Irský setr

Irský setr
Irský setr
Irský setr
FCI Skupina VII - Ohaři (stavěcí psi), Sekce 2 - britští a irští ohaři, Číslo standardu FCI: 120
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Irsko
Kohoutková výška 55-67 cm
Hmotnost v dospělosti 25-32 kg
Věk 12-14 let
Typ srsti středně dlouhá
Náročnost na výchovu střední
Povaha energická, věrná, přátelská

Irský setr je elegantní lovecký pes s hlubokým, klenutým hrudníkem, dobře osvalený, rychlý a hbitý. Má úzkou, dlouhou a suchou hlavu s výrazným stopem, její vzhled zjemňují delší ušní boltce s praporci hedvábně jemné srsti.  

Díky přátelské povaze a atraktivnímu vzhledu ho můžeme potkat nejen jako mysliveckého pracovního psa, ale také v roli rodinného společníka a kamaráda. 

Historie

Slovem setr se označují ohaři, kteří svému majiteli ukazují polohu lovené zvěře, aniž ji předčasně vyplaší hlasitým štěkotem. Zatímco pointři tzv. vystavují vstoje, pro setry je typické ustrnutí v lehu či přikrčeném sedu. Již v 18. století se na irském území používali setři, pravděpodobně původnější irský červenobílý setr a od něj odvozený irský (červený) setr.

K vytvoření jednotně červeného setra přispěl pravděpodobně gordonsetr a blíže neurčený červeně zbarvený pes. Zpočátku se chovali oba setři společně a mezi sebou se křížili, důraz se kladl pouze na loveckou upotřebitelnost.

V devatenáctém století obliba plemene narůstala a když přišel roku 1866 na svět proslulý plemenný pes Palmerston, typ moderního irského setra se definitivně ustálil.

Povaha

Typický irský setr se celkem snadno cvičí, zejména v mládí má tvárnou a učenlivou povahu. Má značný temperament a rozvinutý lovecký pud, někdy může reagovat poněkud zbrkle.  

Ačkoliv návštěvu ohlásí halasným štěkotem, na hlídání a obranu majetku se příliš nehodí. Agresivní chování k lidem je jim cizí, chovají se přátelsky i k neznámým lidem, většinou dobře vycházejí i s ostatními psy.

Soužití se zvířaty jiného druhu může představovat problém, je nezbytná pečlivá socializace a dlouhé období zvykání. Vedle lovu se hodí také za společníky, k dětem jsou spolehliví a rádi si s nimi hrají. Na rozdíl od mnoha jiných velkých psů jsou i při hře jemní a opatrní. 

Výcvik

Mezi myslivci patří k méně používaným plemenům, protože oproti jiným ohařům jsou náročnější na výcvik. Při troše trpělivosti a pevném ale laskavém přístupu však zastanou všestranného loveckého psa s velmi dobrým nosem.  

Jako rodinný pes se může s úspěchem věnovat agility, canicrossu nebo bikejöringu. Někteří setři jsou úspěšní také v coursingu.

Krmení

Na krmení se nevyplácí šetřit u žádných psů, ale u velkých plemen to platí dvojnásob. Vyvážená a kvalitní strava představuje základ pevného zdraví a zejména mladí psi v růstu jsou na nedostatek živin velmi citliví. Škody napáchané v mládí se někdy nedaří napravit po celý zbytek života.

Mezi majiteli velkých psů je stále populárnější krmení BARFem (syrovou stravou), ale byly případy, že po syrovém mase začali lovečtí psi načínat střelenou zvěř.

Setr je plemeno s hlubokým, prostorným hrudníkem a na vysokých nohách, je tedy zvláště náchylné k torzi žaludku. Preventivní opatření zahrnují rozdělení krmení do dvou denních dávek, podávání namočených granulí a především klidový režim minimálně hodinu a půl po jídle.  

Srst a péče

Irský setr se pyšní středně dlouhou, rovnou srstí s praporci na uších, zadních stranách nohou  a na břiše.  

Barva je jasně kaštanová, charakteristického mahagonového odstínu. Nesmí být přítomna příměs  černé srsti, povolena je bílá skvrna na hrudi, hrdle či prstech. Toleruje se také malá bílá hvězdička na čele nebo úzký proužek na nosní partii.

Péče o irského setra zahrnuje především pravidelné kartáčování a péči o čistotu uší. Jako všechna plemena s převislým boltcem má sklony k zánětům zvukovodu, pravidelné čištění a vystříhávání vnitřní části uší jsou nezbytnou prevencí. 

Zdraví

Setr patří mezi zdravá a poměrně dlouhověká plemena. V chovu se sleduje výskyt geneticky podmíněných očních chorob, zejména PRA (progresivní retinální atrofie) a zákalů.  

Ani setrům se zcela nevyhýbají neduhy velkých plemen jako dysplazie kyčelního či loketního kloubu. Mírně častěji u nich byly zaznamenány potíže s  nedostatečnou funkcí štítné žlázy a jícnový reflux. 

Chovatelské stanice