Německý ovčák

Německý ovčák
Německý ovčák
Německý ovčák
Německý ovčák
FCI Skupina I - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká, Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena, Číslo standardu FCI: 166
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Německo
Kohoutková výška 55-65 cm
Hmotnost v dospělosti 22–40 kg
Věk 12-13 let
Typ srsti rovná, krátká či středně dlouhá
Náročnost na výchovu střední
Povaha sebevědomá, vyrovnaná, učenlivá

Německý ovčák,  lidově označovaný také vlčák (a proto často zaměňovaný s československým vlčákem) je snad nejznámější psí plemeno. Pro jeho snadno cvičitelnou povahu a přiměřenou ostrost je hojně využíván jako pracovní a služební pes, uplatnění nachází také v různých odvětvích sportovní kynologie. Lze pozorovat velké rozdíly mezi liniemi exteriérovými a pracovními, a to jak ve vzhledu, tak i v povaze a fyzických dispozicích. Pokud tedy plánujete pořízení psa tohoto plemene, je více než vhodné ujasnit si, co od nového člena rodiny očekáváte a vybrat si štěně z adekvátní chovné linie.

Historie

Pastevečtí psi podobní současným německým ovčákům se vyskytovali různě po Evropě dlouhá staletí, lišili se kraj od kraje, ves od vsi, podle místních povětrnostních a terénních podmínek a podle preferencí chovatelů. Ještě na sklonku 19. století ale německý ovčák ve své dnešní podobě neexistoval a už vůbec by si nikdo nepomyslel, že by se ovčáci mohli stát vyhlášenými služebními psy. Postupně vznikající služební kynologie (policejní složky, armáda) byla tou dobou doménou zejména dobrmanů a rotvajlerů a dost možná by to tak i zůstalo, nebýt nadšeného kynologa, rytmistra Maxe von Stephanitz. Díky jeho neúnavné práci byl roku 1899 stanoven první standard plemene. Do plemenné knihy byl pod číslem 1 zapsán Stephanitzův pes Horand von Grafrath.  Cesta německého ovčáka ke slávě a celosvětovému rozšíření mohla začít.  

Ve 20. letech 20. století se v kinech objevila nová hvězda. Dávno před slavnou kolií Lassie prožíval svá dobrodružství neohrožený Rin Tin Tin. Jeho filmy, z nichž většina je dnes bohužel neznámá, měly prý takový úspěch, že právě kvůli Rin Tin Tinovi bylo ustanoveno pravidlo, že Oscara za herecký výkon nemůže získat zvíře. Německý ovčák se stal nejrozšířenějším a nejpopulárnějším služebním a pracovním plemenem na světě, v současné době mu začíná dýchat na paty jeho belgický příbuzný, ovčák malinois. Hojně je využíván policí, armádou, i hasiči a záchranáři, protože svou všestranností a univerzálními možnostmi takřka nemá konkurenci. Má vlohy i na práci asistenčního či vodícího psa, v této roli ho ale příliš často nevídáme. Je to hlavně z toho důvodu, že na laickou veřejnost působí „vlčák“ příliš ostrým a divokým dojmem a může tak snáze vyvolat negativní či bázlivé reakce, když se hendikepovaný člověk se psem pohybuje ve společnosti. Dobrácký vzhled retrívrů jim v tomto případě zajistil přednost.

Popularita si však vybrala na tomto plemeni i svou daň. Zejména po úspěchu kriminálek Komisař Rex vzrostla v 90. letech poptávka po německých ovčácích, což s sebou přineslo nárůst nejen množitelů psů bez PP, ale bohužel i méně kvalitních čistokrevných jedinců. V současné době obliba německého ovčáka u laické veřejnosti trochu poklesla, což je plemeni spíše ku prospěchu.

Povaha

Jako všichni ovčáčtí a pastevečtí psi jsou i němečtí ovčáci velmi inteligentní, rychle chápou a rádi pracují. Typický představitel plemene je vyrovnaný, nebojácný, ale ne zbytečně agresivní, houževnatý a má rád zaměstnání a ruch okolo sebe. Při špatném vedení může mít sklon k nervozitě, podrážděnosti a agresi. Je to pes, který potřebuje činnost, ideální parťák na spoustu sportů, dlouhé výlety do přírody, nebo pro profesionální využití.  

Mezi jeho vlastnosti dobrého pracovního psa patří, že obvykle nemá problémy s přijímáním povelů i od cizích lidí, což nemusí každému vyhovovat. Psí profesionál ale musí být schopen pracovat pod více než jedním psovodem, nemůže se tedy jednat o příslovečného psa jednoho pána.  

Pokud mu dokážete nabídnout dostatečné zaměstnání, může z něj být i výborný rodinný pes. 

Výcvik

Výchova a výcvik německého ovčáka se neobejdou bez důslednosti a určitých zkušeností, nebo ještě spíše, bez osobní vyzrálosti majitele. Jak již bylo řečeno, je velmi inteligentní a pracovitý, nicméně, pokud vycítí příliš měkké vedení, může mít sklon zařídit se po svém a jen nerad pak snáší usměrňování. Německý ovčák musí majitele respektovat, cítit z něho autoritu. Je však zásadní chybou, snažit se vydobýt si respekt surovým a příliš tvrdým zacházením! „Vlčák“ je pes velmi vnímavý, dokonce i svým způsobem citlivý a dá se poměrně snadno zkazit, v lepším případě k bázlivosti, v tom horším k agresivitě.

Důležitou roli tak hraje od počátku klidné, laskavé, ale nekompromisní a pevné vedení a v první řadě důslednost. Pokud pes žije v rodině, je velmi důležité, aby všichni její členové dodržovali stejný řád a pravidla. Není možné, aby například jeden člověk psovi zakazoval přístup na pohovku a druhý mu na ní dovolil ležet. To ostatně platí u všech plemen. 

Krmení

Německý ovčák patří mezi střední až velká plemena psů, proto je již od štěněte velmi důležitá kvalitní výživa. Vhodné je nasazení chondroprotektiv – výživových doplňků podporujících správný vývoj kloubů, zapomínat nesmíme ani na kvalitní bílkoviny. Mnoho chovatelů německých ovčáků přechází na krmení BARFem, proti čemuž nelze z principu nic namítat, ovšem je třeba mít na paměti, že v případě doma připravované stravy, ať syrové, či vařené, vyžaduje mnohem více práce i znalostí přesné vyvážení jednotlivých živin tak, aby pes dostal vše co potřebuje.  Pokud tedy nemáte čas či chuť zabývat se podrobněji výživovými hodnotami jednotlivých složek potravy a její každodenní pečlivou přípravou, zůstává standardem kvalitní suché krmivo – granule, výrobcem určené pro velká plemena odpovídajícího věku, případně pro psy v zátěži. 

Srst a péče

Z barevných variant nejčastěji potkáváme znakaté ovčáky s typickým černým sedlem a maskou, další povolené barvy jsou vlkošedá a černá. Nepovolená bílá barva dala postupem času vzniknout samostatnému plemeni – švýcarskému ovčáku, dříve také nazývanému americko-kanadský ovčák. Standard povoluje dva typy srsti- dlouhou a krátkou. Krátká je přiměřeně tvrdá a přiléhající, dlouhá měkčí, ne tak přiléhající, s typickými praporky na uších a ocasu a především „kalhotami“ na zadních nohou. Obě varianty mají hustou podsadu, která umožňuje jejich celoroční umístění venku (ovšem s přístupem do kvalitní boudy). Dvakrát ročně línají, tedy je třeba intenzivnější vyčesávání, jinak je srst na údržbu velmi nenáročná, díky své struktuře má dobrou samočistící schopnost. Rovněž ostatní péče německý ovčák mnoho nepotřebuje, pouze doporučujeme občas zkontrolovat, že nepřerůstají drápy a v případě zvláště tuhých mrazů ošetřit tlapky balzámem. 

Zdraví

V průměru se němečtí ovčáci dožívají 12–13 let, což z nich dělá na velkého psa poměrně dlouhověké plemeno. Po interní stránce bývají zdraví, pouze vykazují zvýšenou náchylnost k onemocněním pohybového aparátu. Hodně špatnou službu jim udělal nevhodný chovatelský výběr kolem poloviny 20. století, který vedl k výrazně svažité zádi a přeúhlení zadních končetin. Tento trend se sice povedlo z velké části zvrátit, nicméně stále mu vděčíme za zvýšený výskyt dysplazie kyčelních kloubů a pravděpodobně stojí i za pozoruhodným onemocněním, typickým téměř výlučně pro německé ovčáky – kontraktury stehenních svalů, vyžadujících někdy i chirurgický zákrok.  Do třetice je tu pak syndrom cauda equina – neurologické onemocnění bederní části páteře, které může v krajním případě vést až k ochrnutí či inkontinenci a vyskytuje se u německých ovčáků nápadně častější, než u jiných plemen.