Jorkširský teriér

Sháníte jorkširského teriéra nebo máte štěňata jorkširského teriéra na prodej?

Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Součástí péče o dlouhou srst výstavních šampionů je tzv. balíčkování. Foto: Shutterstock
Mnoho lidí dává přednost praktičtějšímu krátkému střihu. Na výstavy však s takto upraveným psem nemůžete. Foto: Shutterstock
Barevné variace neuznané FCI se dnes chovají pod vlastními kluby a označením např. biewer teriér.

Základní informace

FCI Skupina III - Teriéři, Sekce 4 - Společenští (toy) teriéři, Číslo standardu FCI: 86
Alternativní názvy plemene Yorkshire teriér
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška 20-24 cm
Hmotnost v dospělosti do 3,2 kg
Věk 14-16 let
Typ srsti velmi dlouhá
Náročnost na výchovu nízká
Povaha neohrožená, aktivní, společenská
Orientační cena štěněte s PP 15-25 000 Kč

Charakteristika plemene

Velikost Miniaturní (Hodnocení 1/5)
Nároky na pohyb Spíše nižší (Hodnocení 2/5)
Cvičitelnost Střední (Hodnocení 3/5)
Vhodný pro Začínajícího chovatele (Hodnocení 1/5)
Množství chlupů v domácnosti Malé (Hodnocení 2/5)
Péče o srst Náročnější (Hodnocení 4/5)
Vztah k dětem Spíše pozitivní (Hodnocení 4/5)
Zdravotní problémy Průměrné (Hodnocení 3/5)
Finanční náročnost Nižší (Hodnocení 2/5)
Schopnost být sám Nižší (Hodnocení 2/5)
Inteligence Průměrná (Hodnocení 3/5)
Lovecký pud Malý (Hodnocení 2/5)
Jaký je hlídač Průměrný hlídač (Hodnocení 3/5)

O plemenu

Malý pes velký pes. Tak by se dala jednoduše shrnout charakteristika tohoto drobného teriéra. Pod roztomilým vzhledem plyšové hračky se skrývá typický neohrožený a paličatý teriér, oplývající elánem a chutí k pohybu a hrám. Možná i proto ho málokdy spatříte v jeho výstavní podobě, s rozčesanou, bohatou srstí spadající až k zemi. Mnohem častěji dají jeho majitelé přednost praktičtějšímu střapatému sestřihu, který jde lépe dohromady s jorkovým temperamentem.

Přednosti a nevýhody

Jorkšír je příjemný a poměrně přizpůsobivý společník, s trochou důslednosti je vhodný i pro začátečníka. Mívá pevné zdraví a do vysokého věku zůstává hravý a vitální. K jeho slabinám patří nadměrný štěkot a paličatost, která je vlastní většině teriérů. Nepodaří-li se zcela socializace, může mít tendenci vyštěkávat na ostatní psy, zejména na ty většího vzrůstu. 

Historie

Jestliže lze brát historii jorkšírského teriéra od doby, kdy se začali objevovat psi podobného typu, je jeho historie dlouhá přibližně 2 000 let. Byli používáni zejména pro lov zvěře pod zemí, přesněji v norách. Jeho první název zněl Canis terrarius. Překlad slova canis je mnohým znám, tedy „pes“, a druhé slovo v názvu pochází ze slova terra, tedy „zem“. Tento lovecký pes se postupem doby vyvíjel ke stále upotřebitelnějšímu psu, který začal být jako celek označován „Old English Terrier“, v překladu „staroanglický teriér“.

Pozvolný vývoj

Kolem 15. století se ustálil nový typ teriéra „Old Scotch Terrier“. Ten se lišil velikostí – byl výrazně menší a lehčí než průměrně desetikilový anglický typ. Zpočátku byli tito malí teriéři chováni zejména chudým lidem, kterým bylo v jednu dobu zakázáno vlastnit psy větší než 18 cm. Šlechta se domnívala, že tak malí psi nemůžou lovit zvěř v lesích a ubírat jim tak na majetku. Tito menší teriéři byli tedy využíváni především k lovu myší a krys. Nicméně i přes svou malou velikost tu a tam pro zpestření jídelníčku chuďasů lovili i jinou zvěř, například králíky. V 16. století se již formovaly různé typy teriérů lišící se velikostí, délkou a typem srsti, ale také místem využívání. Prapředci jorkšírského teriéra jsou dnes popisováni jako malí, převážně tmaví psi používaní zejména k lovu lišek, králíků a zajíců.

Po průmyslové revoluci mnozí Skoti přešli hranice své země a začali jinde nový život. Mnozí s sebou brali své oblíbené psy, a tak se zřejmě dostal jorkšír ze Skotska zejména do Anglie, do oblasti Yorkshiru a Lancashiru. Vlastnili je především tkalci a pradleny, často také horníci. Byli malí a učenliví, a tak je nezřídka brávali s sebou všude, kam to šlo. K verzi, že jorkšírský teriér je původem ze Skotska, se kynologové přikláněli od počátku organizovaného chovu, protože na prvních výstavách byl jorkšírský teriér řazen do skupiny „psů pocházejících ze Skotska“. V 18. a 19. století se tento pes staral především o lov obtížných krys a myší, kterých bylo v tu dobu velice mnoho. Lovil je všude. V domech, sklepích, dílnách i na lodích, které se v tu dobu hojně využívaly v obchodování. Podle toho také získával různá označení.

Zasáhla do jeho utváření i jiná plemena?

Hovoří se i o přikřížení jiných plemen v době jeho vzniku, respektive v době jeho formování. Je možné, že do jeho vývoje v jednu dobu zasáhl anglický toy teriér (soudí se dle velikosti a zbarvení), dandie dinmont teriér (z důvodu měnícího se zbarvení od narození štěňat do dospělosti), skajteriér (pro jeho celkový typ – kdysi byli podstatně menší, a také byli dovezeni přistěhovalci ze Skotska) a maltézský psík (tomu se přisuzuje vliv dlouhé a hedvábné srsti, kterou v 17. a možná i 18. století ještě neměl žádný jiný anglický teriér). Ovšem pozor. Ani jediné přikřížení žádného z těchto plemen však není písemně podloženo. Rozhodně chudina neměla peníze, znalosti ani chuť vést písemné dokumenty o tom, jaký původ má její pes. A když už se jorkšírský teriér dostal do určité formy, podobné té dnešní, nebyly ještě snahy zjišťovat jeho minulost. Není tedy vůbec jisté, že by některá ze jmenovaných plemen kdy zasáhla. Daleko pravděpodobnější je spojitost s dnes již neexistujícími plemeny, o kterých, jak jinak, také není vedeno mnoho historických záznamů. Mezi tyto předky jorkšírského teriéra jsou počítáni clydesdale teriér, waterside teriér a paisley teriér. Žádný z nich již neexistuje, ale zřejmě každý z nich určitým dílem zasáhl do vývoje, a tedy i dnešního vzhledu a povahy jorkšírského teriéra. Dokonce existuje i možnost, že z některého ze jmenovaných plemen jorkšírský teriér vzešel nebo se vzájemně různě prolínali.

Waterside teriér se nacházel v hrabství Yorkshire na severu Anglie a měl typickou „jorkšíří“ barvu srsti, ale strukturu srsti spíše hrubou. Paisley teriér byl exteriérem trochu vzdálenější, ale jeho struktura srsti modrostříbřité barvy mohla mít na srst jorka výrazný vliv. Clydesdale, který existoval ještě na úplném začátku 20. století, měl přímo příkladné zbarvení srsti. Každopádně jorkšírský teriér „zdědil“ po clydesdale teriérovi část standardu, která popisuje srst a zbarvení. I waterside teriérovi je přiznáván velký vliv na vývoj jorkšírského teriéra, ale především vznik silky teriéra a australského teriéra. Do země jejich původu, do Austrálie, se dostal snadno – s přistěhovalci loděmi po moři. Jeden z nejznámějších kynologů z přelomu 19. a 20. století Strebel přiznává, že o historii jorkšírského teriéra nelze snad nic napsat. Podotkl, že jednoho dne tady byl a byl brán takový, jaký se objevil.

Výstavy v počátcích

K velké změně v postoji k jorkšírskému teriérovi došlo s příchodem prvních výstav. Ty se začaly objevovat v polovině 19. století. První pořádané výstavy v roce 1859 v Newcastleon Tyne se mohla účastnit jen lovecká plemena, tzv. sportovní, respektive jen ohaři a setři. Ovšem o rok později byla již přístupná všem, výstavy se začaly pořádat na různých místech Anglie a posléze i v zahraničí, a od té chvíle byli pravidelnými účastníky výstav i jorkšírští teriéři. Výstavy však ještě neměly řád a rozdělení, jaké známe dnes. Typy psů nebyly ustáleny a plemena jako taková neexistovala. Jak již bylo řečeno, zpočátku se jorkšírský teriér objevoval ve třídách otevřených pro psy původem ze Skotska, následně ve třídách pro skotské teriéry „broken–haired“. Časem se třídy rozdělovaly i podle upotřebitelnosti psů, délky srsti, podle místa chovu a později i podle typu. První třídy na výstavách určené jen pro jorkšírské teriéry byly otevřeny pravděpodobně od roku 1886. Podoba jorků vzájemně byla velmi vyrovnaná. S čím se ještě nějaký čas chovatelé na výstavách potýkali, byla rozdílná velikost. Ta se ujednotila až po uznání plemene KC.

Jorkšírský teriér měl mnoho označení, zpravidla podle oblasti, kde se vyskytoval ve větším počtu. Říkalo se mu různě, např. Linty Terrier, Glasgow Terrier, Halifax Blue and Tan, Halifax Terrier nebo Blue Scotch Terrier… V polovině 19. století již nejznámějším označením bylo Yorkshire Terrier, přesto ještě dlouho trvalo, než byl tento název oficiálně přijat a než byl používán pro psy stejného typu. V tu dobu váží 4,5 až 8,2 kg. Na konci 19. století jeho průměrná váha klesala a už se běžně za typické představitele považovali jedinci o váze kolem 3 kg. Pod samostatným a vlastním názvem Yorkshire Terrier byl poprvé zapsán do chovné knihy anglického kynologického klubu v roce 1886.

Anglie jorkšírským teriérem doslova žila. I dnes patří k nejoblíbenějším psům, a to celého světa, avšak tolik poprasku, kolik udělal jork v letech 1870 až 1930, to se zřejmě nepovedlo žádnému jinému plemeni. I když první jorci se do USA dostali dříve, proslavila je tam až v roce 1877 fena Belle chovatele Godeffroya.

Rychle se zvedající úroveň a kvalita

I když existuje mnoho zvučných jmen a výborných chovatelů, kteří se významně zasadili o kvalitní chov a vzrůst plemene, za nejvýznamnějšího chovatele a zároveň stvořitele dnešního typu jorka je považován Peter Eden z Manchesteru. Byl to rozhodčí na výstavách a chovatel buldoků a mopsů. Mimo jiné vlastnil i psa jorkšírského teriéra Alberta, který byl na výstavách řazen do třídy skotských teriérů nebo broken–haired teriérů. Jistě velmi zajímavé je, že tohoto psa má dvakrát v rodokmenu Ben Huddersfield Jonas Fosterové. Za otce jorkšírských teriérů je totiž považován právě pes Ben Huddersfield, který se narodil v roce 1865 chovateli W. Eastwoodovi a byl výsledkem příbuzenské plemenitby. Pyšnil se řadou výborných výstavních ocenění. Svého času zároveň platil i za jednoho z nejlepších lovců krys, ovšem v šesti letech tragicky zahynul. Druhá část jména – Huddersfield, označuje místo, odkud pocházel. Dlouho neexistovaly názvy chovatelských stanic. Psi tedy měli své jméno a město svého narození.

Stejně jako Bena vlastnila paní Forestová z Bardfordu dalšího vynikajícího psa – Teda. Ten se narodil v roce 1885. Teda koupila za velmi vysokou cenu v jeho 20 měsících. Ale nikdy pak peněz nelitovala, neboť Ted získal téměř tři sta výborných výstavních ocenění. Tato chovatelka byla velmi vážená a cílevědomá. Každému ochotně poradila, pomáhala, hledala pro nejlepší štěňata nejlepší vystavovatele a chovatele, radila, jak vystavovat i pečovat o srst, a údajně měla i v kruhu k rozhodčím trefné výhrady. A ti ji přesto brali.

Dařilo se jí posouvat plemeno dál a stala se první ženskou rozhodčí. Až do roku 1889 měli toto výhradní právo jen muži. Forestová vždy byla spravedlivá a nikdy neprosazovala psy horší kvality ze žádného důvodu, a to ani ze svého chovu. Stejně jako Peter Eden i ona se snažila udržovat velikost jorků ve váze 3,6 až 4,5 kg.

Od 19. století byl jorkšírský teriér jak psem chudých, tak už i bohatých dam. Jorkšíři mohli všude a všechno. Již tehdy bylo známo, že kdo chce mít krásné jorkšíry, musí mít dar šikovných rukou kadeřníka, a nejinak je tomu doposud. V té době neexistovala ještě tak kvalitní kosmetika na srst jako dnes, a tak je až zarážející, když se dozvídáme, že srst výstavních jorků na začátku 20. století byla údajně až 60 cm dlouhá, tedy o poznání delší, než jak ji známe z výstav dnes. Pravda je, že balíčkování srsti na přelomu 19. a 20. století bylo již zcela běžné a péči o jorka bylo věnováno i několik hodin denně. Naprosto obvyklé bylo používání semišových botiček. Ne snad proto, aby si neošoupali tlapky na ulicích, ale když se budou chtít poškrábat, aby si nevytrhali chlupy. Velice dlouho pak trvalo, než srst zase dorostla do požadované délky a hustoty. A toho se bál snad každý majitel výstavního jorkšíra. Jorkové se na ulici pohybovali velmi zřídka „po svých“. O běhání v parku či v přírodní scenerii ani nemluvě. Chovatelé z něj dělali „panenku“, dokonalého, pěstěného a luxusního psa. Zdůrazňování dlouhé srsti bylo od počátku cílem dobrého chovu, ale přiznejme si, že pro radost a šťastný život psa to nebylo. Vedle délky se lpělo na „krásně stínované barvě srsti“. V jednu dobu bylo velkým nešvarem různé dobarvování srsti. A protože většina barev barvila na dotek, rozhodčí kontrolovali bílými kapesníky pravost barvy srsti.

Chovatelé však bojují a bojovali stále s nějakou nedokonalostí. Na přelomu 19. a 20. století to bylo s vlnitou srstí a proměnlivou velikostí štěňat ve vrhu. Malá velikost jorkšírských teriérů, která se rychle snižovala pod 2,5 kg, přinášela málopočetné vrhy, tedy jen jedno až dvě štěňata. To chtěli chovatelé napravit připouštěním malých fen s velkými psy. Ovšem to zase způsobovalo porodní problémy, neboť štěňata byla na malou fenu příliš velká. Ještě koncem 19. století se objevovalo módní kupírování uší. Avšak mnozí významní kynologové jím opovrhovali a považovali to za zbytečné. Mnozí tak upřednostňovali psy s přirozeně stojatýma ušima. Následoval v některých státech zákaz kupírování uší, čímž se trend chovu s přirozeně stojícíma ušima podpořil.

V roce 1898 byl založen první klub pro toto plemeno s názvem „Yorkshire Terrier Club“. V první polovině 20. století byly vedle P. Edena a paní Forestové za nejlepší chovatele považovány C. E. Firmstoneová, A. Swanová, Edith Windhamová-Dawsonnová, Wilweir Jannet Bennetová, Joan Gordonová, Ethel Mundayová a M. Crookshanková.

I když jorkšírský teriér patří mezi první plemena uznaná Kennel Clubem, a to v roce 1873, k prvnímu standardu se dostal později, až po založení klubu. První standard, vytvořený v roce 1898, vydržel beze změn 52 let. Přestože byl první standard vytvořen tak pozdě, podrobný popis jorkšírského teriéra zněl v knihách již mnohem dříve. Např. v knize „Stonehenge“ z roku 1872. Tedy nějaké písemné informace alespoň z 19. století nám jsou dochovány.

K jeho velkému rozšíření však došlo až v 60. letech 20. století a dodnes stojí na vrcholu popularity téměř na celém světě. Protože je původem teriér, je řazen do skupiny FCI mezi teriéry, nikoli mezi společenská plemena, čímž ovšem v nitru rozhodně je.

Chov v České republice

Chov jorkšírských teriérů na našem území se začal datovat rokem 1966. To se zde narodil první vrh o počtu tří štěňat, a to feně Theresens Amatrix ve spojení se psem Mandes Ingo.

Vzhled

Hlava jorkšírského teriéra je spíše malá a plochá, s nepříliš dlouhým čumákem, černě zbarvenou nosní houbou a nůžkovým skusem. Je vyžadována plnochrupost. Oči má středně velké, tmavé, tmavě zbarvena jsou i oční víčka. Nevystupují. Uši jorka jsou malé, nesené vztyčeně a ve tvaru obráceného V. Neměly by být uloženy příliš daleko od sebe.

Hřbet musí být rovný, poměrně krátký a s pevnými bedry. Hřbetní linie zůstává v pohybu rovná. Končetiny jsou bohatě osrstěné a rovné. Tlapy jsou kulatého tvaru s černě zbarvenými drápy. Ocas je nesen poněkud výše, nad hřbetní linii, a je co nejrovnější, bohatě osrstěný. Existují jedinci s přirozeně dlouhým ocasem i s krátkým – kupírovaným.

Srst na celém těle je dlouhá nebo středně dlouhá, dokonale rovná bez zvlnění, hladká, jemně hedvábná a rozhodně nepůsobí texturou jako vlna. Tmavě ocelově modrá (ne stříbřitě modrá), dosahující od týlního hrbolu ke kořeni ocasu, nikdy není smíchaná se žlutými, bronzovými ani tmavými chlupy. Srst na hrudi je intenzivně tříslová a lesklá. Veškerá tříslová srst je tmavší u kořínků než uprostřed a nejsvětlejší je na konci. Srst na hlavě je intenzivního zlatě tříslového odstínu, zbarvení je nejvýraznější po stranách hlavy, v místě nasazení uší a na čenichu, kde musí být velmi dlouhá. Tříslové zbarvení hlavy nesmí dosahovat na krk. V tříslově zbarvených plochách nesmí být v žádném případě přimíchány tmavé či černé chlupy. 

Končetiny jsou zlatě tříslové barvy, která je poněkud světlejší na konci než u kořínků; tříslová barva nepřesahuje na hrudních končetinách nad lokty a na pánevních končetinách nad kolena. Ocas je tmavší barvy než kdekoli na zbytku těla, zvláště na svém konci. Hmotnost jorkšírského teriéra se pohybuje do 3,1 kg

Povaha

Psát o povaze jorkšírského teriéra je jako psát o německém ovčákovi. Vždyť každý nějaké jorkšírky ze svého okolí zná, každý si již o nich udělal nějakou představu.

Přesto platí, že mnoho z povahy psa dělá jeho majitel, respektive výchova a přístup člověka ke psu. A u jorkšírského teriéra to není jinak. Jsou dobře vychovaní jedinci i nevychovaní hafani. Příjemní společníci i častí „potížisté“. Pes zůstane vždy psem, ale jeho charakter je z velké části ovlivnitelný. Jistě, jorkšírci jsou veskrze temperamentní tvorové a to ovlivnit příliš nelze, ale je možné jejich temperament zvládat a směrovat dobrou cestou, anebo podcenit a pes z nudy začne provádět věci, o které člověk rozhodně nestojí.

I když je malý vzrůstem, má značně velké charizma. Proč by jinak byl tak oblíbeným a rozšířeným plemenem, když je s jeho srstí poměrně hodně práce? Existují i jiná malá plemena s menšími nároky na údržbu (přestože mnozí lidé sáhnou po úpravě srsti do krátkého střihu). Třeba čivava, ruský toy teriér či papillon. Je pravda, že většina publikací jorkšírského teriéra ukazuje v krásné dlouhé srsti, ale kromě výstavních jedinců (a to také jen v určitých chvílích) jej v běžném životě těžko takto uvidíte.

Rozhodně je to pes pro mnohé okouzlující, se značným šarmem, ať už má dlouhý, nebo krátký kožíšek. Chce být co nejblíž svého pána a nemá potřebu se vzdalovat nebo se toulat. I když je to teriér, rád spokojeně sedí například na židli nebo v košíku vedle svého pána a sleduje, co se kolem děje. Velice lpí na svém pánovi. Nesmí však mít pocit, že rodina je tu pro něj. Pořád musí vědět, kde je jeho místo, co si může dovolit a jak se má chovat. Existují i nevychovaní psi poukazující na značné vlastní sebevědomí, a snadno se tak mohou stát malými domácími tyrany a psem na obtíž místo pro radost.

Je velice ostražitý, zpravidla odvážný a vlastně i přes svou velikost poměrně ostrý. Tím se z něj stává dobrý hlídač, i když případného pobertu asi těžko svou odvahou, nasazením a velikostí zastraší. Často se chová k cizím lidem nedůvěřivě, odmítavě, ostražitě nebo zcela nevšímavě. Není mnoho těch, kteří každého člověka vítají s nadšením. Celkově se v běžném životě chová neohroženě, statečně a jeho sebevědomí by mu mohl kdekdo závidět. Nenechá si nic líbit od jiných psů a někdy ani od dotěrných lidí. Je to pořád náturou teriér.

Inteligence a cvičitelnost

Jorkšír je bystrý a učenlivý, ovšem musí se mu chtít se učit. Má svou hlavu a někdy je obtížné ho motivovat ke spolupráci. Potřebuje klidně vedenou, avšak důslednou a nekompromisní výchovu. Pak ho zvládne i začínající chovatel. Ačkoliv plní roli společenského plemene, je zde možnost i pokročilejšího výcviku nebo sportovních aktivit. Vrcholových výkonů však obvykle nedosahuje. 

Vztah k dětem

Je výborným parťákem dětí, bude s nimi běhat a přidá se ke kdejaké lumpárně, ovšem k velmi malým dětem pro svou zranitelnost kvůli své malé hmotnosti není příliš vhodný. Nelze však tvrdit, že je tato varianta nemožná. Zcela klidně a bezpečně může bydlet v rodině i s těmi nejmenšími dětmi, ovšem nikdy – ani na okamžik – nesmí zůstat malé dítě (předškolního věku) s jorkšírem bez dozoru. Ne snad proto, že by jork ublížil dítěti, ale naopak. Malé necitlivé děti mohou být pro jorkšíra opravdovou hrozbou. Malé děti si ještě neuvědomují, že tak drobnému zvířeti snadno ublíží. 

Výchova

Jorkšírský teriér je veselý, hravý a na svou velikost poměrně temperamentní. Miluje dovádění a běhání. Je energický a houževnatý. Ke všemu je také do jisté míry tvrdohlavý, a tak to bez důslednosti a cílené výchovy nepůjde. I malý pes se musí vychovávat, aby si zasloužil stát se členem lidské smečky. Člověk se s ním nenudí a zároveň nelumpačí příliš.

Výchova a výcvik základní poslušnosti jsou i u jorka důležité. Je dobré najít vhodné cvičiště, počítající i s tak malými psy, o štěňatech nemluvě. Mnozí jorci si rádi hrají s míčkem a je snadné jim najít zábavu a prostor pro řízené dovádění.

Výcvik

Nepatří mezi poslušná a snadno cvičitelná plemena. Ale přesto jej zvládne při troše snažení a zvládnuté teorie i začátečník. Rozhodně to není přechoulostivělé plemeno. Je sportovně založený a je ho možné vidět i při agility, flyballu, výcviku ovladatelnosti – obedienci, dogdancingu, a dokonce může úspěšně skládat např. zkoušky typu ZOP, ZPU, ZZO atd. 

Je to pes, který svádí k rozmazlování, přehlížení pravidel vhodného chování a někdy se při soužití s jorkšírem zapomíná, že je to pořád pes. Proto jorkové tak často tíhnou k několika základním zlozvykům. K nejčastějším patří zbytečné a časté štěkání, výrazné žebrání, skákání po lidech, útočnost na jiné, zejména velké psy, hrabání, dominantní i majetnické chování v rodině, úzkost z osamění (projevující se ustavičným štěkáním nebo ničením věcí). Někteří se také rádi perou s nohavicemi kalhot. Toto chování však neberte na lehkou váhu a psovi zápas s nohavicemi nedovolujte v žádném věku, i kdyby se vám to zdálo sebevíc směšné či zábavné. Pes to vidí zcela jinak. Přemíra tolerance jeho pána rozhodně u žádného ze jmenovaných zlozvyků není na místě.

Zdraví / nemoci

Je samozřejmé, že u tak rozšířeného plemene bude známo i mnoho genetických defektů, které jsou v populaci rozšířené v různé míře. Přesto se většina dožívá ve zdraví 16 a více let. Za nejčastější problémy jsou u jorkšírských teriérů považovány kožní a oční problémy. Některé jsou způsobené geny, jiné vlivem okolí. A tak se u tohoto plemene můžeme setkat s autoimunními projevy kůže, akrodermatitidou a hlavně různými typy alergií.

Dalším nepříliš řídkým jevem je luxace patelly (vykloubení kolenní čéšky), což se může projevovat již u štěněte. Dalším pohybovým postižením (zpravidla dědičného charakteru) může být tzv. Von Perthesova choroba. Jedná se o onemocnění kyčlí, které způsobuje trvalé zchromnutí kyčelního kloubu. Ať to zní sebeděsivěji, nebývá to pro psa konec pohybu a skotačení. Pokud se však tento problém neoperuje, časem působí artrózu, která už je velkým a neléčitelným problémem.

Zejména v 70. a 80. letech 20. století se mluvilo o častém vrozeném defektu zvaném persistentní fontanela (Fontanellen persistenz) neboli otevřená klenba lebeční. Toto postižení je životu psa nebezpečné, neboť lebka nedostatečně chrání hlavu psa před smrtelným úrazem. Dnes patří fontanela k méně rozšířeným problémům.

Běžné, ale nepříjemné problémy často vyžadující veterinární pomoc jsou potíže se zuby. Často se vyskytujícím jevem je neuvolnění mléčných zubů, když se již ven tlačí zuby nové, trvalé. Všichni jorkové se celoživotně potýkají se zubním kamenem, který pokud se neodstraňuje, může poměrně brzy způsobit i parodontózu.

Nadměrné množství chlupů v obličeji a jejich růst nevhodným směrem snadno dráždí oči. Ty následně slzí a tito psi jsou náchylní k očním problémům. Jorkšírové mnohdy trpí šedým zákalem (nejčastěji ve věku 3 až 6 let), suchým zánětem spojivky či rohovky, progresivní atrofií sítnice (PRA) nebo také vředovým zánětem rohovky a duhovky. Častým jevem je zánět spojivek, neboť jork je velice citlivý na průvan.

Jorky postihuje i známá nemoc Von Willebrandova choroba, což je krvácivá porucha. Často je nerozpoznatelná, když nemá pes potíže, ale často se na ni přijde při operaci či běžné kastraci. Občas, hlavně v mládí anebo naopak v pokročilém stáří, mívají jorkové střevní problémy, tzv. koliky. Proto je nutné dbát na kvalitní krmivo a v případě potřeby se nebát je vyměnit za jiné.

Poměrně běžné jsou problémy se zánětem zvukovodu, který pokud se neléčí, může přejít až do chronického stavu. Kolem 8 až 9 let věku může u obézních jorků zkolabovat průdušnice. Na toto může poukázat kašel. Někteří jorkšírští teriéři mívají problém s nadváhou. To je však věc majitelem poměrně snadno ovlivnitelná bez jakéhokoliv lékařského předpisu. V neposlední řadě je na místě ještě upozornění na dva specifické problémy týkající se zejména malých plemen. Jedním je poporodní eklampsie – odvápnění feny, a u samců porucha zvaná hypersexualita.

Povinná a doporučená vyšetření

K uchovnění jorkšírského teriéra nejsou stanovena žádná povinná zdravotní vyšetření.

Z doporučených vyšetření je vhodné vyšetření kolenních kloubů, zejména vzhledem k luxaci pately (částečné nebo úplné vykloubení čéšky). Základní vyšetření provádí veterinář-ortoped pohmatem, je tedy zcela neinvazivní a finančně dostupné. Teprve v případě podezřelého nálezu se doplňuje snímkování (RTG nebo CT). Vyšetření se vyplatí provést i u jedinců, kteří nejsou určeni k chovu, protože včasná léčba stavu dokáže předejít komplikacím v podobě přetržení kolenních vazů či rozvoje artrózy. 

Především pro chovné jedince doporučuje laboratoř Genomia testy na tři geneticky vázaná onemocnění: 

- Onemocnění sítnice oka (PRA-prcd). První projevy se objevují zpravidla již v mládí, stav se zhoršuje a většinou vede ke ztrátě zraku. Dědičnost je autosomálně recesivní, choroba tedy postihuje obě pohlaví ve stejné míře a v populaci se vyskytují zdraví přenašeči. Nemocný jedinec tak vznikne ze spojení dvou zdravých přenašečů, podíl nemocných štěňat v takovém vrhu je okolo 25%.

- Primární luxace oční čočky (PLL) - Luxace čočky označuje stav, kdy je oční čočka dislokována ze své fyziologické pozice. K tomuto stavu může dojít více způsoby, také úrazem. Dědičná primární luxace čočky je způsobena defektní fixací vláken oční čočky. Rozvíjí se také zelený oční zákal a pes postupně ztrácí zrak. Ačkoliv je choroba považována za autosomálně recesivní (jako PRA), může se stát, že k rozvoji klinických příznaků dojde i u nositelů jedné mutované alely příslušného genu (tj. u heterozygotního přenašeče). Onemocnění má lepší prognózu, je-li diagnostikováno včas, proto je vhodné pravidelné oční vyšetření u jedinců, kteří nesou aspoň jednu mutovanou alelu. 

- Maligní hypertermie. Maligní hypertermie je farmakogenetická choroba kosterního svalstva, při které dochází k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. Spouštěčem bývají anestetika, typicky při operačním zákroku. Může ohrozit na životě. Ačkoliv se dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), její zákeřnost je ve specifickém spouštěči (anestezii). Dokud se pes nesetká se spouštěčem, nebývá choroba diagnostikována a zvíře ji tak může předávat do dalších generací. 

Péče

Jakožto malé a lehké plemeno si jorkšír zpravidla neobrušuje drápy v dostatečné míře. Jejich pravidelné zastřihování je proto velmi důležité - přerostlé drápy nejsou jen estetickým problémem. Zejména pátý dráp na předních nohou snadno zarůstá do okolních měkkých tkání, což je bolestivý stav s rizikem infekce. Příliš dlouhé drápy také vedou k deformaci nášlapu, což může vyústit až v kulhání a trvalou deformaci tlapky. 

Ačkoliv jorkšír nepatří mezi plemena s příliš zvýšeným rizikem ušních zánětů, tu a tam zkontrolujeme i uši. Zvukovod má být čistý, bez zápachu či výraznější sekrece. Bez doporučení veterinárního lékaře však není vhodné preventivní užívání čistících kapek a sprejů. 

Vaší pozornost si zaslouží také zuby. Jakožto miniaturní plemeno má jorkšírský teriér sklony k tvorbě zubního kamene, což časem vede k zánětům dásní až parodontóze (ztrátě zubů). Vhodné je proto čištění zubů (na tuto proceduru psa zvykáme od štěněte), aspoň 2x týdně. Samozřejmostí by měly být každoroční stomatologické kontroly u veterináře. 

Péče o srst

Srst jorkšírského teriéra je téma diskutabilní a plné rozvášněných názorů. Totiž udržet krásnou, předlouhou, tzv. výstavní srst nestojí jen hodně česání a peněz vynaložených na kosmetiku, ale také jisté omezování psa.

Jorkšírský teriér nelíná, zato jeho srst neskutečně rychle plstnatí a zašmodrchává se. Aby byl čas vynaložený na údržbu nezacuchaných chlupů co možná nejmenší, je nutné jorka každý den pořádně pročesat. Při jeho velikosti to práce mnoho nezabere, ale neměl by se vynechat ani jeden den. Pokud se vynechá, bude čas strávený při rozčesávání výrazně delší nežli dvojnásobek času potřebného pro každodenní rozčesávání. Nejčastěji se srst zašmodrchá na břiše a tam, kde se tře, např. pod lokty.

Když objevíme zplstnatělou srst, kovovým hřebenem a prsty ji důkladně rozčešeme. Je vhodné si pomoci postříkáním srsti kvalitním „rozčesávačem“, sprejem na tento problém přímo určeným. Jestliže se nám to nedaří, je možné zplstnatělou část v nejhorším případě rozstřihnout na dva díly a opět se pokoušet ji rozčesat. Rozstříhávání, které následně ubírá na hustotě srsti, není potřebné při pravidelném česání a kartáčování srsti. Pročesávání srsti je snadnější a zabere méně času paradoxně až když je delší, tedy až v úplné dospělosti psa. Srst je kvalitnější a lépe se s ní pracuje.

Na česání přivykáme již malé štěně, od šestého měsíce věku je péče o srst v mnoha směrech již značně intenzivní. U štěněte začínáme jen kartáčem s dlouhými štětinami. Kartáče používáme kovové i s přírodními žíněmi, ale zásadně vždy bez kuliček na konci jednotlivých „trnů“. Na pročesávání dlouhé srsti je dobrý kovový hřeben se dvěma druhy zubů – kombinace řídkých a hustých. Psa zvykáme na česání jak vestoje, tak vleže na zádech.

Na srst se používá nejkvalitnější kosmetika, pro jorky přímo určená. Např. lososový olej, mandlový olej, norkový, kdysi i kokosový olej a další. Lámavost a krátké (pomalu rostoucí) chlupy jsou projevem nedostatku určitých látek v potravě nebo špatného ošetřování srsti. Co ušetříte na krmení, to vložíte do kosmetiky. Srst není u každého jedince stejně kvalitní. Čím je měkčí a ještě k tomu vlnitá, tím hůře se o ni pečuje.

Srst, je-li dlouhá, je tedy nejlepší rozčesávat každý den, s trochou větší práce obden. Opatrně, svědomitě a precizně se rozčesává kovovým hřebenem po celé své délce na každé části těla. Srst od čumáku až po ocas rozdělíme pěšinkou. Nakonec psa ještě překartáčujeme štětinovým kartáčem a vytvoříme úhledný top-knot, tedy culík. Pozor na přiskřípnutí kůže na hlavě, když děláte culík. Příliš utažená gumička psa tahá a někdy se může stát, že se skřípne i kůže. To nejenže je psovi značně nepříjemné, ale snadno se pak vytvoří lysinka, která je nevzhledná a může i způsobovat zdravotní problémy.

Zejména u samců je nutné dohlídnout na čistou srst kolem pohlavního ústrojí, u obou pohlaví i kolem řitního otvoru. Okolo očí se srst někdy slepí. Proto je vhodné ji zde před česáním trochu navlhčit. Totéž platí i pro vousy. Vousy navíc musíme umýt a vyčesat po každém krmení, zejména krmíme-li jinou stravou než suchou.

Srst se hlavně češe, udržuje tzv. balíčkováním a kromě stříhání uší se jinak neupravuje. Uši vevnitř i zvenku se holí – stříhají nakrátko v horní jedné třetině. Není vyloučeno ani větší ostříhání uší, až na dvě třetiny, záleží na jejich velikosti a vkusu majitele.

Někteří majitelé jorků stříhají srst i kolem očí, protože dráždí bulvu, jiní to nedoporučují s odůvodněním, že jakmile je srst delší, do oka nezasahuje, naopak že krátká srst se do očí dostane snadno. Pokud srst kolem očí chcete udržovat kratší, dávejte při manipulaci s ní velký pozor. Obzvláště mladí psi jsou zbytečně uvrtění a zbrklí a česání a stříhání na hlavě se může stát velmi nebezpečným.

Koupání se doporučuje jednou za 3 až 4 týdny, je-li opravdu nutné, i za 2 týdny. Koupání každý týden kůži i srsti velmi škodí, i kdybychom používali tu nejlepší kosmetiku. Rozhodně šampon musí být přímo určený pro psy s dlouhou srstí, čím větší kvalita, tím menší je následná péče. Po koupání se nejdříve suší, fénuje a rozčesává tělo, následuje krk a zcela nakonec hlava.

K jorkšírskému teriérovi s dlouhou srstí rozhodně patří i balíčkování. Bez toho, má-li být srst dlouhá a výstavní, se není možné obejít. Balíčkuje se do 9 až 25 balíčků, většinou na celém těle. Počet balíčků závisí zejména na důvodu, proč se v daný moment balíčkuje, a na následném místě pohybu psa. Popsat balíčkování srsti je velmi složité a ani podle nejlepšího popisu není možné jej zcela pochopit a dělat správně. Proto je velmi vhodné, když se rozhodnete pro dlouhou srst, a tedy i balíčkování, mít zvládnutou teorii a následně se v praxi nechat poučit od zkušeného chovatele či vystavovatele jorkšíráčků. Srst se totiž jen nemotá do papírků, ale také se před zabalíčkováním stříká různými oleji podporujícími dobrou strukturu srsti, pevnost a její délku. Srst se balíčkuje nejlépe každý den, ale někdy postačí i obden nebo co 3 dny. Po nabalíčkováni srsti se pes nezřídka obleče do ochranného kabátku. Ten má několik funkcí. Např. aby případný zbytkový olej neumazal nábytek nebo aby při poškrábání se psa nedošlo ke zbytečnému vytržení chlupů … Pes si na balíčkování srsti i pohyb s balíčky po celém těle zvykne poměrně brzy. Pokud srst nechcete balíčkovat, musíte počítat s každodenním pročesáváním nebo psa nechat ostříhat.

Bohužel i dnes, stejně jako kdysi, se čas od času najdou chovatelé, kteří zavírají nabalíčkované a naolejované („naložené“) psy na dlouhé hodiny i dny do klecí, aby zajistili co nejmenší ničení srsti pohybem a okolím. To pak nemá nic společného s láskou ke psu, i kdyby měli pro své chování sebelepší odůvodnění. I jork potřebuje volný pohyb, hry a maximální kontakt se svou rodinou.

Krmení

Protože je to plemeno skutečně velmi populární, existují dokonce granule určené přímo pro yorkshirské teriéry různého věku. Samozřejmě, lze také podávat granule určené obecně pro malá či trpasličí plemena, nebo domácí stravu v přiměřeném složení a množství. 

Při výběru krmení dbejte především na kvalitu a adekvátní složení. Vyhněte se produktům s obsahem přidané soli, barviv a dochucovadel, dbejte na dobrý zdroj bílkovin (kvalitní maso, pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“). Nejste-li si volbou krmiva jisti, konzultujte se zkušeným chovatelem nebo u důvěryhodného veterináře. 

Jorkšíři sice nepatří mezi plemena s dispozicemi k obezitě, ale i tak je vhodné hlídat množství potravy, které pes dostane. Zrádné jsou zejména drobné pamlsky, které vypadají nevýznamně, ovšem pro tříkilového psa představuje i malá tyčinka znatelné navýšení denní krmné dávky. 

Průměrné náklady na chov

Chov jorkšíra nebývá příliš finančně náročný, trochu vyšší investici může vyžadovat péče o srst výstavních psů a fen, ke které potřebujete speciální kosmetiku a někdy i návštěvu specializovaného psího salonu. 

Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 100 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku.

Výhodou miniaturních plemen je jejich nízká spotřeba krmiva. Díky tomu jsou kvalitní výrobky finančně dostupné pro naprostou většinu chovatelů. I když vysoká cena neznamená automaticky vysokou kvalitu, je třeba počítat, že vhodná strava přece jen něco stojí. Ryze orientační náklady na krmení se pohybují v rozmezí 250-550 Kč měsíčně, podle zvoleného produktu.

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov jorkšírského teriéra hned tři kluby: 

Českomoravský klub chovatelů Yorkshire Terrierů

Yorkshire Terrier Klub chovatelů a jeho přátel

1. CZ Yorkshire terrier club

Knihy o plemenu

Literatury věnované jorkům je k dostání hodně. Zmiňme třeba knihu české kynoložky Dr. Ing. Naděždy Šebkové, nebo zahraniční autory Rachel Keyes či Jackie Ransom.

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu - poskytuje mnohem větší záruky co do exteriéru, zdraví i povahy zvířete. I když i v čistokrevném chovu se občas vyskytne černá ovce, riziko pořízení zanedbaného či nemocného štěněte je nesrovnatelně menší. 

Dle FCI je za čistokrevného považován jen takový pes, který má doložené 4 generace předků stejného plemene. Máte také jistotu, že oba rodiče mají nejen průkaz původu, ale především byli uznáni jako chovní jedinci. Znamená to, že odpovídají svým exteriérem i povahou standardu plemene, navíc z jejich bonitačních záznamů můžete vyčíst jejich silné i slabé stránky a odhadnout tak pravděpodobné vlastnosti jejich potomků. 

V případě nejasností nebo dotazů se také můžete obrátit na jeden ze zastřešujících chovatelských klubů. 

Buďte skutečně obezřetní, protože jorkšírský teriér patří mezi plemena často nabízená množiteli. V tom lepším případě jde o domácí množitele, kteří jednají z neznalosti. Takoví lidé množí psy bez PP v dobré víře - chtějí potomky po své fence, případně dosud žijí v zažité pověře, že „fena má mít aspoň jednou za život štěňata“. I když v tomto případě bývá o matku i štěňata s láskou pečováno, štěňata jen málokdy odpovídají povahou i exteriérem standardu plemene a o znalém chovatelském servisu či zdravotních testech rodičů si také můžete nechat jen zdát. 

V horším případě můžete narazit i na množitele nejhrubšího zrna, jací se tu a tam objevují v médiích - psi a feny jsou drženi v nevyhovujících podmínkách, bez adekvátní výživy, zdravotní péče a bez normálních kontaktů s lidmi. U zvířátka z takovéto množírny je neodpovídající exteriér či povaha ještě tím nejmenším problémem. 

Chovatelské stanice

Zobrazit další chov. stanice

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena štěněte?

Pořizovací cena jorkšírského teriéra se obvykle pohybuje v rozmezí 15-25 000 Kč. Ještě hlouběji do peněženky sáhnete při pořízení potomků vyhlášených výstavních šampionů nebo štěňat ze zahraničních spojení. Dražší bývají také fenky s potenciálem k chovu. Nemáte-li výstavní ambice, lze rozumně ušetřit pořízením štěněte s drobnou exteriérovou vadou, pro kterou se nehodí k chovu ani k výstavám. I takovéto štěně však dostává průkaz původu! Častá výmluva množitelů, že „nemá PP, protože je nestandardní“ je naprostá lež. Průkaz původu má každé štěně po uchovněných rodičích, i kdyby mělo vad třeba deset. K výběru jedinců vhodných pro chov slouží právě proces uchovnění, kdy zvíře projde odborným posouzením. Proto také není totéž štěně s PP a štěně „po rodičích s PP“. Rodiče mohou mít PP, ale nikdy by neprošli uchovněním, kvůli vadám exteriéru, povahy či zdraví. 

Pro koho se jorkšírský teriér hodí?

Jorkšírský teriér je velmi přizpůsobivý a snadno zapadne snad do jakékoliv rodiny, která je svým naturelem schopná se o jorka dobře postarat. Těžko si tohoto psa pořídí rodina, která chodí každý víkend na horské túry, člověk, který nemá pochopení pro časté česání, nebo pejskař, který chce se svým psem soutěžit v různých psích sportech.

Je výborným společníkem pro seniory. Nepotřebuje mnoho procházek, vyhrát si dovede i v domě. Rád se mazlí, rád se nechá hýčkat a je velmi milým společníkem. Hodí se však i do rodin s dětmi.

Kde bude spokojený?

Může žít v jakkoliv velkém bytě či domě, ve městě i na venkově. Hlavně že je se svou rodinu a s tou bude spokojený. Vzhledem k jeho velikosti a celkovému typu plemene je asi každému jasné, že je to pes, který se nehodí k ubytování venku. I když za hezkého počasí ocení výběh po zahradě, bydlet musí samozřejmě v domě. 

Jak se snáší s ostatními zvířaty?

Co se týče chování k jiným zvířatům, je to věc značně individuální. Jsou psi, kteří mají silně vyvinutý lovecký pud a mají tendence lovit cokoli – kočky, hlodavce, slepice, drobné ptactvo, králíky… Tedy ne každý jork je předurčen k bezproblémovému soužití s domácími mazlíčky všeho druhu. 

Jak se snáší s jinými psy?

Velké rozdíly mezi jednotlivými jorky můžeme pozorovat i v chování k jiným psům, velký vliv má i včasná a dobře zvládnutá socializace. Obecně bývají feny mnohem méně problémové nežli psi. Některým jorkům se velmi těžko vysvětluje, jak se chovat ve společnosti jiných psů. Ovšem jejich nepřiměřené a nevhodné chování k ostatním, zejména velkým psům se jim jednou může stát osudným. Proto by majitel jorkšírského teriéra měl dohlédnout na správnou výchovu svého psa i v tomto ohledu, byť pes jorkšíří velikosti jistě nebude velkým ohrožením pro jiné psy.

Jaké jsou vhodné aktivity pro jorkšíra?

Na rekreační úrovni si jorkšír rád vyzkouší agility, flyball nebo i tanec se psem (dogdancing). Máte-li však závodní ambice, poohlédněte se raději po jiném plemenu. Uvítá i přiměřeně dlouhé procházky přírodou (na náročnější trasy mu ale raději rezervujte místo v batohu či tašce, kde si může odpočinout).

U jedinců s výstavně dlouhou srstí buďte opatrní při kontaktu s vodou - velmi dlouhé chlupy ztěžují plavání a svou vahou mohou psa doslova táhnout ke dnu. 

Jak sehnat štěně?

Ujasněte si, co přesně od psa očekáváte - chcete čistě rodinného kamaráda nebo máte výstavní a chovatelské ambice? Podle toho také vybírejte chovatelskou stanici a konkrétní štěně. 

Využít můžete také seznam chovatelských stanic registrovaných na našem webu

Proč chtít štěně s PP?

- Zmenšíte riziko, že koupíte nemocného jedince.

- Máte vysokou pravděpodobnost, váš silky bude povahou i exteriérem typickým představitelem plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.

- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách.

Druhy/varianty?

Jorkšírský teriér existuje pouze v jednom velikostním rázu a v jednom typu osrstění. FCI uznává pouze jedno zbarvení - ocelově modré s tříslovými znaky. Ostatní varianty jsou chovány pod jinými organizacemi, obvykle pod názvem biewer teriér

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nepřistupujte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.

Jorkšíři mívají málopočetné vrhy, obvykle kolem 3 štěňat. Nabízí-li někdo výběr třeba z šesti či více sourozenců, je to také podezřelé. 

Vhodné jméno pro jorkšírského teriéra?

Štěně s průkazem původu přichází z chovné stanice již s přiděleným jménem, pod kterým je registrované. To však samozřejmě nemusíte používat a můžete si vybrat jiné, podle svého vkusu. K roztomilému malému teriérovi se dobře hodí třeba: Lumpík, Štístko, Bibinka nebo Anetka. Někteří chovatelé naopak s humorem upozorňují na maličký vzrůst jorka kontrastním pojmenováním - Rambo, Goliáš a podobně. 

Někteří chovatelé umožňují nadcházejícím majitelům i volbu oficiálního jména. Je však nutná brzká závazná rezervace štěněte a bývá dané počáteční písmeno dle pořadí vrhu v chovatelské stanici (vrh A, vrh F atd.). 

Jaké jsou vhodné doplňky pro jorka?

Vzhledem k drobnější tělesné konstituci je vhodné aspoň u štěňat vyměnit obojek za hrudní postroj. Na rozdíl od obojku nezatěžuje krční páteř a snižuje tak riziko jejího onemocnění či zranění. Postroj by měl v prvé řadě dobře sedět, především pak nesmí omezovat ramenní klouby v pohybu.

Na náročnou turistiku nebo pro staršího psa pak oceníte i tašku či přepravku určenou k nošení na zádech nebo přes rameno. 

Velmi vhodná je i řádně zajištěná přepravka do auta případně speciální postroj, který se připíná k bezpečnostnímu pásu. Přepravování psa volně na sedadle či dokonce na klíně spolujezdce může být nebezpečné pro zvíře i posádku vozidla. 

Oblečky pro jorkšírského teriéra?

Navzdory dlouhé srsti je drobný jorkšír poměrně náchylný na prochladnutí. V zimě se proto bude hodit teplý obleček. Ten by měl v prvé řadě chránit před větrem a vodou, roztomilé pletené svetříky proto nejsou vhodné. Nemůžete-li jim odolat, volte aspoň ty s tkanou podšívkou a používejte je pouze, je-li venku opravdu sucho.

Obleček musí psovi dobře sedět, krýt hrudní koš, většinu břicha a sahat až přes kořen ocasu. Zároveň nesmí omezovat v pohybu a samozřejmě musí umožňovat komfortní a hygienické vyprazdňování. 

Je-li chladno, nikdy, ani v sebelepším oblečku, psa nenechávejte venku příliš dlouho a zvláště ne jen tak postávat. 

Základním opatřením vždy zůstávají častější krátké procházky ve svižném tempu, stará nebo nemocná zvířata klidně venčíme pouze na nezbytné vyprázdnění. 

Zajímavosti o plemenu?

Štěňata se rodí v průměrném počtu 2 až 3 a jsou zpočátku černě zbarvená i po nejsvětlejších rodičích jorkšírských teriérů. Po několika hodinách či dnech jsou rozeznatelné již i hnědé znaky. Černé zbarvení začne šedivět někdy už ve štěněcím věku nebo až výrazněji později. Modrá / šedá / stříbrná barva se může věkem měnit a zbarvení je i s přihlédnutím k věku psa velmi individuální záležitostí, která se předem jen velmi těžko odhaduje. Psi s genotypem gg zůstávají po celý život černí s tříslovou, jedinci s Gg nebo GG světlají s věkem.

Někdy se štěňata rodí s paspárky, které se však následně odstraňují. Mnohá štěňata se nezřídka potýkají s lupy ve svém kožíšku. Není to nic výrazně problémového, srst jen potřebuje dodat určitou mastnotu a při použití vhodných přípravků lupy z kůže do pár dní zmizí.

Odlišnosti od podobných plemen?

Na pohled se jorkšírovi podobá mnohem méně rozšířený australský silky teriér. Přidržíme-li se jedinců se standardními plemennými znaky, pak lze za spolehlivé vodítko označit zejména obdélníkový tělesný formát silkyho oproti (téměř) kvadratické stavbě jorkšíra. Silky teriér je také o něco blíže pracovním teriérům - oproti jorkovi je znatelně mohutnější a má ostřejší povahu. 

Články - Jorkširský teriér

Jorkšírský teriér – 3. část

Jorkšírský teriér – 3. část

Jorkšírský teriér – 3. část

Koupání Yorkšírského teriéra se doporučuje koupat každé 2 až 3 týdny – jestliže je to nutné, tak i častěji. Je nesmysl, když vám někdo říká, že s......

Jorkšírský teriér

Jorkšírský teriér

Jorkšírský teriér

Jestliže lze brát historii jorkšírského teriéra od doby, kdy se začali objevovat psi podobného typu, je jeho historie dlouhá přibližně 2 000 let. Byli...

Jorkšírský teriér – 1. část
Kateřina Paickrová

Jorkšírský teriér – 1. část

Jorkšírský teriér – 1. část

Historie plemene jorkšírský teriér Jorkšířský teriér původně patřil ke psům chovaným anglickou chudinou. V 11. století platil pro poddané v Angl......

Jorkšírský teriér – 2. část

Jorkšírský teriér – 2. část

Jorkšírský teriér – 2. část

Chov jorkšírských teriérů Jelikož se jorkšírský teriér stal velmi módním - tedy i žádaným plemenem, došlo rovněž k velmi rychlému rozšíření chovu......

Jorkšírský teriér – 4. část
Kateřina Paickrová

Jorkšírský teriér – 4. část

Jorkšírský teriér – 4. část

Výchova a výcvik psa Každý člověk má své zlozvyky a proto se nemůžeme divit, že i naši mazlíčkové jsou na tom podobně. Občas máme tendenci zaměňo......

Srst, uši, drápky – péče o ně u jorkšírského teriéra

Srst, uši, drápky – péče o ně u jorkšírského teriéra

Srst, uši, drápky – péče o ně u jorkšírského teriéra

Péče o srst a její údržba klade na majitele jorkšírského teriéra velké nároky. Dlouhá hedvábná a modře zbarvená srst patří k hlavním plemenným znakům....

Čiko
Jitka Laštůvková

Čiko

Čiko

Před 3,5 lety jsem si z Chomutova přivezla mladého, již dospělého jorkšírka. Ďáblík a tyran s mašličkou, při své nepatrné váze 1,30 kg měl sebevědomí...

Genetické základy pro chovatele jorkšírských teriérů
Dr. ing. Naďa Šebková

Genetické základy pro chovatele jorkšírských teriérů

Genetické základy pro chovatele jorkšírských teriérů

Jestliže se chceme začít věnovat chovu (mám na mysli chov ve smyslu rozmnožování), nestačí znát jen praktickou stránku samotné reprodukce. Chov jakého...

Transport, učení, výstavy, standard

Transport, učení, výstavy, standard

Transport, učení, výstavy, standard

Cestování se psem. Když jedeme k chovateli pro své první štěně, je dobré, aby nebylo před cestou autem nakrmeno. Některá štěňata mohou zvracet, a prot...