Rodiče psa jsou otec+dcera - problém?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak at Chcipne mrdka haha

ty jsi ale kreten, jen co je pravda.haha

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj ,, mam takovou prozbu
pred dvoumi roky jsem koupila roztomileho pejska
Daisy , Koupila jsem ji od blizkeho kamarada
ale to jsem jeste nevedela ze Daisy rodice jsou otec s dcerou
,, vim je to sokujici ale musela jsem se stim smirit
Tak jsem se tedy chtela zeptat co memu psovi hrozi,, co se muze stat ?

Doufejte, že nic, že se u Vaší Daisy žádné genetické vady neobjeví.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ty jsi ale kreten, jen co je pravda.haha

Klid. Podle IP se někdo nudí a místo aby si povídal sám se sebou v soukromí domova, tak k tomu využívá internet. Holt technický pokrok, no...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Klid. Podle IP se někdo nudí a místo aby si povídal sám se sebou v soukromí domova, tak k tomu využívá internet. Holt technický pokrok, no...

No jo, díky , nevšimla jsem si IP

Pokud rodiče nepředávají nějaké vady, tak může být v pořádku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo, díky , nevšimla jsem si IP

A jo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj ,, mam takovou prozbu
pred dvoumi roky jsem koupila roztomileho pejska
Daisy , Koupila jsem ji od blizkeho kamarada
ale to jsem jeste nevedela ze Daisy rodice jsou otec s dcerou
,, vim je to sokujici ale musela jsem se stim smirit
Tak jsem se tedy chtela zeptat co memu psovi hrozi,, co se muze stat ?

Klídek, nic se jí nestane. V šlechtitelských chovech hospodářských zvířat se příbuzenská plemenitba cíleně používá k dosažení zvýšení úžitkovosti a žijou.

Snad nic, akorát bych na ní rozhodně nechovala. Nevím, jak je to u skotu, tam asi nikdo nezjišťuje, jak je to z jeho inteligencí, ale mě se v příbuzenstvu ve státech vzali bratranec se sestřenicí a 2 děti ze tří normální nejsou...

U skotu ?
Bude to asi hoodně podobný, jako tady, zdá se.

U skotu se to sleduje více jak u lidí, konec konců, u lidí na to máme práva... buzna, pedofil, matka, otec, děcko... šukat může všecko...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Klid. Podle IP se někdo nudí a místo aby si povídal sám se sebou v soukromí domova, tak k tomu využívá internet. Holt technický pokrok, no...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U skotu se to sleduje více jak u lidí, konec konců, u lidí na to máme práva... buzna, pedofil, matka, otec, děcko... šukat může všecko...

podle mne byste měl navštívit vbrzku lékaře

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Klídek, nic se jí nestane. V šlechtitelských chovech hospodářských zvířat se příbuzenská plemenitba cíleně používá k dosažení zvýšení úžitkovosti a žijou.

Ve šlechtitelských chovech hospodářských zvířat už dávno zjistili, že příbuzenská plemenitba má obrovský vliv na užitkovost, ve spoustě faktorů ji zhoršuje a proto se využívá heterózního efektu. Tj. k produkci se využívají různí užitkoví hybridi. Tam se příbuzenská plemenitba používá pro vytvoření stejnorodých plemenných linií, ze kterých se pak ti užitkoví hybridy vytváří.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj ,, mam takovou prozbu
pred dvoumi roky jsem koupila roztomileho pejska
Daisy , Koupila jsem ji od blizkeho kamarada
ale to jsem jeste nevedela ze Daisy rodice jsou otec s dcerou
,, vim je to sokujici ale musela jsem se stim smirit
Tak jsem se tedy chtela zeptat co memu psovi hrozi,, co se muze stat ?

Při jednorázovém páření otce s dcerou se celkem nic stát nemůže, pokud nejsou oba nositeli nějakých dědičných vad.

Vy jste nečetla první 2 příspěvky, IPčka ?

Úzka príbuzenská plemenitba u psov

Je druh čistokrvnej plemenitby. Jej cieľom by malo byť šľachtenie daného plemena. V zásade u všetkých plemien platí, že čím je príbuzenská plemenitba bližšia, tým môžu byť jej následky viac citeľné. Príbuzenská plemenitba má tri stupne: úzka(otec/dcéra, matky/syn, súrodenci v prvom pokolení medzi sebou), blízka (synovec/teta, súrodenci v druhom pokolení medzi sebou) a vzdialená (bratranci, sesternice, ...). Stupeň sa určuje koeficientom príbuzenskej plemenitby. Väčšina chovateľov psov sa dnes viac-menej snaží vyhnúť úzkej príbuzenskej plemenitbe, čiže zostavovaniu chovných párov z priamych súrodencov navzájom, ako aj otca s dcérou a matky so synom.
Mali by ju využívať iba skúsení, dlhoroční chovatelia, ktorí poznajú dané plemeno, jeho genetickú zaťaženosť na dedičné ochorenia, majú prehľad o populácii plemena a hlavne, či vedia, čo plemeno v danom čase i z dlhodobého hľadiska postráda a kam smeruje. Špičkový chovateľ by mal poznať niekoľko generácií svojich odchovov, ale aj línie najkvalitnejších predstaviteľov plemena.
Úzka príbuzenská plemenitba nesie so sebou vždy jednu krutú pravdu. Odhalí veľmi rýchlo všetky negatíva, ktoré by sa objavili v chove podstatne neskôr. U hospodárskych zvierat sa občas použije ako test genetického zdravia, ale v chove psov pristúpiť k tomuto experimentu len za týmto účelom sa mi zdá byť nie veľmi humánne. Pri úzkej príbuzenskej plemenitbe sa vyskytuje jeden veľmi škodlivý jav, ktorému sa hovorí inbreedingová depresia.
Inbreedingová depresia spôsobuje zníženie vitality (zníženie celkovej odolnosti organizmu, zvýšená náchylnosť k chorobám, kratšia dĺžka života, slabší imunitný systém) a plodnosti, dedičné ochorenia a defekty ako napríklad poruchy správania, nervové choroby, problémy s kožou a srsťou, atď. Medzi najčastejšie dedičné ochorenia zaznamenané u rôznych plemien psov patrí dysplázia bedrových kĺbov, osteochondróza, choroby ľadvín, chondrodystrofia, PRA (progresívna atrofia sietnice), epilepsia, hluchosť, alergie, nádory, atď. Je to pravý opak heterózneho efektu (vzniká pri párení nepríbuzných jedincov), ktorý zvyšuje životnosť potomstva, znižuje šancu výskytu recesívnych a nežiadúcich dedičných ochorení a defektov, odolnosť voči chorobám. Preto sa tento spôsob môže zdať na prvý pohľad vhodnejší, ako príbuzenská plemenitba. Keby tomu tak bolo, nemala by príbuzenská plemenitba, so všetkými uvedenými rizikami a nevýhodami, žiadne klady. Kde teda sú jej klady a kde ich hľadať ?
V bežnej populácii sa recesívne vlastnosti vyskytujú náhodne a ich výskyt sa nedá predpovedať. V chove sa často neprejaví nekoľko generácií. Bežne sa chovatelia stretávajú s výskytom takýchto dedičných defektov a ochorení aj po päť generácií a často nie sú schopní ani určiť jeho nositeľa. Príbuzenská plemenitba dáva šancu nositeľa nežiadúcich znakov a vlastností nielen spoznať, ale aj včas ho vyradiť z chovu, aby sa nežiadúce vlohy obmedzili, postupne znižovali alebo úplne zastavili.
Druhou, menej významnou výhodou príbuzenskej plemenitby je zvyšovanie homozygotnosti populácie. V praxi to znamená zvyšovanie šance namnožiť si práve také jedince, ako je zakladateľ línie, a tým aj znižovanie výskytu priemerných a podpriemerných jedincov. Jej hlavným cieľom bola vždy snaha upevniť v potomstve žiadané vlastnosti. Či už šlo o kvalitu, dĺžku a sfarbenie srsti, mimoriadnu povahu, či vrodené lovecké vlohy u poľovných plemien psov. Úzka príbuzenská plemenitba bola taktiež využívaná za účelom zvýšenia kvality potomstva a pozdvihnutie chovateľskej úrovne daného plemena.
Cudzorodá plemenitba (chovateľ môže vhodne kombinovať žiadané znaky a vlastnosti jednej imbreednej línie a vlastnosti druhej imbreednej línie – topcross) mal by ich kombinovať tak, aby dosiahol vysokého výsledného efektu a súčasne obe imbreedné línie tiež ďalej udržovať. To samozrejme robí značné problémy. Preto sa väčšinou táto metóda nemôže dlho používať.
Menšie problémy sú pri párení samcov imbreednej línie na neimbreedné samice toho istého plemena – topincross, pretože sa dá využiť aj pre udržanie imbreednej línie vlastností. Tento spôsob plemenitby nemá v súčastnej dobe uplatnenie v chove psov, ani v blízkej budúcnosti nieje nádej na jej dlhodobejšie využitie.
Samo o sebe aj párenie dvoch nepríbuzných nadpriemerných jedincov (šampiónov) nemôže priniesť nadpriemerné potomstvo. Potomstvo, ktoré vzniklo z nepríbuzenskej plemenitby dvoch nadpriemerných psov je síce silné, zdravé a odolné, ale genotypovo a fenotypovo rôznorodé. Preto aj pri párení dvoch nadpriemerných jedincov navzájom nepríbuzdných, nedosahuje potomstvo zďaleka kvality ani jedného z rodičov. Ale pri príbuzenskej plemenitbe z párenia dvoch priemerných jedincov môže vzniknúť nadpriemerné potomstvo.
Príbuzenskú plemenitbu vystihuje jedna veta: Príbuzenská plemenitba je ostrým nástrojom v rukách chovateľa, s ktorým sa dá veľmi rýchlo priblížiť k vytúženému ideálu, ale môže byť tiež nástrojom skazy.
Príbuzenská plemenitba je často zatracovaná, inými zase velebená. Zabíja, alebo povznáša? Šľachtí, alebo je cestou ku skaze? Tieto otázky si kladú čím ďalej tým viac chovatelia a šľachtitelia.
Každé plus však vždy so sebou, či už chceme alebo nechceme, prináša aj nejaké mínus. Preto je príbuzenská plemenitba často zavrhovaná. Tieto názory však pramenia skôr z neznalostí jej správneho využitia. Zlé účinky príbuzenskej plemenitby sú skôr spojené s opakovanej a často aj neuváženej príbuzenskej plemenitby. Netreba tiež zabúdať, že mnoho plemien, či už psov alebo koní boli vyšľachtené pomocou príbuzenskej plemenitby. Niektoré ako napríklad arabský plnokrvník vznikol pomocou opakovanej príbuzenskej plemenitby (z jedného žrebca a štyroch kobýl). Každopádne treba povedať to, že samotná príbuzenská plemenitba choroby nevytvára, len ich výrazne a rýchlejšie ukazuje ako je v priemernej populácii bežné. Pri nepríbuzenskej plemenitba je tých ochorení väčší počet, ale pri príbuzenskej je tá škála menšia, ale častejšia.
Preto je potrebné, ak sa chovateľ rozhodne pre príbuzenskú plemenitbu, mal by si túto myšlienku poriadne premyslieť, zvážiť všetky klady a zápory, prediskutovať ich so skúseným chovateľom alebo poradcom chovu a mal by o tejto problematike vedieť. Každopádne by tento vrh nemal byť prvý (ani psa ani feny). Rozhodne by bolo lepšie, kebyže fena i pes už majú potomstvo, ak by nevykazovalo žiadne choroby, vady, či nevhodnú povahu, ak by ani v rodokmeni psa a feny nebol žiadny blízky predok z dedičným ochorením, či nejakou vážnejšou vadou vtedy je vhodné uvažovať o príbuzenskom krytí. Samozrejme, že pes i fena by nemali mať žiadne dedičné ochorenia, ani vrodené vady, či už ide o správanie, exteriér a vlohy.
Úzka príbuzenská plemenitba prináša ovocie, ale akú daň za ňu zaplatíme? Ide o zastrašovanie, či sú všetky riziká a negatíva krutá pravda? Je teda príbuzenská plemenitba zlatou cestou, či cestou skazy? No, to samozrejme závisí individuálne od každého chovateľa, ako tieto informácie posúdi, ale myslím si, že dosť závisí aj od daného plemena a najmä od rozšírenia daného plemena. U niektorých plemien sa príbuzenskej plemenitba nedá vyhnúť, lebo v okolí a niekedy aj v zahraničí (len veľmi zriedka alebo iba u nových plemien). Niekedy je to zasa chyba chovateľov, ktorý si vyberú psa na krytie. Síce vyberú najlepšieho chovného psa, ktorý prevyšuje ostatných, ale ak sa takto rozhodne každý chovateľ, príbuzenskej plemenitbe sa nevyhnú. Takáto situácia sa naskytá u plemena Gordon seter na Slovensku, v Českej republike, ale aj za hranicami. Skoro v každom vrhu je v kolónke otec zapísaný jeden výborný český pes, ktorý má skvelé vlohy a aj exteriér. Takýmto prístupom sa kvalita chovu tohto plemena na Slovensku a v Českej republike trochu pozastaví, lebo nebudú psy, či feny, ktorý by v rodokmeni nemali tohto psa.
Keďže sa jedná o kvalitného, nadpriemerného psa ani by nevadilo, kebyže by bol práve tento pes predmetom príbuzenskej plemenitby. Ale problémom môže byť, ak sa tento pes nebude vyskytovať v rodokmeni iba dvakrát, ale je dosť reálne, že pri neuváženom krytí sa tam môže vyskytnúť aj štyrikrát, či viackrát, čo by rozhodne nemalo priaznivý vplyv na chov tohto plemena na Slovensku a v Českej republike. Jednou z možností vyhnutiu sa tejto situácie sú zahraničné krytia, či uprednostňovanie iných nadpriemerných psov, ktorý nie sú najlepší, ale majú taktiež požadované vlastnosti.
Každopádne, aj napriek veľmi neprajným článkom, inbreedingovej depresii a iným zlým „účinkom“ úzkej príbuzenskej plemenitby si myslím, že väčšina článkov zbytočne straší. Hovoria skôr o viackrát opakovanej úzkej plemenitbe, ktorá sa už vôbec nevyužíva a pri nej sú samozrejme jej možné následky neodvrátiteľné. Skúsený chovateľ určite dokáže využiť klady úzkej príbuzenskej plemenitby aj bez väčšieho rizika, poprípade toto riziko minimalizovať tým, že k takémuto krytie pripustí len úplne zdravé jedince bez väčších dedičných defektov a ochorení. Pri takomto krytí môže vzniknúť kvalitné a nadpriemerné potomstvo, ktoré môže byť zdravé. Ale pri úzkej plemenitby nieje moc dobré, ak by potomkovia týchto jedincov podstupovali ďalšiu príbuzenskú plemenitby. Riziko na dedičné ochorenia by sa tým len zvyšovalo. To, že daný jedinec nemá dané ochorenie, či defekt, neznamená, že nemôže byť jeho prenášač. Podobný aj keď nie priamo zlý efekt môžme sledovať u labradorských retrieverov. Aj krytím dvoch čiernych jedincov môže byť čisto hnedé (ak je aspoň jeden rodič nositeľom hnedého sfarbenia).U niektorých dedičných ochorení sa dá zistiť, či daný jedinec je alebo nosičom daného ochorenie, ako je napríklad PRA (progresívna atrofia sietnice).
Úzka príbuzenská plemenitba by podla mňa nemala byť toľko zavrhovaná. Ak je správne využitá zušľachťuje chov daného plemena a v každom prípade, ak by sa ukázalo, že potomkovia z úzkej príbuzenskej plemenitby majú nejakú závažnú dedičnú vadu alebo ochorenie ukázalo by sa to na vrhu a dokázalo by sa tak predísť problémom, ktoré by nastali o niekoľko generácií neskôr.

+

http://www.mskao.cz/index.php/clanky/chov/247-pibuzenska-plemenitba-a-jeji-urcovani-v-chovu-psu#.Was0F8hJa01.

Betko...tohle jsem ani nezvládla přečíst Snad si to přečtou alespoň ti, co je to opravdu zajímá
Jinak k té příbuzenské...Znám také jen příklady u lidí(ne u zvířat) a už jsem slyšela nějakého vědce, že to není jak se říká a víceméně je to zveličené..No nevím, máme také v rodině ve státech, kde se vzali bratranci a ze 4 dětí jsou dvě na hlavu. Taktéž známí co se vzali bratranec se sestřenicí: tři děti-jedno z toho na hlavu a dcera, sama to normální dítě, ale ona už má postižené... Další lidi co znám z vesnice: dvě děti, obě na hlavu. Náhoda? Asi by byla dost velká, ne?

Asi bych na základě vašeho příspěvku zakázal plození dětí komplet, protože Burešovo rodiče příbuzní nebyli, ale z toho podvodníka se sklony k psychopatickému jednání je na palici celá naše republika... To asi nebude náhoda, že?

A teď vážně - nemůžete vycházet z takhle úzkého vzorku, to byste musela své tvrzení doložit mnohem větším počtem lidí, pocházejících z příbuzenských sňatků. Já znám asi pět zrzavých lidí, dva z nich seděli za násilné skutky - ale z toho nevyplývá, že zrzouni patří preventivně za mříže.

A k původnímu dotazu - psisko z tohoto spojení (není-li tam příbuzenská už dříve) bude s největší pravděpodobností v pořádku, ale do dalšího chovu to už nepatří.

Vím, že musí být více, vzorků" , ale pokud každá rodina takto vzniklá(z těch, co znám já) má minimálně jedno nenormální dítě, je to pro mne dost silný motiv...to nedělat

Igor
Asi bych na základě vašeho příspěvku zakázal plození dětí komplet,
protože Burešovo rodiče
příbuzní nebyli, ale z toho podvodníka se sklony k psychopatickému jednání
je na palici celá naše republika... To asi nebude náhoda, že?
""""""""""""""""""""""
Jó to Kadel, to je jiný kafe. l.

Jinak v okolí si vzala sestřenice bratrance.
Děti mají zdravé, vnouče postižené.

Kdo je Kadel, rapotačko?

Každý z nás má ve svém okolí někoho, komu se bohužel narodilo postižené dítě. Některé z těchto rodin mají možná i ve svém původu nějaký ten příbuzenský svazek. To ale nic nemění na tom, že příbuznost v tomto stupni (bratranec-sestřenice) nenese nebezpečí degenerativních změn. Bližší stupně příbuznosti už toto nebezpečí bohužel nesou...

No to už je fakt na hlavu. Srovnávat příbuzenskou lidí a psů.
Původní, starý dotaz - tam už zřejmě majitelka ví a předpokládám to, že se nic nestalo, pes je v pohodě a zdráv - notabene u křížence kříženců.
Betky obsáhlej příspěvek jsem nečetla-nicméně je v chovu opravdu normální a často žádoucí z mnoha důvodů - příbuzenské křížení (in breeding).. No a to je fakt na dlouhou debatu a sorry ne tady na ifauně. A to se nechci nikoho dotknout.

lesnížínka napsal(a):
Betko...tohle jsem ani nezvládla přečíst Snad si to přečtou alespoň ti, co je to opravdu zajímá
Jinak k té příbuzenské...Znám také jen příklady u lidí(ne u zvířat) a už jsem slyšela nějakého vědce, že to není jak se říká a víceméně je to zveličené..No nevím, máme také v rodině ve státech, kde se vzali bratranci a ze 4 dětí jsou dvě na hlavu. Taktéž známí co se vzali bratranec se sestřenicí: tři děti-jedno z toho na hlavu a dcera, sama to normální dítě, ale ona už má postižené... Další lidi co znám z vesnice: dvě děti, obě na hlavu. Náhoda? Asi by byla dost velká, ne?

Na hlavu, co to je na hlavu? konkrétní postižení by nebylo?

Jde o to že pokud se v rodině vyskytuje nějaká choroba, většinou v recesivní formě- neprojevuje se, ale když se potká s druhou recesivní( v tomto případě příbuzný, který je stejně zdravý, ale chorobu nosí) mohou se spojit a být účinné a projevit se i na potomkovi.
Některá zvířata jsou více náchylná na příbuzenskou plem.(imbrední deprese- vyhledejte na netu) jiná méně, psi asi mezi ty méně vnímavé...(příb. plem. se třeba využívá v testaci plemeníků na genetické choroby.).

igor napsal(a):
Kdo je Kadel, rapotačko?

Každý z nás má ve svém okolí někoho, komu se bohužel narodilo postižené dítě. Některé z těchto rodin mají možná i ve svém původu nějaký ten příbuzenský svazek. To ale nic nemění na tom, že příbuznost v tomto stupni (bratranec-sestřenice) nenese nebezpečí degenerativních změn. Bližší stupně příbuznosti už toto nebezpečí bohužel nesou...

Nejsem rapotacka, ale já pochopila, že Kadel bude asi náš kníže, ne? Málem jsme měli krásného presidenta - přímo ukázka "příbuzenské plemenitby". Ale nechci tady rozviřovat debatu na toto téma, tady je to o psech. To jen pro vysvětlení.

koňadra napsal(a):
Nejsem rapotacka, ale já pochopila, že Kadel bude asi náš kníže, ne? Málem jsme měli krásného presidenta - přímo ukázka "příbuzenské plemenitby". Ale nechci tady rozviřovat debatu na toto téma, tady je to o psech. To jen pro vysvětlení.

Ale cilem teto pribuzenske plemenitby bylo zachovat znaky majetnosti a to vyslo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na hlavu, co to je na hlavu? konkrétní postižení by nebylo?

Jde o to že pokud se v rodině vyskytuje nějaká choroba, většinou v recesivní formě- neprojevuje se, ale když se potká s druhou recesivní( v tomto případě příbuzný, který je stejně zdravý, ale chorobu nosí) mohou se spojit a být účinné a projevit se i na potomkovi.
Některá zvířata jsou více náchylná na příbuzenskou plem.(imbrední deprese- vyhledejte na netu) jiná méně, psi asi mezi ty méně vnímavé...(příb. plem. se třeba využívá v testaci plemeníků na genetické choroby.).

No...on když má někdo děti, na hlavu"...většinou všichni kolem se tváří, jako že to nevidí, že si toho ale vůbec nevšimnuli atd. rozhodně se dotyčných nevyptává, co mají přímo za diagnozu. Prostě jsou od pohledu...jednodušší. Takže přesně fakt nevím.

koňadra napsal(a):
Nejsem rapotacka, ale já pochopila, že Kadel bude asi náš kníže, ne? Málem jsme měli krásného presidenta - přímo ukázka "příbuzenské plemenitby". Ale nechci tady rozviřovat debatu na toto téma, tady je to o psech. To jen pro vysvětlení.

Jen pro vysvětlení - lhát se nemá, přestože eman ovarovič se pravdě vyhýbá jak to jen jde. Najděte si rodokmen "Kadla" a doložte své tvrzení. Což se vám nepodaří.

Zdarma přidám dobrou radu - lhát v této prezidentské kampaní by opilcovi fanoušci měli na vrub současným, ne minulým kandidátům.

Už se v tom ztrácím Který z těch opilců je momentálně myšlen?

Opilec prezident je v naší republice pouze jeden, lesní žínko - eman ovarovič, sedmkrát soudně potvrzený lhář, v tom se ztratit snad nedá

Hlavně nevím, proč je do toho všeho pleten Zeman, co s tím má společného?
Proč třeba nezmínit Habsburky, ti byli zdegenerovaní až hrůza.

lesnížínka napsal(a):
Betko...tohle jsem ani nezvládla přečíst Snad si to přečtou alespoň ti, co je to opravdu zajímá
Jinak k té příbuzenské...Znám také jen příklady u lidí(ne u zvířat) a už jsem slyšela nějakého vědce, že to není jak se říká a víceméně je to zveličené..No nevím, máme také v rodině ve státech, kde se vzali bratranci a ze 4 dětí jsou dvě na hlavu. Taktéž známí co se vzali bratranec se sestřenicí: tři děti-jedno z toho na hlavu a dcera, sama to normální dítě, ale ona už má postižené... Další lidi co znám z vesnice: dvě děti, obě na hlavu. Náhoda? Asi by byla dost velká, ne?

A ja poznám príklady u zvierat (nie u ludí), kedy mali brat a sestra spolu potomkov. (alebo otec a dcéra, či matka a syn).

A ani jeden z nich nebol postihnutý, na hlavu, ani nič podobné. Ano, možno sa nájdu nejaké príklady, kedy sa narodili postihnuté jedince, ale to väčšinou IBA po OPAKOVANEJ príbuzenskej plemenutbe.


U ludí je genetika " iba trošku " iná ako u psov, takže by som to moc neporovnávala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na hlavu, co to je na hlavu? konkrétní postižení by nebylo?

Jde o to že pokud se v rodině vyskytuje nějaká choroba, většinou v recesivní formě- neprojevuje se, ale když se potká s druhou recesivní( v tomto případě příbuzný, který je stejně zdravý, ale chorobu nosí) mohou se spojit a být účinné a projevit se i na potomkovi.
Některá zvířata jsou více náchylná na příbuzenskou plem.(imbrední deprese- vyhledejte na netu) jiná méně, psi asi mezi ty méně vnímavé...(příb. plem. se třeba využívá v testaci plemeníků na genetické choroby.).

A práve preto je úzka príbuzenská plemenitba raz za čas dobrá.

"pokud se v rodině vyskytuje nějaká choroba, většinou v recesivní formě- neprojevuje se, ale když se potká s druhou recesivní( v tomto případě příbuzný, který je stejně zdravý, ale chorobu nosí) mohou se spojit a být účinné a projevit se i na potomkovi."

- a takto sa v praxi (kedysi) zisťovalo, či pes prenáša nejakú chorobu, vadu, ...

"Některá zvířata jsou více náchylná na příbuzenskou plem.(imbrední deprese- vyhledejte na netu) jiná méně, psi asi mezi ty méně vnímavé...(příb. plem. se třeba využívá v testaci plemeníků na genetické choroby.)."

Ano, taký Bernský salašnícky pes je veľmi náchylný, ale to najmä kvôli tomu, že bol trošku prešlachtený, a preto teraz majú jedinci tak často rakovinu, a nie každý pes sa dožije 4 rokov.

(Inbreedingová depresia je v mojom "výťahu" z genetických kníh a článkov o psoch).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hlavně nevím, proč je do toho všeho pleten Zeman, co s tím má společného?
Proč třeba nezmínit Habsburky, ti byli zdegenerovaní až hrůza.

Prosím relevantně doložit:) - kteří Habsburci byli zdegenerovaní? Prosím jména, choroby, atp. - jinak svým nepodloženým tvrzením se můžete vystavovat i soudnímu stíhání, víte to?

Takhle je to jen výkřik do tmy.

igor napsal(a):
Prosím relevantně doložit:) - kteří Habsburci byli zdegenerovaní? Prosím jména, choroby, atp. - jinak svým nepodloženým tvrzením se můžete vystavovat i soudnímu stíhání, víte to?

Takhle je to jen výkřik do tmy.

Vy fakt bavíte

Betka_88 napsal(a):
A práve preto je úzka príbuzenská plemenitba raz za čas dobrá.

"pokud se v rodině vyskytuje nějaká choroba, většinou v recesivní formě- neprojevuje se, ale když se potká s druhou recesivní( v tomto případě příbuzný, který je stejně zdravý, ale chorobu nosí) mohou se spojit a být účinné a projevit se i na potomkovi."

- a takto sa v praxi (kedysi) zisťovalo, či pes prenáša nejakú chorobu, vadu, ...

"Některá zvířata jsou více náchylná na příbuzenskou plem.(imbrední deprese- vyhledejte na netu) jiná méně, psi asi mezi ty méně vnímavé...(příb. plem. se třeba využívá v testaci plemeníků na genetické choroby.)."

Ano, taký Bernský salašnícky pes je veľmi náchylný, ale to najmä kvôli tomu, že bol trošku prešlachtený, a preto teraz majú jedinci tak často rakovinu, a nie každý pes sa dožije 4 rokov.

(Inbreedingová depresia je v mojom "výťahu" z genetických kníh a článkov o psoch).

Berňáka jsem měla, nedožil 8 let. Na co umřel, se ani nepodařilo zjistit, pitvu jsme nenechali dělat. Ono je to složité, když se rasa chce zachovat a zbývá pár jedinců..Bohužel. Berňák je naprosto skvělý pes, tomu se to odrazilo snad výhradně na zdraví. Jak ale u většiny psů poznáte, že je či není na hlavu? U lidí je to jaksi jednodušší rozpoznat, u psa řeknete, že ten Azor není zrovna nejchytřejší, ale čím to, jestli předkama, nebo plemenem...se těžko poznává Já to měla doma. Berňák byl tak chytrý, že jsme před ním museli mluvit v šifrách, když jsme nechtěli, aby věděl. Samojed proti němu vypadal jak hlupáček. Ale on je zase chytrý na něco jiného, je takový...prostě přírodnější

igor napsal(a):
Opilec prezident je v naší republice pouze jeden, lesní žínko - eman ovarovič, sedmkrát soudně potvrzený lhář, v tom se ztratit snad nedá

Tak mne napadlo, že myslíte tohohle ochlastu Ale existují lidé, co ho volili, takže jsem radši neukázala prstíkem, abych se někoho nedotknula

lesnížínka napsal(a):
Tak mne napadlo, že myslíte tohohle ochlastu Ale existují lidé, co ho volili, takže jsem radši neukázala prstíkem, abych se někoho nedotknula

Já právě volil jeho oponenta - a i teď budu volit kohokoliv, jen ne jeho. Ostudy a škody už udělal až dost.

lesnížínka napsal(a):
Berňáka jsem měla, nedožil 8 let. Na co umřel, se ani nepodařilo zjistit, pitvu jsme nenechali dělat. Ono je to složité, když se rasa chce zachovat a zbývá pár jedinců..Bohužel. Berňák je naprosto skvělý pes, tomu se to odrazilo snad výhradně na zdraví. Jak ale u většiny psů poznáte, že je či není na hlavu? U lidí je to jaksi jednodušší rozpoznat, u psa řeknete, že ten Azor není zrovna nejchytřejší, ale čím to, jestli předkama, nebo plemenem...se těžko poznává Já to měla doma. Berňák byl tak chytrý, že jsme před ním museli mluvit v šifrách, když jsme nechtěli, aby věděl. Samojed proti němu vypadal jak hlupáček. Ale on je zase chytrý na něco jiného, je takový...prostě přírodnější

Tak tipujem, že polovnícky pes, ktorý sa dokáže naučiť systém a niekoľko desiatok povelov asi na hlavu nebude .

Ale pod psom "na hlavu" som myslela skôr ako ludí " na hlavu". Nejako mentálne zaostalých, ... proste že by niekedy nevnímal nič okolo seba, proste by len stál/sedel/ležal a čumel na stenu celé hodiny, možno dni.

lesnížínka napsal(a):
Berňáka jsem měla, nedožil 8 let. Na co umřel, se ani nepodařilo zjistit, pitvu jsme nenechali dělat. Ono je to složité, když se rasa chce zachovat a zbývá pár jedinců..Bohužel. Berňák je naprosto skvělý pes, tomu se to odrazilo snad výhradně na zdraví. Jak ale u většiny psů poznáte, že je či není na hlavu? U lidí je to jaksi jednodušší rozpoznat, u psa řeknete, že ten Azor není zrovna nejchytřejší, ale čím to, jestli předkama, nebo plemenem...se těžko poznává Já to měla doma. Berňák byl tak chytrý, že jsme před ním museli mluvit v šifrách, když jsme nechtěli, aby věděl. Samojed proti němu vypadal jak hlupáček. Ale on je zase chytrý na něco jiného, je takový...prostě přírodnější

Ano, poznám berňáka, ktorý sa dožil 11 rokov (pre toto plemeno celkom dosť), boli to už starší ludia, dosť ich to vzalo ale nakoniec si kúpili nového a keď mal cca 5 mesiacov spravil sa mu nádor a museli ho utratiť. A takýchto prípadov, kedy sa berňák nedožila ani jedného roka kvôli nádoru nieje málo.

Ale tak je to dosť o náhode.

Betka_88 napsal(a):
Ano, poznám berňáka, ktorý sa dožil 11 rokov (pre toto plemeno celkom dosť), boli to už starší ludia, dosť ich to vzalo ale nakoniec si kúpili nového a keď mal cca 5 mesiacov spravil sa mu nádor a museli ho utratiť. A takýchto prípadov, kedy sa berňák nedožila ani jedného roka kvôli nádoru nieje málo.

Ale tak je to dosť o náhode.

Není...to o náhodě. Úmrtnost berňáků v nízkém věku, je fakt už celkem alarmující. Kamarádky berňucha 12let, druhý 6

Dobrý den, poslední dobou se o tohle téma zajímám (hlavně pokud jde o budoucnost chovu jednoho plemene). Teoretickou část mam načtenou ale mohli by jste mi prosím případně napsat (klidně do zpráv) konkrétní případy kdy se objevila příbuzenská plemenitba, její následky, stačí mi kolikrát se jedinec objevil v jaké větvi rodokmenu. Ani mi tak nejde o vlohy pro genetické nemoci, spíš či se štěňata projevovali například povahou proti standardu, problémy s velikostí, vady na vzhledu a tak dále. Případně názory na příbuzenskou plemenitbu u málopočetných plemen, kdy je to ještě v pořádku a kdy je to špatně, případně i názor ohledně budoucnosti chovu málopočetného plemene kde je víc jak 50% psů příbuzných. Děkuji za všechny rady, reakce, názory.

Bottleneck nemá s příbuzenskou plemenitbou mnoho společného, rozhodně inbreedingem nevzniká. Za příbuzenskou plemenitbu nelze proto v současnosti považovat každé páření příbuzných jedinců, v mnoha případech nejde totiž hovořit vůbec o plemenitbě, ve smyslu záměrné činnosti. Je tu mnoho dalších nedokonale, nebo i špatně uchopených problémů. Výše uvedené penzum informací je nedostatečné. Takhle by nám byl inbreeding k ničemu, nebo by zůstával nedotažen. Pobuřuje mě myšlenka nadvlády poradce chovu, který má být poradcem, nikoli ředitelem. Měl by samozřejmě řádně optimalizovat strategii a být s těmito informacemi k dispozici.

Evv napsal(a):
Dobrý den, poslední dobou se o tohle téma zajímám (hlavně pokud jde o budoucnost chovu jednoho plemene). Teoretickou část mam načtenou ale mohli by jste mi prosím případně napsat (klidně do zpráv) konkrétní případy kdy se objevila příbuzenská plemenitba, její následky, stačí mi kolikrát se jedinec objevil v jaké větvi rodokmenu. Ani mi tak nejde o vlohy pro genetické nemoci, spíš či se štěňata projevovali například povahou proti standardu, problémy s velikostí, vady na vzhledu a tak dále. Případně názory na příbuzenskou plemenitbu u málopočetných plemen, kdy je to ještě v pořádku a kdy je to špatně, případně i názor ohledně budoucnosti chovu málopočetného plemene kde je víc jak 50% psů příbuzných. Děkuji za všechny rady, reakce, názory.

Ja mám pár skúseností a príkladov v kokrétnom chove.

Mám Gordon Setra - fenku. Teraz má už 3 roky. Je zo spojenia brat x sestra = blúzka (úzka) príbuzenská plemenitba. Dalo by sa povedať, že je horná a spodná polovica rodokmeňu priam totožná.

Zdravotne sú na tom výborne - narodilo sa 5 šteniat, jedno zomrelo na parvovirozu v mladom veku, ostatné 4 sú zdravé všetky sú HD/DBK/DLK/BVA 0/0 (A1), PRA rcd4 clear, majú dobrú výšku, všetky zuby, dobrý skus.

Povahovo vyhovujú štandardu všetky, sú to polovné psy a majú veľkú chuť do práce.

Exterierovo sú všetci 4 mierne odlišný. Ale v podstate vyhovujú štandardu. Vyzdvihla by som asi ich dobrú stavbu tela, uhlenie končatín, nasadenie chvosta, osrstenie, typický tvar hlavy, niektorý majú menej výrazné pálenie, čo ale nieje nejak závažná chyba.


Gordon Seter nieje málopočetné plemeno. Ale chovatelia z česka a zo slovenska (ale hlavne z česka) podla mňa vôbec nemysleli do budúcnosti. Napríklad za posledných 5 rokov sa narodilo množstvo šteniat, ale v 10 vrhoch bol otcom/dedkom Sangefield Earldom. Čo považujem za veľkú nezodpovednosť, keďže je tu teraz okolo 50 psov, ktorí majú v rodokmeni minimálne jeden krát spomínaného psa. A podobných prípadov by sa našlo aj u tohto plemena viac.



Ale musím povedať, že ma dosť prekvapil záujem ľudí zo zahraničia. Dalo by sa povedať, že u Gordonov by sa podobné fenky v Európe dali zrátať na prstoch jednej ruky. A milo ma prekvapil záujem ľudí zo zahraničia o budúce šteniatka... a dokonca sme dostali nejaké ponuky na krytie. ... zatial čo na slovensku a v česku som sa stretla prevažne s kritikou, ale našli sa aj výnimky... a práve tieto výnimky ma prekvapili, lebo sú to práve dlhoročný chovatelia, ktorý poznajú štandard perfektne a sú z môjho psa nadšený.

Každopádne, môj názor je kladný, ak sa príbuzenská plemenitba týka zdravých a štandardných jedincov.

igor napsal(a):
Prosím relevantně doložit:) - kteří Habsburci byli zdegenerovaní? Prosím jména, choroby, atp. - jinak svým nepodloženým tvrzením se můžete vystavovat i soudnímu stíhání, víte to?

Takhle je to jen výkřik do tmy.

Já s Vámi vesměs souhlasím, minimálně ve voličských preferencích, ale aniž bych to chtěla složitě vyhledávat u historických autorit, namátkou se mi vybavuje, že španělská větev Habsburků, konkrétně tuším Karel II., jehož rodiče byli bratranec se sestrenicí, opravdu trpěl nadmírou chorob, což se připisujes "přešelchtěností". Ale ponivadž jsem líná jak veš a nechce se mi jít listovat v literatuře, a nejsem ani antropolog, abych měla důkazy praktické, nedoložím své domněnky ani irelevantně.

knedlyk napsal(a):
Já s Vámi vesměs souhlasím, minimálně ve voličských preferencích, ale aniž bych to chtěla složitě vyhledávat u historických autorit, namátkou se mi vybavuje, že španělská větev Habsburků, konkrétně tuším Karel II., jehož rodiče byli bratranec se sestrenicí, opravdu trpěl nadmírou chorob, což se připisujes "přešelchtěností". Ale ponivadž jsem líná jak veš a nechce se mi jít listovat v literatuře, a nejsem ani antropolog, abych měla důkazy praktické, nedoložím své domněnky ani irelevantně.

A po druhé, je úplne zbytočné porovnávať genetiku psov a ludí. Je tam veľké množstvo rozdielov a u ludí to funguje trošku inak s príbuznosťou ako u psov.
(Konkrétne, u psov je ovela menej chorôb ktoré môžu byť recesívne - a väčšinou sa dajú geneticky zistiť, napr slepota - PRA rcd4 môže byť clear (namá a nieje nosič) carer (nemá, ale je nosič), affected (má a je nosič) a u psov sa robia často podobné genetické testy, u ľudí to funguje inak. ).

Betka_88 napsal(a):
A po druhé, je úplne zbytočné porovnávať genetiku psov a ludí. Je tam veľké množstvo rozdielov a u ludí to funguje trošku inak s príbuznosťou ako u psov.
(Konkrétne, u psov je ovela menej chorôb ktoré môžu byť recesívne - a väčšinou sa dajú geneticky zistiť, napr slepota - PRA rcd4 môže byť clear (namá a nieje nosič) carer (nemá, ale je nosič), affected (má a je nosič) a u psov sa robia často podobné genetické testy, u ľudí to funguje inak. ).

On to byl spíše vtip...

Betka_88 napsal(a):
Ja mám pár skúseností a príkladov v kokrétnom chove.

Mám Gordon Setra - fenku. Teraz má už 3 roky. Je zo spojenia brat x sestra = blúzka (úzka) príbuzenská plemenitba. Dalo by sa povedať, že je horná a spodná polovica rodokmeňu priam totožná.

Zdravotne sú na tom výborne - narodilo sa 5 šteniat, jedno zomrelo na parvovirozu v mladom veku, ostatné 4 sú zdravé všetky sú HD/DBK/DLK/BVA 0/0 (A1), PRA rcd4 clear, majú dobrú výšku, všetky zuby, dobrý skus.

Povahovo vyhovujú štandardu všetky, sú to polovné psy a majú veľkú chuť do práce.

Exterierovo sú všetci 4 mierne odlišný. Ale v podstate vyhovujú štandardu. Vyzdvihla by som asi ich dobrú stavbu tela, uhlenie končatín, nasadenie chvosta, osrstenie, typický tvar hlavy, niektorý majú menej výrazné pálenie, čo ale nieje nejak závažná chyba.


Gordon Seter nieje málopočetné plemeno. Ale chovatelia z česka a zo slovenska (ale hlavne z česka) podla mňa vôbec nemysleli do budúcnosti. Napríklad za posledných 5 rokov sa narodilo množstvo šteniat, ale v 10 vrhoch bol otcom/dedkom Sangefield Earldom. Čo považujem za veľkú nezodpovednosť, keďže je tu teraz okolo 50 psov, ktorí majú v rodokmeni minimálne jeden krát spomínaného psa. A podobných prípadov by sa našlo aj u tohto plemena viac.



Ale musím povedať, že ma dosť prekvapil záujem ľudí zo zahraničia. Dalo by sa povedať, že u Gordonov by sa podobné fenky v Európe dali zrátať na prstoch jednej ruky. A milo ma prekvapil záujem ľudí zo zahraničia o budúce šteniatka... a dokonca sme dostali nejaké ponuky na krytie. ... zatial čo na slovensku a v česku som sa stretla prevažne s kritikou, ale našli sa aj výnimky... a práve tieto výnimky ma prekvapili, lebo sú to práve dlhoročný chovatelia, ktorý poznajú štandard perfektne a sú z môjho psa nadšený.

Každopádne, môj názor je kladný, ak sa príbuzenská plemenitba týka zdravých a štandardných jedincov.

Příbuzenská plemenitba- u koní velmi častá, mít v rodokmenu v otcovské i mateřské linii určitého plemeníka a i v jedné generaci je top. Dokážu si to představit i u psů. Všechny kladné (i záporné) vlastnosti (u koní je to třeba rychlost, skoková potence, špatná stavba těla) se tím upevní a můžou být i nad průměrem rodičů. (genetický zisk).

Vůbec do toho nevidím, u koní, u psů ani ostatních zvířat, nepohybuju se v tom, jen jak tak čtu příspěvek od Verun, tak mne napadá: ono totiž, když se narodí z takového hokus pokusu hříbě, které se nepovedlo, no tak co, tak vlastně nic, bude na pastvě nebo v klobásách, nebude to šampion. U psů taktéž...to, že jsou pak prolezlí nemocema ode.erou tak maximálně budoucí majitelé. Jen u těch lidí je to, trochu" problém...

Ona by po inbreedingu neměla následovat klasická selekce. Musí potom docházet ke zvláštnímu výběru. Zvířata tímto zásahem vzniklá, jsou generována zejména do chovu, nikoli do sportu. Já jej používám, jako ideální předstupeň pro liniový outcross, nebo meziplemenný cross. Driftují jasně. Chovatelsky cennější mohou být zvířata sportovně podřadná, u kterých inbreeding těsněji dosedl. Můžete samozřejmě selektovat měkce-komplexně a inbreeding opakovat bezvýsledně jako blbec. Inbrední zvířata je ale většinou třeba jen testovat, mimo komplexní tlak.

lesnížínka
Samozřejmostí snad je, že máme neradi peddlery. Něměla byste je mít ráda ani Vy, ale to byste se musela o zvířata zajímat. Chov má svou etiku a my ji vymáháme nesnesitelnou veřejnou dehonestací škůdce.

No, já teda u morčat příbuzenskou plemenitbu, a to včetně té úzké, využívám, protože potřebuji upevnit recesivně dědící se barvu v novošlechtění. Čekat, až se mi to "nějak potká", to bych taky mohla čekat už pořád. Ale. Přesně vím, co dělám, proč to dělám a jsem schopná brutální selekce, totiž na gril není nikdy dost masa. Takže v případě vyštěpení se čehokoliv opravdu nežádoucího nemám problém potomstvo včetně rodičů okamžitě vyřadit z chovu a to napořád.

Což u psů tak moc nejde. Ještě budiž u koní, tam je vždycky po ruce řezník, ale u koní je zase jediné mládě od daného páru za rok, to by člověku bylo líto, kdyby to nevyšlo. Já u myší můžu během sezony připustit hodně samic vybranými samci a pak vyberu to nejlepší dál, jedinců je hodně, je z čeho dělat tu selekci. Taky díky značné množivé schopnosti morčat dokážu odhadnout i plemennou hodnotu daného jedince podle již narozených potomků, takže pak je to rozhodování u kterého si dovolit úzkou příbuzenskou, zase jednodušší.

vetřelec napsal(a):
Ona by po inbreedingu neměla následovat klasická selekce. Musí potom docházet ke zvláštnímu výběru. Zvířata tímto zásahem vzniklá, jsou generována zejména do chovu, nikoli do sportu. Já jej používám, jako ideální předstupeň pro liniový outcross, nebo meziplemenný cross. Driftují jasně. Chovatelsky cennější mohou být zvířata sportovně podřadná, u kterých inbreeding těsněji dosedl. Můžete samozřejmě selektovat měkce-komplexně a inbreeding opakovat bezvýsledně jako blbec. Inbrední zvířata je ale většinou třeba jen testovat, mimo komplexní tlak.

lesnížínka
Samozřejmostí snad je, že máme neradi peddlery. Něměla byste je mít ráda ani Vy, ale to byste se musela o zvířata zajímat. Chov má svou etiku a my ji vymáháme nesnesitelnou veřejnou dehonestací škůdce.

O zvířata se zajímám, ale nechovám, nemnožím. A nemnožila bych ani některé lidi...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, já teda u morčat příbuzenskou plemenitbu, a to včetně té úzké, využívám, protože potřebuji upevnit recesivně dědící se barvu v novošlechtění. Čekat, až se mi to "nějak potká", to bych taky mohla čekat už pořád. Ale. Přesně vím, co dělám, proč to dělám a jsem schopná brutální selekce, totiž na gril není nikdy dost masa. Takže v případě vyštěpení se čehokoliv opravdu nežádoucího nemám problém potomstvo včetně rodičů okamžitě vyřadit z chovu a to napořád.

Což u psů tak moc nejde. Ještě budiž u koní, tam je vždycky po ruce řezník, ale u koní je zase jediné mládě od daného páru za rok, to by člověku bylo líto, kdyby to nevyšlo. Já u myší můžu během sezony připustit hodně samic vybranými samci a pak vyberu to nejlepší dál, jedinců je hodně, je z čeho dělat tu selekci. Taky díky značné množivé schopnosti morčat dokážu odhadnout i plemennou hodnotu daného jedince podle již narozených potomků, takže pak je to rozhodování u kterého si dovolit úzkou příbuzenskou, zase jednodušší.

Trochu OT, které se tu asi líbit nebude, ale zeptám se - jak chutná morče? Lze přirovnat ke králíkovi nebo spíše k jinému zvířeti? Chováme si doma zvířata pro "jatečnou spotřebu", maso nekupuju, protože mi vadí, že nevím kde a čím ta zvířata musela projít - teda spíše vím a proto mě neláká za takové maso platit. Morčata teda zatím nemáme, občas "padne do žaludků" i nějaký ze zakrslých králíků - krom těch "jedlých", právě když se mi nezdá vhodný pro další chov atd. Ale to je stále králík, jen v menší velikosti. To morče by mne fakt zajímalo... Díky.

jolyha napsal(a):
Trochu OT, které se tu asi líbit nebude, ale zeptám se - jak chutná morče? Lze přirovnat ke králíkovi nebo spíše k jinému zvířeti? Chováme si doma zvířata pro "jatečnou spotřebu", maso nekupuju, protože mi vadí, že nevím kde a čím ta zvířata musela projít - teda spíše vím a proto mě neláká za takové maso platit. Morčata teda zatím nemáme, občas "padne do žaludků" i nějaký ze zakrslých králíků - krom těch "jedlých", právě když se mi nezdá vhodný pro další chov atd. Ale to je stále králík, jen v menší velikosti. To morče by mne fakt zajímalo... Díky.

No, jestli bych to měla k něčemu přirovnat, tak takové divné hodně jemné vepřové. králík je ve srovnání s morčetem opravdu hodně suchý. králík na gril potřebuje spoustu slaniny, aby vůbec klouzal do krku, ale morče je v pohodě.

je to bílé šťavnaté maso.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, jestli bych to měla k něčemu přirovnat, tak takové divné hodně jemné vepřové. králík je ve srovnání s morčetem opravdu hodně suchý. králík na gril potřebuje spoustu slaniny, aby vůbec klouzal do krku, ale morče je v pohodě.

je to bílé šťavnaté maso.

To fakt? Nejsou na to moc malá? Já viděla dokument z peru a ty pravý morčata byla velikosti našich králíků . Nedovedu si představit jak to stahuji .

Moyda napsal(a):
To fakt? Nejsou na to moc malá? Já viděla dokument z peru a ty pravý morčata byla velikosti našich králíků . Nedovedu si představit jak to stahuji .

No, já nemám taková ta obyč morčata, co mají v dospělosti s bídou kilo ale právě ta peruánská.

malý to není, jatečná výtěžnost cca 50%, v Peru mají jatečnou hmotnost min 800 g a z toho se nají v pohodě dva lidi. Mimochodem, těch 800 g mají teďka dvouměsíční samečci, ti horší. Nejlepší z červencové várky už má něco málo přes kilo.

Stahuje se to, no, hůř než králík. Hlavně než člověk obkrouží zadní tlapky a pohlaví, pak už je to v pohodě, ale ten začátek je trochu crcačka. V Peru nestahují, ale spařují jak prase a chlupy oškrábou. To je taky funkční, ale mně ta kůže na talíři nechutná a to už se to lépe stahuje po zabití, než horké na talíři.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, já nemám taková ta obyč morčata, co mají v dospělosti s bídou kilo ale právě ta peruánská.

malý to není, jatečná výtěžnost cca 50%, v Peru mají jatečnou hmotnost min 800 g a z toho se nají v pohodě dva lidi. Mimochodem, těch 800 g mají teďka dvouměsíční samečci, ti horší. Nejlepší z červencové várky už má něco málo přes kilo.

Stahuje se to, no, hůř než králík. Hlavně než člověk obkrouží zadní tlapky a pohlaví, pak už je to v pohodě, ale ten začátek je trochu crcačka. V Peru nestahují, ale spařují jak prase a chlupy oškrábou. To je taky funkční, ale mně ta kůže na talíři nechutná a to už se to lépe stahuje po zabití, než horké na talíři.

Tak to jo, mě berou mory když kámoška dovalí křepelku, ještě že je to už bez práce .Ale bažanta stahujeme nepatláme se s tím.

vetřelec napsal(a):
Ona by po inbreedingu neměla následovat klasická selekce. Musí potom docházet ke zvláštnímu výběru. Zvířata tímto zásahem vzniklá, jsou generována zejména do chovu, nikoli do sportu. Já jej používám, jako ideální předstupeň pro liniový outcross, nebo meziplemenný cross. Driftují jasně. Chovatelsky cennější mohou být zvířata sportovně podřadná, u kterých inbreeding těsněji dosedl. Můžete samozřejmě selektovat měkce-komplexně a inbreeding opakovat bezvýsledně jako blbec. Inbrední zvířata je ale většinou třeba jen testovat, mimo komplexní tlak.

lesnížínka
Samozřejmostí snad je, že máme neradi peddlery. Něměla byste je mít ráda ani Vy, ale to byste se musela o zvířata zajímat. Chov má svou etiku a my ji vymáháme nesnesitelnou veřejnou dehonestací škůdce.

Selekce, ano, ale na co, na hezkej kukuč?Selekce má svá kritéria- ty si každý určuje svým chovatelským záměrem, pokud chci dostihového koně, parkurového koně- je sport pro mě to selekční kritérium, prasat- třeba počet selat ve vrhu, myši a kožešinová zvířata- pastelové barvy(velice zjednodušeně)...nemůžu si dát vyselektovaného neprověřeného jedince okamžitě do chovu (můžu, když je krátký generační interval a není li vhodný a ani jeho potomci ne můžu je zužitkovat jinak- viz bodlinka a gril ) Víte jak dlouho trvá testace plemenného býka než je zařazen do chovu? OT: morče je moje třetí nejoblíbenější zvíře, kapybara taky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Selekce, ano, ale na co, na hezkej kukuč?Selekce má svá kritéria- ty si každý určuje svým chovatelským záměrem, pokud chci dostihového koně, parkurového koně- je sport pro mě to selekční kritérium, prasat- třeba počet selat ve vrhu, myši a kožešinová zvířata- pastelové barvy(velice zjednodušeně)...nemůžu si dát vyselektovaného neprověřeného jedince okamžitě do chovu (můžu, když je krátký generační interval a není li vhodný a ani jeho potomci ne můžu je zužitkovat jinak- viz bodlinka a gril ) Víte jak dlouho trvá testace plemenného býka než je zařazen do chovu? OT: morče je moje třetí nejoblíbenější zvíře, kapybara taky.

Ta poslední věta...nepochopila jsem...nejoblíbenější, nebo nejoblíbenější na gril?

Verun
Uvedl jsem podle Vás metodickou chybu?

lesnížínka napsal(a):
Ta poslední věta...nepochopila jsem...nejoblíbenější, nebo nejoblíbenější na gril?

na gril určitě ne! máme už doma 4. morče
asi od 3 roků dcery (24 roků nyní).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

vetřelec napsal(a):
Verun
Uvedl jsem podle Vás metodickou chybu?

Zvířata tímto zásahem vzniklá, jsou generována zejména do chovu, nikoli do sportu.

A čím tedy ověřujete plemennou hodnotu, jaké máte testační kritéria, na co selektujete?

vetřelec napsal(a):
Ona by po inbreedingu neměla následovat klasická selekce. Musí potom docházet ke zvláštnímu výběru. Zvířata tímto zásahem vzniklá, jsou generována zejména do chovu, nikoli do sportu. Já jej používám, jako ideální předstupeň pro liniový outcross, nebo meziplemenný cross. Driftují jasně. Chovatelsky cennější mohou být zvířata sportovně podřadná, u kterých inbreeding těsněji dosedl. Můžete samozřejmě selektovat měkce-komplexně a inbreeding opakovat bezvýsledně jako blbec. Inbrední zvířata je ale většinou třeba jen testovat, mimo komplexní tlak.

lesnížínka
Samozřejmostí snad je, že máme neradi peddlery. Něměla byste je mít ráda ani Vy, ale to byste se musela o zvířata zajímat. Chov má svou etiku a my ji vymáháme nesnesitelnou veřejnou dehonestací škůdce.

Blbé je tohle:
1) "Driftují jasně."
2) "Můžete samozřejmě selektovat měkce-komplexně a inbreeding opakovat bezvýsledně jako blbec."
Bohužel, nedá se nic dělat, je to složitější...
Jinak to mám v rámci možností OK!

vetřelec napsal(a):
Ona by po inbreedingu neměla následovat klasická selekce. Musí potom docházet ke zvláštnímu výběru. Zvířata tímto zásahem vzniklá, jsou generována zejména do chovu, nikoli do sportu. Já jej používám, jako ideální předstupeň pro liniový outcross, nebo meziplemenný cross. Driftují jasně. Chovatelsky cennější mohou být zvířata sportovně podřadná, u kterých inbreeding těsněji dosedl. Můžete samozřejmě selektovat měkce-komplexně a inbreeding opakovat bezvýsledně jako blbec. Inbrední zvířata je ale většinou třeba jen testovat, mimo komplexní tlak.

lesnížínka
Samozřejmostí snad je, že máme neradi peddlery. Něměla byste je mít ráda ani Vy, ale to byste se musela o zvířata zajímat. Chov má svou etiku a my ji vymáháme nesnesitelnou veřejnou dehonestací škůdce.

No myslím si, že až tak úplně nevíte o čem mluvíte.
Sorry jako.

bhk napsal(a):
No myslím si, že až tak úplně nevíte o čem mluvíte.
Sorry jako.

No dovolte! Z čeho tak soudíte?

Dobrý den,

podívejte se na tento článek - https://www.genomia.cz/cz/chimerismus.