Dobrý den, mám tříměsíční štěně jorka a snažím se ho připravovat na budoucí výcvik povely sedni a ke mně. Problém je, že venku, ačkoli ji každou chvilku přivolávám, aniž bych ji dávala zpět na vodítko, přiběhne na ke mně zkrátka jen když se jí to hodí a když nechce tak utíká, zvlášť když něco venku najde a nechce, abych jí to sebrala...A doma když se snažím o nějaké náznaky sedni, tak stačí jen to slůvko sedni a fenka ztratí zájem o pamlsek i hračku, kterou se jí snažím motivovat, aby si sedla a mohla být odměněna a radši jde pryč. Jaký na to máte názor? Mám s výcvikem ještě počkat, protože je malá a nesoustředěná? Ale mám dojem, že základní povel ke mně by ani teď ignorovat neměla (samozřejmě jsem začínala přivoláním na jméno a odměnami a potom k tomu připojovala ke mně a ze začátku to brala hlavně jako hru, zkušenosti se psy mám, ale toto je mé první štěně) Děkuji za názory.
Uživatel s deaktivovaným účtem

arkana
napsal(a):
Dobrý den, mám tříměsíční štěně jorka a snažím se ho připravovat na budoucí výcvik povely sedni a ke mně. Problém je, že venku, ačkoli ji každou chvilku přivolávám, aniž bych ji dávala zpět na vodítko, přiběhne na ke mně zkrátka jen když se jí to hodí a když nechce tak utíká, zvlášť když něco venku najde a nechce, abych jí to sebrala...A doma když se snažím o nějaké náznaky sedni, tak stačí jen to slůvko sedni a fenka ztratí zájem o pamlsek i hračku, kterou se jí snažím motivovat, aby si sedla a mohla být odměněna a radši jde pryč. Jaký na to máte názor? Mám s výcvikem ještě počkat, protože je malá a nesoustředěná? Ale mám dojem, že základní povel ke mně by ani teď ignorovat neměla (samozřejmě jsem začínala přivoláním na jméno a odměnami a potom k tomu připojovala ke mně a ze začátku to brala hlavně jako hru, zkušenosti se psy mám, ale toto je mé první štěně) Děkuji za názory.
Je to všechno o vztahu se psem, pro štěně musíte být středobod světa, prostě osoba, se kterou je neustále legrace, tahá odnikud krásné hračky a dobré jídlo a vůbec je mnohem zajímavější než cokoliv jiného. Když tohle budete mít, půjde všechno ostatní snadno.
Ohledně toho ke mně, co se stalo, že už to nebere jako hru? Něco jste očividně pokazila. Venku se určitě vyhněte používání povelu ke mně, když si nejste jistá, jestli přiběhne. Prostě povel můžete vydat jen tehdy, když víte, že bude splněn - pes se zrovna dívá na vás a nemá nic zajímavého, nebo když máte možnost si jeho splnění vynutit. Budujete podmíněný reflex - ke mně - přijdu - dobrý pocit. Jakmile něco chybí, reflex se nevytvoří a na nějaké ke mně se vám pes vykašle, protože pro něj nebude nic znamenat. Co se týče dobrého pocitu, musíte mít něco, co ten pes opravdu chce - hru, hračku, kterou ovšem nemá normálně k dispozici, kterou chce a se kterou si za odměnu pohrajete, nebo nějaké dobré jídlo, zase, něco, co jinak pes nemá. Co konkrétně bude motivovat vašeho psa, to musíte objevit sama.
Ohledně toho sedni - tady jste něco pokazila zcela určitě, když místo podmíněného reflexu sedni - sedím - dobrý pocit máte sedni - odcházím. Začala bych úplně znovu, místo sedni ale vymyslete nějaký jiný povel, odměnu dávejte do takové výšky, aby si pes sám přirozeně sedl a pak teprve přidávejte povel a pochvalu. Asi jste z toho udělala velkej vopruz nebo stres, když pes reaguje odchodem.
Dobrý den, já mám čivavu a když jsem ji učila sedni ( a pak trochu i lehni), tak jsem vždycky řekla povel, zatlačila ji na zadek, aby si sedla a pak ji pochválila a třeba dala pamlsek, aby věděla, že to bylo správně. A to jsem opakovala pořád dokola, až jsem asi byla tak otravná, že to začla dělat :-D Samozřejmě to chce zkusit párkrát, pak dát pauzu a pak zase zkoušet. Chce to vážně trpělivost... A rozhodně bych nečekala, až pes vyroste, protože "starýho psa novým kouskům nenaučíš" :-)
radmenka
napsal(a):
Dobrý den, já mám čivavu a když jsem ji učila sedni ( a pak trochu i lehni), tak jsem vždycky řekla povel, zatlačila ji na zadek, aby si sedla a pak ji pochválila a třeba dala pamlsek, aby věděla, že to bylo správně. A to jsem opakovala pořád dokola, až jsem asi byla tak otravná, že to začla dělat :-D Samozřejmě to chce zkusit párkrát, pak dát pauzu a pak zase zkoušet. Chce to vážně trpělivost... A rozhodně bych nečekala, až pes vyroste, protože "starýho psa novým kouskům nenaučíš" :-)
No, a to je právě možná to, co zadavatelka dělala - a výsledek?,,už byla tak otravná, že štěně začalo místo sedání odcházet já bych se v první řadě zaměřila na radostné okamžité přivolání jak radili přede mnou, soustředění na motivaci, navádění do požadovaných poloh třeba pouze pamlskem - a hlavně - nenásilně, občas, po chvilkách - protože pokud se pes naučí, že spolupracovat s páníčkem je super hra, bude se bez problémů učit v jakémkoliv věku. Kdyby se zvířata učila jen jako mladá - tak by se toho stáří nedožila
Já bych to ve třech měsících až tak nehrotila, je to mimino. Pracovala bych jenom na vzájemném vztahu a když na zavolání přiběhne pochválila bych ho. Povely velmi opatrně. Např. u mě povel "ke mě" znamená, že pes musí přijít bezpodmíněčně, takže tam bych byla opravdu opatrná. Jak tady už někdo psal, netlačtě na pilu, všechno zvolna a jenom krátce, ať štěně neotrávíte. Radši s ním hrajte psí hry, kde se vy budete prezentovat jako "alfa", to je důležitější v jeho věku, než splněný povel, který v podstatě ještě plně nechápe.
Každý druh psa i každý jedinec se učí nejen rychleji a druhý pomaleji, ale i plemeno má svoje předpoklady pro rychlé a bezproblémové učení. Nemůžete proto srovnávat učení německého ovčáka, jorkšíra, čivavy nebo kavkazana. Ve své podstatě učíte povely všechny pejsky stejně jen některé plemeno má předpokaldy pro rychlejší postup ve výcviku. U plemene, kde tento rychlý postup není přichází na řadu nesmírná trpělivost cvičitele a zárověň i umění výcvik psovi neotrávit a neznechutit dřív než něco pejska naučíte.