Bulteriér

Sháníte bulteriéra nebo máte štěňata bulteriéra na prodej?

Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Bulteriér v pullingovém postroji. Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Štěňata bulteriéra. Foto: Shutterstock
Štěně bulteriéra. Foto: Shutterstock
Srovnání velikosti standardního a miniaturního bulteriéra. Foto: Shutterstock

Základní informace

FCI Skupina III - Teriéři, Sekce – 3. Teriéři typu bull, Číslo standardu FCI: 11
Velikostní zařazení Střední až velká plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška u standardního bulteriéra obvykle 45-50 cm, u miniaturního do 35,5 cm
Hmotnost v dospělosti obvykle standardní 25-32 kg, miniaturní 10-16 kg (standard však neuvádí)
Věk 10-13 let
Typ srsti krátká, rovná
Náročnost na výchovu střední
Povaha sebevědomá, vyrovnaná, přátelská
Orientační cena štěněte s PP 20-30 000 Kč (standardní bulteriér)

Charakteristika plemene

Velikost Střední (Hodnocení 3/5)
Nároky na pohyb Spíše vyšší (Hodnocení 4/5)
Cvičitelnost Střední (Hodnocení 3/5)
Vhodný pro Středně pokročilého chovatele (Hodnocení 3/5)
Množství chlupů v domácnosti Střední (Hodnocení 3/5)
Péče o srst Nenáročná (Hodnocení 2/5)
Vztah k dětem Spíše pozitivní (Hodnocení 4/5)
Zdravotní problémy Průměrné (Hodnocení 3/5)
Finanční náročnost Střední (Hodnocení 3/5)
Schopnost být sám Střední (Hodnocení 3/5)
Inteligence Průměrná (Hodnocení 3/5)
Lovecký pud Průměrný (Hodnocení 3/5)
Jaký je hlídač Ohlásí návštěvu (Hodnocení 2/5)

O plemenu

Bulteriéra snadno rozezná i naprostý laik, díky jeho charakteristickému profilu – klenutý čenich bez stopu, tzv. klabonos. Podobným tvarem hlavy se pyšní například starokladrubští koně, ale v psí říši jde v takto výrazné podobě o unikát. 

Někomu se „bullík“ zdá legrační, v jiném člověku zase vzbuzuje obavy. A pak je tu třetí kategorie - lidé, kteří toto plemeno milují a prohlašují, že jiného psa si už neumí ani představit - bulteriér je zkrátka jedinečný. 

Přednosti a nevýhody

Takto specifické plemeno má své milovníky i odpůrce. Jen málo lidí na něj nemá vyhraněný názor. Jeho kladnou stránkou je vyrovnaná povaha, kterou jen tak něco nevyvede z míry. Jako nevýhodu mohou mnozí vnímat jeho tvrdohlavost a potřebu určité nezávislosti. Nepatří mezi snadno cvičitelná a ovladatelná plemena

Historie

Bulteriér, jak sám název napovídá, vznikl za přispění teriérů a buldoků. Až do 19. století byl pojem „teriér“ společný pro všechny psy, kteří se používali zejména k lovu krys a byli velmi ostří. Buldoci byli psi obratní, vytrvalí a pracovití a jejich tělo bylo mohutné, zavalité a lebka široká s velkou silou v čelistech. Vskutku mnohá plemena před více než 100 lety povětšinou vypadala jinak, než jak je pod jednotlivými názvy vidíme dnes. Za pramáti bulteriérů je považována velká bílá fena teriéra a za praotce statný buldok střední velikosti.

Buldok a teriér

Buldoci a statní kříženci buldoků a teriérů byli používáni v arénách k bojům s ostatními zvířaty, jako například medvědy či býky. Poměrně brzy se ukázalo, že lepší pro boj s jakýmikoliv zvířaty jsou kříženci buldoků a teriérů, kteří byli často k vidění také při lovu krys v arénách. Později se zejména pro sázkaře staly populárními psí zápasy, tedy zápasy psů mezi sebou. První zákaz zápasů psů s ostatními zvířaty (včetně psů) v Anglii byl vyhlášen v roce 1835. Přesto psí zápasy víceméně tajně probíhaly dál. Chovatelé chtěli lepší a lepší bojechtivé psy se silným skusem a nezdolnou odvahou. Dobří bojovní psi pro ně často byli jedinou obživou. Po celé 19. století platili za nejkousavější a nejbojovnější psi s označením bulteriéři (bull a terrier). Ovšem kříženci buldoků a teriérů se nepoužívali jen v arénách, ale nacházeli i další uplatnění. Nezřídka se v 19. století používali také na lov jezevců a divokých prasat

Velké množství „Bull and Terrier“ bylo v různé barevné kombinaci, včetně jednobarevných, plavých s černou maskou i žíhaných, vše často včetně bílých znaků. Vlastně barvy, jaké známe u bulteriérů i dnes. Dlouho se ve 20. století tradovalo, že bílý bulteriér byl vyšlechtěn J. Hinksem koncem 19. století. Později se však ukázalo, že bílí bulteriéři jsou na Zemi stejně dlouho jako barevní a Hinks je pouze zušlechtil a jejich počet výrazně znásobil, nikoli vyšlechtil v bílé barvě. První popisy bílých bulteriérů v tiskovinách pocházejí z dvacátých let 19. století. Zde se píše, že zbarvení bulteriérů je bílé, černé, světlé a strakaté.

Období Hinkse

Kříženci buldoků a teriérů velmi rychle získávali na popularitě. Tím také automaticky bylo hodně chovatelů, kteří se snažili o chov těch nejlepších psů. Zpočátku se chovalo na výkon – ostrost v arénách. Exteriér se moc neřešil, protože na ten se nevsázely velké peníze. Ovšem jinak tomu bylo s příchodem prvních výstav. Chovatelé již nebyli tak jednostranně zaměření a kupující chtěli víc a víc. První bulteriéři se na výstavě objevili již v roce 1862 díky Jamesi Hinksovi (1829–1879) z Birminghamu. Byl to nejen skvělý a chytrý chovatel, ale i obchodník. S chovem psů začal kolem 50. let 19. století. I on se snažil z křížení buldoků, teriérů, jejich kříženců, ale i dalších plemen získat „dobře prodejná štěňata“. Aby byla dobře prodejná, musela mít potenciál pracovitosti, ostrosti, bojechtivosti, ale také se musela líbit. A James Hinks na to měl cit. Bohužel nepatřil mezi chovatele puntičkáře, kteří si vše zaznamenávali, a tak o jeho především začínající chovatelské práci nic moc nevíme. Mnohé informace o jeho chovu se zakládají na úvahách. A tak se někteří kynologičtí historici domnívají, že do svého chovu pokusně pustil i mnohá plemena jiných ras, jako je dalmatin, foxhound, greyhound, pointr a další. Ovšem zda je to skutečně pravda nebo ne, anebo zda opravdu některá tato plemena zasáhla do jeho chovu, ale jejich potomci třeba již nebyli dál v chovu využíváni, se zřejmě nikdy nedozvíme. To, že mnohá tato plemena měl ve svém velkém psinci, ještě nedokazuje, že je použil při zdokonalování bull and teriéra (bulteriéra). Je pravda, že Hinks běžně ponechával naživu třeba i jen jedno či dvě štěňata, která splňovala jeho představu. Není také vyloučeno, že utrácel celé vrhy.

Je třeba překvapující, kolik lidí a jak dlouho bylo přesvědčeno, že vejčitý (klabonosý) tvar hlavy přinesl do chovu barzoj. To je však při pohledu na bulteriéra nesmysl, neboť by musel zanechat i jiné znaky, nejen určitý klabonos. Proto je pravděpodobnější, že tvaru hlavy specifického zejména pro bulteriéra se podařilo dosáhnout pouze díky selekci.

A právě James Hinks jako první vypracoval v roce 1850 standard plemene. Záhy se upnul na bíle zbarvené teriéry, ale dlouho se mu příliš nedařilo. Ve vrzích se mnohem častěji objevovali barevní jedinci. Až když sáhl po příbuzenské plemenitbě, začal dosahovat kýžených výsledků. Za nejvýraznější psí osobnosti v jeho chovu jsou považováni zejména fena Puss a pes Old Madman. Ovšem nutno podotknout, že Hinks dal mnohým fenám ve svém chovu jméno Puss. Puss, které se později začalo říkat Old Puss, se narodila v roce 1861 a byla vynikající jak po exteriérové, tak po pracovní, resp. bojové stránce.

S Puss a Jamesem Hinksem se traduje jedna historka: Rivalové Hinksova chovu veřejně vystoupili proti jeho psům a začali tvrdit, že na co takoví pěkní psi, když jim chybí potřebná bojovnost. Hinks, přesvědčen o kvalitách svého chovu, však nabídl sázku. Vsadil se o bednu šampaňského a 5 liber (což na tu dobu byla vysoká částka), že jeho bílá exteriérově úspěšná Puss porazí libovolného bulteriéra starého typu, kterého vyberou. Proti Puss vážící 18 kg byl do ringu postaven 27 kg vážící bulteriér „starého bojového typu“. Zápas trval 30 minut a vítězně z ringu odešla Puss. A aby toho nebylo málo, pár hodin nato nastoupila do výstavního kruhu, kde také vyhrála první cenu.

Bulteriérům z chovu Hinkse se říkalo Hinksovi psi, Hinksovi bulteriéři anebo bílí kavalíři. Hinksovi psi, kteří udávali směr chovu, však měli ještě teriéří hlavy. Do módy šlo bílé zbarvení srsti a barevní jedinci byli zatlačeni daleko do pozadí. Na přelomu 19. a 20. století byl nejvýznamnějším chovným psem Streatham Monarch. Stal se vítězem mnohých výstav a nikdy nebyl poražen. Dalším vynikajícím psem stejné éry byl Bloomsburry King. Oba byli, jak jinak, bílé barvy. Hinksovým následovníkem byl jeho syn James Hinks II. I on dál choval bulteriéry.

Není bulteriér jako bulteriér

Paralelně s bulteriéry byli chováni i stafordšírští bulteriéři. Ti byli převážně barevní. Bílí byli spíše výjimečně. Bohužel chovatelé stafordšírských bulteriérů, kteří se tehdy chovali jen jako psi k boji, měli tendence křížit své psy s bulteriéry (anglickými). To však znamenalo nenápadné srovnání obou typů v jeden. To se ale nelíbilo zejména chovatelům a vedení klubu bulteriérů. Proto se tomu snažili zabránit nařízením, že bílý bulteriér nesmí být křížen s barevným bulteriérem. Předpokládalo se tedy, že se vyhnou křížení se stafordšírským bulteriérem. Kdo by snad tento zákaz porušil, byl by bez milosti vyloučen z chovatelského klubu, čímž by mu byl znemožněn chov. Došlo to tak daleko, že se někteří chovatelé snažili prosadit, aby bulteriéři byli chováni pouze v bílé barvě srsti a barevní jedinci ať jsou stafordšírští. Přestože čistě bílí psi byli ve velké oblibě a byly velké tlaky na povolení chovu pouze tohoto „čistého“ zbarvení, díky vynikajícímu bulteriérovi Young Victorovi, který měl hodně zbarvenou hlavu a znaky na hlavě přenášel na mnohé své potomky, byli zachováni i bulteriéři jiných barev. Dokonce byla na výstavě vyhlášena třída zvlášť pro bíle zbarvené bulteriéry a bulteriéry jiné barvy srsti.

Naštěstí se našli i chovatelé, kteří naopak chtěli vyzdvihnout dobré vlastnosti i exteriér barevných bulteriérů naroveň bílých. Nejvýraznější osobností v tomto směru byla Montague Johnstoneová, která se ve své chovatelské stanici „Romany“ zaměřovala právě na barevné bulteriéry. První chovatelský klub s názvem Bull Terrier Club pro toto plemeno, pod jehož záštitou byl vypravován i první oficiální standard, vznikl už v roce 1887. Ve stejném roce bylo na první výstavě ve Stuttgartu předvedeno na dvanáct bulteriérů.

Nekupírovat! A co teď?

I když se nám to dnes může zdát překvapující, problémy bulteriérům nadělaly i ušní boltce. Totiž velmi dlouho, vlastně od počátku jejich existence, jim byly kupírovány uši. Na velikosti nezáleželo, hlavně musely být stojaté. Vyskytovalo se však čím dál více jedinců s přirozeně stojatými ušními boltci. Ani se moc nehledělo na dokonalost stojatých uší. Vždyť například již zmiňovaný významný plemeník Streatham Monarch měl konce špiček uší zahnuté – klopené dolů.

Ovšem časem začali být někteří chovatelé a veřejnost přesvědčeni, že kupírování uší způsobuje hluchotu. Vůbec je nenapadlo, že hluchota může mít úplně jiné kořeny. V roce 1895 přišel od Kennel Clubu zákaz ohledně kupírace uší. Impulzem bylo přání prince z Walesu (krále Edvarda VII.). Protože však mnohým bulteriérům pak uši visely dolů, někteří chovatelé od chovu tohoto plemene upustili, neboť takový bulteriér pro ně už nebyl bulteriérem. Přesto mnozí chovatelé vytrvali a snažili se chovat psy s co nejmenšími ušními boltci, aby získali stojaté ucho. Nebylo to zrovna jednoduché, ale určitá benevolence poměrně dlouhou dobu existovala. Až od roku 1930 začali být uznáváni jen psi s přirozeně stojatýma ušima.

Rozvíjející se chov bulteriéra

První náznaky „klabonosu“ (downface = úklon lebky) přinesl zřejmě až chovatel W. J. Tuck, jehož pes Lord Gladiator (nar. 1917) vykazoval takový specifický tvar hlavy jako jeden z prvních. I když se náznak hlavy vejčitého tvaru objevoval u více jedinců, tento pes je považován za průkopníka ve změně tvaru lebky.

Emil Hauck (1879–1972) byl dlouho přesvědčen, že změna tvaru lebky a směr cesty, kterou se angličtí chovatelé se svými bulteriéry vydali, přináší jen velkou řadu deformací, genetických nemocí a vad. Velmi rozšířená byla hluchota, jako následek příbuzenské plemenitby a způsobu chovu. Proto E. Hauck odmítal anglický standard bulteriéra a chtěl vytvořit jiný typ, jiného bulteriéra. Vytvořit „jiného“ bulteriéra však již nebylo možné. Proto se až do své smrti vehementně snažil udržet alespoň „kontinentální typ“ bulteriéra. E. Hauck byl velkou kynologickou ikonou v chovu bulteriéra a udával směr.

Po velkém mnohaletém boomu s bílými bulteriéry se stal přelomovým rok 1931, kdy se poprvé v historii stal šampionem barevný bulteriér. To se však nelíbilo mnohým chovatelům a rivalitu a nesouhlas dávali velmi hlasitě a různými protesty najevo. Vše se zklidnilo až po roce 1950, kdy bylo odsouhlaseno a povoleno chovat bílé bulteriéry pocházející od barevných rodičů. To totiž do té doby bylo zakázáno. Respektive bylo bráno jako samozřejmost, že rodiče bílých bulteriérů musí být zásadně bílí.

Je známo, že za nejprestižnější výstavu je považována Cruftova výstava. A právě na této výstavě v roce 1972 získal nejvyšší ocenění (absolutní vítěz celé výstavy) bulteriér Abraxas Audacity. Tím se zapsal nejen on do historie bulteriérů, ale zároveň se nesmazatelně vrylo do podvědomí veřejnosti, jak bulteriér vypadá a že v říši psů má své pevné místo.

I když ve většině zemí Evropy je bulteriér chován poměrně dlouho, největší popularity dosáhl kolem 70.–90. let 20. století. Do USA se první bulteriéři dostali již na konci 19. století, uvádí se rok 1869. Ovšem zřejmě nejpopulárnějším plemenem jsou v JAR.

Chov v České republice

Zřejmě prvním bulteriérem na našem území byl pes Shot z chovu J. Hinkse, kterého přivezl koncem 19. století do Prahy hrabě Schönborn. Ovšem neexistují žádné další záznamy, že by zde byl na začátku 20. století nějaký bulteriér chován. Proto se historie bulteriéra na území České republiky začala psát až od roku 1946. To dovezl oficiálně prvního anglického bulteriéra známý český kynolog František Horák. Jednalo se o bíle zbarveného psa z chovu T. Wochianové z Rakouska, který se jmenoval Theresen's Tajjar. Typem hlavy, postavou i povahou byl ideálním představitelem plemene, ale měl kupírované uši. Je škoda, že nikdy nebyl použit v chovu. Přesto český chov nakonec přeci jen začal na psech T. Wochianové, a to brzy po zmiňovaném prvním importu. První štěňata se narodila barevné feně Theresen's Fidelia po bílém psovi Theresen's Froh–sinn.

Když v roce 1953 dovezl Karel Gellner do Mladé Boleslavi žíhanou fenu s bílými znaky Calypsos London Pride, ještě zřejmě netušil, že jedno ze štěňat, Gellner's Attack, bude stěžejním plemeníkem v celém českém chovu a jedno ze štěňat prvního vrhu, Gellner's Andrea, dá základ chovu bulteriérů v tehdejší NDR. Zvláštností prvního vrhu také bylo, že štěňat se narodilo 9 a všechna byla odchována za pomoci dalších dvou kojných fen. Nutno připomenout, že v tu dobu bylo povoleno odchovat maximálně 6 štěňat v jednom vrhu.

Vzhled

Bulteriér je pes silné konstituce, svalnatý a aktivní. Pohyb je pevně svázaný, plynulý a pokrývající půdu volnými, lehkými dlouhými kroky. Působí elegantně a čile. V klusu je pohyb vpředu i vzadu rovnoběžný, ke středové linii směřuje jen ve vyšších rychlostech.

Typická bulteriéří hlava je dlouhá a mohutná. Při pohledu zepředu má hlava vejčitý tvar a je zcela vyplněna. Na jejím povrchu nejsou žádné prohlubně ani prolákliny. Profil je od vrcholu mozkovny ke špičce nosu mírně zakřivený dolů. Temeno mezi ušima je téměř ploché. Nosní houba by měla být černá. Špička nosu je zahnutá dolů. Pysky jsou suché a přiléhající. Skus je pravidelný nůžkový. Oči se zdají se být úzké a trojúhelníkové, šikmo posazené, co nejtmavěji hnědé, takže působí téměř černě. Mají pronikavý lesk. Vzdálenost od špičky čenichu k očím je poněkud větší než od očí k vrcholu mozkovny. Modré nebo částečně modré oko je nežádoucí. Uši jsou malé, tenké a nasazené blízko sebe. Pes by měl být schopen uši udržet toporně vzpřímené. V takovém případě uši směřují přímo vzhůru. Krk bulteriéra je velmi svalnatý, dlouhý, klenutý, od plecí se zužuje k hlavě a nemá volnou kůži. Trup je dobře zaoblený, se znatelným klenutím žeber a velkou hloubkou od kohoutku k hrudní kosti, takže hrudní kost je blíže zemi než břicho. Hřbet je krátký a pevný, hřbetní linie probíhá za kohoutkem vodorovně, bedra jsou mírně klenutá. Hrudník je při pohledu zepředu široký. Ocas je krátký, nízko nasazený a vodorovně nesený. U kořene je silný a zužuje se do jemné špičky. Končetiny jsou postaveny dokonale rovnoběžně. U dospělých psů délka hrudních končetin přibližně odpovídá hloubce hrudníku. Hrudní končetiny mají velmi silné kosti s kruhovým průřezem. Přední i zadní tlapy jsou kulaté a kompaktní, s dobře klenutými prsty. Pánevní končetiny jsou svalnaté a při pohledu zezadu rovnoběžné. Kůže není nikde na těle volná. Srst je krátká, hladce přiléhající, rovná a na omak drsná s jemným leskem. V zimě se může vyskytovat jemná podsada.

Zbarvení bílých bulteriérů má být čistě bílé. Pigmentace kůže a znaky na hlavě se nepenalizují. Tečkování v bílé srsti je nežádoucí. U barevných jedinců barva oproti bílým znakům zřetelně převládá. Všechny odstíny jsou považovány za rovnocenné, ale běžně se žíhané dává přednost. Černá, žíhaná, červená, žlutá a tříbarevná jsou považovány za přijatelné barvy srsti. Modrá a játrová jsou vysoce nežádoucí. Nejsou stanoveny výškové ani váhové limity.

Povaha

Bulteriér je veselý, hravý, aktivní a spontánní. Takový, jakého by člověk na první pohled nečekal. Je bystrý a schopný se podvolit disciplíně, třebaže je značně tvrdohlavý a umíněný. Jeho pán však nesmí být ani příliš autoritativní, ale ani poddajný. Obojí je ve výchově bulteriéra velký problém, se kterým si později bulteriér a následně ani jeho pán nevědí rady. Sebejisté chování je však pro bulteriéra typické. Člověk se musí naučit chápat bulteriéří humor. Jsou to opravdoví klauni, kteří umí rozesmát, ale svou tvrdohlavostí i přivodit „infarktové situace“. Potřebují hodně pozornosti, neboť jsou nesmírně vynalézaví a je třeba tyto vlastnosti ukočírovat.

Především coby štěně je bulteriér nespoutaný a na věci kolem sebe neopatrný. Kdeco shodí, ale nic si z toho nedělá. V mladém věku každého s nadšením vítá a celoživotně i k cizím lidem zůstává kamarádský. Má rád lidi. Byl šlechtěn tak, aby na lidi neútočil, ale znamenitě se uměl prát s ostatními psy. Pro bulteriéra je typická mírumilovnost. Někteří jedinci mohou mít sklony obtěžovat i cizí lidi svou nadměrnou náklonností. Skáčou po nich a radují se, že je vidí. Ovšem toto chování je možné výchovou usměrnit a dostat do určitých mezí, jaké jeho pánovi vyhovují.

Asi mnohé lidi překvapí, že neplatí za výborného hlídače. Jeho láska k lidem je zpravidla větší než teritoriální pud, a proto cizí lidi na svém pozemku ohlásí štěkotem, ale u toho zůstane. Lidi má rád a nemá tendence někoho napadat, ani pokud se jedná o jeho území. Avšak nemusí být agresivní, aby si každý poberta při pohledu na bulteriéra svůj záměr krádeže nebo násilí rozmyslel. Jeho vzhled zastraší snad každého. Ovšem dojde-li ke konfrontaci cizího člověka s majitelem, jistě ho bude bránit. Problém může nastat, když se u bulteriéra třeba i nevědomě vypěstuje závislost na nějakém předmětu, místu, zvířeti apod. Možná by se dalo říci, když má pocit, že něco je jen jeho a jen jemu to patří. Pak tato stvoření nebo věci urputně a tvrdě brání před kýmkoliv i tehdy, kdy to není vůbec zapotřebí.

Inteligence a cvičitelnost

Bulteriéra si nemůže pořídit ctižádostivý majitel. Tento pes je v jednání samostatný a tak ho musí jeho pán brát. Má velký problém bezmezně poslouchat. S jeho tvrdohlavostí je nutné počítat, být na ni připraven a umět se s ní vhodně vypořádat.

Bulteriéra je zapotřebí motivovat k práci, cvičit s ním spíše kratší dobu a dát mu dostatečný prostor ke hře a vybití energie. Nepatří mezi plemena vyhlášená inteligencí, ale hloupý také není – jen není tak snaživý. Základem je dobrá socializace, tedy štěně od mala brát do kolektivu psů, mezi lidi, do dopravních prostředků atd., aby ho v dospělosti jen tak něco nezaskočilo. 

Vztah k dětem

S dětmi je bulteriér zpravidla velký kamarád. Zřejmě proto, že bulteriér málo vnímá bolest, je k dětem všeho věku tak tolerantní. Přidá se ke každé dětské taškařici, mnohé snese a má tendence děti ochraňovat. S dětmi si vydrží hrát hodiny a nějaké to šťouchnutí či přišlápnutí s klidem toleruje. Cílené provokování však ne. Každopádně samou láskou, ale i sněním o měkkém pelíšku a lidském kontaktu bulteriér neváhá vlézt k dítěti i do kočárku či do postýlky. A to pro velmi malé dítě může být víc než jen nepříjemné. Rodiče nikdy nesmí zapomínat, že je to i silný a pro malé děti poměrně těžký pes a také živá bytost, nikoli hračka. I když děti miluje, nikdy s nimi nesmí zůstat bez dozoru. Stejně jako žádné jiné plemeno. 

Výchova

Výchovu je nutné zavést hned od prvního dne, kdy se štěně objeví v novém domově. Každopádně při výchově je nutná nekonečná trpělivost. Jeho poslouchání má určité „mouchy“. Chce kompromisy, někdy i smlouvá, jindy si hraje na hluchého … Bulteriéři jsou však zpravidla jedlíci. Málokdy se mezi nimi najde vybíravý tvor. Proto je učení povelů na pamlsky, případně za pomocí aportíků, nejvhodnější. Nepřístojné chování k lidem či zvířatům je nutné zarazit ihned při prvním náznaku nebo pokusu bulteriéra „chovat se dominantně“. Ale pozor. Nespravedlivá a nevhodná výchova z něj může udělat neurotického psa.

Velmi vhodné také je, vytvořit včas návyk na běžnou provozní manipulaci - otevření tlamy, kontrolu uší a očí, vyčesávání nebo i stříhání drápků. 

Výcvik

Dobře a rychle se učí, i proto je důslednost velice důležitá. Protože je jeho tvrdohlavost značná, člověk musí být trpělivý a stále trvat na svém. Určité pochopení je namístě, ale rozhodně se nesmí podceňovat inteligence psa. Má v oblibě tahat na vodítku, proto vedle přivolání by dobrá chůze na vodítku měla být nejhlavnějším bodem při výchově k poslušnosti, resp. výcviku. Má výborné předpoklady k aportování. Aby však měla náruživost k aportování smysl, je zapotřebí aportování, a tedy i přinášení věcí prohlubovat, motivovat a učit.

Bulteriér však dokáže být i velký lenoch. Ovšem krátkodobě nebo ve stáří. Rád se válí po sedačce a lenošení si opravdu umí doslova užívat. A třeba i několik dní. Ale alespoň o víkendu nebo jiné dva dny v týdnu se potřebuje pořádně fyzicky i psychicky vyřádit.

Zdraví / nemoci

Zejména v mladém věku však pozor na přetěžování. Když si člověk všimne, že jeho bulteriéří mládě je unavené, už je zpravidla pozdě. V mladém věku mají velké „sklony“ ke kulhání. Náhlé změny pohybu jim nedělají dobře. Vše se zpravidla urovná po jednom roku věku. Protože tělo bulteriérů má výrazně vyvinuté svaly, mají vrozenou náchylnost k různým výronům a zhmožděninám nebo také k natržení šlach či vazů. U bulteriérů se může objevit i nemoc vcelku „běžná“ pro malá plemena, a to vykloubení čéšky. Jedná se o dědičné onemocnění.

Bulteriér je znám svými sklony ke kožním nemocem a alergiím, přičemž častěji jsou tyto problémy pozorovány u bíle zbarvených jedinců. Bíle zbarvení bulteriéři kdysi často, dnes spíše ojediněle, mohou mít problémy s jednostrannou nebo oboustrannou hluchotou. Hluchota je nezřídka spojena se slepotou nebo určitými poruchami vidění. To je poměrně běžné u extrémních strakáčů a blue merle psů a postihuje to různá plemena, nikoli jen bulteriéra. U bulteriérů byl velkým problémem chov v čistě bílých liniích. Chov bulteriérů je dědičně zatížen také onemocněním ledvin. Některé chovné páry si nesednou a je pak lepší od vybraného spojení upustit a najít jinou dvojici (jiného partnera). Některé feny mohou být problémovými matkami. Chybí jim dostatečně vyvinutý mateřský pud a někdy mají snahu svá štěňata zabít. Připisuje se to dávnému používání bulteriérů v boji v arénách. Takové feny, resp. vrhy, pak chovatel musí hlídat doslova 24 hodin denně.

Povinná a doporučená vyšetření

Povinná vyšetření

Klub anglického bull terriera požaduje k uchovnění tato zdravotní vyšetření: 

Genetické vyšetření onemocnění PLL -Primární luxace oční čočky. 

Luxace čočky označuje stav, kdy je oční čočka dislokována ze své fyziologické pozice. K tomuto stavu může dojít více způsoby, mimo jiné i mechanicky - úrazem. Dědičná primární luxace čočky je způsobena defektní fixací vláken oční čočky. Rozvíjí se také zelený oční zákal a pes postupně ztrácí zrak. Ačkoliv je choroba považována za autosomálně recesivní, může se stát, že k rozvoji klinických příznaků dojde i u nositelů jedné mutované alely příslušného genu (tj. u heterozygotního přenašeče). Choroba je častější u miniaturních bulteriérů. 

Klub anglického bull terriera umožňuje zařadit do chovu jedince nejen s výsledkem Clear (čistý, N/N), ale i Carrier (přenašeč, N/P). Není však povoleno spojení dvou přenašečů - aspoň jeden z páru musí být Clear.

Vyšetření sluchu metodou BAER

BAER test je vyšetření sluchu pomocí měření elektrické aktivity ve sluchovém aparátu vnitřního ucha při zvukovém impulsu. Do chovu jsou připuštěna pouze zvířata se závěrem +/+, tj. oboustranně slyšící. 

Vyšetření na polycystickou chorobu ledvin - Jde o dědičné onemocnění vyskytující se u lidí, psů i jiných zvířat, například koček. Projevuje se tvorbou tekutinou vyplněných ledvinových cyst, míra snížení funkce ledvin se liší, jde však o potencionálně smrtelné onemocnění. Dědičnost je autosomálně dominantní, tedy neexistují zdraví přenašeči. 

Vyšetření je možné provést sonograficky (klade určité nároky na odbornost provádějícího veterináře) či pomocí genetického vyšetření. Podmínky stanovené Klubem se liší pro standardní a miniaturní bulteriéry.

Dalším vyšetřením požadovaným pro miniaturní bulteriéry (a doporučeným i pro standardní) je vyšetření srdce dopplerovskou ultrasonografií

Doporučená vyšetření

Na pomezí povinného a doporučeného vyšetření je genetický test na letální akrodermatitidu (LAD). Jedná se o dědičné onemocnění zapříčiněné poruchou absorpce zinku. Projevuje se zpomaleným růstem a vývojem, poruchami imunity a především typickými nálezy na kůži - vřídky, boláky, prasklinami. K dalším příznakům patří i opakované zápaly plic a průjmy. Onemocnění se projevuje brzy po narození a postižení psi se obvykle nedožívají více než dvou až tří let věku. 

Onemocnění se dědí autosomálně recesivně, což znamená, že se v populaci vyskytují zdraví přenašeči onemocnění (jedinci s jednou normální a s jednou postiženou kopií daného genu). 

Pro uchovnění není tento test povinný, avšak nevyšetření jedinci mohou být nakryti pouze psem či fenou, kteří testem prošli a byli akreditovanou laboratoří shledáni LAD Clear („čistí“). V praxi tedy většina chovných zvířat vyšetření absolvuje.

Péče

Obecná péče o bulteriéra je snadná. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat kontrole čistoty uší, očí a stavu kůže. Samozřejmě je nutné dle potřeby zastřihnout drápy, případně za tímto účelem navštívit veterinární pracoviště.

Péče o srst

Srst stačí čas od času překartáčovat, ale platí, že čím častěji, tím méně je chlupů v bytě. Nutno mít na paměti, že časté koupání se šamponem je velmi problematické s ohledem na zdravotní rizika kůže

Krmení

Bulteriéři jsou nadšení jedlíci, proto je zapotřebí dbát na přiměřenou výživu a během výchovy se snažit o to, aby se pes neobsluhoval sám, třeba sběrem odpadků na procházkách venku. 

Ideální je vyvážená, pestrá strava v množství, které odpovídá výdeji energie. Vedle pečlivě sestaveného domácího jídelníčku to mohou být i kvalitní granule, sem tam nějaký ten pamlsek za odměnu, ale důležité je, nepřehánět to a hlídat, zda váš „bulík“ příliš nepřibírá. 

Protože se jedná o masivní plemeno na kratších nohách, které má sklon k obezitě, je nutné zvláště myslet na kvalitní stravu a přiměřený pohyb.

Kromě obecně platných zásad správné výživy (kvalitní granule nebo pečlivě vyvážená domácí strava) je třeba dbát na prevenci torze žaludku, tedy dvě hodiny po krmení psa udržet co možná v klidu, granule podávat raději namočené, případně používat speciální protihltací misky. 

Průměrné náklady na chov

Chov bulteriéra patří ke středně finančně náročným. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. Pro psy pohybující se často ve větším kolektivu nebo pro starší a oslabená zvířata se zase může hodit zvýšená ochrana proti původcům psincového kašle. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Významnou položkou v rozpočtu je krmení. Spotřeba krmiva se hodně odvíjí od velikosti psa, která je u bulteriérů dosti proměnlivá. Roli hraje také věk psa a míra jeho fyzické aktivity. Pro hrubou orientaci o nákladech - 15 kg pytel solidních (nikoliv zcela ideálních či nejlepších) granulí začíná na 850 Kč. Toto množství vydrží bulteriérovi s hmotností 25-30 kg přibližně na dva měsíce. U psů s vysokou fyzickou aktivitou (jako jsou třeba intenzivně sportující psi) se zvyšují nároky na množství a především na kvalitu krmiva. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 200 - 400 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešuje čistokrevný chov bulteriéra Klub anglického bull terriera.

Knihy o plemenu

Bulteriéři se dočkali celé řady knížek, a to i českých autorů. Zajímavá je nedávno vydaná kniha Bulteriéři autora Martina Říhy (věnuje se nejen anglickému bulteriérovi, ale i dalším plemenům typu bull). Pozornost si zaslouží také starší publikace Jiřího Ohlídala.

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). „Papíry“ nejsou jen vstupenkou na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

Jistotu, že oba rodiče odpovídají povahou i exteriérem standardu plemene, prošli zdravotními testy a nejsou blízce příbuzní vám totiž dává pouze čistokrevný a řádně registrovaný chov. Samozřejmě, všude se může občas objevit „nepovedené“ či nemocné štěně, nicméně u psů s průkazem původu je toto riziko mnohem menší.

Chovatelské stanice

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena štěněte?

Pořizovací cena bulteriéra se pohybuje v rozmezí 20-30 000 Kč. Miniaturní bulteriéři bývají ještě o pár tisíc korun dražší. S vyšší cenou počítejte také v případě zvláště výstavně či sportovně nadějných štěňat či potomků ze zahraničního krytí.

Rozumně se dá ušetřit například pořízením štěněte s exteriérovou vadou, kvůli které není vhodné do chovu a na výstavy, může však plnit roli rodinného kamaráda nebo se s ním můžete věnovat výcviku sportu či výcviku . Zůstávají přitom výhody psa s průkazem původu - zdravotní testy, odpovídající povahové vlastnosti atd. V neposlední řadě také nepodporujete množitele. 

Pro koho se bulteriér hodí?

Je to pes takříkajíc pro celou rodinu. Nelpí jen na jednom pánovi, i když samozřejmě pozná, kdo je ten „hlavní“ a tomu je nejvíce nakloněn. Bezmezně miluje všechny členy rodiny.

Rodina, která se pro takového psa rozhodne, musí být připravena své aktivity trochu pozměnit, přizpůsobit „bulíkovi“ a jeho nárokům na pohyb. Ty se lehce mění s věkem, ale pravdou zůstává, že se pes nesmí příliš nudit a potřebuje častou pozornost člověka. Zejména štěňata a mladí psi mohou mít v situacích, kdy se dlouhodoběji nudí, sklony k ničení čehokoliv. Není to pes „jen na zahradu“ nebo pro lenošného člověka, který většinu času tráví u televize, počítače nebo v práci.

Kde bude spokojený?

Rozhodně to není pes k celoročnímu ubytování venku. Důvody jsou hned dva – jeho krátká srst a silná potřeba trávit čas v kruhu rodinném. Je však možné a pro psa většinou vítané, pokud může žít část dne venku na zahradě a většinu dne doma s lidmi po boku.

Na prostor, který obývá, není nikterak náročný. Může žít i ve velmi malém bytě. Doma zpravidla nepřekáží a nevnucuje se. Umí si vychutnávat pohodu a teplo domova plnými doušky. Vměstná se všude a má rád měkko. Odnaučit bulteriéra vkrádat se do postele je mnohdy nadlidský výkon. Postele, gauče, křesla a polštáře bulteriéra přitahují magickou silou. On je prostě zbožňuje a bude je obývat alespoň tajně, když už jindy je mu tento požitek třeba zakazován. Avšak protože s ohledem na krátkou srst a zavalité tělo hrozí otlaky na kůži, je potřeba pro jeho ležení vybrat velmi měkký pelíšek, nejlépe matraci apod.

Jak se snáší s ostatními zvířaty?

Přestože je to teriér, soužití s domácími zvířaty, ani s kočkami, mu zpravidla nečiní problémy. Ale samozřejmě s nimi musí být dobře seznámen již ve štěněcím věku. Nejlepší je, pokud spolu vyrůstají. Pak se určitě nestane jejich hrozbou.

Jak se snáší s jinými psy?

Přímo se nedoporučuje soužití bulteriéra, především psa (samce), s jiným psem. Je zde velká pravděpodobnost, že dříve nebo později zde dojde ke konfliktům.

Venku, v běžném životě, při procházkách může, ale nemusí mít problémy s jinými psy. Je proto velmi důležité věnovat velkou pozornost kontaktu s dalšími psy během socializace a učit psa ovladatelnosti a správnému chování v jejich přítomnosti.

K cizím psům se zpravidla přibližuje radostně, ale sebevědomě. Nejde s nejmenším náznakem podřízenosti, ale ani nadřazenosti. Jde nespoutaně, bez předsudků. Pak ale záleží na tom, jaký pes je na druhé straně.

Jaké jsou vhodné aktivity pro bulteriéra?

Má rád pohyb a potřebuje ho. Zpravidla rád plave a rád bude i běhat po rozumných trasách vedle kola. Je výborným sparingpartnerem při canicrossu nebo joggingu. Má rád běhání a dovádění. I když je zavalité postavy, není to rozhodně lenoch. Rád si zasportuje a hraje si, ale chce do toho dát i něco svého. Proto výcvik na závody či zkoušky pro něj není zrovna to pravé. Přesto se najdou jedinci, kteří zvládnou splnit některé ze zkoušek poslušnosti, ovladatelnosti i nižší zkoušky všestrannosti. Mnozí bulteriéři se hodí třeba i na canisterapii.

Rostoucí oblibě se těší také speciální sportovní disciplíny určené pro plemena typu bull. Spojují v sobě rychlost, sílu a vytrvalost - např. weight pulling, high jump a podobné. 

Bullík může také běhat agility, a u nás je dokonce bulteriér znám jako pes záchranář – pomocník při záchranářských pracích. Zároveň je výborným stopařem. Má výborný čich a zvládne mnoho různých her a cviků, u kterých je nutné zapojit především nos. Pro bulteriéra není vhodný výcvik k obranám. Je to dáno hlavně proto, aby se při nevhodném výcviku nepodněcovala útočnost na lidi a aby u veřejnosti zbytečně nenarůstal pocit, že obrana (byť sportovní = hra) nepatří do mysli a tlamy bulteriéra.

Má bulteriér pracovní využití?

Málokdo ví, že se bulteriér i dnes občas používá v lese jako pomocník myslivce. Je výborným loveckým psem na černou zvěř. Také dobře zvládá práci na barvě. Využití bulteriérů v myslivosti je tedy sice možné, ale (zejména v našich podmínkách) ne příliš obvyklé.

Jak sehnat štěně?

Nemáte-li předem vyhlédnutou či od někoho doporučenou konkrétní chovatelskou stanici, můžete se podívat na stránky klubu, kde je uveden přehled aktuálně krytých fen a vrhů. Kontaktovat můžete také přímo poradce chovu. Hledat můžete také na sociálních sítích nebo inzertních portálech, vždy ale dbejte na to, aby šlo o štěňata z řádně registrované CHS a s průkazem původu! Štěně „bez PP, po rodičích s PP“ v žádném případě nekupujte - určitě je nějaký důvod, proč rodiče štěněte nejsou uchovněni...

Proč chtít štěně s PP?

- Máte maximální jistotu, že váš „bullík“ bude mít exteriér i povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. U bullů je zvláště důležitý důraz na vyrovnanou povahu, která je jednou z podmínek chovnosti. Chovní jedinci (rodiče štěňat s PP) musejí totiž projít posouzením exteriéru i povahy. Mají také za sebou povinná a někdy i doporučená vyšetření, která výrazně snižují riziko zdravotních komplikací u štěňat.

- Nepodporujete množitele, produkující štěňata bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality. V lepším případě to dělají „jen“ z neznalosti, v tom horším pro peníze, často navíc v nevyhovujících podmínkách. 

- I chovatel s PP může být nezodpovědný či přímo podvodník, na rozdíl od množitele se však neschová v anonymitě. Pořád existují nějaká pravidla a kontrolní mechanismy, které si hlídají příslušné chovatelské kluby. Na chovatele, resp. chovatelskou stanici také není problém dohledat recenze, případně výsledky psů z jejich odchovů na výstavách a výkonnostních soutěžích. 

Druhy/varianty?

Bulteriér má poměrně volný standard co do velikosti a zbarvení. Standardní bulteriéři váží obvykle 25-30 kilogramů, standard plemene však hmotnost ani výšku nijak neomezuje, jsou-li zachovány vyrovnané proporce. Samostatně jsou vedeni miniaturní bulteriéři, s hmotností okolo 12-15 kg.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Máte-li jakékoliv pochybnosti, obracejte se na příslušný chovatelský klub.

Vhodné jméno pro bulteriéra?

Pes s průkazem původu přichází k novému majiteli již se jménem zapsaným v průkazu původu. Toto jméno samozřejmě nemusíte používat, většina majitelů si štěně pojmenuje po svém, případně oficiální jméno zkrátí nebo z něj vytvoří přezdívku. 

Někteří chovatelé při včasné rezervaci umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 

Bullíkovi sluší zvučná jména, odrážející jeho sílu a energii, například Rambo, Bully nebo Arlene. Máte-li smysl pro humor, můžete zabrousit i do žertovných jmen parodujících jeho typické rysy. Takovými jmény jsou třeba Piggy (z anglického výrazu pro prasátko) nebo Sumo. 

Jaké jsou vhodné doplňky pro bulteriéra?

Bulteriér nepotřebuje žádné specifické doplňky nebo vybavení. Pokud se psem jezdíte autem, myslete na jeho i vaši bezpečnost. Pes umístěný volně v kabině představuje riziko pro sebe i lidskou posádku vozu! Optimální je umístění psa v kufru auta, nejlépe odděleného od prostoru pro lidskou posádku pevnou mříží. V kufru může být pes volně nebo v přepravní schránce. Kufr auta i případný přepravní box musí být dostatečně prostorný a s přístupem čerstvého vzduchu. 

Pokud chcete, navzdory jeho velikosti, vozit bullíka v kabině auta, nezapomeňte na vhodný postroj. Nešetřete na nesprávném místě a dbejte, aby měl postroj patřičný atest (tj. aby psa v případě nárazu skutečně udržel). Speciální postroj do auta se připevňuje buď přímo do klipsu pro bezpečnostní pás, nebo s pomocí běžného bezpečnostního pásu. 

Kvůli jejich specifickému tvaru hlavy může být oříškem vybrat padnoucí náhubek. Vždy ale sáhněte po klasickém košíkovém náhubku, který psovi umožňuje otevřít tlamu a vypláznout jazyk. Pes se totiž nepotí a svou tělesnou teplotu reguluje převážně funěním s otevřenou tlamou. V horkém prostředí tak mohou být fixační náhubky svírající tlamu přímo životu nebezpečné, a to i za velmi krátkou dobu! Jejich použití je na místě například při veterinárním zákroku nebo během odchytu, nemají však sloužit k běžnému nošení.

Zajímavosti o bulteriérech?

Je považováno za chybu, když bílý bulteriér má ve své srsti jakékoliv barevné skvrny po těle. Ovšem někdy se může jednat jen o skvrnitou kůži, nikoli srst, což je nutné nezaměňovat.

Na bílé barvě mohou být znaky jen na hlavě. Bílé znaky na barevném těle by měly být co nejvíce symetrické.

Pro bulteriéra je specifický „římský nos“, „klabonos“, „downface“ nebo také jinak řečeno „roman finish“. Také takový specifický trojúhelníkový tvar a umístnění očí u jiného plemene nenajdeme. Dodnes mohou některým jedincům dělat problémy ušní boltce. Jsou-li spíše větší, nezřídka je nutné mladým psům uši „podlepovat“ – tvarovat, aby v dospělosti správně stály a nepadaly dolů. Další zajímavostí tohoto plemene je, že standard říká poměrně uváženě, že: „Nejsou stanoveny výškové ani váhové limity, ale pes musí působit dojmem maximální substance pro psa dané velikosti v odpovídající kvalitě a pohlaví. Pes musí vždy působit vyváženým dojmem.“ Přesto chovatelé dodržují nějakou průměrnou velikost, nepřesahující do extrémů. Ale nutno dodat, že existují také „miniaturní bulteriéři“. Ti sice velikostně miniaturní nejsou, jsou poměrně velcí – jejich velikost dosahuje do 35,5 cm kohoutkové výšky, ale je zřejmé, že tvůrci standardu mysleli skoro na všechno.

Odlišnosti od podobných plemen?

Zejména díky svému klabonosému tvaru hlavy je bulteriér nezaměnitelný. Náznak klabonosu sice má třeba i bedlingtonský teriér nebo ruský barzoj, jejich celkový vzhled je však natolik odlišný, takže si je s bullíkem určitě nespletete. 

Články - Bulteriér

Bulteriér Část první – výběr a výchova malého bulíka
Vendula Hrůzová

Bulteriér Část první – výběr a výchova malého bulíka

Bulteriér Část první – výběr a výchova malého bulíka

Bulteriér je pes, který má na svého majitele specifické požadavky, je to jedinečná osobnost. Víc než u kteréhokoli jiného plemene zde platí mít hlavně...

Bulteriér Část sedmá – život bulteriéra
Vendula Hrůzová

Bulteriér Část sedmá – život bulteriéra

Bulteriér Část sedmá – život bulteriéra

Život bulteriéra je jako život každého psa rozdělen do několika zásadních fází. Nejprve je to fáze bulteriéřího nemluvňátka, která trvá přibližně do v...

Bulteriér Část pátá – bulíci a zdraví
Vendula Hrůzová

Bulteriér Část pátá – bulíci a zdraví

Bulteriér Část pátá – bulíci a zdraví

Zdraví je u bulteriérů velice diskutovanou otázkou. Musím s potěšením konstatovat, že v poslední době přibývá chovatelů a majitelů, kteří dbají na zdr...

Bulteriér Část třetí – výcvik a využití bulíka
Vendula Hrůzová

Bulteriér Část třetí – výcvik a využití bulíka

Bulteriér Část třetí – výcvik a využití bulíka

Bulteriér je opravdu veselý společník, nikdy nezkazí žádnou legraci, vždy rád a ochotně se svým páníčkem podniká cokoli. Ale když už se do něčeho pust...

Strava a moji bulteriéři
MVDr. Simona Müllerová

Strava a moji bulteriéři

Strava a moji bulteriéři

Asi jsem zvláštní veterinář. Nejméně v polovině případů v ordinaci probíhá úvodní rozhovor takhle: "Čím krmíte?" "No, my dáváme jenom granule a konzer...

Revoluce ve výživě - přechod na BARF dietu
Jana Reichlová

Revoluce ve výživě - přechod na BARF dietu

Revoluce ve výživě - přechod na BARF dietu

Dovolte mi představit vám ve zkratce knihu australského veterináře Iana Billinghursta - Give your dog a bone (Dejte svému psovi kost), se kterou jsem...

Bulteriér
Eva Nohelová

Bulteriér

Bulteriér

Bulteriér, jak sám název napovídá, vznikl za přispění teriérů a buldoků. Až do 19. století byl pojem „teriér“ společný pro všechny psy, kteří se použí...

Bulteriér Část šestá – březost a porod
Vendula Hrůzová

Bulteriér Část šestá – březost a porod

Bulteriér Část šestá – březost a porod

Snem a přáním každého pyšného majitele chovné feny bulteriéra je zajisté odchov zdravých a roztomilých malých klabáčků. Jestliže již máte uchovněnou f...

Bulteriér Část čtvrtá – chov a výstavy
Vendula Hrůzová

Bulteriér Část čtvrtá – chov a výstavy

Bulteriér Část čtvrtá – chov a výstavy

Pokud chcete s bulíky cokoli podnikat, jezdit po výstavách, zkouškách, odchovávat štěňata s průkazem původu apod., je vhodné být členy Klubu anglickéh...

Dotaz: Jak funguje Váš brněnský klub bullteriérů?
MVDr. Simona Müllerová

Dotaz: Jak funguje Váš brněnský klub bullteriérů?

Dotaz: Jak funguje Váš brněnský klub bullteriérů?

Paní MVDr. Müllerová,Váš článek v časopise Fauna mě velmi zaujal. Mám už třetího bullteriéra. První dvě byly bílé fenky. Po té druhé jsem si ponechal...