Fríský ohař

Sháníte fríského ohaře nebo máte štěňata fríského ohaře na prodej?

Základní informace

FCI Skupina VII - Ohaři (stavěcí psi) Sekce 1.2. - Kontinentální ohaři typu španěla (dlouhosrstí) Číslo standardu FCI: 222
Alternativní názvy plemene Stabyhoun, Stabij
Velikostní zařazení Střední až velká plemena
Země původu Nizozemí
Kohoutková výška 48-53 cm
Hmotnost v dospělosti 18-27 kg
Věk 12-14 let
Typ srsti středně dlouhá
Náročnost na výchovu střední
Povaha samostatná, učenlivá, oddaná

O plemenu

Stabijhoun patří mezi kontinentální dlouhosrsté ohaře (ohaře typu španěla). Má silně stavěné tělo, avšak nesmí působit těžkopádným či příliš robustním dojmem. Tělesný rámec je velmi mírně obdélníkový, typické je bikolorní zbarvení (černá nebo hnědá, v kombinaci s bílou). 

Žádoucí je výrazný pohlavní dimorfismus, samci jsou zřetelně větší a statnější než feny, mají také širší a ne tak jemně modelovanou hlavu. 

Historie

Nejbližšími příbuznými stabijhouna jsou plemena drentský koroptvář a předek malého münsterlanského ohaře, nazývaný „Heidewachtel“. 

Ačkoliv první zmínky o podobných všestranně použitelných loveckých psech spadají již do 17. století, čistokrevný chov v dnešním slova smyslu započal až mezi Světovými válkami. 

Ještě počátkem 20. století byl stabijhoun chován v prvé řadě jako pracovní pes, u kterého se kladl důraz zejména na zdraví, výkon a ovladatelnost. Proto se tu a tam křížil s podobnými plemeny, především s vodními psi - wetterhouny.

Samotný název plemene, stabijhoun dokonale odráží vlastnosti tohoto pracovního psa. První část pojmenování vychází z výrazu „sta mij bij“ („stůj“ nebo také „zůstaň u mě“), slovo„houn“ zase v domovině stabije, v nizozemském Frísku, označuje psa.

Teprve roku 1938 započaly první snahy o oddělený chov a upevňování typických vlastností wetterhounů i stabijhounů. V únoru 1944 byl vytvořen první plemenný standard a o tři roky později byla v Nizozemí založena asociace plemen stabijhoun a wetterhoun (zkr. NVSW). 

FCI stabijhouny uznává od roku 1960. 

Povaha

Jako většina ohařů, také stabij má jemnou, přátelskou a bystrou povahu. Jeho temperament je o něco klidnější, než je u ohařů zvykem, na rozdíl od typických loveckých psů také pozorně hlídá. 

K cizím lidem přistupuje zpočátku rezervovaně, po seznámení se chová přátelsky. Dobře se hodí i do rodiny s dětmi, ke kterým bývá jemný a značně tolerantní. Jako u všech psů však platí, že malé děti nesmíme ponechat se psem bez dozoru ani jim dovolit psa nadměrně obtěžovat. 

Fríský ohař nevyhledává konflikty ani ve vztazích s ostatními psy. Při socializaci od mladého věku dokáže tolerovat i domácí kočky a jiná zvířata. 

Výcvik

Výchova a výcvik stabije je středně náročná. Na jedné straně je to bystrý a chápavý pes, který svému člověku rád vyhoví, na straně druhé však mívá tu a tam vlastní hlavu. Ve chvíli, kdy se „zasekne“, může být obtížné motivovat ho ke spolupráci. 

Dobře pracuje při použití pozitivní motivace, potřebuje důslednou, avšak ne příliš tvrdou výchovu. 

Vedle loveckého využití se fríský ohař uplatní také jako sportovní pes nebo společník pro aktivní rodinu. Mívá kladný vztah k vodě a přirozené vlohy pro kynologické sporty (canicross, bikejöring, agility…).

Krmení

Kvalitní a vyvážená strava je nezbytnou podmínkou správného vývoje štěněte a rozvinutí všech plemenných znaků. Také udržení dobré kondice a zdraví v dospělosti se bez vhodné výživy neobejde. Výběru krmení proto věnujte patřičnou pozornost, případně se poraďte se zkušeným chovatelem či veterinářem. 

Krmit můžete buď kvalitními granulemi (pozor na nápadně levné „výhodné nákupy“ ze supermarketů) nebo masem s přílohou (ovesné vločky, zelenina, brambory, některé ovoce atd.). Maso musí být kvalitní a čerstvé. Na odpadcích z kuchyně sice psi v minulosti přežívali, nevhodná strava se však podepisovala na jejich délce života. 

Zdraví / nemoci

V zásadě jde o zdravé plemeno bez významně zvýšeného rizika dědičných onemocnění. Doporučuje se sledování stavu kyčelních a loketních kloubů (prevence dysplazie), vhodné je i testování chovných jedinců na von Willebrandovu chorobu - dědičnou poruchu krevní srážlivosti připomínající hemofilii. 

Fríský ohař patří k plemenům, u kterých je vyšší riziko maligní hypertermie (MH). Jedná se o farmakogenetické onemocnění kosterní svaloviny, jehož spouštěčem jsou anestetika (léky podávané při narkóze). Příznaky jsou zejména prudký nárůst tělesné teploty, poruchy okysličování krve a srdečního rytmu. Může skončit i úhynem. Naštěstí i na tuto chorobu jsou k dispozici genetické testy, které zabrání přenosu onemocnění do další generace.