KRUŠNOHORSKÁ KRÁVA
Horská kráva Jahoda se opravdu narodila v srdci Krušných hor. Mediálně vybájený národ Krušnohorců je stejná fikce, jako Jára Cimrman, ale kdo ví? Možná po Krušnohorcích zbyly krušnohorské krávy. Aspoň Jahoda byla natolik zvláštní, že by mohla takové plemeno představovat.
Koupili jsme ji v době rozšiřování stáda krav nákupy telat jaloviček od každého, kdo byl ochoten prodat. Jeli jsme si pro ni v předjaří, cesta něco přes 100 km, navíc nás hory zaskočily vydatným sněžením. Jalovičku jsme vezli obalenou slámou, jen hlavu měla volnou a transport přestála v pohodě. Byli jsme rádi, že máme nový přírůstek, protože naše krávy byly v té době velmi skoupé na jalovičky - od 12 krav se nám 2 roky po sobě narodily ročně 2 jalovičky a k nim 10 býčků. S takovou „neúrodou“ jalovic se stádo rozšířit nedalo, to by sotva stačilo nahrazovat nutně vyřazovaná zvířata…
Pokud byla Jahoda kráva krušnohorka, chovali Krušnohorci krávy červenostrakaté.. Aby se Krušnophorci neztratili při cestách z hospůdky v údo:polí do své chalupy v horských mlhách a sněhových vánicích, vyšlechtili si plemeno se zvučným hlasem síly požární houkačky či lodní sirény. Čím déle majitel krávy bloudil v horách, tím hlasitěji vyhladovělá kráva volala svého hospodáře. Pronikavé bučení pravděpodobně působilo na skot z nížin stejně vábivě jako feromony na motýlí samečky, takže krušnohorský hospodář ráno po dojení vyhnal do lesa na pastvu jednu krávu a večer přišly z pastviny krávy tři v čele s domorodou horskou krávou.
Krušnohorské plemeno bylo speciálně vyšlechtěné na rozpoznání kroje Krušnohorců a nikdo jiný je nepodojil. Bohužel manžel odmítl chodit v sukni a já nechtěla shánět šavli, takže nám nakonec nezbylo, než odhodit metody dojení po dobrém a uplatnit právo když ne silnějšího, tak aspoň mazanějšího. Zkoušeli jsme leccos - fixaci za ocas, sednout si na ni, popruh přes břicho, pouta na kopání, pouta do slabin, svázání zadních k sobě, ale kráva kopala dál. Nakonec jediné možné řešení každého podojení byla totální fixace - 1 provaz pevně těsně k sobě svázal zadní nohy a druhým se tyto svázané nohy zajistily ke kroužku na zdi za krávou. Pak už stačilo dát pozor pouze na Jahodino rohatou hlavu, kterou po nás házela snažíc se nás zasáhnout a odhodit, a mohli jsme zahájit mytí vemene. Bohužel Jahoda patřila ke zvířatům, která si libují v máchání svého vemene v blátě a jiných, ještě horších věcech. Na červenou krávu dojila velice dobře, 8000 litrů za laktaci. My tenkrát potřebovali každou korunu a Jahoda nám jich celkem dost vydělala.
Mimo svérázně obtížné podojení to byla osobnost i ve stádě, vodila ostatní krávy na pastvu a z pastviny domů. Zkoušeli jsme jí systém narušit, třeba tak, že jsme ji neodvázali první, ale naposled, i když to bylo pro nás složitější, protože Jahodino místo bylo hned u dveří, prostě při příchodu do stáje „zaparkovala“ u nejbližšího naplněného žlabu a bylo nejsnazší ji jako první zase pustit. Když však byla na zkoušku odvázána poslední, sledovali jsme, jak se žene dopředu obsadit svoji vůdcovskou pozici a běda „kolegyním“, které jí včas neuhnuly z cesty!
Doufali jsme, že si na dojení časem zvykne a přestane kolem nasazení dojačky tak vyvádět. Její přístup k dojení se nezlepšoval a naopak se ještě věci komplikovaly jejími častými záněty. Za ně mohlo více faktorů - až na chvíle dojení neustále špinavé vemeno, stres z dojení, jež patrně pociťovala a proto se mu bránila, čímž si vysloužila ještě větší stres z dokonale sešněrovaných nohou… My byli naopak stresovaní zásahy jejích kopyt, protože než jsme nohy svázali, museli jsme kolem nich nějak provaz omotat a kráva se nakonec před podojením měnila v rotujícího mnohokopytníka a umístění první smyčky na holeň bylo obtížnější než chytit lasem býčka při rodeu. Nakonec to bylo fifty fifty, polovina mléka, co za laktaci nadojila, nemohla do mlékárny pro rezidua antibiotik nebo pro vysoký obsah somatických buněk. Z Jahodiny nadprůměrné užitkovosti zbyl užitek podprůměrný a už za námahu s jejím každodenně dvakrát opakovaným svazováním a mytím nestála. Připustili jsme ji býkem masného plemene a prodali před porodem do stáda nedojených krav - masňaček. Nový majitel si na ni nikdy nestěžoval, tak snad svoje tele hladem neumořila….
A co z toho plyne? No že kdyby kráva nebyla Kráva, mohla se mít u vás dobře a vy se mohli koupat v mléce
Vy jste nezkoušeli pod ni pouštět po otelení ze začátku její tele? A co násilí? To jste taky nezkoušeli? Na družstvě jsem měl takové mrchy na starost. Kráva kopla, já jsem po noze praštil, kráva kopla, já jsem praštil... Rána palicí byla zdůrazněna hlasitou nadávkou. Málo která vzdorovala dýl než týden.
(pro rýpaly - opravdu nejsem násilník ).
Nic z toho neplyne, kopavých krav bylo po ní ještě hodně, to už jsme měli dojírnu a museli si poradit jinak. Na každou platilo něco jiného, některé stačilo zvednout ocas, na jinou si sednout ( byla pak ráda, že má 4 nohy na zemi), jiné se noha u dojící jámy uvázala k hrazení, některá dostala injekci na uklidnění. Jedna opravdu nepodojitelná šla po otelení a několika pokusech podojit ji na jatky. Hrozilo, že nám rozmlátí dojírnu...
Tele jsme u takových krav, co byly hodně problematické, zkoušeli (to už jsme měli krav více a nevadilo by nám, kdyby jedna jen živila jedno-dvě telata), ale některá byla zlá i na své tele a tak dlouho po něm kopala, že si pak už samo netrouflo jít se napít a čekalo, až krávu 2x denně uvážu. Ideální bylo mít kojné dvě - druhou třebas třístručku, ale hodnou. Od té se 2-3 telata napila během dne. Když jsem uvázala kopavku, vrhla se telata na její plné vemeno
Ano, krávy jsou dobytek, někdy je potřeba trocha násilí, mnohé jalovice jsme k prvnímu podojení táhli za ohlávku do dojírny a zezadu, pokud se vzpírala a nepomohl zvednutý ocas, nastoupil bičík. Samozřejmě snahou bylo nedat víc než nezbytně nutno - stres by zablokoval krávě spuštění mléka, navíc kráva si umí pamatovat, kde ji bili.
No, krávy jsou strašné krávy
Před týdnem se nám poprvé otelila naše druhá můra.Zas nastal pekelný boj o mléko.
Já si naivně myslela, když máme jalovičky od telat, čištěné, omakávané, rodinné, že by dojení mohlo probíhat nějak v klidu.
Ale z této hloupé iluze jsem byla vykopána hned tou první.Osvědčilo se, pro začátek, vyvázat zadní nohu a vpředu nakrátko.
Za měsíc by měla rodit podruhé, tak jsem zvědavá, jestli si pamatuje, že jí zas budeme šmatat po vemeni.
Tahle druhá je daleko pružnější a vynalézavější.Když už muži nevyrve z rukou provaz od nohy a já jí po tom vemeni, i přes různé přískoky a kopance druhou nohou, pořád jdu, prostě sebou práskne.Samozřejmě vemenem na zem.Vpředu vyvalí oko, dusí se na krátkém řetězu a zblázněte se.Jediné, na co se milostivá zvedne je kýbl se žrádlem.
Naštěstí zatím máme od obou býčky, tak další šílenou krávu v dohledné době nebudeme muset násilnit
Ja sem u krav robyl 26 roku a vim co ie to za pracu naucit dojit prvotelky ve velkochovoch, Ale jeden spusob jak prinutit abi stala anekopala bi ze sem pred dojenim nasazoval fixacni kruzek do nosu tz, snupku atak sa najskur naucila stat pri dojeni, Velke nasili sice pomoze ale stres saodrazi naspusteni mleka a dobre vydojeni, Bitim po neze je mezna ucine ale krava ostava na nohy, Doma chevam jalovicku a kazde krmeni ju chitam za vymeno abi si zvykala, Pootelenikepne enem proto ze ma opuchle vy meno ale inac sadobre vydoji bes bita astresu, Urcite to nejde ve velkochove,.