Vhodna rasa psa

depholl napsal(a):
Máme čtyřletou fenku labradora a chtěli bychom si pořídit ještě jednoho psa. Rozhodujeme se mezi jack russell terierem ( nebo parson russell terierem), českým strakatým psem, rhodéským ridgebackem, norským lundehundem a maďarským ohařem krátkosrstým (no, málo jich není ). Moc ale nevím, jací jsou povahově, na internetu jsem toho moc nezjistila. Tak bych se chtěla zeptat, jestli s některým nemáte zkušenosti, nebo neznáte nějakou vhodnou rasu. Chtěli bychom psíka, který by byl snášenlivý k ostatním psům, hravý, energický, vhodný na agility,posušný (učenlivý) a aby moc netáhl na vodítku.

Inu, rozdíl ve jmenovaných plemenech je značný, proto by mě zajímalo, proč právě tento výběr ? Nejdříve musíte mít jasno, "k čemu" má sloužit a jaké podmínky (hlavně zaměstnání) jste mu schopni nabídnout s ohledem na váš čas, zájmy a denní režim. Jestli slovu "poslušný" přizuzujete pojem "výborně ovladatelný" a nebo, že může sem tam mít svoji hlavu. Paličáků je totiž (řekla bych) poměrně více, než-li psů, kteří poslouchají s nadšením. A pod pojmem temperamentní - je tím myšleno jen hravý a veselý a nebo že potřebuje spoustu pohybu aby byl šťastný? Také velikostní rozdíl mezi jackem a ridgebackem je obrovský. Tedy chcete raději malého anebo velkého?
O jackovi r.t. a rh.ridgebackovi vyšlo již několik knih v češtině a i internet skýtá obrovské množství informací o těchto plemenech. Parson je jackovi povahově velice blízko, jen je trochu větší a řekla byh i o něco klidnější (méně střelený ). Český strakatý pes je spíše průměr všeho, včetně výšky, ale podle mě s ohledem na jejich řídký výskyt, tedy počet chovaných jednců je to plemeno spíše neustálené a s malou možností výberu ch.s.. Ale protože mám ráda česká plemena, jistě bych ho doporučila a dovolila bych si pošťouchnout směr úvahy i k českému horskému psovi (podle mě výborný pes, bohužel počtem témeř k vymizení). Maďarský ohař je chytrý pes, akční, velmi sportovně založený, ale pořád je to ohař. Tedy lovecké plemeno... Ale máte labradora, tak proč ne druhého "lovečáka", že. A o posledním jmenovaném - lundehundovi... Asi za 3 týdny vyjde o něm článek ve Fauně. Je to zvláštní plemeno, roztomilé, příjemné, ale sehnat štěně bude dost pravděpodobně oříšek, protože v celém světě jich je pouhých 2000, z toho drtivá většina v Norsku a USA. Ale několk málo jedinců (do 10) je i v Čechách, tak třeba budete mít štěstí na jeden vrh, co by se mohl letos narodit. Nejlepší by bylo se spojit s paní Kosinovou (chovatelka těchto psů).
Protože mě připadá, že ve výberu velmi tápete, doporučuji vám si sepsat základní požadavky a tím zmenšit okruh možných plemen. Pak teprve soudit dle sympatií, ceny a dostupnosti pořízení štěněte. Rozhodněte se jak velkého, s jakou strukturou srsti, jak moc či málo pohybu a zaměstnání jste schopni psovi poskytnout, jestli chcete spíš domácího kamaráda, nebo akčního sporťáka. V neposlední řadě, jak moc musí být poslušný a jak náročný na výchovu k poslušnosti a vhodnému chování. Přeci jen je velký rozdíl mezi tzv.primitivními plemeny a např.ovčáckými plemeny.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

S labradorem jsem velmi spokojená, ale chtěla jsem zkusit zase něco jiného, asi radši nějakého menšího ( jako ten český strakatý pes), zvlášť proto, abych je oba najednou utáhla. Ta naše si totiž občas postaví hlavu a táhne a táhne. Jinak je ale velice poslušná. Jenže děcka( 13 a 9 let) ji furt někam berou a dva takoví labradoři, kteří chtějí za každou cenu zrychlit tempo...no, to by asi nezvládli. To je totiž její jediná vada - na vodítku dá občas zabrat. Netuším kde jsme udělali chybu,na volno chodí vcelku dobře, když ale ví, že ji táhne někdo slabší, tak..

depholl napsal(a):
S labradorem jsem velmi spokojená, ale chtěla jsem zkusit zase něco jiného, asi radši nějakého menšího ( jako ten český strakatý pes), zvlášť proto, abych je oba najednou utáhla. Ta naše si totiž občas postaví hlavu a táhne a táhne. Jinak je ale velice poslušná. Jenže děcka( 13 a 9 let) ji furt někam berou a dva takoví labradoři, kteří chtějí za každou cenu zrychlit tempo...no, to by asi nezvládli. To je totiž její jediná vada - na vodítku dá občas zabrat. Netuším kde jsme udělali chybu,na volno chodí vcelku dobře, když ale ví, že ji táhne někdo slabší, tak..

Jak naučit psa chodit na vodítku je velmi mnoho metod (mimo jiné najdete články i ve Fauně). Pokud si neporadíte výcvikovými metodami, zkuste sáhnout po pomůcce zvané "halti". Je to ohlávka na psa, která tahání psovi znepříjemňuje a psi s ní většinou tahat přestanou.
Co se týče toho výběru, velikost vám schvaluji. Teď si udělat jasno ještě v další aspektech . Ideální je vlítnout do jakéhokoliv atlasu, říci si, jaká velikost je maximální a jaká minimální, přidat si k tomu jaká srst je vyhovující, a doslova si všechna plemena vypsat a pak vyřazující metodou pokračovat ve škrtání...

Upřimně,nechci se vás dotknout....ale pokud nezvládnete labradora, který dle vašich slov si táhne kam se mu zamane.....tak nevím, nevím. Chovala jsem labradory víc jak deset let, předtím setry, nyní pitbully, ovšem neznám poddajnějšího a poslušnějšího psa než labíka:o)))

Značný rozdíl mezi plemeny, to je největší problém. Osobně mám radši větší psy, ale nevím, jestli by pro děti nebyl lepší menší pes, to ony mě totiž přemluvily na dalšího psa. Nápad pořídit si dalšího psa vlastně vznikl, když měli nedaleko nádherné štěňata jacka russella. Teď už jsou prodané, ale od té doby přemýšlíme o pořízení dalšího psa. Jack russell se mi zdá ale dost malý k naší Beky,a četla jsem, že bývá tvrdohlavý. Chtěli bychom s ním totiž občas zajít na nějakou tu soutěž poslušnosti, agility. Vyhovuje mi ale jeho velký temperament. Norský lundehund mě zase uchvátil tím, že mi přijde takový ještě ,,přírodní", taková lištička ( o povaze jsem ale toho moc nezjistila). Český strakatý pes je, jak jste psala, takový ,,kompromis", přijde mi velikostně nejvhodnější, o tom dost uvažuju. A ridgeback se mi líbí už strašně dlouho, nejsem si ale jistá, jestli by bylo dobré koupit dalšího velkého psa. A maďarský ohař se mi taky líbí.
Temperamentním myslím psa, který je plný života, hned se neunaví, má rád i delší procházky. Jelikož bydlíme na vesnici, tak když s Bekynou nejsme zrovna někde na výtetě, tahají ji děcka do lesa, ke přehradě, často pořádají s kamarády závody psů v běhu přez různé překážky, málokdy se stane, že by Beky jen tak polehávala na gauči. Nemusí být nějak extra neúnavný, ale aby mu nevadilo dovádění s dětma. Z toho důvodu nechci moc malého, ten by prostě Badynu a naše děcka nestíhal.
Jinak chceme krátkosrstého ( což všichni jmenovaní jsou) s jednoduše udržovatelnou srstí, vhodného jak pro dovádění s dětmi, tak na delší výlety nebo nějaké psí sporty, občas na nějaké soutěže poslušnosti, ale i občasné pomazlení. Takového rodinného psa

depholl napsal(a):
Máme čtyřletou fenku labradora a chtěli bychom si pořídit ještě jednoho psa. Rozhodujeme se mezi jack russell terierem ( nebo parson russell terierem), českým strakatým psem, rhodéským ridgebackem, norským lundehundem a maďarským ohařem krátkosrstým (no, málo jich není ). Moc ale nevím, jací jsou povahově, na internetu jsem toho moc nezjistila. Tak bych se chtěla zeptat, jestli s některým nemáte zkušenosti, nebo neznáte nějakou vhodnou rasu. Chtěli bychom psíka, který by byl snášenlivý k ostatním psům, hravý, energický, vhodný na agility,posušný (učenlivý) a aby moc netáhl na vodítku.

Jack Russell terriér je extrémně akční plemeno. Pokud chcete psa na agility a podobné srandy a hodláte se tomu skutečně věnovat, tak ho berte. Netahat na vodítku ho však musíte naučit. Za předpokladu správné socializace, výchovy a výcviku z něj budete mít veselého a akčního kamaráda, který bude pro každou srandu. Vyjímečně bude schopen i proležet odpoledne na gauči. Je však třeba myslet na to, že je to teriér, akční teriér. Nic vám nedá zadarmo a nad vším, co po něm budete chtít, bude přemýšlet. Jsou to i vynikající smečkoví psi, kteří nemají problém se skamarádit s každým.


Aneb:

Kdo neskáče, není jack.
Mají místo mosku z míčku kostku.
A jacků není nikdy dost.

Já sama jich mám pět. :o)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

depholl napsal(a):
Máme čtyřletou fenku labradora a chtěli bychom si pořídit ještě jednoho psa. Rozhodujeme se mezi jack russell terierem ( nebo parson russell terierem), českým strakatým psem, rhodéským ridgebackem, norským lundehundem a maďarským ohařem krátkosrstým (no, málo jich není ). Moc ale nevím, jací jsou povahově, na internetu jsem toho moc nezjistila. Tak bych se chtěla zeptat, jestli s některým nemáte zkušenosti, nebo neznáte nějakou vhodnou rasu. Chtěli bychom psíka, který by byl snášenlivý k ostatním psům, hravý, energický, vhodný na agility,posušný (učenlivý) a aby moc netáhl na vodítku.

Tahání na vodítku rozhodně není znak plemene, to je otázka jen a jen výchovy! Pokud to psa nenaučíte, je pak opravdu lepší nějaký menší, protože nemá takovou sílu... Ale myslím, že lepší je psa vychovat, než spoléhat, že ho "přetáhnu".
Opravdu ta jmenovaná plemena jsou hodně širokého spektra a myslím, že byste si měli lépe ujasnit, co vlastně chcete. Rozhodně bych nedoporučovala ridgebacka - pokud jste nezvládli na vodítku labrouše, můžete čekat potíže. Jsou to psi velcí, silní a dost samostatní v myšlení, častá je u nich dominance k jiným psům (hlavně u psů-samců). Dobře vychovat ridgebacka není podle mne úplně snadné... a moc takových ani neznám (plemeno podle mne doplácí na svoji "módnost", kdy si jej pořizují lidé, kteří toho o psech moc nevědí - tím nemyslím zrovna vás). Co se hmotnosti a síly týče, je na tom podobně s labradorem...
Maďarský ohař - to je torpédo! Mám sama taky labrouše a tak vím, že v mládí bývají bouřliváci - ale proti ohařům je to pohodička. A navíc ohařům ten temperament vydrží celý život. Zvažte to. Ohaři jsou krásní, ale potřebují zaměstnat, pracovat, a pokud chcete ovladatelnost před zvěří, potřebují lovecký výcvik... Znám lidi, co si pořídili ohaře, protože je teď taky módní, a nakonec skončili v zeleném, jako myslivci, protože pochopili, že bez toho jejich pes těžko bude úplně šťastný...
Teriéři - taky torpéda. Velcí psi, i když jsou temperamentní a venku k neutahání, často doma lehnou a je klid. Malí jsou v akci pořád (moje zkušenost, nevím, jakou mají jiní...). Jsou sebevědomí, veselí, hraví, tvrdohlaví, uštěkaní, pořád ve střehu, pořád v pohybu. Zvažte, zda na to máte nervy. Já mám teď ke dvěma větším psům malou vořešici, ve které je evidentně teriérů dost, a občas z ní šílím. Velcí psi jsou proti ní tak v klidu, v pohodě, vědomi si svojí síly a sebevědomí. Ona na všechno ňafe, všechno hned prožívá (třeba u veta, to byl boj...).
Lundehunda osobně neznám.
No, ve vašem výběru se objevují hlavně plemena v současnosti (maďar, russelové) nebo nedávné minulosti (ridgeback) módní... Nechci se vás dotknout a možná je to náhoda. Ale zkuste se řídit i něčím jiným, než že těchto psů je teď všude dost vidět. Sepište si preference, co je pro vás nejpodstatnější, co méně, co oželíte... Pak se podívejte, jaká plemena je splňují. A pak se podívejte, za jakým účelem ta vámi vybraná plemena vznikla a tudíž jaké mají předpoklady. Je např. škoda odnaučovat lovečáky lovit, když je spousta plemen neloveckých. A v neposlední řadě zjistěte, jaké má to plemeno nároky a co jste schopni mu dát. Aby vás vaše soužití nestresovalo, ale bylo potěšením pro oba! Je spousta méně atraktivních plemen, se ketrými je báječné bezproblémové soužití mnohem snahdněji dosažitelné...
Hodně štěstí ve výběru!

ilisek: Já to asi trochu přehnala, s tím jak táhne. Mě teda poslouchá, jde spíš o děti. Bývají s ní celé odpoledne venku. U nás na vesnici je to v pohodě, ale když s ní jdou do města, mám trochu strach, aby ji uhlídaly, je přecejen na ně moc silná a když se lekne, nebo prostě jen něco ucítí, začne táhnout. Není to pravidelně, ale občas se to prostě stane. Myslela jsem to spíš tak, někdo se totiž ptal, proč ne dalšího labradora, že by bylo lepší něco menšího, u čeho si můžu být jistá, že to děti fyzicky zvládnou, kdyby se stalo něco, čeho by se pes např. lekl. Prostě že dva labradory by asi nezvládli. Chci mít jistotu, že když je pustím se dvěma psama, že je oba zvládnou.

marcha: Nejde mi o to, že by byli právě v modě, ale tím že si je pořizuje více lidí, si jich člověk nejvíc všimne. A např. takového českého strak. psa nebo n. lundehunda jsem snad ještě ani naživo neviděla. A všichni mají společné to, co bych chtěla- mají krátkou srst ( abych je nemusela po každé procházce kartáčovat), mnoho energie ( což,přiznám se, teď nevím, jestli jsem to trochu nepřehnala). Bydlíme ale v rodinném domku se zahradou, patří nám pole a louka hned za ním, poblíž lesa a přehrady (kde s Beky často chodíme). Dopoledne jsme sice pryč, ale za Beky chodí často sousedka, taková paní v důchodě,co zvířata miluje. A děti přicházejí ze školy relativně brzo a berou Beky ven, kde s ní zústanou mnohdy celé odpoledne. O víkendu potom většinou chodíme na větší výlety, Beky utíká vedle kola, nebo jdeme pěšky. Prostě si myslím, že bych potřeby takového energičtějšího psa zvládla uspokojit. Na druhou stranu ale nechci, aby byl zas nějak moc přehnaně aktivní, právě proto jsem se ptala, jestli nemáte zkušenosti.

Mám doma tři psy (parsona j.r. teriéra,rhodeského ridgebacka a zlatýho retvívra). Ridgeback je aktivní pes,na děti opatrnej,ale oproti parsonovi je v klidu dobře vychovanej ridgeback netahne a zvladnou ho i menší děti Parson je hodně temperamentní potřebuje dostatek pohybu jinak se nudí a ničí zaradu já ty mé beru ke koním kde hravě zvladají držet krok s koníkama jsou vytrvalý a k neutahaní jak už někdo psal výše jen výjimečně prospí půl dne na gauči

Já bych k fence doporučovala tohohle tříletého klidnějšího a hodného a naprosto úchvatně zbarveného psa, připomínající českého strakatého psa z útulku v Ústí
http://nejpes.blesk.cz/pejsci/nezarazeni/william-centrum-ul.html
On je na stránkách Ústí černý ten jeho náhled jak bota, tedy ta fotka, http://utulek-ul.cz/osvojeni.php proto sem dávám ty jeho fotky soutěžní, tohle je pes, který vyhrává voříškiády a jeho povaha je terno.

Ze jmenovaných plemen bych byla jednznačně pro českého strakatého,ale musíte počítat s tím,že čekací doba na štěně je deší. Jako jediný nemá tak rozvinutý lovecký pud - pokud necháte děcka lítat v lese s ostatními, s největší pravděpodobností se naučí zdrhat. Jack je tropédo,šašek, ale taky tvrdohlavá teriéří palice, pokud si děti neumí zjednat respekt u labradorky, u jacka to nepůjde určitě. RR je velký pes, fyzicky ho děti nezvládnou, samci bývají často dominantnější k ostatním psím samcům, má velké lovecké pudy. Lundhound - u nás snad odchovaný jeden vrh, velice vzácný, bude určitě drahý, neznám ho,ale vycházím z toho,že i on patří mezi lovecká plemena,pracující samostatně,takže to mluví za vše. No a maďar super pes, ale opět nevychovaný velký lovec, to,že poslechne vás neznamená,že poslechne děti,až zmerčí srnčí

depholl napsal(a):
marcha: Nejde mi o to, že by byli právě v modě, ale tím že si je pořizuje více lidí, si jich člověk nejvíc všimne. A např. takového českého strak. psa nebo n. lundehunda jsem snad ještě ani naživo neviděla. A všichni mají společné to, co bych chtěla- mají krátkou srst ( abych je nemusela po každé procházce kartáčovat), mnoho energie ( což,přiznám se, teď nevím, jestli jsem to trochu nepřehnala). Bydlíme ale v rodinném domku se zahradou, patří nám pole a louka hned za ním, poblíž lesa a přehrady (kde s Beky často chodíme). Dopoledne jsme sice pryč, ale za Beky chodí často sousedka, taková paní v důchodě,co zvířata miluje. A děti přicházejí ze školy relativně brzo a berou Beky ven, kde s ní zústanou mnohdy celé odpoledne. O víkendu potom většinou chodíme na větší výlety, Beky utíká vedle kola, nebo jdeme pěšky. Prostě si myslím, že bych potřeby takového energičtějšího psa zvládla uspokojit. Na druhou stranu ale nechci, aby byl zas nějak moc přehnaně aktivní, právě proto jsem se ptala, jestli nemáte zkušenosti.

Vyžití, které popisujete, je pro psa super, ale myslím, že se nehodí pro každé plemeno. Lovečtí nebo vyloženě pracovní plemena totiž potřebují nejen lítat venku, ale i něco dělat. Unavit se jen fyzicky jim nestačí (ono je to často taky téměř nemožné), potřebují se unavit i psychicky. Takže záleží taky na tom, co venku se psem děláte. A měl by to být pes naprosto zvládnutelný dětmi, když s ním bývají samy venku (což myslím vylučuje ridgebacka).
Já mám kromě toho labrouše a vořešice taky beauceronku, velmi aktivní. Že bych ji vylítala jen tak venku, to nehrozí. Známky únavy začne jevit až když absolvuje celodenní výlet tři dny za sebou, a to spíš proto, že přes den nespí, než že by byla vyběhaná. Běh je pro ní způsob existence... Když jí vezmu jen tak ven a nevěnuji se jí (házení míčku, cvičení, stopy, hry), za chvíli začne hledat jinou zábavu - hlavně stopy zvěře... A to není lovečák. Oproti labradorovi je to opravdu rozdíl! S ním můžu kráčet krajinou zabraná do svých myšlenek (pokud někde není hnojiště plné lahůdek). S beauceronkou to nepřipadá v úvahu, pokud jí chci mít stále v dohledu a pod kontrolou (což samozřejmě chci), je to práce na plný úvazek, jsou to skutečně AKTIVNÍ procházky. Ne, že by neposlouchala - poslouchá 1000x líp než labrouš. Ale tu energii je těžké ukočírovat, a to i pro ni samotnou...
Nechci vás od ničeho odrazovat, jen chci upozornit na možná úskalí. Já sama jsem k labroušovi chtěla aktivnější, temperamentnější plemeno, na výcvik a práci. Moje představa se skvěle splnila, bosina je workoholička a snaživka, přesto je toho občas na mě dost (člověk není vždycky ve vrcholné formě). Tak abyste si zbytečně nepřidělali potíže, když teď máte psa, se ketrým všechno funguje skvěle

Tak já se přidám jen s vlastní zkušeností. Doma máme RR. Vybírali jsme krátkosrstého psa rodinného typu. Náš pes je absolutní kliďas a rád si pospí doma na gauči, ale zvládá dlouhé vyjížďky u koní nebo procházky. Prostě se přizpůsobí a nemusí mít 3hodinovou procházku každý den. Mého 4 letého bráchu miluje, od štěněte (pes je tříletý) k němu byl ohleduplný a brácha ho klidně může vést i na vodítku a pes ho respektuje :) Ze začátku měl celkem lovecké pudy, ale ted mu vyběhne srna nebo zajíc před nosem a on stojí, kouká na mě a čeká, co já na to. Včera viděl v dálce zajíce, tak se přišel "zeptat" a já ho pustila...utíkal asi 20 vteřin za zajíčkem a pak to otočil a přišel si pro pochvalu. Jen musím dodat, že ho pouštím opravdu vyjímečně, spíš jen tak nějak za "odměnu" a rozhodně neschvaluju psy lítající po lese a štvoucí zvěř! Asi rok jsem s ním zkoušela agility a šlo mu to, akorát ho nebavilo dlouhé nicnedělání mezi běhy, nejradši má prostě vyjížďku u koní (kolo, běh), kde může čuchat a zároveň se intenzivně proběhnout. Pro výcvik poslušnosti jsme si museli uvědomit, že je to pes, co o povelu přemýšlí a nic nedělá mechanicky. Podle mě je práce s přemýšlejícím psem možná o něco těžší, ale o to mě to víc baví. Nechtěla bych (omlouvám se) pudla, který si sedne jen protože to někdo prohodí mezi větama a on to má zafixované. Jediné, co nám neklape je srst :) sice jsou chlupy krátké, ale absolutně všude a vysavač to moc nebere
Shrnula bych to tak, že když je ridgeback vycvičený tak je vynikajícím společníkem k dětem na výlety i válení se doma, není ani extra aktivní (znám i vyjímky), ale Vaše nároky určitě zvládne a je to závislák, co svého pána opravdu miluje
A ještě dodám, že do dvou let to bylo trdýlko, kterému sem tam něco ušlo, pak se z něj stal ale "vážený pán" a když se dívá na dovádějícího si psa, tak má výraz, jakože on takovej nikdy nebyl a vždy se choval způsobně O takové změně povahy po dospívání si přečtete i v encyklopediích, ale my tomu nevěřili, ale opravdu je to pravda :)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Já jsem o tom přemýšlela a zatím mi přijde nejlepší ten český s. p., zvlášť velikostí. Zkoušela jsem si sepsat požadavky, ale k ničemu jsem nedošla Nemůžu odhadnout, jak by bylo těžké vychovat psa větší velikosti, protože Beky máme přibližně rok. Předtím žila u tchýně, které ale přerostla přes hlavu. Když nám ji dávala, byla neposlušná a dost při těle. Z tohoto důvodu byla výchova složitější. Teď už je z ní poslušný pes, ale občas jak už jsem zmiňovala, táhne nebo se za něčím rozeběhne a nereaguje na volání. Jinak je to hodný pes, ale pokud bych měla takové psy dva, asi bych to nezvládla. Neodhadnu, jestli bychom zvládli např. ridgebacka vychvat jako malé štěně, nebo jestli by z něj vyrostl obrovský, v určitých situacích nezvládnutelný pes. Nevím, jestli ty občasné problémy s Beky jsou kvůli tomu, že jsme ji neměli od štěněte, nebo ji prostě nezvládli vychovat. Český strak p. je velikostně přijatelnější. A ještě bych se vás chtěla zeptat, kamarádka mi doporučila border kolii, ta je v porovnání s č.strak. psem jaká? (zvlášť aktivitou)

Border kolie je velmi akční pes, který potřebuje denně zaměstnat. Agility, pasení nebo cvičák, to si myslím že potřebuje. Nemyslím, že by to byl pes vhodný pro vás. Český strakáč mi z toho Vašeho výběru vychází dobře. Co takhle krátkosrstá kolie?

Tak jsem listovala v encyklopedii psů a našla jsem nějaká další zajímavá plemena- schillerův honič, slovenský kopov, malý musterlandský ohař, kooikerhondje, braťanský ohař. Taky se mi líbil bígl. Kdysi jsem slyšela, že jsou dost neposlušní, ale v knize o tom nebyla ani zmínka. Tak bych se vás htěla zeptat, jak to s nimi je?

depholl napsal(a):
Tak jsem listovala v encyklopedii psů a našla jsem nějaká další zajímavá plemena- schillerův honič, slovenský kopov, malý musterlandský ohař, kooikerhondje, braťanský ohař. Taky se mi líbil bígl. Kdysi jsem slyšela, že jsou dost neposlušní, ale v knize o tom nebyla ani zmínka. Tak bych se vás htěla zeptat, jak to s nimi je?

Vy si vybíráte samá lovecká plemena! Holt, as se budte muset stát myslivcem... Schillerův honič se snad u nás ani nevyskytuje. A pokud ano, je to čisto čistě lovecký pes, který potřebuje lovecké upotřebení. Co se týče práce, platí to samé i o slovenském kopovovi a malém müsterlandském ohaři. Ti se sehnat sice dají, ale jak píši, jsou to psi pro myslivce (článek o kopovovi je i ne Fauně). Bretaňský ohař a kooikerhondje jsou také lovecká plemena, ale hodí se i do rodiny, jako rodinní psi. Jsou velice milí, jemní a citliví. Bezkonfliktní a poměrně snadno učenliví. Dá se ovládnout jejich lovecké snažení a udžet ho od běhání po lese za zvěří. Ale stále jsou to lovečtí psi. Bígl je také lovecké plemeno, ke všemu poměrně paličaté, a i když je to rodinný pes, který neskutečným způsobem byl v jednu dobu moderní (je hezký), já bych ho přílliš nedoporučovala. Jsou to paličáci, kteří se sice naučí základní poslušnosti a i někdy poslechnou, ale rádi jednají dle svého a většina z nich tíhne k běhání po lese za zvěří. Snadno se z nich stanou "lesní výletníci". Také se většina bíglů veeeelmi dllouho učí čistotě v domě. I když je bígl opravdu výborný k dětem (na vodítku je pro ně snadný a přistupuje na jejich bláznění a nekoordinované pohyby), bez vodítka bych je s dětmi nikam do přírody asi nepustila. Každý tíhneme k jiným plemenům, ale z tohoto výčtu bych vám doporučila jen bretaňského ohaře (článek je také ve Fauně), případně i kooikiho. Ten však u nás půjde sehnat asi také velmi těžko...

Beagle je kapitola sama pro sebe. Opravdu mají hodně tvrdou "palici". Znám jich víc než deset a jen jeden je schopen chodit bez vodítka. Samozřejmě záleží na tom jak se mu majitel věnuje, ale pokud jste vy zviklí na labradora, je beagle s poslušností na druhém konci žebříčku obtížnosti.
Moje sestra měla NO, 2 něm. dogy. Naprosto skvěle vycvičené. Pak se "zamilovala" do beagla. Koupila. Dnes už jej nemá, ale říká níkdy víc. Po vesnici poslouchala docela slušně, ale do přírody na procházku nikdy bez vodítka. Několkrát jí i utekla, jednou po týdnu hledání volal pán že má asi jejího psa. Přijeli pro ni a ona ležela na pohovce a dělala že je nezná. Podotýkám že se doma měla výborně.

depholl napsal(a):
Tak jsem listovala v encyklopedii psů a našla jsem nějaká další zajímavá plemena- schillerův honič, slovenský kopov, malý musterlandský ohař, kooikerhondje, braťanský ohař. Taky se mi líbil bígl. Kdysi jsem slyšela, že jsou dost neposlušní, ale v knize o tom nebyla ani zmínka. Tak bych se vás htěla zeptat, jak to s nimi je?

Být vámi, tak se do lovečáků zas tak nehrnu... Poohlížela bych se spíš mezi ovčáckými nebo takovými těmi "sportovními" plemeny... Chcete-li si ušetřit pozdější nervy a zklamání, v první řadě se řiďte tím, pro jaký účel plemeno vzniklo - to od něj můžete čekat.
Bígla nedoporučuji určitě. Znám jich několik osobně a bez ohledu na vyžití, péči páníčků a snahu o výcvik, všichni aspoň jednou za čas vyrazí na "hon". Holt honič, s tím nic nenaděláte. Je to pes vyšlechtěný k tomu, aby kilometry a kilometry štval zvěř po stopě - a tak to dělá, jakmile má příležitost... Ty nervy by mi za to nestály!

Já lovečáky nevybírám záměrně, jen jsem ještě nenarazila na psa ,,jiného druhu", který by mě zaujal. Pokud víte o nějakém, který není špatný napište . Taky, pokud se můžu zeptat, jaké máte psy vy ( teda pokud máte) a jacíjsou?

Jak už jsem psala tak my máme RR, ale napadá mě ještě pointer - taky atletický typ, tempo zvládne, není hyperaktivní (jen aktivní :), ale je to zase lovečák.... Majitelka koní, kam chodím pointery chová, můžete se podívat na rakya.ic.cz. Myslím, že by je zvládlo dítě a nejsou zas nějak paličatí, jak to ale mají s útěky za zvěří nevím. Třeba tady někdo bude vědět.

Pokud se vám líbí lovečáci, co takhle bernský honič? Krásné elegantní plemeno, střední velikost, barvou něco mezi jack russel teriérem a českým strakatým psem (bráno s trochou nadsázky), uvádí se u nich, že při správné výchově jde o pesany poměrně poslušný, bezkonfliktní a přátelský... Samozřejmě je to honič, takže je tam otázka zvládnutí loveckýho pudu, chtělo by to zkušenosti někoho kdo toto plemeno má.

Anebo projet nabídku útulků, je v nich spousta překrásných a hodných zvířat, od štěňat přes psí puberťáky až po starší a klidnější pesany

Tak jsem zpět s dalšími plemeny: basenži, entlebušský salašnický pes,staford, německý brakýř,kromfohrlander, sibiřský husky (bohužel zase dost rozdílní...)

Ehm, toho staforda vyřazuju

Jo a ještě jak dobře se dají sehnat případně kolik stojí? Dají se sehnat i bez pp?

depholl napsal(a):
Tak jsem zpět s dalšími plemeny: basenži, entlebušský salašnický pes,staford, německý brakýř,kromfohrlander, sibiřský husky (bohužel zase dost rozdílní...)

Jéžiši kriste... ještě jsem nepochopila klíč podle kterého vybíráte plemena... předtím jste tu měli JRT, ČSP, RR, lundehunda a maďara... ale tohle je fakt další darda...
Silně pochybuju že se nikde nepíše o povaze basenžiho - rozhodně není poslušný a učenlivý v tom smyslu, že by ocenil že se budete věnovat nějakému výcviku, řekla bych že s agility u něj fakt nepochodíte je to samorost par excellence...
U huskouna to samý v bledě modrým... plus bonus navíc - opravdu si myslíte, pokud vás na vodítku tahá retrívr, že zvládnete odnaučit tahání na vodítku u původně saňového velmi aktivního psa?
Staford - vzhledem k tomu že jste chtěli snášenlivost k ostatním psům - no comment...
Německý brakýř - neznám osobně, ale je to lovečák tak to už hovoří samo za sebe...
Kromfohrlander - neznám

Ujasněte si co od psa chcete, co mu můžete nabídnout a dobře si to rozmyslete... to co tady píšete na mě působí jakože listujete atlasem psů a koukáte na obrázky - jé tohle není špatný, jé tenhle vypadá zajímavě, jé tenhle je taky pěknej... a to dle mého není zrovna nešťastnější způsob výběru psa

Opravdu hledám v atlase, ale ne podle obrázků. Staforda (8 měs. štěně) má známá. O basenžim moc o povaze nenapsali. U haskyho psali, že je aktivní, oddaný, věrný, má přátelskou povahu a mile se chová k dětem, není ho ale vhodné chovat v panelovém domě. Entl. sal. pes je zase (podle atlasu) vhodný k dětem, inteligentní, učenlivý, snadno ovladatelný, přátelský. Všimla jsem si, že v atlase je 99% psů bez záporných vlastností ( případně se o povaze moc nedozvíte), tak proto se ptám.

A k tomu tahání na vodítku: Máme ji od jejích cca dvou let, kdy jsme si ji vzali od příbuzných strašně nevychovanou, rozmazlenou a neposlušnou. Za ten asi rok co ji máme se hodně zlepšila, ale chůze na vodítku není úplně stoprocentní (když s ní jdou děti, tak někdy zezačátku táhne, pak se uklidní). Víc ji asi nedokážu vychovat ale na procházky se s ní chodit dá.

depholl napsal(a):
Jo a ještě jak dobře se dají sehnat případně kolik stojí? Dají se sehnat i bez pp?

Čím méně známé plemeno si vyberete, tím bude dražší. Protože pokud ho tu nezná ani většina diskutujících, tak to už je co říct. U takových plemen si tipuji že to pod třicet tisíc nepůjde.Bezpapíráky neznámých plemen neseženete, navíc i kdyby ano, měla bych strach z povahy. Jinak opravdu si nevybírejte psa podle vzhledu! Máte rodinu, máte děti, nejste sama. Všechna plemena jsou určená pro někoho. Někdo si může dovolit husky někdo zase lovečáky. Pro rodinu s dětmi vybírejte spíše ze společenských psů. Další retrívr by taky nebyla dle mého špatná volba(tahání na vodítku není charakteristická vlastnost plemene). Jak jsem řekla, potřebujete psa co nebude příliš aktivní, bude mít rád děti a cizí psy, nebudete se muset ho bát pustit v lese na volno, že ano? Jsou plemene, která hůře snáší děti, nebo psy. Lovecká zase budete pořád muset hlídat. I takový husky má hodně silný lovecký pud. Nevím jak vy, ale já sleduju ráda i přírodu kolem sebe a proto jsme si vybrala, absolutně nelovecké plemeno. Opravdu si sepište všechny požadavky na papír. Vezměte si atlas plemen psů či něco podobného. A dívejte se tam i na povahu nejenom na vzhled. Všechny vlastnosti, které jsou uváděny i třeba na internetu jako negativní, si představte v desetkrát větší síle. Pořád toto plemeno chcete? Pokud jste smířená, že budete u loveckého plemene jezdit na výcvik, skládat zkoušky a nebudete takového psa pouštět samotného s dětmi, tak potom si můžete říct: ano takového psa chci. Když víte, že budete psa pouštět s dětmi, tak taky víte, že občas ho někde i uvážou, když půjdou si něco koupit, nebo ho odepnou z vodítka apod.. Když s dětmi nejste, nemůžete ovládat jejich chování. Plemen je spousta, nenašla jsem skutečně klíč, jaké plemeno by jste chtěla. Proto vám asi ani neporadím přímo jaké plemeno. Ale já si takto vybírala psa pro sebe. šáhla jsme si na svědomí a věděla jsem, že nejsem dost aktivní na borderku, nechci aby mi pes utíkal za zvěří. Aby byl poměrně dobře cvičitelný, měl rád lidi i psy apod. Podle toho jsem dál vybírala...

depholl napsal(a):
Opravdu hledám v atlase, ale ne podle obrázků. Staforda (8 měs. štěně) má známá. O basenžim moc o povaze nenapsali. U haskyho psali, že je aktivní, oddaný, věrný, má přátelskou povahu a mile se chová k dětem, není ho ale vhodné chovat v panelovém domě. Entl. sal. pes je zase (podle atlasu) vhodný k dětem, inteligentní, učenlivý, snadno ovladatelný, přátelský. Všimla jsem si, že v atlase je 99% psů bez záporných vlastností ( případně se o povaze moc nedozvíte), tak proto se ptám.

V atlase píšou moc pěkné věci, ale myslete realisticky. Podívejte se také, na co byl pes šlechtěný a na co využívaná.
Skoro o každém plemeni vám napíšou, že je přátelský, inteligentní, vhodný k dětem...

A zrovna před několika dny jsem se dívala na informace o Basenji. Vyskytl se jeden krasavec u nás. A věřte, že se toho na netu o nich dá najít dost a jsou to lepší informace, než najdete v atlasu. Stačí se podívat na nějaké stránky chovek nebo na klubové stránky. Tam toho o všech plemenech píšou dost. Na netu toho najdete o pravdu mraky snad o všech plemenech, tak nehledejte ve strohých atlasech.

jandria napsal(a):
Čím méně známé plemeno si vyberete, tím bude dražší. Protože pokud ho tu nezná ani většina diskutujících, tak to už je co říct. U takových plemen si tipuji že to pod třicet tisíc nepůjde.Bezpapíráky neznámých plemen neseženete, navíc i kdyby ano, měla bych strach z povahy. Jinak opravdu si nevybírejte psa podle vzhledu! Máte rodinu, máte děti, nejste sama. Všechna plemena jsou určená pro někoho. Někdo si může dovolit husky někdo zase lovečáky. Pro rodinu s dětmi vybírejte spíše ze společenských psů. Další retrívr by taky nebyla dle mého špatná volba(tahání na vodítku není charakteristická vlastnost plemene). Jak jsem řekla, potřebujete psa co nebude příliš aktivní, bude mít rád děti a cizí psy, nebudete se muset ho bát pustit v lese na volno, že ano? Jsou plemene, která hůře snáší děti, nebo psy. Lovecká zase budete pořád muset hlídat. I takový husky má hodně silný lovecký pud. Nevím jak vy, ale já sleduju ráda i přírodu kolem sebe a proto jsme si vybrala, absolutně nelovecké plemeno. Opravdu si sepište všechny požadavky na papír. Vezměte si atlas plemen psů či něco podobného. A dívejte se tam i na povahu nejenom na vzhled. Všechny vlastnosti, které jsou uváděny i třeba na internetu jako negativní, si představte v desetkrát větší síle. Pořád toto plemeno chcete? Pokud jste smířená, že budete u loveckého plemene jezdit na výcvik, skládat zkoušky a nebudete takového psa pouštět samotného s dětmi, tak potom si můžete říct: ano takového psa chci. Když víte, že budete psa pouštět s dětmi, tak taky víte, že občas ho někde i uvážou, když půjdou si něco koupit, nebo ho odepnou z vodítka apod.. Když s dětmi nejste, nemůžete ovládat jejich chování. Plemen je spousta, nenašla jsem skutečně klíč, jaké plemeno by jste chtěla. Proto vám asi ani neporadím přímo jaké plemeno. Ale já si takto vybírala psa pro sebe. šáhla jsme si na svědomí a věděla jsem, že nejsem dost aktivní na borderku, nechci aby mi pes utíkal za zvěří. Aby byl poměrně dobře cvičitelný, měl rád lidi i psy apod. Podle toho jsem dál vybírala...

Máte naprostou pravdu, vybírat plemena, která nikdo nezná, je v tomhle případě naprostá kravina. A co třeba takový pudl střeďák, dalmatin, kólie nebo šeltie? To by nešlo? Já bych se ubírala tímto směrem...

jandria napsal(a):
Čím méně známé plemeno si vyberete, tím bude dražší. Protože pokud ho tu nezná ani většina diskutujících, tak to už je co říct. U takových plemen si tipuji že to pod třicet tisíc nepůjde.Bezpapíráky neznámých plemen neseženete, navíc i kdyby ano, měla bych strach z povahy. Jinak opravdu si nevybírejte psa podle vzhledu! Máte rodinu, máte děti, nejste sama. Všechna plemena jsou určená pro někoho. Někdo si může dovolit husky někdo zase lovečáky. Pro rodinu s dětmi vybírejte spíše ze společenských psů. Další retrívr by taky nebyla dle mého špatná volba(tahání na vodítku není charakteristická vlastnost plemene). Jak jsem řekla, potřebujete psa co nebude příliš aktivní, bude mít rád děti a cizí psy, nebudete se muset ho bát pustit v lese na volno, že ano? Jsou plemene, která hůře snáší děti, nebo psy. Lovecká zase budete pořád muset hlídat. I takový husky má hodně silný lovecký pud. Nevím jak vy, ale já sleduju ráda i přírodu kolem sebe a proto jsme si vybrala, absolutně nelovecké plemeno. Opravdu si sepište všechny požadavky na papír. Vezměte si atlas plemen psů či něco podobného. A dívejte se tam i na povahu nejenom na vzhled. Všechny vlastnosti, které jsou uváděny i třeba na internetu jako negativní, si představte v desetkrát větší síle. Pořád toto plemeno chcete? Pokud jste smířená, že budete u loveckého plemene jezdit na výcvik, skládat zkoušky a nebudete takového psa pouštět samotného s dětmi, tak potom si můžete říct: ano takového psa chci. Když víte, že budete psa pouštět s dětmi, tak taky víte, že občas ho někde i uvážou, když půjdou si něco koupit, nebo ho odepnou z vodítka apod.. Když s dětmi nejste, nemůžete ovládat jejich chování. Plemen je spousta, nenašla jsem skutečně klíč, jaké plemeno by jste chtěla. Proto vám asi ani neporadím přímo jaké plemeno. Ale já si takto vybírala psa pro sebe. šáhla jsme si na svědomí a věděla jsem, že nejsem dost aktivní na borderku, nechci aby mi pes utíkal za zvěří. Aby byl poměrně dobře cvičitelný, měl rád lidi i psy apod. Podle toho jsem dál vybírala...

Máte naprostou pravdu, vybírat plemena, která nikdo nezná, je v tomhle případě naprostá kravina. A co třeba takový pudl střeďák, dalmatin, kólie nebo šeltie? To by nešlo? Já bych se ubírala tímto směrem...

lusta napsal(a):
Máte naprostou pravdu, vybírat plemena, která nikdo nezná, je v tomhle případě naprostá kravina. A co třeba takový pudl střeďák, dalmatin, kólie nebo šeltie? To by nešlo? Já bych se ubírala tímto směrem...

Tak tak, tyhle plemena mně taky přišly na mysl. Ještě třeba špic ve střední velikosti? Kolii má moje sestra, miluje lidi psy děti. Snese se i se psy se kterými se jiní nesnesou. Ale vzhledem, je to opravdu jinde než ste si vybírala... a pokud by jste chtěla krátkosrsté plemeno, tak by asi taky nevyhovovaly. No na srst si myslím že nej je z tohoto dlouhosrstá kolie, ta srst nepotřebuje česat každý den, ale v době přelínávání ano, taky česat častěji za ušima. Jinak si myslím, že je to plemeno akorát pro vás... Půjde klidně s dětmi je snadno cvičitelná, nemá lovecké pudy(je to původně ovčácký pes). Na procházce netáhne. Není aktivní tak jako borderka, hodně se zabaví i sama. Ovšem, jde o to nakolik Vám záleží na vzhledu.

jandria napsal(a):
Tak tak, tyhle plemena mně taky přišly na mysl. Ještě třeba špic ve střední velikosti? Kolii má moje sestra, miluje lidi psy děti. Snese se i se psy se kterými se jiní nesnesou. Ale vzhledem, je to opravdu jinde než ste si vybírala... a pokud by jste chtěla krátkosrsté plemeno, tak by asi taky nevyhovovaly. No na srst si myslím že nej je z tohoto dlouhosrstá kolie, ta srst nepotřebuje česat každý den, ale v době přelínávání ano, taky česat častěji za ušima. Jinak si myslím, že je to plemeno akorát pro vás... Půjde klidně s dětmi je snadno cvičitelná, nemá lovecké pudy(je to původně ovčácký pes). Na procházce netáhne. Není aktivní tak jako borderka, hodně se zabaví i sama. Ovšem, jde o to nakolik Vám záleží na vzhledu.

Kolie je super pes to mohu potvrdit,na výchovu celkem snadná.Ale že jo je to taky stále pes a znám i případy kdy v nesprávných rukou to není zas až tak užasný pes.Rozhodně teda nenechat růst jak dříví v lese...takže uvádět jen superlativa mi přijde zcestné.Sice lovecké pudy nemá,ale v případě když nezakročíte ihned když se pokusí nějakou tu zvěř prohnat,můžete ji chytat po lese stejně jak lovečáka.Jestli táhne nebo ne,není žádný znak,ale pouze to že kolie Vaší sestry netáhne.Moje taky netáhnou,ale protože jsem je to naučila-nenarodili se tak...Sama se taky nezabaví,moje jsou třebas dost aktivní,protože to po nich vyžaduji.Prostě to nejsou gaučáci a ani hyperaktivy-spíše takový zlatý střed.Jo a jěště bych dodala,že to není pes na dril,ale na citlivý přístup.No nevím raději bych byla kdyby si zadavatelka vybrala jiné plemeno....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

No o vzhled mi nejde (nechtěla bych snad jen něco typu chrta nebo pitbula), ale chtěla bych krátkosrstého, abych ho nemusela po procházce čistit, jelikož bydlíme poblíž vody, tak aby rychle uschnul a nezůstávaly by po něm všude chlupy. O šeltii jsem už kdysi uvažovala ( chtěli jsme si už jednou pořídit psa, ale pak z toho sešlo, protože jsme dostali naší labradorku), ale vadí mi na ní už zmińovaná srst.

frogiska napsal(a):
Kolie je super pes to mohu potvrdit,na výchovu celkem snadná.Ale že jo je to taky stále pes a znám i případy kdy v nesprávných rukou to není zas až tak užasný pes.Rozhodně teda nenechat růst jak dříví v lese...takže uvádět jen superlativa mi přijde zcestné.Sice lovecké pudy nemá,ale v případě když nezakročíte ihned když se pokusí nějakou tu zvěř prohnat,můžete ji chytat po lese stejně jak lovečáka.Jestli táhne nebo ne,není žádný znak,ale pouze to že kolie Vaší sestry netáhne.Moje taky netáhnou,ale protože jsem je to naučila-nenarodili se tak...Sama se taky nezabaví,moje jsou třebas dost aktivní,protože to po nich vyžaduji.Prostě to nejsou gaučáci a ani hyperaktivy-spíše takový zlatý střed.Jo a jěště bych dodala,že to není pes na dril,ale na citlivý přístup.No nevím raději bych byla kdyby si zadavatelka vybrala jiné plemeno....

Já s tím psem v podstatě žiju, asi máme skutečně ideál:)... nevím nikdy se nepokusil nic ulovit, zajíce totálně ignoruje... I když my máme psy v rodině ceý život... Výchova je u každého psa nutná, ale myslím si, že je pořád snažší než u jiných plemen. Je opravdu dobře ovladatelný. Povaha absolutně skvělá, opravdu nepotřeboval nějakou ráznou výchovu. Já bohužel u něj nevidím absolutně žádnou chybu. Je čistotný, je hodný, klidný, rád si hraje, jelikož jsme pořád venku, je tam s námi. Ale není to pes, co by potřeboval tolik pohybu jako borderka. Ani není zvlášť uštěkaný(krom toho, že občas štěká na ptáčky). A opravdu to není jediná kolie... moje sestra absolvovala i tábor s koliemi... je ovšem pravda, že z některých CHS jsou netypičtí jedinci, ale to bohužel u každého plemene. Já jediné negativum u kolie spatřuji v tom, že ta srst se musí česat, ovšem oproti jiným plemenům je to ještě relativně v klidu. Chs ze které máme kolii je opravdu dobrá:), nevím všichni sourozenci jsou úplně stejní. A to co je nutné ke všem psům jako základní výchova(sedni lehni ke mně apod), a to že musí dostávat najíst a podobné věci, to snad zadavatelka zvážila... To bude potřebovat jakékoliv plemeno. Jen vidím, že u kolií je to opravdu podle mého relativně v pohodě. Lovecký pud by mít neměli, je to ovčácké plemeno, dřív se takoví jedinci nepouštěli k chovu, bohužel dnes ano. Hodně se dívat na rodiče při výběru psa. Opravdu se mě to vyplatilo. Povaha se hodně dědí, pokud jsou rodiče psa bázliví je pravděpodobnost, že bude bázlivé i štěně, ale taky nemusí může zdědit povahu po babičce. Vždy je lepší vybírat štěně z vrhu, které není ustrašené. Mělo by jít za vámi jako za návštěvou, k nám se štěňátka vrhli okamžitě, starší psi na nás koukali s odstupem, ale po chvíli se mazlili všichni. Viděli sme i babičku a tetu štěňat. I když už kolie rozhodně není štěně, tak tyhle zážitky mi utkvěly v paměti. Opravdu moc milá paní a já jsem jí vděčná, že prodala tak úžasného psa. Ano kolie rozhodně není na dril, ale je k ní potřeba normální citlivý přístup. Je ji potřeba jako každé štěně socializovat, i úžasné hodné plemeno, může vypadat v jiných rukou jinak. S povahovými rysy a schopnostmi se pes rodí a je jen na člověku jak tyto vlastnosti rozvine. Bohužel se rodí i extrémy agresivních psů bez ohledu na výcvik(většinou agresivní i rodiče). Je jich minimum, ale taky se to může stát. V dobrých rukou se tato vlastnost dá eliminovat, jiné ruce ji můžou naopak posílit...

jandria napsal(a):
Já s tím psem v podstatě žiju, asi máme skutečně ideál:)... nevím nikdy se nepokusil nic ulovit, zajíce totálně ignoruje... I když my máme psy v rodině ceý život... Výchova je u každého psa nutná, ale myslím si, že je pořád snažší než u jiných plemen. Je opravdu dobře ovladatelný. Povaha absolutně skvělá, opravdu nepotřeboval nějakou ráznou výchovu. Já bohužel u něj nevidím absolutně žádnou chybu. Je čistotný, je hodný, klidný, rád si hraje, jelikož jsme pořád venku, je tam s námi. Ale není to pes, co by potřeboval tolik pohybu jako borderka. Ani není zvlášť uštěkaný(krom toho, že občas štěká na ptáčky). A opravdu to není jediná kolie... moje sestra absolvovala i tábor s koliemi... je ovšem pravda, že z některých CHS jsou netypičtí jedinci, ale to bohužel u každého plemene. Já jediné negativum u kolie spatřuji v tom, že ta srst se musí česat, ovšem oproti jiným plemenům je to ještě relativně v klidu. Chs ze které máme kolii je opravdu dobrá:), nevím všichni sourozenci jsou úplně stejní. A to co je nutné ke všem psům jako základní výchova(sedni lehni ke mně apod), a to že musí dostávat najíst a podobné věci, to snad zadavatelka zvážila... To bude potřebovat jakékoliv plemeno. Jen vidím, že u kolií je to opravdu podle mého relativně v pohodě. Lovecký pud by mít neměli, je to ovčácké plemeno, dřív se takoví jedinci nepouštěli k chovu, bohužel dnes ano. Hodně se dívat na rodiče při výběru psa. Opravdu se mě to vyplatilo. Povaha se hodně dědí, pokud jsou rodiče psa bázliví je pravděpodobnost, že bude bázlivé i štěně, ale taky nemusí může zdědit povahu po babičce. Vždy je lepší vybírat štěně z vrhu, které není ustrašené. Mělo by jít za vámi jako za návštěvou, k nám se štěňátka vrhli okamžitě, starší psi na nás koukali s odstupem, ale po chvíli se mazlili všichni. Viděli sme i babičku a tetu štěňat. I když už kolie rozhodně není štěně, tak tyhle zážitky mi utkvěly v paměti. Opravdu moc milá paní a já jsem jí vděčná, že prodala tak úžasného psa. Ano kolie rozhodně není na dril, ale je k ní potřeba normální citlivý přístup. Je ji potřeba jako každé štěně socializovat, i úžasné hodné plemeno, může vypadat v jiných rukou jinak. S povahovými rysy a schopnostmi se pes rodí a je jen na člověku jak tyto vlastnosti rozvine. Bohužel se rodí i extrémy agresivních psů bez ohledu na výcvik(většinou agresivní i rodiče). Je jich minimum, ale taky se to může stát. V dobrých rukou se tato vlastnost dá eliminovat, jiné ruce ji můžou naopak posílit...

Však já tohle vše vím,máme doma rovnou chlupáče dvaJinak tedy co je malinko u nás jiného je to "lovení" zrovna nedávno to náš haˇfon zkusil,no po 20minutách ho to přešlo(vysvětlili jsme mu že tak to teda ne)Jinak máme asi doma stejného psa...tedy toho s PP,je úpně povahově stejný,jak ten Váš,pak máme fenku bez a tam je to malinko jiné,ale to by bylo na stašně dlouhé povídání.Víte já to řeknu na rovinu,prostě bych si nepřála aby "naše" plemeno měl na popud někdo,kdo neví co vlastně chce,vybírá si podle atlasu a jěště není schopen si nic zjistit,povahu představit a jěště ta otázka jestli se tu dají ta málopočetná,či vůbec vyskytující se plemena u nás sehnat bez pp.To podle mě kandidát vhodný pro kolii prostě není a jako kolií obdivovatel,jsem chtěla uvést na pravou míru.Bohužel i kolie se dá zkazit...no nic tady je problém ta srst,což teda podle mě paní zas vůbec tato plemena nezná.....možná je to i výhoda

depholl napsal(a):
No o vzhled mi nejde (nechtěla bych snad jen něco typu chrta nebo pitbula), ale chtěla bych krátkosrstého, abych ho nemusela po procházce čistit, jelikož bydlíme poblíž vody, tak aby rychle uschnul a nezůstávaly by po něm všude chlupy. O šeltii jsem už kdysi uvažovala ( chtěli jsme si už jednou pořídit psa, ale pak z toho sešlo, protože jsme dostali naší labradorku), ale vadí mi na ní už zmińovaná srst.

Údržby srsti u šeltie bych se zas tak nebála. Máme doma dvě a za poslední rok jsme je snad ještě ani nekoupali - přitom se nás všichni ptají, jak o ně pečujeme, že jsou pořád takové načesané a čisté (houby - samoúdržbové jsou). A chlupy nenechávají nikde krom dobu línání. To mi tedy krátké chlupy z krátkosrstého psa po celý rok zanechávané po bytě vadí víc než 2x do roka týden dlouhých chlupů. Jednou jsem si u kamarádky vrazila do paty chlup z labrouše, a že šel skoro dva centimetry do hloubky, to by se mi se šeltičím chlupem nikdy nestalo.

A co patterdale teriér? popis z jedné stránky :
Patterdale teriér je živý a bystrý pes, který se nerad podřizuje. Ke svým majitelům je však velmi milý a má rád děti, s nimiž je schopen navázat pěkný vztah. K cizím lidem se může projevovat rezervovaně. Je dobrý hlídač, ale není agresivní. Má silný hlas, není však zbytečně uštěkaný. Je výborný společník na zahradu i na lov. Je rychlý, miluje pohyb a je ovladatelnější než většina ostatních teriérů. Patterdale teriér se umí podřídit lidem, horší je to však s ostatními psy, nad kterými rád dominuje, šarvátky ale zbytečně nevyhledává. V rodině se chová klidně, na honitbě nebo při jiné akci vyjadřuje přirozenou ostrost a energii. Je skvělý aportér a je vhodný pro soutěže agility, flyballu nebo nově se rozvíjejícího coursingu. Rád aportuje i z vody. Patterdale teriér je ideální plemeno především pro myslivce, je však příjemným společníkem i pro zbytek rodiny. Je to nenáročný a milý pes, který své páníčky má opravdu rád.

je to sice zase lovecký pes...

tuhle diskuzi sleduju od začátku...docela jsem se bavila, ale už mě to přešlp....co si radši nepořizovat žádného? Padlo tady tolik dobrých nápadů, které by Vaše požadavky splňovaly a Vy si pořád melete svou s plemeny, které jsou cokoliv jiného jen ne vhodné k účelu pro jaký psa chcete.

Tak to jsem ráda, že jsem vás aspoň pobavila. Psa si pořídit chci. Jednoho už mám a ničeho nelituji ( mimochodem taky lovečák), teď chci druhého. S výchovou zkušenosti mám, s výběrem ne, proto jsem založila tuto diskuzi. Lidi v mém okolí mají různé psy a ani o jednom nemůžu vyloženě říct, že by se k nám do rodiny nehodil. A psa nevybírám sama, přihlížím i na nápady a požadavky zbytku rodiny, proto se některá plemena od sebe značně liší. A jaké že tu byla pro mě ideální plemena? Zatím jsem nebyla s žádným stoprocentně spokojená, tak prostě hledám dál. Vy jste nejspíš hned věděla jakého psa si pořídit, viďte?

Taky to tu sleduji od začátku a když vidím ten rozptyl ve vámi navrhovaných plemenech (navíc většina z nich je pro vaše požadavky vyloženě nevhodná) tak mi přijde, že vlastně vůbec nevíte co byste chtěli za plemeno. Pokud vám jde o povahu tak co prohlídnout nabídku útulků. Třeba Vám tam padne do oka nějaký pěkný pes, a vybírat můžete rovnou i podle povahy ( o té vám v lepších útulcích řeknou docela dost), třeba už bude i částečně vychovaný. Já už mám z útulku třetího psa a nedám na ně dopustit. Vybírám tak, aby se ke mě hodil právě povahou, na vzhledu už mi záleží málo. Navíc jednou jsem si z útulku vzala psíka, protože mi přišlo, že je takovej ošklivka, že si ho nikdo jinej nevezme a po roce mě lidi zastavovali a ptali se jaké je ten krasavec plemeno Navíc psík z útulku se na člověka fakt hodně naváže a dovede být opravdu vděčný. A většinu těch plemen co tu píšete lidi stejně běžně neznají, takže jejich zástupce stejně budou považovat za voříška.

O psovi z útulku už jsem uvažovala, ale chtěli jsme si tentokrát pořídit štěně, také pro to, že dospělý pes se hůř naučí novým věcem. Taky si myslím, že by si naše labradorka líp zvykla na štěně než na dospělého psa. A nejde mi o to mít zástupce nějakého plemena, klidně bych si vzala voříška, ale vzhledem k tomu, že chci štěně bych se bála, co z něj vyroste.

depholl napsal(a):
No o vzhled mi nejde (nechtěla bych snad jen něco typu chrta nebo pitbula), ale chtěla bych krátkosrstého, abych ho nemusela po procházce čistit, jelikož bydlíme poblíž vody, tak aby rychle uschnul a nezůstávaly by po něm všude chlupy. O šeltii jsem už kdysi uvažovala ( chtěli jsme si už jednou pořídit psa, ale pak z toho sešlo, protože jsme dostali naší labradorku), ale vadí mi na ní už zmińovaná srst.

Tohle mě pobavilo. Nechcete psa typu pitbulla, ale sama jste psala o stafordovi.


Mně se ze zdejších návrhů zamlouvá český strakatý pes (jsou to moc fajn psíci, ale výchovu také potřebují), jack russel teriér, krátkosrstá kólie (většinou snadno vychovatelný pes) a její menší kámoška šeltie (u které vám vadí srst).


Bígla bych zavrhla (není snadné jej vychovat a zvlášť když s ním mají chodit děti), stejně tak maďarského ohaře (hyperaktivní a velcí psi) a vůbec většinu lovečáků tady. Možná, že byste výchovu těchto psů zvládla vy, ale sama píšete, že s ním budou chodit ven i děti, a proto bych jim to neztěžovala výběrem paličatého nebo hyperaktivního lovečáka...

No toho staforda má známá. Má 8 měs. štěně. Moc hodné, hravé. Známá vede kroužek, kde ho bere s sebou a on obětavě přináší každý míček a snáší mazlení s dětmi, opravdu bezvadný. Když jsem se ale potom mrkla na charakteristiku na internetu, sama jsem to zavrhla. A na toho bígla jsem se ptala jen tak, spíš pro zajímavost, protože jsem o nich dost slyšela a v encyklopedii se o tom ani nezmínili. O tom čsp stále uvažuji, přijde mi zatím nejlepší, celkem i ten jrt.