Uživatel s deaktivovaným účtem

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o názor na případné pořízení pejska v následující situaci.
Po psu toužím od dětství, ale nikdy předtím jsme psa doma neměli, takže jsem pejskař-začátečník když pominu ty kilometry textu co mám o psech za ty roky načtené. Před čtyřmi lety to už sice vypadalo na spadnutí, dokonce už jsem měla i v chovatelské stanici zamluvené štěně z konkrétního vrhu, ale fenka ten rok nakonec nezabřezla a já jsem následující rok ležela dvakrát více než měsíc v nemocnici a následující rekonvalescence mi taky moc prostoru nedávala. Momentálně jsem samozřejmě už naprosto zdravá, mám před sebou poslední rok na vysoké a současně si jeden až dva dny v týdnu přivydělávám (víkendy). Bývám pryč buď od cca půl páté ráno do dvou odpoledne nebo od dvanácti do devíti večer, jedná se tedy o práci na směny. Jde o potravinářský provoz, takže vzít psa se sebou je nereálné. Přes týden mám času dost a školu 15 minut od domu, takže není problém odskočit si domů i během vyučování. Naneštěstí jak už to na VŠ bývá je i tenhle rozvrh nepravidelný - každý den v týdnu jinak.
Mám trochu obavy jak by pes, tím spíše malé štěně, takový režim zvládal. Jednak bych byla 1 - 2 dny v týdnu pryč v kuse nějakých devět hodin bez možnosti jej vyvenčit a pak je tu ta nepravidelnost mezi jednotlivými dny. Bydlím sice ve společném bytě s maminkou a bratrem, ale i když se s nadšením vrhají ke všemu huňatému odmítají jakoukoli zodpovědnost za pravidelné venčení, byť jen jeden den v týdnu. Pokud půjde o jednorázovou krizovou situaci typu nemoc tak prý ano, ale pravidelně ne - prostě pořídíš si ho, tak je tvůj - my si s ním budeme hrát a mazlit se, krmit, venčit, chodit k veterináři a uklízet po něm budeš ty.
Na jedné straně jsem si řekla, že prostě ten rok počkám a psa si pořídím až budu mít normální práci s pravidelným režimem, na druhé straně, jak říká kamarádka, už nikdy v životě až do důchodu nebudu mít na psa tolik času jako mám teď a pokud mám dnes "venčící problém" jeden až dva dny v týdnu pak ho budu mít pět dní (ale přece si psy nepořizují jen důchodci a ženy v domácnosti, tak se to musí dát nějak udělat ). Prozatím jsem rozhodnutá čekat, ale říkám si jestli nedělám chybu. Trochu mě do toho nového rozvažování nakoplo i to, že dvě moje nejlepší kamarádky během posledních pár měsíců přišly o své pejsky
takže jsem ztratila možnost si na nich vylévat své pejskařské sklony. Samozřejmě se chci vyvarovat toho, že v pohnutém citovém rozpoložení poběžím a přinesu si štěně - to by bylo dost nezodpovědné a nefér vůči němu. Proto taky píšu sem - aby mi to pomohlo roztřídit si myšlenky a zodpovědně se rozhodnout.
Díky každému, kdo to dočetl až sem, dvojnásob díky tomu, kdo napíše svůj názor .
Uživatel s deaktivovaným účtem

burunduk
napsal(a):
Přeju správný utřídění myšlenek. Neporadím Vám, musíte sama... já bych ve Vašem případě a s Vašim přístupem si psa pořídila.
Jakou rasu jste si vyhlídla?
Děkuji za odpověď. Už asi před nějakými šesti sedmi lety jsem si vyhlédla dlouhosrstou kolii a zatím mě to ještě nepustilo .
Kolie dlouhosrstá, super volba, mám ji, už je to babička je jí 12 let, ale nikdo by ji ten věk nehádal.A to ještě byli kolie, ted´ už takové nejsou, mám bohužel nový oper. systém a disk a nejde mi sem vložit fotka, snad to nějak vykoumám. Jestli můžu poradit, tak vybírej po pracovních rodičích, a takových už moc není, nevím teda co máš s ní v plánu.
Myslím, že si štěně klidně můžete pořídit, vždyť to že je pes 9 hodin sám je normální u většiny lidí, co pracují, 8,5 hodin práce + něco doprava tam a zpět. Musíte si akorát uvědomit nějaký věci - jakmile se vrátíte, musíte se psem ihned ven, tedy i o půlnoci při odpolední směně a také hned potom brzy ráno, nebude žádné dospávání po pozdním návratu domů z práce, psi a štěňata zvláště většinou stávají velmi brzy, třeba už v 5 nebo v 6. A také to, že samozřejmě štěně vám v takovémhle případě bude dělat louže a bobany doma dlouho, třeba i půl roku, protože prostě tak dlouho nevydrží a u psa velikosti kolie to už pak nebudou žádné mininehody, ale pořádná nadílka. Taky je třeba počítat s tím, že vám štěně za tak dlouhou dobu nepřítomnosti toho dost v bytě zničí. Pokud si toto všechno uvědomujete a počítáte s tím, tak si myslím, že není problém.
Úplně ti rozumím. Přesně tohle jsem řešila já. Před 5 lety nám umřel pejsek a od té doby jsme se celá rodina novému bránili. Já jsem ho nechtěla právě proto, že jsem si uvědomovala nemožnost být s ním doma, pravidelné venčení každé 4 hodiny, atd. Nicméně před 2 měsíci naši z ničeho nic přivedli domů štěně - čivavu. Přes můj prvnotní strach o to, že ho nezvládneme vychovat, přes nemožnost venčení se s ním sžívám a jde to. Zatím je to štěně, takže na záchod chodí doma na plenu, chodím s ním 1x denně večer ven. Někdy si ho beru do práce, je děsně společenský. Myslím, že záleží na tobě, jak se k tomu postavíš, ale pes by u tebe neměl trpět, když o tom přemýšlíš, jsi zodpovědná. A věř mi, že i ostatní členové rodiny s ním půjdou ven - už jen proto, aby se ukázali světu, že mají tak roztomilé stvoření doma
Takže promysli a neboj se toho. Bude to miláček všech!
Proč ne? I při takovém nepravidelném režimu si pes zvykne A pak, jak bude práce, bude to už pravidelný režim. Mám doma v bytě dva pejsky a zvládám to při třísměnném provozu, všecko jde, když se chce
A to nejsou žádní drobečci mám australského ovčáka a novofundlandského psa. Takže jsou to psi co vyžadují dost pohybu... Co se týká novofundlandí slečny, ta ani ne, je to takový "malý" flegmošek a kliďas, ale australanda potřebuje dělat opravdu dost. Chodím s něma jen na jednu velkou vycházku- minimálně to bývá hodinu a to fakt jen někdy, zpravidla jsme venku 2 a více hodin podle počasí a podle toho kam zrovna jdeme
Takže je opravdu vymezit si čas na psa a pak to bude v pohodě. Po ranní příjdu z práce, ani neobědvám a beru psiny hned ven, jím až večer, takže já to docela dost žeru
Akorát jako štěně vám bude dělat opravdu hodně neplechy... Záleží hlavně taky na temperamentu psa. Novofundlandka byla relativně v klidu, ale jak přibyl aussík, tak to byl přírodní živel a spoustu nám toho zničila.... Uklidnila se až po roce, takže je potřeba počítat i s takovými ztrátami Ale nelituju, už bych bez psa nikdy nemohla být
Uživatel s deaktivovaným účtem

mám labradora a taky bývá sám doma 9 až deset hodin ,ale prostě je to z práce okamžitě domů a ven se psem ,jídlo ,nákup a ostatní prostě až potom,pes je na prvním místě,pokud to takhle budeš brát jde to,no je pravda že než si zvykl trošku si byt okousal a upravil k pohledu svému ale ted už je to v pohodě
Uživatel s deaktivovaným účtem

Lidičky díky všem za odpovědi. Pokud bych pořizovala pejska, tak to bude až tak přelom srpen/září tak mám ještě čas to promyslet a zatím aspoň můžu předběžně okukovat inzerci, jestli se neobjeví v nabídce kolií štěňátka, co by byla v tu dobu k odběru.
byla jsem v podobné situaci... před sebou tři roky výšky, navíc kombinace dvou škol, jedna s dojížděním (tam jsem brala psa první semestr s sebou, přežili to:o))), ale i druhý obor sice ve stejném městě, ale dojez 50minut. rodiče totéž, je tvůj nestaráme se. taky nepravidelný režim, díky měnícímu se rozvrhu. ale šlo to a psice se naučila, zvykla si a všechno bez problémů. šla bych do toho, ale doporučuji pokud to časově vyjde si štěně pořídit cca ten srpen/září než začne semestr nebo ve zkouškovém... prostě na první zhruba měsíc dva je to vhodnější. jinak bych se toho nebála, promyšlené to máte dobře, takže proč ne. nepíšete sice jak dlouho ještě budete do školy chodit, ale je to celkem jedno, protože po roce už pes bude navyklý na to zůstat doma sám třeba 9hodin každý den (tím myslím kdybyste dokončila školu a šla do práce) ...
Love vera

XXX.XXX.68.148
Hello good day i am happy to connect with you my name is vera i will be happy to Talk to you please send me mail so that you will know me more pleasure to read from you thanks
(verazokaya@hotmail.com)
Dobrý deň, dobrý deň Som rád, že sa s vami spojiť volám sa vera Budem rád s vami hovoriť, prosím pošlite mi e-mail, takže mi bude vedieť viac potešenie čítať z vás vďaka.