Údajný zákaz chovu evropských suchozemských želv

viktor napsal(a):
Začátkem týdne proběhla na nemoderované diskusi emotivní debata o údajně připravovaném zákazu chovu evropských suchozemských želv a výhledově snad i CITES A. Prý to má v tajnosti připravovat Ministerstvo životního přostředí. Nikdo ze zúčastněných ovšem nesdělil konkrétní zdroje těchto dohadů. Osobně jsem trochu zapátral v kuloárech a ty mi sdělily, že nic jako zákaz chovu se nepřipravuje, možná jen budoucí zákaz dovozů vybraných skupin plazů. Což je rozdíl. Disponujete někdo relevantními informacemi nebo alespoň jejich střípky k uvedenému tématu? Díky. Viktor

právě jsem na svůj dotaz dostal odpoveď od RNDr. Kučery

Vážený pane,
děkuji za zprávu o tom, že se na internetu šíří poplašné zprávy, že Ministerstvo životního prostředí připravuje právní úpravu, která by zakázala (privátní) chov evropských suchozemských želv, resp. všech živočichů zařazených do přílohy A k nařízení Rady (ES) č. 338/97.
Nejspíše jde o zkreslené informace z interních porad ministerstva, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (národní vědecký orgán CITES) a České inspekce životního prostředí o tom, jak zajistit, aby se v ČR dodržovaly předpisy EU k CITES.
Česká republika je „chovatelskou velmocí“, takže není divu, že po našem vstupu do Evropské unie byl společný trh EU doslova zaplaven exempláři CITES z ČR. To se odrazilo i v tom, že MŽP je zahlceno žádostmi, dotazy a upozorněními výkonných orgánů CITES členských států EU a Evropské komise na z jejich hlediska „podezřelé“ obchody. Nejčastěji jde o dotazy na to, zda české úřady vydávají správným postupem předepsané doklady EU pro obchod s exempláři CITES. ČR je kritizována, že doklady CITES podle předpisů EU se u nás vydávají příliš benevolentně, přičemž politika EU v oblasti ochrany přírody klade naopak silný důraz na to, aby se vyžadovalo a prosazovalo přísné dodržování právních předpisů EU v této oblasti. Nejpalčivější je tento problém v případě obchodu s živými evropskými želvami s deklarovaným původem z odchovů v ČR, a to hlavně kvůli jeho rozsahu. V ČR působí několik „velkoobchodníků“ s plazy, kteří dávají na trh ročně tisíce mladých želviček, které jsou oblíbeným obchodním artiklem zooshopů téměř v celé EU a většinou končí jako hračky pro děti.
Přitom evropské suchozemské želvy (Testudo hermanni, Testudo graeca a Testudo marginata) jsou přísně chráněny směrnicí č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Tato směrnice požaduje po členských státech EU, aby želvy přísně chránily na jejich přírodních stanovištích a aby zakázaly držení, chov a obchod s jedinci z volné přírody. Tento zákaz je legislativně „umocněn“ tím, že všechny tři druhy evropských želv jsou zařazeny v příloze A k nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (1). Toto nařízení upravuje jednotné provádění úmluvy CITES členskými státy EU, na rozdíl od CITES však reguluje také „vnitrounijní“ (vnitrostátní) obchod s exempláři CITES. Článek 8 odst. 1 NR 338/97 zakazuje nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji nebo převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A. Z tohoto zákazu mohou členské státy vydat případ od případu výjimku, pokud určitý exemplář splní některou z podmínek v článku 8 odst. 3 NR 338/97, které jsou dále podrobně upřesněny v dalším nařízení Komise (ES) č. 1808/2001. Výjimka musí být potvrzena speciálním potvrzením, tzv. žlutým certifikátem EU, který v ČR vydávají krajské úřady a správy CHKO a NP. Tyto certifikáty se vydávají jen pro exempláře druhů z přílohy A k NR 338/97 a platí v celé EU. Obdobné podmínky platí také pro povolení vývozu exemplářů CITES z EU, pro vývoz je však třeba jiné speciální povolení vývozu („permit CITES“), které vydává MŽP a které je nutné i pro ostatní druhy z příloh B a C k NR 338/97.
Evropské želvy jsou v příloze II k CITES (obdoba přílohy B podle NR 338/97), což v praxi znamenalo, že zákaz obchodování s nimi začal v ČR platit až od 1. května 2004, kdy začala platit „přísnější“ příloha A podle NR 338/97. Výjimku z tohoto zákazu (certifikát EU) lze vydat především pro „exempláře narozené a odchované v zajetí“, což je právní pojem, který je velmi přesně a přísně definován v nařízení Komise (ES) č. 1808/2001. Aby byla želva uznána za „exemplář narozený a odchovaný v zajetí“, musí žadatel o výjimku prokázat řadu skutečností (2), z nichž nejdůležitější jsou:
- Chov byl založen z legálních jedinců, kteří byli získáni způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě. (V podmínkách ČR to znamená, že v případě evropských želv lze uvažovat v podstatě jen o chovné skupině původem z tzv. „předCITESových“ jedinců, tj. zvířat legálně chovaných v ČR před 28. květnem 1992, kdy se ČSFR stala smluvní stranou úmluvy CITES. I zde je však problém vypořádat se s podmínkou, že zakladatelské želvy byly získány způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě. Druhou legální možností jsou želvy, které byly zabaveny státem a které pak lze se svolením státu použít pro chov.)
- Odchovy v druhé a vyšší generaci (tím se rozumí, že oba rodiče se již narodili v zajetí).
- Odchovaní jedinci jsou označeni mikročipy. Pokud nejde označit mikročipem (což by mělo být doloženo potvrzením veterináře pro každou jednotlivou želvu), musí být exemplář jednoznačně identifikovatelný od jiných želv a identifikační znaky uvedeny na příslušném certifikátu EU. Pokud nelze exemplář jednoznačně popsat na certifikátu EU tak, aby se želva podle toho odlišila od jiných želv, nelze v podstatě vydat výjimku k ryze komerčnímu využívání exempláře. (NR 338/97 ale v tomto případě umožňuje povolit prodej ve „vyšším zájmu“, tj. k lékařským, vědeckým a vzdělávacím účelům a především v zájmu ochrany dotčeného druhu). Značení mikročipem je jednou z problémových podmínek z hlediska obchodníků s želvami, neboť z veterinárních důvodů lze mikročipovat želvy až od určité velikosti, což je u evropských želv nejdříve ve stáří asi 18 měsíců. Poptávka trhu je však hlavně po malých želvičkách a chov želv až do doby, než dorostou do potřebné velikosti, podstatně snižuje rentabilnost obchodu. Namísto mikročipů je snaha používat fotografie malých želv, kde je však řada nedořešených problémů, které se násobí zejména při velkých počtech želv v obchodu. V nedávné době bylo mnoho „českých“ želv zabaveno jak v ČR, tak i v jiných členských státech jen proto, že se želvy nedaly rozpoznat podle fotografií na českých certifikátech EU. Po těchto negativních zkušenostech již MŽP nedoporučuje uznávat fotografie jako náhražku mikročipů pro potřebu identifikace mladých želv na certifikátech EU pro ryze komerční obchod. Mezi členskými státy EU panují značně rozdílné názory na vhodnost fotografií pro identifikaci exemplářů CITES. Např. Německo vypracovalo velmi podrobnou metodiku fotografování želv, zatímco Spojené království fotografie želv na certifikátech EU neuznává. Kvůli těmto rozporům nejsou fotografie dosud „uzákoněny“ přímo legislativou EU k CITES. Přitom to je v kompetenci EU, aby se zajistily jednotné podmínky obchodu v celé Unii.
Je třeba si uvědomit, že podmínky pro udělení této výjimky jsou nastaveny tak přísně proto, aby obchod s „exempláři narozenými a odchovaným v zajetí“ nemohl mít žádný negativní vliv na stav populací dotčeného druhu v přírodě anebo podkopávat účinné zajištění jejich ochrany. Zejména v případě evropsky chráněných druhů jde o to, aby se znemožnilo zneužívání certifikátů EU k „propírání“ jedinců nelegálně odchytávaných z přírody EU. Uvnitř EU neexistují celní kontroly, tj. není možný režim kontrol obchodu s exempláři, jak to požaduje úmluva CITES.
Je třeba rovněž poukázat na zásadní rozdíl mezi zákazem obchodování a výjimkami z tohoto zákazu podle NR 338/97 a na povinnou registraci držených a chovaných exemplářů CITES podle zákona č. 100/2004 Sb. Zákaz platí v celé EU a v celé EU se musí vydávat výjimky jednotným způsobem. Pokud žadatel nesplní některou z podmínek podle předpisů EU, nemá na tuto výjimku právní nárok. Registrace je potom naopak vnitrostátní opatření, které platí jen v ČR. (Tím neříkám, že ostatní členské státy EU nemají podobné vnitrostátní předpisy). V případě legálně získaného exempláře je na registraci nárok a krajský úřad nebo správa jsou povinny takový exemplář zaregistrovat. Registrace však neznamená automatický nárok na certifikát EU. Také v případě registrace je zákonem č. 100/2004 Sb. předepsáno povinné označení exempláře, které však není nutnou podmínkou pro registraci. Poněvadž musí být registrovány všechny exempláře stanovených druhů, připouští zákon i možnost, že exemplář bude identifikován jinak, než podle předpisů EU, anebo nebude označen vůbec, pokud veterinární lékař potvrdí, že např. mikročip nebo jiné značení nelze aplikovat. U mladých želv jsou fotografie v tomto případě alespoň určitým řešením a zejména proto byla v roce 2003 zpracována a ministerstvem schválena metodika značení exemplářů CITES, která zahrnuje i identifikaci želv pomocí fotografií.
Chovatelé by si měli také povšimnout, že podle čl. 8.3 NR 338/97 je možné vydat někdy certifikát EU i s ohledem na důvody, pro které je o povolení obchodu žádáno. Pokud tedy nesplním podmínky pro „exempláře narozené a odchované v zajetí“, mohu požádat o výjimku např. pro prodej, kdy jsou exempláře určeny k chovatelským nebo pěstitelským účelům, které přinesou užitek pro zachování dotyčných druhů. To se však asi nebude týkat velkoobchodníků ze zvířaty, kteří jsou hlavní příčinou našeho problému se želvami.
Je také pravda, že zákaz obchodních činností s exempláři CITES, jak jsou vyjmenovány v článku 8.1 NR 338/97, není zákazem držení exemplářů a připouští i „nekomerční“ změnu vlastnictví exempláře bez certifikátů EU, např. dědictvím nebo darováním exempláře. V předpisech EU na ochranu druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin stejně jako podle našeho zákona o ochraně přírody a krajiny je však stanovena zásada, že osoba, která nějak nakládá s chráněným živočichem nebo rostlinou, včetně exemplářů CITES, musí být schopna prokázat jejich zákonný původ.
V článku 8.2 NR 338/97 je dále stanoveno, že členské státy mohou zakázat držení exemplářů, zejména živých zvířat druhů zařazených do přílohy A. To umožňuje členským státům, aby vnitrostátní legislativou jednostranně omezily držení exemplářů CITES nad rámec předpisů ES, pokud to ovšem nebude v rozporu se základními smlouvami EU, tj. muselo by to být v našem případě zdůvodněno zájmy ochrany přírody.
Možná zde je základ oněch „poplašných“ internetových zpráv o zákazu chovu evropských suchozemských želv. MŽP musí zvážit všechny možnosti, jak dostat obchod s želvami (a nejen s nimi, poněvadž v menším rozsahu máme podobné problémy i s jinými exotickými druhy z přílohy A) do legálních mantinelů vytýčených předpisy EU. MŽP věří, že se problém podaří vyřešit administrativní cestou, tj. prosazením striktního dodržování všech platných právních předpisů. Pokud by se ukázalo, že problém se nedá takto vyřešit, muselo by MŽP připravit návrh zákonné úpravy, která by stanovila regulaci držby a obchodu s druhy z přílohy A na území ČR nad rámec NR 338/97. Znovu však upozorňuji, že v současné době jde jen o ryze teoretické úvahy a že MŽP žádný takový předpis nepřipravuje.

Jsem s pozdravem,

RNDr. Jan Kučera, CSc.
vedoucí oddělení výkonného orgánu CITES
Ministerstvo životního prostředí
Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity
Vršovická 65, 100 10 Praha 10
tel. 26712-2480, (-2108, -1111)
fax: 267 310 309 (CITES), 267 310 328 (OMOB), 267 310 308 (MŽP)
e-mail: cites@env.cz
http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/ $pid/MZPLVF3TX3I4

Poznámky pod čarou:
(1) Nařízení je právní norma Evropského společenství, která platí v členských státech jako zákon, takže je závazné pro všechny, tj. i pro chovatele a obchodníky s želvami. Český zákon č. 100/2004 Sb. (zákon o obchodování s ohroženými druhy) je v podstatě jen národním „prováděcím“ předpisem k nařízení č. 338/97. Hlavní podmínky legálního obchodu s exempláři CITES jsou stanoveny v nařízení Rady (ES) č. 338/97 a v „prováděcím“ nařízení Komise (ES) č. 1808/97. Zákon č. 100/2004 Sb. je však přísnější než předpisy ES v případě povinné registrace některých živých exemplářů CITES držených a chovaných na území ČR, což se týká mj. i suchozemských želv rodu Testudo.
(2) Aby byl exemplář uznán za „narozený a odchovaný v zajetí“, musí žadatel o výjimku prokázat tyto skutečnosti:
• Podmínky podle článku 24 NK 1808/2001: Aniž je dotčen článek 25, exemplář živočišného druhu je možné považovat za exemplář narozený a odchovaný v zajetí pouze tehdy, jestliže je příslušný výkonný orgán po konzultaci s příslušným vědeckým orgánem členského státu ubezpečen, že
a) exemplář je potomstvem nebo je odvozen z potomstva narozeného nebo jinak vyprodukovaného v kontrolovaném prostředí, a to buď z rodičů, kteří kopulovali nebo jejich gamety byly jinak přeneseny v kontrolovaném prostředí, jestliže se jedná o pohlavní rozmnožování, nebo z rodičů, kteří se nacházeli v kontrolovaném prostředí, když započal vývoj potomstva, jestliže se jedná o nepohlavní rozmnožování;
b) chovné stádo (hejno) bylo získáno v souladu se zákonnými ustanoveními platnými v době získání a způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě;
c) chovné stádo (hejno) je udržováno bez doplňování exemplářů z volné přírody, s výjimkou příležitostného doplňování živočichy, vejci nebo gametami, v souladu s platnými zákonnými ustanoveními a způsobem, který není na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě, pouze pro tyto účely:
i) pro zabránění nebo zmírnění škodlivého vlivu příbuzenské plemenitby, přičemž objem takového doplňování je dán potřebou nového genetického materiálu;
ii) k použití zabavených zvířat v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení (ES) č. 338/97; nebo
d) chovné stádo (hejno) samo v kontrolovaném prostředí vyprodukovalo potomstvo druhé nebo další generace nebo je spravováno způsobem, který se prokázal jako schopný spolehlivě produkovat potomstvo druhé generace v kontrolovaném prostředí.
• Článek 25 NK 1808/2001: Pokud pro účely článku 24 ... považuje příslušný orgán za nezbytné zjistit rodový původ (předky) živočicha pomocí analýzy krve nebo jiné tkáně, zajišťuje se taková analýza nebo nezbytné vzorky způsobem předepsaným tímto orgánem.
• Podle čl. 34 odst. 1 NK 1808/2001 musí žadatel o vydání potvrzení ES pro živého obratlovce prokázat, že exemplář byl označen (anebo je identifikovatelný) podle čl. 36 NK 1808/2001:
živí obratlovci, jiní než v zajetí narození a odchovaní ptáci, jsou označováni jedinečně číslovanými nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry, které splňují normy ISO 11784:1996 (E) a 11785:1996 (E), nebo, pokud je příslušný výkonný orgán ubezpečen, že tuto metodu nelze používat vzhledem k fyzickým vlastnostem exempláře nebo druhu nebo vzhledem k přirozenému chování, které je pro takový exemplář nebo druh typické, označují se příslušné exempláře pomocí jedinečně číslovaných kroužků, pásků, visaček, tetování apod., nebo musí být identifikovatelní jakýmkoli jiným vhodným způsobem.

lissemys napsal(a):
právě jsem na svůj dotaz dostal odpoveď od RNDr. Kučery

Vážený pane,
děkuji za zprávu o tom, že se na internetu šíří poplašné zprávy, že Ministerstvo životního prostředí připravuje právní úpravu, která by zakázala (privátní) chov evropských suchozemských želv, resp. všech živočichů zařazených do přílohy A k nařízení Rady (ES) č. 338/97.
Nejspíše jde o zkreslené informace z interních porad ministerstva, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (národní vědecký orgán CITES) a České inspekce životního prostředí o tom, jak zajistit, aby se v ČR dodržovaly předpisy EU k CITES.
Česká republika je „chovatelskou velmocí“, takže není divu, že po našem vstupu do Evropské unie byl společný trh EU doslova zaplaven exempláři CITES z ČR. To se odrazilo i v tom, že MŽP je zahlceno žádostmi, dotazy a upozorněními výkonných orgánů CITES členských států EU a Evropské komise na z jejich hlediska „podezřelé“ obchody. Nejčastěji jde o dotazy na to, zda české úřady vydávají správným postupem předepsané doklady EU pro obchod s exempláři CITES. ČR je kritizována, že doklady CITES podle předpisů EU se u nás vydávají příliš benevolentně, přičemž politika EU v oblasti ochrany přírody klade naopak silný důraz na to, aby se vyžadovalo a prosazovalo přísné dodržování právních předpisů EU v této oblasti. Nejpalčivější je tento problém v případě obchodu s živými evropskými želvami s deklarovaným původem z odchovů v ČR, a to hlavně kvůli jeho rozsahu. V ČR působí několik „velkoobchodníků“ s plazy, kteří dávají na trh ročně tisíce mladých želviček, které jsou oblíbeným obchodním artiklem zooshopů téměř v celé EU a většinou končí jako hračky pro děti.
Přitom evropské suchozemské želvy (Testudo hermanni, Testudo graeca a Testudo marginata) jsou přísně chráněny směrnicí č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Tato směrnice požaduje po členských státech EU, aby želvy přísně chránily na jejich přírodních stanovištích a aby zakázaly držení, chov a obchod s jedinci z volné přírody. Tento zákaz je legislativně „umocněn“ tím, že všechny tři druhy evropských želv jsou zařazeny v příloze A k nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (1). Toto nařízení upravuje jednotné provádění úmluvy CITES členskými státy EU, na rozdíl od CITES však reguluje také „vnitrounijní“ (vnitrostátní) obchod s exempláři CITES. Článek 8 odst. 1 NR 338/97 zakazuje nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji nebo převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A. Z tohoto zákazu mohou členské státy vydat případ od případu výjimku, pokud určitý exemplář splní některou z podmínek v článku 8 odst. 3 NR 338/97, které jsou dále podrobně upřesněny v dalším nařízení Komise (ES) č. 1808/2001. Výjimka musí být potvrzena speciálním potvrzením, tzv. žlutým certifikátem EU, který v ČR vydávají krajské úřady a správy CHKO a NP. Tyto certifikáty se vydávají jen pro exempláře druhů z přílohy A k NR 338/97 a platí v celé EU. Obdobné podmínky platí také pro povolení vývozu exemplářů CITES z EU, pro vývoz je však třeba jiné speciální povolení vývozu („permit CITES“), které vydává MŽP a které je nutné i pro ostatní druhy z příloh B a C k NR 338/97.
Evropské želvy jsou v příloze II k CITES (obdoba přílohy B podle NR 338/97), což v praxi znamenalo, že zákaz obchodování s nimi začal v ČR platit až od 1. května 2004, kdy začala platit „přísnější“ příloha A podle NR 338/97. Výjimku z tohoto zákazu (certifikát EU) lze vydat především pro „exempláře narozené a odchované v zajetí“, což je právní pojem, který je velmi přesně a přísně definován v nařízení Komise (ES) č. 1808/2001. Aby byla želva uznána za „exemplář narozený a odchovaný v zajetí“, musí žadatel o výjimku prokázat řadu skutečností (2), z nichž nejdůležitější jsou:
- Chov byl založen z legálních jedinců, kteří byli získáni způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě. (V podmínkách ČR to znamená, že v případě evropských želv lze uvažovat v podstatě jen o chovné skupině původem z tzv. „předCITESových“ jedinců, tj. zvířat legálně chovaných v ČR před 28. květnem 1992, kdy se ČSFR stala smluvní stranou úmluvy CITES. I zde je však problém vypořádat se s podmínkou, že zakladatelské želvy byly získány způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě. Druhou legální možností jsou želvy, které byly zabaveny státem a které pak lze se svolením státu použít pro chov.)
- Odchovy v druhé a vyšší generaci (tím se rozumí, že oba rodiče se již narodili v zajetí).
- Odchovaní jedinci jsou označeni mikročipy. Pokud nejde označit mikročipem (což by mělo být doloženo potvrzením veterináře pro každou jednotlivou želvu), musí být exemplář jednoznačně identifikovatelný od jiných želv a identifikační znaky uvedeny na příslušném certifikátu EU. Pokud nelze exemplář jednoznačně popsat na certifikátu EU tak, aby se želva podle toho odlišila od jiných želv, nelze v podstatě vydat výjimku k ryze komerčnímu využívání exempláře. (NR 338/97 ale v tomto případě umožňuje povolit prodej ve „vyšším zájmu“, tj. k lékařským, vědeckým a vzdělávacím účelům a především v zájmu ochrany dotčeného druhu). Značení mikročipem je jednou z problémových podmínek z hlediska obchodníků s želvami, neboť z veterinárních důvodů lze mikročipovat želvy až od určité velikosti, což je u evropských želv nejdříve ve stáří asi 18 měsíců. Poptávka trhu je však hlavně po malých želvičkách a chov želv až do doby, než dorostou do potřebné velikosti, podstatně snižuje rentabilnost obchodu. Namísto mikročipů je snaha používat fotografie malých želv, kde je však řada nedořešených problémů, které se násobí zejména při velkých počtech želv v obchodu. V nedávné době bylo mnoho „českých“ želv zabaveno jak v ČR, tak i v jiných členských státech jen proto, že se želvy nedaly rozpoznat podle fotografií na českých certifikátech EU. Po těchto negativních zkušenostech již MŽP nedoporučuje uznávat fotografie jako náhražku mikročipů pro potřebu identifikace mladých želv na certifikátech EU pro ryze komerční obchod. Mezi členskými státy EU panují značně rozdílné názory na vhodnost fotografií pro identifikaci exemplářů CITES. Např. Německo vypracovalo velmi podrobnou metodiku fotografování želv, zatímco Spojené království fotografie želv na certifikátech EU neuznává. Kvůli těmto rozporům nejsou fotografie dosud „uzákoněny“ přímo legislativou EU k CITES. Přitom to je v kompetenci EU, aby se zajistily jednotné podmínky obchodu v celé Unii.
Je třeba si uvědomit, že podmínky pro udělení této výjimky jsou nastaveny tak přísně proto, aby obchod s „exempláři narozenými a odchovaným v zajetí“ nemohl mít žádný negativní vliv na stav populací dotčeného druhu v přírodě anebo podkopávat účinné zajištění jejich ochrany. Zejména v případě evropsky chráněných druhů jde o to, aby se znemožnilo zneužívání certifikátů EU k „propírání“ jedinců nelegálně odchytávaných z přírody EU. Uvnitř EU neexistují celní kontroly, tj. není možný režim kontrol obchodu s exempláři, jak to požaduje úmluva CITES.
Je třeba rovněž poukázat na zásadní rozdíl mezi zákazem obchodování a výjimkami z tohoto zákazu podle NR 338/97 a na povinnou registraci držených a chovaných exemplářů CITES podle zákona č. 100/2004 Sb. Zákaz platí v celé EU a v celé EU se musí vydávat výjimky jednotným způsobem. Pokud žadatel nesplní některou z podmínek podle předpisů EU, nemá na tuto výjimku právní nárok. Registrace je potom naopak vnitrostátní opatření, které platí jen v ČR. (Tím neříkám, že ostatní členské státy EU nemají podobné vnitrostátní předpisy). V případě legálně získaného exempláře je na registraci nárok a krajský úřad nebo správa jsou povinny takový exemplář zaregistrovat. Registrace však neznamená automatický nárok na certifikát EU. Také v případě registrace je zákonem č. 100/2004 Sb. předepsáno povinné označení exempláře, které však není nutnou podmínkou pro registraci. Poněvadž musí být registrovány všechny exempláře stanovených druhů, připouští zákon i možnost, že exemplář bude identifikován jinak, než podle předpisů EU, anebo nebude označen vůbec, pokud veterinární lékař potvrdí, že např. mikročip nebo jiné značení nelze aplikovat. U mladých želv jsou fotografie v tomto případě alespoň určitým řešením a zejména proto byla v roce 2003 zpracována a ministerstvem schválena metodika značení exemplářů CITES, která zahrnuje i identifikaci želv pomocí fotografií.
Chovatelé by si měli také povšimnout, že podle čl. 8.3 NR 338/97 je možné vydat někdy certifikát EU i s ohledem na důvody, pro které je o povolení obchodu žádáno. Pokud tedy nesplním podmínky pro „exempláře narozené a odchované v zajetí“, mohu požádat o výjimku např. pro prodej, kdy jsou exempláře určeny k chovatelským nebo pěstitelským účelům, které přinesou užitek pro zachování dotyčných druhů. To se však asi nebude týkat velkoobchodníků ze zvířaty, kteří jsou hlavní příčinou našeho problému se želvami.
Je také pravda, že zákaz obchodních činností s exempláři CITES, jak jsou vyjmenovány v článku 8.1 NR 338/97, není zákazem držení exemplářů a připouští i „nekomerční“ změnu vlastnictví exempláře bez certifikátů EU, např. dědictvím nebo darováním exempláře. V předpisech EU na ochranu druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin stejně jako podle našeho zákona o ochraně přírody a krajiny je však stanovena zásada, že osoba, která nějak nakládá s chráněným živočichem nebo rostlinou, včetně exemplářů CITES, musí být schopna prokázat jejich zákonný původ.
V článku 8.2 NR 338/97 je dále stanoveno, že členské státy mohou zakázat držení exemplářů, zejména živých zvířat druhů zařazených do přílohy A. To umožňuje členským státům, aby vnitrostátní legislativou jednostranně omezily držení exemplářů CITES nad rámec předpisů ES, pokud to ovšem nebude v rozporu se základními smlouvami EU, tj. muselo by to být v našem případě zdůvodněno zájmy ochrany přírody.
Možná zde je základ oněch „poplašných“ internetových zpráv o zákazu chovu evropských suchozemských želv. MŽP musí zvážit všechny možnosti, jak dostat obchod s želvami (a nejen s nimi, poněvadž v menším rozsahu máme podobné problémy i s jinými exotickými druhy z přílohy A) do legálních mantinelů vytýčených předpisy EU. MŽP věří, že se problém podaří vyřešit administrativní cestou, tj. prosazením striktního dodržování všech platných právních předpisů. Pokud by se ukázalo, že problém se nedá takto vyřešit, muselo by MŽP připravit návrh zákonné úpravy, která by stanovila regulaci držby a obchodu s druhy z přílohy A na území ČR nad rámec NR 338/97. Znovu však upozorňuji, že v současné době jde jen o ryze teoretické úvahy a že MŽP žádný takový předpis nepřipravuje.

Jsem s pozdravem,

RNDr. Jan Kučera, CSc.
vedoucí oddělení výkonného orgánu CITES
Ministerstvo životního prostředí
Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity
Vršovická 65, 100 10 Praha 10
tel. 26712-2480, (-2108, -1111)
fax: 267 310 309 (CITES), 267 310 328 (OMOB), 267 310 308 (MŽP)
e-mail: cites@env.cz
http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPLVF3TX3I4

Poznámky pod čarou:
(1) Nařízení je právní norma Evropského společenství, která platí v členských státech jako zákon, takže je závazné pro všechny, tj. i pro chovatele a obchodníky s želvami. Český zákon č. 100/2004 Sb. (zákon o obchodování s ohroženými druhy) je v podstatě jen národním „prováděcím“ předpisem k nařízení č. 338/97. Hlavní podmínky legálního obchodu s exempláři CITES jsou stanoveny v nařízení Rady (ES) č. 338/97 a v „prováděcím“ nařízení Komise (ES) č. 1808/97. Zákon č. 100/2004 Sb. je však přísnější než předpisy ES v případě povinné registrace některých živých exemplářů CITES držených a chovaných na území ČR, což se týká mj. i suchozemských želv rodu Testudo.
(2) Aby byl exemplář uznán za „narozený a odchovaný v zajetí“, musí žadatel o výjimku prokázat tyto skutečnosti:
• Podmínky podle článku 24 NK 1808/2001: Aniž je dotčen článek 25, exemplář živočišného druhu je možné považovat za exemplář narozený a odchovaný v zajetí pouze tehdy, jestliže je příslušný výkonný orgán po konzultaci s příslušným vědeckým orgánem členského státu ubezpečen, že
a) exemplář je potomstvem nebo je odvozen z potomstva narozeného nebo jinak vyprodukovaného v kontrolovaném prostředí, a to buď z rodičů, kteří kopulovali nebo jejich gamety byly jinak přeneseny v kontrolovaném prostředí, jestliže se jedná o pohlavní rozmnožování, nebo z rodičů, kteří se nacházeli v kontrolovaném prostředí, když započal vývoj potomstva, jestliže se jedná o nepohlavní rozmnožování;
b) chovné stádo (hejno) bylo získáno v souladu se zákonnými ustanoveními platnými v době získání a způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě;
c) chovné stádo (hejno) je udržováno bez doplňování exemplářů z volné přírody, s výjimkou příležitostného doplňování živočichy, vejci nebo gametami, v souladu s platnými zákonnými ustanoveními a způsobem, který není na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě, pouze pro tyto účely:
i) pro zabránění nebo zmírnění škodlivého vlivu příbuzenské plemenitby, přičemž objem takového doplňování je dán potřebou nového genetického materiálu;
ii) k použití zabavených zvířat v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení (ES) č. 338/97; nebo
d) chovné stádo (hejno) samo v kontrolovaném prostředí vyprodukovalo potomstvo druhé nebo další generace nebo je spravováno způsobem, který se prokázal jako schopný spolehlivě produkovat potomstvo druhé generace v kontrolovaném prostředí.
• Článek 25 NK 1808/2001: Pokud pro účely článku 24 ... považuje příslušný orgán za nezbytné zjistit rodový původ (předky) živočicha pomocí analýzy krve nebo jiné tkáně, zajišťuje se taková analýza nebo nezbytné vzorky způsobem předepsaným tímto orgánem.
• Podle čl. 34 odst. 1 NK 1808/2001 musí žadatel o vydání potvrzení ES pro živého obratlovce prokázat, že exemplář byl označen (anebo je identifikovatelný) podle čl. 36 NK 1808/2001:
živí obratlovci, jiní než v zajetí narození a odchovaní ptáci, jsou označováni jedinečně číslovanými nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry, které splňují normy ISO 11784:1996 (E) a 11785:1996 (E), nebo, pokud je příslušný výkonný orgán ubezpečen, že tuto metodu nelze používat vzhledem k fyzickým vlastnostem exempláře nebo druhu nebo vzhledem k přirozenému chování, které je pro takový exemplář nebo druh typické, označují se příslušné exempláře pomocí jedinečně číslovaných kroužků, pásků, visaček, tetování apod., nebo musí být identifikovatelní jakýmkoli jiným vhodným způsobem.

To co tady pan Kučera píše je sice hezké, nicméně je to právě pan Kučera, který prosazuje při jednáních na ministerstvu tuto věc. Všechna "áčková" zvířata, která byla získána před CITESem a poté zaregistrována s původem určení, mají být změněna na "U", tj. bez jasného původu. V praxi to znamená, že všechna tato zvířata a jejich odchov bude až do Fx generace bez původu.A tyto zvířata tutíž nemůžete prodávat, pouze darovat.
Také tento pán prosazoval úplný zákaz chovu "áčkových" zvířat.Od tohoto však upustil, jelikož zkušenosti z Belgie, kde takový zákon prosadili, hovoří o tom, že chovatelé, kteří zažalovali stát hromadně spory vyhrávali a tudíž musel být zákon změněn.

Žádám pana Kučeru, aby přestal nahlížet na chovatele jako na pašeráky a ničitele přírody.Pokud nám budete neustále házet klacky pod nohy, tak docílíte toho, že chovatelství opravdu většině zhnusíte a pokud alespoň určitou část obchodu nebudou pokrývat odchovy, tak černý trh přeroste přes hlavu opravdu všem a máslo na hlavě zůstane jen a jen Vám.

lissemys napsal(a):
právě jsem na svůj dotaz dostal odpoveď od RNDr. Kučery

Vážený pane,
děkuji za zprávu o tom, že se na internetu šíří poplašné zprávy, že Ministerstvo životního prostředí připravuje právní úpravu, která by zakázala (privátní) chov evropských suchozemských želv, resp. všech živočichů zařazených do přílohy A k nařízení Rady (ES) č. 338/97.
Nejspíše jde o zkreslené informace z interních porad ministerstva, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (národní vědecký orgán CITES) a České inspekce životního prostředí o tom, jak zajistit, aby se v ČR dodržovaly předpisy EU k CITES.
Česká republika je „chovatelskou velmocí“, takže není divu, že po našem vstupu do Evropské unie byl společný trh EU doslova zaplaven exempláři CITES z ČR. To se odrazilo i v tom, že MŽP je zahlceno žádostmi, dotazy a upozorněními výkonných orgánů CITES členských států EU a Evropské komise na z jejich hlediska „podezřelé“ obchody. Nejčastěji jde o dotazy na to, zda české úřady vydávají správným postupem předepsané doklady EU pro obchod s exempláři CITES. ČR je kritizována, že doklady CITES podle předpisů EU se u nás vydávají příliš benevolentně, přičemž politika EU v oblasti ochrany přírody klade naopak silný důraz na to, aby se vyžadovalo a prosazovalo přísné dodržování právních předpisů EU v této oblasti. Nejpalčivější je tento problém v případě obchodu s živými evropskými želvami s deklarovaným původem z odchovů v ČR, a to hlavně kvůli jeho rozsahu. V ČR působí několik „velkoobchodníků“ s plazy, kteří dávají na trh ročně tisíce mladých želviček, které jsou oblíbeným obchodním artiklem zooshopů téměř v celé EU a většinou končí jako hračky pro děti.
Přitom evropské suchozemské želvy (Testudo hermanni, Testudo graeca a Testudo marginata) jsou přísně chráněny směrnicí č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Tato směrnice požaduje po členských státech EU, aby želvy přísně chránily na jejich přírodních stanovištích a aby zakázaly držení, chov a obchod s jedinci z volné přírody. Tento zákaz je legislativně „umocněn“ tím, že všechny tři druhy evropských želv jsou zařazeny v příloze A k nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (1). Toto nařízení upravuje jednotné provádění úmluvy CITES členskými státy EU, na rozdíl od CITES však reguluje také „vnitrounijní“ (vnitrostátní) obchod s exempláři CITES. Článek 8 odst. 1 NR 338/97 zakazuje nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji nebo převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A. Z tohoto zákazu mohou členské státy vydat případ od případu výjimku, pokud určitý exemplář splní některou z podmínek v článku 8 odst. 3 NR 338/97, které jsou dále podrobně upřesněny v dalším nařízení Komise (ES) č. 1808/2001. Výjimka musí být potvrzena speciálním potvrzením, tzv. žlutým certifikátem EU, který v ČR vydávají krajské úřady a správy CHKO a NP. Tyto certifikáty se vydávají jen pro exempláře druhů z přílohy A k NR 338/97 a platí v celé EU. Obdobné podmínky platí také pro povolení vývozu exemplářů CITES z EU, pro vývoz je však třeba jiné speciální povolení vývozu („permit CITES“), které vydává MŽP a které je nutné i pro ostatní druhy z příloh B a C k NR 338/97.
Evropské želvy jsou v příloze II k CITES (obdoba přílohy B podle NR 338/97), což v praxi znamenalo, že zákaz obchodování s nimi začal v ČR platit až od 1. května 2004, kdy začala platit „přísnější“ příloha A podle NR 338/97. Výjimku z tohoto zákazu (certifikát EU) lze vydat především pro „exempláře narozené a odchované v zajetí“, což je právní pojem, který je velmi přesně a přísně definován v nařízení Komise (ES) č. 1808/2001. Aby byla želva uznána za „exemplář narozený a odchovaný v zajetí“, musí žadatel o výjimku prokázat řadu skutečností (2), z nichž nejdůležitější jsou:
- Chov byl založen z legálních jedinců, kteří byli získáni způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě. (V podmínkách ČR to znamená, že v případě evropských želv lze uvažovat v podstatě jen o chovné skupině původem z tzv. „předCITESových“ jedinců, tj. zvířat legálně chovaných v ČR před 28. květnem 1992, kdy se ČSFR stala smluvní stranou úmluvy CITES. I zde je však problém vypořádat se s podmínkou, že zakladatelské želvy byly získány způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě. Druhou legální možností jsou želvy, které byly zabaveny státem a které pak lze se svolením státu použít pro chov.)
- Odchovy v druhé a vyšší generaci (tím se rozumí, že oba rodiče se již narodili v zajetí).
- Odchovaní jedinci jsou označeni mikročipy. Pokud nejde označit mikročipem (což by mělo být doloženo potvrzením veterináře pro každou jednotlivou želvu), musí být exemplář jednoznačně identifikovatelný od jiných želv a identifikační znaky uvedeny na příslušném certifikátu EU. Pokud nelze exemplář jednoznačně popsat na certifikátu EU tak, aby se želva podle toho odlišila od jiných želv, nelze v podstatě vydat výjimku k ryze komerčnímu využívání exempláře. (NR 338/97 ale v tomto případě umožňuje povolit prodej ve „vyšším zájmu“, tj. k lékařským, vědeckým a vzdělávacím účelům a především v zájmu ochrany dotčeného druhu). Značení mikročipem je jednou z problémových podmínek z hlediska obchodníků s želvami, neboť z veterinárních důvodů lze mikročipovat želvy až od určité velikosti, což je u evropských želv nejdříve ve stáří asi 18 měsíců. Poptávka trhu je však hlavně po malých želvičkách a chov želv až do doby, než dorostou do potřebné velikosti, podstatně snižuje rentabilnost obchodu. Namísto mikročipů je snaha používat fotografie malých želv, kde je však řada nedořešených problémů, které se násobí zejména při velkých počtech želv v obchodu. V nedávné době bylo mnoho „českých“ želv zabaveno jak v ČR, tak i v jiných členských státech jen proto, že se želvy nedaly rozpoznat podle fotografií na českých certifikátech EU. Po těchto negativních zkušenostech již MŽP nedoporučuje uznávat fotografie jako náhražku mikročipů pro potřebu identifikace mladých želv na certifikátech EU pro ryze komerční obchod. Mezi členskými státy EU panují značně rozdílné názory na vhodnost fotografií pro identifikaci exemplářů CITES. Např. Německo vypracovalo velmi podrobnou metodiku fotografování želv, zatímco Spojené království fotografie želv na certifikátech EU neuznává. Kvůli těmto rozporům nejsou fotografie dosud „uzákoněny“ přímo legislativou EU k CITES. Přitom to je v kompetenci EU, aby se zajistily jednotné podmínky obchodu v celé Unii.
Je třeba si uvědomit, že podmínky pro udělení této výjimky jsou nastaveny tak přísně proto, aby obchod s „exempláři narozenými a odchovaným v zajetí“ nemohl mít žádný negativní vliv na stav populací dotčeného druhu v přírodě anebo podkopávat účinné zajištění jejich ochrany. Zejména v případě evropsky chráněných druhů jde o to, aby se znemožnilo zneužívání certifikátů EU k „propírání“ jedinců nelegálně odchytávaných z přírody EU. Uvnitř EU neexistují celní kontroly, tj. není možný režim kontrol obchodu s exempláři, jak to požaduje úmluva CITES.
Je třeba rovněž poukázat na zásadní rozdíl mezi zákazem obchodování a výjimkami z tohoto zákazu podle NR 338/97 a na povinnou registraci držených a chovaných exemplářů CITES podle zákona č. 100/2004 Sb. Zákaz platí v celé EU a v celé EU se musí vydávat výjimky jednotným způsobem. Pokud žadatel nesplní některou z podmínek podle předpisů EU, nemá na tuto výjimku právní nárok. Registrace je potom naopak vnitrostátní opatření, které platí jen v ČR. (Tím neříkám, že ostatní členské státy EU nemají podobné vnitrostátní předpisy). V případě legálně získaného exempláře je na registraci nárok a krajský úřad nebo správa jsou povinny takový exemplář zaregistrovat. Registrace však neznamená automatický nárok na certifikát EU. Také v případě registrace je zákonem č. 100/2004 Sb. předepsáno povinné označení exempláře, které však není nutnou podmínkou pro registraci. Poněvadž musí být registrovány všechny exempláře stanovených druhů, připouští zákon i možnost, že exemplář bude identifikován jinak, než podle předpisů EU, anebo nebude označen vůbec, pokud veterinární lékař potvrdí, že např. mikročip nebo jiné značení nelze aplikovat. U mladých želv jsou fotografie v tomto případě alespoň určitým řešením a zejména proto byla v roce 2003 zpracována a ministerstvem schválena metodika značení exemplářů CITES, která zahrnuje i identifikaci želv pomocí fotografií.
Chovatelé by si měli také povšimnout, že podle čl. 8.3 NR 338/97 je možné vydat někdy certifikát EU i s ohledem na důvody, pro které je o povolení obchodu žádáno. Pokud tedy nesplním podmínky pro „exempláře narozené a odchované v zajetí“, mohu požádat o výjimku např. pro prodej, kdy jsou exempláře určeny k chovatelským nebo pěstitelským účelům, které přinesou užitek pro zachování dotyčných druhů. To se však asi nebude týkat velkoobchodníků ze zvířaty, kteří jsou hlavní příčinou našeho problému se želvami.
Je také pravda, že zákaz obchodních činností s exempláři CITES, jak jsou vyjmenovány v článku 8.1 NR 338/97, není zákazem držení exemplářů a připouští i „nekomerční“ změnu vlastnictví exempláře bez certifikátů EU, např. dědictvím nebo darováním exempláře. V předpisech EU na ochranu druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin stejně jako podle našeho zákona o ochraně přírody a krajiny je však stanovena zásada, že osoba, která nějak nakládá s chráněným živočichem nebo rostlinou, včetně exemplářů CITES, musí být schopna prokázat jejich zákonný původ.
V článku 8.2 NR 338/97 je dále stanoveno, že členské státy mohou zakázat držení exemplářů, zejména živých zvířat druhů zařazených do přílohy A. To umožňuje členským státům, aby vnitrostátní legislativou jednostranně omezily držení exemplářů CITES nad rámec předpisů ES, pokud to ovšem nebude v rozporu se základními smlouvami EU, tj. muselo by to být v našem případě zdůvodněno zájmy ochrany přírody.
Možná zde je základ oněch „poplašných“ internetových zpráv o zákazu chovu evropských suchozemských želv. MŽP musí zvážit všechny možnosti, jak dostat obchod s želvami (a nejen s nimi, poněvadž v menším rozsahu máme podobné problémy i s jinými exotickými druhy z přílohy A) do legálních mantinelů vytýčených předpisy EU. MŽP věří, že se problém podaří vyřešit administrativní cestou, tj. prosazením striktního dodržování všech platných právních předpisů. Pokud by se ukázalo, že problém se nedá takto vyřešit, muselo by MŽP připravit návrh zákonné úpravy, která by stanovila regulaci držby a obchodu s druhy z přílohy A na území ČR nad rámec NR 338/97. Znovu však upozorňuji, že v současné době jde jen o ryze teoretické úvahy a že MŽP žádný takový předpis nepřipravuje.

Jsem s pozdravem,

RNDr. Jan Kučera, CSc.
vedoucí oddělení výkonného orgánu CITES
Ministerstvo životního prostředí
Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity
Vršovická 65, 100 10 Praha 10
tel. 26712-2480, (-2108, -1111)
fax: 267 310 309 (CITES), 267 310 328 (OMOB), 267 310 308 (MŽP)
e-mail: cites@env.cz
http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPLVF3TX3I4

Poznámky pod čarou:
(1) Nařízení je právní norma Evropského společenství, která platí v členských státech jako zákon, takže je závazné pro všechny, tj. i pro chovatele a obchodníky s želvami. Český zákon č. 100/2004 Sb. (zákon o obchodování s ohroženými druhy) je v podstatě jen národním „prováděcím“ předpisem k nařízení č. 338/97. Hlavní podmínky legálního obchodu s exempláři CITES jsou stanoveny v nařízení Rady (ES) č. 338/97 a v „prováděcím“ nařízení Komise (ES) č. 1808/97. Zákon č. 100/2004 Sb. je však přísnější než předpisy ES v případě povinné registrace některých živých exemplářů CITES držených a chovaných na území ČR, což se týká mj. i suchozemských želv rodu Testudo.
(2) Aby byl exemplář uznán za „narozený a odchovaný v zajetí“, musí žadatel o výjimku prokázat tyto skutečnosti:
• Podmínky podle článku 24 NK 1808/2001: Aniž je dotčen článek 25, exemplář živočišného druhu je možné považovat za exemplář narozený a odchovaný v zajetí pouze tehdy, jestliže je příslušný výkonný orgán po konzultaci s příslušným vědeckým orgánem členského státu ubezpečen, že
a) exemplář je potomstvem nebo je odvozen z potomstva narozeného nebo jinak vyprodukovaného v kontrolovaném prostředí, a to buď z rodičů, kteří kopulovali nebo jejich gamety byly jinak přeneseny v kontrolovaném prostředí, jestliže se jedná o pohlavní rozmnožování, nebo z rodičů, kteří se nacházeli v kontrolovaném prostředí, když započal vývoj potomstva, jestliže se jedná o nepohlavní rozmnožování;
b) chovné stádo (hejno) bylo získáno v souladu se zákonnými ustanoveními platnými v době získání a způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě;
c) chovné stádo (hejno) je udržováno bez doplňování exemplářů z volné přírody, s výjimkou příležitostného doplňování živočichy, vejci nebo gametami, v souladu s platnými zákonnými ustanoveními a způsobem, který není na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě, pouze pro tyto účely:
i) pro zabránění nebo zmírnění škodlivého vlivu příbuzenské plemenitby, přičemž objem takového doplňování je dán potřebou nového genetického materiálu;
ii) k použití zabavených zvířat v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení (ES) č. 338/97; nebo
d) chovné stádo (hejno) samo v kontrolovaném prostředí vyprodukovalo potomstvo druhé nebo další generace nebo je spravováno způsobem, který se prokázal jako schopný spolehlivě produkovat potomstvo druhé generace v kontrolovaném prostředí.
• Článek 25 NK 1808/2001: Pokud pro účely článku 24 ... považuje příslušný orgán za nezbytné zjistit rodový původ (předky) živočicha pomocí analýzy krve nebo jiné tkáně, zajišťuje se taková analýza nebo nezbytné vzorky způsobem předepsaným tímto orgánem.
• Podle čl. 34 odst. 1 NK 1808/2001 musí žadatel o vydání potvrzení ES pro živého obratlovce prokázat, že exemplář byl označen (anebo je identifikovatelný) podle čl. 36 NK 1808/2001:
živí obratlovci, jiní než v zajetí narození a odchovaní ptáci, jsou označováni jedinečně číslovanými nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry, které splňují normy ISO 11784:1996 (E) a 11785:1996 (E), nebo, pokud je příslušný výkonný orgán ubezpečen, že tuto metodu nelze používat vzhledem k fyzickým vlastnostem exempláře nebo druhu nebo vzhledem k přirozenému chování, které je pro takový exemplář nebo druh typické, označují se příslušné exempláře pomocí jedinečně číslovaných kroužků, pásků, visaček, tetování apod., nebo musí být identifikovatelní jakýmkoli jiným vhodným způsobem.

No to je sice pěkné, ale zatímco se budou dělat obštrukce s odchovanými mláďaty želv, celý mediterán zaroste lesem. A protože v lese nic nežije, nebudou ani želvy v přírodě. A kvůli těm obštrukcím ani v chovech.
Taky jste si všimli, jak strašně rychle zarůstá Slovinsko, Chorvatsko, Řecko, Itálie? Všude se hromadně přestává pást, o osla už ani nezakopnete, stáda koz jsou sežraná, a místo travnatých stepí a lesostepí jen hustá a vysoká macchie.

zfric napsal(a):
No to je sice pěkné, ale zatímco se budou dělat obštrukce s odchovanými mláďaty želv, celý mediterán zaroste lesem. A protože v lese nic nežije, nebudou ani želvy v přírodě. A kvůli těm obštrukcím ani v chovech.
Taky jste si všimli, jak strašně rychle zarůstá Slovinsko, Chorvatsko, Řecko, Itálie? Všude se hromadně přestává pást, o osla už ani nezakopnete, stáda koz jsou sežraná, a místo travnatých stepí a lesostepí jen hustá a vysoká macchie.

Je pravdou ze mediteran zacal velmi rychle zarustat. Pripadami to temer jako zazrak - drive cca pred vice nez 4000 lety zde skutecne byly lesy - prd se vi presne jake ale pravdepodobne prevazovaly borovice a duby. A ted sleduji jak se na nekterych mistech zacina zakladat prakticky stromovy porost dubu cesminolistych, mozna prave poprve po 4000 letech se presatlo s pomerne intenzivni pastvou. Stejne tak nejni pravdou ze v lesech a vysokych makchiich nic nezije, jen se tam plazi (vcetne zelv) dost blbe hledaji. (jeste mam porad jizvy na rukou)

clonner napsal(a):
Je pravdou ze mediteran zacal velmi rychle zarustat. Pripadami to temer jako zazrak - drive cca pred vice nez 4000 lety zde skutecne byly lesy - prd se vi presne jake ale pravdepodobne prevazovaly borovice a duby. A ted sleduji jak se na nekterych mistech zacina zakladat prakticky stromovy porost dubu cesminolistych, mozna prave poprve po 4000 letech se presatlo s pomerne intenzivni pastvou. Stejne tak nejni pravdou ze v lesech a vysokych makchiich nic nezije, jen se tam plazi (vcetne zelv) dost blbe hledaji. (jeste mam porad jizvy na rukou)

Nejvíc želv jsem v Bulharsku nacházel v lesích, jen to chce trochu dávat pozor, třeba na mýtinách nebo pod elektrickým vedením v průsecích jich byly celé skupiny.