Srbský honič

Zeda Potkozarska, Světový vítěz Poznaň 2006 – typický představitel plemene.
Psi z chovatelské stanice Popův keř
Srbský honič, foto: Kateřina Dobrovská, Rostislav Soja
Srbský honič, foto: Kateřina Dobrovská, Rostislav Soja
FCI Skupina VI - Honiči a barváři, Sekce - 1.2. Střední honiči, Číslo standardu FCI: 150
Alternativní názvy plemene Balkánský honič
Velikostní zařazení Střední plemena
Země původu Srbsko a Černá Hora
Kohoutková výška 44-56 cm
Hmotnost v dospělosti 20-25 kg
Věk 12-14 let
Typ srsti krátká, rovná
Náročnost na výchovu střední
Povaha aktivní, pracovitá, ovladatelná

Srbský honič je starobylé lovecké plemeno, které se formovalo na Balkánském poloostrově. Jeho pravděpodobnými předky byli turečtí honiči, kteří se křížili s domácími balkánskými plemeny. Nejstarší písemná zmínka o balkánském (srbském) honiči pochází z roku 1905, o devatenáct let později byl vytvořen první standard a roku 1940 plemeno uznala FCI. Po druhé světové válce byl od srbského honiče postupně vyčleněn jugoslávský trikolorní honič a roku 1996 byl změněn oficiální název z balkánského honiče na srbského. 

Balkánec je dobře osvalený, hbitý pes střední velikosti, houževnatý a energický. K lidem má dobrý vztah a je poměrně snadno cvičitelný. Je však třeba mít na paměti jeho rozvinutý lovecký pud a vysokou potřebu pohybu a zaměstnání. 

Jediným povolením zbarvením je rezavý až červený základ s černým pláštěm či sedlem, černá barva by měla dosahovat až na uši. Přípustná je malá bílá skvrnka na hrudi. 

Chovatelské stanice

Žádné chovatelské stanice nejsou u tohoto plemena k dispozici