Pes vs. partner

Pro mne určitě za B.

Sednete-li si . . . asi bych dala přednost partnerovi . . .
zvířata dát pryč - nejlépe ke příbuzným
Měli jsme 2 kočky , dcera "přitáhla" 6iletou labradorku , která kočky
likvidovala. . .
Dalo to práci , trvalo to dýl , spřátelily se a to doslova ,ale zažili jsme horké
chvilky.
Jsme v domku , oddělit je , když bylo třeba bylo snadnější než ve 2+1

a nejde je oddělovat? někdy ty zvířata vycejtí, že prostě to zvíře k nim patří a neublíží mu.postupem času. moje fena žere na potkání všechny myši,krysy.. a domácí potkan byl u nás dycky v bezpečí. a to měl přepravku,kterou by fena zdolala během chvilinky a nikdy ju to nenapadlo

No, na jednu stranu je to divné... ale obě naše zvířata tu budou ještě tak 10 let a pak nastává faktický problém, co s nimi. Vzhledem k tomu, že problémem je moje čuba tak bych ji musela dát pryč. Představte si, že se musíte vzdát svých miláčků, ona je jinak zlatá.

Když se s někým vidíte 3x tak nevíte, jestli se k sobě hodíte, víte jen jestli se chcete vidět počtvrté. Pravděpodobnost, že zrovna naše kombinace by byla ta pravá, je malá. Ale otazníček "Co kdyby" mi v té hlavě stále visí.

u mě by vyhrál pes.at si mě tady ukamenujou.ale my jsme jediná jistota kterou ti psi (kočky,koně,...) maj a z toho bych vycházela. chlap se bez vás o sebe postará, obejde, ale pes ne. když budete oba chtít, určitě se najde nějakej kompromis. třeba v baráu,že jeden bude venku,druhej doma, nepíšete,jestli je kočka bytová,nebo venkovní. v bytě může mít taky každý zvíře svůj prostor, a zvykat tak,že třeba bude jeden vpřepravce a druhej volně a postupně si zvykat na pachy atd.. bud se bude oběma stranám chtít to řešit,nebo bych to odpískala hned na začátku

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a nejde je oddělovat? někdy ty zvířata vycejtí, že prostě to zvíře k nim patří a neublíží mu.postupem času. moje fena žere na potkání všechny myši,krysy.. a domácí potkan byl u nás dycky v bezpečí. a to měl přepravku,kterou by fena zdolala během chvilinky a nikdy ju to nenapadlo

Problém je, že i kdyby se fena s kočkou po nějaké době oddělování, držení na vodítku a s košíkem spřátelily, tak ale na pozemek se chodí za číčou kamarádit i kočky sousedů... a chápu, že to by se vysvětlovalo blbě. když by jim je povraždila. Tam co bydlím teď koček moc není a hlavně máme dohromady 3 psy, takže si sem netroufnou.

Otázkou i je, zdali takovej pes bude někdy spolehlivej. Dejme tomu, že by se naučila že v mé přítomnosti NESMÍ, ale že by to bylo jako s lezením do postele a když bych byla pryč, šlo by kočce o život. A to chápu, že by muž, který je na ní asi docela citově fixovaný, špatně nesl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
u mě by vyhrál pes.at si mě tady ukamenujou.ale my jsme jediná jistota kterou ti psi (kočky,koně,...) maj a z toho bych vycházela. chlap se bez vás o sebe postará, obejde, ale pes ne. když budete oba chtít, určitě se najde nějakej kompromis. třeba v baráu,že jeden bude venku,druhej doma, nepíšete,jestli je kočka bytová,nebo venkovní. v bytě může mít taky každý zvíře svůj prostor, a zvykat tak,že třeba bude jeden vpřepravce a druhej volně a postupně si zvykat na pachy atd.. bud se bude oběma stranám chtít to řešit,nebo bych to odpískala hned na začátku

Tady to zazdil hlavně ten muž. Na jednu stranu jsem si říkala: " Tak jestli je takovej, že hledá důvody, a ne způsoby, tak to by stejně neklapalo". Jenže on možná jen uvažoval racionálně. Zatím co já jsem emotivnější a víc spoléhám na "nějak se to zvládne". Jenže co když opravdu nezvládne.

a řešit to jako ted je venku kočka - pes je doma, pak kočka v baráku a pes na zahradě?

Jestli je kočka venku, tak když půjdete pryč, můžete čubu zavřít v baráku a nebo v kotci, vždycky se to dá nějak vyřešit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tady to zazdil hlavně ten muž. Na jednu stranu jsem si říkala: " Tak jestli je takovej, že hledá důvody, a ne způsoby, tak to by stejně neklapalo". Jenže on možná jen uvažoval racionálně. Zatím co já jsem emotivnější a víc spoléhám na "nějak se to zvládne". Jenže co když opravdu nezvládne.

předpokládám, že asi nebudete z těch,kteří by dali psa do kotce? a neberte to ve zlém. já třeba mám fenu,která mi v minulým bydlišti bydlela v kotci,ven sem si ji brala jenom na procházky nebo na nějkou společnou činnost a fena tím nestrádala,dokonce když jsem byla na zahradě,tak si raděj šla do kotce, lehla na střechu a odtad pozorovala co se děje kolem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli je kočka venku, tak když půjdete pryč, můžete čubu zavřít v baráku a nebo v kotci, vždycky se to dá nějak vyřešit.

ale musejí to chtít řešit oba. jestli nepřichází protistrana s návrhem jak to řešit,tak je to horší

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli je kočka venku, tak když půjdete pryč, můžete čubu zavřít v baráku a nebo v kotci, vždycky se to dá nějak vyřešit.

Moc jsme o tom nemluvili, do detailů neprobírali. Ale kočka si umí prolézt ventilačkou, takže by musel mít člověk stále pod kontrolou všechna okna a stále to řešit, jestli je vše zabezpečené a číča třeba nevleze dovnitř otevřeným střešním oknem.
S rizikem, že když se něco nezvládne tak fena kočku zabije (je nesmírně rychlá). To není dobrý začátek vztahu On má tu kočku vážně hodně rád a chápu, že jí nechce nechat zavraždit ani zavírat někam do klece.
A hlídat to takto 10 let? Co až by byly děti? To už by vůbec nešlo uhlídat.

Plus stále problém s kočkama sousedů.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
předpokládám, že asi nebudete z těch,kteří by dali psa do kotce? a neberte to ve zlém. já třeba mám fenu,která mi v minulým bydlišti bydlela v kotci,ven sem si ji brala jenom na procházky nebo na nějkou společnou činnost a fena tím nestrádala,dokonce když jsem byla na zahradě,tak si raděj šla do kotce, lehla na střechu a odtad pozorovala co se děje kolem.

Ne, fena je naučená být stále s lidmi, pokud jsou doma, je hodně kontaktní, nechce být sama ani na zahradě, natož v kotci.

Měli byste vidět, jak už jsme jen zcela nezávazně povídali o všem možném, rozhodnuti, že tohle prostě nevyjde ... a fena po něm co chvíli lezla, chtěla ho olizovat, moc se jí líbil :D Se to snažila vyžehlit :D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ale musejí to chtít řešit oba. jestli nepřichází protistrana s návrhem jak to řešit,tak je to horší

Co když je protistrana jenom více racionálně uvažující a bere to tak, že máme šanci si najít partnera, kde se nebude muset řešit takovýhle problém?

Takhle v začátku je to těžké, ale u mě by vyhráli psi. Pes je silnější než kočka, většinou vítězí. Na druhou stranu kočka zahnaná do kouta mu může taky pěkně ublížit a co pak budete dělat s milovaným slepým psem? Partner, který by nerespektoval to, že u mě psi můžou v podstatě všechno, přesto ale musí poslouchat, by u mě neuspěl

tak po 3 schůzce je stejně brzo to řešit takhle moc dopředu, já takhle šla do vztahu a vůbec jsem neřešila, že partner má 2 psy z toho jeden velmi ostrý na psy i lidi a já doma taky 2 psy, jednoho velmi dominantního již staršího psa a v kotci ani jeden být nemohl a barák nebyl řešený na oddělování psů
stálo to sice ze začátku hodně nervů, psi se rvali i s košíky jen se viděli, ale postupně se situace vyřešila, ale chtěli jsme ji řešit oba

U mě by taky zvítězil pes, pro mě je to naprosto jednoznačné a ani bych nad tím nepřemýšlela.

Chlap vás může kdykoliv opustit, zradit a vykašlat se na vás kvůli jiné. Pes vás nezradí nikdy a miluje vás víc než sám sebe. Navíc jak už tu někdo psal, chlap si bez vás poradí a bude žít dál, pes by to nesl hodně těžko, nebo by to možná ani nezvládnul. Taky jsem teď bez partnera a ráda bych našla tu svoji životní lásku, ale už několikrát jsem se setkala s tím že ten kluk by mého psa nejradši viděl někde na zahradě a když by byla chuť a čas tak by se s ním jednou týdně zašlo na vycházku. A o kvalitním krmení ani nemluvě, je to moc drahé a stačily by mu prý granule ze supermarketu.
Takový člověk u mě nemá šanci. Pro mě je pes člen rodiny se vším všudy a chlap s kterým bych měla strávit zbytek života by to měl nejenom respektovat, ale brát ho stejně jako já. Jinak to podle mě nemá smysl, dřív nebo později by to přestalo klapat. Protože pro mě bude můj pes pořád stejně důležitý jako doteď. Je to ten nejlepší přítel. Nedala bych ho ani na zahradu, natož tak k někomu cizímu. Život bez něho by mě nebavil.

Řekl bych, že můj pes miluje kočky. Jejich seznámení bude pravděpodobně trvat jen pár vteřin.
No a vymluvíte se na to, že se nikdy nic takového ještě nestalo. Pokud vás bude milovat, vymění prostě jednu kočku za druhou, za vás.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U mě by taky zvítězil pes, pro mě je to naprosto jednoznačné a ani bych nad tím nepřemýšlela.

Chlap vás může kdykoliv opustit, zradit a vykašlat se na vás kvůli jiné. Pes vás nezradí nikdy a miluje vás víc než sám sebe. Navíc jak už tu někdo psal, chlap si bez vás poradí a bude žít dál, pes by to nesl hodně těžko, nebo by to možná ani nezvládnul. Taky jsem teď bez partnera a ráda bych našla tu svoji životní lásku, ale už několikrát jsem se setkala s tím že ten kluk by mého psa nejradši viděl někde na zahradě a když by byla chuť a čas tak by se s ním jednou týdně zašlo na vycházku. A o kvalitním krmení ani nemluvě, je to moc drahé a stačily by mu prý granule ze supermarketu.
Takový člověk u mě nemá šanci. Pro mě je pes člen rodiny se vším všudy a chlap s kterým bych měla strávit zbytek života by to měl nejenom respektovat, ale brát ho stejně jako já. Jinak to podle mě nemá smysl, dřív nebo později by to přestalo klapat. Protože pro mě bude můj pes pořád stejně důležitý jako doteď. Je to ten nejlepší přítel. Nedala bych ho ani na zahradu, natož tak k někomu cizímu. Život bez něho by mě nebavil.

Samozřejmě chápu, že vztah s chlapem může kdykoli skončit... ale pes, i když mě miluje, se se mnou neožení a nezaloží rodinu.
Už jsem bez stálého partnera dost dlouho abych věděla, jak je to vzácná věc si s někým sednout. Což my zatím nevíme, jestli by to, když pomineme zvířata, mohlo mít budoucnost, ale co kdyby ano.

On má psy rád, dříve i 15 let měl fenu, teď má kočku protože vyžaduje méně péče. Krmí ji Proplanem, což znamená, že krmení moc nerozumí, ale rozhodně se snaží :D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Samozřejmě chápu, že vztah s chlapem může kdykoli skončit... ale pes, i když mě miluje, se se mnou neožení a nezaloží rodinu.
Už jsem bez stálého partnera dost dlouho abych věděla, jak je to vzácná věc si s někým sednout. Což my zatím nevíme, jestli by to, když pomineme zvířata, mohlo mít budoucnost, ale co kdyby ano.

On má psy rád, dříve i 15 let měl fenu, teď má kočku protože vyžaduje méně péče. Krmí ji Proplanem, což znamená, že krmení moc nerozumí, ale rozhodně se snaží :D

Se založením rodiny apod máte samozřejmě pravdu, je to těžké rozhodnutí, ale já prostě bych si nerozuměla s člověkem který nemá rád mého psa nebo mu přijde škoda peněz pro něho apod. Tím nemyslím toho "vašeho", spíš všeobecně. Vím že bysme se kvůli němu hádali (pokud by ho nebral stejně jako já), mám svoje zásady a ty měnit nebudu. Samozřejmě jsem ochotná dělat kompromisy, ale všechno má svoje hranice.
Nevím, možná jsou to pouze moje nereálné představy, ale já bych chtěla přítele s kterým nám bude spolu dobře a budeme mít stejný pohled na život. Navíc se psem trávím hodně času, i venku v přírodě a ráda bych abychom ho trávili společně ve třech. Pokud bysme měli každý úplně jiné koníčky a jinak trávili volný čas tak by to ani jednoho dlouho nebavilo. To mám vyzkoušené.

Neřeknu kdybyste byli už ve stavu, že se znáte třeba půl roku či rok a chcete spolu začít žít, ale řešit tohle po dvou setkáních ? Předpokládám, že stěhovat se k sobě hned nemusíte, tak s dotyčným, začněte chodit a uvidíte. Přeci si na návštěvu k němu nebo on k vám nemusíte zvířata brát....Chápu že s ním asi budete chtít být i přes noc, tak to snad kočka bez něj zvládne a vám může hafana někdo pohlídat . Jako za mě by rozhodně taky vyhrál pes, ale já k mému mám prostě vztah založený na tom, že mi zachránil život, takže pro mě je to víc než leckterý člověk, takže to nemůžu objektivně posuzovat. Takže být vámi nejdřív dotyčného pořádně poznám a naskočila mi taková kontrolka jen trochu mimo - jestli si místo psa pořídil kočku protože je s ní míň práce, tak nevím jestli je to nejlepší vizitka do budoucna a například následné péče o děti .Když už pes je problém...takže třeba zjistíte, že to ideální partner ani nebude a zbytečně to teď řešíte

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Se založením rodiny apod máte samozřejmě pravdu, je to těžké rozhodnutí, ale já prostě bych si nerozuměla s člověkem který nemá rád mého psa nebo mu přijde škoda peněz pro něho apod. Tím nemyslím toho "vašeho", spíš všeobecně. Vím že bysme se kvůli němu hádali (pokud by ho nebral stejně jako já), mám svoje zásady a ty měnit nebudu. Samozřejmě jsem ochotná dělat kompromisy, ale všechno má svoje hranice.
Nevím, možná jsou to pouze moje nereálné představy, ale já bych chtěla přítele s kterým nám bude spolu dobře a budeme mít stejný pohled na život. Navíc se psem trávím hodně času, i venku v přírodě a ráda bych abychom ho trávili společně ve třech. Pokud bysme měli každý úplně jiné koníčky a jinak trávili volný čas tak by to ani jednoho dlouho nebavilo. To mám vyzkoušené.

Tady právě jde o to, že máme na spoustu věcí stejný či podobný pohled - máme rádi přírodu, sporty, zdravý životní styl, propovídali jsme dost hodin a vypadá to, že bychom si měli co říct, umí mě rozesmát ... a on zvířata taky má rád a proto ten problém vznikl. Kdyby mu ta kočka nebyla tak blízká tak by to třeba řešil trochu méně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tady právě jde o to, že máme na spoustu věcí stejný či podobný pohled - máme rádi přírodu, sporty, zdravý životní styl, propovídali jsme dost hodin a vypadá to, že bychom si měli co říct, umí mě rozesmát ... a on zvířata taky má rád a proto ten problém vznikl. Kdyby mu ta kočka nebyla tak blízká tak by to třeba řešil trochu méně.

No jenže to je o kompropisech, s tím vaším přístupem Moje fena je zvyklá tak a tak a já nic měnit nehodlám, ať si ON vyřeší tu svojí kočku, fakt moc nepořídíte. Okna v baráku se dají zasíťovat, fenu zavírat a mít je společně jen pod dohledem nebo nastřídačku, ale vy evidentně nic měnit nehodláte, takže celá tahle debata se mi zdá zbytečná.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neřeknu kdybyste byli už ve stavu, že se znáte třeba půl roku či rok a chcete spolu začít žít, ale řešit tohle po dvou setkáních ? Předpokládám, že stěhovat se k sobě hned nemusíte, tak s dotyčným, začněte chodit a uvidíte. Přeci si na návštěvu k němu nebo on k vám nemusíte zvířata brát....Chápu že s ním asi budete chtít být i přes noc, tak to snad kočka bez něj zvládne a vám může hafana někdo pohlídat . Jako za mě by rozhodně taky vyhrál pes, ale já k mému mám prostě vztah založený na tom, že mi zachránil život, takže pro mě je to víc než leckterý člověk, takže to nemůžu objektivně posuzovat. Takže být vámi nejdřív dotyčného pořádně poznám a naskočila mi taková kontrolka jen trochu mimo - jestli si místo psa pořídil kočku protože je s ní míň práce, tak nevím jestli je to nejlepší vizitka do budoucna a například následné péče o děti .Když už pes je problém...takže třeba zjistíte, že to ideální partner ani nebude a zbytečně to teď řešíte

Poslední přítelkyně se k němu nastěhovala snad po 3 týdnech. Což já teda neplánuju, ale pokud bychom spolu byli tak třeba za půl roku, proč ne.
Návštěvy bez zvířat by nebyly problém, ale otázkou by bylo co potom. To už raději návštěvy se zvířaty, ale pes s košíkem a na vodítku, aby si zvykal.

Podle mě je jeho úvaha o náročnosti péče správná. Pokud chlap bydlí sám, nemá rodinu, tak ho pes hodně zavazuje. Kočka se bez něj klidně celý víkend obejde, nasype jí zásobu krmení a ona si vyleze oknem a docela dobře se zabaví sama. Zatímco psa nemůže nechat samotného déle jak 10h, když příjde unavený z práce musí s ním jít ven a pod.. Taky se domnívám, že pes patří k rodině.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jenže to je o kompropisech, s tím vaším přístupem Moje fena je zvyklá tak a tak a já nic měnit nehodlám, ať si ON vyřeší tu svojí kočku, fakt moc nepořídíte. Okna v baráku se dají zasíťovat, fenu zavírat a mít je společně jen pod dohledem nebo nastřídačku, ale vy evidentně nic měnit nehodláte, takže celá tahle debata se mi zdá zbytečná.

Vždyť já jsem nic neřekla o tom, že by on měl cokoli dělat s kočkou. Je to jeho dům, jeho kočka a psala jsem, že by se musela řešit moje čuba, když ona je ten problém.
Naopak on řekl, že by kočku nechtěl nijak omezovat a někam zavírat.

Abyste chápali, zazdil to on, já mu to nevyvracela, ale osobně bych byla pro to to zkusit a vidět. A tuhle diskuzi jsem založila na to aby se mi lépe přemýšlelo o tom, zdali se mu ještě ozvat a navrhnout to.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Poslední přítelkyně se k němu nastěhovala snad po 3 týdnech. Což já teda neplánuju, ale pokud bychom spolu byli tak třeba za půl roku, proč ne.
Návštěvy bez zvířat by nebyly problém, ale otázkou by bylo co potom. To už raději návštěvy se zvířaty, ale pes s košíkem a na vodítku, aby si zvykal.

Podle mě je jeho úvaha o náročnosti péče správná. Pokud chlap bydlí sám, nemá rodinu, tak ho pes hodně zavazuje. Kočka se bez něj klidně celý víkend obejde, nasype jí zásobu krmení a ona si vyleze oknem a docela dobře se zabaví sama. Zatímco psa nemůže nechat samotného déle jak 10h, když příjde unavený z práce musí s ním jít ven a pod.. Taky se domnívám, že pes patří k rodině.

No to si jeho přístup už v duch omlouváte. Já mám sice manžela jsme spolu 11 let ale je velmi často díky práci pryč a tak jsem na naše 60ti kilove mimino sama a jsem jak vy rikate uvazana u domu. Takze pokud ho samotného omezuje se starat o psa, kde berete jistotu ze se se bude starat o rodinu a deti? Ja napriklad pres sezonu jezdim kazdy den pres obed domu abych psa vyvencila a pak zase mastim do prace, na vse i o peci o dum a zahradu jsem sama a to jsem zenska a psa bych se kvuli narocnosti nevzdala ani za nic....nevim neznam ho takze vy sama musite vedet Ale na me to proste vrha stin pohodlnosti no tak jako tak vam drzim palce jo a jestli si k sobe nastehoval zenu po 3 tydnech taky bych v tom trochu cuchala ze opravdu hleda hospodyni, a nekoho kdo prevezme peci o nej a domacnost, ale to jen mluvim za sebe a ze svych zkusenosti

Tak to máš blbý, když věříš a třeba to tak i je, že tě mají zvířata raději než partner, to tě lituju ... To máš teda dost blbý, kachno ...

Ne kvůlu chlapovi, ale kvůli sobě. Chápu, že vám to nezní o nic líp. Ale myslím, že mít na prvním místě v prioritách lidi a pak teprv zvířata je správné. Představte si třeba, že vám hoří barák a můžete zachránit jen psa nebo jen manžela. Koho zachráníte?

Neříkám, že bych se na ní vykašlala. Ale pokud by třeba za půl roku zvykání si nebyla schopná tu kočku akceptovat a zároveň by ten vztah měl perspektivu, připadalo by vám v pořádku odejít kvuli tomu od muže, se kterým bychom měli vážný vztah a třeba touhu strávit zbytek života?

Mě osobně přijde, že to až moc řešíte, že jste spíš ten typ, co hledá problémy a k nim i řešení mnohem dřív než ty věci přijdou, pokud vůbec přijdou Někdy je lepší nechat věcem volný průběh a uvidíte sama. Pokud neplánujete se k němu hned stěhovat, máte možnost, aby se pes i kočka vzájemně poznali. Někdy ty zvířata prostě vycejtí, že přes to vlak nejede a překvapí. A pokud ne, a vy si s tím partnerem přesto sednete a budete spolu chtít strávit zbytek života, vždy se to dá nějak vyřešit a ne, že ne Ale je třeba všemu dát čas

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne kvůlu chlapovi, ale kvůli sobě. Chápu, že vám to nezní o nic líp. Ale myslím, že mít na prvním místě v prioritách lidi a pak teprv zvířata je správné. Představte si třeba, že vám hoří barák a můžete zachránit jen psa nebo jen manžela. Koho zachráníte?

Neříkám, že bych se na ní vykašlala. Ale pokud by třeba za půl roku zvykání si nebyla schopná tu kočku akceptovat a zároveň by ten vztah měl perspektivu, připadalo by vám v pořádku odejít kvuli tomu od muže, se kterým bychom měli vážný vztah a třeba touhu strávit zbytek života?

mám blbej dotaz. On jim hoří barák? Jak můžete porovnávat tohle s něčim uplně jiným? Zadavatelka vůbec nemluví o manželovi, to že třeba pul roku, rok, dva, tři ..jsou spokojený a pak dají tedy psa pryč...a ejhla už spokojený nejsou...ono to jde rychle a ani půl roku nebo tři roky spokojenosti neznamená že budou spokojeni aspoň dalších deset let..
Tedy jak jste napsala je to jen vaše priorita a možná i určitá sobeckost, někoho (psa) jste si k sobě připoutala, tak jste se teprve měla obeznámit, že chci přítele (budoucího manžela) a on kupodivu může mít kočku. A pokud tato úvaha nenastala, tak to musíte vyřešit - nejlépe kompromisem. Př. barákem se zahradou..
Dle mne nechápete co je zodpovědnost...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne kvůlu chlapovi, ale kvůli sobě. Chápu, že vám to nezní o nic líp. Ale myslím, že mít na prvním místě v prioritách lidi a pak teprv zvířata je správné. Představte si třeba, že vám hoří barák a můžete zachránit jen psa nebo jen manžela. Koho zachráníte?

Neříkám, že bych se na ní vykašlala. Ale pokud by třeba za půl roku zvykání si nebyla schopná tu kočku akceptovat a zároveň by ten vztah měl perspektivu, připadalo by vám v pořádku odejít kvuli tomu od muže, se kterým bychom měli vážný vztah a třeba touhu strávit zbytek života?

Možná vám to bude připadat divné a klidně se do mě pusťte. Ale takové řeči typu: koho by jste zachránila - psa nebo manžela, mně přijdou dost divné. Stejně by jste se zeptala jestli by někdo zachránil maminku nebo třeba bratra? Nebo ženy, která má 2 děti tak jestli kluka nebo holčičku?
Tohle jsou šílené rozhodnutí a člověk v takové situaci jedná úplně jinak než když si to může v klidu dopředu promýšlet. Láska k dítěti a ke psovi se samozřejmě srovnat nedá, ale obrazně řečeno. A v prioritách mám ty co mě nikdy nezradí. A to moji nejbližší rodinu a psa. Na ty se můžu spolehnout a proto bych je taky nikdy nezradila. Lidi (kamarádi!) mě bohužel v životě zklamali hodně a podrazili. Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala protože to pro mě byl velký šok a asi i pro to na to mám celkově jiný názor.

Navíc nechápu co řešíte. Pokud není možné aby jste spolu žili všichni dohromady. "Přítel", se svojí kočkou a Vy se svým psem tak se dál ani neseznamujte. Zatím ho moc neznáte, tak k němu nejspíš nechováte žádné city. Svého psa máte už nějakou dobu tak ho snad milujete, nebo ne? Nechápu nad čím přemýšlíte. A tak to že jak jsem pochopila tak "přítel" není ochotný se vzdát své kočky a Vy svého psa ano? Tak že by ji měl radši než Vás...

Vím, píšete že "přítel" má rád psy a zvířata, ale pravděpodobně nebude možné si psa ponechat kvůli kočce (nebo tak to na mě zatím působí) tak proč vůbec zvažujete že by jste s tímto pánem měla žít? Jak se může někdo tak lehce vzdát svého psa. Pro mě nepochopitelné. Kdyby jste měla dítě a budoucí přítel ho nechtěl tak se dítěte taky vzdáte když si budete myslet že je to ten pravý?
Znovu zdůrazňuji že dítě není to samé co pes, ale pro mě je to hodně podobné. Já bych se s člověkem který nechce nebo nemůže mít mého psa dál ani neseznamovala. Obzvlášť pokud to vím dřív než se vůbec zamiluji.

Já nevím, ale doteď nějak žiju, mám svůj životní styl, svoje koníčky, představy o životě, potřeby atd a "jenom" kvůli tomu že někoho potkám tak se vzdám něčeho pro mě tak důležitého? A pokud pro vás pes není důležitý tak pro jste si ho pořizovala?
Jsem třeba divná, ale já to beru tak že jsem za svého psa zodpovědná a nemůžu se ho jenom tak vzdát a někomu ho dát když se mně to "nehodí" Když si představím jak by se ten pes cítil...

PS: Pokud by to byl ten pravý tak by jste to cítila a vůbec by jste se nemusela radit s cizíma lidma na internetu jestli do toho jít nebo ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
mám blbej dotaz. On jim hoří barák? Jak můžete porovnávat tohle s něčim uplně jiným? Zadavatelka vůbec nemluví o manželovi, to že třeba pul roku, rok, dva, tři ..jsou spokojený a pak dají tedy psa pryč...a ejhla už spokojený nejsou...ono to jde rychle a ani půl roku nebo tři roky spokojenosti neznamená že budou spokojeni aspoň dalších deset let..
Tedy jak jste napsala je to jen vaše priorita a možná i určitá sobeckost, někoho (psa) jste si k sobě připoutala, tak jste se teprve měla obeznámit, že chci přítele (budoucího manžela) a on kupodivu může mít kočku. A pokud tato úvaha nenastala, tak to musíte vyřešit - nejlépe kompromisem. Př. barákem se zahradou..
Dle mne nechápete co je zodpovědnost...

Kurnik, to jsem netušila, že vytáhnout psa z odporného zakáleného smradlavého útulku (ne, nepřeháním) a dát mu bezpečný milující domov je taková sobeckost.
Já tu čubu miluju, ale obětovat své životní štěstí pro psa? To už mi připadá jako přespřílišné obětování se.
Jedna věc je udělat co je možné pro to, aby u mě ten pes zůstal do konce života. Celou dobu co jí mám ji na ty kočky zvykám, zlepšuje se to... ale skutečně by bylo něco divného na tom, kdybych si po letech hledání našla toho pravého muže a nechala ho kvuli tomu plavat.

Teď vůbec netvrdím, že on je ten pravý, ale to co tu celou dobu řeším je, coby kdyby opravdu byl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kurnik, to jsem netušila, že vytáhnout psa z odporného zakáleného smradlavého útulku (ne, nepřeháním) a dát mu bezpečný milující domov je taková sobeckost.
Já tu čubu miluju, ale obětovat své životní štěstí pro psa? To už mi připadá jako přespřílišné obětování se.
Jedna věc je udělat co je možné pro to, aby u mě ten pes zůstal do konce života. Celou dobu co jí mám ji na ty kočky zvykám, zlepšuje se to... ale skutečně by bylo něco divného na tom, kdybych si po letech hledání našla toho pravého muže a nechala ho kvuli tomu plavat.

Teď vůbec netvrdím, že on je ten pravý, ale to co tu celou dobu řeším je, coby kdyby opravdu byl.

A ještě pejsek z útulku, který už minimálně jednou o svého pána přišel. Tak to je teda síla.
To jste ho tam měla radši nechat, pokud by jste ho teď měla znovu opustit.

O jakém životním štěstí pořád mluvíte? Kde je napsané že vám to zrovna s tímto člověkem vyjde?? S člověkem který kvůli vám kočku neopustí a vy považujete za automatické se na psa vykašlat. Mělo by to být oboustranné, když už. Můžete se k němu po pár měsících přistěhovat, všechno bude klapat, ale za rok, dva vás může opustit a najít si jinou. Nebo si prostě jenom přestanete rozumět. To se totiž stává. A pak co, půjdete si do útulku pro dalšího? Ono však kdykoliv ho můžete zase někomu "dát" , že jo.
Už se nedivím že jsou plné útulky pejsků. Je to smutné. Jdu radši spát. Dobrou noc všem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná vám to bude připadat divné a klidně se do mě pusťte. Ale takové řeči typu: koho by jste zachránila - psa nebo manžela, mně přijdou dost divné. Stejně by jste se zeptala jestli by někdo zachránil maminku nebo třeba bratra? Nebo ženy, která má 2 děti tak jestli kluka nebo holčičku?
Tohle jsou šílené rozhodnutí a člověk v takové situaci jedná úplně jinak než když si to může v klidu dopředu promýšlet. Láska k dítěti a ke psovi se samozřejmě srovnat nedá, ale obrazně řečeno. A v prioritách mám ty co mě nikdy nezradí. A to moji nejbližší rodinu a psa. Na ty se můžu spolehnout a proto bych je taky nikdy nezradila. Lidi (kamarádi!) mě bohužel v životě zklamali hodně a podrazili. Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala protože to pro mě byl velký šok a asi i pro to na to mám celkově jiný názor.

Navíc nechápu co řešíte. Pokud není možné aby jste spolu žili všichni dohromady. "Přítel", se svojí kočkou a Vy se svým psem tak se dál ani neseznamujte. Zatím ho moc neznáte, tak k němu nejspíš nechováte žádné city. Svého psa máte už nějakou dobu tak ho snad milujete, nebo ne? Nechápu nad čím přemýšlíte. A tak to že jak jsem pochopila tak "přítel" není ochotný se vzdát své kočky a Vy svého psa ano? Tak že by ji měl radši než Vás...

Vím, píšete že "přítel" má rád psy a zvířata, ale pravděpodobně nebude možné si psa ponechat kvůli kočce (nebo tak to na mě zatím působí) tak proč vůbec zvažujete že by jste s tímto pánem měla žít? Jak se může někdo tak lehce vzdát svého psa. Pro mě nepochopitelné. Kdyby jste měla dítě a budoucí přítel ho nechtěl tak se dítěte taky vzdáte když si budete myslet že je to ten pravý?
Znovu zdůrazňuji že dítě není to samé co pes, ale pro mě je to hodně podobné. Já bych se s člověkem který nechce nebo nemůže mít mého psa dál ani neseznamovala. Obzvlášť pokud to vím dřív než se vůbec zamiluji.

Já nevím, ale doteď nějak žiju, mám svůj životní styl, svoje koníčky, představy o životě, potřeby atd a "jenom" kvůli tomu že někoho potkám tak se vzdám něčeho pro mě tak důležitého? A pokud pro vás pes není důležitý tak pro jste si ho pořizovala?
Jsem třeba divná, ale já to beru tak že jsem za svého psa zodpovědná a nemůžu se ho jenom tak vzdát a někomu ho dát když se mně to "nehodí" Když si představím jak by se ten pes cítil...

PS: Pokud by to byl ten pravý tak by jste to cítila a vůbec by jste se nemusela radit s cizíma lidma na internetu jestli do toho jít nebo ne.

Mně se líbí, že zadavatelka uvažuje velmi zodpovědně Ale když jste ho viděla jen 3x, kdo ví, jak se to ještě vůbec vyvine, máte-li chuť se potkávat dál, klidně do toho běžte. I kdybyste si sedli, není přece potřeba se hned sestěhovávat, stejně musíte toho člověka minimálně rok poznávat, v krajním případě můžete přece bydlet každý ve svém anebo by se zvířata v bytě oddělovala. Je to sice asi dost otrava, ale už jsem se setkala s lidmi, kteří museli psa a kočku v bytě oddělit a zvládají to. Znám i myslivce, který má kocoury a přitom jeho fousek by je bez dozoru zakousl...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná vám to bude připadat divné a klidně se do mě pusťte. Ale takové řeči typu: koho by jste zachránila - psa nebo manžela, mně přijdou dost divné. Stejně by jste se zeptala jestli by někdo zachránil maminku nebo třeba bratra? Nebo ženy, která má 2 děti tak jestli kluka nebo holčičku?
Tohle jsou šílené rozhodnutí a člověk v takové situaci jedná úplně jinak než když si to může v klidu dopředu promýšlet. Láska k dítěti a ke psovi se samozřejmě srovnat nedá, ale obrazně řečeno. A v prioritách mám ty co mě nikdy nezradí. A to moji nejbližší rodinu a psa. Na ty se můžu spolehnout a proto bych je taky nikdy nezradila. Lidi (kamarádi!) mě bohužel v životě zklamali hodně a podrazili. Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala protože to pro mě byl velký šok a asi i pro to na to mám celkově jiný názor.

Navíc nechápu co řešíte. Pokud není možné aby jste spolu žili všichni dohromady. "Přítel", se svojí kočkou a Vy se svým psem tak se dál ani neseznamujte. Zatím ho moc neznáte, tak k němu nejspíš nechováte žádné city. Svého psa máte už nějakou dobu tak ho snad milujete, nebo ne? Nechápu nad čím přemýšlíte. A tak to že jak jsem pochopila tak "přítel" není ochotný se vzdát své kočky a Vy svého psa ano? Tak že by ji měl radši než Vás...

Vím, píšete že "přítel" má rád psy a zvířata, ale pravděpodobně nebude možné si psa ponechat kvůli kočce (nebo tak to na mě zatím působí) tak proč vůbec zvažujete že by jste s tímto pánem měla žít? Jak se může někdo tak lehce vzdát svého psa. Pro mě nepochopitelné. Kdyby jste měla dítě a budoucí přítel ho nechtěl tak se dítěte taky vzdáte když si budete myslet že je to ten pravý?
Znovu zdůrazňuji že dítě není to samé co pes, ale pro mě je to hodně podobné. Já bych se s člověkem který nechce nebo nemůže mít mého psa dál ani neseznamovala. Obzvlášť pokud to vím dřív než se vůbec zamiluji.

Já nevím, ale doteď nějak žiju, mám svůj životní styl, svoje koníčky, představy o životě, potřeby atd a "jenom" kvůli tomu že někoho potkám tak se vzdám něčeho pro mě tak důležitého? A pokud pro vás pes není důležitý tak pro jste si ho pořizovala?
Jsem třeba divná, ale já to beru tak že jsem za svého psa zodpovědná a nemůžu se ho jenom tak vzdát a někomu ho dát když se mně to "nehodí" Když si představím jak by se ten pes cítil...

PS: Pokud by to byl ten pravý tak by jste to cítila a vůbec by jste se nemusela radit s cizíma lidma na internetu jestli do toho jít nebo ne.

Divná fakt nejste. Krásně jste to napsala. A to ohledně těch odložených psů, jak to porovnáte s odloženým dítětem. Bohužel je spousta matek co pro svoje štěstí (kvůli chlapovi, lásce..) se chová ke svému dítěti jak k odpadu. Možná to právě začínají dělat u zvířat, pokud někdy nějaký mají, skoro bych se nedivila...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně se líbí, že zadavatelka uvažuje velmi zodpovědně Ale když jste ho viděla jen 3x, kdo ví, jak se to ještě vůbec vyvine, máte-li chuť se potkávat dál, klidně do toho běžte. I kdybyste si sedli, není přece potřeba se hned sestěhovávat, stejně musíte toho člověka minimálně rok poznávat, v krajním případě můžete přece bydlet každý ve svém anebo by se zvířata v bytě oddělovala. Je to sice asi dost otrava, ale už jsem se setkala s lidmi, kteří museli psa a kočku v bytě oddělit a zvládají to. Znám i myslivce, který má kocoury a přitom jeho fousek by je bez dozoru zakousl...

Aha, tak jsem pročetla diskuzi až do konce a beru zpět, já myslela, že dotyčná si dělá starosti, jže se pak bude muset prípadně rozcházet s chlapem kvůli fence a ona zatím řeší, kam s fenou, když jí chlap bude vyhovovat....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kurnik, to jsem netušila, že vytáhnout psa z odporného zakáleného smradlavého útulku (ne, nepřeháním) a dát mu bezpečný milující domov je taková sobeckost.
Já tu čubu miluju, ale obětovat své životní štěstí pro psa? To už mi připadá jako přespřílišné obětování se.
Jedna věc je udělat co je možné pro to, aby u mě ten pes zůstal do konce života. Celou dobu co jí mám ji na ty kočky zvykám, zlepšuje se to... ale skutečně by bylo něco divného na tom, kdybych si po letech hledání našla toho pravého muže a nechala ho kvuli tomu plavat.

Teď vůbec netvrdím, že on je ten pravý, ale to co tu celou dobu řeším je, coby kdyby opravdu byl.

bezpečný a milující domov? Když by jste ho(psa) poslala kvůli prvnímu chlapovi, kterého znáte třeba půl roku,"někam".
Kde s píše že se musí nutně obětovat pro psa? Ono snad neexistuje řešení? Já myslim že jo, jen by to nebylo tak pohodlný...
Jeden příběh člověka co cca čtvrt století psy nemusel.
Moje sestra psa nikdy nechtěla, díky tomu že jsem si přitahla svého psa, když bydlela ještě doma tak možná trochu změnila názor - chtěla malého z utulku. Po odstěhování si vzala většího křížence z utulku - našla jsem ho, dva roky předtim (rád utočí bezdůvodně na lidi! takže miláček to není.. teda pro cizí) a nikdy se ho nevzdá, ani kvůli chlapovi. Protože pokud by to spolu nevyřešily, tak jí asi ten její protějšek nemá rád, tak jak tvrdí... většina lidí co někoho milují mají rádi i to co je součást druhého člověka .. tedy děti, psy, nebo i pavouky, pokud je jeho protějšek miluje. I tak se dává najevo, že si někoho ceníte a milujete ho.
Krom toho kdyby se ho vzdala, tak pravděpodobně ho odsoudí na doživotní útulek... bohužel měl několik zájemců, na který ukázal zuby hned při prvním kontaktu. Asi i u někoho byl několik dní, po tom co jsem ho našla (tedy cca dva roky, než byl sestry), bohužel je asi taky pokousal, tak se ho zbavili. Jsme jediný koho se nedotkl a asi se ani nechystá.. prostě si nás vybral.. říkám nás protože jsem ho našla, jela jsem se podívat na něj po těch dvou letech do utulku jako první a v obouch případech mi začal velice brzo věřit. A asi není blbej a pochopil, že ta holka co je semnou, ke mne patří a od té doby dělá dobrotu

Dle mého názoru by bylo dobré probrat to s potencionálním partnerem. Pokud nad tím nemávne rukou a bude s vámi přemýšlet nad řešením, je to OK, ale pokud to zazdí způsobem " tak dáš čubu pryč " asi bych to vyhodnotila a radikálně ukončila. Musíte to řešit s ním, my tady víme kulový. Kdysi jsem dala kvůli chlapovi psa pryč, dneska bych to neudělala, a to mám doma už 2 roky typického venkovana, který měl vždycky všechna zvířata pouze v chlívě nebo na dvoře a najednou je má v baráku ( 3 psy, 4 kočky ). Dnes je schopen je nakrmit, vyvenčit, pustit, zavřít, prostě obstarat a ještě se u toho tváří, že se mu to líbí. Dokonce i absolvuje psí akce. V dnešní době zazdít potencionální vztah kvůli něčemu, co se dá určitě řešit, je docela riziko, že zůstanete sama. Dobrejch chlapů není mnoho a aspoň zjistíte jestli za to stojí. Hodně štěstí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víc hlav víc ví, tak bych se s vámi ráda poradila.

Představte si situaci- hledáte si partnera a potkáte někoho poměrně zajímavého. Sympatie jsou oboustranné, proběhnou 2 (pouze povídací) schůzky a na 3. zjistíte, že on má kočku. Což by samo o sobě nebylo na závadu, ale vy máte psa, který je zabíjí (z čisté nenávisti, prostě je to tak a je víc než pravděpodobné, že se ho to nepodaří odnaučit, neb pokusy proběhly a neúspěšně).

Jak byste se zachovali?
a) ukončili byste kontakt a riskovali, že možná minete vhodného životního partnera?
b) pokračovali byste v seznamování a riskovali, že zjistíte, že se k sobě opravdu hodíte a máte problém co se zvířectvem?

Já být tím potenciálním partnerem, pokud bych se dověděl, že tyto záležitosti řešíte na veřejném fóru, vzal bych nohy na ramena a utíkal bych, dokud by mi stačil dech. S takovou blbkou, která není schopna samostatného rohodování a uvažování a není ochotna ustoupit kompromisu, s blbkou která po třech schůzkách s dotyčným řeší jakési plány ve smyslu stěhování k němu atd., bych skutečně měl nerad něco do činění.

nechápu proč se někdo pozastavuje nad tím, že si chlap radši pořídí kočku než psa, proto že je méně náročná,
pes musí minimálně 2x denně ven, bohužel existují lidi kteří v práci tráví i 10h + dojíždění a než by psa vyvenčili tak by byl chudák, z tohoto pohledu je kočka na starání mnohem jednoduší
každý holt časově nemůže zvládat psa a pokud je na to sám je to jen vůči psu ohleduplné, že si ho takový člověk nepořizuje

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne kvůlu chlapovi, ale kvůli sobě. Chápu, že vám to nezní o nic líp. Ale myslím, že mít na prvním místě v prioritách lidi a pak teprv zvířata je správné. Představte si třeba, že vám hoří barák a můžete zachránit jen psa nebo jen manžela. Koho zachráníte?

Neříkám, že bych se na ní vykašlala. Ale pokud by třeba za půl roku zvykání si nebyla schopná tu kočku akceptovat a zároveň by ten vztah měl perspektivu, připadalo by vám v pořádku odejít kvuli tomu od muže, se kterým bychom měli vážný vztah a třeba touhu strávit zbytek života?

Tak potom nechápu co řešíte... Přišla jste si pro potvrzení, že se máte čuby vzdát. Pes si Vás nevybral. Vy jste si vybrala jeho. Pes je absolutně závislý a absolutně bezbranný po celý jeho život. I když sama takovou zkušenost nemám, mám dokonalého partnera už 11 let a 3 psy a kdyby si chtěl pořídit kočku, tak to prostě vyřešíme, protože bychom to chtěli vyřešit. Vy to řešit nechcete a víte to líp než já.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takhle v začátku je to těžké, ale u mě by vyhráli psi. Pes je silnější než kočka, většinou vítězí. Na druhou stranu kočka zahnaná do kouta mu může taky pěkně ublížit a co pak budete dělat s milovaným slepým psem? Partner, který by nerespektoval to, že u mě psi můžou v podstatě všechno, přesto ale musí poslouchat, by u mě neuspěl

U mě stejné..

Problém není jen ta domácí kočička, s tím se dá leccos dělat, ale i kočky sousedů. Čímž je zřejmé, že sestěhování je do partnerova domu. No tady je i první zádrhel - pokud je to jeho dům má asi právo říci, co se mu líbí a co ne. Není to o výměně psa za partnera, je to o změně celého života. Pokud necháte fenu tam, kde doteď jste společně se dvěma tamějšími pejsky- -jde li to - můžete za ní denně chodit a starat se o ni. Tím ochudíte váš vztah o nějaký čas. Partner, pokud by mu na vás záleželo může chodit či jezdit s vámi. Takto může fungovat kompromis, který nezachová pejskovi celý váš čas, ale podělíte se o něj.
Sama jsem musela svému prvnímu psovi najít nový domov a stejně tak jsem si jednoho psa vzala z útulku a druhého na osmi měsících od majitelky. Neříkám, že to pro pejska není trauma, ale pokud jsou vztahy mezi člověkem a zvířetem dobré, dá se to zvládnout. Zatím bych ovšem zůstala u randění a důkladně partnera poznala, než bych začala radikálně řešit

zadavatelka nadnesla problém, uvažuje co a jak, někteří jí napsali jak by to řešili oni a někteří si to neodpustili a rovnou ji obvinili, že je sobec, že se chce vzdát psa kvůli chlapovi, dále pak tím, že chlap proto že je kočka míň náročná a proto jí dal přednost před psem tak se nemusí starat o děti atd, fakt tu máte někteří věšteckou kouli, že víte jak se nakonec oba zúčastnění zachovají a nebo jak to bude?

Dobrý den, zadavatelce rozumím. Když jsem se kdysi seznámila s mým mužem, měli jsme oba fenu - holky se nesnesly. Bylo jasné, že jednu budeme muset darovat a rozhodovali jsme se spolu, podle toho, která má větší šanci najít domov, to znamená, že u nás zůstala ta starší nemocnější a tak. Vzhledem k tomu, že já jsem se stěovala k němu, jsem velmi ocenila, že to nikdy nestavěl tak, že "ty se sem stěhuješ, tak si dej pryč tu svoji". Kdyby to udělal, nikdy bych s ním nebyla. Takže už na partnerově přístupu k řešení tohohle problému poznáte, jak to může vypadat dál.
A stejně tak bych neodsuzovala chlapíka, že má kočku, protože na psa nemá čas. Když jsem sama a vím, že dělám 10 hodin denně a nemám s kým se podělit o péči o psa, tak si ho nepořídím, ne? Nemusí jít o pohodlonost. A když třeba člověk dojíždí do práce, tak nemůže přes oběd domů venčit.
Zadavatelce přeju správné rozhodnutí!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já být tím potenciálním partnerem, pokud bych se dověděl, že tyto záležitosti řešíte na veřejném fóru, vzal bych nohy na ramena a utíkal bych, dokud by mi stačil dech. S takovou blbkou, která není schopna samostatného rohodování a uvažování a není ochotna ustoupit kompromisu, s blbkou která po třech schůzkách s dotyčným řeší jakési plány ve smyslu stěhování k němu atd., bych skutečně měl nerad něco do činění.

Za a) pravděpodobnost, že se to dozví, je mizivá, skoro nulová. Za b) napsala jsem to sem, protože mě zajímaly názory jiných pejskařů, ale to neznamená, že se podle toho rozhodnu. c) aktuálně je to on, kdo situaci zazdil a tváří se, že kompromis neexistuje. d) vy zřejmě jste jiný, ale dotyčný muž skutečně chce aby u něj partnerka brzy bydlela a založili spolu rodinu, tikají mu biologické hodiny ;-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Za a) pravděpodobnost, že se to dozví, je mizivá, skoro nulová. Za b) napsala jsem to sem, protože mě zajímaly názory jiných pejskařů, ale to neznamená, že se podle toho rozhodnu. c) aktuálně je to on, kdo situaci zazdil a tváří se, že kompromis neexistuje. d) vy zřejmě jste jiný, ale dotyčný muž skutečně chce aby u něj partnerka brzy bydlela a založili spolu rodinu, tikají mu biologické hodiny ;-)

Tak co vůbec řešíte? Pokud on sám situaci zazdil a nechce o kompromisu ani slyšet tak je to snad jasné, nebo ne?? Jak může někdo uvažovat o tom že by žil s takovým člověkem. A ještě se kvůli němu vzdal toho nejvěrnějšího přítele...

Nezlobte se, ale Vy podle mě pejskař nejste ani omylem...

Dotyčný muž chce, to je snad na rozhodnutí obou. To spíše ženám tikají biologické hodiny, muž může být bez problému otcem i v 60. Takže měsíc sem měsíc tam je podle mě úplně jedno. No a pořídit si dítě s někým koho sotva znám, co na tohle říct.

Jestli on ten dotyčný muž nehledá spíše hospodyňku a ženu která mu porodí dítě Chvílema to na mě tak totiž působí. Ale rovnocennou partnerku těžko, když není ochotný udělat žádný kompromis rozumně se domluvit aby byly spokojení všichni. Prostě buď bude po jeho nebo nic.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Za a) pravděpodobnost, že se to dozví, je mizivá, skoro nulová. Za b) napsala jsem to sem, protože mě zajímaly názory jiných pejskařů, ale to neznamená, že se podle toho rozhodnu. c) aktuálně je to on, kdo situaci zazdil a tváří se, že kompromis neexistuje. d) vy zřejmě jste jiný, ale dotyčný muž skutečně chce aby u něj partnerka brzy bydlela a založili spolu rodinu, tikají mu biologické hodiny ;-)

Bohužel mi přijde (jako některým ostatním), že se hrnete do vztahu, u kterého není absolutně jisté, jestli vůbec vyjde a kvůli tomuto optencionálnímu vztahu chcete dát pryč svoji fenu. myslím, že na takové uvažování je ještě dost brzy.

Já neříkám, že dlouhodobý vztah nemůže zkrachovat - taky mi "krachuje" (ježiši to je tak blbý slovo) manželství po 12ti letech kvůli o 20 let mladší slečně. Ale alespoň na začátku před těmi 12 lety jsme byli schopni problémy řešit společně a na všem se dohodnout. Pokud už teď po dvou schůzkách máte pocit, že on něco zazdil a nechce se mu hledat kompromis vašeho problému, tak bych do takového vztahu asi nešla.

Ale je to jen můj názor.

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já být tím potenciálním partnerem, pokud bych se dověděl, že tyto záležitosti řešíte na veřejném fóru, vzal bych nohy na ramena a utíkal bych, dokud by mi stačil dech. S takovou blbkou, která není schopna samostatného rohodování a uvažování a není ochotna ustoupit kompromisu, s blbkou která po třech schůzkách s dotyčným řeší jakési plány ve smyslu stěhování k němu atd., bych skutečně měl nerad něco do činění.

No a já mít v nabídce partnera, kterej řekne že jo, ale bez psa a tvůj názor mě nezajímá, tak mu řeknu sbohem. Pak by si někdy možná mohl říct Ne, nikam nejdeš, budeš sedět doma a vařit mi, žádnej výlet s kamoškama. Je to můj barák, moje pravidla... V hodně vyhrocené verzi je to pro mě "Vlastním tě," a to je pro mě nepřijatelné. Součástí mě je i ten pes, a co k sobě připoutáme, za to jsme zodpovědní.
Neříkám nedomluvit se na kompromisu, ale oznámit že bude po jeho a na mě není brán zřetel, tak prchám. To není kompromis. Může se v rámci kompromisu stát, že psa nechá zadavatelka nakonec u známých, příbuzných, najde vhodné majitele.. Ale nemělo by to být po "Dej psa pryč, já se svojí kočky nezbavím" jako kdyby zadavatelka neměla k psovi vztah, ale on ke kočce jo...
Že fena neumí být sama se dá řešit, kdyby bylo potřeba ji dát do toho kotce, třeba za nepřítomnosti dohlížečů, pro bezpečí koček sousedských. Jen je to dlouhodobý úkol, nic co by se vyřešilo za noc. Ale vyžaduje to kompromis u obou, že..
A honem honem, nastěhuj se, vyšoupni psa a poroď mi dítě.. Nevím kdo tady má naléhavější plány, zadavatelka nevypadá že by se k němu chtěla mermomocí nastěhovat za týden..
A zeptat se na to anonymně na fóru? No nevyvěsila tu jeho adresu s fotkou, tak to asi nebude tak hrozný. A nikdo neříká že se bude řídit podle rad tady uvedených. Může tu ale objevit pohled na věc, který předtím neviděla.

Je to složitý, není to černobílý, alespoň podle mě, alez mého pohledu po 2 setkáních bych o odstranění psa neuvažovala ani omylem. Pro mě třeba platí "Já a pes, případně v budoucnu psi, to je balení, nelze si vzít jen jednu část"... Můžu udělat dočasný kompromis, na malou chvíli psa nechat u rodiny, řešit problém, ale nikdy bych ho nepustila úplně... A už vůbec ne za takovýchhle podmínek. Nepřijatelné. Pro mě :)

koukám, někteří se inspirovali filmem " Válka Roseových "

Kvůli chlapovi bych nedala z baráku ani myš......
Zadavatelko, když byste měla měla z předchozího vztahu třeba děcko a momentální partner by ho nesnášel, dala byste ho pryč?

chlapů je dost ,volila bych psa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Poslední přítelkyně se k němu nastěhovala snad po 3 týdnech. Což já teda neplánuju, ale pokud bychom spolu byli tak třeba za půl roku, proč ne.
Návštěvy bez zvířat by nebyly problém, ale otázkou by bylo co potom. To už raději návštěvy se zvířaty, ale pes s košíkem a na vodítku, aby si zvykal.

Podle mě je jeho úvaha o náročnosti péče správná. Pokud chlap bydlí sám, nemá rodinu, tak ho pes hodně zavazuje. Kočka se bez něj klidně celý víkend obejde, nasype jí zásobu krmení a ona si vyleze oknem a docela dobře se zabaví sama. Zatímco psa nemůže nechat samotného déle jak 10h, když příjde unavený z práce musí s ním jít ven a pod.. Taky se domnívám, že pes patří k rodině.

Asi jak jaká kočka, máme psy a kocoura a jak po nás teskní psi, když jsme třeba pár hodin pryč, tak i kocour. Jednou jsme museli odjet na víkend pryč, psy nám hlídali příbuzní a kocourek zůstal doma, chodili ho krmit. Když jsme přijeli, dělal takový cirkus, tak byl šťastný a zároveň se hrozně bál, že ho znovu "takto zklameme", až to bylo neuvěřitelné. S naším kocourem mám zrovna já vztah dost "intimní", vybral si mě za vůdce. A přítel má zase vztah s fenkama

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No a já mít v nabídce partnera, kterej řekne že jo, ale bez psa a tvůj názor mě nezajímá, tak mu řeknu sbohem. Pak by si někdy možná mohl říct Ne, nikam nejdeš, budeš sedět doma a vařit mi, žádnej výlet s kamoškama. Je to můj barák, moje pravidla... V hodně vyhrocené verzi je to pro mě "Vlastním tě," a to je pro mě nepřijatelné. Součástí mě je i ten pes, a co k sobě připoutáme, za to jsme zodpovědní.
Neříkám nedomluvit se na kompromisu, ale oznámit že bude po jeho a na mě není brán zřetel, tak prchám. To není kompromis. Může se v rámci kompromisu stát, že psa nechá zadavatelka nakonec u známých, příbuzných, najde vhodné majitele.. Ale nemělo by to být po "Dej psa pryč, já se svojí kočky nezbavím" jako kdyby zadavatelka neměla k psovi vztah, ale on ke kočce jo...
Že fena neumí být sama se dá řešit, kdyby bylo potřeba ji dát do toho kotce, třeba za nepřítomnosti dohlížečů, pro bezpečí koček sousedských. Jen je to dlouhodobý úkol, nic co by se vyřešilo za noc. Ale vyžaduje to kompromis u obou, že..
A honem honem, nastěhuj se, vyšoupni psa a poroď mi dítě.. Nevím kdo tady má naléhavější plány, zadavatelka nevypadá že by se k němu chtěla mermomocí nastěhovat za týden..
A zeptat se na to anonymně na fóru? No nevyvěsila tu jeho adresu s fotkou, tak to asi nebude tak hrozný. A nikdo neříká že se bude řídit podle rad tady uvedených. Může tu ale objevit pohled na věc, který předtím neviděla.

Je to složitý, není to černobílý, alespoň podle mě, alez mého pohledu po 2 setkáních bych o odstranění psa neuvažovala ani omylem. Pro mě třeba platí "Já a pes, případně v budoucnu psi, to je balení, nelze si vzít jen jednu část"... Můžu udělat dočasný kompromis, na malou chvíli psa nechat u rodiny, řešit problém, ale nikdy bych ho nepustila úplně... A už vůbec ne za takovýchhle podmínek. Nepřijatelné. Pro mě :)

On žádné "Jo, ale bez psa" neřekl. Je dost pravděpodobné, že vycouval proto, že si neumí představit, že bychom kdokoli z nás dali naše zvíře pryč. A že se bojí, že by si se mnou budoval vztah a ten pak krachnul kvůli problémům se zvířaty. Nebo že by mu fena kočku zakousla.

Včera jsem s fenou na procházce potkala kočku, tak jsem jí 5 metrů od ní přikázala lehnout a na číču jsme koukaly a já jí domlouvala, že kočičky nesmí zabíjet, jinak panička zůstane na ocet ;-) Ona už je dobrá v tom, že když předtím jiná kočka proběhla taky 5 metrů před ní, tak už za ní nestartuje. Ovladatelnost se zlepšila, ale nenávist ani o kousíček.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi jak jaká kočka, máme psy a kocoura a jak po nás teskní psi, když jsme třeba pár hodin pryč, tak i kocour. Jednou jsme museli odjet na víkend pryč, psy nám hlídali příbuzní a kocourek zůstal doma, chodili ho krmit. Když jsme přijeli, dělal takový cirkus, tak byl šťastný a zároveň se hrozně bál, že ho znovu "takto zklameme", až to bylo neuvěřitelné. S naším kocourem mám zrovna já vztah dost "intimní", vybral si mě za vůdce. A přítel má zase vztah s fenkama

to že je váš kocour nesamostatný individum neznamená, že je to běžné kočičí chování. Spíš bych řekla, že kocour má psychický problém a vy z toho uděláte báječnou vlastnost

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
On žádné "Jo, ale bez psa" neřekl. Je dost pravděpodobné, že vycouval proto, že si neumí představit, že bychom kdokoli z nás dali naše zvíře pryč. A že se bojí, že by si se mnou budoval vztah a ten pak krachnul kvůli problémům se zvířaty. Nebo že by mu fena kočku zakousla.

Včera jsem s fenou na procházce potkala kočku, tak jsem jí 5 metrů od ní přikázala lehnout a na číču jsme koukaly a já jí domlouvala, že kočičky nesmí zabíjet, jinak panička zůstane na ocet ;-) Ona už je dobrá v tom, že když předtím jiná kočka proběhla taky 5 metrů před ní, tak už za ní nestartuje. Ovladatelnost se zlepšila, ale nenávist ani o kousíček.

Hlavně se neboje, že zůstanete na ocet. S takovým pocitem pak člověk dělá ty nejpitomější rozhodnutí - mluvím z vlastní zkušenosti .

Jestli on ten dotyčný muž nehledá spíše hospodyňku a ženu která mu porodí dítě smajlík Chvílema to na mě tak totiž působí. Ale rovnocennou partnerku těžko, když není ochotný udělat žádný kompromis rozumně se domluvit aby byly spokojení všichni. Prostě buď bude po jeho nebo nic.

No, ano, tohle riziko si taky uvědomuju, že vlastně nevím, nakolik mu jde o vztah a nakolik jen o rozmnožení genů. Ale na to je přeci doba chození, aby to lidí zjistili, třeba ideálně tak 2-3 roky před otěhotněním.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hlavně se neboje, že zůstanete na ocet. S takovým pocitem pak člověk dělá ty nejpitomější rozhodnutí - mluvím z vlastní zkušenosti .

svatá pravda, mě tenhle blbej předsudek stál 15 let života

Kočky jsou dost samostatné a neznám žádnou, která by měla vztah s člověkem jako pes. A to jich znám opravdu dost. Doma jsme je měli, rodiče je ještě mají, brácha taky, my jsme měli kocoura, kolegyně má několik perských ... Mám info taky z první ruky. Já kočky nerada, ale i tak si myslím, že kočka prostě nemá povahu jako pes. Pokud zůstane dva dny sama doma, nijak nestrádá. Aspoň ty co znám, kdežto pes je nadšený i po 10 min. vaší nepřítomnosti.
Pokud se chce sestěhovat a rodit děti, tak za mně - rychle pryč, než tam skončit jako služka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
svatá pravda, mě tenhle blbej předsudek stál 15 let života

to mě taky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kočky jsou dost samostatné a neznám žádnou, která by měla vztah s člověkem jako pes. A to jich znám opravdu dost. Doma jsme je měli, rodiče je ještě mají, brácha taky, my jsme měli kocoura, kolegyně má několik perských ... Mám info taky z první ruky. Já kočky nerada, ale i tak si myslím, že kočka prostě nemá povahu jako pes. Pokud zůstane dva dny sama doma, nijak nestrádá. Aspoň ty co znám, kdežto pes je nadšený i po 10 min. vaší nepřítomnosti.
Pokud se chce sestěhovat a rodit děti, tak za mně - rychle pryč, než tam skončit jako služka.

Takový názor na kočky máte proto, že je nemáte ráda. Nechápete je a ani se o to nesnažíte. To není výtka, jen konstatování. Že je kočka jiná než pes neznamená, že je horší, nebo že není schopná mít s člověkem stejně blízký vztah. Jen to dává najevo jinak. ale také ne každá. Některé z mých koček jsou na mě stejně závislé jako psi, a nadšeně mě vítají když jsem pryč chvilku, a někteří psi se ani nezvednou z pelechu. Jen zavrtí ocasem a spí dál.

nepotřebuju se vyžívat v tom, že je beze mne kočka naprosto vyřízená, mám 4, mám je doma i venku, 3 mě přijdou přivítat když přijedu z práce, přijdou se najíst, podrbat, když jsem doma mám je neustále někde u sebe, přesto když odjedu na víkend a krmí je sousedka, nehroutí se z toho. Ten 4 přijde až když vychytá v okolí všechny myši a dostne chuť lenošit. Jestli není dle vás tentonto vztah mezi mnou a mými kočkami v pořádku nebudu komentovat, nic méně nám vyhovuje. Samozřejmě pokud je kočka sama v bytě, asi z toho není úplně nadšená.

Jsem 32 let vdaná, manžel si nedovedl představit zvíře v bytě, pes velikosti křepeláka byl maximum, co zvládl. Leta s námi spí NF a kočky, že se vítám nejdřív s chlupatci a potom s ním překousl už dávno. Nic jsme nelámali přes koleno, ale byli jsme mladí a měli jsme čas.
I muž má biologické hodiny, kdo z nás stojí o tatínka ve věku pradědečka..
Určitě se dá najít kompromis, ale daný pán z nich má zjevně strach a to je pro společný život nášlapná mina

Tady asi nejde o to, že by si chlap nedovedl představit psa v bytě. Můj manžel taky nejdřív vyváděl - já nebo pes, pes poletí oknem, půjdete i se psem - takové ty chlapské "kecy v kleci".
Nakonec povolil, spal se psem v obývákü na gauči aby se děti vyspaly do školy, psa máme už druhého (tedy dva), jednoho PP a uvažuje o tom, že by si pořídil fenku PP, pže psi moc přilnuli ke mně. Ale to asi nebude pohlavím, spíš tím, kdo se jim nejvíc věnuje :)
Ale rozhodně by mě nelákal vztah postavený na tom, abych se přistěhovala a porodila dítě. To pak taky může zadavatelka skončit jako někde v Izraeli - zamčená doma bez návštěv, vycházek a bez psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Řekl bych, že můj pes miluje kočky. Jejich seznámení bude pravděpodobně trvat jen pár vteřin.
No a vymluvíte se na to, že se nikdy nic takového ještě nestalo. Pokud vás bude milovat, vymění prostě jednu kočku za druhou, za vás.

To je teda rada za všechny prachy uvědomujete si, že někdo má stejný vztah ke kočce jako Vy ke svému čoklovi?! Zase kus hovada tady

Dobré dilema..moji čubu bych nevyměnila ani za deset chlapů...ale zase to beru tak, že přítel kvůli mě přestal kouřit a kdyby prostě nešlo soužití se psem...asi by to těžko nesl, že nic neobětuji pro vztah...ale i tak si za tím stojím, že psa bych nevyměnila, jednou jsem ho vzala pod svá křídla a rozhodla se ho mít a najednou ho odsunu někomu jinému? to určitě ne

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
bezpečný a milující domov? Když by jste ho(psa) poslala kvůli prvnímu chlapovi, kterého znáte třeba půl roku,"někam".
Kde s píše že se musí nutně obětovat pro psa? Ono snad neexistuje řešení? Já myslim že jo, jen by to nebylo tak pohodlný...
Jeden příběh člověka co cca čtvrt století psy nemusel.
Moje sestra psa nikdy nechtěla, díky tomu že jsem si přitahla svého psa, když bydlela ještě doma tak možná trochu změnila názor - chtěla malého z utulku. Po odstěhování si vzala většího křížence z utulku - našla jsem ho, dva roky předtim (rád utočí bezdůvodně na lidi! takže miláček to není.. teda pro cizí) a nikdy se ho nevzdá, ani kvůli chlapovi. Protože pokud by to spolu nevyřešily, tak jí asi ten její protějšek nemá rád, tak jak tvrdí... většina lidí co někoho milují mají rádi i to co je součást druhého člověka .. tedy děti, psy, nebo i pavouky, pokud je jeho protějšek miluje. I tak se dává najevo, že si někoho ceníte a milujete ho.
Krom toho kdyby se ho vzdala, tak pravděpodobně ho odsoudí na doživotní útulek... bohužel měl několik zájemců, na který ukázal zuby hned při prvním kontaktu. Asi i u někoho byl několik dní, po tom co jsem ho našla (tedy cca dva roky, než byl sestry), bohužel je asi taky pokousal, tak se ho zbavili. Jsme jediný koho se nedotkl a asi se ani nechystá.. prostě si nás vybral.. říkám nás protože jsem ho našla, jela jsem se podívat na něj po těch dvou letech do utulku jako první a v obouch případech mi začal velice brzo věřit. A asi není blbej a pochopil, že ta holka co je semnou, ke mne patří a od té doby dělá dobrotu

přesně tak, jen jsem od chlapa nečekala, že je bude milovat jako já, stačilo mi, aby je toleroval. No a měla jsem štěstí, nakonec jsem našla většího magora, než jsem já sama a miluje je stejně jako já, možná i víc a jako bonus nám přibyli další zvířáci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to že je váš kocour nesamostatný individum neznamená, že je to běžné kočičí chování. Spíš bych řekla, že kocour má psychický problém a vy z toho uděláte báječnou vlastnost

My třeba máme 8 koček, všichni spolu, mají vlastního prostoru dostatek, přesto 2 z nich jsou závisláci - kočka co bylu ručně dokrmovaná, tam je to pochopitelné, ale kocour, od chovatele, kočky v perfektním stavu, věnovali se jim přiměřeně a je to mnohem větší závislák než ta dokrmovaná, zbytek tak nějak v pohodě, ale všichni mají dny, kdy si pozornosti vyžadují víc než jindy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kočky jsou dost samostatné a neznám žádnou, která by měla vztah s člověkem jako pes. A to jich znám opravdu dost. Doma jsme je měli, rodiče je ještě mají, brácha taky, my jsme měli kocoura, kolegyně má několik perských ... Mám info taky z první ruky. Já kočky nerada, ale i tak si myslím, že kočka prostě nemá povahu jako pes. Pokud zůstane dva dny sama doma, nijak nestrádá. Aspoň ty co znám, kdežto pes je nadšený i po 10 min. vaší nepřítomnosti.
Pokud se chce sestěhovat a rodit děti, tak za mně - rychle pryč, než tam skončit jako služka.

Nesmysl, odjedeme jen na den, vrátíme se a všechny kočky (8) čekají za dveřmi ještě než vystoupíme z auta a vítají, otírají se, radují se atd (žrádlo mají k dispozici stále).

Moje předchozí fenka byla lovec.Kočky lovila jak mohla.V jejím roce, když jsme měli malou jízdárnu, nám někdo daroval dvě koťata.Nechala si v pohodě vysvětlit, že domácí se neloví, dokonce s jedním kocourem uzavřela úzké přátelství.Vaše fena by byla v cizím prostředí, kočka by byla domácí, tady jsou šance alespoň k toleranci docela i k zvážení.Ovšem, kočky cizí, nezažila jsem psa, který by, pokud to není úplný flegmatk, nehonil cizí kočky.On pes prožene i domácí kočku, pokud utíká, to je prostě lov, ale cizí kočky, to asi tolerovat většina psů nebude.
Pokud oba o vztah stojí, pak se hledá řešení a ne mít na 3 schůzce jasno, rozejdeme se, ono to nepůjde kvůli zvířatům.Já bych fenu kvůli chlapovi nedala, natolik mi život už naučil, ale zas že bych kvůli jejímu pohodlí všechno zavrhla, to taky ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem 32 let vdaná, manžel si nedovedl představit zvíře v bytě, pes velikosti křepeláka byl maximum, co zvládl. Leta s námi spí NF a kočky, že se vítám nejdřív s chlupatci a potom s ním překousl už dávno. Nic jsme nelámali přes koleno, ale byli jsme mladí a měli jsme čas.
I muž má biologické hodiny, kdo z nás stojí o tatínka ve věku pradědečka..
Určitě se dá najít kompromis, ale daný pán z nich má zjevně strach a to je pro společný život nášlapná mina

O psa v bytě nejde, pokud jsem udržela informaci tak snad měl v domě dříve až 2 psy a 3 kočky zároveň. Tady jde o to, že fakt nechce vidět jak moje čuba jeho kočku zakusuje.

Pročetla jsem celou diskuzi a pokud jsem to správně pochopila, potencionální partner není moc ochoten ( nebo by v případě spol. bydlení nebyl ochoten ) přistoupit ke kompromisu. Z vlastní zkušenosti mohu říci - psa se nevzdávejte. Zažila jsem v podstatě totožnou věc a také tam nebyla ze strany partnera moc ochota ke kompromisu. U něj vítězila jeho kočka a pes byl vetřelec. Nakonec to dopadlo tak, že pes šel na dočasný pobyt k mým rodičům a já ho v rámci svých časových možností venčila. Po čase ale začalo vadit i to, že se svým psem trávím čas venku a pak začalo vadit víc věcí. Takže za mě ne, psa bych se za žádnou cenu kvůli chlapovi už nikdy nevzdala. Se psem se dá pracovat, ale se sobeckým chlapem moc. ( Omlouvám se, ale ve Vašem případě mi to z jeho strany tak trochu zavání sobectvím a pohodlností ).
Z.

Můžu za sebe říct, že mám ráda jak psy, tak i kočky (ostatně doma jsou ve stavu 6:6 ), takže to chápu z obou stran. Ale upřímně řečeno - buď by mě chtěl chlap se vším, co k tomu patří - tj. že by se mnou šly i 3 feňule (další 3 už jsou dost staří a zůstávali by doma u rodičů) + 3 kočky ( jsou víc fixované na mě) + kupa další ¨"havěti" (andulky, pískomilové, králíci, apod.). A jen kvůli chlapovi bych se zvířecích kamarádů prostě nevzdala. Mám ujasněno, že takový chlap se bude hledat těžko, ale což..

pro zadavatelku: já osobně bych se feny nevzdala, hledala bych kompromis. A navíc - pro jedno kvítí, slunce nesvítí. Takže pokud to nevyjde teď, on se někdo jiný najde... ale opustit kvůli tomu tvorečka, který na vás spoléhá, mi přijde prostě hnusný

PS: Byla jsem o víkendu 3 dny pryč a to nadšení psů i koček, bych Vám přála vidět...stačí vidět to jejich nadšení ze shledání a nedala bych je ani za zlaté prase...a jen kvůli chlapovi už vůbec ne. Ten vás může opustit a co pak? zůstanete sama s výčitkami, že jste se vzdala parťáka, který vás měl rád?

jo, byla bych ochotná trochu snížit stavy ptactva, apod. - prostě těch, co se na člověka tak nefixují a změna majitele by je nepoznamenala..ale psy a kočky prostě ne.

Tak dotyčný mi napsal, že jestli se chci vídat, ať psa vrátím do útulku nebo někomu dám. Nevím, jestli to opravdu myslel vážně nebo je to strategie jak se mě zbavit, ale tímto se mu to rozhodně povedlo.

Takže je podle mě vyřešeno a on ať si najde služku.

V jeho případě asi služku a dělohu.

No - mě nenapadlo jak napsat to o tom rození dětí. Děloha je dobrá :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak dotyčný mi napsal, že jestli se chci vídat, ať psa vrátím do útulku nebo někomu dám. Nevím, jestli to opravdu myslel vážně nebo je to strategie jak se mě zbavit, ale tímto se mu to rozhodně povedlo.

nechci se dotyčného nějak extrémě zastávat. ale na jeho chování není nic špatnýho. ve svý podstatě to asi nebude žádnej podrazák nebo nic. prostě jste se několikrát viděli, on má v hlavě srovnané, co od života chce a nechce, ví, že psa nehce, tak to ukončil v tý počáteční fázi,kdy to nejmín bolí. takže to berte z tý lepší stránky;) víte na čem jste, netahal vás za nos. sice to zní tvrdě,at psa dáte do utulku. ale berte to uplně jinak.on vám dal najevo co chce, co nechce a vy víte. lepší tisíckrát, než kdyby psa doma tajně terorizoval, nebo počkal až otěhotníte a pak se chtěl psa zbavovat.dle mě dospělé rozhodnutí, které se jenom neshoduje s tím vaším životním směrem. uvidíte, že časem potkáte někoho,kdo to pochopení bude mít

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nechci se dotyčného nějak extrémě zastávat. ale na jeho chování není nic špatnýho. ve svý podstatě to asi nebude žádnej podrazák nebo nic. prostě jste se několikrát viděli, on má v hlavě srovnané, co od života chce a nechce, ví, že psa nehce, tak to ukončil v tý počáteční fázi,kdy to nejmín bolí. takže to berte z tý lepší stránky;) víte na čem jste, netahal vás za nos. sice to zní tvrdě,at psa dáte do utulku. ale berte to uplně jinak.on vám dal najevo co chce, co nechce a vy víte. lepší tisíckrát, než kdyby psa doma tajně terorizoval, nebo počkal až otěhotníte a pak se chtěl psa zbavovat.dle mě dospělé rozhodnutí, které se jenom neshoduje s tím vaším životním směrem. uvidíte, že časem potkáte někoho,kdo to pochopení bude mít

To je taky fakt... já si to osobně nedovedu představit.

Jo, třeba po roce vztahu, kdy by kočku se psem zkoušeli seznámit a stále to nešlo i přes oddělování, apod. a opravdu se měli rádi a třeba i to mimčo čekali a fakt jiná možnost nebyla, tak bych to promýšlela horem dolem....ale neudělala bych to psovi z útulku, ten si nesl už v začátku vztahu nějaké ty šrámy a teď ho takhle zradit...nevím, zda by pak v klidu našel novou rodinu a nebyly tam s ním problémy (různé obavy psa, že ho zase opustí, apod.). Já sama bych měla pak výčitky, že jsem ho dala pryč... navíc takhle po 3 schůzkách a přístupu dotyčného, že psa hned pryč, tak ani omylem. Umím si představit, jak by byl "milej" až by slečna/paní byla těhotná, apod...

za b je správně. Kdo chce, řešení najde. Pes do klece, kočka do druhé místnosti. apod. Chce to jasná pravidla pro psa i kočku, důslednost. A i zabiják se naučí,že domácí nesmí. A venkovní kočky rychle pochopí kam můžou a kam ne. Prostě se pro to musí obětovat i trochu pohodlí a třeba i zvířátka trochu omezit. Ale když se chce, tak to jde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je taky fakt... já si to osobně nedovedu představit.

Jo, třeba po roce vztahu, kdy by kočku se psem zkoušeli seznámit a stále to nešlo i přes oddělování, apod. a opravdu se měli rádi a třeba i to mimčo čekali a fakt jiná možnost nebyla, tak bych to promýšlela horem dolem....ale neudělala bych to psovi z útulku, ten si nesl už v začátku vztahu nějaké ty šrámy a teď ho takhle zradit...nevím, zda by pak v klidu našel novou rodinu a nebyly tam s ním problémy (různé obavy psa, že ho zase opustí, apod.). Já sama bych měla pak výčitky, že jsem ho dala pryč... navíc takhle po 3 schůzkách a přístupu dotyčného, že psa hned pryč, tak ani omylem. Umím si představit, jak by byl "milej" až by slečna/paní byla těhotná, apod...

já jsem to psala i ze svého pohledu. jsem taky v situaci,kdy jsem s hafanem bez partnera, nemám teda pocit,že bych měla věk, kdy už si nikoho nenajdu. ale za sebe jsem ráda,když potenciálnímu partnerovi hned řeknu, že jsem pejskař a odmítám na tom cokoli měnit a jsem ráda i za negativní reakci,hlavně,když je na začátku. mě osobně je jedno, jesli mám psici v garsonce,nebo venku v kotci,to by problém nebyl..ale jako.. zbavit se psa kvůli chlapovi teda ani omylem. take každej chlap je proškolen,že mám doma velkýho psa a ten pes ke mě patří. je pravda,že zatím tato metoda působí pouze jako odrazovací.. ale nelituju toho;)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne kvůlu chlapovi, ale kvůli sobě. Chápu, že vám to nezní o nic líp. Ale myslím, že mít na prvním místě v prioritách lidi a pak teprv zvířata je správné. Představte si třeba, že vám hoří barák a můžete zachránit jen psa nebo jen manžela. Koho zachráníte?

Neříkám, že bych se na ní vykašlala. Ale pokud by třeba za půl roku zvykání si nebyla schopná tu kočku akceptovat a zároveň by ten vztah měl perspektivu, připadalo by vám v pořádku odejít kvuli tomu od muže, se kterým bychom měli vážný vztah a třeba touhu strávit zbytek života?

Přesně. U lidí by měli být ve vztazích ( zvláště u partnerů - potencionálních manželů ) na prvním místě zase lidé.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně. U lidí by měli být ve vztazích ( zvláště u partnerů - potencionálních manželů ) na prvním místě zase lidé.

Promiňte, něco jiného je vztah mezilidský a něco jiného je, když si člověk z vlastních pohnutek pořídí něco živého, to zvíře si toho člověka nevybralo, neřeklo si "půjdu zrovna k téhle", takže na 1. místě by měla být zodpovědnost vůči čemukoliv živému, co jsem k sobě dobrovolně připoutal, ať je to pes, děcko nebo kočka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak dotyčný mi napsal, že jestli se chci vídat, ať psa vrátím do útulku nebo někomu dám. Nevím, jestli to opravdu myslel vážně nebo je to strategie jak se mě zbavit, ale tímto se mu to rozhodně povedlo.

Pěkné teda, hned mě to také napadlo, jestli to myslel vážně, tak je mi ho líto...nebo spíš jeho budoucí partnerky?

no jo, tak to je, manipulace jako prase. Rychle pryč, protože jak přistoupíte na jeho pravidla, bude to vyžadovat furt. Taky jsem se ze začátku přizpůsobovala, když jsem jednoho dne řekla dost, neustál to on. Bohužel mi to trvalo 15 let I toho psa jsem dala pryč, i když to bylo v jiné fázi, byli jsme s spolu 10 let a měli 2 letý dítě. Pár měsíců po té, jsem si říkala, že jsem měla dát pryč jeho a ne toho psa
PS: píšu jen svou zkušenost a svůj názor, ostatní je na Vás.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Promiňte, něco jiného je vztah mezilidský a něco jiného je, když si člověk z vlastních pohnutek pořídí něco živého, to zvíře si toho člověka nevybralo, neřeklo si "půjdu zrovna k téhle", takže na 1. místě by měla být zodpovědnost vůči čemukoliv živému, co jsem k sobě dobrovolně připoutal, ať je to pes, děcko nebo kočka.

Souhlasím naprosto, je to moc krásně řečeno. Moje zkušenost je taková, že pokud člověk něco skutečně chce vyřešit, tak hledá způsob tak dlouho a tak vynalézavě, že to nakonec jde a vyjde... A to žiju se svým nepejskařským přítelem už téměr 11 let, navíc v domě s nepejskařskými rodiči, kteří by si sami o své vůli nikdy psy nepořídili :))))) a přesto jsme všichni spokojení.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je taky fakt... já si to osobně nedovedu představit.

Jo, třeba po roce vztahu, kdy by kočku se psem zkoušeli seznámit a stále to nešlo i přes oddělování, apod. a opravdu se měli rádi a třeba i to mimčo čekali a fakt jiná možnost nebyla, tak bych to promýšlela horem dolem....ale neudělala bych to psovi z útulku, ten si nesl už v začátku vztahu nějaké ty šrámy a teď ho takhle zradit...nevím, zda by pak v klidu našel novou rodinu a nebyly tam s ním problémy (různé obavy psa, že ho zase opustí, apod.). Já sama bych měla pak výčitky, že jsem ho dala pryč... navíc takhle po 3 schůzkách a přístupu dotyčného, že psa hned pryč, tak ani omylem. Umím si představit, jak by byl "milej" až by slečna/paní byla těhotná, apod...

Já bych fenu určitě do útulku nedala, vzpomínám že na to téma se mnou kdysi jeden muž na prvním rande vtipkoval - že mě zabije a zahrabe... což je teda při prvním setkání zvláštní téma zábavy, ale můj smysl pro humor to unese. Ale když jsem se zeptala, co udělá se psem, kterého jsem měla s sebou, tak řekl že jí dá do útulku. A v tu chvíli veškerá sranda skončila :D o tom fakt ani v legraci.

Pokud by se ani po x měsících navykání pes na kočku nezvykl, asi bych byla ochotná jednat o tom, že bych fenu nechala u rodičů (kde je zvyklá, rodiče miluje a oni jí) a brala si ji jen na víkendové výlety. Ale po 3.schůzce fakt toto odmítám řešit, coby kdyby.

S ní je taky kvuli kočkám ten problém, že jen já ji zvládám bez vodítka, protože ji mám fakt vycepovanou a ví, že nesmí. Asi kdokoli jiný by ji musel mít imrvére na flexině a to by byla otrava pro všechny.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím naprosto, je to moc krásně řečeno. Moje zkušenost je taková, že pokud člověk něco skutečně chce vyřešit, tak hledá způsob tak dlouho a tak vynalézavě, že to nakonec jde a vyjde... A to žiju se svým nepejskařským přítelem už téměr 11 let, navíc v domě s nepejskařskými rodiči, kteří by si sami o své vůli nikdy psy nepořídili :))))) a přesto jsme všichni spokojení.

Ono totiž všechno jde, když se chce. a obhajovat se tím, že na prvním místě je vztah s člověkem, to je tedy bída, když k sobě něco připoutám. Moje rodina má barzoje, během jednoho dne pozabíjela stádečko potkanů, stejně se chovà ke kočkám venku. Jenže já chtěla kočku a tak se to muselo zvládnout, rychle pochopila, že z ní kořist nebude a později normálně blbly spolu
Teď žiji sama (tedy s přítelem) máme celkem 3 psy a 8 koček - nikdy žádné konflikty, honění, ani škrábance. Zvířata nám tu fungují v pohodě a bez problémů - i kočky s papouchem, tam raději ppd dohledem, protože přeci jen papouch zobák používá i při hře.

Dát pryč svýho psa nebo kočku nebo jiné zvíře pryč kvůli chlapovi? Ani náhodou! Z počátku životní partner a po roce rozchod...pak budete litovat, že jste se vzdali zvířete. Sorry, ale tohle nechápu a nepochopím.

Navíc znám pár, kdy chlap má bully a dal se dohromady s ženou, co má kočky a funguje jim to perfektně...vše je o kompromisech, toleranci a možnostech.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to že je váš kocour nesamostatný individum neznamená, že je to běžné kočičí chování. Spíš bych řekla, že kocour má psychický problém a vy z toho uděláte báječnou vlastnost

To si snad děláte srandu, nevíte o nás zhola nic, tak se laskavě vyjadřujte alespoň slušně, mmch. lepčího kocoura povahově jsem ještě nepotkala!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To si snad děláte srandu, nevíte o nás zhola nic, tak se laskavě vyjadřujte alespoň slušně, mmch. lepčího kocoura povahově jsem ještě nepotkala!

oprava, místo č - š

Nezlobte se na mě. Tohle je už jasná ukázka člověka absolutně neschopného se samostatně rozhodovat. Opravdu se ptáte na psí diskusi na svůj osobní život? Ví ten muž, se kterým jste očividně nikdy neměla nic jiného, než povídací schůzku, že už se k němu plánujete stěhovat a máte naplánované děti? Vy ještě ani nevíte jestli třeba není žena předělaná a muže, nebo zvrhlý sadomasochista a už probíráte váš "vztah" na internetu? Kolik Vám proboha je? Snad tohle ten dotyčný najde a včas uteče....

To je dost smutné, že máte raději psa než manžela .... :-/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je taky fakt... já si to osobně nedovedu představit.

Jo, třeba po roce vztahu, kdy by kočku se psem zkoušeli seznámit a stále to nešlo i přes oddělování, apod. a opravdu se měli rádi a třeba i to mimčo čekali a fakt jiná možnost nebyla, tak bych to promýšlela horem dolem....ale neudělala bych to psovi z útulku, ten si nesl už v začátku vztahu nějaké ty šrámy a teď ho takhle zradit...nevím, zda by pak v klidu našel novou rodinu a nebyly tam s ním problémy (různé obavy psa, že ho zase opustí, apod.). Já sama bych měla pak výčitky, že jsem ho dala pryč... navíc takhle po 3 schůzkách a přístupu dotyčného, že psa hned pryč, tak ani omylem. Umím si představit, jak by byl "milej" až by slečna/paní byla těhotná, apod...

já si to představit umím. Známá z práce se takto vzdala feny, které byly 4 roky.
Tikaly jí hodiny, našla si chlapa - hodnej, pracovitej - jen pořád v háji zeleným za prací , klidně i několik měsíců v tahu. Otěhotněl si ji a odjel zase za prací. Fenu rád neměl, mohla být je v předsíni a nakonec šla pryč úplně. A známá to brála jako správnou věc. Chlap a děcko prostě byli přednější než fenečka, kterou měla několik let.
Chlap jí řekl, že fenu nechce hned od začátku, takže věděla do čeho jde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já si to představit umím. Známá z práce se takto vzdala feny, které byly 4 roky.
Tikaly jí hodiny, našla si chlapa - hodnej, pracovitej - jen pořád v háji zeleným za prací , klidně i několik měsíců v tahu. Otěhotněl si ji a odjel zase za prací. Fenu rád neměl, mohla být je v předsíni a nakonec šla pryč úplně. A známá to brála jako správnou věc. Chlap a děcko prostě byli přednější než fenečka, kterou měla několik let.
Chlap jí řekl, že fenu nechce hned od začátku, takže věděla do čeho jde.

no tím spíš, že byl pořád pryč. to už bych tuplem psa nedala, aspoň bych měla společnost, když by byl chlap fuč...

no, jen je mi líto fenky, tohle asi od paničky nečekala... upřímně řečeno bych radši byla sama než se vzdát zvířeny. pro mě je to prostě součást rodiny a třeba babičku taky nešoupnete přece do domova důchodců jen proto, že se nelíbí novému zeti, ne? to samé psa. nelíbí se ti? fajn, sbohem. Prostě ta zvířena je mojí součástí života a buď by se mu to líbilo či ne... ale ne, že zavelí, že je nechce a já jak blbec všechny vykopnu z domova, jen aby milost pan měl radost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no tím spíš, že byl pořád pryč. to už bych tuplem psa nedala, aspoň bych měla společnost, když by byl chlap fuč...

no, jen je mi líto fenky, tohle asi od paničky nečekala... upřímně řečeno bych radši byla sama než se vzdát zvířeny. pro mě je to prostě součást rodiny a třeba babičku taky nešoupnete přece do domova důchodců jen proto, že se nelíbí novému zeti, ne? to samé psa. nelíbí se ti? fajn, sbohem. Prostě ta zvířena je mojí součástí života a buď by se mu to líbilo či ne... ale ne, že zavelí, že je nechce a já jak blbec všechny vykopnu z domova, jen aby milost pan měl radost.

Přesně jak píšete, chlap na služebních cestách (kdo ví co tam ještě dělá) a já se kvůli němu vzdám psa a zůstanu sama s děckem?! No honem!

Ale stává se to.. Pro kolegyni byla potřeba mít chlapa taková, že za ni dala i svou fenku . Lidi jsou různí.
Na druhou stranu kdybych se měla rozhodnout zda dát pryč svého muže nebo psa, dám pryč psa ( třeba z důvodu nějaké extra obří alergie, kde by nemohl být pes ani venku v kotci ) . Pořád je víc člověk než zvíře.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně jak píšete, chlap na služebních cestách (kdo ví co tam ještě dělá) a já se kvůli němu vzdám psa a zůstanu sama s děckem?! No honem!

Já bych tohle taky neudělala - kvůli zvůli manžela dát pryč psy ( něco jiného by byl zdravotní problém manžela... ) , ale kolegyně ano. možná se bála, že bude sama , možná že už nenajde chlapa .. co já vím.
Každopádně dala fenu pryč, má dvě děti a muže pořád někde v háji...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych tohle taky neudělala - kvůli zvůli manžela dát pryč psy ( něco jiného by byl zdravotní problém manžela... ) , ale kolegyně ano. možná se bála, že bude sama , možná že už nenajde chlapa .. co já vím.
Každopádně dala fenu pryč, má dvě děti a muže pořád někde v háji...

no, možná si to taky časem vyčítá... no, každý jsme jiný..nicméně já osobně bych to neudělala, za to chlap nestojí. Vždyť to člověk vidí pořád kolem sebe - najde si mladší, apod. a co pak? bude člověk sám a ještě bez psa.. nee, hezky buď já se psem či nic...

jo, třeba chápu, když nechce partner psa v posteli, ok, lézt tam za každou cenu nemusí...ale zbavovat se ho kvůli němu? nikdy!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale stává se to.. Pro kolegyni byla potřeba mít chlapa taková, že za ni dala i svou fenku . Lidi jsou různí.
Na druhou stranu kdybych se měla rozhodnout zda dát pryč svého muže nebo psa, dám pryč psa ( třeba z důvodu nějaké extra obří alergie, kde by nemohl být pes ani venku v kotci ) . Pořád je víc člověk než zvíře.

jenže to, co popisujete vy, je uplně odlišná situace. něco jiného je fungující rodina se psem, kde najednou vznikne šílená alergie a nedá se to řešit třeba tím,že dám psa na zahradu. a něco uplně jiného je, vztah, který pořádně ani nezačal a už jsou v něm podmínky, že bud vztah nebo pes.. to jako at si dotyčnej na......e.
a je tady ještě jedna věc.. někteří z nás jsou pejskaři srdcem natolik, že ve chvíli,kdy by se vzdali pejskařiny, už by to nikdy nebyli oni. já jsem zažila vztah,kde jsem z blbosti musela omezit hodně ze své přirozené povahy (naštěstí se to netýkalo psů) a šlo to stejně do háje,protože prvně je člověk smutnej, že se něčeho musel vzdát a někdy to prostě vygraduje natolik, že už ten člověk je uplně jinej než v počátku vztahu, jen proto,že ten druhej se ho snaží nenápadně postupně předělat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To si snad děláte srandu, nevíte o nás zhola nic, tak se laskavě vyjadřujte alespoň slušně, mmch. lepčího kocoura povahově jsem ještě nepotkala!

co je na tom neslušného ? PS: možná máte tedy psychický problém oba.

Pes člověka nepodrazí, nezahne, neokrade, nevrátí se k bývalému.....já osobně jsem si pořídil psa a žena už mě do života nesmí.

Psa bych nedala. On totiž na světě nikoho jiného většinou nemá..
Myslím si, že spolubydlení kočka a pes je úplně v pohodě. Dá se krásně řešit oddělením, kdy ani jeden netrpí..
Já řeším podobný problém, ale partner by měl reaktivní malinačku z útulku a to své fence nemůžu udělat ..