Německý špic střední

O plemenu

Střední špic představuje původní typ tohoto prastarého plemene. Jeho nápadným znakem je hustá, odstávající srst a zašpičatělý čenich s hladkou, přiléhající srstí. Ze lví hřívy na hlavě a krku vykukují zašpičatělé malé uši, dosti blízko sebe posazené.  

Celkový výraz špice připomíná lištičku, což jde dobře dohromady s jeho chytrým, otevřeným, avšak nebojácným výrazem.  

Historie

Již v době kamenné se po Evropě pohyboval předek dnešních špiců - pes rašelinný (Canis Familaris palustris). Dochované pozůstatky ukazují na typické rysy špiců, jako je klínovitá hlava nebo trojúhelníkovité uši a také výrazný, na hřbetě nesený ocas. Potomkem tohoto prastarého typu jsou také pozdější špicové z tzv. kolových staveb, proto lze špice docela dobře označit za nejstarší domestikovaný typ psa a patrně i za nejstarší plemeno ve Střední Evropě.  

Od špiců byla odvozena řada dalších plemen, z nichž u některých dosud nepanuje mezi jednotlivými kynologickými organizacemi shoda, zda je to již samostatné plemeno, či varieta nějakého z typů špice. To se týká zejména malých pomeranianů, u kterých chovatelé v ČR stále usilují o odlišení od trpasličích špiců, a naopak velkých keeshondů, u nás stále spojovaných s vlčím špicem (FCI a ČMKU).  

První chovatelský klub špiců vznikl v Německu na sklonku 19. století,  počátkem století dvacátého došlo k ustálení barevných a velikostních rázů.

Povaha

Střední špic v sobě spojuje hravost a přítulnost se schopností ostře a účinně hlídat. Podobně jako jeho menší příbuzný, také on může komplikovat sousedské vztahy nadměrným štěkotem a jinými hlučnými projevy, proto je zapotřebí od útlého věku jeho hlasové projevy usměrňovat.  

Tento špic má vyrovnanou povahu, dobře vychází jak s ostatními psy, tak i s dětmi. Je ideálním společníkem pro odrostlejší děti, které dokáže i poslouchat a je pro ně výborným parťákem pro hry a výlety do přírody.  

Zvířata jiného druhu obvykle ignoruje, nepatří ani mezi pronásledovatele lesní zvěře. Někteří špicové však rádi hrabou, někdy až přespříliš. 

Výcvik

Špic je sebevědomý pes s vlastním názorem a paličatou povahou, proto jeho výcvik vyžaduje pevnost a důslednost, které je schopen málokterý začátečník.  Je zapotřebí vždy trvat na splnění povelu a striktně dodržovat zákazy a omezení,  na kterých se rodina domluví. Pokud se objeví „slabý článek“, špic toho dokáže obratně využít. Je tedy nutné, aby celá rodina vychovávala jednotně.  

Střední špic má rád pohyb, vedle dlouhých výletů a běhu ocení i agility či flyball, nechybí mu ani vlohy pro dogdancing. 

Zdraví / nemoci

Špicové patří ke zdravým a dlouho žijícím psům. Achillovou patou jinak zdravého plemene bývají zuby, které jsou náchylné k tvorbě kamene a následně zánětu dásní až paradontózy.  

Vyskytnout se mohou také  potravinové alergie, nejčastěji s kožními projevy, zaznamenána byla také dysplazie loketních kloubů a vzácněji také epilepsie.

Krmení

Toto staré a odolné plemeno nepatří k náročným jedlíkům, přesto však potřebuje krmivo adekvátní kvality.  

Základní volbou každého chovatele je, zda krmit granulemi, nebo domácí stravou. Oboje má své výhody a své zastánce i kritiky.

V každém případě však dbejte buď na vhodné složení suché stravy (pokud sami výživovým údajům na obalu nerozumíte, poraďte se se zkušeným chovatelem), nebo na čerstvé a hodnotné suroviny pro domácí přípravu.  

Zbytky z kuchyně nebo levné granule plné obilovin a solí nejsou vhodným krmivem pro žádného psa.