Proč máte psa?

marcha napsal(a):
Tak jsem tu s dalším "filosofickým" tématem... Navedla mě na něj helena svým krásným příspěvkem v "Srdeční záležitosti".
Znám lidi, co tvrdí, že mají rádi psy, ale žádného nemají. Mají spoustu rozumných důvodů, proč. Pak jsou lidé, co třeba objektivně vzato úplně ideální podmínky pro psa nemají, ale mají ho a obětují hodně, aby byl spokojený.
Samozřejmě, existuje řada praktických důvodů, proč psa mít (hlídání, závodění ve psích sportech, soutěže ve výcviku, jezdění po výstavách, pasení ovcí, lovecké upotřebení...). Ale většina lidí má stejně psa spíš "jen tak" a něco s ním dělají až druhotně, není to tak?
A existuje ještě víc důvodů, proč je život bez psa jednodušší - nemusíte pokaždé z práce chvátat rovnou domů, máte víc času na přátele, kulturu, sport, můžete cestovat, pracovat v zahraničí, bydlet v garsonce uprostřed města, ušetříte za krmení a veterinární péči, můžete ke komukoliv na návštěvu, nemusíte v dešti na hodinu ven... Přesto jsou lidé, co psa mít prostě MUSÍ. Já se k nim řadím a když si mám odpovědět na vlastní otázku z názvu tématu, musím upřímně říct, že vlastně nevím. Nemám žádný rozumný důvod, proč si "komplikuju" život soužitím se psem. Jenom mám bytostný pocit, že bez psího kamaráda být nemůžu. Že si to prostě nedovedu představit. Že by ten život byl sice jednodušší, ale taky chudší a smutnější. (Ach jo, kdybych měla tahkle jednoznačné pocity ohledně dětí, dali by mi všichni kolem konečně pokoj s hloupými poznámkami).
Tak co vy? Proč máte psa? Máte pro to "rozumný" důvod? Jste pro své okolí blázny?
PS: Pokud vás tyto moje "ukecaná" témata otravují, dejte vědět

Za témata máš ode mě rozhodně pochvalu
Asi jsem na tom podobně jako ty, prostě psa mít MUSÍM. Navíc po xxx letech toužení, dokud jsem bydlela s rodiči, mám pocit, že si to musím vynahradit (proto ty nemírné počty ).
Volba naprosto nerozumná a nelogická,bez užitku , do bytu 1+kk pejsek z útulku a jak jsme povýšili na 2+kk tak hned vysněný obr pes - téměř bez zkušeností a na sídliště pes středoasiata.
Máme pořád toho křížence, prvního asiata a čtyři další a jakékoliv plánování budoucnosti se podřizuje psům (dokonce i štěňata jsme naplánovali na mateřskou dovolenou, abych byla pořád doma - nebo to bylo obráceně - naplánovali jsme dítě kvůli štěňatům).

asy napsal(a):
Za témata máš ode mě rozhodně pochvalu
Asi jsem na tom podobně jako ty, prostě psa mít MUSÍM. Navíc po xxx letech toužení, dokud jsem bydlela s rodiči, mám pocit, že si to musím vynahradit (proto ty nemírné počty ).
Volba naprosto nerozumná a nelogická,bez užitku , do bytu 1+kk pejsek z útulku a jak jsme povýšili na 2+kk tak hned vysněný obr pes - téměř bez zkušeností a na sídliště pes středoasiata.
Máme pořád toho křížence, prvního asiata a čtyři další a jakékoliv plánování budoucnosti se podřizuje psům (dokonce i štěňata jsme naplánovali na mateřskou dovolenou, abych byla pořád doma - nebo to bylo obráceně - naplánovali jsme dítě kvůli štěňatům).

Tak jsem na tom úplně stejně jak ty Hanko, jenom ten počet asiatů reguluji na dva pesany. Hanko ale jednu výhodu přece jenom máš, můžeš si naplánovat ještě jednou MD

nazarbay napsal(a):
Tak jsem na tom úplně stejně jak ty Hanko, jenom ten počet asiatů reguluji na dva pesany. Hanko ale jednu výhodu přece jenom máš, můžeš si naplánovat ještě jednou MD

Asi je máme, protože to je prostě droga
Já už odmala taky toužila po psovi, ale pokud jsem bydlela u našich nemohla jsem mít žádné zvířátko a tak když jsem se odstěhovala, hned jsem si to vynahradila NF

orlynka napsal(a):
Asi je máme, protože to je prostě droga
Já už odmala taky toužila po psovi, ale pokud jsem bydlela u našich nemohla jsem mít žádné zvířátko a tak když jsem se odstěhovala, hned jsem si to vynahradila NF

Je pravda,že bez psa to prostě nejde !
taky podřizuji psům svuj život-nemusím jet na dovolenou-stačí my bejt s nima na zahradě-i poznámky na potomstvo slýchávám/i když mám jednu dceru/
od mala jsem byla "jiná" toužila jsem po psovi-jakémkoliv!!! V 18 se mi to splnilo a od té doby bez nej nejsem a doufám,že už nikdy nebudu.Ano-někteří známí mně maji za cvoka ,že mi nevadí chodit na vycházkách od bahna ........ale mně to opravdu nevadí:-)))))))
ať si myslí kdo chce ,co chce

nada napsal(a):
Je pravda,že bez psa to prostě nejde !
taky podřizuji psům svuj život-nemusím jet na dovolenou-stačí my bejt s nima na zahradě-i poznámky na potomstvo slýchávám/i když mám jednu dceru/
od mala jsem byla "jiná" toužila jsem po psovi-jakémkoliv!!! V 18 se mi to splnilo a od té doby bez nej nejsem a doufám,že už nikdy nebudu.Ano-někteří známí mně maji za cvoka ,že mi nevadí chodit na vycházkách od bahna ........ale mně to opravdu nevadí:-)))))))
ať si myslí kdo chce ,co chce

Prvního svého psa jsem si pořídila, když jsem zůstala sama se třemi dětmi a ty chodily k tatínkovi na víkend. bylo mi smutno a potřebovala jsem kamaráda na procházky (choďte na procházky sama...) byla to basetka, ale nebylo to ono. až jsem pak našla labrouše, pak druhýho
už jenom proto, aby člověk musel v sobotu a neděli, když všichni spí, vstávat (i když se mu nechce), věčně uklízet chlupy a podobně. ale zase je fakt, že se člověk potká s lidma, které by nikdy v životě nepotkal! a kamarádství psí tlapky je super!

marcha napsal(a):
Tak jsem tu s dalším "filosofickým" tématem... Navedla mě na něj helena svým krásným příspěvkem v "Srdeční záležitosti".
Znám lidi, co tvrdí, že mají rádi psy, ale žádného nemají. Mají spoustu rozumných důvodů, proč. Pak jsou lidé, co třeba objektivně vzato úplně ideální podmínky pro psa nemají, ale mají ho a obětují hodně, aby byl spokojený.
Samozřejmě, existuje řada praktických důvodů, proč psa mít (hlídání, závodění ve psích sportech, soutěže ve výcviku, jezdění po výstavách, pasení ovcí, lovecké upotřebení...). Ale většina lidí má stejně psa spíš "jen tak" a něco s ním dělají až druhotně, není to tak?
A existuje ještě víc důvodů, proč je život bez psa jednodušší - nemusíte pokaždé z práce chvátat rovnou domů, máte víc času na přátele, kulturu, sport, můžete cestovat, pracovat v zahraničí, bydlet v garsonce uprostřed města, ušetříte za krmení a veterinární péči, můžete ke komukoliv na návštěvu, nemusíte v dešti na hodinu ven... Přesto jsou lidé, co psa mít prostě MUSÍ. Já se k nim řadím a když si mám odpovědět na vlastní otázku z názvu tématu, musím upřímně říct, že vlastně nevím. Nemám žádný rozumný důvod, proč si "komplikuju" život soužitím se psem. Jenom mám bytostný pocit, že bez psího kamaráda být nemůžu. Že si to prostě nedovedu představit. Že by ten život byl sice jednodušší, ale taky chudší a smutnější. (Ach jo, kdybych měla tahkle jednoznačné pocity ohledně dětí, dali by mi všichni kolem konečně pokoj s hloupými poznámkami).
Tak co vy? Proč máte psa? Máte pro to "rozumný" důvod? Jste pro své okolí blázny?
PS: Pokud vás tyto moje "ukecaná" témata otravují, dejte vědět

Bez psa nelze být - tedy pro mne. Zvířat jsem měla a mám mnoho a vždy jsem hledala rádoby moudrý důvod, proč je mít. Časem ale moudra upadala a zvířata byly jen proto, aby byly Ale pes je pes. Tady mne moudra nenapadají. Prostě brečím, on se přilísá, nadávám, on se klidí, mám radost, on se raduje. Příjde mi, že ví jak se má chovat v danou situaci, kdy se uklidit, kdy vylézt. Narozdíl třeba od manžela-promiň Bobe Mají cit a svou schopnost mne rozveselit, můžu se s nimi muchlovat a taky je celý den nevidět. Jsou to tvorové do nepohody, mohu s nimi běhat i lenošit. Prostě být takový chlap či dítě, tak psy nemám. Ale jak známo, nikdo není dokonalý, tak jsem si dokonalost našla v čoklících

marcha napsal(a):
Tak jsem tu s dalším "filosofickým" tématem... Navedla mě na něj helena svým krásným příspěvkem v "Srdeční záležitosti".
Znám lidi, co tvrdí, že mají rádi psy, ale žádného nemají. Mají spoustu rozumných důvodů, proč. Pak jsou lidé, co třeba objektivně vzato úplně ideální podmínky pro psa nemají, ale mají ho a obětují hodně, aby byl spokojený.
Samozřejmě, existuje řada praktických důvodů, proč psa mít (hlídání, závodění ve psích sportech, soutěže ve výcviku, jezdění po výstavách, pasení ovcí, lovecké upotřebení...). Ale většina lidí má stejně psa spíš "jen tak" a něco s ním dělají až druhotně, není to tak?
A existuje ještě víc důvodů, proč je život bez psa jednodušší - nemusíte pokaždé z práce chvátat rovnou domů, máte víc času na přátele, kulturu, sport, můžete cestovat, pracovat v zahraničí, bydlet v garsonce uprostřed města, ušetříte za krmení a veterinární péči, můžete ke komukoliv na návštěvu, nemusíte v dešti na hodinu ven... Přesto jsou lidé, co psa mít prostě MUSÍ. Já se k nim řadím a když si mám odpovědět na vlastní otázku z názvu tématu, musím upřímně říct, že vlastně nevím. Nemám žádný rozumný důvod, proč si "komplikuju" život soužitím se psem. Jenom mám bytostný pocit, že bez psího kamaráda být nemůžu. Že si to prostě nedovedu představit. Že by ten život byl sice jednodušší, ale taky chudší a smutnější. (Ach jo, kdybych měla tahkle jednoznačné pocity ohledně dětí, dali by mi všichni kolem konečně pokoj s hloupými poznámkami).
Tak co vy? Proč máte psa? Máte pro to "rozumný" důvod? Jste pro své okolí blázny?
PS: Pokud vás tyto moje "ukecaná" témata otravují, dejte vědět

měla jsem vždycky psy docela ráda , ale nijak jsem po nich netoužila - nevěděla jsem totiž o co přicházím .Nevěděla jsem nic o hodinových procházkách v dešti a větru, ve vánici, o putování bahnem, o pádech na ústa, když se ženete za psem na napnutém řemeni ( při výcviku třeba barvy) a maliní Vám omotá nohy , o věčném vláčení baťohu s vodou pro psy - byť Vám se jazyk lepí na patro , o mrtvolách v mrazáku (aporty) , o zvlášťně elegantním vzhledu v psím oblečení a obutí, o hodinovém vyčesávání bodláků a všelijakých jiných čumbrlíků ze srsti , o špinavé vaně ( a koupelně a kuchyni...), když musíte z bahnitých oblud udělat zase psy, nic o okousané omítce, okousaném dřevěném nábytku roztrhaných záclonách....... o pohledu na spokojené psy, o psích radostech , o příjemných pocitech,kdy si pejska podrbete,pohladíte, o radosti s jakou Vás vítá .....teď už to vím a tak mám 2 pesany a dokud budu moci , budu vždycky nějaké psa mít u sebe . Je to jako s dětmi - práce, starost, ztráta volného času a radost a láska , kterou můžete někomu dát

aira napsal(a):
Bez psa nelze být - tedy pro mne. Zvířat jsem měla a mám mnoho a vždy jsem hledala rádoby moudrý důvod, proč je mít. Časem ale moudra upadala a zvířata byly jen proto, aby byly Ale pes je pes. Tady mne moudra nenapadají. Prostě brečím, on se přilísá, nadávám, on se klidí, mám radost, on se raduje. Příjde mi, že ví jak se má chovat v danou situaci, kdy se uklidit, kdy vylézt. Narozdíl třeba od manžela-promiň Bobe Mají cit a svou schopnost mne rozveselit, můžu se s nimi muchlovat a taky je celý den nevidět. Jsou to tvorové do nepohody, mohu s nimi běhat i lenošit. Prostě být takový chlap či dítě, tak psy nemám. Ale jak známo, nikdo není dokonalý, tak jsem si dokonalost našla v čoklících

Já tak nějak už odmalička nemůžu být bez zvířat....měli jsme toho doma spostu, ale psa mi rodiče pořád nechtěli dovolit. Takže jsem akorát závistivě koukala po ostatních... Potom si kamarádka, se kterou jsem v té době bydlela (kvůli škole v jiném městě) pořídila ovčandu. Dá se říct že jsme jí v podstatě vychovávaly spolu, často jsem jí třeba hlídala o víkendech a tak. A potom jsem najednou s kamarádkou nebydlela a došlo mi, že bez psa to už prostě nezvládnu.... Tak jsem si bez dovolení rodičů kolem mojich 18 narozenin přinesla štěndo (dopředu upozorňuji, že to nebylo nějak neuvážené, protože jsem tušila jek to dopadne a tak to taky dopadlo ) No teď už budou psici dva roky a ani na chvilku sem svého rozhodnutí nezalitovala... No a máma jí jenom rozmazluje a sama s ní chodí na procházky
A teď už taky vim, že bez psa už nechci být do konce života... pro ty jejich obrovský a nádherný kukadla jsem schopná udělat prostě všecko....
A ještě něco mě napadlo. Od tý doby co mam psa, tak už nikde nejsem sama. Tolik známých jako mám teď sem ještě neměla. Pes dokáže dokonale prolomit jakoukoliv bariéru mezi lidmi.

mac1 napsal(a):
měla jsem vždycky psy docela ráda , ale nijak jsem po nich netoužila - nevěděla jsem totiž o co přicházím .Nevěděla jsem nic o hodinových procházkách v dešti a větru, ve vánici, o putování bahnem, o pádech na ústa, když se ženete za psem na napnutém řemeni ( při výcviku třeba barvy) a maliní Vám omotá nohy , o věčném vláčení baťohu s vodou pro psy - byť Vám se jazyk lepí na patro , o mrtvolách v mrazáku (aporty) , o zvlášťně elegantním vzhledu v psím oblečení a obutí, o hodinovém vyčesávání bodláků a všelijakých jiných čumbrlíků ze srsti , o špinavé vaně ( a koupelně a kuchyni...), když musíte z bahnitých oblud udělat zase psy, nic o okousané omítce, okousaném dřevěném nábytku roztrhaných záclonách....... o pohledu na spokojené psy, o psích radostech , o příjemných pocitech,kdy si pejska podrbete,pohladíte, o radosti s jakou Vás vítá .....teď už to vím a tak mám 2 pesany a dokud budu moci , budu vždycky nějaké psa mít u sebe . Je to jako s dětmi - práce, starost, ztráta volného času a radost a láska , kterou můžete někomu dát

Koukám, že je ta láska k pejskům všude podobná. Já jsem si nikdy nemyslela, že bych pořídila do rodiny pejska, bydleli jsme v paneláku, tak mi to nějak nepřišlo, že nemám pejska, i když můj sen byl vždycky afgánský chrt, ale jenom v knížkách a v časopisech. Až jednou dcera přinesla štěňátko kokršpaněla, že ho pán nesl utratit a to byl počátek života s pesánkama. A za čtyři roky na to mi manžel k výročí svatby koupil mého vysněného afgánského chrta a náš styl života se změnil. Více venku, ježdění na závody, výstavy, seznámení se s jinými podobně postiženými lidmi. A před dvěma lety si syn pořídil saluku a jelikož se teď přestěhoval, tak saluka zůstala u nás. Mezi tím jsme se přestěhovali do baráku se dvěma zahradama, takže všem třem pesánkům je fajn.
Ale musím se přiznat, že někdy hřeším na to , že s námi hafíci bydlí - nechce se mi umýt chodba, no vždyť oni to zase pesani zašlapou, nechce se mi žehlit, musím přeci na procházku.............
Bez mých holek už si náš život nedovedu představit. A dovolená, no vždyť na zahradě a v lese na procházkách je taky hezky. Nové oblečení, radši koupím něco pejskům...........

marcha napsal(a):
Tak jsem tu s dalším "filosofickým" tématem... Navedla mě na něj helena svým krásným příspěvkem v "Srdeční záležitosti".
Znám lidi, co tvrdí, že mají rádi psy, ale žádného nemají. Mají spoustu rozumných důvodů, proč. Pak jsou lidé, co třeba objektivně vzato úplně ideální podmínky pro psa nemají, ale mají ho a obětují hodně, aby byl spokojený.
Samozřejmě, existuje řada praktických důvodů, proč psa mít (hlídání, závodění ve psích sportech, soutěže ve výcviku, jezdění po výstavách, pasení ovcí, lovecké upotřebení...). Ale většina lidí má stejně psa spíš "jen tak" a něco s ním dělají až druhotně, není to tak?
A existuje ještě víc důvodů, proč je život bez psa jednodušší - nemusíte pokaždé z práce chvátat rovnou domů, máte víc času na přátele, kulturu, sport, můžete cestovat, pracovat v zahraničí, bydlet v garsonce uprostřed města, ušetříte za krmení a veterinární péči, můžete ke komukoliv na návštěvu, nemusíte v dešti na hodinu ven... Přesto jsou lidé, co psa mít prostě MUSÍ. Já se k nim řadím a když si mám odpovědět na vlastní otázku z názvu tématu, musím upřímně říct, že vlastně nevím. Nemám žádný rozumný důvod, proč si "komplikuju" život soužitím se psem. Jenom mám bytostný pocit, že bez psího kamaráda být nemůžu. Že si to prostě nedovedu představit. Že by ten život byl sice jednodušší, ale taky chudší a smutnější. (Ach jo, kdybych měla tahkle jednoznačné pocity ohledně dětí, dali by mi všichni kolem konečně pokoj s hloupými poznámkami).
Tak co vy? Proč máte psa? Máte pro to "rozumný" důvod? Jste pro své okolí blázny?
PS: Pokud vás tyto moje "ukecaná" témata otravují, dejte vědět

Od mého dětsví jsme doma měli pejska, křížence a báječného kamaráda. Když jsem se osamostatnila, jako první jsem řešila otázku pořízení pejska a tím pádem jsem musela vyřešit i bydlení, že ? Bez psího kamaráda si život nedokážu vůbec představit a stejnou chorobou jsem nakazila manžela i oba syny, takže nám těch potěšení pobíhá po bytě 3+1 celkem 5. A běda, když právě jedna psí holka není doma (např. je se synem na cvičáku), hned tu něco chybí. Teď už pár let víme, že mít psa, je prima, ale teprve smečka je to pravé ! Kolegové v práci už se téměř přestali ptát, zda jsem se včera dívala v TV na to či ono, protože stupidní televizní pořady nemůžou konkurovat večerním hrátkám naší smečky, kdy boxerka leží uprostřed obýváku a kolem ní a přes ní hrají na honěnou 2 čivavky, brabantík a pinč. Účelem je, aby boxina "ulovila" jedno z torpéd, která neustále poletují kolem. Gauč (a my na něm) je vítanou a snadno překonatelnou překážkou, stolek se dá podběhnout či přeskočit a když se panička zrovna odmítá zapojit, tak za aportovaným "vhodným" předmětem (peněženka, důležitý papír, mobil či časopis) se rozběhne zcela určitě. A pak nám ta udýchaná parta naskáče na klín, se spokojeně vyplazenými jazyky se na nás smějí a : Lidičky, teď nás hlaďte a mazlete ! A ještě jedna věc - jsem speciální pedagog a pracuji s postiženými dětmi. Práce je to někdy velmi náročná a vyčerpávající, hlavně emocionálně a psychicky. Když přijdu domů, nejlepší způsob, jak rychle zregenovat své síly je sednout si na zem, nechat se obklopit celou smečkou a po chvíli těsného kontaktu se psími dámami ze mě únava a vyčerpání spadne. Předávájí mi energii, kterou potřebuji. Psi jsou členy naší rodiny a bez nich by to prostě nešlo.

conie napsal(a):
Od mého dětsví jsme doma měli pejska, křížence a báječného kamaráda. Když jsem se osamostatnila, jako první jsem řešila otázku pořízení pejska a tím pádem jsem musela vyřešit i bydlení, že ? Bez psího kamaráda si život nedokážu vůbec představit a stejnou chorobou jsem nakazila manžela i oba syny, takže nám těch potěšení pobíhá po bytě 3+1 celkem 5. A běda, když právě jedna psí holka není doma (např. je se synem na cvičáku), hned tu něco chybí. Teď už pár let víme, že mít psa, je prima, ale teprve smečka je to pravé ! Kolegové v práci už se téměř přestali ptát, zda jsem se včera dívala v TV na to či ono, protože stupidní televizní pořady nemůžou konkurovat večerním hrátkám naší smečky, kdy boxerka leží uprostřed obýváku a kolem ní a přes ní hrají na honěnou 2 čivavky, brabantík a pinč. Účelem je, aby boxina "ulovila" jedno z torpéd, která neustále poletují kolem. Gauč (a my na něm) je vítanou a snadno překonatelnou překážkou, stolek se dá podběhnout či přeskočit a když se panička zrovna odmítá zapojit, tak za aportovaným "vhodným" předmětem (peněženka, důležitý papír, mobil či časopis) se rozběhne zcela určitě. A pak nám ta udýchaná parta naskáče na klín, se spokojeně vyplazenými jazyky se na nás smějí a : Lidičky, teď nás hlaďte a mazlete ! A ještě jedna věc - jsem speciální pedagog a pracuji s postiženými dětmi. Práce je to někdy velmi náročná a vyčerpávající, hlavně emocionálně a psychicky. Když přijdu domů, nejlepší způsob, jak rychle zregenovat své síly je sednout si na zem, nechat se obklopit celou smečkou a po chvíli těsného kontaktu se psími dámami ze mě únava a vyčerpání spadne. Předávájí mi energii, kterou potřebuji. Psi jsou členy naší rodiny a bez nich by to prostě nešlo.

Všechny příspěvky jsou tady krásný a se všema musím souhlasit
Já to měla jasný už v době, kdy sem ještě trčela na houbách Moji praprarodiče nemohli žít bez psů, moji prarodiče taktéž, moje mamča jakbysmet....narodila jsem se do "psí rodiny" Vyrůstala jsem s dogou, středním pudlem, voříškem Škubánkem, pak to byl další voříšek, střední špic, jagdteriér. Mezitím samo spousta pejsků, které jsem buď venčila známým, nebo je našla a dala jim lepší domov atd. atd.
Můj první pes byl jagdteriér, první velký pes NO....tyhle dvě holky mi v srdci zůstanou nejhlouběji!
A proč mám psa? Za ááá je to dědičný a za béé je to kus mého já, nemůžu bez nich žít, stejně jako bez vody. Potřebuju je po všech stránkách, a po "zážitku" před asi měsícem vím, že i k ochraně své a svého majetku. Před psem se nemusím přetvařovat, fintit a něco si dokazovat...před psem sem to já! A možná i díky psů vděčím za to, že nejsem nějaká "zhýčkanina", protože doma nemám čisté "sterilní" prostředí, ven s nima musím i za hnusnýho počasí a nejlepší odměnou mi je obrovská oslintaná psí pusa! Takže tak asi...
Byla bych jen poloviční člověk, kdybych neměla psy...

mata napsal(a):
Všechny příspěvky jsou tady krásný a se všema musím souhlasit
Já to měla jasný už v době, kdy sem ještě trčela na houbách Moji praprarodiče nemohli žít bez psů, moji prarodiče taktéž, moje mamča jakbysmet....narodila jsem se do "psí rodiny" Vyrůstala jsem s dogou, středním pudlem, voříškem Škubánkem, pak to byl další voříšek, střední špic, jagdteriér. Mezitím samo spousta pejsků, které jsem buď venčila známým, nebo je našla a dala jim lepší domov atd. atd.
Můj první pes byl jagdteriér, první velký pes NO....tyhle dvě holky mi v srdci zůstanou nejhlouběji!
A proč mám psa? Za ááá je to dědičný a za béé je to kus mého já, nemůžu bez nich žít, stejně jako bez vody. Potřebuju je po všech stránkách, a po "zážitku" před asi měsícem vím, že i k ochraně své a svého majetku. Před psem se nemusím přetvařovat, fintit a něco si dokazovat...před psem sem to já! A možná i díky psů vděčím za to, že nejsem nějaká "zhýčkanina", protože doma nemám čisté "sterilní" prostředí, ven s nima musím i za hnusnýho počasí a nejlepší odměnou mi je obrovská oslintaná psí pusa! Takže tak asi...
Byla bych jen poloviční člověk, kdybych neměla psy...

bez psů nejde žít -alespoň pro mě

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

asy napsal(a):
Za témata máš ode mě rozhodně pochvalu
Asi jsem na tom podobně jako ty, prostě psa mít MUSÍM. Navíc po xxx letech toužení, dokud jsem bydlela s rodiči, mám pocit, že si to musím vynahradit (proto ty nemírné počty ).
Volba naprosto nerozumná a nelogická,bez užitku , do bytu 1+kk pejsek z útulku a jak jsme povýšili na 2+kk tak hned vysněný obr pes - téměř bez zkušeností a na sídliště pes středoasiata.
Máme pořád toho křížence, prvního asiata a čtyři další a jakékoliv plánování budoucnosti se podřizuje psům (dokonce i štěňata jsme naplánovali na mateřskou dovolenou, abych byla pořád doma - nebo to bylo obráceně - naplánovali jsme dítě kvůli štěňatům).

Zvláštní zrovna nedávno sem o tom uvažovala.já chtěla psa vždycky, ale máma byla zásadně proti, bydleli jsme v bytě v 18 patře :o) Jelikož už sem to přibližně v 11 letech nemohla vydržet,přemluvila sem bratra tehdy mu bylo 15let že je pes super.Šíleně sme byli hodní a pracovití a asi po půl roce sme si vydělali na prvního psíka.Je to afgánka.Máma nic netušila a mi jednoho dne přinesli psa.Od té doby nemůžu být bez psa.Po pár měsících sme se odstěhovali do velikého bytu nakraji města-kuli psovi.No a v mých 15 sem si vydělala na dašího-Berňáka.Neměla sem žádný volný čas,jen abych po brigádách uživila psa.Máma na něj nedá dopustit.Je to člen rodiny.No bratr se nakonec s afgánkou odstěhoval a jen jeden pes je málo,tak sem si před 2 měsíci pořídila další bernskou holku,takže teď v 19 letech studuji,pracuji a venčím 2 obry.Už nikdy nebudu bes psa(berňáka).žila sem rok v Anglii a hledala sem si práci jen aby tam mohl být i pes :o) u nás se vše řídí podle psíků-O prázdninách se stěhujem na statek. Nevim co budu dělat až jeden z pesáků odejde do psího nebe...Moc je miluji.Asi bych mohla žít sama bez lidí,ale se psy!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
bez psů nejde žít -alespoň pro mě

mám psa protože ,život ze psem znamená žít vedle někoho kdo mne má doopravdy rád

kolecko napsal(a):
mám psa protože ,život ze psem znamená žít vedle někoho kdo mne má doopravdy rád

Já měl psy jednak na obranu před jinými lidmi, také na hlídání, a dále jako kamarády a společníky na toulkách přírodou.

molossian napsal(a):
Já měl psy jednak na obranu před jinými lidmi, také na hlídání, a dále jako kamarády a společníky na toulkách přírodou.

Prvního psa jsem dostala když mi byly 2 roky ve vlaku když sjem se vracela z Prahy z nemocnice tak jsem ho dostala od cizích lidí
asi mě litovali tak mi ho dali je to už velice dávno ale od té doby jsou hafani pořád se mnou , nedovedu bez nich život představit
byl by velice smutný a prázdý . Děti nás také těší ale také opouští když dospějí ale pes vás opustí pouze až umře.

marie m napsal(a):
Prvního psa jsem dostala když mi byly 2 roky ve vlaku když sjem se vracela z Prahy z nemocnice tak jsem ho dostala od cizích lidí
asi mě litovali tak mi ho dali je to už velice dávno ale od té doby jsou hafani pořád se mnou , nedovedu bez nich život představit
byl by velice smutný a prázdý . Děti nás také těší ale také opouští když dospějí ale pes vás opustí pouze až umře.

Já sice nevím proč mám psa, ale vím proč pes má mne - abych jí házela míček. Jinak u mě je to zčásti na hlídání a zčásti kvůli těm úžasným psím očím.

kachna napsal(a):
Já sice nevím proč mám psa, ale vím proč pes má mne - abych jí házela míček. Jinak u mě je to zčásti na hlídání a zčásti kvůli těm úžasným psím očím.

My měli psa vždycky, ale jednou mi naši pořídili vysněného němčoura...konečně...a začalo to, jezdit na cvičák, zkoušky....atd. byla to zabíračka, ale bavilo mě to a byla jsem z toho nadšená. Pak jsem si k němu pořídila němčoura s papírama, a tam už začaly závody, tábory...teď máme briardy a nedovedu si bez nich představit život...díky psům jsem poznala spoustu srandy, odpovědnosti, další stejně potrefené lidičky, mezi kterýma mám spoustu velice dobrých kamarádů, pořádáme různé akce, tábory atd.
A proč mám psa-y? Protože jsou to úžasná stvoření, dokážou povzbudit mysl, spravit náladu, prostě úžasní pesani fakt si neumím představit, co bych dělala, kdybych je doma neměla...co už jsme se spolu najezdili po republice, co jsme nadělali bláznivých věcí :-)) to je to, nač se vždycky těším a na co je potom pěkné vzpomínat. Oba moji němčouři už jsou v nebíčku, jeden 7 let, druhý měsíc, ale zapomenout se nedá ani na jednoho. Ty zážitky s nimi jsou pořád v paměti a kolují na párty vesele kolem stolu :-)
Takže jsem strašně ráda, že ti psi na světě existují a mám je doma.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

danan napsal(a):
My měli psa vždycky, ale jednou mi naši pořídili vysněného němčoura...konečně...a začalo to, jezdit na cvičák, zkoušky....atd. byla to zabíračka, ale bavilo mě to a byla jsem z toho nadšená. Pak jsem si k němu pořídila němčoura s papírama, a tam už začaly závody, tábory...teď máme briardy a nedovedu si bez nich představit život...díky psům jsem poznala spoustu srandy, odpovědnosti, další stejně potrefené lidičky, mezi kterýma mám spoustu velice dobrých kamarádů, pořádáme různé akce, tábory atd.
A proč mám psa-y? Protože jsou to úžasná stvoření, dokážou povzbudit mysl, spravit náladu, prostě úžasní pesani fakt si neumím představit, co bych dělala, kdybych je doma neměla...co už jsme se spolu najezdili po republice, co jsme nadělali bláznivých věcí :-)) to je to, nač se vždycky těším a na co je potom pěkné vzpomínat. Oba moji němčouři už jsou v nebíčku, jeden 7 let, druhý měsíc, ale zapomenout se nedá ani na jednoho. Ty zážitky s nimi jsou pořád v paměti a kolují na párty vesele kolem stolu :-)
Takže jsem strašně ráda, že ti psi na světě existují a mám je doma.

U mne je topodobné. Bez psa to prostě nejde!!!!!! Život je prázdný, něco v něm chybí. Nejkrásnější probuzení po ránu je, když pes stojí vedle postele, mlaská, hlasitě dýchá, drbe se, a dělá všechno pro to, abych se probudila, ale jako že on nic, jako že jenom čeká! Naopak usínání, když je nablízku chlupáč, který i když spí tak stejně dává pozor, co se dějě kolem. pak to vrcení a mávání ocasem, vrčení, když se někdo plíží za dveřma bytu, radost když jdeme ven i když tam prší nebo je mráz atd,atd. Díky bohu za psiska!!! A těch skvělých lidiček, co je možno díky nim poznat, a těch výletů, na které se pak chodí, upevňování sebeovládání, když psík-lotr opakovaně neposlouchá - co si budeme vykládat, je to prostě skvělé... bez psů by to tady bylo na nic.

marcha napsal(a):
Tak jsem tu s dalším "filosofickým" tématem... Navedla mě na něj helena svým krásným příspěvkem v "Srdeční záležitosti".
Znám lidi, co tvrdí, že mají rádi psy, ale žádného nemají. Mají spoustu rozumných důvodů, proč. Pak jsou lidé, co třeba objektivně vzato úplně ideální podmínky pro psa nemají, ale mají ho a obětují hodně, aby byl spokojený.
Samozřejmě, existuje řada praktických důvodů, proč psa mít (hlídání, závodění ve psích sportech, soutěže ve výcviku, jezdění po výstavách, pasení ovcí, lovecké upotřebení...). Ale většina lidí má stejně psa spíš "jen tak" a něco s ním dělají až druhotně, není to tak?
A existuje ještě víc důvodů, proč je život bez psa jednodušší - nemusíte pokaždé z práce chvátat rovnou domů, máte víc času na přátele, kulturu, sport, můžete cestovat, pracovat v zahraničí, bydlet v garsonce uprostřed města, ušetříte za krmení a veterinární péči, můžete ke komukoliv na návštěvu, nemusíte v dešti na hodinu ven... Přesto jsou lidé, co psa mít prostě MUSÍ. Já se k nim řadím a když si mám odpovědět na vlastní otázku z názvu tématu, musím upřímně říct, že vlastně nevím. Nemám žádný rozumný důvod, proč si "komplikuju" život soužitím se psem. Jenom mám bytostný pocit, že bez psího kamaráda být nemůžu. Že si to prostě nedovedu představit. Že by ten život byl sice jednodušší, ale taky chudší a smutnější. (Ach jo, kdybych měla tahkle jednoznačné pocity ohledně dětí, dali by mi všichni kolem konečně pokoj s hloupými poznámkami).
Tak co vy? Proč máte psa? Máte pro to "rozumný" důvod? Jste pro své okolí blázny?
PS: Pokud vás tyto moje "ukecaná" témata otravují, dejte vědět

U mě je to stejné!Odmalicka jsem chtěla psa ale v rodině vztah k zvířatům nikdo neměl! a já hlavně chtěla velkýho psa v té době nejspíš NO teď jsou favoriti choďáci, čuvači Berňáci. a jaksi v bytě ve městě...až jsem si ho v 16 prosadila ani nevím jak se to stalo prostě taťka - hlavní odpůrce viděl film Lepší už to nebude s Grifonkem a rozplynul se nad nim taky! já neváhala zjistila co je to za plemeno a máme teď čínskýho chocholatýho :)

prostě miluju když přijdu domů a on mě už vítá mám ráda ten pocit když si spolu hrajeme a blbneme .. ví jak se cítím! a můžu se mu ze všeho vykecat a on to nikomu neprozradí!

kiwi napsal(a):
U mě je to stejné!Odmalicka jsem chtěla psa ale v rodině vztah k zvířatům nikdo neměl! a já hlavně chtěla velkýho psa v té době nejspíš NO teď jsou favoriti choďáci, čuvači Berňáci. a jaksi v bytě ve městě...až jsem si ho v 16 prosadila ani nevím jak se to stalo prostě taťka - hlavní odpůrce viděl film Lepší už to nebude s Grifonkem a rozplynul se nad nim taky! já neváhala zjistila co je to za plemeno a máme teď čínskýho chocholatýho :)

prostě miluju když přijdu domů a on mě už vítá mám ráda ten pocit když si spolu hrajeme a blbneme .. ví jak se cítím! a můžu se mu ze všeho vykecat a on to nikomu neprozradí!

Plně souhlasím s příspěvky, bez psa/psů to nejde.
Já jsem měla psa od svých 11. let, pak byla psí odmlka, na mě až moc dlouhá, ale se psy jsem byla ve styku pořád. Já mám psy hlavně proto, že jsou to úžasná zvířata, naprosto féroví kamarádi, i když jsou s nimi starosti, tak to, co člověku dávají, to se prostě nedá popsat. Ale jsem si 100% jistá, že vy všichni víte, o čem je řeč. Před časem, tedy přesně 11.11.2004 jsme s domů dovezli krásné štěně zlatého retrívra, fenku Cindy, které ale říkám Zlato, protože ona ZLATO je. Je bez PP, takže žádné lovecké upotřebení, ale to nevadí. To je zatím nejlepší pes, co jsem kdy měla. Naprosto bravurně se zařadila do naší rod. smečky (2 dospělí, dcery 13 a 2 roky), dokáže zahnat ovce na povel, sežene je dohromady, když utečou, chytne mi králíka uprchlíka, tak, že není další den k obědu, sáně s malou tahá jaka sáňový pes. Nejhezčí na tom je, že to dělá sama, nikdy jsem jí do ničeho nenutila a hlavně, dělá to s láskou a nás, jako rodinu, naprosto bytostně miluje. Teď jsem si konečně asi po 10 letech pořídila mého psího favorita, československého vlčáka. Cairo má 10 týdnů, takže na závěry je moc brzy, ale jsem z ní nadšená. Moc bych si přála, aby byla stejná kamarádka, jako je Zlato. Nikdo z mých blízkých a známých nepochopil, že jsem okamžitě zatoužila po dalším psovi, teda poté, co jsem vrátila labradorku, kterou jsem předvychovávala jako vodícího psa. Ani manžel nebyl moc nadšený, ale pochopil mě. Měl strach, že toho už tak mám doma nad hlavu a jsem na to převážně sama, protože je celý týden služebně pryč. Ale pro mě je ten veškerý zvěřinec, společně s dětmi a manželem to největší štěstí, i když jen uklízím a vysávám.... Všemu, co kdo chce, se musí něco dát, ale to, co dotyčné hobby (dá-li se to tak říct), člověku dává..... a vo tom to je:-)))). Nejkrásnější chvilky zažívám na procházkách, kdy jen tak pomalu s malou jdeme, Zlato je s námi, malá obdivuje všechny kytičky, ptáčky, povídáme si a pak stačí malé písknutí a to moje věrné Zlato přijde okamžitě a její pohled říká :"Jsem tak ráda, že vás mám". Já si myslím totéž, protože je to pro mě to největší štěstí, mít pohodu, klid a celou rodinu zdravou. (Do rodiny se u nás počítají úplně všechna zvířata, je jedno, zda mají srst, vlnu, šupiny, svlékají kůži nebo mají peří). Hana

marcha napsal(a):
Tak jsem tu s dalším "filosofickým" tématem... Navedla mě na něj helena svým krásným příspěvkem v "Srdeční záležitosti".
Znám lidi, co tvrdí, že mají rádi psy, ale žádného nemají. Mají spoustu rozumných důvodů, proč. Pak jsou lidé, co třeba objektivně vzato úplně ideální podmínky pro psa nemají, ale mají ho a obětují hodně, aby byl spokojený.
Samozřejmě, existuje řada praktických důvodů, proč psa mít (hlídání, závodění ve psích sportech, soutěže ve výcviku, jezdění po výstavách, pasení ovcí, lovecké upotřebení...). Ale většina lidí má stejně psa spíš "jen tak" a něco s ním dělají až druhotně, není to tak?
A existuje ještě víc důvodů, proč je život bez psa jednodušší - nemusíte pokaždé z práce chvátat rovnou domů, máte víc času na přátele, kulturu, sport, můžete cestovat, pracovat v zahraničí, bydlet v garsonce uprostřed města, ušetříte za krmení a veterinární péči, můžete ke komukoliv na návštěvu, nemusíte v dešti na hodinu ven... Přesto jsou lidé, co psa mít prostě MUSÍ. Já se k nim řadím a když si mám odpovědět na vlastní otázku z názvu tématu, musím upřímně říct, že vlastně nevím. Nemám žádný rozumný důvod, proč si "komplikuju" život soužitím se psem. Jenom mám bytostný pocit, že bez psího kamaráda být nemůžu. Že si to prostě nedovedu představit. Že by ten život byl sice jednodušší, ale taky chudší a smutnější. (Ach jo, kdybych měla tahkle jednoznačné pocity ohledně dětí, dali by mi všichni kolem konečně pokoj s hloupými poznámkami).
Tak co vy? Proč máte psa? Máte pro to "rozumný" důvod? Jste pro své okolí blázny?
PS: Pokud vás tyto moje "ukecaná" témata otravují, dejte vědět

No moje maminka tvrtdí, že je to vrozená úchylka Mám ji z rodiny ja a moje teta. Všichni ostatní "normální" členové rodiny to absolutně nechápou. Bez psa si život nedovedu představit a čím víc psů tím líp a víc srandy.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii