Pes a zvěř v lese

andulice napsal(a):
Pěkný den všem Obracím se na ty, kteří mají již nějakou zkušenost se svým psem v lese v přímém kontaktu se zvěří...stala se mi taková nemilá věc, za kterou plně beru odpovědnost a přiznávám svou chybu, takže pokud by mi někdo chtěl psát, že jsem úplně blbá, tak to nemusíte...a moc prosím naopak ty, co mají podobnou zkušenost, aby mi třeba napsali, jak věc řešili
Tedy, co se mi přihodilo: mám tří a půlročního psa křížence výmarského ohaře a evropského saňového psa (neuznané plemeno), socializovaného, bezproblémového. Chodíme na procházky a samozřejmě i do lesa, kde pokud náhodou nějakou srnu či zajíce potká, rozutíká se na nimi, ale asi tak do půl minuty nejpozději je zpátky, na ptáky apod. ani už moc nereaguje, protože stejně po svých zkušenostech už ví, že je nedohoní. Navíc honit zvířata mu zakazuji. Na jiná zvířata - jako domácí je hodný, kočky má rád v tom smyslu, že je olizuje a ublížit jim nechce, když byl ještě mladší, kočku jsme i doma měli. No a teď ten problém!!! Předvčerem jsem s ním vyšla jen na otočku na okraj lesa, někde poblíž ale byla srnka, kterou jsem včas nezaregistrovala, můj pes ji dohonil, protože byla menší a začal na ni štěkat pisklavým hlasem (jako ne tím hlubokým klasickým) a než jsem k němu stačila doběhnout, tak ona byla mrtvá :o(( Všimla jsem si, že má ožužlaný krk, takže můj pes ji určitě pak držel až na ni přestal vyštěkávat:o( Byla jsem z toho strašně rozhozená...Já vím, že si říkáte, že jsem to mohla čekat a je to má chyba, což já si uvědomuju, ale udělal to poprvní, a tak jsem to jako FAKT NEČEKALA, myslela jsem si, že by třeba do ní jen požduchoval, ale držet jí tak dlouho, dokud není mrtvá?? Vím, že v tomto ročním období si musím na mladší jedince lesa dávat pozor a psa hlídat (aby je nerušil) a to tak dělám, spíš tam a s ním ani nechodím, až pak zase mladý odrostou, ale tohle bylo u nás u sídliště, kde jsem za celých x let srnu ani nezahlídla - no, to mě neomlouvá...
Každopádně máte někdo podobnou zkušenost? A co jste případně se psem dělali dál, abyste ho vedli k tomu, že toto už dělat nesmí (kromě toho, že mu budu i v lese dávat náhubek a častěji ho odvolávat)? Nechci ho k lovu vést! Máme ho spíš ke sportu - kolo, koně, turistika apod. Ale to vypadá, že i když jsem mu sice pořádně dala do kožichu, tak že i tak by to asi udělal i podruhý, že :o(
Děkuji za případné reakce!!

Myslím, že jste udělala chybu už tím, že jste ho nechala za zvěří vůbec vyběhnout. Pomineme-li fakt, že i útěkem před psem, který "je přece stejně nedohoní" a "nechce jim nic udělat", se zvěř stresuje, může se zranit nebo v zimě uhynout na zápal plic, myslivce pravděpodobně výmluvou "za půl minuty se vrátí" neobměkčíte a když vám ho zastřelí, tak vám zbydou jen oči pro pláč. I pes, který se tzv. hned vrátí, je psem, který je mimo vliv svého vůdce a štve zvěř, tak si to přeberte.

Pes nesmí! vyběhnout. Naučte ho třeba down, nebo perfektní přivolání - jde to, já přivolám psy (dva, takže v podstatě smečka), i když na srnu v podstatě šlápneme. Zavolám a mám je u nohy, žádné čekání, až se za půl minuty vrátí. Vy to budete mít těžší, protože jste ho nechávala běhat, já fenky cepuju od mala, a mám nelovecké plemeno. Další užitečná věc, co se mi osvědčila, je povel "na cestu", který znamená, že se jde po cestě a do lesa se nešlape ani jednou tlapkou. To znamená žádné probíhání křovím kolem. Jakékoliv čuchání do lesa - okamžitě okřiknout. Když už pes běží za zvěří, neslyší vás, to už je na všechno pozdě. Choďte se stopovačkou, to se mi osvědčilo u starší feny, když měla krizové období. Párkrát se přiškrtí při vyběhnutí a dá pokoj. Podobně funguje elektrika - vyběhne a dostane ránu. Když zavoláte, i když třeba vyběhl, ale na povel poslechl, nesmíte v žádném případě trestat, to je vám snad jasné. Vůbec trest po činu vůbec nemá cenu. Musíte to zastavit hned v začátku, to znamená nedovolit vyběhnout za zvěří, a když už trest, tak v okamžiku, kdy vyběhne - zatáhnout stopovačkou, proudem, mladší feně stačilo zařvat "fuj" (je to cíťa)

Takže tak, no. Náhubkem si asi moc nepomůžete, srnu může vážně poranit i z náhubkem, když nepočítám ten šílený stres a strach zvířete, když se na něj sápe pes.

andulice napsal(a):
Pěkný den všem Obracím se na ty, kteří mají již nějakou zkušenost se svým psem v lese v přímém kontaktu se zvěří...stala se mi taková nemilá věc, za kterou plně beru odpovědnost a přiznávám svou chybu, takže pokud by mi někdo chtěl psát, že jsem úplně blbá, tak to nemusíte...a moc prosím naopak ty, co mají podobnou zkušenost, aby mi třeba napsali, jak věc řešili
Tedy, co se mi přihodilo: mám tří a půlročního psa křížence výmarského ohaře a evropského saňového psa (neuznané plemeno), socializovaného, bezproblémového. Chodíme na procházky a samozřejmě i do lesa, kde pokud náhodou nějakou srnu či zajíce potká, rozutíká se na nimi, ale asi tak do půl minuty nejpozději je zpátky, na ptáky apod. ani už moc nereaguje, protože stejně po svých zkušenostech už ví, že je nedohoní. Navíc honit zvířata mu zakazuji. Na jiná zvířata - jako domácí je hodný, kočky má rád v tom smyslu, že je olizuje a ublížit jim nechce, když byl ještě mladší, kočku jsme i doma měli. No a teď ten problém!!! Předvčerem jsem s ním vyšla jen na otočku na okraj lesa, někde poblíž ale byla srnka, kterou jsem včas nezaregistrovala, můj pes ji dohonil, protože byla menší a začal na ni štěkat pisklavým hlasem (jako ne tím hlubokým klasickým) a než jsem k němu stačila doběhnout, tak ona byla mrtvá :o(( Všimla jsem si, že má ožužlaný krk, takže můj pes ji určitě pak držel až na ni přestal vyštěkávat:o( Byla jsem z toho strašně rozhozená...Já vím, že si říkáte, že jsem to mohla čekat a je to má chyba, což já si uvědomuju, ale udělal to poprvní, a tak jsem to jako FAKT NEČEKALA, myslela jsem si, že by třeba do ní jen požduchoval, ale držet jí tak dlouho, dokud není mrtvá?? Vím, že v tomto ročním období si musím na mladší jedince lesa dávat pozor a psa hlídat (aby je nerušil) a to tak dělám, spíš tam a s ním ani nechodím, až pak zase mladý odrostou, ale tohle bylo u nás u sídliště, kde jsem za celých x let srnu ani nezahlídla - no, to mě neomlouvá...
Každopádně máte někdo podobnou zkušenost? A co jste případně se psem dělali dál, abyste ho vedli k tomu, že toto už dělat nesmí (kromě toho, že mu budu i v lese dávat náhubek a častěji ho odvolávat)? Nechci ho k lovu vést! Máme ho spíš ke sportu - kolo, koně, turistika apod. Ale to vypadá, že i když jsem mu sice pořádně dala do kožichu, tak že i tak by to asi udělal i podruhý, že :o(
Děkuji za případné reakce!!

Jak k lovu vést?
Ty si opravdu myslíš,že toto byl onen lov? tohle provozují myslivci se svými psy?
Jakože strhnou srnu a zakousnou do krku?

A co bude teď s mrtvou srnou? Postaráš se o její odklizení? Nebo jí tam necháš hnít?
Je to strašná chyba a tvá....je pozdě litovat. Psa už nepouštěj ani s košíkem(zmordoval by srnu i s ním)...říká se,že - s jídlem roste chuť - to platí pro psa. Chceš snad aby vybil třeba stádo ovcí? Jen tak pro zábavu?
U vás neplatí zákaz vypouštění psů na loukách, v lesích právě v době kdy srny rodí mladé a potom je vychovávají?(a nejenom srny že)
Pro mě moc smutná diskuze o nevychovanosti psa.
Mám také psy a věř,že se ode mě nehnou a přesto je v takovýchto lokalitách a místech kde tuším zvěř mám na vodítku...a přesně jak píše xverus-raději půjdu 20km s vodítkem než aby se čokli proběhli za zvířátkama

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že jste udělala chybu už tím, že jste ho nechala za zvěří vůbec vyběhnout. Pomineme-li fakt, že i útěkem před psem, který "je přece stejně nedohoní" a "nechce jim nic udělat", se zvěř stresuje, může se zranit nebo v zimě uhynout na zápal plic, myslivce pravděpodobně výmluvou "za půl minuty se vrátí" neobměkčíte a když vám ho zastřelí, tak vám zbydou jen oči pro pláč. I pes, který se tzv. hned vrátí, je psem, který je mimo vliv svého vůdce a štve zvěř, tak si to přeberte.

Pes nesmí! vyběhnout. Naučte ho třeba down, nebo perfektní přivolání - jde to, já přivolám psy (dva, takže v podstatě smečka), i když na srnu v podstatě šlápneme. Zavolám a mám je u nohy, žádné čekání, až se za půl minuty vrátí. Vy to budete mít těžší, protože jste ho nechávala běhat, já fenky cepuju od mala, a mám nelovecké plemeno. Další užitečná věc, co se mi osvědčila, je povel "na cestu", který znamená, že se jde po cestě a do lesa se nešlape ani jednou tlapkou. To znamená žádné probíhání křovím kolem. Jakékoliv čuchání do lesa - okamžitě okřiknout. Když už pes běží za zvěří, neslyší vás, to už je na všechno pozdě. Choďte se stopovačkou, to se mi osvědčilo u starší feny, když měla krizové období. Párkrát se přiškrtí při vyběhnutí a dá pokoj. Podobně funguje elektrika - vyběhne a dostane ránu. Když zavoláte, i když třeba vyběhl, ale na povel poslechl, nesmíte v žádném případě trestat, to je vám snad jasné. Vůbec trest po činu vůbec nemá cenu. Musíte to zastavit hned v začátku, to znamená nedovolit vyběhnout za zvěří, a když už trest, tak v okamžiku, kdy vyběhne - zatáhnout stopovačkou, proudem, mladší feně stačilo zařvat "fuj" (je to cíťa)

Takže tak, no. Náhubkem si asi moc nepomůžete, srnu může vážně poranit i z náhubkem, když nepočítám ten šílený stres a strach zvířete, když se na něj sápe pes.

ano, ale tady u tohoto psa už se asi lovecké chování dost utvrdilo. Stopovačka v tomto případě nepomůže, věřte mi, můj pes courá na horololezecký - čili pevný a tenký - šňůře, jež má cca 20 metrů, aby mohl mít velké pole působnosti cca 2 roky, přesně od počátku puberty a prvních náznáků lovu, a myslíte, že to k něčemu je ?

Postupuji přesně podle rad z kynologiských (ne pejskařských) příruček či zkušených kynologů, s respektem reflexního oblouku a dostatečné motivace, ten pes se to už NIKDY neodnaučí, ten podnět je pro něj tak silný, že stopovačka už vám v takovém případě k ničemu nebude, jedni mi radili elektriku (za předpokladu, že víte co máte v ruce a dokonale se tím umíte zacházet, jinak máte ze psa uzlíček nervů), já jsem ale cíťa, k elektrice, ostnáči a podobným pomůskám, se osobně asi nikdy neodhodlám, tím pádem kvůli mému útlocitu, mé blbosti a neschopnosti je pes odsouzenej doživotně na 20m šňůru, a jedná se o rasu, jež údajně nemá mít lovecké pudy (což je také blbost - RTW).

melody napsal(a):
Jak k lovu vést?
Ty si opravdu myslíš,že toto byl onen lov? tohle provozují myslivci se svými psy?
Jakože strhnou srnu a zakousnou do krku?

A co bude teď s mrtvou srnou? Postaráš se o její odklizení? Nebo jí tam necháš hnít?
Je to strašná chyba a tvá....je pozdě litovat. Psa už nepouštěj ani s košíkem(zmordoval by srnu i s ním)...říká se,že - s jídlem roste chuť - to platí pro psa. Chceš snad aby vybil třeba stádo ovcí? Jen tak pro zábavu?
U vás neplatí zákaz vypouštění psů na loukách, v lesích právě v době kdy srny rodí mladé a potom je vychovávají?(a nejenom srny že)
Pro mě moc smutná diskuze o nevychovanosti psa.
Mám také psy a věř,že se ode mě nehnou a přesto je v takovýchto lokalitách a místech kde tuším zvěř mám na vodítku...a přesně jak píše xverus-raději půjdu 20km s vodítkem než aby se čokli proběhli za zvířátkama

Zadavatelka svého činu lituje a v dotazu slušně požádala ať jí není nic vyčítáno ale spíše porazeno. Myslím, že se toho mrzí dost, není nutno tady do ní šťouchat a ještě jí to připomínat.

Sama mám lovce, tak vím jaké to je. Sice si dávám sakra majzla (chodí na šňůře, oči mám i tzv. na prdeli, v lese se pohybuji jako schyzofrenik, jež předpokládá, že za každým křovím a houštím číhá lesní "nebezpečí"), z procházky přijdu tak udyndaná a nervozní, že se z toho časem stala nepříjemná povinnost, nikoli relax a radost ze společné chvíle strávené se psem. Někdy se se holt STANE. Mě tedy osobně ještě nikdy, ale neomylný není nikdo, ani Vy.

andulice napsal(a):
Pěkný den všem Obracím se na ty, kteří mají již nějakou zkušenost se svým psem v lese v přímém kontaktu se zvěří...stala se mi taková nemilá věc, za kterou plně beru odpovědnost a přiznávám svou chybu, takže pokud by mi někdo chtěl psát, že jsem úplně blbá, tak to nemusíte...a moc prosím naopak ty, co mají podobnou zkušenost, aby mi třeba napsali, jak věc řešili
Tedy, co se mi přihodilo: mám tří a půlročního psa křížence výmarského ohaře a evropského saňového psa (neuznané plemeno), socializovaného, bezproblémového. Chodíme na procházky a samozřejmě i do lesa, kde pokud náhodou nějakou srnu či zajíce potká, rozutíká se na nimi, ale asi tak do půl minuty nejpozději je zpátky, na ptáky apod. ani už moc nereaguje, protože stejně po svých zkušenostech už ví, že je nedohoní. Navíc honit zvířata mu zakazuji. Na jiná zvířata - jako domácí je hodný, kočky má rád v tom smyslu, že je olizuje a ublížit jim nechce, když byl ještě mladší, kočku jsme i doma měli. No a teď ten problém!!! Předvčerem jsem s ním vyšla jen na otočku na okraj lesa, někde poblíž ale byla srnka, kterou jsem včas nezaregistrovala, můj pes ji dohonil, protože byla menší a začal na ni štěkat pisklavým hlasem (jako ne tím hlubokým klasickým) a než jsem k němu stačila doběhnout, tak ona byla mrtvá :o(( Všimla jsem si, že má ožužlaný krk, takže můj pes ji určitě pak držel až na ni přestal vyštěkávat:o( Byla jsem z toho strašně rozhozená...Já vím, že si říkáte, že jsem to mohla čekat a je to má chyba, což já si uvědomuju, ale udělal to poprvní, a tak jsem to jako FAKT NEČEKALA, myslela jsem si, že by třeba do ní jen požduchoval, ale držet jí tak dlouho, dokud není mrtvá?? Vím, že v tomto ročním období si musím na mladší jedince lesa dávat pozor a psa hlídat (aby je nerušil) a to tak dělám, spíš tam a s ním ani nechodím, až pak zase mladý odrostou, ale tohle bylo u nás u sídliště, kde jsem za celých x let srnu ani nezahlídla - no, to mě neomlouvá...
Každopádně máte někdo podobnou zkušenost? A co jste případně se psem dělali dál, abyste ho vedli k tomu, že toto už dělat nesmí (kromě toho, že mu budu i v lese dávat náhubek a častěji ho odvolávat)? Nechci ho k lovu vést! Máme ho spíš ke sportu - kolo, koně, turistika apod. Ale to vypadá, že i když jsem mu sice pořádně dala do kožichu, tak že i tak by to asi udělal i podruhý, že :o(
Děkuji za případné reakce!!

Jednou se mi stalo něco podobného. A protože už vidím, že se za vaším kajícným příspěvkem již řetězí a asi i řetězit bude spousta invektiv, předesílám, že se mi to stalo na loučce zkraje dědiny, kde kromě koček nikdy nic nebylo, do lesa nebo na louky by mě nikdy v žádném ročním období nenapadlo jít se psy navolno, používám 8m Flexinu a na procházky mimo naši zahradu to bohatě stačí. Ale byla zima, dost sněhu, ráno chodím se psy za tmy. Najednou se mi ztratili a už jsem slyšela jenom pískot. Než jsem doběhla, přetahovali se o srnu. Musela být zesláblá hlady, když přišla tak blízko obydlí a nebyla schopna utéci, museli ji překvapit. Taky už se nedalo nic dělat, jen psiskům vyprášit kožich. I když tato loučka byla dosti bezpečným místem, pouštím tam od té doby psi jenom až ji zkouknu, že tam doopravdy nic není. Takže taky jsem to nečekala, nebylo mi z toho dobře, vrátit to nejde, ale poučila jsem se. Venku prostě psy na volno nepouštím, jeden dokáže divy, dva už jsou smečka.

andulice napsal(a):
Pěkný den všem Obracím se na ty, kteří mají již nějakou zkušenost se svým psem v lese v přímém kontaktu se zvěří...stala se mi taková nemilá věc, za kterou plně beru odpovědnost a přiznávám svou chybu, takže pokud by mi někdo chtěl psát, že jsem úplně blbá, tak to nemusíte...a moc prosím naopak ty, co mají podobnou zkušenost, aby mi třeba napsali, jak věc řešili
Tedy, co se mi přihodilo: mám tří a půlročního psa křížence výmarského ohaře a evropského saňového psa (neuznané plemeno), socializovaného, bezproblémového. Chodíme na procházky a samozřejmě i do lesa, kde pokud náhodou nějakou srnu či zajíce potká, rozutíká se na nimi, ale asi tak do půl minuty nejpozději je zpátky, na ptáky apod. ani už moc nereaguje, protože stejně po svých zkušenostech už ví, že je nedohoní. Navíc honit zvířata mu zakazuji. Na jiná zvířata - jako domácí je hodný, kočky má rád v tom smyslu, že je olizuje a ublížit jim nechce, když byl ještě mladší, kočku jsme i doma měli. No a teď ten problém!!! Předvčerem jsem s ním vyšla jen na otočku na okraj lesa, někde poblíž ale byla srnka, kterou jsem včas nezaregistrovala, můj pes ji dohonil, protože byla menší a začal na ni štěkat pisklavým hlasem (jako ne tím hlubokým klasickým) a než jsem k němu stačila doběhnout, tak ona byla mrtvá :o(( Všimla jsem si, že má ožužlaný krk, takže můj pes ji určitě pak držel až na ni přestal vyštěkávat:o( Byla jsem z toho strašně rozhozená...Já vím, že si říkáte, že jsem to mohla čekat a je to má chyba, což já si uvědomuju, ale udělal to poprvní, a tak jsem to jako FAKT NEČEKALA, myslela jsem si, že by třeba do ní jen požduchoval, ale držet jí tak dlouho, dokud není mrtvá?? Vím, že v tomto ročním období si musím na mladší jedince lesa dávat pozor a psa hlídat (aby je nerušil) a to tak dělám, spíš tam a s ním ani nechodím, až pak zase mladý odrostou, ale tohle bylo u nás u sídliště, kde jsem za celých x let srnu ani nezahlídla - no, to mě neomlouvá...
Každopádně máte někdo podobnou zkušenost? A co jste případně se psem dělali dál, abyste ho vedli k tomu, že toto už dělat nesmí (kromě toho, že mu budu i v lese dávat náhubek a častěji ho odvolávat)? Nechci ho k lovu vést! Máme ho spíš ke sportu - kolo, koně, turistika apod. Ale to vypadá, že i když jsem mu sice pořádně dala do kožichu, tak že i tak by to asi udělal i podruhý, že :o(
Děkuji za případné reakce!!

Ahoj.
Jak to psa teď odnaučit, to netuším.
První pes po zvěři - králíci na poli vždy vyběhl, kus běžel, ale pak mu došlo, že je nechytí. A vrátil se
Druhý pes byl ovladatelnější. Pokud jsem na něj zařvala v té chvíli, kdy králíka zaregistroval a stihl udělat tak krok nebo dva, vždy zalehl (povel zněl "lehni") a ležel dokud jsem nedošla k němu nebo dokud nedostal jiný povel.

Nyní k elektrickým obojkům:
Před lety k nám na cvičák chodil pán, který si ho pořídil. Byla to v té době novinka, takže dost drahá. Pán ale peníze měl a vybral kvalitní obojek.
Zkoušeli jsme ho na sobě. Protože jde nastavit více úrovní, zkoušeli jsme jaké to je. A věřte mi, že pokud to bude kvalitní obojek a pokud nastavíte jen malé stupně (ne hned psovi dát tu největší bombu, která jde), psa to nebolí. Jen se lekne a je mu to nepříjemné

melody napsal(a):
Jak k lovu vést?
Ty si opravdu myslíš,že toto byl onen lov? tohle provozují myslivci se svými psy?
Jakože strhnou srnu a zakousnou do krku?

A co bude teď s mrtvou srnou? Postaráš se o její odklizení? Nebo jí tam necháš hnít?
Je to strašná chyba a tvá....je pozdě litovat. Psa už nepouštěj ani s košíkem(zmordoval by srnu i s ním)...říká se,že - s jídlem roste chuť - to platí pro psa. Chceš snad aby vybil třeba stádo ovcí? Jen tak pro zábavu?
U vás neplatí zákaz vypouštění psů na loukách, v lesích právě v době kdy srny rodí mladé a potom je vychovávají?(a nejenom srny že)
Pro mě moc smutná diskuze o nevychovanosti psa.
Mám také psy a věř,že se ode mě nehnou a přesto je v takovýchto lokalitách a místech kde tuším zvěř mám na vodítku...a přesně jak píše xverus-raději půjdu 20km s vodítkem než aby se čokli proběhli za zvířátkama

tím "k lovu vést" jsem měla na mysli, že nechci absolvovat lovecké zkoušky ani nic podobného...nic víc, nic míň
A co se týče Vaší otázky ohledně mrtvé srny, tak jsem ji samozřejmě hned po tom, co jsem odvedla psa domů, , nejsu tak bezohledná, jak si myslíte! Hnít jsem ji nenechala!

andulice napsal(a):
tím "k lovu vést" jsem měla na mysli, že nechci absolvovat lovecké zkoušky ani nic podobného...nic víc, nic míň
A co se týče Vaší otázky ohledně mrtvé srny, tak jsem ji samozřejmě hned po tom, co jsem odvedla psa domů, , nejsu tak bezohledná, jak si myslíte! Hnít jsem ji nenechala!

oprava - vypadlo mi slovo.....psala jsem, ze srnku jsem zakopala!

andulice napsal(a):
Pěkný den všem Obracím se na ty, kteří mají již nějakou zkušenost se svým psem v lese v přímém kontaktu se zvěří...stala se mi taková nemilá věc, za kterou plně beru odpovědnost a přiznávám svou chybu, takže pokud by mi někdo chtěl psát, že jsem úplně blbá, tak to nemusíte...a moc prosím naopak ty, co mají podobnou zkušenost, aby mi třeba napsali, jak věc řešili
Tedy, co se mi přihodilo: mám tří a půlročního psa křížence výmarského ohaře a evropského saňového psa (neuznané plemeno), socializovaného, bezproblémového. Chodíme na procházky a samozřejmě i do lesa, kde pokud náhodou nějakou srnu či zajíce potká, rozutíká se na nimi, ale asi tak do půl minuty nejpozději je zpátky, na ptáky apod. ani už moc nereaguje, protože stejně po svých zkušenostech už ví, že je nedohoní. Navíc honit zvířata mu zakazuji. Na jiná zvířata - jako domácí je hodný, kočky má rád v tom smyslu, že je olizuje a ublížit jim nechce, když byl ještě mladší, kočku jsme i doma měli. No a teď ten problém!!! Předvčerem jsem s ním vyšla jen na otočku na okraj lesa, někde poblíž ale byla srnka, kterou jsem včas nezaregistrovala, můj pes ji dohonil, protože byla menší a začal na ni štěkat pisklavým hlasem (jako ne tím hlubokým klasickým) a než jsem k němu stačila doběhnout, tak ona byla mrtvá :o(( Všimla jsem si, že má ožužlaný krk, takže můj pes ji určitě pak držel až na ni přestal vyštěkávat:o( Byla jsem z toho strašně rozhozená...Já vím, že si říkáte, že jsem to mohla čekat a je to má chyba, což já si uvědomuju, ale udělal to poprvní, a tak jsem to jako FAKT NEČEKALA, myslela jsem si, že by třeba do ní jen požduchoval, ale držet jí tak dlouho, dokud není mrtvá?? Vím, že v tomto ročním období si musím na mladší jedince lesa dávat pozor a psa hlídat (aby je nerušil) a to tak dělám, spíš tam a s ním ani nechodím, až pak zase mladý odrostou, ale tohle bylo u nás u sídliště, kde jsem za celých x let srnu ani nezahlídla - no, to mě neomlouvá...
Každopádně máte někdo podobnou zkušenost? A co jste případně se psem dělali dál, abyste ho vedli k tomu, že toto už dělat nesmí (kromě toho, že mu budu i v lese dávat náhubek a častěji ho odvolávat)? Nechci ho k lovu vést! Máme ho spíš ke sportu - kolo, koně, turistika apod. Ale to vypadá, že i když jsem mu sice pořádně dala do kožichu, tak že i tak by to asi udělal i podruhý, že :o(
Děkuji za případné reakce!!

Děkuji všem za reakce a za rady, jdu se ještě dnes poradit s místním myslivcem a pak teda zhodnotíme, která varianta bude nejlepší....jestli elektr. obojek, dlouhé vodítko apod. Víte, je mi jasné, že si asi pro sebe teď budete říkat, že jsem naivní, pokud si myslím, že s tím už nic nenadělám, on to už jednou zkusil, tak to bude dělat pořád, ale on je velice poslušný (a stále dost tvárný), akorát já jsem tuto věc podcenila a teď udělám všechno pro to, abych ho toto už odnaučila, i když si uvědomuju, že to bude mnohem obtíženější, než kdybych toto dělala už jeho štěněcího věku, a tedy stále budu muset být ve střehu! Tak ještě jednou děkuji za příspěvky a moc se tady kvůli tomuto tématu nehádejte:o)
Jo a ještě k tomu nahánění srn všeobecně - oni nám myslivci tady u nás za ty psy v lese moc nenadávají, pokud se chovají slušně a srnu nenahání příliš dlouho intenzivně, proto jsem tu půl minutu honění nebrala tak závažně, jenom nás upozorňují samozřejmě na období od května, kdy jsou ty mladý. Proto jsem to nikdy moc neřešila.... Psi (myslím tím ten můj a pak psi mých známých) se nás v podstatě stále drží, až na pár výjimek, kdy tato dopadla jak dopadla:o( což už tedy nebudu dál rozebírat, to bych se opakovala...

andulice napsal(a):
Pěkný den všem Obracím se na ty, kteří mají již nějakou zkušenost se svým psem v lese v přímém kontaktu se zvěří...stala se mi taková nemilá věc, za kterou plně beru odpovědnost a přiznávám svou chybu, takže pokud by mi někdo chtěl psát, že jsem úplně blbá, tak to nemusíte...a moc prosím naopak ty, co mají podobnou zkušenost, aby mi třeba napsali, jak věc řešili
Tedy, co se mi přihodilo: mám tří a půlročního psa křížence výmarského ohaře a evropského saňového psa (neuznané plemeno), socializovaného, bezproblémového. Chodíme na procházky a samozřejmě i do lesa, kde pokud náhodou nějakou srnu či zajíce potká, rozutíká se na nimi, ale asi tak do půl minuty nejpozději je zpátky, na ptáky apod. ani už moc nereaguje, protože stejně po svých zkušenostech už ví, že je nedohoní. Navíc honit zvířata mu zakazuji. Na jiná zvířata - jako domácí je hodný, kočky má rád v tom smyslu, že je olizuje a ublížit jim nechce, když byl ještě mladší, kočku jsme i doma měli. No a teď ten problém!!! Předvčerem jsem s ním vyšla jen na otočku na okraj lesa, někde poblíž ale byla srnka, kterou jsem včas nezaregistrovala, můj pes ji dohonil, protože byla menší a začal na ni štěkat pisklavým hlasem (jako ne tím hlubokým klasickým) a než jsem k němu stačila doběhnout, tak ona byla mrtvá :o(( Všimla jsem si, že má ožužlaný krk, takže můj pes ji určitě pak držel až na ni přestal vyštěkávat:o( Byla jsem z toho strašně rozhozená...Já vím, že si říkáte, že jsem to mohla čekat a je to má chyba, což já si uvědomuju, ale udělal to poprvní, a tak jsem to jako FAKT NEČEKALA, myslela jsem si, že by třeba do ní jen požduchoval, ale držet jí tak dlouho, dokud není mrtvá?? Vím, že v tomto ročním období si musím na mladší jedince lesa dávat pozor a psa hlídat (aby je nerušil) a to tak dělám, spíš tam a s ním ani nechodím, až pak zase mladý odrostou, ale tohle bylo u nás u sídliště, kde jsem za celých x let srnu ani nezahlídla - no, to mě neomlouvá...
Každopádně máte někdo podobnou zkušenost? A co jste případně se psem dělali dál, abyste ho vedli k tomu, že toto už dělat nesmí (kromě toho, že mu budu i v lese dávat náhubek a častěji ho odvolávat)? Nechci ho k lovu vést! Máme ho spíš ke sportu - kolo, koně, turistika apod. Ale to vypadá, že i když jsem mu sice pořádně dala do kožichu, tak že i tak by to asi udělal i podruhý, že :o(
Děkuji za případné reakce!!

V tomto případě bych fakt zkusila tu elektriku, protože když už k tomu pes přičuchnul a je zvyklý odbíhat, bude se to dost těžko odnaučovat. Já s loveckým pudem bojovala u čubiny, ale začala jsem od štěněte a zvládli jsme to přes balónek, který miluje, tedy po dobrém. Teď ji odvolám i když jí před nosem vyběhne srna, ale věřím, že u menšího závisláka než je ona by se to vůbec nemuselo povést. Navíc když hárá, je to v čudu, chová se jako blázen a zapomene na všechno. Po skončení se to srovná.
Neodpustím si ale úvahu - jasně, že v dnešní přírodě je všechno jinak, ale vám všem opravdu přijde tak hrozné a pro srny nepřirozené, že je honí šelma? Mně osobně přijde nepřirozený současný stav přírody, kdy naprosto chybí velcí predátoři a jejich úlohu plní myslivci. I na té zvěři je to znát, přichází o instinkty - srna, která se rozeběhne přímo mezi mne a mé dva psy (stalo se, obrovská louka a osm srn přímo mezi nás, to jsem koukala... psi taky...) nebo k sobě nechá přijít psa na pět metrů (Sam šel zjistit, zda to není pes) podle mne není úplně normální... Ne, že bych chtěla nechat psy štvát zvěř (dobře živený zdravý pes taky není rovnocenný soupeř, stejně jako dobře živený střelec na posedu), ale občas mi přijde, že se zapomíná, že srny jsou předurčeny k roli kořisti a idyla bez stresu není v přírodě úplně běžná...

lakukacka napsal(a):
Ahoj.
Jak to psa teď odnaučit, to netuším.
První pes po zvěři - králíci na poli vždy vyběhl, kus běžel, ale pak mu došlo, že je nechytí. A vrátil se
Druhý pes byl ovladatelnější. Pokud jsem na něj zařvala v té chvíli, kdy králíka zaregistroval a stihl udělat tak krok nebo dva, vždy zalehl (povel zněl "lehni") a ležel dokud jsem nedošla k němu nebo dokud nedostal jiný povel.

Nyní k elektrickým obojkům:
Před lety k nám na cvičák chodil pán, který si ho pořídil. Byla to v té době novinka, takže dost drahá. Pán ale peníze měl a vybral kvalitní obojek.
Zkoušeli jsme ho na sobě. Protože jde nastavit více úrovní, zkoušeli jsme jaké to je. A věřte mi, že pokud to bude kvalitní obojek a pokud nastavíte jen malé stupně (ne hned psovi dát tu největší bombu, která jde), psa to nebolí. Jen se lekne a je mu to nepříjemné

S tím zalehnutím je to dobrý, to bych mohla aplikovat, jelikož to umí při jiných situacích, např. když potkáme jiného psa v dálce apod., tak je mu to trochu vlastní... Tak uvidííme... :o) Díky!

marcha napsal(a):
V tomto případě bych fakt zkusila tu elektriku, protože když už k tomu pes přičuchnul a je zvyklý odbíhat, bude se to dost těžko odnaučovat. Já s loveckým pudem bojovala u čubiny, ale začala jsem od štěněte a zvládli jsme to přes balónek, který miluje, tedy po dobrém. Teď ji odvolám i když jí před nosem vyběhne srna, ale věřím, že u menšího závisláka než je ona by se to vůbec nemuselo povést. Navíc když hárá, je to v čudu, chová se jako blázen a zapomene na všechno. Po skončení se to srovná.
Neodpustím si ale úvahu - jasně, že v dnešní přírodě je všechno jinak, ale vám všem opravdu přijde tak hrozné a pro srny nepřirozené, že je honí šelma? Mně osobně přijde nepřirozený současný stav přírody, kdy naprosto chybí velcí predátoři a jejich úlohu plní myslivci. I na té zvěři je to znát, přichází o instinkty - srna, která se rozeběhne přímo mezi mne a mé dva psy (stalo se, obrovská louka a osm srn přímo mezi nás, to jsem koukala... psi taky...) nebo k sobě nechá přijít psa na pět metrů (Sam šel zjistit, zda to není pes) podle mne není úplně normální... Ne, že bych chtěla nechat psy štvát zvěř (dobře živený zdravý pes taky není rovnocenný soupeř, stejně jako dobře živený střelec na posedu), ale občas mi přijde, že se zapomíná, že srny jsou předurčeny k roli kořisti a idyla bez stresu není v přírodě úplně běžná...

Děkuji i za tento názor - odvážný - chtěla jsem něčím takovým také před chvílí argumentovat, ale momentálně se to nehodí, jelikož by to vypadalo, že nevhodně bráním sebe a svého psa a zlehčuji svou vinu! Ale je pravda, že srny (alespoň tady u nás) jsou více než velmi odvážné - situace nebudu popisovat, jsou podobné těm Vašim....myslím, že více ostražitosti by mít měly, ale svět se mění a vyvíjí v různých oblastech různými směry ne vždy optimálními a v tomto případě nám nezbývá než chránit asi i ty srny více než dřív...a činit nutná opatření. Měla jsem pocit, že právě tím krátkým poběhnutím za ní se té ostražitosti naučí, ale tak nemá smysl to z mé strany opravdu dál rozebírat, jinak se tu na mě sesype vlna poznámek, at směšně neomlouvám své činy...
A vypadá to, že tu elektriku asi zkusím, kamoška to má, tak si obojek půjčím a uvidíme, co to udělá....

marcha napsal(a):
V tomto případě bych fakt zkusila tu elektriku, protože když už k tomu pes přičuchnul a je zvyklý odbíhat, bude se to dost těžko odnaučovat. Já s loveckým pudem bojovala u čubiny, ale začala jsem od štěněte a zvládli jsme to přes balónek, který miluje, tedy po dobrém. Teď ji odvolám i když jí před nosem vyběhne srna, ale věřím, že u menšího závisláka než je ona by se to vůbec nemuselo povést. Navíc když hárá, je to v čudu, chová se jako blázen a zapomene na všechno. Po skončení se to srovná.
Neodpustím si ale úvahu - jasně, že v dnešní přírodě je všechno jinak, ale vám všem opravdu přijde tak hrozné a pro srny nepřirozené, že je honí šelma? Mně osobně přijde nepřirozený současný stav přírody, kdy naprosto chybí velcí predátoři a jejich úlohu plní myslivci. I na té zvěři je to znát, přichází o instinkty - srna, která se rozeběhne přímo mezi mne a mé dva psy (stalo se, obrovská louka a osm srn přímo mezi nás, to jsem koukala... psi taky...) nebo k sobě nechá přijít psa na pět metrů (Sam šel zjistit, zda to není pes) podle mne není úplně normální... Ne, že bych chtěla nechat psy štvát zvěř (dobře živený zdravý pes taky není rovnocenný soupeř, stejně jako dobře živený střelec na posedu), ale občas mi přijde, že se zapomíná, že srny jsou předurčeny k roli kořisti a idyla bez stresu není v přírodě úplně běžná...

Jak jsi to odnaučovala pomocí balonku? Já jsem si s tou mojí příšeru užila teda dost, jeden pes jí to "naučil" když byla malá, a pak mi několikrát odběhla... většinou to bylo na několik vteřin kdy se mi ztratila z dohledu řešila jsem to "po zlém" - doběhla jsem si pro ní a potrestala a zdálo se mi že to funguje... Několikrát za poslední rok jsme zvěř potkali a zůstala u nohy ale před týdnem vyběhla zase... nebyla pryč víc jak 10 vteřin ale už jen to že vyběhne mě hrozitánsky sere. Je to míčkovej maniak, jinak skvěle poslušná, ale tentokrát to prostě neustála a já nechci aby se to opakovalo

andulice napsal(a):
Pěkný den všem Obracím se na ty, kteří mají již nějakou zkušenost se svým psem v lese v přímém kontaktu se zvěří...stala se mi taková nemilá věc, za kterou plně beru odpovědnost a přiznávám svou chybu, takže pokud by mi někdo chtěl psát, že jsem úplně blbá, tak to nemusíte...a moc prosím naopak ty, co mají podobnou zkušenost, aby mi třeba napsali, jak věc řešili
Tedy, co se mi přihodilo: mám tří a půlročního psa křížence výmarského ohaře a evropského saňového psa (neuznané plemeno), socializovaného, bezproblémového. Chodíme na procházky a samozřejmě i do lesa, kde pokud náhodou nějakou srnu či zajíce potká, rozutíká se na nimi, ale asi tak do půl minuty nejpozději je zpátky, na ptáky apod. ani už moc nereaguje, protože stejně po svých zkušenostech už ví, že je nedohoní. Navíc honit zvířata mu zakazuji. Na jiná zvířata - jako domácí je hodný, kočky má rád v tom smyslu, že je olizuje a ublížit jim nechce, když byl ještě mladší, kočku jsme i doma měli. No a teď ten problém!!! Předvčerem jsem s ním vyšla jen na otočku na okraj lesa, někde poblíž ale byla srnka, kterou jsem včas nezaregistrovala, můj pes ji dohonil, protože byla menší a začal na ni štěkat pisklavým hlasem (jako ne tím hlubokým klasickým) a než jsem k němu stačila doběhnout, tak ona byla mrtvá :o(( Všimla jsem si, že má ožužlaný krk, takže můj pes ji určitě pak držel až na ni přestal vyštěkávat:o( Byla jsem z toho strašně rozhozená...Já vím, že si říkáte, že jsem to mohla čekat a je to má chyba, což já si uvědomuju, ale udělal to poprvní, a tak jsem to jako FAKT NEČEKALA, myslela jsem si, že by třeba do ní jen požduchoval, ale držet jí tak dlouho, dokud není mrtvá?? Vím, že v tomto ročním období si musím na mladší jedince lesa dávat pozor a psa hlídat (aby je nerušil) a to tak dělám, spíš tam a s ním ani nechodím, až pak zase mladý odrostou, ale tohle bylo u nás u sídliště, kde jsem za celých x let srnu ani nezahlídla - no, to mě neomlouvá...
Každopádně máte někdo podobnou zkušenost? A co jste případně se psem dělali dál, abyste ho vedli k tomu, že toto už dělat nesmí (kromě toho, že mu budu i v lese dávat náhubek a častěji ho odvolávat)? Nechci ho k lovu vést! Máme ho spíš ke sportu - kolo, koně, turistika apod. Ale to vypadá, že i když jsem mu sice pořádně dala do kožichu, tak že i tak by to asi udělal i podruhý, že :o(
Děkuji za případné reakce!!

Máte psa který i jak píšete v sobě lovecké pudy má a nechala jste ho za zvěří lítat. Je pěkné že se vrací a že jste si ho případným trestem nezradila a vrací se. Ale jak již psali ostatní, nesmí , ani myslivci pokud jsou rozumní nenechávají psy zvěř štvát.
Vraťte se ke stopovačce, vyhledávejte místa kde je zvěř (jakákoliv, srnčí, bažanti, zajíci).Jakmile pes za nimi vyletí velet daun a strhnout psa k zemi. nejdříve se to učí u nohy a postupně se vzdálenost prodlužuje. nenaučíte to psa za týden. Je to otázka delšího údobí. Pokuď budete mít ve své blízkosti někoho kdo má zkušenosti s el. obojkem tak použijte tento. Ale tak, že nejdříve 1 ÷2 týdny dáváte obojek psu jenom tak aby si na něj zvykl a nespojil ho s trestem. A opět do zvěře a jakmile vystartuje velet daun nebo písknout pokuď nespolechne tak použít eletriku. ( psi nejsou hloupí a dokáží si spojit obojek s el. impulsem) Naučte si ho na píšťalku aby si spojil daun s píšťalkou, a psa si v lese i na poli hlídejte, nedejte mu šanci štvát. A vzdálit se z vašeho dosahu, je to i pro jeho bezpečí.
Mám loveckého psa kterého cvičíme k lovecké upotřebitolnosti a poslušnost a daun je základ. Zatím si taky ještě netroufnu říct že už daun máme, ale makáme na něm a psovy nedáváme příležitost. Pokuď máte pocit že se pes potřebuje proběhnout, vemte kolo a hurá u kola, či běhejte s ním, nebo ho vyběhejte za pomocí aportu, prostě za pomocí práce i když to pro něj bude hra, ale musíte ji dělat důsledně a dokončit vždy do konce.
Přeji hodně štěstí

marcha napsal(a):
V tomto případě bych fakt zkusila tu elektriku, protože když už k tomu pes přičuchnul a je zvyklý odbíhat, bude se to dost těžko odnaučovat. Já s loveckým pudem bojovala u čubiny, ale začala jsem od štěněte a zvládli jsme to přes balónek, který miluje, tedy po dobrém. Teď ji odvolám i když jí před nosem vyběhne srna, ale věřím, že u menšího závisláka než je ona by se to vůbec nemuselo povést. Navíc když hárá, je to v čudu, chová se jako blázen a zapomene na všechno. Po skončení se to srovná.
Neodpustím si ale úvahu - jasně, že v dnešní přírodě je všechno jinak, ale vám všem opravdu přijde tak hrozné a pro srny nepřirozené, že je honí šelma? Mně osobně přijde nepřirozený současný stav přírody, kdy naprosto chybí velcí predátoři a jejich úlohu plní myslivci. I na té zvěři je to znát, přichází o instinkty - srna, která se rozeběhne přímo mezi mne a mé dva psy (stalo se, obrovská louka a osm srn přímo mezi nás, to jsem koukala... psi taky...) nebo k sobě nechá přijít psa na pět metrů (Sam šel zjistit, zda to není pes) podle mne není úplně normální... Ne, že bych chtěla nechat psy štvát zvěř (dobře živený zdravý pes taky není rovnocenný soupeř, stejně jako dobře živený střelec na posedu), ale občas mi přijde, že se zapomíná, že srny jsou předurčeny k roli kořisti a idyla bez stresu není v přírodě úplně běžná...

S tím plně souhlasím.
Kamarádka má dobrmana. Je celkem hubenej, protože málo žere a k tomu hóóódně běhá. A ten, když na poli náhodou neposlechne a žene se za králíkem, vůbec nemá šanci. Zdravej králík mu uteče s přehledem

andulice napsal(a):
tím "k lovu vést" jsem měla na mysli, že nechci absolvovat lovecké zkoušky ani nic podobného...nic víc, nic míň
A co se týče Vaší otázky ohledně mrtvé srny, tak jsem ji samozřejmě hned po tom, co jsem odvedla psa domů, , nejsu tak bezohledná, jak si myslíte! Hnít jsem ji nenechala!

Tak to je jen dobře,že ses postarala!
Pokud máš psa s pp je to škoda,ale tvá věc(kynologie,lovecké zkoušky).

A k radám z parkovky- z mého pohledu se nehneš dál pokud nebude mít pes pořádné přivolání na 100% + pevný vztah s tebou. A to žádný el.obojek nevyřeší,navíc v rukách nezkušených.
Budeš muset dost zapracovat a odbourat chyby.
Nejlepší by bylo osobně se obrátit na člověka,jehož výcvikové metody uznáváš a který má za sebou skvělé výsledky(nejlépe zkušenost přímo s loveckým plemenem)...no tak se ve dvou letech psa posuneš na samý začátek,ale stále bude šance,že si ze psa neuděláš uzlíček nervů!

Pes to zkusí znovu,i kdybys mu vynadala do aleluja,pokud nenastanou velké změny.

Už přemýšlíš o tom jak to budeš řešit?

melody napsal(a):
Tak to je jen dobře,že ses postarala!
Pokud máš psa s pp je to škoda,ale tvá věc(kynologie,lovecké zkoušky).

A k radám z parkovky- z mého pohledu se nehneš dál pokud nebude mít pes pořádné přivolání na 100% + pevný vztah s tebou. A to žádný el.obojek nevyřeší,navíc v rukách nezkušených.
Budeš muset dost zapracovat a odbourat chyby.
Nejlepší by bylo osobně se obrátit na člověka,jehož výcvikové metody uznáváš a který má za sebou skvělé výsledky(nejlépe zkušenost přímo s loveckým plemenem)...no tak se ve dvou letech psa posuneš na samý začátek,ale stále bude šance,že si ze psa neuděláš uzlíček nervů!

Pes to zkusí znovu,i kdybys mu vynadala do aleluja,pokud nenastanou velké změny.

Už přemýšlíš o tom jak to budeš řešit?

Jo jo, pes teda potřebuje pořádně proběhnout, tak s ním na kolo i na koně jezdíme...děkuji za Vaše rady, raději si to vytisknu :o)) ať si ty instrukce ještě několikrát přečtu a zažiju:o) a začnu pracovat na "převýchově" ...

melody napsal(a):
Tak to je jen dobře,že ses postarala!
Pokud máš psa s pp je to škoda,ale tvá věc(kynologie,lovecké zkoušky).

A k radám z parkovky- z mého pohledu se nehneš dál pokud nebude mít pes pořádné přivolání na 100% + pevný vztah s tebou. A to žádný el.obojek nevyřeší,navíc v rukách nezkušených.
Budeš muset dost zapracovat a odbourat chyby.
Nejlepší by bylo osobně se obrátit na člověka,jehož výcvikové metody uznáváš a který má za sebou skvělé výsledky(nejlépe zkušenost přímo s loveckým plemenem)...no tak se ve dvou letech psa posuneš na samý začátek,ale stále bude šance,že si ze psa neuděláš uzlíček nervů!

Pes to zkusí znovu,i kdybys mu vynadala do aleluja,pokud nenastanou velké změny.

Už přemýšlíš o tom jak to budeš řešit?

No právě že přemýšlím, jak to budu řešit, to bych sem ani nikdy nenapsla, je to porpvé v životě, kdy píšu něco do nějaké diskuze....jako právě můj pes má přivolání 99% - to jedno procento právě musím doladit - to je to, když uvidí něco v lese, to už jsem ale psala k tomu, že to je věc, na které právě teď musím zapracovat!!! Vztah se mnou má troufám si říct velmi pevný, takže věřím, že se nám náprava podaří udělat! Navíc, jak jsem již psala, mám dnes konzultaci u místího myslivce, tak po tom, co mi nadá, mi i poradí :o)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Máte psa který i jak píšete v sobě lovecké pudy má a nechala jste ho za zvěří lítat. Je pěkné že se vrací a že jste si ho případným trestem nezradila a vrací se. Ale jak již psali ostatní, nesmí , ani myslivci pokud jsou rozumní nenechávají psy zvěř štvát.
Vraťte se ke stopovačce, vyhledávejte místa kde je zvěř (jakákoliv, srnčí, bažanti, zajíci).Jakmile pes za nimi vyletí velet daun a strhnout psa k zemi. nejdříve se to učí u nohy a postupně se vzdálenost prodlužuje. nenaučíte to psa za týden. Je to otázka delšího údobí. Pokuď budete mít ve své blízkosti někoho kdo má zkušenosti s el. obojkem tak použijte tento. Ale tak, že nejdříve 1 ÷2 týdny dáváte obojek psu jenom tak aby si na něj zvykl a nespojil ho s trestem. A opět do zvěře a jakmile vystartuje velet daun nebo písknout pokuď nespolechne tak použít eletriku. ( psi nejsou hloupí a dokáží si spojit obojek s el. impulsem) Naučte si ho na píšťalku aby si spojil daun s píšťalkou, a psa si v lese i na poli hlídejte, nedejte mu šanci štvát. A vzdálit se z vašeho dosahu, je to i pro jeho bezpečí.
Mám loveckého psa kterého cvičíme k lovecké upotřebitolnosti a poslušnost a daun je základ. Zatím si taky ještě netroufnu říct že už daun máme, ale makáme na něm a psovy nedáváme příležitost. Pokuď máte pocit že se pes potřebuje proběhnout, vemte kolo a hurá u kola, či běhejte s ním, nebo ho vyběhejte za pomocí aportu, prostě za pomocí práce i když to pro něj bude hra, ale musíte ji dělat důsledně a dokončit vždy do konce.
Přeji hodně štěstí

Jo jo, pes teda potřebuje pořádně proběhnout, tak s ním na kolo i na koně jezdíme...děkuji za Vaše rady, raději si to vytisknu :o)) ať si ty instrukce ještě několikrát přečtu a zažiju:o) a začnu pracovat na "převýchově" ...

andulice napsal(a):
No právě že přemýšlím, jak to budu řešit, to bych sem ani nikdy nenapsla, je to porpvé v životě, kdy píšu něco do nějaké diskuze....jako právě můj pes má přivolání 99% - to jedno procento právě musím doladit - to je to, když uvidí něco v lese, to už jsem ale psala k tomu, že to je věc, na které právě teď musím zapracovat!!! Vztah se mnou má troufám si říct velmi pevný, takže věřím, že se nám náprava podaří udělat! Navíc, jak jsem již psala, mám dnes konzultaci u místího myslivce, tak po tom, co mi nadá, mi i poradí :o)

Existuje spousta pomůcek pro ty co se věnují výcviku(třeba tzv.zajíc na gumě a jiné "srandičky") všechno to chce vyzkoušet a jak píšeš přesně DOLADIT a už mu nedat nikdy šanci zopáknout.
Zadaunovat psa je hezká věc,ale to se trénuje a trénuje a trénuje....opravdu to není cvik na pár hodin. Dá se také naučit -stop-(píšťalkou)a přivolání(a další cviky).
Vše je o vztahu pes a pán za každé situace a v každé lokalitě.
Píšťalka není vůbec zlý nápad!
Lepší jak po něm v lese hulákat a myslivec pokud umí a zná by vás mohl "navést" na správnou cestu.

melody napsal(a):
Existuje spousta pomůcek pro ty co se věnují výcviku(třeba tzv.zajíc na gumě a jiné "srandičky") všechno to chce vyzkoušet a jak píšeš přesně DOLADIT a už mu nedat nikdy šanci zopáknout.
Zadaunovat psa je hezká věc,ale to se trénuje a trénuje a trénuje....opravdu to není cvik na pár hodin. Dá se také naučit -stop-(píšťalkou)a přivolání(a další cviky).
Vše je o vztahu pes a pán za každé situace a v každé lokalitě.
Píšťalka není vůbec zlý nápad!
Lepší jak po něm v lese hulákat a myslivec pokud umí a zná by vás mohl "navést" na správnou cestu.

ok, přikoupím píšťalku

kalliope napsal(a):
Zadavatelka svého činu lituje a v dotazu slušně požádala ať jí není nic vyčítáno ale spíše porazeno. Myslím, že se toho mrzí dost, není nutno tady do ní šťouchat a ještě jí to připomínat.

Sama mám lovce, tak vím jaké to je. Sice si dávám sakra majzla (chodí na šňůře, oči mám i tzv. na prdeli, v lese se pohybuji jako schyzofrenik, jež předpokládá, že za každým křovím a houštím číhá lesní "nebezpečí"), z procházky přijdu tak udyndaná a nervozní, že se z toho časem stala nepříjemná povinnost, nikoli relax a radost ze společné chvíle strávené se psem. Někdy se se holt STANE. Mě tedy osobně ještě nikdy, ale neomylný není nikdo, ani Vy.

jo a díky za zastání, opravdu "šťouchání" není nutné, chybu si uvědomuju tak, že se mi o srnách i zdál strašidelnej sen :-O

andulice napsal(a):
jo a díky za zastání, opravdu "šťouchání" není nutné, chybu si uvědomuju tak, že se mi o srnách i zdál strašidelnej sen :-O

Nemusela se tě zastávat,snad nejsi děcko...šlo jen o další upřesňující dotazy,nikde jsem tě neurážela ani ti hrubě nenadávala-jen napsala svůj názor a ten jsi snad chtěla vědět.
Tak se neplaš a valte na sobě makat.
Brzy se ti bude zdát jen o povelech...a abych nezapomněla-tu píšťalku,ať nekoupíš nějakou cypovinu ve zverimexu! mrkni se sem: http://www.bracco.cz/ bohatě bude stačit obyčejná za 2kila.

efka napsal(a):
Jak jsi to odnaučovala pomocí balonku? Já jsem si s tou mojí příšeru užila teda dost, jeden pes jí to "naučil" když byla malá, a pak mi několikrát odběhla... většinou to bylo na několik vteřin kdy se mi ztratila z dohledu řešila jsem to "po zlém" - doběhla jsem si pro ní a potrestala a zdálo se mi že to funguje... Několikrát za poslední rok jsme zvěř potkali a zůstala u nohy ale před týdnem vyběhla zase... nebyla pryč víc jak 10 vteřin ale už jen to že vyběhne mě hrozitánsky sere. Je to míčkovej maniak, jinak skvěle poslušná, ale tentokrát to prostě neustála a já nechci aby se to opakovalo

No, dost těžko se to vysvětluje a rozhodně to není žádný univerzální recept - mně to zrovna klaplo, protože Bára je jaká je. A taky netvrdím, že je to na 100% - pořád je to zvíře, ne stroj a základ úspěchu je prevence - vidět, slyšet, cítit dřív a nedat psovi šanci. Když Bára začala jako štěně hledat - větřit, hledat stopu na zemi, šmejdit, snažila jsem se jí hned zaujmout něčím jiným - většinou míčkem, hrou, povelem, pamlskem... Byla jsem na to připravená, protože o bosících se říká, že rádi loví. Jak byla malá, tak to šlo, taky jí chvíli trvalo, než sama pochpila, co ten pach zvěře znamená, ze začátku to zkoumala a já se jí snažila vysvětlit, že to není nic tak zajímavého, že já jsem lepší (u lovečáka, který by měl hned "jasno", by to bylo určitě horší). Kolem puberty a prvního hárání jsem ale propadala beznaději, že se to nikdy nepovede a uvažovala o vodění na šnůře. Ale vytrvala jsem v šaškování s míčkem, ňamkama a neustálým pískáním a po pubertě se to zlomilo. Teď má zdrhací tendence jen když hárá, ale to i prohání psy, takže si jí dost hlídám.
Základem samozřejmě je být o krok napřed před psem - vidět srnu dřív, vědět, kde choděj a tudíž jsou stopy (ve známém prostředí - já už znám "kritická místa" na našich trasách a čubu zaujmu předem, aby neměla čas přemýšlět o nějakých skopičinách). A druhá věc - samozřejmě, co neužší vztah se psem. Bára je závislačka, workoholička, citlivka. I proto se to povedlo. U druhého psa jsem jen šťastná, že ho zvěř vůbec, ale vůbec nezajímá, protože s jeho nezávislou, tvrdou a umíněnou povahou bych nejspíš musela použít tu elektriku. Ale na Barču vždycky stačilo houknout, odmala měla perfektní přivolání, takže i když se už rozeběhne, vrátí se obratem (obrovská pochvala, pamlsek, míček...). Myslím, že hodně pomáhá cvičák nebo jakákoliv práce se psem. Pes se vyřádí a unaví "nezávadným" způsobem a vztah s pánem se upevní. Taky proto ta moje blbka loví hlavně při hárání - jednak s ní cloumají pudy a jednak nemůžem na cvičák a ona je nevyřáděná...

andulice napsal(a):
Jo jo, pes teda potřebuje pořádně proběhnout, tak s ním na kolo i na koně jezdíme...děkuji za Vaše rady, raději si to vytisknu :o)) ať si ty instrukce ještě několikrát přečtu a zažiju:o) a začnu pracovat na "převýchově" ...

Andulice, abys nedopustila další škody, ohledě stopovačky přidám pár upozornění, s čím musíš počítat.

Bacha prosím na to, že u tak těžkého psa se ti patrně nebude dařit ho zastavit, pokud ho nezastavíš PŘED tím, než vyběhl - což tak má být, ale uhlídat nejde všecko, pokud to není vyloženě hodina na výcvik, ale vycházka. Pokud pes vyběhne, tak stopovačku buď pustíš, protože budeš mít rozřízlé ruce - takže rukavice podmínkou!, tohle nepodceň. Anebo, pokud stopku zašlápneš, tak taky možná padneš na hubu nebo poletíš po zádech a pes vezme roha. Anebo pak budeš stopku držet na konci, to se ale vzdáš správného efektu správného momentu, necháš psa kus běžet, takže ho nic nenaučí, jen zabráníš tomu, aby zvěř hnal dál. Navíc je to záhul na záda a taky občas i takto třeba poletíš... ledaže jsi silná a velice obratná a půjde ti to jako po másle, ale já jenom varuju, že to může být taky problém.
O to by nebylo, ale horší je problém z toho vyplývající, že pes, co ti uteče se stopovačkou, se často někde v lese zamotá a třeba ho už nemusíš nikdy najít a zdechne tam hlady, nenajdou-li ho náhodní houbaři... s tímto vším počítej, ať nedopustíš další škody.
No a hlavně - v dané fázi, s daným plemenem, počítej tak rok, když budeš mít kliku a budeš cíleně trávit hodiny v zazvěřeném lese či poli. Rok i víc. Třeba taky napořád, leckdo se se stopkou zastaví v nějaké fázi a nejde to dál.
Taky je dobré domluvit s místními myslivci, že cvičíš psa na zvěř...

Jinak jsi zmínila elektriku a řekla bych, že s daným psem po čase na stopce se k tomu stejně vrátíš, takže aniž propaguji... pokud použiješ, prosímtě nechoď do toho bez zkušeného výcvikáře! NESMÍŠ za žádnou cenu vytvořit nepodmíněný reflex, srna = impuls... zvěře je moc a pes bude mít v hlavě guláš nebo se nervově poskládá. Tam je potřeba to dělat formou vynucování povelu, který zná. A taky ho předem naučit, co impuls znamená, a že přestane, když se otočí zpět k tobě. Aby se nevyděsil a neutekl někam kdoví kam. To se učí na nejnižších impulsech beze zvěře. U zvěře si nikdy nevystačíš s nejnižšími impulsy, s tím počítej, protože aby to psa vyrušilo z loveckého transu, nestačí jen tak něco (on už je mimo, v podstatě tě neslyší, nevnímá). To cituju tak snad pár hlavních bodů, které vím od výcvikáře. Můžu tě na nějakého i odkázat, pokud by ses rozhodla. Hlavně to neudělej tak, že psa necháš nosit obojek a pak půjdete do lesa, on vyrazí za zvěří a ty zavoláš a když nic, dáš mu ránu. To je pro psa naprosto špatně, i když mnohým lidem to vyjde, protože pes má šťastnou povahu, některým to ale taky nevyjde a to nepodceň. Je to těžký kalibr, chce to hodně vědět a vědět, že to není jen nějaká legrácka. Pokud bys chtěla kontakt na výcvikáře, co by ti poradil (aspoň na dálku), napiš mi na mail v profilu.
Snad mě někdo nesežere a nerozpoutám divoké hádky, ale vzhledem k tomu, že o obojku uvažuješ už teď, tak jsem přesvědčená, že je rozhodně lépe do toho jít zasvěceně. A nepodcenit.

roony napsal(a):
Andulice, abys nedopustila další škody, ohledě stopovačky přidám pár upozornění, s čím musíš počítat.

Bacha prosím na to, že u tak těžkého psa se ti patrně nebude dařit ho zastavit, pokud ho nezastavíš PŘED tím, než vyběhl - což tak má být, ale uhlídat nejde všecko, pokud to není vyloženě hodina na výcvik, ale vycházka. Pokud pes vyběhne, tak stopovačku buď pustíš, protože budeš mít rozřízlé ruce - takže rukavice podmínkou!, tohle nepodceň. Anebo, pokud stopku zašlápneš, tak taky možná padneš na hubu nebo poletíš po zádech a pes vezme roha. Anebo pak budeš stopku držet na konci, to se ale vzdáš správného efektu správného momentu, necháš psa kus běžet, takže ho nic nenaučí, jen zabráníš tomu, aby zvěř hnal dál. Navíc je to záhul na záda a taky občas i takto třeba poletíš... ledaže jsi silná a velice obratná a půjde ti to jako po másle, ale já jenom varuju, že to může být taky problém.
O to by nebylo, ale horší je problém z toho vyplývající, že pes, co ti uteče se stopovačkou, se často někde v lese zamotá a třeba ho už nemusíš nikdy najít a zdechne tam hlady, nenajdou-li ho náhodní houbaři... s tímto vším počítej, ať nedopustíš další škody.
No a hlavně - v dané fázi, s daným plemenem, počítej tak rok, když budeš mít kliku a budeš cíleně trávit hodiny v zazvěřeném lese či poli. Rok i víc. Třeba taky napořád, leckdo se se stopkou zastaví v nějaké fázi a nejde to dál.
Taky je dobré domluvit s místními myslivci, že cvičíš psa na zvěř...

Jinak jsi zmínila elektriku a řekla bych, že s daným psem po čase na stopce se k tomu stejně vrátíš, takže aniž propaguji... pokud použiješ, prosímtě nechoď do toho bez zkušeného výcvikáře! NESMÍŠ za žádnou cenu vytvořit nepodmíněný reflex, srna = impuls... zvěře je moc a pes bude mít v hlavě guláš nebo se nervově poskládá. Tam je potřeba to dělat formou vynucování povelu, který zná. A taky ho předem naučit, co impuls znamená, a že přestane, když se otočí zpět k tobě. Aby se nevyděsil a neutekl někam kdoví kam. To se učí na nejnižších impulsech beze zvěře. U zvěře si nikdy nevystačíš s nejnižšími impulsy, s tím počítej, protože aby to psa vyrušilo z loveckého transu, nestačí jen tak něco (on už je mimo, v podstatě tě neslyší, nevnímá). To cituju tak snad pár hlavních bodů, které vím od výcvikáře. Můžu tě na nějakého i odkázat, pokud by ses rozhodla. Hlavně to neudělej tak, že psa necháš nosit obojek a pak půjdete do lesa, on vyrazí za zvěří a ty zavoláš a když nic, dáš mu ránu. To je pro psa naprosto špatně, i když mnohým lidem to vyjde, protože pes má šťastnou povahu, některým to ale taky nevyjde a to nepodceň. Je to těžký kalibr, chce to hodně vědět a vědět, že to není jen nějaká legrácka. Pokud bys chtěla kontakt na výcvikáře, co by ti poradil (aspoň na dálku), napiš mi na mail v profilu.
Snad mě někdo nesežere a nerozpoutám divoké hádky, ale vzhledem k tomu, že o obojku uvažuješ už teď, tak jsem přesvědčená, že je rozhodně lépe do toho jít zasvěceně. A nepodcenit.

jj, díky za instrukce ale nebojte se tak, že k tomu jako přistupuju amatérsky, se psy mám zkušenosti téměř od malička, chodím na cvičák, kde se nám individuálně věnují, zajela jsem si i vyzkoušet pobyt na výcvikovém víkendu apod. Prostě toto byla taková má největší chyba za celou dobu spolužití se psy, a proto jsem z toho ptaky taková rozhozená a řeším to....za půl hoďky mám být u toho myslivce, tak uvidíme, co mi řekne a pak dám vědět :o) Ten obojek má kamoška a vím, že to na jejího psa moc nefungovalo a už vůbec ne, když už někam běžela - fena ovčáka - tak si uvědomuju, že to není jen a tak a za cenné rady a zkušenosti děkuji a pokud se pro něj fakt rozhodnu, tak si o kontakt na výcvikáře řeknu....pěkný zbytek dne:o)

andulice napsal(a):
jj, díky za instrukce ale nebojte se tak, že k tomu jako přistupuju amatérsky, se psy mám zkušenosti téměř od malička, chodím na cvičák, kde se nám individuálně věnují, zajela jsem si i vyzkoušet pobyt na výcvikovém víkendu apod. Prostě toto byla taková má největší chyba za celou dobu spolužití se psy, a proto jsem z toho ptaky taková rozhozená a řeším to....za půl hoďky mám být u toho myslivce, tak uvidíme, co mi řekne a pak dám vědět :o) Ten obojek má kamoška a vím, že to na jejího psa moc nefungovalo a už vůbec ne, když už někam běžela - fena ovčáka - tak si uvědomuju, že to není jen a tak a za cenné rady a zkušenosti děkuji a pokud se pro něj fakt rozhodnu, tak si o kontakt na výcvikáře řeknu....pěkný zbytek dne:o)

To ráda slyším, Andulice.
Mé obavy z amatérství si neberte osobně, každý někdy s něčím konkrétním prostě začínal a každý jsme omylný, tak myslím, že lepší varování navíc než o jedno méně

marcha napsal(a):
No, dost těžko se to vysvětluje a rozhodně to není žádný univerzální recept - mně to zrovna klaplo, protože Bára je jaká je. A taky netvrdím, že je to na 100% - pořád je to zvíře, ne stroj a základ úspěchu je prevence - vidět, slyšet, cítit dřív a nedat psovi šanci. Když Bára začala jako štěně hledat - větřit, hledat stopu na zemi, šmejdit, snažila jsem se jí hned zaujmout něčím jiným - většinou míčkem, hrou, povelem, pamlskem... Byla jsem na to připravená, protože o bosících se říká, že rádi loví. Jak byla malá, tak to šlo, taky jí chvíli trvalo, než sama pochpila, co ten pach zvěře znamená, ze začátku to zkoumala a já se jí snažila vysvětlit, že to není nic tak zajímavého, že já jsem lepší (u lovečáka, který by měl hned "jasno", by to bylo určitě horší). Kolem puberty a prvního hárání jsem ale propadala beznaději, že se to nikdy nepovede a uvažovala o vodění na šnůře. Ale vytrvala jsem v šaškování s míčkem, ňamkama a neustálým pískáním a po pubertě se to zlomilo. Teď má zdrhací tendence jen když hárá, ale to i prohání psy, takže si jí dost hlídám.
Základem samozřejmě je být o krok napřed před psem - vidět srnu dřív, vědět, kde choděj a tudíž jsou stopy (ve známém prostředí - já už znám "kritická místa" na našich trasách a čubu zaujmu předem, aby neměla čas přemýšlět o nějakých skopičinách). A druhá věc - samozřejmě, co neužší vztah se psem. Bára je závislačka, workoholička, citlivka. I proto se to povedlo. U druhého psa jsem jen šťastná, že ho zvěř vůbec, ale vůbec nezajímá, protože s jeho nezávislou, tvrdou a umíněnou povahou bych nejspíš musela použít tu elektriku. Ale na Barču vždycky stačilo houknout, odmala měla perfektní přivolání, takže i když se už rozeběhne, vrátí se obratem (obrovská pochvala, pamlsek, míček...). Myslím, že hodně pomáhá cvičák nebo jakákoliv práce se psem. Pes se vyřádí a unaví "nezávadným" způsobem a vztah s pánem se upevní. Taky proto ta moje blbka loví hlavně při hárání - jednak s ní cloumají pudy a jednak nemůžem na cvičák a ona je nevyřáděná...

Marcha:
Já myslim, že ta moje příšera je skoro kopie tvojí Báry... vztah máme mezi sebou vybudovaný myslím fakt úžasný, děláme agility, lezem spolu po horách. V městském provozu nepotřebuji vodítko, poslouchá fakt úžasně, je to prostě závisláček na paničce a balonku - přece jen je to také ovčácké plemeno. Na procházce nijak nešmejdí, nestopuje, spíš hledá šišky a klacíky a hází mi to pod nohy. Pokud se někde dál rozeběhnou srnky tak je to v pohodě... nijak neřvu, jen tiše řeknu tady buď. Utíkající zajíce i cizí prchající kočky zvládne i blíž takhle v klidu, ale když nám prakticky před nosem vylítla z křoví srna tak to neustála... prostě mě to docela mrzí, protože je jinak naprosto skvělá a spolehlivá.

efka napsal(a):
Marcha:
Já myslim, že ta moje příšera je skoro kopie tvojí Báry... vztah máme mezi sebou vybudovaný myslím fakt úžasný, děláme agility, lezem spolu po horách. V městském provozu nepotřebuji vodítko, poslouchá fakt úžasně, je to prostě závisláček na paničce a balonku - přece jen je to také ovčácké plemeno. Na procházce nijak nešmejdí, nestopuje, spíš hledá šišky a klacíky a hází mi to pod nohy. Pokud se někde dál rozeběhnou srnky tak je to v pohodě... nijak neřvu, jen tiše řeknu tady buď. Utíkající zajíce i cizí prchající kočky zvládne i blíž takhle v klidu, ale když nám prakticky před nosem vylítla z křoví srna tak to neustála... prostě mě to docela mrzí, protože je jinak naprosto skvělá a spolehlivá.

Jé, to s těma šiškama znám. Zrovna včera jsem si docela bolestivě propíchla nohu klackem, protože jsem na lesní cestě chytře nakopávala šišku v sandálích... Blbej nápad, ale ono se tomu jejímu vyčkávajícímu výrazu plnému nadšení ("kopni, no tak, kopni!") nedá odolat .
No, já to asi beru málo zodpovědně, ale přijde mi, že když tvoje čubinka neustojí srnu pod nosem, není to žádná tragédie - vždyť je to pořád šelma! To by Bára taky vylítla, důležité je, že to na zařvání otočí a neštve... je pořád pod vlivem majitele. To je o tom, co jsem psala - přijde mi, že ta zvěř už nemá špetku soudnosti... Kdyby u nás žili vlci, tak to ta srna neudělá... Bylo zjištěno, že v oblastech, kde se po reintrodukci rozšířili rysi, je srnčí daleko opatrnější - stačilo pár let a "vzpomnělo si".
Nenormální je podle mne spíš Sam, který by se v takové situaci upřímně lekl a po zjištění, že je to "jen srna", by pokračoval v důstojné chůzi po pěšince... ten ale zase neodolá korýtku plnému šrotu u sousedů na statku...

marcha napsal(a):
Jé, to s těma šiškama znám. Zrovna včera jsem si docela bolestivě propíchla nohu klackem, protože jsem na lesní cestě chytře nakopávala šišku v sandálích... Blbej nápad, ale ono se tomu jejímu vyčkávajícímu výrazu plnému nadšení ("kopni, no tak, kopni!") nedá odolat .
No, já to asi beru málo zodpovědně, ale přijde mi, že když tvoje čubinka neustojí srnu pod nosem, není to žádná tragédie - vždyť je to pořád šelma! To by Bára taky vylítla, důležité je, že to na zařvání otočí a neštve... je pořád pod vlivem majitele. To je o tom, co jsem psala - přijde mi, že ta zvěř už nemá špetku soudnosti... Kdyby u nás žili vlci, tak to ta srna neudělá... Bylo zjištěno, že v oblastech, kde se po reintrodukci rozšířili rysi, je srnčí daleko opatrnější - stačilo pár let a "vzpomnělo si".
Nenormální je podle mne spíš Sam, který by se v takové situaci upřímně lekl a po zjištění, že je to "jen srna", by pokračoval v důstojné chůzi po pěšince... ten ale zase neodolá korýtku plnému šrotu u sousedů na statku...

opravdu závisí na povaze psa. Ten můj je takovej samorost, bude to zkoušet do konce života, žádná motiva pro něj neni DOST dobrá, nakonec jde a udělá si stejně co chce, a to bylo chvil strávených v lese na dlouhý šňůře, cvičení přivolávání, tlačení radostného hlasu až z paty, radostné vískání a pochvaly, válení s epo zemi, JEN ABY SI PES uvědomil, že já jsem lepší, pro odměnu si přišel, pohrál si, ale spíš tak jako jen z nutnosti, nakonec stejně čmuchal za čim by tak jenom mohl zdrhnout. Je to palice tvrdohlavá a jakákoli práce, kterou ON nechce se oříšek, odměnu si často veme z nutnosti jen abych ho už nechalal být. U takovýhle psů je odnaučování lovení sakra oříšek, a jedinou úspěšnou věcí pak už zůstává jen použití el.obojku - ale mezi námi, já myslím, že ani to by u něj nepomohlo, znám psy, kteří i přes devítku na obojku běží dál....

roony napsal(a):
To ráda slyším, Andulice.
Mé obavy z amatérství si neberte osobně, každý někdy s něčím konkrétním prostě začínal a každý jsme omylný, tak myslím, že lepší varování navíc než o jedno méně

jasny...

roony napsal(a):
To ráda slyším, Andulice.
Mé obavy z amatérství si neberte osobně, každý někdy s něčím konkrétním prostě začínal a každý jsme omylný, tak myslím, že lepší varování navíc než o jedno méně

...Jo a jinak myslivec mi vcera rekl, ze at nejdrive zkousim prave povel lehni (down) - memu psovi je vlastni "lehni", coz pry kdyz umi i na dalku, tak by to mohlo byt o neco malo jednodusii, tak uvidime, kazdopadne to stejne nejdrive budu trenovat na kratkym voditku u nohy a postupne vzdalenost prodluzovat...elektricky voditko kdyztak pokud toto by neslo, on je totiz docela dost muj pesan citlivej, tak radeji prvne ty mene "drasticke" metody:o) No, taky jsem se ho ptala, proc normalne zviratkum vubec neublizuje, kocky ma rad, olizuje je a nic jim nedela, ani osmakum mym, kdyz jsem je jeste mela, nic neudelal...no a bylo mi receno, ze srnci jim hrozne moc voni, maji jiny pach, ktery v nich budi proste zcela odlisny pudy, no...:o( Tak jsu o neco chytrejsi a fracosek si k srnce uz ani necuchne, to mu garantuju :o)) Zatim nashle a jak budu mit uspechy (ci neuspechy? :-o ) s preucovanim, dam casem vedet...A.

andulice napsal(a):
...Jo a jinak myslivec mi vcera rekl, ze at nejdrive zkousim prave povel lehni (down) - memu psovi je vlastni "lehni", coz pry kdyz umi i na dalku, tak by to mohlo byt o neco malo jednodusii, tak uvidime, kazdopadne to stejne nejdrive budu trenovat na kratkym voditku u nohy a postupne vzdalenost prodluzovat...elektricky voditko kdyztak pokud toto by neslo, on je totiz docela dost muj pesan citlivej, tak radeji prvne ty mene "drasticke" metody:o) No, taky jsem se ho ptala, proc normalne zviratkum vubec neublizuje, kocky ma rad, olizuje je a nic jim nedela, ani osmakum mym, kdyz jsem je jeste mela, nic neudelal...no a bylo mi receno, ze srnci jim hrozne moc voni, maji jiny pach, ktery v nich budi proste zcela odlisny pudy, no...:o( Tak jsu o neco chytrejsi a fracosek si k srnce uz ani necuchne, to mu garantuju :o)) Zatim nashle a jak budu mit uspechy (ci neuspechy? :-o ) s preucovanim, dam casem vedet...A.

Napíšu svojí zkušenost
Mám tříletou fenku ohaře(malý münsterlanský ohař) Je to můj první pejsek, takže jsem ve výcviku nasekala tolik chyb, že se to ani nedá spočítat. Když jsem si jí pořizovala prakticky jsem vůbec nevěděla co to plemeno obnáší. Ale na svojí obhajobu můžu říct, že tehdy mi bylo 13 let a byla jsem nadšená, že mi rodiče konečně nějakého toho psa dovolili. Původní plán byl takový, že to bude rodinný pes.¨
Ale protože jsem navěděla jak na to a psovi nedala to co potřeboval stal se z něj lovec. Asi víte k čemu slouží ohaři- hledají a následně vystavují zvěř. To všechno ve spolupráci s psovodem. Bohužel u nás (naší chybou) to takhle nefungovalo. Pes si začal lovit sám a pochopitelně žádné vystavování zvěře se nekonalo, prostě jí našel a pořádně prohnal. Nakonec to dopadlo tak, že jsem fenku nemohla pusti z vodítka-do 3 vteřin byla pryč.. šla si prostě lovit a já jsem jí vůbec nezajímala. Pokud to bylo prostředí které znala byla schopná být v tahu klidně půl hodiny, průběžně přišla zdálky omrknout kde jsem a lovila dál. Pokud byla v neznámém prostředí vracela se dřív ( tak cca 5 minut). Zdrhala i tam kde žádná zvěř nebyla, prostě si šla nějakou najít(i když tam nebyla). Zkoušeli jsme všechny možné metody od schovávání se po utíkání na druhou stranu. Bez výsledku, ona totiž moc dobře věděla, že nás vždycky dokáže najít(vracela se zpátky po svojí stopě). Moc dobře věděla co povel ke mě znamená na zahradě perfektně přibíhala stejně tak na vodítku.
Hledali jsme někoho kdo by nám pomohl. Navštívil jsme různé cvičáky i zaručené odborníky. Nic se nám, ale nelíbilo... pak jsme ale narazil na lidi, kteří nám konečně pomohli :-)
S fenkou jsme začali chodit na jeden cvičák. Chodíme tam jak na poslušnost tak i na lovecký výcvik. Zhruba rok byla na stopovačce a trénovali jsme down..... nakonec to dopadlo tak, že fenka na stopovačce perfektně downovala, stejně tak na zahradě.... na dlouhé písknutí si lehla a dala hlavu na zem( tu hlavu doporučuji, i když stačí obyčejné lehnutí. tak pes se více uklidní s hlavou na zemi) Ale jakmile cítila, že nemá stopovačku, nebo klidně že jí má, ale mi jí nedržíme, vzala dráhu i se stopovačkou, to byl docela průšvih protože se někde zamotala. Ale naštěstí štěkala a podle toho jsme jí našli.
Opravdu už nebylo jiné řešení než zkusit elektrický obojek. Podotýkám, že sama bych si na to netroufla, bylo to až na radu zkušených výcvikářů, kteří nás dobře znají :-) U nás byl navíc ještě problém, že jí chcem zakázat za zvěří vybíhat a honit jí, ale navíc nesmí ztratit zájem o zvěř a dál jí se zájmem vyhledávat. Takže byla potřeba aby PERFEKTNĚ uměla down a věděla za co ránu dostala( že ránu dostala za to, že neposlechla na down, ne za to že zvěř našla) V podstatě potřebovala zjistit, že na ní ,,došáhneme" i když je nějakých 100 m daleko a nemá vodítko....

kalliope napsal(a):
opravdu závisí na povaze psa. Ten můj je takovej samorost, bude to zkoušet do konce života, žádná motiva pro něj neni DOST dobrá, nakonec jde a udělá si stejně co chce, a to bylo chvil strávených v lese na dlouhý šňůře, cvičení přivolávání, tlačení radostného hlasu až z paty, radostné vískání a pochvaly, válení s epo zemi, JEN ABY SI PES uvědomil, že já jsem lepší, pro odměnu si přišel, pohrál si, ale spíš tak jako jen z nutnosti, nakonec stejně čmuchal za čim by tak jenom mohl zdrhnout. Je to palice tvrdohlavá a jakákoli práce, kterou ON nechce se oříšek, odměnu si často veme z nutnosti jen abych ho už nechalal být. U takovýhle psů je odnaučování lovení sakra oříšek, a jedinou úspěšnou věcí pak už zůstává jen použití el.obojku - ale mezi námi, já myslím, že ani to by u něj nepomohlo, znám psy, kteří i přes devítku na obojku běží dál....

No, a tenhle popis zase úplně sedne na mého druhého psa, u něj je jen štěstí, že ho zvěř nezajímá, protože jinak on taky přes veškerou mojí snahu udělá v první řadě to, co chce on.... On mě právě vyléčil z představy, že všechno je na psovodovi. Vycepovat jde nejspíš každý pes, jen u každého to stojí naprosto jinou dávku úsilí a zkušenosti... a u někteé kombinace pes-psovod to nikdy nebude 100%... protože každému psovodu sedne jiný přístup - ze mně nikdy nebude tvrdý přísný despota, já potřebuju vidět, že to psa těší a baví se mnou spolupracovat, jinak je i pro mne výcvik utrpením

luucka napsal(a):
Napíšu svojí zkušenost
Mám tříletou fenku ohaře(malý münsterlanský ohař) Je to můj první pejsek, takže jsem ve výcviku nasekala tolik chyb, že se to ani nedá spočítat. Když jsem si jí pořizovala prakticky jsem vůbec nevěděla co to plemeno obnáší. Ale na svojí obhajobu můžu říct, že tehdy mi bylo 13 let a byla jsem nadšená, že mi rodiče konečně nějakého toho psa dovolili. Původní plán byl takový, že to bude rodinný pes.¨
Ale protože jsem navěděla jak na to a psovi nedala to co potřeboval stal se z něj lovec. Asi víte k čemu slouží ohaři- hledají a následně vystavují zvěř. To všechno ve spolupráci s psovodem. Bohužel u nás (naší chybou) to takhle nefungovalo. Pes si začal lovit sám a pochopitelně žádné vystavování zvěře se nekonalo, prostě jí našel a pořádně prohnal. Nakonec to dopadlo tak, že jsem fenku nemohla pusti z vodítka-do 3 vteřin byla pryč.. šla si prostě lovit a já jsem jí vůbec nezajímala. Pokud to bylo prostředí které znala byla schopná být v tahu klidně půl hodiny, průběžně přišla zdálky omrknout kde jsem a lovila dál. Pokud byla v neznámém prostředí vracela se dřív ( tak cca 5 minut). Zdrhala i tam kde žádná zvěř nebyla, prostě si šla nějakou najít(i když tam nebyla). Zkoušeli jsme všechny možné metody od schovávání se po utíkání na druhou stranu. Bez výsledku, ona totiž moc dobře věděla, že nás vždycky dokáže najít(vracela se zpátky po svojí stopě). Moc dobře věděla co povel ke mě znamená na zahradě perfektně přibíhala stejně tak na vodítku.
Hledali jsme někoho kdo by nám pomohl. Navštívil jsme různé cvičáky i zaručené odborníky. Nic se nám, ale nelíbilo... pak jsme ale narazil na lidi, kteří nám konečně pomohli :-)
S fenkou jsme začali chodit na jeden cvičák. Chodíme tam jak na poslušnost tak i na lovecký výcvik. Zhruba rok byla na stopovačce a trénovali jsme down..... nakonec to dopadlo tak, že fenka na stopovačce perfektně downovala, stejně tak na zahradě.... na dlouhé písknutí si lehla a dala hlavu na zem( tu hlavu doporučuji, i když stačí obyčejné lehnutí. tak pes se více uklidní s hlavou na zemi) Ale jakmile cítila, že nemá stopovačku, nebo klidně že jí má, ale mi jí nedržíme, vzala dráhu i se stopovačkou, to byl docela průšvih protože se někde zamotala. Ale naštěstí štěkala a podle toho jsme jí našli.
Opravdu už nebylo jiné řešení než zkusit elektrický obojek. Podotýkám, že sama bych si na to netroufla, bylo to až na radu zkušených výcvikářů, kteří nás dobře znají :-) U nás byl navíc ještě problém, že jí chcem zakázat za zvěří vybíhat a honit jí, ale navíc nesmí ztratit zájem o zvěř a dál jí se zájmem vyhledávat. Takže byla potřeba aby PERFEKTNĚ uměla down a věděla za co ránu dostala( že ránu dostala za to, že neposlechla na down, ne za to že zvěř našla) V podstatě potřebovala zjistit, že na ní ,,došáhneme" i když je nějakých 100 m daleko a nemá vodítko....

kdybys nahodou byla odnekud z jizni Moravy a mne se s pejsankem mym nedarilo to zalehnuti, tak by se mi ten Vas cvicak mozna hodil, kdyby neco:o) Nejste odnekud kolem Brna? Jestli ne, tak neva a diky za napsani Vasi zkusenosti...

andulice napsal(a):
kdybys nahodou byla odnekud z jizni Moravy a mne se s pejsankem mym nedarilo to zalehnuti, tak by se mi ten Vas cvicak mozna hodil, kdyby neco:o) Nejste odnekud kolem Brna? Jestli ne, tak neva a diky za napsani Vasi zkusenosti...

Bohužel jsem ze skoro opačného konce republiky... bydlím kousek od Prahy. Není zač určitě pak napiště jak jste dopadla :)

Pěkný den všem,
Je to teprve čtyři dny co jsem díky procházce v lese přišla o svoji úžasnou psí kamarádku a lasku německého ovčáka, pouze patnáct měsíců starou. Milovala pohyb na louce a v lese, měla jsem vzdy pri prochazkach respekt ze zvěře, a vždy takový divný pocit aby se něco nestalo protože povinnosti nás pejskaru je aby naši milacci zvěř nehonili a chovali se ukázněně. Chodila jsem jen na kraj lesa aby se prolitla a vybehala hlavně na louce. Bohužel ucitila pach zvěře a celá šťastná a nadšená vyběhla za pachem a nešťastně zakopla a v te rychlosti udělala kotrmelec a zlomila si vaz. Proto apeluji na Vás všechny aby jste v lese raději psa povolali na vodítko nejen kvůli bezpečnosti zvěře ale také kvůli vašemu psímu příteli, aby nedoslo ke smrtelnemu poraneni. Stale mi to nedochazi a mam vycitky ze jsem ji neochranila a nemela ji na voditku.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Je mi to líto, ale myslím, že tohle byla jen nešťastná náhoda, která se mohla stát kdekoli jinde, nemuselo to být zrovna v lese. Ono kdyby měl člověk řešit úplně všechno, co se kdy kde psovi může stát, tak ho má na vodítku nonstop a nepustí ho snad ani na zahradě. Ale chápu, že když se něco takového stane, tak si to člověk vyčítá.

Držte se .

Jinak co se týče pohybu v lese, tak psa mám na vodítku vždycky (loví), fenu ve většině případů taky - a to neloví, za zvěří ani nevybíhá. Občas jde na volno po takové pěkné širší cestě, kterou v lese máme. Pokud ale někde odbočíme na nějakou malou zarostlou pěšinku, tak je na vodítku. Mám tak nějak zafixováno, že pes nemá lítat bezhlavě po lese sem a tam, prolítnout každé houští, rušit zvěř... Takhle neomezeně lítat nechávám na loukách.

Ano, pes má být buď odvolatelný nebo na vodítku, to je bez debat.
U mého psa se ale často divím, že se dožil těch nynějších 13 let, protože v terénu vždy prováděl neskutečný kousky v tý největší rychlosti, včetně toho, že se nezřídka přerazil nebo mu nějak nevyšel krok (skok). Asi je gumový.

Nic si nevyčítejte. Můj pes dělá kotrmelce jen tak z radosti, stát se může cokoliv. My teď do lesa vůbec nechodíme. Paradoxně bychom museli do cizího katastru, ten náš je moc daleko. Takže chodíme na stopovačce.