Čivava

Čivava
Čivava
Čivava
Čivava
FCI Skupina IX - Plemena společenská, Sekce 6 - Čivavy, Číslo standardu FCI: 218
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Mexiko
Kohoutková výška 15-23 cm
Hmotnost v dospělosti 1,5-3 kg
Věk 12-14 let
Typ srsti krátká nebo středně dlouhá
Náročnost na výchovu střední
Povaha temperamentní, odvážná, čilá, oddaná

Čivava je malý, podsaditý pejsek s charakteristickou jablkovitou hlavou se vzpřímenýma ušima, velkýma plnýma očima a zřídkakdy váží více než 2,5 kilogramu. Kromě této generalizace je čivava jedním z nejvariabilnějších plemen – jsou baculaté i štíhlé, dlouhosrsté i krátkosrsté, hlučné i téměř němé, vyskytují se ve všech možných zbarveních a každá má svoji jedinečnou a osobnost.

Pro svůj obrovský temperament a drobný vzrůst se stává stále oblíbenější po celém světě.

Historie

Historie plemene je zahalena rouškou tajemství a teorií o vzniku plemene je hned několik. Nejrozšířenější je ta o divokém psíku Tečičim žijícím v zemních brlozích, oblíbeným společníkem kmene Toltéků na území dnešního Mexika – konkrétně jeho státu Chihuahua. Tečiči byl ale o něco větší, zavalitější a vzhledem se podobal spíše mexickému naháčovi. Dle posledních poznatků nebyl Tečiči jen společník a pomocník při lovu, ale také byl využíván při náboženských rituálech a v neposlední řadě sloužil i jako obživa Indiánů.

Další teorie říká, že je čivava potomkem evropských psů, kteří se do Ameriky dostali s tehdejšími kolonizátory. Předchůdcem čivavy by tedy byl pravděpodobně trpasličí španěl s výrazně osrstěnými boltci, kterého jinak známe pod jménem Papillon.

Poslední teorie tvrdí příbuznost čivav s asijskými plemeny (ši-tzu, pekinéz) a jejich původ z Číny. Odtamtud se prý dostali s obchodníky plujícími do Acapulka a jiných přístavů na pacifickém pobřeží Mexika před otevřením Panamského kanálu.

Žádná z teorií nebyla doposud jednoznačně potvrzena, pravdou zůstává, že za další rozšíření čivav může především příval turistů do Mexika na přelomu našeho století. Ti si psíky vozili domů jako živé suvenýry. Pozůstatky čivav byly nacházeny již z doby 1300 a 500 let př. n. l., přesto mezinárodní kynologická organizace FCI uznala standard plemene až v roce 1942.

Povaha

Čivavy jsou přes svou muší váhu známé jako velmi obranářské a houževnaté. Mnohokrát je můžeme spatřit, jak neotálí vystoupit i proti několikanásobně většímu protivníkovi.

Jsou velice inteligentní, a pokud věnujeme dostatek času správné, neústupné, ale laskavé výchově, čivava se nám stane skvělým kamarádem a pomocníkem ovládajícím nespočet povelů, ochotným se učit i v pokročilejším věku. V posledních letech je lze častokrát vidět i jako úspěšné canisterapeuty.

Ve vztahu ke svému okolí jsou poměrně majetnické, svého páníčka a jeho rodinu pronásledují na každém kroku. Při dostatečné socializaci skvěle vychází i s dalšími zvířaty v domácnosti. Vyznačují se hravostí a bystrostí, ale jelikož jsou limitované svým vzrůstem, jsou vhodné pouze do domácností s již odrostlejšími členy.

Výcvik

Jejich roztomilý vzhled plyšové hračky nezkušené chovatele častokrát svádí k podceňování socializace a vhodného výcviku. Špatně vychovaní jedinci se poté mohou projevovat poměrně agresivně, nebo naopak bojácně a zakřiknutě.

Přestože se mohou tvářit, že neumí do pěti napočítat, opak je pravdou. Čivavy jsou neuvěřitelně bystré, velice rychle se učí. Dokážou pochopit nespočet povelů, stejně jako jejich velcí kolegové, a s trochou zkušeností výcvik zvládneme i vlastními silami. Od štěňátka tedy učíme základní poslušnost a poté můžeme přidávat další úkoly dle libosti.

Krmení

Výživa obecně bývá velmi diskutovaným tématem mezi chovateli napříč všemi rasami. Čivavy jsou ohledně krmiva poměrně vybíravé, ale díky jejich konstituci můžeme volit z bohaté nabídky suchých i mokrých krmiv, popřípadě lze zvážit i metodu BARF.

Standardním základem by mělo být kvalitní suché krmivo – granule obsahující všechny potřebné živiny ve správném poměru – a dodržování dávkování, které je uvedeno na obalu. Starší jedinci mohou být náchylní ke stomatologickým problémům, poté lze podávat granule předem namočené v teplé vodě. 

Srst a péče

Původní standard plemene čivava byl krátkosrstý, v dnešní době je však uznána i dlouhosrstá varianta, přičemž je u obou typů uznáno jakékoliv zbarvení s výjimkou grošování (merle).

Srst krátkosrsté čivavy by měla být hladká, dobře přiléhající, při přítomnosti podsady může být o něco delší na krku a ocase. Tato varianta je na údržbu velice nenáročná, není nutné časté vyčesávání ani koupání, vhodnou pomůckou je například gumový kartáč.

Dlouhosrstá čivava má mít srst jemnou, rovnou, popřípadě lehce zvlněnou s delšími třásněmi na uších, krku, vnitřní straně končetin a ocase, hustá podsada je nežádoucí. Dlouhá srst samozřejmě vyžaduje o něco komplikovanější péči v podobě pravidelného vyčesávání a koupání.

Zdraví

Průměrná délka života čivavy je 12–14 let, ale v mnoha případech se dožívají nadprůměrně vysokého věku. Čivava je plemeno, které obecně disponuje dobrým zdravím, nicméně některá onemocnění se mohou u ní objevit v hojnější míře. Tenké, křehké končetiny jsou náchylné na vnější poranění a mezi nejčastěji zaznamenaná onemocnění čivav patří luxace pately. Někdy představuje jediné řešení chirurgický zákrok. V mladším věku může jedince postihnout hypoglykemie způsobená velmi malou kapacitou žaludku a nerovnováhou mezi dodanou a spotřebovanou energií. K dalším zdravotním problémům, které se u čivavy vyskytují častěji, patří zubní kámen, obezita, kožní choroby či hydrocefalus.