Čivava

Sháníte čivavu nebo máte štěňata čivavy na prodej?

Základní informace

FCI Skupina IX - Plemena společenská, Sekce 6 - Čivavy, Číslo standardu FCI: 218
Velikostní zařazení Miniaturní plemena
Země původu Mexiko
Kohoutková výška 15-23 cm
Hmotnost v dospělosti 1,5-3 kg
Věk 12-16 let
Typ srsti krátká nebo středně dlouhá
Náročnost na výchovu střední
Povaha temperamentní, odvážná, čilá, oddaná
Orientační cena štěněte s PP 10-25 000 Kč

Charakteristika plemene

Velikost Miniaturní (Hodnocení 1/5)
Nároky na pohyb Spíše nižší (Hodnocení 2/5)
Cvičitelnost Střední (Hodnocení 3/5)
Vhodný pro Začínajícího chovatele (Hodnocení 1/5)
Množství chlupů v domácnosti Malé (Hodnocení 2/5)
Péče o srst Nenáročná (Hodnocení 2/5)
Vztah k dětem Neutrální (Hodnocení 3/5)
Zdravotní problémy Občasné (Hodnocení 2/5)
Finanční náročnost Nižší (Hodnocení 2/5)
Schopnost být sám Nízká (Hodnocení 1/5)
Inteligence Průměrná (Hodnocení 3/5)
Lovecký pud Malý (Hodnocení 2/5)
Jaký je hlídač Průměrný hlídač (Hodnocení 3/5)

O plemenu

Čivava je malý, podsaditý pejsek s charakteristickou jablkovitou hlavou se vzpřímenýma ušima, velkýma plnýma očima a zřídkakdy váží více než 2,5 kilogramu. Kromě této generalizace je čivava jedním z nejvariabilnějších plemen – jsou baculaté i štíhlé, dlouhosrsté i krátkosrsté, hlučné i téměř němé, vyskytují se ve všech možných zbarveních a každá má svoji jedinečnou a osobnost.
Pro svůj obrovský temperament a drobný vzrůst se stává stále oblíbenější po celém světě.

Přednosti a nevýhody

Zhodnocení pozitiv a negativ čivav je do značné míry závislé na osobním vkusu a názoru. Někdo spatřuje výhody v jejich „kapesní“ velikosti, jiný zase tvrdí, že jsou malé až příliš. V zásadě jsou to příjemní, živí psíci, u některých jedinců se však mohou projevit sklony k nervozitě. Zvláště, neproběhla-li zcela optimálně socializace ve štěněcím věku. 

Historie

Vyznat se v historii čivavy je velice složité, neboť nelze zjistit, co z kdy publikovaných písemností je fakt a co smyšlenka. Její historie je opředena mnohými zajímavými bájemi a my jen můžeme popustit uzdu naší fantazii a pokusit se každý sám udělat si názor, jak to všechno asi bylo. Chovatelé jsou vždy posedlí hledat co nejdelší historii plemene. Ani u čivav to není jiné. Mnoho pověstí je velmi podobných s těmi od čínských naháčů.

Je to pravda nebo není

Nejpravděpodobněji je to pes indiánů žijících na mexickém území. Jak dlouho zde žil, to už asi nezjistíme, ale jisté je, že tyto drobné psíky chovali z náboženských důvodů. Když některý z jejich kmene zemřel, byl šípem zastřelen i jeho pes a následně pohřbeni společně. Věřilo se, že existuje život posmrtný a že zemřelý, který bloudí v temnotách, se dostane na břeh velkého jezera, kde se o převoz na druhý břeh starají psi. A jeden z těchto psů je i pes zemřelého, který ho následně doprovází na jeho další dlouhé cestě. Ten mu také pomůže na druhý břeh, do krajiny věčnosti. Zpravidla se jednalo o žlutě zbarvené malé psíky.

Díky tomuto rituálu zůstalo drobné plemeno dnes nazývané čivava zachováno po staletí, a protože bylo pohřbíváno s indiány, archeologové zjistili, že tento malý psík tady musel být již v letech mezi 1 300 až 500 před naším letopočtem. Údajně byl předchůdcem čivavy pes Toltéků zvaný „Techichi“. Toltékové osídlili Mexiko ještě před Aztéky. Techichi byl ale o něco větší, zavalitější a vzhledem se podobal spíše mexickému naháčovi.. 
 

Další názor hovoří o tom, že čivavy zachránil aztécký ukrutný a nelidský vládce Montezuma v 16. století, když je všechny pustil na svobodu, aby se rychleji množily a bylo jich více. Proč by to zrovna on dělal, to je však nezodpovězenou otázkou. Také jsou zvěsti, že se psi zachránili sami tím, že před Španěly, kteří je zabíjeli, utekli do hor, kde se dále množili. Také se mluví o křížení toulavých čivav s fenky. A podobnost mezi fenkem berberským a čivavou je velká. To ovšem neznamená, že mají nějaké genetické propojení. Na druhou stranu se to nevylučuje, protože v 80. letech byl učiněn úspěšný pokus o spáření malého psa a fenka berberského.

Jiné zdroje uvádějí, že čivava ještě v 16. století neexistovala a do Mexika byli její předkové dovezeni právě Španěly. Existuje i domněnka, že v Evropě se objevili ještě mnohem dříve, než je uváděno. 

Podle této teorie je čivava potomkem evropských psů, kteří se do Ameriky dostali s tehdejšími kolonizátory. Předchůdcem čivavy by tedy byl pravděpodobně trpasličí španěl s výrazně osrstěnými boltci, kterého jinak známe pod jménem Papillon.

A v dedukcích bychom mohli pokračovat donekonečna, neboť opravdu napsaných možností, jak čivava po staletí přežívala až do dnešních dob, je nespočet. Poslední teorie uvádí příbuznost čivav s asijskými plemeny (ši-tzu, pekinéz), jejich původ tak označuje za orientální. Z Asie se prý první čivavy dostaly s obchodníky plujícími do Acapulka a jiných přístavů na pacifickém pobřeží Mexika před otevřením Panamského kanálu.

Pravlast čivav tedy leží buď v Severní Africe, nedaleko egyptské pouště (někde mezi Egyptem a Marokem), nebo dokonce v Číně.

To, že je označována za mexické plemeno, je dáno hlavně tím, že Američani ji „objevili“ právě v Mexiku, a samozřejmě Mexiko se k čivavě hlásí a nepřipouští jiný původ. Rozhodně není pochyb o tom, že Mexičané po několik staletí chovali velmi malé psy.

Zda je původním mexickým plemenem či nikoliv, nemáme písemně podloženo. Ani obrazy z 15. až 17. století nemohou být průkazným materiálem o existenci plemene, protože se ke stejným obrazům, respektive ke psům na nich zobrazeným hlásí chovatelé i jiných plemen, třeba teriérů, kteří dost pravděpodobně neměli s čivavou nic společného. Přestože se objevovaly a objevují různé názory o původu čivavy, téměř nic z toho, co bylo před 19. stoletím, není jisté. Koneckonců tito psi se mohli vyvíjet na několika místech světa současně, neboť cílem mohl být jen výběr nejmenších jedinců z nejmenších. Samozřejmě. Nakonec to všechno může být úplně jinak.

Konečně písemně podloženo

První záznam o psech, které lze označit za čivavy pochází z roku 1884. Jednalo se o první předvedení tohoto psa na výstavě. Bylo to ve Filadelfii a byla hlášena pod označením Chihuahua teriér. V tu dobu začaly být čivavy Mexičany prodávány cizincům. Ovšem jejich první název zněl „mexičtí psi“, mexicko–texaští psi“ a nebo také „arizónští psi“. Až později se jim začalo říkat podle místa, kde se vyskytovali nejčastěji, tedy v největší provincii republiky Mexiko v Chihuahua. Tento název se v různých státech různě vyslovuje.

To byla doba, kdy se začal tento malý psík vrývat do povědomí široké veřejnosti a stal se v Mexiku vyhledávaným artiklem. Samozřejmě, nebylo to ujednocené plemeno, ale několik společných znaků, které dělaly čivavu čivavou, tu bylo. Například Mexičané ani tak nehleděli na velikost těla, jako na přítomnost fontanely (lebeční otvor). Zda je původní čivava pes krátkosrstý či dlouhosrstý, se nám pravděpodobně nikdy nepodaří zjistit, ale údajně se dlouhosrstá čivava začala vyskytovat až přibližně v polovině 20. století a v Mexiku se vyskytovala do poloviny 20. století také jen krátkosrstá forma.

Za prvopočátek doložené historie chovu můžeme považovat asi rok 1888. Tehdy James Watson dovezl z El Pasa malinkou fenku jménem „Manzanita“. Ta však bohužel poměrně brzy po převozu zemřela. Uznávaný kynolog Watson se však nevzdal a jel zpět zakoupit opět dalšího drobného domorodého pejska. Nakonec si jich dovezl sedm, avšak v dosti nestejnorodé sestavě. Ovšem je zvláštní, že ve své velké dvousvazkové publikaci z roku 1905 se o čivavě J. Watson ani jednou větou nezmiňuje. Poprvé o ní veřejně píše až v roce 1914, kdy popisuje jeho první setkání s čivavou ve zmiňovaném roce 1888. Ovšem ještě dříve, než se o ní začal Watson veřejně zmiňovat, napsal o ní Angličan Robert Leighton ve svém díle „Nová kniha o psech“ z roku 1911.

Do plemenné knihy USA se začaly zapisovat od roku 1904. První oficiálně zaregistrovaná čivava v plemenné knize se jmenovala Midged. Následovaly další tři záznamy téhož roku. Jedním z dalších nejznámějších psů, kteří se zasloužili o dnešní moderní typ čivav, je pes pocházející také z Mexika jménem Caranza. Do USA ho dovezl Owen Wister. Až v roce 1923 byl založen v Americe první klub pro toto plemeno, který vypracoval první standard.

První dlouhosrstý jedinec byl zapsán až v padesátých létech 20. století a záhy na to došlo k rozdělení dlouhosrstých a krátkosrstých čivav do dvou samostatných výstavních kruhů. To bylo také období, kdy docházelo i ke křížení s trpasličím špicem a papilonem – malým kontinentálním španělem. Následovalo střídavé zakazování a povolování křížení mezi sebou krátkosrsté a dlouhosrsté varianty z nařízení FCI.

Chov v České republice

První čivavu k nám přivezla z USA v roce 1971 dr. Jitka Pacltová. Jednalo se o krátkosrstou fenku Ali Ettes Carrisima. Ta měla o tři roky později první vrh, a narodila se tak první česká fenečka Amecameca z Neuštejna. V této chovatelské stanici byl odstartován chov čivav. První dlouhosrstá čivava byla importovaná manželi Sebrusovými z tehdejšího SRN a jednalo se o psa jménem Ziesel vom Steppenbrunnen.

Vzhled

Čivava je nejmenším psím plemenem na světě. Nejčastěji váží okolo 2 kg, příliš miniaturní jedinci jsou ze zdravotních důvodů v chovu nežádoucí. 

Stavba těla je kompaktní, jen velmi mírné obdélníkového rámce. Zejména u samců je žádoucí téměř kvadratická tělesná stavba. 

Typickým a velmi důležitým plemenným znakem je tvar hlavy. Lebka musí být klenutá, jablkovitého tvaru. Stop se požaduje velmi výrazný, hluboký a široký. Čelo je vyklenuté nad nasazení tlamy. 

Dalším poznávacím znamením čivavy je středně dlouhý ocas, dle standardu nošený vysoko zvednutý. Může být buď ohnutý nebo zatočený v půlkruhu se špičkou směřující proti bedrům.

Původní standard plemene čivava byl krátkosrstý, v dnešní době je však uznána i dlouhosrstá varianta, přičemž je u obou typů uznáno jakékoliv zbarvení s výjimkou grošování (merle).

Povaha

Čivava je velice milá a oddaná, miluje pochvalu a mazlení. Má-li pocit, že jste ji volali, zpravidla se rychle běží podívat, jestli je to tak. 

Když na ni nemáte čas, lehne si do vaší těsné blízkosti a bude čekat, až čas mít budete. Jsou rády na klíně nebo si vám lehnou k nohám. Čivavy se rády sluní a lehají si na prosluněná místa. Jen ve velkých vedrech vyhledávají stín.

Upřednostní společnost lidí před skupinkou psů. V přítomnosti lidí je čivava šťastná. Jsou citlivé na náladu svého pána a přizpůsobují se jí. Velice se hodí například pro důchodce a osamělé lidi. Nároky na pohyb a stravu jsou minimální. Nemají tendence rušit během odpočinku a naopak nadšeně půjdou na procházku, když je k tomu vybídnete. Mají svou rodinu velice rády, ale nejvíc svého pána. K tomu též vzhlíží.

Je to bdělý a živý psík, plný veselého temperamentu. Je nutné mít na paměti, že je to stále pes. Tedy děti, ani dospělí by si jej neměli zaměňovat s hračkou, ani se stvořením, které má být jen hýčkáno, opatrováno a rozmazlováno. Je to pořád pes. Do rodiny s malými dětmi se příliš nehodí, protože děti ji často nerespektují jako živého tvora, ale berou ji spíše jako hračku. Také je pak mnohem blíže ke zranění psa, kvůli své drobné konstituci je čivava snadno zranitelná. 

Takto malému psíkovi většina lidí odpustí vše, ale i čivavu je nutné vychovávat. Jen dobře vychovaná čivava nosí radost, není na obtíž a nikdy se za ni nebudete muset stydět. Je to sice malé stvoření, ale povaha je stále psí. Potřebuje pohyb a i přes svou velikost je poměrně vytrvalým turistou. Příliš pohybu však ke spokojenosti nepotřebuje. Vždy se spokojí s tím, co nabídnete.

Čivavy si rády hrají, běhají a poskakují. Jsou to aktivní psi, ale ne sportovci v pravém slova smyslu. Asi nám nebude běhat vedle kola nebo nebude s námi chodit po večerech běhat dlouhé kilometry. Ale fyzicky méně náročné aktivity čas od času uvítá. Čivavy jsou veselí a učenliví psíci. Jen tohoto málokdo využívá. Často stojí (i sedí) s přizvednutou jednou přední končetinou a pak najednou vyběhne jako zajíc k zajímavému podnětu. A naopak: že by se jen tak procházela, to je spíš výjimečný jev. Lze ji brát všude s sebou. Cestování ji baví. Vzhledový a povahový rozdíl mezi psem a fenou je u čivav zcela minimální. 

Inteligence a cvičitelnost

Miniaturní vzrůst čivav a jejich vzhled roztomilé hračky často svádí k zanedbání výchovy, natož pak výcviku. Čivava je přitom bystrý a vnímavý psík, který se bez problémů dokáže naučit základům poslušnosti. Jsou velice inteligentní, a pokud věnujeme dostatek času správné, neústupné, ale laskavé výchově, čivava se nám stane skvělým kamarádem a pomocníkem ovládajícím nespočet povelů, ochotným se učit i v pokročilejším věku.

V posledních letech je lze častokrát vidět i jako úspěšné canisterapeuty. Při dostatečné socializaci skvěle vychází i s dalšími zvířaty v domácnosti. Vyznačují se hravostí a bystrostí, ale jelikož jsou limitované svým vzrůstem, jsou vhodné pouze do domácností s již odrostlejšími členy.

Vztah k dětem

Čivava je hravá a veselá, při dobře zvládnuté výchově tak může být výborným kamarádem a parťákem pro dětské hry. Nejlépe si rozumí s dětmi školního věku, které již dokáží s psíkem adekvátně zacházet a respektovat jeho potřeby. 

Dobře vychovaná čivava není agresivní, na nepříjemný podnět nebo větší úlek však může zareagovat tím, že se ožene. Vzhledem k její velikosti však nelze mluvit o skutečném nebezpečí. Při kontaktu s malými dětmi je na místě zvýšená opatrnost. Batole může čivavu snadno zranit nevhodným zacházením, je proto zapotřebí bedlivý dozor dospělého. Je třeba si uvědomit, že čivava není hračka, ale malý živý psík, který má své potřeby a pocity. 

Výchova

Jejich roztomilý vzhled plyšové hračky nezkušené chovatele častokrát svádí k podceňování socializace a vhodného výcviku. Špatně vychovaní jedinci se poté mohou projevovat poměrně agresivně, nebo naopak bojácně a zakřiknutě.

Svou nebojácností a ostražitostí se čivava podobá malým teriérům. Vůči cizím lidem může být poněkud rezervovaná. Rozhodně s každým hned nekamarádí. K některým lidem je důvěřivější, k jiným dlouho ne. Nerada se nechává chovat v náručí cizími lidmi. Někdy může být opravdu odtažitá. Při zanedbané socializaci nebo příliš úzkostné a ochranitelské výchově se může stát nervózní a ustrašenou, případně agresivní. Pokud čivavu něco zarazí a přiměje k nepříjemnému rozpoložení, je potřeba ji hlasem dodat sebevědomí, ne ji brát na ruce a přehnaně uklidňovat.

Výcvik

Přestože se mohou tvářit, že neumí do pěti napočítat, opak je pravdou. Čivavy jsou neuvěřitelně bystré, velice rychle se učí. Dokážou pochopit nespočet povelů, stejně jako jejich velcí kolegové, a s trochou zkušeností výcvik zvládneme i vlastními silami. 

Od štěňátka tedy učíme základní poslušnost a poté můžeme přidávat další úkoly dle libosti. Ačkoliv čivava nemá fyzické dispozice pro vrcholový sport, na rekreační úrovni si ráda vyzkouší různé kynologické disciplíny - agility, flyball, frisbee nebo tanec se psem. S klasickým kynologickým výcvikem se u čivav příliš nesetkáváme, nicméně základní zkoušky ovladatelnosti (dle Národního zkušebního řádu) je zcela určitě v jejich silách složit.

Zdraví / nemoci

Průměrná délka života čivavy je 12-14 let, často se dožívají i podstatně vyššího věku. Obecně mívají čivavy dobré zdraví, zejména po té, co začali zodpovědní chovatelé bojovat proti nadměrné miniaturizaci plemene, která s sebou nese řadu zdravotních komplikací. Nejmenší dospělá čivava vážila pouhopouhých 539 gramů a dožila se osmi let.

Poměrně velké množství čivav má fontanelu. To znamená, že nemá na temeni srostlé lebeční kosti. Otevřené lebce – fontanele – se také někdy říká molera. Tento jev je běžně považován za genetický defekt, ale u čivav v rozumné velikosti je věcí běžnou a není pokládán za zdravotní problém. Fontanela je jedním ze znaků prokazujících nanismus, což znamená „trpasličí velikost“.

V mladším věku může jedince postihnout hypoglykemie způsobená velmi malou kapacitou žaludku a nerovnováhou mezi dodanou a spotřebovanou energií. Častěji se mohou objevit problémy s luxací čéšky nebo při výměně mléčných zubů za trvalé. To je pak nezřídka zapotřebí zásahu veterinárního lékaře. Také mívají problémy se zubním kamenem. Proto je vhodné se tomu přizpůsobit hned od štěněčího věku a podávat nejen vhodnou stravu, ale třeba i zuby čistit. I přes svou velikost mají většinou dobrý imunitní systém a nebývají často nemocné.

Čas od času se objeví tzv. modrá čivava. Je to rarita, ale zároveň onemocnění – jev zvaný „Blue–Dobermann–Syndrom“, při kterém ve věku zhruba jednoho roku vypadá tomuto postiženému jedinci veškerá srst a stane se „naháčem“. Odtud možná pochází názor, že byly kříženy s naháči, nebo že jejich prapředek je přímo Mexický naháč. Ovšem rozdílnost tvaru těla křížení s naháči nenahrává. Naopak.

Povinná a doporučená vyšetření

K uchovnění čivavy nejsou stanovena žádná povinná zdravotní vyšetření. Některé zdravotní aspekty se však řeší v rámci bonitačního řádu (závažnější stomatologické vady, silná luxace pately, alopecie atd.)

Doporučená vyšetření můžeme rozdělit na klinická a laboratorní. Z klinických vyšetření je určitě vhodná kontrola kolenních kloubů se zaměřením na luxaci pately (částečné nebo úplně vykloubení čéšky). Vyplatí se i u nechovných jedinců, protože včasná léčba stavu dokáže předejít komplikacím v podobě přetržení kolenních vazů či rozvoje artrózy. 

Především pro chovné jedince doporučuje laboratoř Genomia několik laboratorních vyšetření k odhalení geneticky vázaných onemocnění: 

- Vyšetření CDPA / CDDY (IVDD), zaměřené na identifikaci predispozic k degeneraci meziobratlových plotének.. Onemocnění se projevuje různě intenzivní bolestivostí a poruchami hybnosti a koordinace. V případě velkého výhřezu ploténky do páteřního kanálu může vést i k trvalému ochrnutí zvířete. Vzhledem ke komplexním (multifaktoriálním) příčinám onemocnění páteře však není možné tato onemocnění z chovu zcela eliminovat. 

- Epilepsie Lafora je dědičným typem epilepsie. Projevuje se řadou neurologických příznaků (záškuby, ataxie, poruchy vědomí), příznaky nastupují nejčastěji kolem 5. a 6. roku věku. Onemocnění je nevyléčitelné, postupem času se zhoršuje a vede k předčasnému úhynu (resp. obvykle k euthanasii, aby zvíře netrpělo).

Dále Genomia doporučuje genetické testy na onemocnění sítnice oka (PRA-prcd) a na maligní hypertermii. Maligní hypertermie je farmakogenetická choroba kosterního svalstva, při které dochází k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. Spouštěčem bývají anestetika, typicky při operačním zákroku. Může ohrozit na životě.

Péče

Vedle péče o srst, o které si podrobněji povíme níže, je důležité pravidelné zastřihování drápků. Čivavě dorůstají mimořádně rychle, kvůli nízké váze se navíc při pohybu dostatečně neobrušují. Přerostlé drápky stěžují chůzi, časem mohou vést i k deformitám prstů. 

Zvýšenou péči potřebují také oči. U malého psíka jsou velmi nízko nad zemí, navíc jsou velké a poměrně vystupující, a tedy náchylné k náletu prachu a dalších nečistot. Oči je zapotřebí kontrolovat a dle potřeby čistit. Přílišné slzení způsobuje hnědavé zbarvení srsti kolem očí.

Péče o srst

Dlouhosrstá čivava má mít srst jemnou, rovnou, popřípadě lehce zvlněnou s delšími třásněmi na uších, krku, vnitřní straně končetin a ocase, hustá podsada je nežádoucí. Dlouhá srst nemá tendence k plstnatění. Srst poměrně málo líná a koupat čivavu stačí jedenkrát za měsíc nebo šest týdnů.

Srst krátkosrsté čivavy by měla být hladká, dobře přiléhající, při přítomnosti podsady může být o něco delší na krku a ocase. Tato varianta je na údržbu velice nenáročná, není nutné časté vyčesávání ani koupání, vhodnou pomůckou je například gumový kartáč.

Krmení

Zvláštností čivav je délka střevního traktu. Mají zrychlený metabolismus, a proto potřebují častější venčení než jiní psi. To ovlivňuje i horší vstřebávání stravy. Nutně potřebuje kvalitní stravu, a to jak z důvodu zdraví, tak z důvodu její velikosti. U malých štěňat se může vyskytnout dokonce hypoglykémie, krmení mláďat tak vyžaduje zvýšenou pozornost. 

Výživa obecně bývá velmi diskutovaným tématem mezi chovateli napříč všemi rasami. Standardním základem by mělo být kvalitní suché krmivo - granule, obsahující všechny potřebné živiny ve správném poměru. V žádném případě na krmení nešetřete, i když vysoká cena není zárukou kvality, nápadně levné granule obsahovat kvalitní suroviny zkrátka nemohou, takový výrobce by obratem zkrachoval. 

Nejste-li si jisti volbou konkrétního produktu, konzultujte krmení se zkušeným chovatelem nebo u spolehlivého veterináře. Aspoň zpočátku je také vhodné pokračovat se stravou, jakou mělo štěně zavedeno u chovatele, nezapomeňte se proto patřičně informovat. Starší jedinci mohou být náchylní ke stomatologickým problémům, poté lze podávat granule předem namočené v teplé vodě nebo přejít na měkké krmivo (kapsičky atd.). Alternativou, u malých společenských plemen ne často využívanou, je i krmení metodou BARF - tedy podávání tepelně nezpracovaného jídla (maso, zelenina, některé rostliny a ovoce, kosti). 

Průměrné náklady na chov

Chov čivavy nebývá příliš finančně náročný. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. 

Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 100 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku. Čivavy jsou miniaturní plemeno, jejich spotřeba krmení je proto také maličká. Díky tomu jsou pro většinu chovatelů dobře finančně dostupné i superprémiové granule. Ryze orientační náklady na krmení se pohybují v rozmezí 200-500 Kč měsíčně, podle zvoleného produktu. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov čivav dva chovatelské kluby: 

Klub chovatelů čivav

Chihuahu klub ČR

Knihy o plemenu

Pro české chovatele právem zůstává stěžejní kniha MUDr. Jitky Pacltové, zakladatelky Klubu chovatelů čivav. 

Ze zahraničních knih doporučujeme publikaci Birgit Holler a Heike Schmidt-Röger nebo knížku od Barbary Andrews

Všechny tři zmíněné knihy vyšly pod názvem „Čivava“, pro orientaci je tedy vhodnější jméno autora či autorů.

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu nebo zbytečný papír pro snoby. Dle FCI je za čistokrevného považován jen takový pes, který má doložené 4 generace předků stejného plemene.

Máte také jistotu, že oba rodiče mají nejen průkaz původu, ale především byli uznáni jako chovní jedinci. Znamená to, že odpovídají svým exteriérem i povahou standardu plemene, navíc z jejich bonitačních záznamů můžete vyčíst jejich silné i slabé stránky a odhadnout tak pravděpodobné vlastnosti jejich potomků. V případě nejasností nebo dotazů se také můžete obrátit na jeden ze zastřešujících chovatelských klubů. Na rozdíl od množitele, chovatel čistokrevných čivav se neschová v anonymitě. Jeho vrhy jsou dohledatelné i mnoho let zpětně, zjistit lze i zkušenosti majitelů ostatních štěňat z jeho odchovů, případně zdravotní stav či výstavní úspěchy psů pocházejících z dané chovatelské stanice. I když i v čistokrevném chovu se občas vyskytne černá ovce, riziko pořízení zanedbaného či nemocného štěněte je nesrovnatelně menší. 

Chovné stanice

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena štěněte?

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte v rozmezí 10-25 tisíc korun. Hlouběji do peněženky sáhnete při pořízení potomků vyhlášených výstavních šampionů nebo štěňat ze zahraničních spojení. Větší sumu také obvykle zaplatíte za fenku než za psa, hodně se ale odvíjí od konkrétního chovatele. 

Chcete-li naopak ušetřit a nemáte výstavní a chovatelské ambice, můžete sehnat štěně s drobnou exteriérovou chybou (tvar a nesení ocasu, postavení uší atd.), která však nemá vliv na povahu a zdraví zvířete. Nižší kupní cenu také mívají zdraví přenašeči některého z dědičných onemocnění. Poměrně často jsou k dostání psi-samci s kryptorchismem (nesestouplé jedno nebo obě varlata). V tomto případě je ale potřeba časem provést kastraci, která může být o něco obtížnější a finančně náročnější, než už zdravých samců. Čivava s PP, ale bez předpokladů pro chov a výstavy se tak může prodávat i za 5-7000 Kč. 

Pro koho se čivava hodí?

Čivava je poměrně přizpůsobivý psík. Nesvědčí jí delší samota, proto se nehodí pro příliš časově vytížené majitele. Miluje celou svou lidskou smečku, proto jí nedělá problém, když se s ní doma vystřídá více lidí. Nerada je ale příliš dlouho sama, ani psí kamarád jí lidskou společnost nenahradí. 

Čivava je veselým společníkem pro starší lidi či osamělé lidi, hodí se ale i do rodin, nejlépe již s odrostlejšími dětmi (školáci), které dokáží dát pejskovi patřičný prostor a neublíží mu nevhodnou manipulací. 

Jak bylo řečeno, samota čivavám nesvědčí, ovšem máte-li možnost brát ji s sebou do práce, nemá problém prospat většinu pracovní doby pod vaším stolem a nedomáhá se pozornosti. 

Kde bude spokojená?

V žádném případě to není pes vhodný do kotce, ani k celoročnímu ubytování na zahradě. Naštěstí, už vzhledem k její velikosti, asi nebude moc lidí, kteří by o takovém ubytování pro čivavu uvažovali.

Spokojená bude v městském bytě i na venkově v domku se zahradou. Výhodou pramenící z její malé velikosti je, že se může naučit používat kočičí dvířka a chodit tak na zahradu podle libosti. Dbejte však na to, aby zahrada byla řádně oplocená a nenacházely se na ní nebezpečné předměty a jiné nástrahy (přístupný bazén, jedovaté látky atd.).

Jak se čivava snáší s ostatními zvířaty?

Navzdory dlouholetému společenskému využití a miniaturnímu vzrůstu si čivava uchovala základní lovecké pudy. Ne že by se úprkem pouštěla za zvěří v lese, ale činnosti, které se zakládají na loveckém pudu, dělá s nadšením. Některé rády loví myši, jiné běhají s míčkem nebo honí třepetající se hadr. Rády honí a dokonce i žerou brouky či jiný hmyz. 

Při kontaktu s drobnými hlodavci je tedy na místě opatrnost, na zakrslého králíčka si pravděpodobně netroufne, přesto není vhodné nechávat je spolu bez dozoru. Myslete také na to, aby naopak čivavě nehrozilo nebezpečí od jiného zvířete.

Jak se snáší s jinými psy?

Dobře socializované čivavě nedělá kontakt se psy problém. Někdy je trochu tvrdohlavá a přehnaně sebejistá, což dává najevo hlavně v přítomnosti velkých psů. Když na nás zavrčí velký pes, je nám jasné, co tím myslí, a my se podle toho zachováme. Ale zavrčí-li čivava, to malé pískle, člověka snad ani nenapadne se bát. A přitom je to pes jako každý jiný. Podvědomě se však s ohledem na její velikost k ní chováme jinak. 

Miluje společnost ostatních čivav, případně podobně drobných psíků. Psi rádi všechno a všude přeznačkovávají, fenky zase potřebují znát přesné své místo ve smečce. I když si hraje ráda s ostatními psy, opravdu bychom měli hledět na velikost kamaráda, který většinou nebude brát ohledy na váhovou kategorii naší čivavy.

Jaké jsou vhodné aktivity pro čivavu?

Čivavy jsou aktivní a hravé, nemají však předpoklady pro vrcholový sport. Zdravá čivava bez problémů zvládá udržet krok na běžných rodinných výletech, nepohrdne ani kratším během. Cyklistům nebo běžkařům už ale v tempu nestačí. 

Na rekreační úrovní se můžete věnovat celé řadě sportů, od agility přes flyball až po tanec se psem. Stále oblíbenější jsou i nejrůznější hlavolamy pro psy, které rozvíjejí motoriku, čich a kognitivní schopnosti psa. 

Jak sehnat štěně?

Ujasněte si, co přesně od psa očekáváte - chcete čistě rodinného kamaráda nebo máte výstavní a chovatelské ambice? Podle toho také vybírejte chovatelskou stanici a konkrétní štěně. Využít můžete také seznam chovatelských stanic na našem webu

Zejména při spojení výstavních šampionů nebo při krytí importovaným jedincem se může stát, že si někteří zájemci rezervují štěně dokonce před jejich narozením. Mnoho štěňat také bývá zamluveno i krátce po narození, kdy ještě nejsou připravená k odběru. Čivavy navíc mají málopočetné vrhy (obvykle ne více než 3 štěňata, raritou není ani jedináček). Chovatele proto kontaktujte včas. 

Proč chtít psa s PP?

- Zmenšíte riziko, že koupíte nemocného jedince.

- Máte vysokou pravděpodobnost, vaše čivava bude povahou i exteriérem typickým představitelem plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.

- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách. Bohužel, čivava je kvůli své oblibě častým plemenem zneužívaným množiteli.

Druhy/varianty čivav?

Čivava existuje ve dvou variantách srsti, přičemž dlouhosrstých je přibližně dvakrát více. Uznán je jeden velikostní ráz a pestrá paleta barevných variant.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Čivavy mají málopočetné vrhy, obvykle ne více než 3 štěňata od jedné feny. Nabízí-li chovatel více štěňat údajně od jedné matky, je to důvod ke zbystření. Početnější vrhy sice nejsou vyloučené, v kombinaci s dalšími varovnými signály to však může naznačovat množitele. Bohužel, i v chovech s PP lze podvádět - uchovněná fena porodí ve skutečnosti třeba dvě štěňata, ale papírově se jich narodí více (ve skutečnosti od jiné matky). V době povinného čipování a dostupných genetických testů je však možné tyto praktiky snáze odhalit

- Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nepřistupujte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.

- Čivava patří mezi množiteli často zneužívaná plemena, buďte proto obezřetní a při jakýchkoliv pochybnostech se neváhejte obrátit na jeden ze zastřešujících chovatelských klubů

Vhodné jméno pro čivavu?

Svým zevnějškem si čivava říká o jména ladící s malým, roztomilým společníkem (Lucky, Pinkie, Mimi). Někteří majitelé si zase rádi zažertují a schválně volí jméno kontrastní (Rambo, Rocky). 

Štěně s průkazem původu přichází z chovné stanice již s přiděleným jménem, pod kterým je registrované. To však samozřejmě nemusíte používat a můžete si vybrat jiné, podle svého vkusu. Někteří chovatelé umožňují nadcházejícím majitelům i volbu oficiálního jména. Je však nutná brzká závazná rezervace štěněte a bývá dané počáteční písmeno (vrh A, vrh F atd.). 

Hledáte-li inspiraci, můžete také zalistovat v psím kalendáři.

Jaké jsou vhodné doplňky pro čivavu?

Vzhledem k drobné konstituci čivavy je vhodné vyměnit obojek za hrudní postroj, který nezatěžuje krční páteř a snižuje tak riziko jejího onemocnění či zranění. Postroj by měl čivavě dobře sedět, především pak nesmí omezovat ramenní klouby v pohybu.

Na delší výlety nebo pro staršího psa pak oceníte i tašku či přepravku určenou k nošení na zádech nebo přes rameno. 

Velmi vhodná je i řádně zajištěná přepravka do auta případně speciální postroj. Přepravování psa volně na sedadle či dokonce na klíně spolujezdce může být nebezpečné pro zvíře i posádku vozidla. 

Oblečky pro čivavu?

Jakožto miniaturní plemeno je čivava citlivá na chlad a vlhko. V zimě proto oceníte vhodný obleček. Ten by měl v prvé řadě chránit před větrem a vodou, roztomilé pletené svetříky proto nejsou vhodné. Nemůžete-li jim odolat, volte aspoň ty s tkanou podšívkou a používejte je pouze v suchém prostředí.

Obleček musí psovi dobře sedět, krýt hrudní koš, většinu břicha a sahat až přes kořen ocasu. Zároveň nesmí omezovat v pohybu a samozřejmě musí umožňovat komfortní a hygienické vyprazdňování. Je-li chladno, nikdy, ani v sebelepším oblečku, psa nenechávejte venku příliš dlouho a zvláště ne jen tak postávat. 

Základním opatřením vždy zůstávají častější krátké procházky ve svižném tempu, stará nebo nemocná zvířata klidně venčíme pouze na nezbytné vyprázdnění. 

Zajímavosti o čivavách?

Jestli je to správně – „ta“ čivava nebo „ten“ čivava, dosud nikdo nedokázal zdůvodnit a striktně určit. A tak se (i celosvětově) používá to, co se komu lépe vyslovuje. Je pravdou, že v ČR se více používá ženský rod a jinde ve světě rod mužský.

Čivavy rády spí pod dekou nebo pod polštářem. Mají rády kolem sebe nějaké textilie. Není to však většinou proto, že by jim byla zima. Když se třesou, tak vzrušením nebo nervozitou. 

Odlišnosti od podobných plemen?

Čivava je prakticky nezaměnitelné plemeno. Zvláště dlouhosrstá forma trochu připomíná výše zmíněné papillony nebo některá orientální společenská plemena, její skutečně miniaturní velikost a tvar hlavy však téměř vylučují její záměnu.

Články - Čivava

I. Historie a původ čivavy
Dr. T. Makowetzová

I. Historie a původ čivavy

I. Historie a původ čivavy

 Před domestikací byly čivavy nejspíše divokými psy, kteří obývaly brlohy v zemi. I dnes mohou majitelé čivav po......

Čivava
Renata Skopalová

Čivava

Čivava

Mnoho lidí ví, že Čivava je malý společenský pes, ale neví, že čivava je nejmenší pes na světe. Dle standardu váží v dospělosti 1-3 kg. Nejčastěji se...

Čivavinka
Zdena Kučerová

Čivavinka

Čivavinka

Už je to rok, co k nám přišla malinká veselá psí holčička s očima jako korálky. Vešla se tak akorát do dvou spojených dlaní. Teď už je to psí slečna,...

Čivava

Čivava

Čivava

Vyznat se v historii čivavy je velice složité, neboť nelze zjistit, co z kdy publikovaných písemností je fakt a co smyšlenka. Její historie je opředen...