Jorkširský teriér

Pro účast na výstavě je nezbytná srst plné délky.
Jorkširský teriér
Jorkširský teriér
Barevné variace neuznané FCI se dnes chovají pod vlastními kluby a označením např. biewer teriér.
FCI Skupina III - Teriéři, Sekce 4 - Společenští (toy) teriéři, Číslo standardu FCI: 86
Alternativní názvy plemene Yorkshire teriér
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška 20-24 cm
Hmotnost v dospělosti do 3,2 kg
Věk 14-16 let
Typ srsti velmi dlouhá
Náročnost na výchovu nízká
Povaha neohrožená, aktivní, společenská

Malý pes velký pes. Tak by se dala jednoduše shrnout charakteristika tohoto drobného teriéra.  Pod roztomilým vzhledem plyšové hračky se skrývá typický neohrožený a paličatý teriér, oplývající elánem a chutí k pohybu a hrám. Možná i proto ho málokdy spatříte v jeho výstavní podobě, s rozčesanou, bohatou srstí spadající až k zemi. Mnohem častěji dají jeho majitelé přednost praktičtějšímu střapatému sestřihu, který jde lépe dohromady s yorkovým temperamentem.

Historie

Již od 11. století zakazoval zákon poddaným anglického krále lov lesní zvěře. Aby se zamezilo porušování tohoto nařízení, měl prostý lid povoleno chovat pouze velmi malé psy, za účelem hubení krys a jiných škůdců.  

Protože jsou však lidé vynalézaví, začali chovat malé, podsadité a bojovné psíky, kteří vyhovovali zákonu, ale přesto dokázali svým pánům tu a tam posloužit i jako lovečtí psi. Postupem let se začal v hrabství Yorkshire formovat ustálený typ malého teriéra, který v tamních textilních továrnách chytal krysy a dokonce doprovázel horníky do podzemních šachet.  

Ve druhé polovině 19. století už ale bylo všechno jinak. Malý roztomilý pejsek se zalíbil dámám z vyšší společnosti a postupně se z drsného pracovního teriéra stal uhlazený salonní společník.  Roku 1865 se v chovu pana W. Eastwooda narodil pes jménem Huddersfield Ben, který je považován za praotce moderních yorkshirských teriérů.  Roku 1886 bylo plemeno uznáno anglickým Kennel Clubem a od té doby se stále drží na vrcholu popularity.

Povaha

York je odvážný, nebojácný, rychle chápe a snadno se učí. Má sklony k uštěkanosti, potřebuje proto zaměstnání a pečlivou výchovu. Bohužel ho potkalo prokletí příliš módních plemen – produkce štěňat pro peníze, bez ohledu na jejich zdraví, exteriér a povahu. Na druhé straně můžeme tedy potkat yorky bázlivé, agresivní a nevyrovnané a to nejen u psů bez PP. Při výběru štěněte je tedy nezbytný pečlivý výběr chovatelské stanice. 

Výcvik

I když jde o malinké plemeno, není vhodné výchovu podcenit, protože je to pravý teriér, se vším, co k tomu patří. Pokud od začátku nedostane jasně vymezené hranice, dokáže tento drobný „skřítek“ doslova mávat s celou rodinou. Při důsledné, ale laskavé výchově je příjemným společníkem a výborným psem i pro rodiny s dětmi. York se rád předvádí, dobře se učí triky, které v jeho podání vypadají zvláště roztomile.

Krmení

Protože je to plemeno skutečně velmi populární, existují dokonce granule určené přímo pro yorkshirské teriéry různého věku. Samozřejmě, lze také podávat granule určené pro všechna malá či trpasličí plemena, nebo domácí stravu v přiměřeném složení a množství. 

Yorkšíři sice nepatří mezi plemena s dispozicemi k obezitě, ale i tak je vhodné hlídat množství potravy, které pes dostane. Zrádné jsou zejména drobné pamlsky, které vypadají nevýznamně, ovšem pro tříkilového psa představují už znatelné navýšení denní krmné dávky. 

Srst a péče

FCI uznávaným zbarvením je pouze tříslová s tmavě ocelově modrou, nicméně existuje mnoho dalších variant, jako strakatý biewer, hnědý chocolate, nebo zlatý golddust. Tyto variety mohou mít PP, ale nikoliv český. V ČR působící chovatelské stanice registrují své vrhy nejčastěji pod německým IBC (Internationaler Biewer Yorkshire Terrier Club).  

Srst je dlouhá, bohatá, dokonale rovná a hedvábně jemná.Výstavní psi se nestříhají, pouze drobně upravují. Jejich srst je velmi pěstěná a před poškozením za běžného „provozu“ se chrání zaplétáním a balíčkováním. Péče o srst takového šampiona je samozřejmě dosti náročná.

Většinu rodinných yorků jejich majitelé stříhají do podoby typické pro většinu teriérů – strojkem se nakrátko ostříhá tělo a část hlavy, delší srst pak tvoří čupřinu a vous, dále se nachází na uších, nohou, ocasu a někdy se také nechává pruh delších chlupů na břiše. Dále je zapotřebí kontrolovat stav drápů, malý a lehký pejsek je často dostatečně neobrušuje a přerostlé drápy mohou vadit i při chůzi. 

Zdraví

Častým trápením malých psů jsou stomatologické obtíže, zejména zubní kámen, plak a následné záněty dásní, později ztráty zubů. Částečnou prevenci představuje péče o ústní hygienu – čištění speciálním zubním gelem či pastou, speciální žvýkací pamlsky a především pravidelné kontroly u veterináře a včasné stomatologické ošetření. 

Z dalších onemocnění yorky trápí zejména luxace čéšky a v souvislosti s kratší čenichovou partií se mohou objevit také potíže s dýcháním či se srdcem. Celkově vzato je to ale plemeno houževnaté a dlouhověké.