Bulteriér

Bulteriér
Bulteriér
Bulteriér
FCI Skupina III - Teriéři, Sekce – 3. Teriéři typu bull, Číslo standardu FCI: 11
Velikostní zařazení Střední plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška U standardního bulteriéra obvykle 45-50 cm, u miniaturního do 35,5 cm
Hmotnost v dospělosti standardní 27-32 kg, miniaturní 10-16 kg
Věk 10-13 let
Typ srsti krátká, rovná
Náročnost na výchovu střední
Povaha sebevědomá, vyrovnaná, přátelská

Bulteriéra snadno rozezná i naprostý laik, díky jeho charakteristickému profilu – klenutý čenich bez stopu, tzv. klabonos. Podobným tvarem hlavy se pyšní například starokladrubští koně, ale v psí říši jde o unikát, vyhrazený pouze „bullíkům“.  

Někomu se zdá legrační, v jiném člověku zase vzbuzuje obavy. A pak je tu třetí kategorie – lidé, kteří toto plemeno milují a prohlašují, že jiného psa si už neumí ani představit - Bulteriér je zkrátka jedinečný. 

Historie

Zákaz zápasů se zvířaty, který v Anglii vešel v platnost roku 1835 vedl k jejich přesunu do ilegality. 

To s sebou přineslo nutnost omezit velikost bojujících zvířat, aby bylo lépe možné pořádat zápasy v skrytu. Do módy se tak dostaly závody v lovu krys. Tato změna znamenala konec slávy těžkých, statných molossů, kteří sice dokázali obstát v boji s býkem či medvědem, ale v aréně s krysami byli příliž těžkopádní a neohrabaní.  

Chovatel James Hinks proto začal křížit buldoky s teriéry a podařilo se mu vyšlechtit rychlého, ale statného a silného psa, který si okamžitě vydobil slávu a popularitu.  

Bull and Terrier, bulteriér byl poprvé představen veřejnosti roku 1862, typický klabonos (hlava bez stopu) se ale objevuje až počátkem 20. století a vzniká jako znak ryze estetický.  

Touto dobou také bylo povoleno jiné než bílé zbarvení, do té doby jediné možné. Důvodem byla především zvýšená nemocnost bílých jedinců (hluchota, kožní potíže). V dnešní době má bulteriér širokou paletu barev i velikostí – kohoutkovou výšku ani váhu standard neomezuje, pouze pes musí působit harmonickým dojmem a být proporčně vyvážený. 

Povaha

V první řadě je třeba vyvrátit mýtus o bulteriérově agresivitě a nebezpečnosti. Díky svému vzhledu sice vzbuzuje respekt, ale k lidem je přátelský, svou rodinu velmi miluje, je rád v centru dění a chová se jako pravý mazel. Pro své poněkud hřmotné způsoby není vhodný ke zcela malým dětem, hrozní nechtěné zranění při hře (povalení, shození, úder hlavou).  

K ostatním psům je správně socializovaný bulteriér nekonfliktní, přesto je ale lepší, když je doma buď  jedináčkem, nebo sdílí byt se psem opačného pohlaví.  

Kromě sportů určených pro plemena typu bull (weight pulling, high jump atd.) se mu daří i v agility, je trochu pohodlný, ale při správné motivaci se z něj může stát zapálený sportovec.

Výcvik

Bulteriéra je zapotřebí motivovat k práci, cvičit s ním spíše kratší dobu a dát mu dostatečný prostor ke hře a vybití energie. Nepatří mezi plemena vyhlášená inteligencí, ale hloupý také není – jen není tak snaživý. Základem je dobrá socializace, tedy štěně od mala brát do kolektivu psů, mezi lidi, do dopravních prostředků atd., aby ho v dospělosti jen tak něco nezaskočilo. Jako u většiny psů, nejlepším postupem je pozitivní motivace. 

Krmení

Bulteriéři jsou nadšení jedlíci, proto je zapotřebí dbát na přiměřenou výživu a během výchovy se snažit o to, aby se pes neobsluhoval sám, třeba na procházkách venku.  

Ideální je vyvážená, pestrá strava v množství, které odpovídá výdeji energie. Vedle pečlivě sestaveného domácího jídelníčku to mohou být i kvalitní granule, sem tam nějaký ten pamlsek za odměnu, ale důležité je, nepřehánět to a hlídat, zda váš „bulík“ příliš nepřibírá. 

Srst a péče

Srst bulteriéra je krátká, hladce přiléhající, rovná a na omak drsná, s jemným leskem. V zimě se může vyskytovat jemná podsada, která ale nezajistí dostatečnou tepelnou izolaci, jde tedy o plemeno nevhodné pro celoroční pobyt venku.

U bílých jedinců se vyžaduje opravdu čistě bílá srst, i když pigmentace kůže a znaky na hlavě se nepenalizují. U barevných jedinců vždy barva převládá nad bílou. Přednost se dává žíhané barvě, černá žíhaná, červená, žlutá a tříbarevná jsou přijatelné barvy. Modrá a játrová jsou vysoce nežádoucí.

Na péči je bulteriér téměř bezúdržbový, vystačíte si s gumovým kartáčem na srst, zejména v období línání tak můžete snížit výskyt chlupů po bytě. 

Zdraví

Nejzranitelnějším orgánem bulteriérů jsou ledviny. Ohrožují je hned dvě závažné poruchy ledvin – hereditární nefritida (dědičné zánětlivé onemocnění) a ledvinné cysty.  

U bílých jedinců jsou častější onemocnění uší (různé typy hluchoty).  

Dále bulteriéry trápívají kožní problémy, ať už chronické dermatitidy, nebo alergické reakce.  

Chovatelské stanice