Hlídači (skoro) bez výcviku – II. Psi proti drzým bytařům
S neuvěřitelnou drzostí nočních zlodějů se setkala řada poškozených a není výjimkou, že probuzený člověk dostal z nastalé situace šok a musel být odvezen do nemocnice. Bylo tomu tak třeba v případě krádeže v rodinném domě v Kamenici nad Lipou, a přitom vyplašený zloděj se sice dal nejprve na útěk, ale když slyšel houkající záchranku přijíždět k této vilce, opět se vrátil a zpoza rohu pozoroval, jak odváží psychicky otřesenou paní domu. To zjistili policisté, když později případ vyšetřovali. Nenechavec byl zřejmě hodně otrlý, když mu jedna zkušenost nestačila. Vzápětí se totiž odebral do centra města a vykradl automobil pekaře, jenž právě vykládal čerstvý chléb. V té chvíli už delší dobu pracoval na stopě přivolaný policejní psovod. V době, kdy bylo jasné, že jeho Německý ovčák jde po stopě směrem k vykradenému automobilu, byl odvolán na sídliště k dalšímu případu.
Troufalost nezná mezí
„Dostali jsme telefonát zoufalé ženy, že se do jejich bytu ve druhém patře dostal cizí muž,“ říká policejní psovod Ladislav Košler, který měl s kolegy podezření, že se jedná o stejného pachatele, jemuž jsou na stopě už pár desítek minut. Ačkoliv je z dlouholeté policejní práce zvyklý na ledacos, s takovým případem doslova „oprsklého“ zloděje se ještě nesetkal. „Zatímco jsme pracovali na stopě vedoucí od tohoto paneláku, u něhož jsme našli v bytě zcizenou bundu, byl jsem se psem opět odvolaný. Tentokrát na základě telefonátu manželů z blízkého domu, na jejichž balkon ve čtvrtém patře se vyšplhal muž. Když to manželský pár zjistil, zloděj proběhl jejich bytem ven,“ přibližuje psovod další směr pátrání. Tentokrát už ale pachatel neměl žádnou šanci, neboť když vyběhl z domu a spatřil muže zákona se psem, bylo mu jasné, že to je tečka za nočním dobrodružstvím. Sice se ještě pokusil uniknout suterénem, ale služební pes Aras byl rychlejší, nenechavci vmžiku stál za zády a varovně štěkal.
Varianty ochrany
Případů vykrádání bytů, domů i chat za přítomnosti spících majitelů je dost a dost, a tak vyvstává otázka, co dělat, když lapky neodradí ani spící rodina. Odpověď je nasnadě, neboť jsme neustále zaplavováni reklamami ve všech médiích, že k větší ochraně nám pomohou nejrůznější zabezpečovací systémy. Z těch mechanických se nabízí například zpevněné dveře (kterými se nelze jen tak probourat), lepší zámky, zpevnění dveřních rámů (které nelze rozevřít ani hydraulickou rozpěrou), montáž zvláštních okenních pantů snižující možnost vypáčení oken, pomoci nám má také bezpečnostní fólie na sklech a podobně. Neméně čilí jsou výrobci a dodavatelé elektronických zabezpečovacích systémů (EZS). Tito neviditelní hlídači pracují na mnoha různých principech, ale jedno mají většinou společné – vyhlásí poplach. Zalarmují majitele, případně sousedy (houkačkou, popřípadě pomocí mobilní zprávy) a dále mohou signalizovat vniknutí do objektu na pult centrální ochrany. Ten může být buď u privátní hlídací společnosti, nebo u Policie ČR, v obou případech však na místo vyjíždí zásahová hlídka. Účinnost těchto a dalších opatření je různá, hodně záleží na tom, kolik je majitel objektu ochoten nebo schopen investovat. A nejde jen o jednorázový výdaj, neboť k tisícům až statisícům korun za základní investici musíme přičíst další náklady na provoz a údržbu EZS. Něco také mohou stát výjezdy privátních hlídek, samozřejmě se bezpečnostním agenturám platí i za plané poplachy, třeba když majitel domu omylem vstoupí do prostoru, kde už byl aktivován ochranný režim. Pejskaře při pohledu na finanční stránku ochrany mechanickými zábranami a EZS logicky napadne, zda si levněji nevyřeší vyšší bezpečí pomocí psa.
Místo ochránce postrach
Zvažování alternativy, že o bezpečnost se nám postará pes, však musí být hodně promyšlené a především podložené zkušenostmi, ať už vlastními, nebo jiných kynologů. Jinak by se mohlo stát, že po laické úvaze si opatříme osvědčeného hlídače, třeba v podobě rotvajlera. Jenomže ten vyžaduje důslednou socializaci, tedy návyk na lidi, musí se naučit spolehlivě poslouchat a pak je na řadě další výcvik, který vyžaduje zkušenosti majitele nebo dobrého instruktora. Jinak hrozí nebezpečí, že se pes osvědčeného plemene stane noční můrou páníčka a jeho rodiny. Podobně to totiž dopadlo v Brně s rotvajlerem Aronem, kterého majitel vyhodil ze strachu na ulici ve chvíli, kdy mu přerostl přes hlavu. Pes skončil v brněnském městském útulku a jen shodou náhod nebyl utracen, neboť jeden policejní psovod v té době intenzivně hledal náhradu za právě uhynulého německého ovčáka. Urostlý tříletý Rotvajler s jednasedmdesáti centimetry kohoutkové výšky se nehodlal podřídit ani zkušenému a neméně urostlému policejnímu kynologovi. Navazování kontaktu s nezvládnutým psem trvalo čtyři měsíce, ale po absolvování policejního kurzu a zkouškách se nakonec z rotvajlera stal postrach výtržníků a zlodějů. Když si policejní hlídky nevěděly rady, povolaly psovoda s Aronem a stačilo se sebevědomým psem pouze vystoupit z auta a přiblížit se k výtržníkům a už byl klid. Těžko si lze představit, že takového psa by měl nezkušený člověk doma jako rodinného miláčka. Nemá-li někdo kynologické zkušenosti, měl by proto hledat zvládnutelnější plemeno nebo absolvovat nějakou psí školu, neboť ty bývají většinou zaměřené i na přípravu majitelů čtyřnožců.
I malí to zvládnou
Než riskovat nezvládnutí velkého psa je lepší pořídit si menšího. Ani malý psík nás nenechá ve štychu, pokud nebude právě zachumlaný s páníčkem v peřinách. V zásadě lze říci, že bez ohledu na velikost plemena nám pes v noci poslouží jako hlásič, přestože přes den může u branky vrtěním ocásku vítat každého příchozího. A čím je menší, tím víc bývá pozorný a včas varující, jak říká majitelka křížence Vlčího špice. „Měli jsme psy různých středních plemen, ale tento nevelký kříženec byl tím nejspolehlivějším hlídačem. A to jak na venkovské chalupě s rozlehlou zahradou, tak v bytě. Jen jsme o něho přišli, vykradli nám dvakrát byt v centru Liberce a chalupu dokonce několikrát. Říká se, že špicové jsou příliš uštěkaní, ale já jsem přesvědčená, že to je hodně o výchově. Snad v každé knížce o psech najdete, co dělat odmalička se psem, aby zbytečně neštěkal. Když ten náš vnímal někoho z rodiny nebo od sousedů, ať už mluvil, nebo se pohyboval na obvyklých místech a v obvyklém čase, nereagoval. V ostatních případech štěkal. A dělal to přirozeně, bez jakéhokoliv výcviku. Podobné zkušenosti jsem měla s jorkšírem a kernteriérem,“ svěřila se žena. A plemen malých psů, kteří k hlídání nepotřebují výcvik, je hodně, jak si připomeneme příště.
