvířena by si brzy měla uvědomit jak se věci mají a srovnat se s tím. Také trvám na tom cvičení. Hodně lidí (neberte to osobně) má tendenci, cviky opakovat stále dokola a žádně nepřidávat. Myslím si, že když se pes učí nový cvik unaviho to nejen fyticky, ale táké psychicky a nemá náladu na vymýšlení nějakých konin. Popřípadě oprášit staré cviky. Nemyslím jen sedni, lehni, zůstaň, ale třeba podávaní pacek, cviky z tančení.
moninka
napsal(a):
No je to jak říkam pořád o nervy když k těm všem smečkám přibyde miminko, ale dá se to - ovšem s depresívními výpadky, aspoň teda u mě Hlavně když je takhle malinká a křehounká. Až povyroste, budu zas ráda, že vyrůstá mezi tím vším živým, aby získala ten správnej vztah k přírodě Depka pomalu odchází - díky
Já si jen tak přidám k tomu vašemu choďáčkovi-je moc hezký i když je křížený.Taky máme doma jednoho, s PP a přes markantní rozdíly mezi chodským psem a německým ovčákem nás samozřejmě všichni oslovují s tím že máme právě NO
. Někdy mě to pořádně vytáčí opakovat stále dokola jedněm a těm samým lidem že přece tohle je CHODSKÝ PES nikoli německý ovčák a že už jsem to přece říkala...prostě lidi si říct nedají. Choďák je taky skvělý pes k malým dětem, nebojte, mají to v povaze a za chvíli vám bude malou i hlídat.
Jinak vás docela obdivuju, taková smečka zvířat a malé dítě k tomu...dá to asi pořádně zabrat. My máme docela početnou a navíc různorodou smečku taky, ale všechny zvířátka jsme si pořídili až když děti docela povyrostly,takže si ani nedovedu představit starat se o malého prcka a k tomu o kupu zvířat. TAk držím palce ať depka brzo zcela odejde a vše dobře dopadne.
hortova
napsal(a):
V tom případě przníte názvy třech plemen. To jen ke kauze vlčák.
Ptala jste se na radu, já jsem se sažila vám ji dát. Nevylíčila jste přesně co se svými psy děláte. Nevěřím, že vůdcování je o tom kdo jde první do dveří.
Děti nemám. Ale nesnášim lidi co si pořídí psy ( a je jedno jak se k nim dostali), pak dítě a najednou zjistí, že je toho moc. O tom se má přemýšlet i do budoucna.
Také mi připadá, že než o radu stojíte o politování. Takže vás lituji, že jste si do malého bytu pořídila dva psy, několik koček a dítě.
Ale kritizovat je snadné, takže pokud opravdu děláte to co píšete, že děláte, tak moje rada (ale pochybuji, že o ni ještě stojíte) zní, vydržte. Jde o krizi, zvířena by si brzy měla uvědomit jak se věci mají a srovnat se s tím. Také trvám na tom cvičení. Hodně lidí (neberte to osobně) má tendenci, cviky opakovat stále dokola a žádně nepřidávat. Myslím si, že když se pes učí nový cvik unaviho to nejen fyticky, ale táké psychicky a nemá náladu na vymýšlení nějakých konin. Popřípadě oprášit staré cviky. Nemyslím jen sedni, lehni, zůstaň, ale třeba podávaní pacek, cviky z tančení.
paní Hortová, já nechci být protivná, ale mám pocit, že Monika sem nepsala proto, aby někdo řešil, jak nazývá svého psa... je to kříženec, takže stejně tak jako někdo říká křížencům vořech, ona mu říká vlčák. A protože vlčák jako takový (pokud by ho přesně nenazývala československým) není definované plemeno, mám pocit, že tedy nic neprzní a nikoho neprzní.
Přála bych vám, abyste ty děti měla a nemyslím to ve zlém. Těžko totiž zjistíte, že dva psi, tři kočky a dítě jsou moc, když to nezkusíte. A pes, ať je to sebenejlepší kamarád, vám dítě nahradit nemůže. To pak můžete sedět v prázdném bytě a říkat si coby kdyby.
hortova
napsal(a):
V tom případě przníte názvy třech plemen. To jen ke kauze vlčák.
Ptala jste se na radu, já jsem se sažila vám ji dát. Nevylíčila jste přesně co se svými psy děláte. Nevěřím, že vůdcování je o tom kdo jde první do dveří.
Děti nemám. Ale nesnášim lidi co si pořídí psy ( a je jedno jak se k nim dostali), pak dítě a najednou zjistí, že je toho moc. O tom se má přemýšlet i do budoucna.
Také mi připadá, že než o radu stojíte o politování. Takže vás lituji, že jste si do malého bytu pořídila dva psy, několik koček a dítě.
Ale kritizovat je snadné, takže pokud opravdu děláte to co píšete, že děláte, tak moje rada (ale pochybuji, že o ni ještě stojíte) zní, vydržte. Jde o krizi, zvířena by si brzy měla uvědomit jak se věci mají a srovnat se s tím. Také trvám na tom cvičení. Hodně lidí (neberte to osobně) má tendenci, cviky opakovat stále dokola a žádně nepřidávat. Myslím si, že když se pes učí nový cvik unaviho to nejen fyticky, ale táké psychicky a nemá náladu na vymýšlení nějakých konin. Popřípadě oprášit staré cviky. Nemyslím jen sedni, lehni, zůstaň, ale třeba podávaní pacek, cviky z tančení.
Ale takhle se život nedá brát, jak to píšete! Sama máte (jak jsem četla) taky plno psů a žádné děti. A co když nějaké dítě přijde?? Počítala jste s tím? Ono jinak se radí někomu kdo si ani nedovede představit co obnáší celodenní péče o děti a jinak tomu, kdo už tímto prošel. Podle vašeho názoru by si vlastně nikdo nemohl pořídit žádné zvíře, protože když bude, podle vašich slov, přemýšlet do budoucna, tak akorát vymyslí to, že i když mu třeba děti odrostly, tak za pár let zas třeba přijdou vnoučata...
hortova
napsal(a):
V tom případě przníte názvy třech plemen. To jen ke kauze vlčák.
Ptala jste se na radu, já jsem se sažila vám ji dát. Nevylíčila jste přesně co se svými psy děláte. Nevěřím, že vůdcování je o tom kdo jde první do dveří.
Děti nemám. Ale nesnášim lidi co si pořídí psy ( a je jedno jak se k nim dostali), pak dítě a najednou zjistí, že je toho moc. O tom se má přemýšlet i do budoucna.
Také mi připadá, že než o radu stojíte o politování. Takže vás lituji, že jste si do malého bytu pořídila dva psy, několik koček a dítě.
Ale kritizovat je snadné, takže pokud opravdu děláte to co píšete, že děláte, tak moje rada (ale pochybuji, že o ni ještě stojíte) zní, vydržte. Jde o krizi, zvířena by si brzy měla uvědomit jak se věci mají a srovnat se s tím. Také trvám na tom cvičení. Hodně lidí (neberte to osobně) má tendenci, cviky opakovat stále dokola a žádně nepřidávat. Myslím si, že když se pes učí nový cvik unaviho to nejen fyticky, ale táké psychicky a nemá náladu na vymýšlení nějakých konin. Popřípadě oprášit staré cviky. Nemyslím jen sedni, lehni, zůstaň, ale třeba podávaní pacek, cviky z tančení.
Já tady nebudu slovíčkařit ohledně názvu plemene, o to tady vůbec nejde, je mi koneckonců fuk co je za rasu, beru v potaz jeho osobnost.
Sama jsem se přesvědčila, že vůdcování JE i o tom, kdo jde první do dveří. Do doby, než jsem to začla praktikovat nebrali na nic ohledy a "přes mrtvoly" se cpali ven i kamkoliv jinam. Teď ať jsme kdekoliv, nejdřív sledují mě, co se bude dít a kam půjdem.
Nemáte děti - a jsme u toho. NIKDO kdo děti osobně nemá, nedokáže dokonale pochopit, jak se všechno absolutně změní. Vždycky jsem byla přesvědčená, že to bude pohoda, jenom nás bude o jednoho víc a jinak normál při staru. Omyl. Naprostá změna priorit a vyvstanou na povrch věci, co by člověk jinak neřešil.
Takže až budete vy sama mít maličké miminko, pak tady můžete moralizovat - pakliže se vám ovšem nestane to samé.
Není jedno jak se k nám dostali. A NEDÁ se přemýšlet do budoucna v takovým rozsahu, aby člověk viděl všechny možné důsledky. A nikdy nevíte, co se přihodí. I když vy jste asi dokonalá a budoucnost máte bezchybně nalajnovanou. Takže si nás nedokonalé klidně dál nesnášejte za to, že jsme si pořídili psa a zjišťujeme, jak je to těžké skloubit třeba právě s malým křehkým miminkem.
Nestojim o politování, ale stejně tak ne o moralizování a poučování co mam vůbec doma za plemeno.
Je fakt překvapující, jak mateřství změní. Taky bych vám to přála - no i když radši ne, protože si nejsem jistá, jak by to u vás dopadlo, kdyby se třeba narodilo alergické dítě. Pak byste i vy možná řešila otázku "kam s nimi" a nepomohlo by ani vaše přemýšlení do budoucna.
Jinak za poslední odstavec děkuju, zkusim zařadit nějaké prvky z tančení. To by je mohlo bavit.
faileda
napsal(a):
Já si jen tak přidám k tomu vašemu choďáčkovi-je moc hezký i když je křížený.Taky máme doma jednoho, s PP a přes markantní rozdíly mezi chodským psem a německým ovčákem nás samozřejmě všichni oslovují s tím že máme právě NO. Někdy mě to pořádně vytáčí opakovat stále dokola jedněm a těm samým lidem že přece tohle je CHODSKÝ PES nikoli německý ovčák a že už jsem to přece říkala...prostě lidi si říct nedají. Choďák je taky skvělý pes k malým dětem, nebojte, mají to v povaze a za chvíli vám bude malou i hlídat.
Jinak vás docela obdivuju, taková smečka zvířat a malé dítě k tomu...dá to asi pořádně zabrat. My máme docela početnou a navíc různorodou smečku taky, ale všechny zvířátka jsme si pořídili až když děti docela povyrostly,takže si ani nedovedu představit starat se o malého prcka a k tomu o kupu zvířat. TAk držím palce ať depka brzo zcela odejde a vše dobře dopadne.
Taky máte pěknýho krasavce Jo přesně, to je vždycky vysvětlováního, že to neni NO, ale že je poloviční choďák a oni že copak to je ten choďák a to je furt dokolečka,už mě to nebaví. Sbírám si sílu na jiný věci O tom hlídání to vidim už teď, třeba na procházce běhá, pak přiběhne ke kočárku, čmuchne dovnitř jako jestli jí tam pořád máme, joo, je tam - v pořádku a jde běhat dál Na jednu stranu se těšim až povyroste a bude s nima řádit, ale na druhou zase to malý rozkošný miminko - kéž by tak pár let zůstalo Depka už asi odešla, ale člověk se musí pořád rozčilovat nad lidmi, co sami nemůžou vědět o čem je řeč a přesto moralizují a jsou dokonalí a jim by se to určitě nestalo. Že
cervka
napsal(a):
paní Hortová, já nechci být protivná, ale mám pocit, že Monika sem nepsala proto, aby někdo řešil, jak nazývá svého psa... je to kříženec, takže stejně tak jako někdo říká křížencům vořech, ona mu říká vlčák. A protože vlčák jako takový (pokud by ho přesně nenazývala československým) není definované plemeno, mám pocit, že tedy nic neprzní a nikoho neprzní.
Přála bych vám, abyste ty děti měla a nemyslím to ve zlém. Těžko totiž zjistíte, že dva psi, tři kočky a dítě jsou moc, když to nezkusíte. A pes, ať je to sebenejlepší kamarád, vám dítě nahradit nemůže. To pak můžete sedět v prázdném bytě a říkat si coby kdyby.
Líp bych to nenapsala - s tim vlčákem a vořechem A že pes dítě nenahradí, je taky fakt. Kdysi jsem si říkala, že klidně jo, ale jak to maličké přijde a musíte ten zranitelnej uzlíček štěstí chránit, svět se otočí a priority jsou uplně jinde.
moninka
napsal(a):
Já tady nebudu slovíčkařit ohledně názvu plemene, o to tady vůbec nejde, je mi koneckonců fuk co je za rasu, beru v potaz jeho osobnost.
Sama jsem se přesvědčila, že vůdcování JE i o tom, kdo jde první do dveří. Do doby, než jsem to začla praktikovat nebrali na nic ohledy a "přes mrtvoly" se cpali ven i kamkoliv jinam. Teď ať jsme kdekoliv, nejdřív sledují mě, co se bude dít a kam půjdem.
Nemáte děti - a jsme u toho. NIKDO kdo děti osobně nemá, nedokáže dokonale pochopit, jak se všechno absolutně změní. Vždycky jsem byla přesvědčená, že to bude pohoda, jenom nás bude o jednoho víc a jinak normál při staru. Omyl. Naprostá změna priorit a vyvstanou na povrch věci, co by člověk jinak neřešil.
Takže až budete vy sama mít maličké miminko, pak tady můžete moralizovat - pakliže se vám ovšem nestane to samé.
Není jedno jak se k nám dostali. A NEDÁ se přemýšlet do budoucna v takovým rozsahu, aby člověk viděl všechny možné důsledky. A nikdy nevíte, co se přihodí. I když vy jste asi dokonalá a budoucnost máte bezchybně nalajnovanou. Takže si nás nedokonalé klidně dál nesnášejte za to, že jsme si pořídili psa a zjišťujeme, jak je to těžké skloubit třeba právě s malým křehkým miminkem.
Nestojim o politování, ale stejně tak ne o moralizování a poučování co mam vůbec doma za plemeno.
Je fakt překvapující, jak mateřství změní. Taky bych vám to přála - no i když radši ne, protože si nejsem jistá, jak by to u vás dopadlo, kdyby se třeba narodilo alergické dítě. Pak byste i vy možná řešila otázku "kam s nimi" a nepomohlo by ani vaše přemýšlení do budoucna.
Jinak za poslední odstavec děkuju, zkusim zařadit nějaké prvky z tančení. To by je mohlo bavit.
k tomu satku, nebude za chvili tak gumova, zacne lepe drzet tvar, bydlime ma konci mesta, to je fakt, za nasim plotem uz je louka, lesy..super, nekdy ovsem taky zamirime prez cast mesta. Ja mam situaci jednodussi tim ze nemusim davat psy curat ven, jako v byte a mam smeckove plemeno, takze kdyz je zaprahnu, tak je to vsechno jednim vrzem,mam 6 mladych, 1 maleho krizence a 2 duchodkyne, 14 a 17 let, ta nejstarsi s nama ani moc chodit nechce, vubec uz nechodi na voditku, jen jde kus s nami a pak se vrati domu a zaleze si do boudy. Taky bych to nevidela tak dramaticky, zijes v byte, takze asi s teplou vodou z kohoutku, automatickou prackou a ustrednim topenim s jednim deckem(zatim), drive to zensky mely asi jeste tezsi, ne? nekdy si taky rikam- muj bratre Sysife, touzim po tvem lehkem balvanu.. a ze materstvi zmeni- ani bych nerekla, spis ti pribyde prace, ale ja jsem mela prvni az ve 30, takze jsem spis prizpusobila deti sobe, ale to je uz jina kapitola nez psi, moc dobre o tomhle pise Jirina Prekopova, v tom, ze dite se musi do urcite miry prizpusobit . nemyslim ze bys to vsechno nezvladala fyzicky, spis ti chybi psychycka motivace. nechci moralizovat, spise vidim ze jsme na jedne lodi
galina
napsal(a):
k tomu satku, nebude za chvili tak gumova, zacne lepe drzet tvar, bydlime ma konci mesta, to je fakt, za nasim plotem uz je louka, lesy..super, nekdy ovsem taky zamirime prez cast mesta. Ja mam situaci jednodussi tim ze nemusim davat psy curat ven, jako v byte a mam smeckove plemeno, takze kdyz je zaprahnu, tak je to vsechno jednim vrzem,mam 6 mladych, 1 maleho krizence a 2 duchodkyne, 14 a 17 let, ta nejstarsi s nama ani moc chodit nechce, vubec uz nechodi na voditku, jen jde kus s nami a pak se vrati domu a zaleze si do boudy. Taky bych to nevidela tak dramaticky, zijes v byte, takze asi s teplou vodou z kohoutku, automatickou prackou a ustrednim topenim s jednim deckem(zatim), drive to zensky mely asi jeste tezsi, ne? nekdy si taky rikam- muj bratre Sysife, touzim po tvem lehkem balvanu.. a ze materstvi zmeni- ani bych nerekla, spis ti pribyde prace, ale ja jsem mela prvni az ve 30, takze jsem spis prizpusobila deti sobe, ale to je uz jina kapitola nez psi, moc dobre o tomhle pise Jirina Prekopova, v tom, ze dite se musi do urcite miry prizpusobit . nemyslim ze bys to vsechno nezvladala fyzicky, spis ti chybi psychycka motivace. nechci moralizovat, spise vidim ze jsme na jedne lodi
Dobrý den Moniko, moc Vám držím pěstičky a nedejte na někoho,kdo se nedokáže do Vaší situace vžít ptž nemá děti,tak ta dotyčná to nikdy nepochopí....
Mne se stalo zase to,že jsme doma měli dobrouše a dcera najednou začala být silně dušná a několikráte se dusila,kdy jsme museli volat ZS,nakonec skončila s těžkým astmatickým záchvatem ve špitále. Diagnoza zněla jasně- alergie na psa, psí srst..psa pryč,pokud nechcete, aby se dcerka udusila.
Hrozné, tolik nocí jsem proberečela,ale nekonec jsme pejska přestěhovali do venkovního kotce( v zimě vytápeným).Když jsem zde jednou přispívala,může-li být dobrman venku,to jsem schytala sprostých nadávek,opravdu sprostých, že jsem měla zkažený den. Náš dobrouš je štastný, že mohl zůstat s námi, já nebo manžel(pracuje doma-bere si ho do dílny) se věnujeme a určo mu je u nás líp, než někde v útulku.
Pevně věřím,že to zvádnete, chce to jen čas, držím Vám pěstičky a dokážu se vžít do Vaší situace.
Hezký den Saša
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
Dobrý den Moniko, nebojte všechno bude dobré a uvidíte, že se to obrátí k lepšímu, vim, jaký nápor je malé dítě sama ma 5 letého syna, který je hyperaktivní až mi občas hlava přechází kolem, ale k tomu mam ještě tři hafany a plánujeme ještě miminko, takže vaše obavy a trápení chápu. Holčička vyžaduje spoustu pozornosti a zvířata taky. Držim Vám palce aby ste to zvládla a nebuďte smutná
maťa
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
Nemůžu jinak, než souhlasit zcela a bez výhrad s "Galinou-Šárkou"
Moje maminka taky přizpůsobila mne sobě a své Německé doze a do dneška toho nelituje nikdo z nás, já jen doufám, že to jednou zvládnu stejně
Protože děti jsou jistě fajn, ale středobodem vesmíru v naší rodině fakt nikdy nebyli a pochybuju, že zrovna u mne tomu bude jinak
Aneb, nic se nemá přehánět a u dětí to platí dvojnásob, což mi potvrzují dnes a denně mé kamarádky, které ještě nejsou ovlivněny dnešní "hystricky hygienickou" dobou a vše berou dle selského rozumu
moninka
napsal(a):
Já tady nebudu slovíčkařit ohledně názvu plemene, o to tady vůbec nejde, je mi koneckonců fuk co je za rasu, beru v potaz jeho osobnost.
Sama jsem se přesvědčila, že vůdcování JE i o tom, kdo jde první do dveří. Do doby, než jsem to začla praktikovat nebrali na nic ohledy a "přes mrtvoly" se cpali ven i kamkoliv jinam. Teď ať jsme kdekoliv, nejdřív sledují mě, co se bude dít a kam půjdem.
Nemáte děti - a jsme u toho. NIKDO kdo děti osobně nemá, nedokáže dokonale pochopit, jak se všechno absolutně změní. Vždycky jsem byla přesvědčená, že to bude pohoda, jenom nás bude o jednoho víc a jinak normál při staru. Omyl. Naprostá změna priorit a vyvstanou na povrch věci, co by člověk jinak neřešil.
Takže až budete vy sama mít maličké miminko, pak tady můžete moralizovat - pakliže se vám ovšem nestane to samé.
Není jedno jak se k nám dostali. A NEDÁ se přemýšlet do budoucna v takovým rozsahu, aby člověk viděl všechny možné důsledky. A nikdy nevíte, co se přihodí. I když vy jste asi dokonalá a budoucnost máte bezchybně nalajnovanou. Takže si nás nedokonalé klidně dál nesnášejte za to, že jsme si pořídili psa a zjišťujeme, jak je to těžké skloubit třeba právě s malým křehkým miminkem.
Nestojim o politování, ale stejně tak ne o moralizování a poučování co mam vůbec doma za plemeno.
Je fakt překvapující, jak mateřství změní. Taky bych vám to přála - no i když radši ne, protože si nejsem jistá, jak by to u vás dopadlo, kdyby se třeba narodilo alergické dítě. Pak byste i vy možná řešila otázku "kam s nimi" a nepomohlo by ani vaše přemýšlení do budoucna.
Jinak za poslední odstavec děkuju, zkusim zařadit nějaké prvky z tančení. To by je mohlo bavit.
Pro Moniku: na fóru o psech, je přece více než pravděpodobné, že někoho přinejmenším zarazí, že přemýšlíte o tom, že "dáte psy pryč". Příspěvěk p. Hortové nebyl dle mého názoru vůbec moralizující. Dítě ale zatím nemám a tak, jak Vy píšete vaší situaci samozřejmě nemohu pochopit.
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
Moni, když se mi narodila dcerka, měla jsem jen jednoho labradora, zvyklého v posteli. Já teda neměla poblém s venčením, pes bez problému fungoval bez vodítka, takže já tahala jen kočár, ale ty chlupy!!!! Byly v plínkách nově vyndaných z obalu, v čekárně u doktora. Nejstrašnější období bylo, když dcerka lezla a pes zrovna línal, ona si vždycky strčila ručičky do pusinky a na ty mokré pacinky se lepily ty chlupy. Byla jsem naprosto histerická, pořád běhala s luxem - kdo máte doma labradora, víte že zbytečně:-) Hele, prezili jsme to vsichni, manžel občas s úsměvem vzpomíná na slova své matky: "Když sáhneš na pejska, musíš si umýt ručičky". Hodně štěstí vám všem.
moninka
napsal(a):
A já pořád jak ho nazvat, taky se mi moc líbí, je takovej "oduševnějlej" Je a kde přesně? My jsme ze Dvora Králové - tak jestli sídlíte v nějaké chaloupce, rádi babičku uvítáme
Vidím, že v našem kraji se roztrhl s chovateli všech možných osrstěnců a opeřenců pořádný pytel
V chaloupce sice sídlíme ( Horní Žďár ), ale z těch chlupů byste u nás nevyšla, ba právě naopak , k těm psím a kočičím, se volně druží kozí, kravské, koňské,...., .....,
jirinajanickova
napsal(a):
Vidím, že v našem kraji se roztrhl s chovateli všech možných osrstěnců a opeřenců pořádný pytel
V chaloupce sice sídlíme ( Horní Žďár ), ale z těch chlupů byste u nás nevyšla, ba právě naopak , k těm psím a kočičím, se volně druží kozí, kravské, koňské,...., .....,
Psala jsem vám mail, ale vrací se mi pořád zpět... Ráda bych s vámi něco probrala
moninka
napsal(a):
Psala jsem vám mail, ale vrací se mi pořád zpět... Ráda bych s vámi něco probrala
měla jsem zaplácnutou schránku - zkuste to znovu, už by to mělo být dobré.
a jestli ne, tak zkuste iskwao na atlasu, těším se
galina
napsal(a):
k tomu satku, nebude za chvili tak gumova, zacne lepe drzet tvar, bydlime ma konci mesta, to je fakt, za nasim plotem uz je louka, lesy..super, nekdy ovsem taky zamirime prez cast mesta. Ja mam situaci jednodussi tim ze nemusim davat psy curat ven, jako v byte a mam smeckove plemeno, takze kdyz je zaprahnu, tak je to vsechno jednim vrzem,mam 6 mladych, 1 maleho krizence a 2 duchodkyne, 14 a 17 let, ta nejstarsi s nama ani moc chodit nechce, vubec uz nechodi na voditku, jen jde kus s nami a pak se vrati domu a zaleze si do boudy. Taky bych to nevidela tak dramaticky, zijes v byte, takze asi s teplou vodou z kohoutku, automatickou prackou a ustrednim topenim s jednim deckem(zatim), drive to zensky mely asi jeste tezsi, ne? nekdy si taky rikam- muj bratre Sysife, touzim po tvem lehkem balvanu.. a ze materstvi zmeni- ani bych nerekla, spis ti pribyde prace, ale ja jsem mela prvni az ve 30, takze jsem spis prizpusobila deti sobe, ale to je uz jina kapitola nez psi, moc dobre o tomhle pise Jirina Prekopova, v tom, ze dite se musi do urcite miry prizpusobit . nemyslim ze bys to vsechno nezvladala fyzicky, spis ti chybi psychycka motivace. nechci moralizovat, spise vidim ze jsme na jedne lodi
To jste mě potěšila, že dítě nemusí bezpodmínečně člověka zásadně změnit - já s mateřstvím pořád otálím, protože se mi měnit NECHCE.... Mimochodem, dva a půl roku jsem žila bez vody (jakékoliv, čert vem teplou, nosili jsme si kýble z obecní studny), takže samozřejmě i bez pračky a o ústředním topení ani nemluvím. Teď mě možná proto moc baví si užívat vymožeností civilizace a do dalšího omezování se dítětem se mi pořád nechce (jsem holt sobec)... Asi nejsem normální, ale biologické hodiny ne a ne se ozvat... Ale potěší mě, když narazím na vzácné výjimky - matky, co zůstaly ucelenými osobnostmi s vlastními potřebami, přáními a zájmy. To mě povzbudí, že to jde...
Pro zadavatelku: Úplně chápu pocity marnosti spojené s takovým zápřahem a musím říct, že i bez mimina jsem občas ze svého zvířectva (které samozřejmě miluju) lehce vyčerpaná a ráda je někam pošlu, zavřu za nimi a užívám si okamžiků, kdy po mně nikdo nic nechce. S dítětem to musí být nesrovnatelně náročnější! A je pravda, že i zvířata mají "své dny", kdy jsou na zabití, ne že ne. Kdo tvrdí, že všechno zvládá jen a jen s pocity všeobjímající lásky a pohody je buď věčně zkouřenej, nenormální, nebo lže. Takže držím palec!
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
Moni klídek,já mám občas sto chutí vyhodit z baráku všechny včetně manželaProstě depka na entou.Mám dvě děti,jednoho staršího - hyperaktivního puboše a k tomu malý miminko,ještě vážně nemocný.K ovčounovi mám dva papišáky a vinou manžela ,který neumí pohlídat háravou fenu momentálně ještě štěňata.
Takže večer si tu připadám jak po vypití láhve vodky a to jsem abstinent.Všude bordel,loužičky,rozházené hračky,jídlo.No děs a hrůza,až na nás jednou někdo zavolá sociálku bude jasno.
V noci vstávám k miminu,ke štěňatůma tak furt do kola.
Neboj bude líp,bud ráda jestli je malá v pořádku,zdravá,to je obrovský dar a štěstí.Ještě budem jednou v zpomínat,na omatlané ručičky od psích chlupů a noční vstávání.
Hlavu vzhůru.
Jana a Brambůrka Jindříšek.
arsiela
napsal(a):
Moni klídek,já mám občas sto chutí vyhodit z baráku všechny včetně manželaProstě depka na entou.Mám dvě děti,jednoho staršího - hyperaktivního puboše a k tomu malý miminko,ještě vážně nemocný.K ovčounovi mám dva papišáky a vinou manžela ,který neumí pohlídat háravou fenu momentálně ještě štěňata.
Takže večer si tu připadám jak po vypití láhve vodky a to jsem abstinent.Všude bordel,loužičky,rozházené hračky,jídlo.No děs a hrůza,až na nás jednou někdo zavolá sociálku bude jasno.
V noci vstávám k miminu,ke štěňatůma tak furt do kola.
Neboj bude líp,bud ráda jestli je malá v pořádku,zdravá,to je obrovský dar a štěstí.Ještě budem jednou v zpomínat,na omatlané ručičky od psích chlupů a noční vstávání.
Hlavu vzhůru.
Jana a Brambůrka Jindříšek.
Moniko nebojte bude hůř!!!Mimčo je zatím malé,za pár týdnů až si malá a psiska zažijou určitý rytmus bude vše v pohodě,ale začne běhat nastane teprve to správné vzrůšo.Já před lety zůstala sama těhotná s vlkodavem a voříškem,maminkou fanatickou zdravotnicí a bez střechy nad hlavou,po všech možných a nemožných dohadech putovali pesani do kotce a já k mamince.Procházky jsem se synem trávila v lese,u vody...tak,aby my dvojnožci si užili čerstvého vzduchu a čtyřnožci se vylítali a unavili.Máte to štěstí,že psiska jsou starší a ovladatelní.Loni jsem vyzkoušela opačnou variantu a to k malému dítě a pubertˇákovi přibrala štěňátko hyperaktivního pikarda.Jen co Bijou přicestovala domů,manžel odjel na školení na 4 měsíce a já zůstala na vše sama.Dost často jsem přemýšlela koho uškrtit prvního,ale přežili jsme to všichni.Ale popravdě mám jich dost často všech plný zuby,ale neměnila bych.Občas na mě taky padne depka,pak sednu na lavičku a pláču a přesvědčuju sama sebe,že jsem chudák,že jiní to mají jednodušší,ale většinou dorazí holky strčí do mě čumákem olíznou mě a je zase líp
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
Zase jsem si pěkně početla . Takové diskuze vždycky hltám, protože se teoreticky a psychicky na podobnou situaci připravuji . Máme boxera, teď štěně vlkodava, koně a ještě se snažíme o hříbátko. No a do toho přemýšlím o mimču a většina "normálních" lidí jen kroutí očima. Ale věřím, že pokud člověk uvažuje alespoň trošku "reálně a zodpovědně" (i když to je dost relativní pojem ) a takovýhle život se mu líbí, tak to prostě zvládne.
Takže moc držím všem podobným praštěným ženským palce a doufám, že to jednou zvládnu taky .