Jak přemluvit rodiče

bilkson napsal(a):
no já jsem moc nepřemlouvala, štěně mě donesl strýc. a už to bylo. Jako dárek a ten se přece neodmítá.....

Já se bojím že oni by byli schopní ho odmítnout... :/

cvrrrrcek napsal(a):
Já se bojím že oni by byli schopní ho odmítnout... :/

To nedělá dobře.. přivádět psa někam, kde polovina.. no ono je to jedno.. stačí jen 1 člen rodiny.. když ho nechce. Zkuste vyčkat, obměkčovat, zkoušet to všemi způsoby - ale aby je to nezačalo otravovat a nezačali na toto téma být alergičtí - na to POZOR.
Když nic nebude zabírat, tak budete muset počkat, až budete bydlet bez rodičů.

burunduk napsal(a):
To nedělá dobře.. přivádět psa někam, kde polovina.. no ono je to jedno.. stačí jen 1 člen rodiny.. když ho nechce. Zkuste vyčkat, obměkčovat, zkoušet to všemi způsoby - ale aby je to nezačalo otravovat a nezačali na toto téma být alergičtí - na to POZOR.
Když nic nebude zabírat, tak budete muset počkat, až budete bydlet bez rodičů.

Já rodiče přemlouvala opravdu hodně dlouho a dočkala jsem se "až" v 15 a teď už mám pesany dva . Ale ani nevím, jak se mi rodiče povedlo "zlomit", ale musím říct, že ze začátku to nebylo zrovna jednoduchý...
Tak mě napadá a odkud jsi?
Určitě bych si ale psa nepořídila bez dovolení, pes je velká zodpovědnost a na jeho pořízení by měla být připravená celá rodina.

burunduk napsal(a):
To nedělá dobře.. přivádět psa někam, kde polovina.. no ono je to jedno.. stačí jen 1 člen rodiny.. když ho nechce. Zkuste vyčkat, obměkčovat, zkoušet to všemi způsoby - ale aby je to nezačalo otravovat a nezačali na toto téma být alergičtí - na to POZOR.
Když nic nebude zabírat, tak budete muset počkat, až budete bydlet bez rodičů.

my máme teda zahradu, ale psa- velké plemeno, jsem si přivezla přes mámin zákaz, tátovi to bylo celkem jedno. máma se mnou asi týden nemluvila. asi po týdnu jsem na ní viděla, že si ho začíná i všímat, i ho pomazlila, no bylo to štěně a to nenechá nikoho klidným. dle mě bys na to mohla sázet, nemáš kamarádku co máš třeba štěně? víš, že spousta lidí se nad štěnaty rozplývá, i když třeba dospělého psa by nechtěli.
jestli by třeba nereagovali lépe, kdyby přišel na návštěvu někdo se štěnětem a tys viděla jejich reakci, myslím, že to dost napoví. bys viděla , zda ho ignorují nebo by se jich dotklo pokud by ho ignorovali, tak bych s tím asi opravdu počkala až budeš bydlet sama.
spousta lidí se dá zlomit, ale někdo na to opravdu není a pak to za ty rodinné spory nestojí.
nakonec mám tyhle psy dva a máma opět nebyla pro, abych si pořídila druhého, ale tak nějak jak si oblíbila za tu dobu prvního, nebyl ten druhý takový oříšek jako první

rude napsal(a):
my máme teda zahradu, ale psa- velké plemeno, jsem si přivezla přes mámin zákaz, tátovi to bylo celkem jedno. máma se mnou asi týden nemluvila. asi po týdnu jsem na ní viděla, že si ho začíná i všímat, i ho pomazlila, no bylo to štěně a to nenechá nikoho klidným. dle mě bys na to mohla sázet, nemáš kamarádku co máš třeba štěně? víš, že spousta lidí se nad štěnaty rozplývá, i když třeba dospělého psa by nechtěli.
jestli by třeba nereagovali lépe, kdyby přišel na návštěvu někdo se štěnětem a tys viděla jejich reakci, myslím, že to dost napoví. bys viděla , zda ho ignorují nebo by se jich dotklo pokud by ho ignorovali, tak bych s tím asi opravdu počkala až budeš bydlet sama.
spousta lidí se dá zlomit, ale někdo na to opravdu není a pak to za ty rodinné spory nestojí.
nakonec mám tyhle psy dva a máma opět nebyla pro, abych si pořídila druhého, ale tak nějak jak si oblíbila za tu dobu prvního, nebyl ten druhý takový oříšek jako první

Samozřejmě vím, že je to zodpovědnost (mám koně a je mi 17). Mamča by souhlasila ale s tatíkem je to horší, ten se jen tak přemluvit nedá. Mylsím, že má spíše strach aby pes doma nezlobil, neštěkal když by někdo procházel okolo a podobně - jinak si to vysvětlit nedovedu, protože když někde jsme, tak si se psy hraje rád....

cvrrrrcek napsal(a):
Samozřejmě vím, že je to zodpovědnost (mám koně a je mi 17). Mamča by souhlasila ale s tatíkem je to horší, ten se jen tak přemluvit nedá. Mylsím, že má spíše strach aby pes doma nezlobil, neštěkal když by někdo procházel okolo a podobně - jinak si to vysvětlit nedovedu, protože když někde jsme, tak si se psy hraje rád....

Ale setkali.
Rodiče vědí, že starost o psa by padla i na ně. Když člověk tak strašně chce psa, tak to horší , co soužití se psem v bytě obnáší , prostě nechce vidět .
Např. pes má v noci průjem , musí se několikrát běžet .Venku fičí, prší mokrý sníh , kdo asi v 1h v noci půjde? Zřejmě táta , ale on psa nechtěl . . . .
Ráno vyvenčit , je hrozný spěch a pes ne a ne to udělat /vidím to v okolí/
Ted' čtu ještě o koni . . .aby ze psa něco bylo , je třeba se mu hodně věnovat , koni zřejmě taky . . .je to fakt náročný. Hodně pubert'aček si psa pořídí , nenaučejí ho ani základní poslušnost , za rok nebo za ? . .se ho nemilosrdně zbaví.
Co si dát třeba u vás inzerát , že někomu v okolí budete psa venčit nebo dokonce cvičit.
Já jsem "panelákové dítě" , psa mi nedovolili, půjčovala jsem si 2 fenky NO . . .

rapotacka11 napsal(a):
Ale setkali.
Rodiče vědí, že starost o psa by padla i na ně. Když člověk tak strašně chce psa, tak to horší , co soužití se psem v bytě obnáší , prostě nechce vidět .
Např. pes má v noci průjem , musí se několikrát běžet .Venku fičí, prší mokrý sníh , kdo asi v 1h v noci půjde? Zřejmě táta , ale on psa nechtěl . . . .
Ráno vyvenčit , je hrozný spěch a pes ne a ne to udělat /vidím to v okolí/
Ted' čtu ještě o koni . . .aby ze psa něco bylo , je třeba se mu hodně věnovat , koni zřejmě taky . . .je to fakt náročný. Hodně pubert'aček si psa pořídí , nenaučejí ho ani základní poslušnost , za rok nebo za ? . .se ho nemilosrdně zbaví.
Co si dát třeba u vás inzerát , že někomu v okolí budete psa venčit nebo dokonce cvičit.
Já jsem "panelákové dítě" , psa mi nedovolili, půjčovala jsem si 2 fenky NO . . .

S koněm je to velká zodpovědnost a se psem to samé - jako s každým jiným zvířetem. Ta péče je dle mě samořejmost. To chtít hrozně psa už mě přešlo, naopak mě rpostě baví se zvířaty pracovat, učit je růzvé věci a podobně. Ráno jsem byla shcopna vstávat v 6 před školou kůli koni tak proč ne kůli psovi?

cvrrrrcek napsal(a):
S koněm je to velká zodpovědnost a se psem to samé - jako s každým jiným zvířetem. Ta péče je dle mě samořejmost. To chtít hrozně psa už mě přešlo, naopak mě rpostě baví se zvířaty pracovat, učit je růzvé věci a podobně. Ráno jsem byla shcopna vstávat v 6 před školou kůli koni tak proč ne kůli psovi?

No mně je to samozřejmě jedno , jen říkám , jak to vidím.
Za chvíli - konec školy. Co po škole ? Další studium ? . . .zaměstnání? . . .v místě?
Jak to bude ? Kdo to může dnes vědět ? Rodiče psa nechtějí , nakonec jim zůstane na krku. Mají možná plno jiných starostí nebo své zájmy a péče o psa je bude omezovat .
Omezovali se kvůli dětem a když děti vypadnou , zůstane jim jejich pes. A to já vím, že ho budou mít rádi . . .
Život se může v 19cti letech hodně změnit. A pes je všem na obtíž. . . .
Vždyt' se ty inzeráty pořád opakujou: DARUJI z rodinných důvodů . . .
stěhuju se . . .
narodilo se mi . .

rapotacka11 napsal(a):
No mně je to samozřejmě jedno , jen říkám , jak to vidím.
Za chvíli - konec školy. Co po škole ? Další studium ? . . .zaměstnání? . . .v místě?
Jak to bude ? Kdo to může dnes vědět ? Rodiče psa nechtějí , nakonec jim zůstane na krku. Mají možná plno jiných starostí nebo své zájmy a péče o psa je bude omezovat .
Omezovali se kvůli dětem a když děti vypadnou , zůstane jim jejich pes. A to já vím, že ho budou mít rádi . . .
Život se může v 19cti letech hodně změnit. A pes je všem na obtíž. . . .
Vždyt' se ty inzeráty pořád opakujou: DARUJI z rodinných důvodů . . .
stěhuju se . . .
narodilo se mi . .

Já jsem chtěla psa od mala splnil se mi 25 vyvdaný voříšek.měla jsem ho ráda, ale psománii jsem naplno propadla až ve 30.Cvičák, výstavy atd...Dcera se pomamila,ale
ted jsme samy se 2 čubinkama většinu péče je na mně tím myslím hlavně venčení ale protože jsem dlouhodobě marod tak mi to spíš vyhovuje Problém ,ale trochu byl co ze psama když jsem měla jít do špitálu nakonec to mladá zvládla až na to,že se asi 20 sms řešil zatrženej drápek.Na doktorku která navrhovala lázně jsem koukala jak na blázna no 3 týdny????Nejvíc mě pobavila moje máti, že by mohli být u ní no děcka snad, ale pes v péči někoho kdo se diví že se večer venčí a doma je pořád za patama

cvrrrrcek napsal(a):
Dobrý den, setkal jste se někdo s tím, že byli vaši rodiče zásadně proti psovi v bytě? Už dlouhou dobu si chci pořídit psa - na vlastní náklady samozřejmě, jenže rodiče jsou neustále proti a nevím jak je přemluvit. Vím, že kdyby jsme ho měli bude to miláček celé rodiny ale je to s nimi složité. Jak ste přemluvili rodiče Vy?

přemlouvala jsem rodiče 8 let. Škemrala, slibovala, brečela, nic nepomohlo.

Pak jsem to v klidu zkusila po jednom osobním velice špatném období znovu (bylo mi 20). A rodiče dovolili, že ho můžu doma mít.

Tenkrát to nechtěli, protože věděli, že by se o něj starali oni. Tenkrát jsem si na něj vydělala, a veškeré náklady nesu sama. Naši ho milují a milovali od první chvilky i za mnou jezdili se dívat na miminka.

Ale pokud nechtějí, vyčkala bych, dokud nebudeš plně schopná se o něj postarat finančně. Třeba i to jim vadí.

dabliczech napsal(a):
přemlouvala jsem rodiče 8 let. Škemrala, slibovala, brečela, nic nepomohlo.

Pak jsem to v klidu zkusila po jednom osobním velice špatném období znovu (bylo mi 20). A rodiče dovolili, že ho můžu doma mít.

Tenkrát to nechtěli, protože věděli, že by se o něj starali oni. Tenkrát jsem si na něj vydělala, a veškeré náklady nesu sama. Naši ho milují a milovali od první chvilky i za mnou jezdili se dívat na miminka.

Ale pokud nechtějí, vyčkala bych, dokud nebudeš plně schopná se o něj postarat finančně. Třeba i to jim vadí.

Řekla bych, že se bojí "klasického" štěněte. To znamená semtam loužička, občas bobek, první noci to bude kvičet, pak to bude škubat ubrusy a boty. Chtě nechtě se bude všechno muset dávat nad jeho obzor a když budeš ve škole, tak ho taky nebudou chtít mít doma na krku, nehledě na kulničku na dříví, kterou během té doby dokáže vytvořit. Člověk se na toto asi musí připravit i psychicky, což rodiče prozatím nechtějí překounout. Myslím, že by jsi je mohla přesvědčit tak, že si budeš pravidelně půjčovat nějakého psa z okolí...

monikaachicorita napsal(a):
Řekla bych, že se bojí "klasického" štěněte. To znamená semtam loužička, občas bobek, první noci to bude kvičet, pak to bude škubat ubrusy a boty. Chtě nechtě se bude všechno muset dávat nad jeho obzor a když budeš ve škole, tak ho taky nebudou chtít mít doma na krku, nehledě na kulničku na dříví, kterou během té doby dokáže vytvořit. Člověk se na toto asi musí připravit i psychicky, což rodiče prozatím nechtějí překounout. Myslím, že by jsi je mohla přesvědčit tak, že si budeš pravidelně půjčovat nějakého psa z okolí...

Já si naopak myslím, že většina rodičů, co svým dětem nepovolí psa, tak prostě proto, že nechtějí psa v bytě. A navíc si uvědomují, že je to úvazek na dlouhé roky a pokud to jejich dítka přestane bavit, tak jim pes zůstane na krku.
Moje matka byla neoblomná a myslím, že jsem vyzkoušela všechny triky, od půjčování si psa, prosby, dokazování jak jsem zodpovědná, že si na brigádách na pejska vydělám... a nic.

V 15-ti letech jsem si domů přivedla voříška, který neměl kam jít. Byl vychovaný, neštěkal, nedělal louže, nevkročil na koberec... Máma to vydržela týden. Právě tak dlouhou dobu, než sehnala známou, co si psa vzala.

Svého prvního, v dětství tolik vytouženého psa, jsem si pořídila až v 35-ti letech. Asi půl roku jsem hledala toho správného. Po celou tu dobu mi moje rozhodnutí matka vytrvale rozmlouvala :-).

Takže máme bígla, první roky jsem poslouchala další blbé řeči, jak jsem si mohla ušetřit prachy, starosti, čas, ... . Trvalo to dlouho, než ho začala akceptovat jako člena rodiny. Ale domů by si ho ani teď nevzala :-).

vesper napsal(a):
Já si naopak myslím, že většina rodičů, co svým dětem nepovolí psa, tak prostě proto, že nechtějí psa v bytě. A navíc si uvědomují, že je to úvazek na dlouhé roky a pokud to jejich dítka přestane bavit, tak jim pes zůstane na krku.
Moje matka byla neoblomná a myslím, že jsem vyzkoušela všechny triky, od půjčování si psa, prosby, dokazování jak jsem zodpovědná, že si na brigádách na pejska vydělám... a nic.

V 15-ti letech jsem si domů přivedla voříška, který neměl kam jít. Byl vychovaný, neštěkal, nedělal louže, nevkročil na koberec... Máma to vydržela týden. Právě tak dlouhou dobu, než sehnala známou, co si psa vzala.

Svého prvního, v dětství tolik vytouženého psa, jsem si pořídila až v 35-ti letech. Asi půl roku jsem hledala toho správného. Po celou tu dobu mi moje rozhodnutí matka vytrvale rozmlouvala :-).

Takže máme bígla, první roky jsem poslouchala další blbé řeči, jak jsem si mohla ušetřit prachy, starosti, čas, ... . Trvalo to dlouho, než ho začala akceptovat jako člena rodiny. Ale domů by si ho ani teď nevzala :-).

Já jsem svoje rodiče taky nepřesvědčila. Mohli jsme mít akorát rybičky a kanárka. S přicházející pubertou moje dyndání tak zintenzívnilo, že už stačil jen malinký krůček .... do toho ovšem přišlo dramatické zvýšení poplatků za psy a bylo po legraci. Já bych na to tenkrát nevydělala a naši měli hodně napjatý rozpočet. Byla jsem rozumná. A docela ráda jsem vzala zavděk výstavní siamkou - samozřejmě to potom dopadlo tak, že velkou většinu výstavních ocenění posbírala maminka vlastnoručně. Zezačátku jsem na výstavy jezdila já s v jejím doprovodu, pak se role obrátily a na závěr jezdila maminka sama nebo se segrou. Já jsem odešla z domu a když jsem přišla na návštěvu, kočky se ke mně neznaly. Hafánků si dosytosti užívám až teď - specializuji se na nalezence a útulkáče typu něco mezi jezevčíkem a pinčlíkem barvy černé s pálením - pro mě zdaleka nejúžasnější plemeno na světě

cvrrrrcek napsal(a):
Dobrý den, setkal jste se někdo s tím, že byli vaši rodiče zásadně proti psovi v bytě? Už dlouhou dobu si chci pořídit psa - na vlastní náklady samozřejmě, jenže rodiče jsou neustále proti a nevím jak je přemluvit. Vím, že kdyby jsme ho měli bude to miláček celé rodiny ale je to s nimi složité. Jak ste přemluvili rodiče Vy?

Psa jsem si nakonec pořídila až jako dospělá. Koně mi rodiče byli ochotní pořídit (nakonec jsem z toho couvla), ale pesneprošel - prostě nechtěli psa do bytu. Dnes psa mám, ale třeba společný pobyt na chatě na horách s rodiči je pro mě stále utrpením, protože ho pořád jen hlídám, aby nikoho ani v nejmenším neotravoval. Zpětně vidím, že pořídit si ho v době, kdy jsem s nimi bydlela, by byl asi velký problém. A to přesto, že ho oba jinak mají rádi, máma mu nosí pamlsky a pod.
Takže bych asi netlačila na pilu, byla ráda, že mám koně a na psa si holt počkala.

cvrrrrcek napsal(a):
Dobrý den, setkal jste se někdo s tím, že byli vaši rodiče zásadně proti psovi v bytě? Už dlouhou dobu si chci pořídit psa - na vlastní náklady samozřejmě, jenže rodiče jsou neustále proti a nevím jak je přemluvit. Vím, že kdyby jsme ho měli bude to miláček celé rodiny ale je to s nimi složité. Jak ste přemluvili rodiče Vy?

Já si myslím, že v 17 letech je důležitá hlavně otázka, co chcete dál. Studovat? Cestovat? Rodiče nejspíš tuší, že pes by Vás svým způsobem svazoval v rozhodnutích - anebo by zbyl na ně.
Já psa vyškemrala po mnoha a mnoha letech ve 13. Ovšem nikoliv mého vysněného ovčáka, ale jezevčíka. Snažila jsem se ho cvičit podle knih o služebním výcviku - výsledkem bylo, že na mne fenka samosebou zanevřela a upnula se na mámu. Velmi těžce jsem to nesla. Ovšem čuba udělala to nejlepší, co mohla - já v 18 odešla do Prahy na vysokou a ona zůstala s rodiči. Všichni byli spokojení. Kdybych našim nechala doma pětiletého ovčáka, fixovaného na mne a zvyklého se mnou cvičit, jistě by to pro všechny těžší... Jezevčice u rodičů dožila spokojený život, oni ji milovali a pečovali o ni, ale když odešla, dalšího psa si už nepořídili. I když už jsou v důchodu, žijí hodně aktivně, pořád někde cestují, sportují, hodně lyžují a jezdí na kole. A to se psem moc nejde...
No, a já mám teď dva psy, víceméně kvůli nim bydlím na venkově a spoustu ostatních zálib jsem vzdala, protože nestíhám, nebo je nelze dělat se psem. Mimo jiné cestování, studijní pobyty v cizině - dneska je tolik možností, člověk může žít a pracovat každých pár let jinde a poznávat svět... Se psy je to o hodně těžší. Je to prostě omezení - a někomu to stojí za to, někomu však ne...

marcha napsal(a):
Já si myslím, že v 17 letech je důležitá hlavně otázka, co chcete dál. Studovat? Cestovat? Rodiče nejspíš tuší, že pes by Vás svým způsobem svazoval v rozhodnutích - anebo by zbyl na ně.
Já psa vyškemrala po mnoha a mnoha letech ve 13. Ovšem nikoliv mého vysněného ovčáka, ale jezevčíka. Snažila jsem se ho cvičit podle knih o služebním výcviku - výsledkem bylo, že na mne fenka samosebou zanevřela a upnula se na mámu. Velmi těžce jsem to nesla. Ovšem čuba udělala to nejlepší, co mohla - já v 18 odešla do Prahy na vysokou a ona zůstala s rodiči. Všichni byli spokojení. Kdybych našim nechala doma pětiletého ovčáka, fixovaného na mne a zvyklého se mnou cvičit, jistě by to pro všechny těžší... Jezevčice u rodičů dožila spokojený život, oni ji milovali a pečovali o ni, ale když odešla, dalšího psa si už nepořídili. I když už jsou v důchodu, žijí hodně aktivně, pořád někde cestují, sportují, hodně lyžují a jezdí na kole. A to se psem moc nejde...
No, a já mám teď dva psy, víceméně kvůli nim bydlím na venkově a spoustu ostatních zálib jsem vzdala, protože nestíhám, nebo je nelze dělat se psem. Mimo jiné cestování, studijní pobyty v cizině - dneska je tolik možností, člověk může žít a pracovat každých pár let jinde a poznávat svět... Se psy je to o hodně těžší. Je to prostě omezení - a někomu to stojí za to, někomu však ne...

Já už jsem takhle svázaná kůli koni, rozhodla jsem se, že pokud vejšku tak dálkově. Chtěla bych časem na nějakou dobu do německa ke koním - jelikož je to takové ''centrum'' jezdectví. Výhodou je, že u koní se pohybuje pejsků spoustu a tak většinou není problém mít psa. Na druhou stranu už asi chápu pohled svých rodičů - teda táty. Máme psa u babičky - shodou okolností jezevčíka, který nevydrží sám a když sem se pokoušela ho vychovat nemělo to moc smysl. Sice poslechne ale když jímě škemrá, skáče a podobně. I to když rodiče vidí tak psa nechtějí. Když jsem měla doma přítelova psa - vychovaná fenečka - maminka hned změnila názor. Večer ikdžy už jsem ji vyvenčila šla s ní znovu a strašně si jí oblíbila. Asi si budu muset ještě počkat.. Mrzí mě to, protože právě teď mám možnost mít své ''vysněné'' štěňátko.

cvrrrrcek napsal(a):
Já už jsem takhle svázaná kůli koni, rozhodla jsem se, že pokud vejšku tak dálkově. Chtěla bych časem na nějakou dobu do německa ke koním - jelikož je to takové ''centrum'' jezdectví. Výhodou je, že u koní se pohybuje pejsků spoustu a tak většinou není problém mít psa. Na druhou stranu už asi chápu pohled svých rodičů - teda táty. Máme psa u babičky - shodou okolností jezevčíka, který nevydrží sám a když sem se pokoušela ho vychovat nemělo to moc smysl. Sice poslechne ale když jímě škemrá, skáče a podobně. I to když rodiče vidí tak psa nechtějí. Když jsem měla doma přítelova psa - vychovaná fenečka - maminka hned změnila názor. Večer ikdžy už jsem ji vyvenčila šla s ní znovu a strašně si jí oblíbila. Asi si budu muset ještě počkat.. Mrzí mě to, protože právě teď mám možnost mít své ''vysněné'' štěňátko.

Jo, jo , život už je takovej . . . .někdy se nám zdá nespravedlivej . . . .
ale aspon' máme o čem snít . . . .

rapotacka11 napsal(a):
Jo, jo , život už je takovej . . . .někdy se nám zdá nespravedlivej . . . .
ale aspon' máme o čem snít . . . .

Já stále odpovídala psa. Např. Co podniknem? Půjdem shánět psa. atd. Také mi to trvalo hodně dlouho. Musí být dotyčný opravdu zodpovědný!

kevin napsal(a):
Já stále odpovídala psa. Např. Co podniknem? Půjdem shánět psa. atd. Také mi to trvalo hodně dlouho. Musí být dotyčný opravdu zodpovědný!

Já taky byla od dětství na všechny zvířata,ale bydleli jsme v paneláku a rodiče byli proti jakému koliv zvířeti. Jediné co jsme měli byli rybky a pak andulku.V patnácti jsem pak přinesla toulavé kotě. To jsem si nakonec vydobyla a byl to rodičů miláček třináct let, ale pes mi nikdy neprošel. Pořídila jsem si ho až v pětadvaceti. Koně jsem si na tajno pořídila v osmnácti, ale vše jsem si hradila opravdu sama. Moji rodiče mají zvířata moc rádi, ale nechtějí se o ně starat a to byl důvod proč nám je nechtěli pořizovat. Je fakt že by většina péče padla časem na ně stejně jako to bylo s kocourkem a papouškem. Teď když k nim přijedu na víkend se psem tak je to jak vítání vnoučátka a co všechno jí nakoupili za hračky a dobroty... o rozmazlování ani nemluvě, ale jsou rádi že v neděli zase odjedem a nemusí ráno vstávat a večer od televize ještě běžet se psem.To je to proč psa nechtějí a nechtěli ani tenkrát.Asi je docela i chápu.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

cvrrrrcek napsal(a):
Dobrý den, setkal jste se někdo s tím, že byli vaši rodiče zásadně proti psovi v bytě? Už dlouhou dobu si chci pořídit psa - na vlastní náklady samozřejmě, jenže rodiče jsou neustále proti a nevím jak je přemluvit. Vím, že kdyby jsme ho měli bude to miláček celé rodiny ale je to s nimi složité. Jak ste přemluvili rodiče Vy?

Já chtěla psa už od malička, měli jsme dům se zahradou, ale rodiče pořád nechtěli povolit..... Dočkala jsem se až v 15ti letech. Rodiče konečně povolili. Ve dvaceti jsem se odstěhovala k přítelovi do bytu, podmínka byla, že buď půjde pes se mnou a nebo s přítelem v bytě bydlet nebudu. Přítel má pejsky rád, tak už bydlíme dva roky v bytečku...

Se psem chodím ven i když jsem nemocná.
Když třeba má rpůjem, jdu s ním i šestkrát za noc ven.
Atd...

Jde jen o to, jak jsi zodpovědná.
Jeden je v sedmnácti už naprosto zodpovědný, jiný je ještě telecí...

rachel napsal(a):
Já chtěla psa už od malička, měli jsme dům se zahradou, ale rodiče pořád nechtěli povolit..... Dočkala jsem se až v 15ti letech. Rodiče konečně povolili. Ve dvaceti jsem se odstěhovala k přítelovi do bytu, podmínka byla, že buď půjde pes se mnou a nebo s přítelem v bytě bydlet nebudu. Přítel má pejsky rád, tak už bydlíme dva roky v bytečku...

Se psem chodím ven i když jsem nemocná.
Když třeba má rpůjem, jdu s ním i šestkrát za noc ven.
Atd...

Jde jen o to, jak jsi zodpovědná.
Jeden je v sedmnácti už naprosto zodpovědný, jiný je ještě telecí...

Nevím jací jsou tvoje rodiče...
Moje mi po smrti našeho psa zakázali dalšího. Já trpěla jak blázen.
po 8 letech sem se nasrala...a prostě si psa pořídila.

Dneska kdybych se měla odstěhovat někam daleko..asi by chcíply, kdybych ho vzala sebou.

sabina napsal(a):
Nevím jací jsou tvoje rodiče...
Moje mi po smrti našeho psa zakázali dalšího. Já trpěla jak blázen.
po 8 letech sem se nasrala...a prostě si psa pořídila.

Dneska kdybych se měla odstěhovat někam daleko..asi by chcíply, kdybych ho vzala sebou.

JE fakt, že já to udělala až po 18tém roku. A na vlastní nebezpečí

cvrrrrcek napsal(a):
Já už jsem takhle svázaná kůli koni, rozhodla jsem se, že pokud vejšku tak dálkově. Chtěla bych časem na nějakou dobu do německa ke koním - jelikož je to takové ''centrum'' jezdectví. Výhodou je, že u koní se pohybuje pejsků spoustu a tak většinou není problém mít psa. Na druhou stranu už asi chápu pohled svých rodičů - teda táty. Máme psa u babičky - shodou okolností jezevčíka, který nevydrží sám a když sem se pokoušela ho vychovat nemělo to moc smysl. Sice poslechne ale když jímě škemrá, skáče a podobně. I to když rodiče vidí tak psa nechtějí. Když jsem měla doma přítelova psa - vychovaná fenečka - maminka hned změnila názor. Večer ikdžy už jsem ji vyvenčila šla s ní znovu a strašně si jí oblíbila. Asi si budu muset ještě počkat.. Mrzí mě to, protože právě teď mám možnost mít své ''vysněné'' štěňátko.

Jen menší připomínka...v souvislosti s jezdectvím zmiňuješ Německo...congratulations, dobrá volba!! Nicméně ačkoliv je Německo za rohem, pokud nejseš milionářka nebo tam nemáš příbuzný, studovat/vegetit/pracovat v cizině neni úplně jenom sranda. Je pěkný, že u koníků můžeš pejska mít, ale kromě toho budeš cestovat (busem, vlakem, lowcostem...), bydlet (kolej, podnájem), můžná si nějak přivydělávat...nějakej čas ti zabere vyřizování různejch věcí doma samozřejmejch...to ti píšu ne proto, abych na tebe dělala chytrou, ale páč jsem v Německu taky nějakej ten pátek studovala a psa, ale ani morče ani kanára bych tam fakt mít nechtěla...apropo pes by musel zřejmě mit dva veterináře, platila bys dvoje poplatky atd atd. Takže na tvym místě bych dala nejdřív Německo a psa až potom;-)

/Jinak menší osobní názor...píšeš že tě baví se zvířatama pracovat...mně přijde kombinovat práci s koněm a práci se psem jako učit se hrát na housle a zároveň na piáno...zabere ti to dost času a ani jedno nebudeš umět pořádně...:-/

Hello good day i am happy to connect with you my name is vera i will be happy to Talk to you please send me mail so that you will know me more pleasure to read from you thanks
(verazokaya@hotmail.com)

Dobrý deň, dobrý deň Som rád, že sa s vami spojiť volám sa vera Budem rád s vami hovoriť, prosím pošlite mi e-mail, takže mi bude vedieť viac potešenie čítať z vás vďaka.