Ruská barevná bolonka

O plemenu

Jak napovídá název, toto moderní plemeno vychází z dobře známého bílého boloňského psíka. Snahy o vytvoření barevného boloňského psíka započaly v 50. letech 20. století v tehdejším Sovětském svazu. Při šlechtění barevné bolonky byla k bílým psům typu bišonka přikřížena barevná tibetská plemena Shi-tzu a Lhasa apso. Plemeno není dosud uznané FCI, avšak stále si získává nové příznivce a chovatele. 

Barevná bolonka se svou milou a přátelskou povahou nijak neliší od jiných bišonku příbuzných plemen. Je výborným společníkem, jemným kamarádem i pro menší děti, ale také poměrně zdatným a šikovným psíkem vhodným na střední turistické trasy či rekreační kynologické sporty. 

Historie

Když v České republice vznikl v roce 1990 nápad chovat vedle standardních bílých barevných boloňáčků i jinak barevnou variantu tohoto plemene, bylo to z důvodu malého počtu boloňských psíků a objevujících se barevně nestandardních, ale jinak hezkých štěňat ve vrhu. Standard boloňského psíka nepovoluje jiné zbarvení než bílé. Jeden z dnes existujících českých klubů boloňských psíků však využil větu z organizačního řádu klubu, že „bude rozvíjet chov bišonků“ zajímavým způsobem – vytvořením nového plemene. V tom viděl záchranu dobrého potenciálu pigmentovaných štěňat a udržení genetické variability boloňského psíka tím, že povede „linii“ barevných bišonků – barevných boloňských psíků.

Již v tu dobu však existovalo velmi obdobné plemeno v Rusku. Bohužel jedinci těchto ruských boloňáčků v tu dobu neměli průkazy původu uznávané žádnou Mezinárodní kynologickou organizací, tedy ani FCI. Jejich chov ani připouštění u nás neměly žádnou cenu. Základem pro český chov barevných boloňských psíků se tak v roce 1995 stali pouze jedinci boloňských psíků s průkazem původu s přemírou pigmentu.

Původně dobře míněný krok však s sebou přinesl řadu následujících komplikací a nedorozumění. Nedorozumění zvané český barevný boloňský psík versus ruská barevná bolonka. Další problémy doneslo přivezení ruských bolonek z Ruska v roce 2003 a jejich zapojení do českého chovu. V tu dobu již ruští psi měli platné průkazy původu ve většině zemí. Dlouho trvalo, než se čeští a ruští chovatelé (RFS) domluvili. Nakonec však čeští chovatelé přistoupili na jednotný standard a společný název „ruská barevná bolonka“. Od 1. 1. 2011 tak existuje jen jeden barevný boloňský psík, s jedním platným standardem.

Ruská barevná bolonka je ve své zemi chována zřejmě již od 19. století. Základem tohoto malého dlouhosrstého psíka byli dostupní dlouhosrstí psi malého vzrůstu. Hovoří se o lhasa apso, toy pudlech, ši-tzu, bichonovi a poil frisé, údajně i o pekinézech. Později byli přikříženi i různí bílí bišonkové, samozřejmě také boloňský psík. V červenci 1997 bylo toto plemeno schváleno Ruskou kynologickou federací a Ministerstvem zemědělství Ruska. Předcházela tomu od roku 1978 selekce typických představitelů boloňských psíků v nejrůznějších barvách. 

Vzhled

Je přibližně o 5 cm menší než boloňský psík, přesněji se jeho velikost má pohybovat mezi 20–25 cm, při váze kolem 3–4 kg. Zbarvení jeho srsti, jak již název napovídá, může být jakékoli jednolité barevné provedení, kromě čistě bílé. Šediny a bílá skvrna na hrudi a na tlapkách jsou sice povoleny, ale jsou nežádoucí. Různorodost zbarvení je až neuvěřitelná. Toto plemeno začalo vznikat v době, kdy v Rusku nebylo možné chovat boloňské psíky, ale lidé prahli po velmi malých chundelatých psech. Proto začalo docházet ke křížení zde dostupných. Toto plemeno se dosud vyvíjí, nedostatky jsou především v různorodé kvalitě a struktuře srsti.