Ahoj, u mého voříška byla diagnostikována PRA. Zatím za světla vidí, ve tmě je to horší. Tak by mě zajímaly vaše zkušenosti - co je dobré psa naučit či navyknout dokud ještě vidí, co pak může soužití usnadnit. Na co dávat pozor, čeho se vyvarovat apod., aby jsme mohli nadále žít co nejaktivnější život. Ocením zejména osobní zkušenosti, díky!
Tak z vlastní zkušenosti: Obří NF oslepl na jedno oko v osmi letech, to jsme se stěhovali do nového. Od té chvíle jsme upravili domácí prostor aby mohl volně chodit a venku jsme střídali několik procházek. Začala jsem ho sžívat s netradičními povely - vpravo, vlevo, pozor nespadni, nahoru, dolů, ........ Hodně jsem na něj tleskala, lépe se orientoval. V deseti letech plně oslepl prakticky ze dne na den, týden to bylo hrozné, držel správný směr, ale vzdálenost neodhadl a buď někde narazil, nebo se někam zabarikádoval. Venku to taky bylo horší, ale rychle jsme si zvykli, chodil bez vodítka, spousta lidí, co nás potkávali nevěděli, že pse je slepý. Hrál si s vnučkama, očuchával venku pesemesky, očurával a když cítil nějakého toho třídního nepřítele, pěkně se rozčílil. Na procházkách si to podle mého užíval a i se těšil.
inusanka
napsal(a):
Tak z vlastní zkušenosti: Obří NF oslepl na jedno oko v osmi letech, to jsme se stěhovali do nového. Od té chvíle jsme upravili domácí prostor aby mohl volně chodit a venku jsme střídali několik procházek. Začala jsem ho sžívat s netradičními povely - vpravo, vlevo, pozor nespadni, nahoru, dolů, ........ Hodně jsem na něj tleskala, lépe se orientoval. V deseti letech plně oslepl prakticky ze dne na den, týden to bylo hrozné, držel správný směr, ale vzdálenost neodhadl a buď někde narazil, nebo se někam zabarikádoval. Venku to taky bylo horší, ale rychle jsme si zvykli, chodil bez vodítka, spousta lidí, co nás potkávali nevěděli, že pse je slepý. Hrál si s vnučkama, očuchával venku pesemesky, očurával a když cítil nějakého toho třídního nepřítele, pěkně se rozčílil. Na procházkách si to podle mého užíval a i se těšil.
Děkuji za rady. Ta moje fenečka je takový třeštidlo nesoustředěný, nedovedu si představit, jak bude fungovat - i po třech letech snahy si plete sedni a lehni, vpravo vlevo mi přijde jako utopie... Na druhou stranu je asi výhoda, že je menší, tak se s ní líp manipuluje než s NF.
Těším se na další zkušenosti a tipy, díky!
Já bych hlavně chodila po stejných místech, on byl už důstojný kmet, ale znám i slepé pejsky, kteří běhají. Hlavně se musí bezpečně orientovat, pes nevyužívá zrak tak primárně jako my a občas jsem si opravdu říkala, jestli něco nevidí. Neviděl.
Tady si jako slepý hraje s vnučkou
Můj kokršpaněl začal slepnout v 8 letech (umíral ve 14 a asi od 11 let byl slepý zcela - rozeznal snad jen světlo/stín). Celý život to byl neuvěřitelně akční pes, rád aportoval a nevzdal se toho ani po oslepnutí. Hozený míček v přiměřené vzdálenosti vyčmuchal a přinesl k nám dle volání nebo tleskání. V místnosti se trochu upravil nábytek a hlavně se nepřemísťoval, naučil se bezvadně orientovat. Venku sice chodil trochu nejistě, ale jakmile jsem ho připnula na vodítko, vyprsil se a poklusával si vedle mě celkem v pohodě. Měli jsme časem domluvená gesta přes vodítko, které značily, že se zahybá doleva, doprava, schody nahoru (na lehké zatáhání 2x směrem vzhůru pes už zvedal přední packy do výšky a očekával vzestup), schody dolů (vodítko do vodorovné polohy táhnout směrem před ním) apod. Prostě jsem mu dělala vodícího člověka. V místnosti jsme na něj volala, tleskala, nebo klepala třeba o židli, aby věděl, kam jít. Dobré je i poťukávání do podlahy. Pokud byl ve volném prostoru třeba na zahradě, tak si tam chodil a počuchával, jak se mu zachtělo, i když občas se kapku motal a i někam narazil (málo), ale nijak se tím nestresoval. To házení míčku si vynucoval opravdu až do posledních dní, to ho nepřestalo bavit nikdy. Samozřejmě mu chvíli trvalo, než ho našel, ale i to ho bavilo, hrozně u toho vrtěl ocasem. No a k osobám si samozřejmě vždycky musel přijít čuchnout poblíž, aby identifikoval kdo u něj zrovna je. Pes přijímá nejvíce informací nosem, slepota pro něj není tak dramatická jako pro lidi.
taradorizp
napsal(a):
U nás sousedovi oslepl jezevčík (také neúnavný aportér) a pán mu dal do míčku malou rolničku :) Pejsek takhle aportoval do té doby, než umřel.
Bezva tip, díky! Všem díky za rady... snad se nějak sehrajeme. Navíc má Zuzka vodicího psa, což mi přijde, že jí hodně pomáhá