Brabantík

FCI Skupina IX - Plemena společenská, Sekce 3 - Malá belgická plemena, číslo standardu FCI: 82
Alternativní názvy plemene Brabantský grifonek
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Belgie
Kohoutková výška 22-28 cm
Hmotnost v dospělosti 3,5-6 kg
Věk 13-15 let
Typ srsti krátká
Náročnost na výchovu nízká
Povaha vyrovnaná, veselá, ostražitá

Brabantík je krátkosrstou variantou grifonka, drobného belgického společenského plemene s nezaměnitelným, komicky podmračeným výrazem v obličeji.  

Zajímavým a v kynologii unikátním jevem je, že ačkoliv mají grifonci status tří odlišných plemen, navzájem se kříží i v čistokrevném chovu a v jednom vrhu se mohou vyskytnout dokonce všechny tři varianty naráz (belgický a bruselský grifonek i brabantík). 

Historie

Společným předkem obou typů grifonků a brabantíka je takzvaný „smoussje“. Malý psík typu pinče obýval stáje a hospodářské budovy,  kde se staral o snižování populace hlodavců, kteří škodili majetku jeho pána. Díky přátelské a hravé povaze se brzy rozšířil z venkova do měst a dokonce i mezi šlechtu.  

Psa připomínajícího dnešní grifonky můžeme spatřit na mnoha obrazech starých mistrů, velmi známý je například portrét manželů Arnolfiniových od nizozemského malíře van Eycka (1434).  

Systematický chov a šlechtitelská práce na plemeni začala okolo roku 1880, po velkolepém úspěchu jednoho z grifonků na bruselské výstavě. K původnímu typu malého pinče byl přikřížen pravděpodobně mops, yorkshire teriér, black and tan teriér nebo francouzský barbet. Pravděpodobně díky vlivu mopse se mezi hrubosrstými grifonky začala objevovat hladkosrstá štěňata, zprvu nežádoucí, ale zanedlouho naopak vítaná jako nový typ grifonka. Název brabantský grifonek, podle Brabantského vévodství, svého času částečně zasahujícího na belgické území, byl brzy zkrácen na „brabantík“. Slovo „griffon“ totiž znamená hrubosrstý, jeho použití ve spojení s hladkosrstým psíkem bylo tedy nesmyslné. 

Povaha

Brabantík je příjemný a něžný společník. Nejšťastnější je, když je mu umožněn těsný kontakt s rodinou, delší samotu snáší velmi špatně. Díky jeho „kapesní“ velikosti a milé povaze ho mnoho majitelů bere s sebou téměř všude.  

Po pinčích zdědil smysl pro hlídání domu a majetku, každou návštěvu ohlásí, vzápětí se ale vesele kamarádí. Díky mopsí krvi je nekonfliktní a dobromyslný, dobře se hodí i k dětem a seniorům, pouze u dětí je třeba dbát, aby malému pejskovi v zápalu hry neublížily. 

Výcvik

Brabantík má bystrou a zvídavou povahu, rád se učí a rychle chápe. Ačkoliv není příliš náročný na pohyb, dobře zvládá středně dlouhé  turistické vycházky a na rekreační úrovni s ním lze i sportovat nebo cvičit dogdancing.  Kvůli zkrácené čenichové partii se však nehodí pro vrcholovou zátěž, mohly by se objevit potíže s dýcháním. 

Krmení

Drobná společenská plemena se nejčastěji krmí granulemi pro malá či trpasličí plemena. Díky jejich malé velikosti a nízké spotřebě potravy si většina chovatelů může dovolit dopřát svému mazlíčkovi opravdu kvalitní superprémiové krmivo, což je investice, která se vyplatí. Vyvážená strava je základem dlouhého a zdravého života, ostatně nejen u psů.  

Zvláště u malých psíků je třeba hlídat kalorickou hodnotu potravy, zákeřné jsou drobné pamlsky - co je pro nás jen malá tyčinka je pro brabantíka citelný příjem energie navíc. 

Srst a péče

Brabantík má krátkou, hrubou a dobře přiléhající srst. Měla by se lesknout a dosahovat délky do 2 cm.  

Zbarvením může být brabantík jako belgický grifonek, tedy černý či černý s pálením, nebo jako grifonek bruselský, který je červenavý až červený. Navíc mívá brabantík tmavou masku, u starších psů je povolena příměs šedé nebo stříbrné.  

Péče o krátkou srst není náročná, vystačíte si s vyčesávací rukavicí nebo jemným kartáčem. Pravidelně kontrolujte drápky, jestli nepřerůstají. Přerostlé drápky mohou deformovat tlapku a vést až ke kulhání.  

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat očím. Udržujte je v čistotě, preventivně lze doporučit oplachy borovou vodou nebo zklidňující oční kapky. 

Zdraví

Brabantíci mají sklony k obezitě, která jde často ruku v ruce s cukrovkou. Rovněž byl u nich zaznamenán zvýšený výskyt epilepsie a očních onemocnění jak degenerativního, tak i zánětlivého charakteru.  

Jako u mnoha jiných malých plemen, i u brabantíků se vyskytuje luxace pately (čéšky).  

Navzdory výše uvedenému se při správné péči a dodržování rozumných preventivních opatření dožívají poměrně vysokého věku. 

Chovatelské stanice