Pro výcvikáře

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
http://search.seznam.cz/?q=jan+dubov%C3%BD%2Cp%C5%99ivol%C3%A1n%C3%AD&sourceid=szn-HP

Byla byste tak laskavá a řekla mi , co ten odkaz znamená , nerozumim tomu.... díky

manžel to zkoušel otevřít přes Google a nezadařilo se , nemáte kratší odkaz ? díky

Otevřela jsem to na seznamu.
Jsou tam návody nácviku přivolání.

odhodím batoh a letím za ní, aby se neztratila...
Nojo, proč by se namáhala sledovat, kde jste vy, když si může běžet kam chce a ví, že vy se budete držet za ní a neztratíte se jí? ;-) Štěně se učí přivolání venku přesně obráceně - nesmíte běžet za ní, ale OD NÍ! Samozřejmě v přehledném bezpečném terénu, kde nehrozí, že se něco stane. Nebo na oploceném pozemku.

http://www.vycvikpsa.cz/articles/000007.shtml

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
odhodím batoh a letím za ní, aby se neztratila...
Nojo, proč by se namáhala sledovat, kde jste vy, když si může běžet kam chce a ví, že vy se budete držet za ní a neztratíte se jí? ;-) Štěně se učí přivolání venku přesně obráceně - nesmíte běžet za ní, ale OD NÍ! Samozřejmě v přehledném bezpečném terénu, kde nehrozí, že se něco stane. Nebo na oploceném pozemku.

No to je právě to , oplocený pozemek není a v tom lese je to zase nepřehledné,
jsou tam cesty po kterých chodíme , ale není to ideální na to , aby byla pořád v dohledu.

Vím , že se má utíkat od psa , ale mám dojem a pocit, že by jí to bylo šumafuk , aspoň
se tak chová..... Myslíte si , že už tak malá není , aby si uvědomila , že se jí můžeme
ztratit ? Je to malé plemeno , tak jestli už není v těchto měsících / 7.5 / v pubertě a pak by bylo
riziko , že se opravdu zaběhne.
Celkem jsem z toho trochu zoufalá , že jí musíme rvát pořád na té dlouhé šnůře....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No to je právě to , oplocený pozemek není a v tom lese je to zase nepřehledné,
jsou tam cesty po kterých chodíme , ale není to ideální na to , aby byla pořád v dohledu.

Vím , že se má utíkat od psa , ale mám dojem a pocit, že by jí to bylo šumafuk , aspoň
se tak chová..... Myslíte si , že už tak malá není , aby si uvědomila , že se jí můžeme
ztratit ? Je to malé plemeno , tak jestli už není v těchto měsících / 7.5 / v pubertě a pak by bylo
riziko , že se opravdu zaběhne.
Celkem jsem z toho trochu zoufalá , že jí musíme rvát pořád na té dlouhé šnůře....

Tohle se právě nejlíp učí u malého štěnítka, které si vás hlídá jako klíště... v pubertě je to trochu horší. Nicméně nic není ztraceno, navíc u bišonka bych se fakt nebála, že chytne stopu a zmizí na dva dny. Že je to v lese nepřehledné, vůbec nevadí. Ono není od věci prostě se psu schovat z dohledu a dělat, že je vám ukradenej.

Jo a jak píšete výš, že v téhle situaci v drtivé většině neposlechne na přivolání: tak ten povel NEDÁVEJTE! Pokud dáváte povel v momentě, kdy víte, že pes neposlechne, tak ho učíte jednu jedinou věc: poslechnout NEMUSÍ. Povel "ke mně" dávejte ve chvíli, kdy k vám běží, nebo kdy jste si na 99% jistá, že poslechne.

zkoušejte nejdřív na volném poli ,kde vidíte široko daleko a máte přehled kde fena je. v tomhle ročním období je na polích možností habaděj.

Naučte ji na 100% !
povel lehni - nebo jiný a když nejde na přivolání, dejte povel, který zvládá.
Mě se osvědčil povel lehni.
Na "lehni" prostě padne.

Taky "zastav" je hodně znělé. Nebo myslivecké "daun" je to jak když střelí a psi na to dobře reagují.
Ale musí to být povel, který musíte upevnit tak, že ho poslechne vždycky. Když ji vodíte téměř pořád na šňůře, "zastav" i "daun" by se vám učilo dobře, ale musíte být maximálně důslední a po povelu musí cvik udělat.
Povel "ke mně" už je u vás asi dost "profláknutý". Má zafixováno, že jednou přijde a pětkrát ne a nic se nestane. Panička s dbrotami v kapse doběhne. ( Stejně kdykoliv přijde musíte chválit !!! Ještě stále je sem tam k vidění pes, který po té, co konečně přijde, dostane minimálně vynadáno, někdy dokonce výprask, to se vás ale určitě netýká )

Nebo může zadavatelka začít tím, že venku prozatím úplně zapomene na přivolání a místo toho se soustředí na to, aby jí fenka věnovala pozornost. Dá se to cvičit i na té šňůře. Kdykoliv se fenka podívá na paničku, tak říct její jméno a odměnit (skvělým pamlskem, oblíbenou hrou, honičkou...). A zbytek doby si jí nevšímat, nežadonit o její pozornost. Ona se brzy naučí, že vnímat paničku se vyplatí. A pak, až bude fenka sama aktivně věnovat paničce pozornost, se dá začít pilovat přivolání.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle se právě nejlíp učí u malého štěnítka, které si vás hlídá jako klíště... v pubertě je to trochu horší. Nicméně nic není ztraceno, navíc u bišonka bych se fakt nebála, že chytne stopu a zmizí na dva dny. Že je to v lese nepřehledné, vůbec nevadí. Ono není od věci prostě se psu schovat z dohledu a dělat, že je vám ukradenej.

Jo a jak píšete výš, že v téhle situaci v drtivé většině neposlechne na přivolání: tak ten povel NEDÁVEJTE! Pokud dáváte povel v momentě, kdy víte, že pes neposlechne, tak ho učíte jednu jedinou věc: poslechnout NEMUSÍ. Povel "ke mně" dávejte ve chvíli, kdy k vám běží, nebo kdy jste si na 99% jistá, že poslechne.

Chápu přesně co radíte , u nás je ten problém , že jsme si štěně brali až ve 13 týdnech
a ona si samozřejmě na nás déle zvykala a i na nové prostředí ,ten den po dovezení, víc jak 2měsíce , skoro 3 , jsem s ní spala , aby věděla a pocítila, že není nějaký " vyvrhel"
ale že patří do rodiny.. ona do těch 13 týdnů co byla u chovatelů , nebyla nikdy venku a u
nás lítala po zahradě tak , že jsem si myslela , že se přizabije.....

Je to bišonek , ale venku v lese se chová jak lovecký pes , máme - tam kam chodíme-
spoustu divokých prasat , ale ty jsou všude , a tak taky máme obavy , že těma útěkama
nějaké stádo vyruší , a oni jí zabijou , ale ona má takové " trapy " , že by jim asi utekla,
ale to si nejsem jistá , když nikdy prase neviděla....

Nevolám na ní , když vidím, že nemá a nebude mít zájem , max. 1 x , spíš pak volám
" Eli pocem ", jak píše někdo níže , ten povel " ke mně " už je asi trochu profláklej ,
ale měli jsme za to , že nejdůležitější je - FUJ a KE MNĚ.

Když si jí na těch prochajdách pouštíme mezi sebou 50-70m , tak ke mně po
zavolání přiletí hned , strašně chválím a hladím a dostane pamlsek a pak volá
manžel a někdy už volat ani nemusí a ona se řítí na puštěné šnůře k němu !

Možná , že i tady děláme chybu , dělá to tak automaticky - od jednoho k druhému ,
že už ani někdy vůbec nečeká na POVEL..
Nedáváme povely celou procházku , aby jí to neotrávilo , ale jak se nám to zdá ,
taky třeba na ní po nějaké době zkusím zavolat , ale čuchá a nereaguje - má v tu
chvíli zájem o čuchání..
Už se pomalu smiřujeme s tím , že jí budeme muset na šnůře vodit dál , třeba až než
odhárá a trochu se sklidní - snad . Ta delší šnůra je dobrá , ale taky nebezpečná ,
protože , když uteče , tak se někde může šprajcnout za něco - má taky kšíry,
nevím , asi jsme něco prošvihli - pouštění na volno , ale od začátku se chová
" nebezpečně " , jako kdyby neměla PUD SEBEZÁCHOVY , proto ta naše obava,
aby se jí opravdu něco nestalo.. Zatím všem děkuji , kdyby ještě nějaký nápad
a nebo dobrá rada , budeme moc rádi...

Jak chodíme po těch zpevněných cestách lesem , tak tam občas jede kolař
a ona je schopná v tu chvíli co ho zbystří - mazat za ním i 200 m , ještě že měla
tu šnůru a že jsem jí stihla zašlápnout , nebo by skončila v kole , protože je
samozřejmě rychlejší - než v té chvíli cyklista.....

Máme ještě 2 bišonky - starší , a u žádného to takto nebylo , ale ty jsme si brali
v 8 týdnech a bylo to o úplně něčem jiném....

Nevím, jestli tohle všechno je fakt velký problém a nebo z toho velký problém
děláme jen my doma, hlavně já ....Hanka

13 týdnů není problém . . .

To, že jste si ji brali ve 13 týdnech, není až tak podstatné. 13 týdnů je ještě docela malé štěnítko, do dvou tří týdnů dožene všechno. Není to dvouletý pes, který nezná nic než svůj kotec. Hlavní problém bude v tom, že má jinou povahu, než vaši předchozí psi.

třeba na ní po nějaké době zkusím zavolat , ale čuchá a nereaguje - má v tu
chvíli zájem o čuchání..
Nevolejte na ni, když vidíte, že nemá zájem. Tím se jí jakoby vnucujete a učíte ji, že není důvod, proč by vám měla věnovat pozornost. Naopak, pokud vás ona ignoruje, ignorujte ji taky, ale zato odměňujte, když s vámi sama od sebe naváže kontakt.

Když si jí na těch prochajdách pouštíme mezi sebou 50-70m , tak ke mně po
zavolání přiletí hned , strašně chválím a hladím a dostane pamlsek a pak volá
manžel a někdy už volat ani nemusí a ona se řítí na puštěné šnůře k němu !
Tady vidím část problému. Vy jste ji nenaučili přivolání, vy jste ji naučili hru "posílání od paničky k pánečkovi". Když už tuhle hru hrajete, nestřídejte se pravidelně vy - manžel - vy - manžel. Buďte nepředvídatelní, ať musí opravdu dávat pozor, kdo ji volal.

A jinak mám z vašeho popisu pocit, že není povahou typický "gaučák" a že by potřebovala, abyste s ní něco dělali - jen jít procházkou z bodu A do bodu B ji nudí. Zkuste třeba hledání schovaných věcí, hry na stopování...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To, že jste si ji brali ve 13 týdnech, není až tak podstatné. 13 týdnů je ještě docela malé štěnítko, do dvou tří týdnů dožene všechno. Není to dvouletý pes, který nezná nic než svůj kotec. Hlavní problém bude v tom, že má jinou povahu, než vaši předchozí psi.

třeba na ní po nějaké době zkusím zavolat , ale čuchá a nereaguje - má v tu
chvíli zájem o čuchání..
Nevolejte na ni, když vidíte, že nemá zájem. Tím se jí jakoby vnucujete a učíte ji, že není důvod, proč by vám měla věnovat pozornost. Naopak, pokud vás ona ignoruje, ignorujte ji taky, ale zato odměňujte, když s vámi sama od sebe naváže kontakt.

Když si jí na těch prochajdách pouštíme mezi sebou 50-70m , tak ke mně po
zavolání přiletí hned , strašně chválím a hladím a dostane pamlsek a pak volá
manžel a někdy už volat ani nemusí a ona se řítí na puštěné šnůře k němu !
Tady vidím část problému. Vy jste ji nenaučili přivolání, vy jste ji naučili hru "posílání od paničky k pánečkovi". Když už tuhle hru hrajete, nestřídejte se pravidelně vy - manžel - vy - manžel. Buďte nepředvídatelní, ať musí opravdu dávat pozor, kdo ji volal.

Tak , učili jsme jí přivolání , snažila jsem se chodit s pejskama sama a i jsem jí přivolání učila
a manžel s námi nebyl , ale to byla menší 4-5 měsíců a někdy poslechla a někdy ne...a
mlsky jsem nosila pořád.
Je tak hyperaktivní , že ted chodí manžel se mnou, aby mi to trochu - jak on říká-
ulehčil, někdy si říkám - půjdu sama - protože on to vidí trochu jinak , neškubne vodítkem - šnůrou-
kdy má , když neposlechne , atd.... , ale mám sebou ještě ty dva bišonky , a přestože jsou
hodní a drží se mě , tak je stejně hlídat musím - hlavně Sáru , aby někde něco nezblajzla
a pak by měla zase zdrav.problémy a na tu " kontrolu " dvou dalších pejsků - jeden
člověk navíc , je pro mě dobrý..protože sama , těžko všechno uhlídám..

Už jsem i uvažovala , že budeme chodit každý zvlášt - já s malou a muž s se dvěma,
abych se mohla věnovat jen jí , myslíte , že je to dobrý nápad ? Třeba 2-3x týdně rozdělení ?

Ještě se chci zeptat , tu DLOUHOU ŠNŮRU , kterou má přivázanou na kšírách ,
tu tedy pořád nechávat a ještě jí třeba prodloužit až třeba na 12 - 15 m ?

Jsem Vám všem strašně vděčná , že se mi snažíte dávat dobré a poučné rady, ani
nevíte , jak si toho cením , děkuji. Hanka

Už jsem i uvažovala , že budeme chodit každý zvlášt - já s malou a muž s se dvěma,
abych se mohla věnovat jen jí , myslíte , že je to dobrý nápad ? Třeba 2-3x týdně rozdělení ?
Myslím si, že chodit se štěnětem a mladým psem aspoň do roka co nejčastěji zvlášť by mělo být samozřejmé...

neškubne vodítkem - šnůrou-
kdy má , když neposlechne , atd...
Nemá moc smysl poslušnost si vynucovat. Ona ten povel prostě nemá zvládnutý, musíte ji ho nejdřív naučit, teprve pak ho po ní můžete chtít.

i jsem jí přivolání učila
a manžel s námi nebyl , ale to byla menší 4-5 měsíců a někdy poslechla a někdy ne...
Pravidlo číslo jedna: povel můžete vydat tehdy, pokud jste si na 95% jistá, že bude splněný. Pokud dáváte povely a štěně je někdy splní, jindy ne, tak ho tím učíte, že může povel někdy splnit a jindy ne, jak se mu chce.

Řekla bych, že by to chtělo cvičák... odkud jste?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak , učili jsme jí přivolání , snažila jsem se chodit s pejskama sama a i jsem jí přivolání učila
a manžel s námi nebyl , ale to byla menší 4-5 měsíců a někdy poslechla a někdy ne...a
mlsky jsem nosila pořád.
Je tak hyperaktivní , že ted chodí manžel se mnou, aby mi to trochu - jak on říká-
ulehčil, někdy si říkám - půjdu sama - protože on to vidí trochu jinak , neškubne vodítkem - šnůrou-
kdy má , když neposlechne , atd.... , ale mám sebou ještě ty dva bišonky , a přestože jsou
hodní a drží se mě , tak je stejně hlídat musím - hlavně Sáru , aby někde něco nezblajzla
a pak by měla zase zdrav.problémy a na tu " kontrolu " dvou dalších pejsků - jeden
člověk navíc , je pro mě dobrý..protože sama , těžko všechno uhlídám..

Už jsem i uvažovala , že budeme chodit každý zvlášt - já s malou a muž s se dvěma,
abych se mohla věnovat jen jí , myslíte , že je to dobrý nápad ? Třeba 2-3x týdně rozdělení ?

Ještě se chci zeptat , tu DLOUHOU ŠNŮRU , kterou má přivázanou na kšírách ,
tu tedy pořád nechávat a ještě jí třeba prodloužit až třeba na 12 - 15 m ?

Jsem Vám všem strašně vděčná , že se mi snažíte dávat dobré a poučné rady, ani
nevíte , jak si toho cením , děkuji. Hanka

takže rozdělit občas pejsky a věnovat se pouze jí a zapracovat na její poslušnosti fakt není na škodu ,naopak prospěje jí to ,pes se má učit v klidu ,ti druzí dva jí rozptylují a odvádějí její pozornost . Vidím to na svém mladém psu ,jak se poslušnost zhorší když jde s námi ven i naše starší fena. Jinak tu dlouhou šńůru to ano ,nechat ,ale ne na kšírách, prosím na obojku ,aby jste mohla tou šnůrou cuknout a přinutit jí reagovat. škubnutí na kšírech není trest ,není to nic ,pes si to podle mě ani neuvědomí ,prostě jí k sobě rolujete jako kapra na udici.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
takže rozdělit občas pejsky a věnovat se pouze jí a zapracovat na její poslušnosti fakt není na škodu ,naopak prospěje jí to ,pes se má učit v klidu ,ti druzí dva jí rozptylují a odvádějí její pozornost . Vidím to na svém mladém psu ,jak se poslušnost zhorší když jde s námi ven i naše starší fena. Jinak tu dlouhou šńůru to ano ,nechat ,ale ne na kšírách, prosím na obojku ,aby jste mohla tou šnůrou cuknout a přinutit jí reagovat. škubnutí na kšírech není trest ,není to nic ,pes si to podle mě ani neuvědomí ,prostě jí k sobě rolujete jako kapra na udici.

Stopovačku naopak jedině na kšírách! Na obojku si může srazit vaz, když rychle vyběhne a šňůra se někde zachytí! Vím o psu, co se takhle zabil, další má trvale poškozenou průdušnici...

Stopovačka neslouží k trestání, ale jen jako pojistka, aby pes nezdrhl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Už jsem i uvažovala , že budeme chodit každý zvlášt - já s malou a muž s se dvěma,
abych se mohla věnovat jen jí , myslíte , že je to dobrý nápad ? Třeba 2-3x týdně rozdělení ?
Myslím si, že chodit se štěnětem a mladým psem aspoň do roka co nejčastěji zvlášť by mělo být samozřejmé...

neškubne vodítkem - šnůrou-
kdy má , když neposlechne , atd...
Nemá moc smysl poslušnost si vynucovat. Ona ten povel prostě nemá zvládnutý, musíte ji ho nejdřív naučit, teprve pak ho po ní můžete chtít.

i jsem jí přivolání učila
a manžel s námi nebyl , ale to byla menší 4-5 měsíců a někdy poslechla a někdy ne...
Pravidlo číslo jedna: povel můžete vydat tehdy, pokud jste si na 95% jistá, že bude splněný. Pokud dáváte povely a štěně je někdy splní, jindy ne, tak ho tím učíte, že může povel někdy splnit a jindy ne, jak se mu chce.

Řekla bych, že by to chtělo cvičák... odkud jste?

Jsme z Tábora , na cvičák chodíme se více socializovat s různými psy,
které ani vlastně na prochajdách nepotkáváme a i cvičitel nám řekl
před 3týdny , že je ještě malá , že musí být na dlouhé šnůře , že je nebezpečí,
že by zdrhla.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsme z Tábora , na cvičák chodíme se více socializovat s různými psy,
které ani vlastně na prochajdách nepotkáváme a i cvičitel nám řekl
před 3týdny , že je ještě malá , že musí být na dlouhé šnůře , že je nebezpečí,
že by zdrhla.....

Jenže když bude pořád jen na šňůře, tak se přivolání nenaučí nikdy... Opravdu není možnost domluvit si třeba nějakou oplocenou zahradu, kde byste mohli trénovat bez šňůry?
A taky dost pomáhá nejdřív psa pořádně utahat (klidně na té šňůře) a pak teprve cvičit.

Na cvičák se tedy chodíte jen socializaovat? Protože tohle všechno by vám měli vysvětlit právě tam... Řekla bych, že by možná stálo za to změnit cvičák.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže když bude pořád jen na šňůře, tak se přivolání nenaučí nikdy... Opravdu není možnost domluvit si třeba nějakou oplocenou zahradu, kde byste mohli trénovat bez šňůry?
A taky dost pomáhá nejdřív psa pořádně utahat (klidně na té šňůře) a pak teprve cvičit.

Na cvičák se tedy chodíte jen socializaovat? Protože tohle všechno by vám měli vysvětlit právě tam... Řekla bych, že by možná stálo za to změnit cvičák.

Je skoro k neutahání..... cvičák je tu 2x , ALE .....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je skoro k neutahání..... cvičák je tu 2x , ALE .....

Od prvních dnů, co jste ji měli doma, jste s ní měli chodit zvlášť. Já mám psy 4 a i když jsou již dávno dospělí a jeden dokonce už dozrál do věku seniora, tak minimálně 2x týdně má každý procházku zvlášť (u štěňat to bylo denně). Ale nevadí - můžete začít nyní. Takže denně vezměte bišonku ven minimálně na 15 minut (druhé dva psy nechte doma) a cvičte a cvičte a cvičte. Najděte tu nejlepší odměnu, která pro ni existuje a odměňujte a odměňujte. Také si s ní hodně hrajte sama - hodně to utuží váš vztah. Jo a ten cvičák určitě změňte - přivolání je první věc, kterou vás tam měli naučit. Pes v jejím věku už má přivolání mít - malá na to rozhodně není.

My si vzali psa 9ti měsíčního, který do té doby znal jen jiné psy a zahradu. Výchovou a výcvikem nepolíben měl přivolání do 14 dnů (ale prostě dali jsme si tu práci a dvakrát denně šel s námi ven sám bez ostatních psů a cvičilo se).

A nezapomeňte to nejdůležitější - ať budete učit přivolání jakoukoliv metodou, tak buďte důsledná Vy i manžel.

Zuzana

To, že nepřijde na zavolání, bych nesváděla na to, že je ještě štěně, v pubertě, brali jste si ji v 13 týdnech ap. Problém bude v přístupu vašem ke psu doma. Jestliže ji pohladíte kdykoliv k vám přijde, nemá žádný důvod chodit na přivolání, když nechce. Začněte s ní pracovat doma na tom, že budete hladit jen v případě, že ji zavoláte a ona poslechne.
Adriana

Naopak, každý zájem o majitele, každý příchod i bez zavolání je třeba ocenit a psa pohladit, usmát se na něj. Když to neuděláte, vykašle se na vás úplně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naopak, každý zájem o majitele, každý příchod i bez zavolání je třeba ocenit a psa pohladit, usmát se na něj. Když to neuděláte, vykašle se na vás úplně.

No nezlobte se, ale to je pěkná blbost. Tohle se dělá s útulkáčkama, ale tady to fungovat nebude. Na druhém vlákně řeší paní neposlušného pitbula, taky si myslíte, že se na něj má usmívat?
Adriana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No nezlobte se, ale to je pěkná blbost. Tohle se dělá s útulkáčkama, ale tady to fungovat nebude. Na druhém vlákně řeší paní neposlušného pitbula, taky si myslíte, že se na něj má usmívat?
Adriana

V první řadě musíte psa naučit, aby sám bez povelu věnoval pánu pozornost. Tedy odměňovat za pozornost, za příchod... Nejsem si jistá, jestli na pitbula bude fungovat úsměv, ale třeba míček nebo pešek by mohl (ne jako lákadlo, ale jako odměna). Teprve až pes pána aspoň trochu vnímá, můžete začít přemýšlet o nějaké poslušnosti a nácviku přivolání. Pokud pes nevnímá, můžete do něj hučet povely horem dolem a on na vás bude kašlat o to víc. Takže ano, myslím si, že odměňování za pozornost je velmi potřebné pro to, aby se navázal aspoň nějaký kontakt mezi psem a pánem. V tuhle chvíli je to tak, že majitelka žadoní o fenčinu pozornost a ta ji má na salámu. Je potřeba to obrátit - aby fenka žadonila o pozornost majitelky ;-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No nezlobte se, ale to je pěkná blbost. Tohle se dělá s útulkáčkama, ale tady to fungovat nebude. Na druhém vlákně řeší paní neposlušného pitbula, taky si myslíte, že se na něj má usmívat?
Adriana

Tohle se dělá s každým psem, kterého chcete na sebe navázat. A ještě spousta dalších věcí. Rozhodně je blbost ignorovat psa, který ignoruje vás. Za chvíli tu budete radit NILIF nebo podobné praktiky. Ten pes by měl mít důvod vás kontaktovat a mělo by mu to být příjemné, měli byste pro něj být tím, o koho se opře a kdo ho povede. Toho chcete dosáhnout ignorací?

Možná se pletu, ale neznám bišona, který by nepotřeboval kontakt se svým majitelem. A toto chování bývá většinou důsledek přehnané pozornosti majitele. Takže pak ignorace opravdu funguje.Nemyslím, aby paní psa týrala, ale aby psa naučila přijít a odměnila ho za to. Nechci se hádat, jen se snažím poradit.
Adriana

Zadavatelko, v prvé řadě mám z této debaty dojem, ža vaše fenka přivolání prostě a jednoduše neumí. Takže ji důsledně naučte povel "ke mně" a to tak, že vždy bude mít důvod k Vám přijít - za odměnou (ať už to je pamlsek, hra či to pohlazení....). I to "ke mně" vyslovujte vesel, jako příslib odměny, jako pochvalu, ne jako nadávku! A učíte to tak, že se reakce = příchod na povel "ke mně" stane REFLEXEM, po vyslovení povelu pes nepřemýšlí ale automaticky koná. Stopovačka slouží jenom jako mechanické jištění.
A jak je psáno výše - určitě ji odměňujte za kontakt s Vámi (bez povelu), je to žádoucí tak jí to tou odměnou jasně dejte najevo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná se pletu, ale neznám bišona, který by nepotřeboval kontakt se svým majitelem. A toto chování bývá většinou důsledek přehnané pozornosti majitele. Takže pak ignorace opravdu funguje.Nemyslím, aby paní psa týrala, ale aby psa naučila přijít a odměnila ho za to. Nechci se hádat, jen se snažím poradit.
Adriana

Jenže jako přehnanou pozornost vidím to, že za psem sama neustále lezu, ošmatlávám ho, nenechám ho vydechnout ani na jeho pelechu apod. Ale já tedy i u svých psů praktikuji to, že kdykoliv za mnou sami od sebe přijdou, tak je podrbkám za uchem, na bříšku, nebo na prdelce a mluvím na ně. Takže ignorovat psa, když si přijde pro pohlazení, považuji také za hloupost.

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stopovačku naopak jedině na kšírách! Na obojku si může srazit vaz, když rychle vyběhne a šňůra se někde zachytí! Vím o psu, co se takhle zabil, další má trvale poškozenou průdušnici...

Stopovačka neslouží k trestání, ale jen jako pojistka, aby pes nezdrhl.

stopovačka slouží k tomu abych dala povel ke mě a vzápětí mohla škubnout vodítkem, což jde na kšírách dost těžko.Snad nikdo není takovej idiot aby škubl s bišonem jako s rotvajlerem a srazil mu vaz. Ano zachytit se může ,děláte z toho dobrou kovbojku ,znám případ že se pes při hře na louce nabodl na kolík a bylo okamžitě po něm , takže výsledek podle vás , zní nepouštějte psy navolno nabodnou se na klacek.

stopovačka slouží k tomu abych dala povel ke mě a vzápětí mohla škubnout vodítkem
Tak přivolání v prvé až předposlední řadě učím tak, že pes přijít CHCE, a žádné škubání k tomu nepotřebuji. A pokud dojde k tomu, že pes potřebuje lehce upozornit, že po něm člověk něco chce a to pohyb směrem k člověku, tak konkrétně u bišona bych problém v kšírách neviděla (u pastevce by pravda impuls stopovačkou na postroji byl asi bezpředmětný ).
Čímž jste mi připomněl/a ještě jedno důležité : nepřivolávám psa, který mě nevnímá - nejdřív musím zaujmout jeho pozornost třeba oslovením (i reakce na jméno = kuk na pána...se hezky naučí) nebo i nějak jinak a pak přivolávám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže jako přehnanou pozornost vidím to, že za psem sama neustále lezu, ošmatlávám ho, nenechám ho vydechnout ani na jeho pelechu apod. Ale já tedy i u svých psů praktikuji to, že kdykoliv za mnou sami od sebe přijdou, tak je podrbkám za uchem, na bříšku, nebo na prdelce a mluvím na ně. Takže ignorovat psa, když si přijde pro pohlazení, považuji také za hloupost.

Zuzana

Ale tohle je až další fáze cvičení. Až když přijde na povel, věnuji se i za ochotné všímání. A opravdu si myslím, že odměňování a pozornosti má od majitelky dost a proto neposlouchá. Zadavatelka nám doufám napíše, jak to mají a co se osvědčilo.
Adriana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale tohle je až další fáze cvičení. Až když přijde na povel, věnuji se i za ochotné všímání. A opravdu si myslím, že odměňování a pozornosti má od majitelky dost a proto neposlouchá. Zadavatelka nám doufám napíše, jak to mají a co se osvědčilo.
Adriana

Aha, takže když mám malé štěně, které ještě nemá přivolání a ono za mnou doma přijde, tak ho pošlu k šípku, protože "sorry, štěně, mazlit se a všímat si Tě budu, až budeš mít přivolání, do té doby máš smolíka".
Každému funguje něco jiného. Já mám prostě psy, kteří mají přivolání, přestože jsem jim svou pozornost věnovala od mala, kdykoliv za mnou přišli. Nikdy jsme si nehrála na důležitou a neignorovala je. A právě proto za mnou běhají od mala i venku - protože přijít k paničce znamená, že se bude dít něco příjemného.

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
stopovačka slouží k tomu abych dala povel ke mě a vzápětí mohla škubnout vodítkem
Tak přivolání v prvé až předposlední řadě učím tak, že pes přijít CHCE, a žádné škubání k tomu nepotřebuji. A pokud dojde k tomu, že pes potřebuje lehce upozornit, že po něm člověk něco chce a to pohyb směrem k člověku, tak konkrétně u bišona bych problém v kšírách neviděla (u pastevce by pravda impuls stopovačkou na postroji byl asi bezpředmětný ).
Čímž jste mi připomněl/a ještě jedno důležité : nepřivolávám psa, který mě nevnímá - nejdřív musím zaujmout jeho pozornost třeba oslovením (i reakce na jméno = kuk na pána...se hezky naučí) nebo i nějak jinak a pak přivolávám.

právě psa který nevnímá tím škubnutím přinutím vnímat ,nebudu kolem čmuchajícího psa dělat budliky budliky aby se na mě laskavě podíval. prostě řeknu jménu psa , když se nepodívá ,drb ho a dám povel ke mě , samozřejmě musí ten pes vědět co to znamená a za chvíli to funguje. Kdyby zadavatelka učila odmala tak by to fungovalo i bez toho , ovšem se psem který si zvykl že jí nemusí vnímat a že si dělá co chce jí to stejně jinak nepůjde a může ho zaujímat třeba tím že kolem něj bude tancovat po uších,

Překvapuje mě, že se štěně nedrží dospělých bišonů. Přece by se normálně mělo držet smečky.
Když jsem měla fenu a její štěně ( pak už hodně odrostlé ), tak když se mi pes někde začuchal a nehodlal přijít, stačilo feně říct :Zavolej ho - a přilít, i kdyby se měl přerazit. Fungovalo to absolutně spolehlivě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
právě psa který nevnímá tím škubnutím přinutím vnímat ,nebudu kolem čmuchajícího psa dělat budliky budliky aby se na mě laskavě podíval. prostě řeknu jménu psa , když se nepodívá ,drb ho a dám povel ke mě , samozřejmě musí ten pes vědět co to znamená a za chvíli to funguje. Kdyby zadavatelka učila odmala tak by to fungovalo i bez toho , ovšem se psem který si zvykl že jí nemusí vnímat a že si dělá co chce jí to stejně jinak nepůjde a může ho zaujímat třeba tím že kolem něj bude tancovat po uších,

právě psa který nevnímá tím škubnutím přinutím vnímat
A není lepší naučit ho, aby vnímal i bez škubnutí, bez povelu, sám od sebe? Pokud neznáte a nepoužíváte jiný způsob, jak naučit psa vnímat, než škubnutí stopovačkou, tak jste na dobré cestě stopovačku nikdy nesundat. Nemluvě o tom, že stopovačka na obojku opravdu JE ŽIVOTU NEBEZPEČNÁ.

nebudu kolem čmuchajícího psa dělat budliky budliky aby se na mě laskavě podíval
Přemlouvat čmuchajícího psa, aby se na vás laskavě podíval, a tancovat kolem něj indiánské dešťové tance s míčkem nebo hračkou, je pochopitelně hovadina. Ale cukání stopovačkou je úplně to samé, jen ve vyšší intenzitě. Stejně jako řvaní, házení klíčema a podobně - všechno jsou to jen způsoby, jak přemluvit psa, aby se na vás laskavě podíval, i když nechce. Liší se jen razantností.
Daleko lepší je naučit psa, aby vám CHTĚL věnovat pozornost i bez přemlouvání a donucování. Dosáhnete toho tak, že ho necháte čmuchat, nevšímáte si ho, jen ho jistíte stopovačkou, aby nezdrhl. A v momentě, kdy se SÁM ROZHODNE věnovat vám pozornost, tak odměníte (pamlskem, hrou, honičkou, pomazlením, oblíbeným povelem...). A zase ho pošlete čuchat. Podstatné je, že budete odměňovat jen psovo vlastní rozhodnutí a nebudete ho k ničemu přemlouvat. Navíc pokud ho vždycky pošlete zase čuchat, tak to má i psychologický efekt - nejen že mu čuchání není vzácné a že ví, že se o něj nepřipraví, když vám bude věnovat pozornost, ale tím, že mu ho budete doslova přikazovat, tak se mu to v mozku najednou úplně přesmykne stylem "a proč já bych měl vlastně čuchat, když můžu věnovat pozornost paničce". Ze zakázané záliby se stane skoro nepříjemná povinnost Díky tomu velmi rychle začne nabízet pozornost sám od sebe častěji a častěji, takže během pár dní na vás visí očima a dychtivě čeká, jestli z vás náhodou něco nevypadne. No a pak už stačí, aby z vás místo mlsíků začaly padat povely - a máte poslušnost

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Překvapuje mě, že se štěně nedrží dospělých bišonů. Přece by se normálně mělo držet smečky.
Když jsem měla fenu a její štěně ( pak už hodně odrostlé ), tak když se mi pes někde začuchal a nehodlal přijít, stačilo feně říct :Zavolej ho - a přilít, i kdyby se měl přerazit. Fungovalo to absolutně spolehlivě.

Malá bišonka , co jsme si jí přivezli , tak jsem si hned v prvních dnech všimla , že je jaksi
jen sama pro sebe , ležela na dece venku na zahradě a pozorovala svět a celkem jí nezajímalo,
že na ní volám jménem , že jsem u ní , byla jako v jíříkově vidění . Přičítala jsem to tomu,
že nikdy neviděla " boží svět " zahradu , že je venku na vzduchu , protože byla zavřená
v bytě paneláku celých 13 týdnů..
Chodili jsme na procházky se šnůrou , povel ke mně jsme cvičili hned a zná ho myslím dost dobře,
poslechla skoro vždy , tak staly se vyjímky , jako všude....

Byli jsme na poli a louce a ona viděla z dálky odlesk /slunce / od auta , které stálo u silnice
a začala mazat k té silnici -cca 250m , byla navolno se šnůrou a já měla co dělat , abych jí
dohonila a chytla , protože i když tam jezdí minimum aut , tak ale jezdí a stalo by se neštěstí,
vůbec by mě v té chvíli nenapadlo, že poletí k silnici a nic v té chvíli jí nezastavilo ,
a to jsem s bišonkama byla sama...

To jak byla jako - sama pro sebe- , to trvalo dost dlouho , ted je to určitě o 95 % lepší , dlouho
si zvykala na jméno a fakt se na těch procházkách chovala a chová " nebezpečně " a tak samozřejmě
máme o ní ztrach , kdo by neměl....

Včera na prochajdě na zpáteční cestě , jsme tu šnůru pustili z ruky a ona čuchala a my jsme šli
pomalinku napřed, ale očkem jsme jí sledovali , jestli přiběhne za námi , aby nevzala zase kramle,
ale včera se zadařilo , ale byl to jen kousek , pokud by viděla jiného psa, člověka - nedej bože
divoké prase , a nebo kolaře, tak by určitě mastila za ním....

Nevím , proč se nedrží našich dvou bišonků víc - má od nich " ten nejlepší " příklad " , ale asi má tolik jiných vzruchů a je hlavně mladá, že jí prostě více méně nezajímají , protože doma
jsou všichni celý den pospolu...a na prochajdě je ona nepotřebuje ..

Snažím se Vaše rady upotřebit , už jí tolik nevoláme, jen koukám , jak ona se chová,
jestli se dívá , kde jsme - i když je na šnůře , ale ona tak mastí , že jí sotva stačíme.
Nechci se jí vnucovat , spíš jsem chtěla , aby vnímala , že jsme tam taky ....uvidíme
co bude dnes , každý den si říkáme - pustíme tu šnůru ? a můj muž - já jí nevěřím
ani slovo ..... Nazpátek už asi byla unavená , tak už tolik "nešílela " a fakt přiběhla
za námi , ale jsem si na 100% jistá , že kdyby se něco šustlo -jak jsem psala-
tak nevím nevím , fakt by asi zdrhla....
Zatím moc děkuji , Hanka

Právě mě napadla jedna blbá otázka: jste si jistí, že dobře slyší?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
právě psa který nevnímá tím škubnutím přinutím vnímat
A není lepší naučit ho, aby vnímal i bez škubnutí, bez povelu, sám od sebe? Pokud neznáte a nepoužíváte jiný způsob, jak naučit psa vnímat, než škubnutí stopovačkou, tak jste na dobré cestě stopovačku nikdy nesundat. Nemluvě o tom, že stopovačka na obojku opravdu JE ŽIVOTU NEBEZPEČNÁ.

nebudu kolem čmuchajícího psa dělat budliky budliky aby se na mě laskavě podíval
Přemlouvat čmuchajícího psa, aby se na vás laskavě podíval, a tancovat kolem něj indiánské dešťové tance s míčkem nebo hračkou, je pochopitelně hovadina. Ale cukání stopovačkou je úplně to samé, jen ve vyšší intenzitě. Stejně jako řvaní, házení klíčema a podobně - všechno jsou to jen způsoby, jak přemluvit psa, aby se na vás laskavě podíval, i když nechce. Liší se jen razantností.
Daleko lepší je naučit psa, aby vám CHTĚL věnovat pozornost i bez přemlouvání a donucování. Dosáhnete toho tak, že ho necháte čmuchat, nevšímáte si ho, jen ho jistíte stopovačkou, aby nezdrhl. A v momentě, kdy se SÁM ROZHODNE věnovat vám pozornost, tak odměníte (pamlskem, hrou, honičkou, pomazlením, oblíbeným povelem...). A zase ho pošlete čuchat. Podstatné je, že budete odměňovat jen psovo vlastní rozhodnutí a nebudete ho k ničemu přemlouvat. Navíc pokud ho vždycky pošlete zase čuchat, tak to má i psychologický efekt - nejen že mu čuchání není vzácné a že ví, že se o něj nepřipraví, když vám bude věnovat pozornost, ale tím, že mu ho budete doslova přikazovat, tak se mu to v mozku najednou úplně přesmykne stylem "a proč já bych měl vlastně čuchat, když můžu věnovat pozornost paničce". Ze zakázané záliby se stane skoro nepříjemná povinnost Díky tomu velmi rychle začne nabízet pozornost sám od sebe častěji a častěji, takže během pár dní na vás visí očima a dychtivě čeká, jestli z vás náhodou něco nevypadne. No a pak už stačí, aby z vás místo mlsíků začaly padat povely - a máte poslušnost

no tak zatím jsem tu stopovačku vždycky sundala a u některých psů jsem jí ani nepoužila a to mám v pořadí psa dvacátého prvního. neříkám že nepoužívám odměnu ale odměňovat psa za to že se mě laskavě rozhodne věnovat pozornost mě přijde běh na poněkud dlouhou trať. on totiž mladý pes který zvětří stopu háravky nebo zvěře se mě na odměnu zdaleka vyprdne, Musí si zapamatovat že se na mě podívá a přijde kdykoliv já řeknu a ne kdy to on uzná za vhodné. NO každý máme jiné metody ,ale psi co neustále zírají a škemrají mlsky mě nějak moc neberou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Právě mě napadla jedna blbá otázka: jste si jistí, že dobře slyší?

Vzala jste mi moji dlouhodobější myšlenku !

Já už si nějakou dobu myslím a přemýšlím , jestli vůbec slyší dobře !!!

Samozřejmě , že to nemůžu vědět na 100% , ale , ona když běžela ke mně - na povel - to
tedy slyšela , ale včera když byla s manželem dál ode mně a já volala , tak se rozhlížela - co - jak,
bylo to tak 50 m a v lese se hlas rozléhá...ale nevím , můžu se jen domnívat...

Dokonce jsem si všimla , že je těch 30 - 50 m přede mnou a ona se podívá a čeká,
jestli jí nezavolám , aby si přiběhla na povel pro pamlsek , ale nevím ,

JAK SE ŠPATNÝ SLUCH DÁ LAICKY ZJISTIT , jaké jsou náznaky ? co to může
naznačovat .... díky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
právě psa který nevnímá tím škubnutím přinutím vnímat
A není lepší naučit ho, aby vnímal i bez škubnutí, bez povelu, sám od sebe? Pokud neznáte a nepoužíváte jiný způsob, jak naučit psa vnímat, než škubnutí stopovačkou, tak jste na dobré cestě stopovačku nikdy nesundat. Nemluvě o tom, že stopovačka na obojku opravdu JE ŽIVOTU NEBEZPEČNÁ.

nebudu kolem čmuchajícího psa dělat budliky budliky aby se na mě laskavě podíval
Přemlouvat čmuchajícího psa, aby se na vás laskavě podíval, a tancovat kolem něj indiánské dešťové tance s míčkem nebo hračkou, je pochopitelně hovadina. Ale cukání stopovačkou je úplně to samé, jen ve vyšší intenzitě. Stejně jako řvaní, házení klíčema a podobně - všechno jsou to jen způsoby, jak přemluvit psa, aby se na vás laskavě podíval, i když nechce. Liší se jen razantností.
Daleko lepší je naučit psa, aby vám CHTĚL věnovat pozornost i bez přemlouvání a donucování. Dosáhnete toho tak, že ho necháte čmuchat, nevšímáte si ho, jen ho jistíte stopovačkou, aby nezdrhl. A v momentě, kdy se SÁM ROZHODNE věnovat vám pozornost, tak odměníte (pamlskem, hrou, honičkou, pomazlením, oblíbeným povelem...). A zase ho pošlete čuchat. Podstatné je, že budete odměňovat jen psovo vlastní rozhodnutí a nebudete ho k ničemu přemlouvat. Navíc pokud ho vždycky pošlete zase čuchat, tak to má i psychologický efekt - nejen že mu čuchání není vzácné a že ví, že se o něj nepřipraví, když vám bude věnovat pozornost, ale tím, že mu ho budete doslova přikazovat, tak se mu to v mozku najednou úplně přesmykne stylem "a proč já bych měl vlastně čuchat, když můžu věnovat pozornost paničce". Ze zakázané záliby se stane skoro nepříjemná povinnost Díky tomu velmi rychle začne nabízet pozornost sám od sebe častěji a častěji, takže během pár dní na vás visí očima a dychtivě čeká, jestli z vás náhodou něco nevypadne. No a pak už stačí, aby z vás místo mlsíků začaly padat povely - a máte poslušnost

Zase pozitivkář?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
právě psa který nevnímá tím škubnutím přinutím vnímat
A není lepší naučit ho, aby vnímal i bez škubnutí, bez povelu, sám od sebe? Pokud neznáte a nepoužíváte jiný způsob, jak naučit psa vnímat, než škubnutí stopovačkou, tak jste na dobré cestě stopovačku nikdy nesundat. Nemluvě o tom, že stopovačka na obojku opravdu JE ŽIVOTU NEBEZPEČNÁ.

nebudu kolem čmuchajícího psa dělat budliky budliky aby se na mě laskavě podíval
Přemlouvat čmuchajícího psa, aby se na vás laskavě podíval, a tancovat kolem něj indiánské dešťové tance s míčkem nebo hračkou, je pochopitelně hovadina. Ale cukání stopovačkou je úplně to samé, jen ve vyšší intenzitě. Stejně jako řvaní, házení klíčema a podobně - všechno jsou to jen způsoby, jak přemluvit psa, aby se na vás laskavě podíval, i když nechce. Liší se jen razantností.
Daleko lepší je naučit psa, aby vám CHTĚL věnovat pozornost i bez přemlouvání a donucování. Dosáhnete toho tak, že ho necháte čmuchat, nevšímáte si ho, jen ho jistíte stopovačkou, aby nezdrhl. A v momentě, kdy se SÁM ROZHODNE věnovat vám pozornost, tak odměníte (pamlskem, hrou, honičkou, pomazlením, oblíbeným povelem...). A zase ho pošlete čuchat. Podstatné je, že budete odměňovat jen psovo vlastní rozhodnutí a nebudete ho k ničemu přemlouvat. Navíc pokud ho vždycky pošlete zase čuchat, tak to má i psychologický efekt - nejen že mu čuchání není vzácné a že ví, že se o něj nepřipraví, když vám bude věnovat pozornost, ale tím, že mu ho budete doslova přikazovat, tak se mu to v mozku najednou úplně přesmykne stylem "a proč já bych měl vlastně čuchat, když můžu věnovat pozornost paničce". Ze zakázané záliby se stane skoro nepříjemná povinnost Díky tomu velmi rychle začne nabízet pozornost sám od sebe častěji a častěji, takže během pár dní na vás visí očima a dychtivě čeká, jestli z vás náhodou něco nevypadne. No a pak už stačí, aby z vás místo mlsíků začaly padat povely - a máte poslušnost

Takže jak psovi vymýt hlavu a udělat čuchání - přirozenou činnost pro něj nepříjemnou a nahradit jí vazbou ne na člověka, jako takového, na spolupráci a dobré vztahy, ale na to, co z člověka vypadne? Děkuji, nechci.

Já mám holky (psí) naučený, když lítaj po zahradě v místech, že mě nevidí, že hlasitě zatleskám, abych získala jejich pozornost, zpravila nesu večeři. Takže když mi jedna mladá se venku snažila zdrhat a už byla daleko, tak jsem zatleskala, ona se na mě otočila a vyčkávala, tak jsem začala utíkat opačným směrem, a ona mě ihned začala dohánět. Tak po dvou měsících si mě hlídala sama. To samé u branky, kolem nás chodí na procházku opravu hodně psůů, takže očuchat všechny novinky kolem plotu dlouho trvá. Když už jsem chtěljít domů a ona měla tolik práce, že mě nevnímala, tak jsem bránu zavřel a jako že odejdu, a ona se hnedj drápala domů. Pochopitelně, že jsem jí chválila za každý návrat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mám holky (psí) naučený, když lítaj po zahradě v místech, že mě nevidí, že hlasitě zatleskám, abych získala jejich pozornost, zpravila nesu večeři. Takže když mi jedna mladá se venku snažila zdrhat a už byla daleko, tak jsem zatleskala, ona se na mě otočila a vyčkávala, tak jsem začala utíkat opačným směrem, a ona mě ihned začala dohánět. Tak po dvou měsících si mě hlídala sama. To samé u branky, kolem nás chodí na procházku opravu hodně psůů, takže očuchat všechny novinky kolem plotu dlouho trvá. Když už jsem chtěljít domů a ona měla tolik práce, že mě nevnímala, tak jsem bránu zavřel a jako že odejdu, a ona se hnedj drápala domů. Pochopitelně, že jsem jí chválila za každý návrat.

Taky tleskám od začátku na malou , aby zpozorněla , ale tleskání vůbec nebere,
před hodkou jsem na ní zavolala jménem a zatleskala , ale nic , kdyby sebou aspoň škubla
a otočila se na mě , ale nic , a to jsem byla tak 3m od ní...

Tak bud mě má na háku, protože je asi teda už v pubertě , a nebo fakt hůř slyší ..

Včera byla polovina procházky fakt dobrá , šnůra byla hodně často
puštěná a i se nás držela daleko víc , ani jsem na ní nemusela volat ,
šla jsem víc dopředu a ona sama za mnou přiběhla a dožadovala se pozornosti,
nebo mlsky , tak jsem to střídala , jednou pohlazení a že je moc šikovná , pak pamlsek
a pohlazení.....
Snad to nebyla " světlá vyjímka " a třeba se to bude lepšit , povel - ke mně-
jsme dávali málo , ale poslechla , a snad se naučí si nás hlídat.... je to teprve
na začátku , velké obavy mám z těch kolařů a jiných na volno puštěných psů.
Tak uvidíme dnes , jak to bude ,doufám , že aspoň jako včera - kéž by...

K upoutání pozornosti psa jsem také používala "šaškárnu", že mám něco veledůležitého třeba na stromě. ( Kdybyste začla poskakovat kolem stromu, dospělí bišoni by začli štěkat, nevěřím tomu, že by se nepřilítla podívat, co se děje ). Když přiběhl, půjčila jsem mu honem třeba čepici, nebo kapesník, zase s velikým "cirkusem" Podívej, co tam bylo.
A když už bylo úplně nejhůř, flákla jsem sebou na zem : auauau a pes mě bleskem přiběhl zachránit. Ale je fakt, že to nebyl bišonek.

Místo naučení psa přivolání berete hodiny herectví nebo co?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže jako přehnanou pozornost vidím to, že za psem sama neustále lezu, ošmatlávám ho, nenechám ho vydechnout ani na jeho pelechu apod. Ale já tedy i u svých psů praktikuji to, že kdykoliv za mnou sami od sebe přijdou, tak je podrbkám za uchem, na bříšku, nebo na prdelce a mluvím na ně. Takže ignorovat psa, když si přijde pro pohlazení, považuji také za hloupost.

Zuzana

Tak za sebe mohu říct, že pokud bych měla psy hladit a drbat kdykoliv za mnou sami příjdou, tak neuvařím, neuklidím, nevyperu, nevyžehlím, a v podstatě ani do práce bych nešla, protože ty naše přílipky jakmile mě vidí, už je mám za zadelí a dožadují se pozornosti Takže třeba u nás je to naopak, v poslední době už mě to tak štvalo, že je učím, že pohlazení je odměna a jen poté, co je k sobě zavolám, jinak se snažím statečně ignorovat. A že to někdy dá hodně práce. Ale je to nutné, ta mladší potvora už to začala přehánět, pokud jsem zrovna něco dělala a nemohla se jí věnovat, skákala, šlapala mi na nohy jen abych si jí všimla. A to tedy zase odmítám snášet já. Venku si mě hlídá, taky se sem tam začuchá, ale je to ještě štěnich, tak v tu chvíli prostě nepřivolávám a počkám až ji zajímavé místo trochu přestane zajímat, právě abych měla jistotu, že přijde. Ale hladit jí doma kdykoliv sama příjde - nelze, na to je příliš kontaktní a fakt bych nedělala nic jiného.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
právě psa který nevnímá tím škubnutím přinutím vnímat
A není lepší naučit ho, aby vnímal i bez škubnutí, bez povelu, sám od sebe? Pokud neznáte a nepoužíváte jiný způsob, jak naučit psa vnímat, než škubnutí stopovačkou, tak jste na dobré cestě stopovačku nikdy nesundat. Nemluvě o tom, že stopovačka na obojku opravdu JE ŽIVOTU NEBEZPEČNÁ.

nebudu kolem čmuchajícího psa dělat budliky budliky aby se na mě laskavě podíval
Přemlouvat čmuchajícího psa, aby se na vás laskavě podíval, a tancovat kolem něj indiánské dešťové tance s míčkem nebo hračkou, je pochopitelně hovadina. Ale cukání stopovačkou je úplně to samé, jen ve vyšší intenzitě. Stejně jako řvaní, házení klíčema a podobně - všechno jsou to jen způsoby, jak přemluvit psa, aby se na vás laskavě podíval, i když nechce. Liší se jen razantností.
Daleko lepší je naučit psa, aby vám CHTĚL věnovat pozornost i bez přemlouvání a donucování. Dosáhnete toho tak, že ho necháte čmuchat, nevšímáte si ho, jen ho jistíte stopovačkou, aby nezdrhl. A v momentě, kdy se SÁM ROZHODNE věnovat vám pozornost, tak odměníte (pamlskem, hrou, honičkou, pomazlením, oblíbeným povelem...). A zase ho pošlete čuchat. Podstatné je, že budete odměňovat jen psovo vlastní rozhodnutí a nebudete ho k ničemu přemlouvat. Navíc pokud ho vždycky pošlete zase čuchat, tak to má i psychologický efekt - nejen že mu čuchání není vzácné a že ví, že se o něj nepřipraví, když vám bude věnovat pozornost, ale tím, že mu ho budete doslova přikazovat, tak se mu to v mozku najednou úplně přesmykne stylem "a proč já bych měl vlastně čuchat, když můžu věnovat pozornost paničce". Ze zakázané záliby se stane skoro nepříjemná povinnost Díky tomu velmi rychle začne nabízet pozornost sám od sebe častěji a častěji, takže během pár dní na vás visí očima a dychtivě čeká, jestli z vás náhodou něco nevypadne. No a pak už stačí, aby z vás místo mlsíků začaly padat povely - a máte poslušnost

No jo, ale to pak nemáte normálního psa, ale psa, který na vás visí a visí a bez povelu páníka se prakticky s prominutím ani "nevysere". Díky, ale o tohle bych já nestála. Potřebuju po psu, aby mě poslechl v případě, že je to nutné. Jinak ať si žije svůj přirozený život, ať ho to čuchání roztodivných věcí a vyhrabávání myšek v poli baví. Je to pro něj podstatně přirozenější než vyměnit tohle za nějaké pitomé házení míčku a podobně - a pro mně taky. Chci aby se pes uměl bavit i sám, beze mne. Stejně jako nechci aby jediná hra dětí byla jen ta se mnou, nechci to ani od psa. Já chci mít doma psa s jeho "psím" myšlením, ne cvičený psí nástroj. Takže do jisté míry ano - váš způsob chápu, ale nic se nesmí přehánět.

Navíc občas - ještě než se se psem dostanete do toho stavu, aby fakt na 100% poslechl - ho prostě potřebujete nějak odlovit, odvolat od něčeho zajímavého - i v tu chvíli, kdy vás má na háku. Pro jeho vlastní bezpečnost. To teda uděláte jak? V tu chvíli taky čekáte až si vás pes všimne sám ? A co když to prostě nejde? (blíží se auto, nebo navolno puštěný pes, od kterého nevíte co čekat, jede cyklista, holky na koních atd. ) v tu chvíli co, když vás pes nevnímá a jen tak nebude?

U mě v tu chvíli propuká herecký talent. ( Někomu se to zdálo divné )

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo, ale to pak nemáte normálního psa, ale psa, který na vás visí a visí a bez povelu páníka se prakticky s prominutím ani "nevysere". Díky, ale o tohle bych já nestála. Potřebuju po psu, aby mě poslechl v případě, že je to nutné. Jinak ať si žije svůj přirozený život, ať ho to čuchání roztodivných věcí a vyhrabávání myšek v poli baví. Je to pro něj podstatně přirozenější než vyměnit tohle za nějaké pitomé házení míčku a podobně - a pro mně taky. Chci aby se pes uměl bavit i sám, beze mne. Stejně jako nechci aby jediná hra dětí byla jen ta se mnou, nechci to ani od psa. Já chci mít doma psa s jeho "psím" myšlením, ne cvičený psí nástroj. Takže do jisté míry ano - váš způsob chápu, ale nic se nesmí přehánět.

Navíc občas - ještě než se se psem dostanete do toho stavu, aby fakt na 100% poslechl - ho prostě potřebujete nějak odlovit, odvolat od něčeho zajímavého - i v tu chvíli, kdy vás má na háku. Pro jeho vlastní bezpečnost. To teda uděláte jak? V tu chvíli taky čekáte až si vás pes všimne sám ? A co když to prostě nejde? (blíží se auto, nebo navolno puštěný pes, od kterého nevíte co čekat, jede cyklista, holky na koních atd. ) v tu chvíli co, když vás pes nevnímá a jen tak nebude?

Tak, dnes ta prochajda byla skoro stejná jako včera , ale napadla mě jiná věc , ale
"nekamenujte mě " prosím , mám 2 starší bišonky a tak můžu srovnávat a jak
jsem už psala , že byla co jsme si jí přivezli tak nějak " jen pro sebe " , tak se to zlepšilo,
ale stejně , když to srovnám, tak ona - malá nevrtí ocáskem - jako při radosti , ani se vlastně
moc nemazlí , řekla bych , že má od nás " odstup " a ted to napíšu asi špatně , ale
taková ta " štěněčí oddanost " k pánečkovi - tu od ní necítíme a proto snad se chová
na vycházkách tak , jak se chová .....

Nejsem ani cvičitel , ani psycholog - natož psí , ale rozdílů - pokud člověk není slepý
si prostě všimnout musíte , když srovnání doma máte...

Vím , že každý pes je jiný a že to může být její povahou , ale mě připadá , že se ještě
pořádně do " smečky " za 4.5 měsíce nezačlenila , tak jak by možná už měla a proto
ty úprky někam daleko do lesa..... Jinak si to neumím vysvětlit , je to jako " že nám
neodpustila , že jsme jí vzali od feny a její sestry " a proto nás " nebere "

Tuto mojí větu a přirovnání , vemte prosím trochu s nadsázkou .... třeba to tak není a opravdu může hůř slyšet a proto takové její chování , navíc od chovatelky nebyla vychovaná vlastně
vůbec , ani pořádně nežrala , jen se v jídle hnípala , začínala jako od malinkého
5-6-7týdenního štěněte , vše jsme jí učili , ale to si nestěžuji , jen konstatuji....

3 měsíce jsme museli zavírat dveře u ložnice , protože se nám do postele několikrát
vyčůrala a i šišky udělala , přitom nikde jinde v bytě to nikdy neudělala - jen v té
ložnici... Asi to u chovatelky dělala taky do postele.. Ale po 3 měsících jsme ty
dveře otevřeli s tím , že už to neudělá , ale znovu si přičapla , ale já jí u toho chytla- tak
jsem jí popadla , řekla fuj a letěla s ní ven.. a zatím - musím to zatukat - tak to nedělá
a snad už dělat nebude...

Můžu s klidným svědomím napsat , že se k ní chováme - jak to napsat - láskyplně,
možná , že to není až tak správné slovo , ale nijak jí netrestáme - fyzicky , spíš
napomenutím a dostala párkrát novinama , protože leze neustále do kotelny
otvorem za kočkou a nic na ní - malou nezabírá , 1000 x jsem jí to zakázala a
řekla fuj - tam nesmíš , a dělá to pořád a pořád , tak jsme otvor zadělali velkou krabicí,
ale musíme tu krabici zase pořád odendávat , aby číča mohla tam a ven...

Takže to jsou moje postřehy a pokud můžu napsat , tak se dvěma staršími
bišonky - výchova - pro mě byla opravdu " procházka rajskou zahradou ",
ale taky jsem byla o dost mladší a zdravější , ale snad to dobře dopadne... děkuji Vám...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo, ale to pak nemáte normálního psa, ale psa, který na vás visí a visí a bez povelu páníka se prakticky s prominutím ani "nevysere". Díky, ale o tohle bych já nestála. Potřebuju po psu, aby mě poslechl v případě, že je to nutné. Jinak ať si žije svůj přirozený život, ať ho to čuchání roztodivných věcí a vyhrabávání myšek v poli baví. Je to pro něj podstatně přirozenější než vyměnit tohle za nějaké pitomé házení míčku a podobně - a pro mně taky. Chci aby se pes uměl bavit i sám, beze mne. Stejně jako nechci aby jediná hra dětí byla jen ta se mnou, nechci to ani od psa. Já chci mít doma psa s jeho "psím" myšlením, ne cvičený psí nástroj. Takže do jisté míry ano - váš způsob chápu, ale nic se nesmí přehánět.

Navíc občas - ještě než se se psem dostanete do toho stavu, aby fakt na 100% poslechl - ho prostě potřebujete nějak odlovit, odvolat od něčeho zajímavého - i v tu chvíli, kdy vás má na háku. Pro jeho vlastní bezpečnost. To teda uděláte jak? V tu chvíli taky čekáte až si vás pes všimne sám ? A co když to prostě nejde? (blíží se auto, nebo navolno puštěný pes, od kterého nevíte co čekat, jede cyklista, holky na koních atd. ) v tu chvíli co, když vás pes nevnímá a jen tak nebude?

Ten výše popsaný postup opravdu perfektně funguje. Je na každém, jak moc velkou "přílipku" si ze psa udělá. Klidně může být výsledkem pes, který si čuchá, dělá si svoje... jen má nastražené uši pro případ, že by náhodou z pána vypadl nějaký povel a on dostal šanci ho splnit. Prostě vnímá.

Pokud pes nevnímá a zdrhá, tak by ideálně neměl být navolno tam, kde nějaké nebezpečné setkání hrozí. Samozřejmě že náhoda je blbec a občas se to stát může, takže když už k něčemu takovému dojde, pochopitelně ho v tu chvíli musíte zaujmout jakýmkoliv způsobem, třeba i těma klíčema. To už se ale nebavíme o učení přivolání. Jen o vyřešení akutní, nebezpečné situace.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vzala jste mi moji dlouhodobější myšlenku !

Já už si nějakou dobu myslím a přemýšlím , jestli vůbec slyší dobře !!!

Samozřejmě , že to nemůžu vědět na 100% , ale , ona když běžela ke mně - na povel - to
tedy slyšela , ale včera když byla s manželem dál ode mně a já volala , tak se rozhlížela - co - jak,
bylo to tak 50 m a v lese se hlas rozléhá...ale nevím , můžu se jen domnívat...

Dokonce jsem si všimla , že je těch 30 - 50 m přede mnou a ona se podívá a čeká,
jestli jí nezavolám , aby si přiběhla na povel pro pamlsek , ale nevím ,

JAK SE ŠPATNÝ SLUCH DÁ LAICKY ZJISTIT , jaké jsou náznaky ? co to může
naznačovat .... díky

Laicky to nejlíp zjistí veterinář.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zase pozitivkář?

Pozitivkář nepozitivkář, věřte nebo ne, ono to opravdu výborně funguje.

Ale holt někdo bude radši se psem škubat, říkat tomu vztah a chlubit se, jak to dokáže bez pamlsků...

"Můžu s klidným svědomím napsat , že se k ní chováme - jak to napsat - láskyplně,
možná , že to není až tak správné slovo , ale nijak jí netrestáme - fyzicky , spíš
napomenutím a dostala párkrát novinama , protože leze neustále do kotelny
otvorem za kočkou a nic na ní - malou nezabírá , 1000 x jsem jí to zakázala a
řekla fuj - tam nesmíš , a dělá to pořád a pořád , tak jsme otvor zadělali velkou krabicí,
ale musíme tu krabici zase pořád odendávat , aby číča mohla tam a ven..."
Kolikrát jste jí ukázala CO MÁ místo toho UDĚLAT? Neučte co dělat nemá, ale co dělat MÁ. Např., v tomto případě, ji naučte třeba "vypadni" a naučte ji to jako každý jiný povel - třeba ji odveďte na vodítku a za ten odchod ji odměňte, nebo naváděním, nebo tvarováním.....A hlavně - za každé správné chování (byť to bylo v první fázi odvrácení hlavy od otvoru) ji odměňte-je to jednoznačný signál, že to dělá dobře!

Obecně k principu učení - přečtěte si tento velmi kratičký a velmi pomocný článeček :
http://lerl.info/katachyon/view.php?cisloclanku=2013100004
a používejte tuto výbornou mnemotechnickou pomůcku (tak teď je to dokonce v souladu s názvem tématu, tak doufám, že jste ochotna se poučit a učit se)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pozitivkář nepozitivkář, věřte nebo ne, ono to opravdu výborně funguje.

Ale holt někdo bude radši se psem škubat, říkat tomu vztah a chlubit se, jak to dokáže bez pamlsků...

Ona není jen pozitivní buzerace - pardon, motivace, a škubání a řev. Je ještě normální komunikace se psem, kdy si vztah vybuduje člověk a pes v souladu jeden s druhým a nepotřebuje k tomu psa ničím vydírat.

"nepotřebuje k tomu psa ničím vydírat."
čím je pes v rámci pozitivního podmiňování vydírán? jak?

ještě edit:
"Je ještě normální komunikace se psem, kdy si vztah vybuduje člověk a pes v souladu jeden s druhým "
z jakého důvodu si myslíte, že pozitivní podmiňování a normální komunikace a vztah se vylučují?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
"Můžu s klidným svědomím napsat , že se k ní chováme - jak to napsat - láskyplně,
možná , že to není až tak správné slovo , ale nijak jí netrestáme - fyzicky , spíš
napomenutím a dostala párkrát novinama , protože leze neustále do kotelny
otvorem za kočkou a nic na ní - malou nezabírá , 1000 x jsem jí to zakázala a
řekla fuj - tam nesmíš , a dělá to pořád a pořád , tak jsme otvor zadělali velkou krabicí,
ale musíme tu krabici zase pořád odendávat , aby číča mohla tam a ven..."
Kolikrát jste jí ukázala CO MÁ místo toho UDĚLAT? Neučte co dělat nemá, ale co dělat MÁ. Např., v tomto případě, ji naučte třeba "vypadni" a naučte ji to jako každý jiný povel - třeba ji odveďte na vodítku a za ten odchod ji odměňte, nebo naváděním, nebo tvarováním.....A hlavně - za každé správné chování (byť to bylo v první fázi odvrácení hlavy od otvoru) ji odměňte-je to jednoznačný signál, že to dělá dobře!

Obecně k principu učení - přečtěte si tento velmi kratičký a velmi pomocný článeček :
http://lerl.info/katachyon/view.php?cisloclanku=2013100004
a používejte tuto výbornou mnemotechnickou pomůcku (tak teď je to dokonce v souladu s názvem tématu, tak doufám, že jste ochotna se poučit a učit se)

Děkuji , jsem samozřejmě ochotná se učit , protože chci , aby z mojí
fenky , byl hodný , poslušný a radostný pejsek...

Všechny Vás, co jste mi v tom nejlepším dávali dobré rady - zdravím a chci jen trochu
napsat, jak si vedeme s tou naší hyperaktivní 8.5 měsíční fenečkou bišonka...

Určitě se to o dost zlepšilo - její chování na procházkách - nechci to tedy zakřiknout,
dlouhou šnůru pouštíme co nejvíc to jde na volno a bereme jí do ruky jen v místech,
které jsou " záludné " - už je máme vytipované.
Bišonka se nás drží víc - ví moc dobře, že nosíme pamlsky, sama nám věnuje daleko víc
pozornosti, ani jí nemusíme volat...
Povel - ke mně - pořád cvičíme, je to tak na - a ted nechci přehánět - na 95 -98 % úspěšné.
Povel cvičíme, ale nepřeháníme, voláme na ní daleko méně, chceme dosáhnout
toho, aby se sama o nás zajímala, jak jsem výše popsala, určitě se nám daří víc, než
před měsícem..

Občas jí ale prdne v kouli a z ničeho nic utíká neznámo kam - třeba 150 m - nevidí nás,
nereaguje na zavolání - jen se otočí a hned běží dál a dál... Stopovačku tak dlouhou
nemáme a tak mi nezbývá - než pro ní utíkat, protože opravdu nevíme, jestli by se
třeba do 2-3 minut sama vrátila a protože je to v lese, kde jsou malé, velké stromy, keře
tak se tam někde může ztratit, třeba ne, třeba by přišla, ale kdo to ví ?

Pokud nás po 100 -150 m nevidí a nebojí se, že je tak daleko sama, tak si říkám,
já být takhle malá, tak se budu bát, že se mi páníček ztratí a tak přiběhnu zpátky...

Já vím, že pes, štěně asi přemýšlí jinak, ale přesně toto - co dělá - ty úprky- pryč
za neznámem, chceme aby nedělala...

Volnosti má ted na prochajdách hodně, protože se ale snaží žrát srnčí, kančí ? bobky,
a chceme zkusit jí nechat běhat i jinde v lese - ne jen po cestách, tak mě napadl - dát jí
náhubek, protože posledně - 3-4 týdny zpět, nějakej hnus - než jsme k ní doběhli - sežrala,
a pak v noci a ráno zvracela.
Nechceme jí být hned " za zadkem ", ale musíme jí pořád hlídat, ale nechceme
se prodírat zadělaným lesem - samé větve, kupy a hromady lesního porostu, chceme
jí to dopřát, když zaběhne trochu z cesty do lesa / pokud nechce zrovna zdrhnout /, ale
pořád se stopovačkou a s tím náhubkem, ona totiž pořád něco žere a žvýká a my nic
jiného skoro pořád neděláme, než jí to vytahujeme z hubiny...
Ty útěky nejsou tak časté, ale 2 -3x týdně určitě...
Ted jsme byli na prochajdě s přáteli, ti mají 5 letou rtw, a je moc hodná, bišonka se s ní
skamarádila a pořád jí sledovala a zajímala jí. Bišonku jsme nepoznávali, pořád se držela
naší člověčí a psí smečky a i když rtw běhala blízko nás - pár metrů po lese, nebo po cestě, nebo šla
u nohy a byla taky v partě, tak jí bišonka sledovala a pozorovala, nebála se, cítila jsem od
malé - respekt -.
Procházka ten den, byla " jak z románu " Ale s fenkou rtw budu ráda, když se zadaří
procházka 1x za týden.

Co říkáte mé myšlence náhubku pro malou ? Pokud nechci, aby byla nemocná, tak jí musím
být v patách a volnost - 0 - a nebo ten náhubek a nebo sebou nosit mletý pepř...

Snad jsem na nic podstatného nezapomněla, bojí se kolařů, běžkařů - asi rychlých
pohybů -ale s pesanama se to o 90-100% zlepšilo, malý, velcí, střední.. Zatím potkáváme
jen samé hodné psy...
Moc Vás všechny zdravím a děkuji předem za reakce a názory.. H.

Náhubek - proč ne? Pokud opravdu tak enormně bufetí, tak náhubek rozhodně není od věci. Ale pohodlný, aby v něm mohla dokořán otevřít tlamu.

Je fajn, že se s rotvajlerkou tak skamarádily, a společné procházky určitě doporučuju. Ale není to řešení vašeho problému. Vy potřebujete docílit toho, aby k vám měla stejný vztah jako k té rotvajlerce, aby se držela vás stejně jako se teď drží jí ;-) Což se samozřejmě lehko řekne, mnohem hůř udělá... Ale můžete zkusit trochu pozorovat chování rotvajlerky k vaší bišonce, učit se od ní.

Co se týče těch úprků, tak pokud chodíte ven denně a je to jeden stopadesátimetrový úprk za dva tři dny, není to rozhodně nic, z čeho je třeba se hroutit. Pokud vidíte, že jí zrovna opravdu "ruplo v kouli", a nestihnete stopovačku zašlápnout, tak ji nevolejte, prostě si pro ni doběhněte, o nic nejde. S tím, jaké děláte pokroky, se nebojím, že byste časem nezvládli i tohle ;-)

Držím palce!

pidla napsal(a):
Náhubek - proč ne? Pokud opravdu tak enormně bufetí, tak náhubek rozhodně není od věci. Ale pohodlný, aby v něm mohla dokořán otevřít tlamu.

Je fajn, že se s rotvajlerkou tak skamarádily, a společné procházky určitě doporučuju. Ale není to řešení vašeho problému. Vy potřebujete docílit toho, aby k vám měla stejný vztah jako k té rotvajlerce, aby se držela vás stejně jako se teď drží jí ;-) Což se samozřejmě lehko řekne, mnohem hůř udělá... Ale můžete zkusit trochu pozorovat chování rotvajlerky k vaší bišonce, učit se od ní.

Co se týče těch úprků, tak pokud chodíte ven denně a je to jeden stopadesátimetrový úprk za dva tři dny, není to rozhodně nic, z čeho je třeba se hroutit. Pokud vidíte, že jí zrovna opravdu "ruplo v kouli", a nestihnete stopovačku zašlápnout, tak ji nevolejte, prostě si pro ni doběhněte, o nic nejde. S tím, jaké děláte pokroky, se nebojím, že byste časem nezvládli i tohle ;-)

Držím palce!

Tak včera a dnes jsme opět byli na vycházce s rtw, jsem ráda, že naši kamarádi měli čas
a že jsem tu fenu mohla pozorovat, ale i malou a i jsem je nafotila...

Včera i dnes - díky tomu, že se včera dl. šnůra zamotala nejstaršímu bišonkovi na nohu,
tak jsme to riskli a tedy, včera i dnes byla malá bišonka úplně bez šnůry, jen měla kšíry !
Nějak jsem věřila, že neuteče a dnes jsem jí tu šnůru taky nedala, ale měla jsem jí sebou.

Opět, žádné útěky, volnosti habaděj, někde se třeba zdržela, ale vždy za chvilku přiběhla,
vůbec jsem se o ní nebála..., žádné skákání do příkopů a lítání po lese a neustálé čuchání..

Ta 5letá fena rtw je taková ochranářská, pobíhá kolem bišonků / ne pořád / jako je hlídá, přestože běhá i po lese, z cesty - hup do lesa, tam to oběhne a zase se vrací, tak ta malá
bišonka jí z cesty sleduje, ale nemá potřebu letět za rtw přes příkop do lesa, všimla
jsem si, že když se někde malá zdržela, tak jí pak Gábina /rtw / srovnala, kde se courala...
Je strašně zajímavé pozorovat psí komunikaci - nikdy jsem to takhle nezažila...

Ta fenka Gábina má 45 kg, malá je proti ní pidipes a fakt je tam velký respekt a já bych
ted potřebovala poradit, aby mě brala a držela se mě, jako tu rtw, jak tomu můžu
napomoct ?
Zítra půjdeme sami, chtěla bych na tyhle super 3 dny nějak dobře navázat, aby si
to malá zafixovala a já už se o ní nemusela tolik bát.
Chodíme na vycházky každý den - min. 1h, někdy 1.20h, podle počasí, když prší
tak ne, bišoni to nemusí - stačí jim zahrada na rychlé vyvenčení, ale otrávená jsem já,
protože mi ty prochajdy chybí.. V létě chodíme dopoledne na hodinu a odpoledne, nebo spíš
k večeru / k vůli horku / 2-3 hodiny... Miluju to

Mám třetího psa, ale zjistila jsem, že toho znám málo / o psech / a že se musím pořád
učit a to díky malé fence bišonka, nevím, jak jsem kdysi dokázala vychovat dva
starší bišonky, fakt ne, ale podařilo se to.
Fotky s rtw přidám, ale později, neumím to, musím někoho - manžela - zaúkolovat...
Poradí mi někdo jak navázat a pokračovat s malou na ty skvělé předcházející 3 dny ?
Děkuji.

Bišonci a Gábina.

Foto.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Foto.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Foto.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Foto před týdnem.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ellinka před týdnem.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Pro pidla :

Zdravím, odepsala jsem Vám na Vaši otázku - zvážit přejít na maso, bylo to
trochu se zpožděním, ale jestli chcete, tak si to můžete přečíst, je to na mém
založeném tématu - NUTRA GOLD GRAIN FREE / m /...