Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
24.3.2006 20:51

Pište prosím zkušenosti s výchovou a tímto plemenem vůbec. Děkuji

24.3.2006 22:35

amlu napsal(a):
Pište prosím zkušenosti s výchovou a tímto plemenem vůbec. Děkuji

No já teda hnedle v úvodu musím říct, že odborník nejsu, takže omluvte mou laickost...
Jagdteriér je pes mého srdce, sice jsem měla jen jednoho, ale i to stačilo Jak už jsem psala do jiných příspěvků, jednou jagouše mít zase budu...ke kavkazákům se bude hodit výýtečně
Můj jagouš se jmenoval...teda byla to holka, takže jmenovala Géza, byla nalezenec, ale to jí nikterak neubralo na ostrosti Zůstala u babičky s dědou na Vysočině, protože v Brně v bytě s náma být nemohla, tehdy to bylo zakázaný. Každej víkend a prázdniny jsem byla s ní. Děda denně nosil sousedům flašky, bonbošky a tak za zakousnutý perličky, slepice, kočky. No neuhlídal ji, výchova nakonec zůstala na mne...bylo to těžký a hodně, ale nakonec sme zůstaly ve fázi, kdy nám přes cestu přešla srnka s malým kolouchem a na moje zašeptané zaprošení: Gézi, proboha zůůůstaň- ta fenka zůstala stát-byla totiž navolno- srnka i malej nás obkoukli a zmizli v lese. Géza se třepala, pištěla ultrazvukem, ale nehla se!
Cizí slepica ještě někdy zařvala, kočku taky ještě občas zabila, ale naše slepice respektovala a dokonce když děda na dvorku slepicím drtil kosti a Gézině to padalo na hřbet, slépka si to z ní sezobla Věřím tomu, že mít ji od štěněte, zvládnem to na 100%, takto to bylo tak na 90%.
Doma byla milá ke všem, dokázala hodiny chrnět v peřinách, jídlo ji moc nezajímalo. Na cizí lidi štěkala a kousla by, dobrej hlídač, ale odvolat se nechala bez problémů. Byla zlatá...a statečná...když už se rvala se psem, kterej ji napadl první, nevzdala se, ani kdyby byl sebevětší. Sama ale rvačky nevyvolávala, vcelku si se psy rozuměla. Nikdy nebyla ani trocha nemocná, zánět uší, žlázky, nic. Až v 12 letech najednou v noci plakala, tak sme šli druhej den k vetovi a byla zjištěna rakovina v pokročilém stádiu, metastáze všude...šance na přežití nulová. Dostali jsme nějaký prášky proti bolesti...týden dva a opět proplakala noc, i den. To už nechtěla ni jíst a pít, jít ven, nechtěla nic. Usnula mi v náručí, pan doktor byl milej, ale mně od bolesti nepomohl, jen Gézince.
Nejlepší Gézinka, jaká kdy byla, byla ta moje

Přidejte reakci

Přidat smajlík