esssi
napsal(a):
Mně jde hlavně o to, abych mohla bejt v klidu a nemusela je všechny nonstop hlídat, abych se nemusela hroutit, že když nějaký dítě zakopne o psa, pes ho sežere nebo mu tím to dítě nějak ublíží....
Tak takhel bych k tomu vůbec nepřistupovala. Malé dítě a pes by neměli být pohromadě bez bedlivého dozoru ani vteřinu. Nikdy nevíte, kdy jednomu z nich "hrábne", kdy psu přepne a začne vnímat dítě jako kořist, nebo naopak kdy dítě začne zkoumat, co se stane, když psu vrazí do oka pastelku...
esssi
napsal(a):
No tak takový věci fakt moje děti nikomu nedělaj....já čekala, že se někdo ozve...nemůžu sledovat tři děti nonstop, to fakt nejde...
Pokud je nemůžete sledovat nonstop, tak musíte mít nějaké místo, kam psa bezpečně zavřít. Prostě absolutně neexistuje, aby byl pes s malými dětmi bez dozoru. Můžete být stokrát přesvědčená "vždyť on je tak hodný" a "vždyť oni takové věci vůbec nedělají", ale po sto první se něco stane a následky můžou být tragické. Na žádného psa na světě (a ani na žádné malé dítě) se v tomhle ohledu nemůžete stoprocentně spolehnout. A je jedno, jestli je pes fundlák, rotvajler, nebo pitbul.
My žijeme s foundláky přes dvacet let, prvního jsem měla z útulku ke dvěma malým dětem. Momentálně máme akční hrdinku, která děti miluje a s jakýmkoli zvířetem si chce hrát, takže volně běhající morče by zřejmě utopila. Doma máme okolo 20°C, takže pes je klidně s námi, i když pokud nejsme doma je venku. Jinak si najde místo podle potřeby tepla, v noci si vleze i ke mě do postele. ALE má sice práh bolestivosti velmi vysoko, nechá si vše líbit ovšem pokud se vyleká, reaguje NF podobně jako jiný pes, byť ne třeba tak razantně. I tak bych dávala na hry s dětmi pozor. Jinak vše záleží na výchově. Co se týče velikosti, měli jsme psa metrákového, naše slečna má 50 kg, tam se to taky dá vybrat. Jednoznačně je foundlák k dětem ideální
ilisek
napsal(a):
Nádherná fotka chlupáče s číčou
Děkujeme, to je vloni v létě, dostali jsme kocourka z popelnice a odkojili, dneska už je mu přes rok a má jenom tuhle chlupatou matku a dost tvrdou výchovu. Nosila ho za hlavu, ještě dneska když se raduje ho popadne a vytírá s ním. Tady už je roční
inusanka
napsal(a):
Děkujeme, to je vloni v létě, dostali jsme kocourka z popelnice a odkojili, dneska už je mu přes rok a má jenom tuhle chlupatou matku a dost tvrdou výchovu. Nosila ho za hlavu, ještě dneska když se raduje ho popadne a vytírá s ním. Tady už je roční
No tak to je fakt skvělý! Jsou úžasní oba
Máme asiatku a ta klidně pustí i kočku do své misky a společně na nabaští, to samé platí i o malé špicce, tu nachá taky aby ji vyzobala něco z misky a děti to asiatka miluje. Ono spíše záleží jak se který pes vychová a jaký máte k tomu přístup. Pokud je od malička štěně zvyklé na děti a ostatní zvířata tak se s nimi kamarádí, žere a spí.
esssi
napsal(a):
ok, v tom případě žádný pes nebude :)
Nebrala bych to tak tragicky, mě kdysi děti (rok a 5 let) vyrůstaly s ovčákem a boxerem, taky v bytě. Jasně, že nebyli bez dozoru v tom smyslu, že bych je všechny zavřela spolu a nechala je být, ale zase jsem jim nestála furt za zadkem, to opravdu nejde. Prostě s rozumem, děti musí vědět, že psu se neubližuje a pes pokud je s nimi od štěnda zpravidla děti bere velmi dobře. My měli boxera před dětmi, přijal je úžasně, měl neskutečnou trpělivost s jejich hrami. Pokud je to dům a pouštím psy ven a jsou tam i děti, tak bych je tam taky nenechala samotné. V bytě to většinou máte pod kontrolou , pořád se prochází, kouknete po nich, kde kdo je a tak. Pokud se psi uloží ke spánku, děti je musí nechat být, nenechala jsem děti, aby psům hrabaly do misek (i když se v pohodě dělily se psem o rohlík), ale jde spíš o to určit pravidla, dopřát psu klid na spaní, na žrádlo. Vám by mohla vyhovovat fenka zlatého retrívra, vybírala bych s PP (pro jistotu povahy retrívra) a nejlépe z chovky, kde mají malé děti a štěnda jsou s nimi v kontaktu od narození. Rozhodně ne odněkud z kotce. A pokud budete rozumně vychovávat (děti i psa) tak je mizivá možnost, že by nastal problém. Naopak myslím, že děti které vyrůstají se psem jsou odolnější, vyrovnanější a budují si od dětství zravý vztah k živým bytostem obecně.
lukema
napsal(a):
Dlouhé courání venku? Obří chlupatá plemena toho moc nenacourají, zvláštˇv létě.. Rychle se unaví, také rychle stárnou a za pár let máte psa, který sotva leze. Pokud chcete nějakého psa na "dlouhé courání" a ne na" krátké procházky, když není horko", tak na chlupaté obry zapomeňte...
Jo, přesně takhle píše naprostý laik, případně člověk, co zná majitele/chovatele velkých psů, kteří je mají jen na štěňata, výstavy, či bububu za plotem Takový pes žije stále jen v kotci, či na malém dvorečku, výběhu a nezná nic, natož pravidelný pohyb
Tito "majitelé/chovatelé" pak šíří tyhle babské řeči o tom, že jinak pes žít nemůže, protože je VELKÝ A CHLUPATÝ
Škoda slov pro ně i takové jako ty, co o tom vědí há!
Jak se píše níže, pes, co je od mládí zvyklý pravidelně chodit, je dostatečně nasvalený a často s majitelem courá po procházkách, tůrách a výšlapech, dokáže nachodit víc než dost, ač je obří a chundelka! A že takových majitelů a jejich obřích chundelek znám dost, sama k nim také patřím.
Záleží hodně na tom, jak se psu věnujete a na co je zvyklý. Když jsme si v osmi měsících brali tu naši akční hrdinku ze dvora, nevěděla co jsou to procházky a na první jsme málem zkolabovaly obě - ona námahou z 1 km cesty polem a já strachy. Dneska hodíme v soboru ráno v -15°C 4 kiláky, mladá posnídá a hodila by si to ještě jednou. A to ona to má 2x, protože lítá po poli. Stařeček Mimi i ve 12ti letech a slepý denně dvakrát chodil, byť už jen opravdu procházku. Foundlák s námi též jezdil na kanoi, je to jen o zvyku, péči a ponechání dost času na odpočinek
Není chlupatý pes jako chlupatý, Několik let chováme leonbergry a ti dva dřívější měli rádi procházky, ale často a méně km, Co máme současného leona , tak tomu nevadí běhání po lese třeba 3 hodiny a vůbec není utahaný, spíš mu vadí když jde domů. Na svůj věk , osm a půl rokuje pořád temperamentní a vitální , pohyb mu činí radost a vyžaduje jej. U něj máme SAO- fenku a ta vyloženě šetří pohybem, je jí pět a půl, procházky miluje také, ale běžet někdy za zajícem, to prostě ne, je to zbytečné, stejně jej nechytí a tak se jen podívá, U ní je výhoda ta, že ji nevadí ani vedro nad třicet a klidně se vyhřívá na sluníčku, také ji nevadí mráz. Znala jsem leona, který ušel se svým pánem a desítky kilometrů, vše záleží na tom jak jej člověk vychovává a jaké má zvíře dispozice.