Český strakatý pes

O plemenu

„Strakáč“ je středně velký tříbarevný pes na první pohled připomínající spíše voříška. Má vyváženou, spíše lehčí konstituci mírně obdélníkového tělesného rámce (délka trupu představuje 110-120 % výšky v kohoutku). Nežádoucí je jak příliš slabá konstituce, tak naopak nadměrná lymfatičnost či hrubost.  

Hlava je suchá, mírně klínovitá s klopenýma ušima. U fen má být celkový dojem výrazně jemnější než u psů. 

Historie

Český strakatý pes má  pohnutou historii. V 50. letech 20. století  byl vyšlechtěn známým kynologem Františkem Horákem namísto bíglů, kteří sloužili laboratorním účelům na západě. Do té doby používal Fyziologický ústav Československé akademie věd k pokusům křížence, jejichž původ, zdravotní stav i rodové predispozice se významně lišily a docházelo tak ke zkreslování vývodů z pozorování a experimentů. F. Horák tedy započal se šlechtěním psa střední velikosti, nenáročného na péči, s dobrou plodností a v neposlední řadě také s klidnou a nekonfliktní povahou.  

Úplně první chovný pár tvořili dva jedinci neznámého původu – fena se podobala německému ovčákovi a pes zase nesl rysy hladkosrstého foxteriéra. Ve třetí generaci byl k jejich potomkům přikřížen ještě německý krátkosrstý ohař. Během šlechtitelské práce byli použiti také německý ovčák, bulteriér nebo pointr, štěňata z tohoto spojení ale nakonec nebyla do chovu zařazena.  

Roku 1960 bylo plemeno registrováno pod názvem Horákův laboratorní pes, díky jeho neveselému údělu však zůstalo veřejnosti téměř neznámé. Teprve o dvacet let později, když přestali být tito psi využíváni pro výzkum, byla dosud žijící zvířata předána chovatelské veřejnosti a vžil se nový název český strakatý pes. 

Povaha

Vzhledem k jeho původní úloze se od začátku v chovu dbalo zejména na mírnou povahu zcela prostou agresivního chování a na snášenlivost k ostatním psům. Strakáč je tedy velmi přizpůsobivý, nevyhledává konflikty ani s lidmi, ani s jinými psy. Pokud je s nimi seznámen ideálně v útlém mládí, výborně se snáší i se zvířaty ostatních druhů.  

Má rád lidskou společnost, dokáže udržet krok se sportovním nadšencem, stejně jako se přizpůsobit poklidnějšímu životnímu tempu starších lidí.  

K dětem je přátelský a tolerantní. I když žádného psa nedoporučujeme nechávat s dětmi bez dozoru, strakáč patří mezi plemena, u kterých je riziko útoku na dítě velmi nízké.  

Výcvik

Díky mírné a snadno cvičitelné povaze lze českého strakatého psa doporučit i začínajícím chovatelům. Ačkoliv nevyžaduje příliš intenzivní pohybovou aktivitu, bude spokojenější s majitelem, který podniká aspoň pravidelné vycházky do přírody.  

Je dobře tvárný a snadno se učí, nemívá problém s motivací. Při klidném a laskavém přístupu dokáže obstát nejen v mnoha sportovních odvětvích, ale i na zkouškách poslušnosti. 

Zdraví / nemoci

Jedním z onemocnění, které se na českém strakatém psu zkoumalo, je epilepsie. Bohužel, dispozice k tomuto neurologickému onemocnění se proto u psů objevují ve zvýšené míře dodnes, podobně je tomu s vrozenou chudozubostí.  

Jinak je to plemeno vcelku zdravé, v dobré kondici se dožívá středního až vyššího věku. 

Krmení

Český strakatý pes patří mezi nenáročné strávníky, dokáže přežít i na méně kvalitní stravě a jednorázové dietní chyby obvykle přejde bez výrazných zažívacích potíží. To však neznamená, že je v pořádku krmit ho zbytky z kuchyně, i když tento spartánský způsob výživy toleruje lépe než jiná plemena.  

Z průmyslově vyráběných krmiv je dobré držet se značek střední a vyšší kvality, „lahůdky“ ze supermarketů v ceně  kolem 200 Kč za 10 kg nejsou vhodné pro žádného psa, i když líbivé reklamy tvrdí opak. 

Chovatelské stanice

• Z Veverského podhradí
• Z Akátového hájku
• Bonasa Sorbus