Bernský salašnický pes

Sháníte bernského salašnického psa nebo máte štěňata bernského salašnického psa na prodej?

Základní informace

FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 3 – Švýcarští salašničtí psi, Číslo standardu FCI: 45
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Švýcarsko
Kohoutková výška 60-70 cm
Hmotnost v dospělosti 36-50 kg
Věk 9-11 let
Typ srsti středně dlouhá, velmi hustá
Náročnost na výchovu nízká
Povaha přátelská, ostražitá, ovladatelná
Orientační cena štěněte s PP 25-40 000 Kč

Charakteristika plemene

Velikost Velká (Hodnocení 4/5)
Nároky na pohyb Střední (Hodnocení 3/5)
Cvičitelnost Střední (Hodnocení 3/5)
Vhodný pro Začínajícího chovatele (Hodnocení 1/5)
Množství chlupů v domácnosti Poměrně velké (Hodnocení 4/5)
Péče o srst Střední (Hodnocení 3/5)
Vztah k dětem Pozitivní (Hodnocení 5/5)
Zdravotní problémy Průměrné (Hodnocení 3/5)
Finanční náročnost Vyšší (Hodnocení 4/5)
Schopnost být sám Střední (Hodnocení 3/5)
Inteligence Průměrná (Hodnocení 3/5)
Lovecký pud Malý (Hodnocení 2/5)
Jaký je hlídač Ohlásí návštěvu (Hodnocení 2/5)

O plemenu

Nejrozšířenější ze čtyř plemen švýcarských salašnických psů se v posledních desetiletích výborně osvědčil také jako společenský pes. Lze ho doporučit i rodinám s malými dětmi, neboť navzdory svému medvědímu vzezření je to dobrák od kosti, klidný a velkorysý. Děti má velmi rád a dokonce je vůči nim (někdy až příliš) ochranitelský.

střední temperament a působí dojmem klidného siláka. Ideální pes na zahradu, ale s přístupem do domu, protože nemá rád samotu. 

Přednosti a nevýhody

Jsou to psi na první pohled velice půvabní, roztomilí a snad nejsou hezčí štěňata než právě bernského salašnického psa. Berňáci jsou přátelští a nekomplikovaní, v dospělosti zpravidla klidní a rozvážní. Mají velmi výraznou mimiku a jejich pohledy umí sdělit momentální náladu a pocity. Chtějí dělat radost a jsou právem považováni za spolehlivé rodinné a doprovodné psy. Nemají tendence přebírat vedení v rodině, a tedy ani nebývají problémy s agresivním chováním k některému členu rodiny. Nepřekypují zbytečným temperamentem a jsou poměrně přizpůsobiví a tolerantní. Někteří jedinci mohou být mírně tvrdohlaví, což někdy výchovu trochu znesnadňuje.

Historie

Kde se vzal, tu se vzal. Že se selští psi typu bernského salašnického psa vyskytovali před schválením prvního standardu jen ve Švýcarsku, se nezakládá na pravdě. Stejně tak není prokázáno, že se jedná o původní švýcarské plemeno. Psy velmi podobného exteriéru v dnes typickém trikolórním zbarvení nalezneme např. na obraze pocházejícím z roku 1651 od holandského malíře Pauluse Pottera. A protože P. Potter nikdy neopustil svou zemi, respektive Haag, museli se tito psi nacházet tedy i tam.

Každopádně Bernský salašnický pes, jak ho známe dnes, je chovatelským výsledkem vybraných psů zejména z předalpských oblastí a části švýcarského středozemí v okolí Bernu.

Do poloviny 19. století byli švýcarští selští psi početní, žádaní a svým způsobem i vážení. Často pracovali jako tažní psi malých vozíků s mlékem, hlídali statky, bylo-li třeba, pomáhali s naháněním skotu. Nebyli ustáleni v typu, zbarvení ani struktuře srsti. Byli to pracovní psi a tak se na ně i pohlíželo. Ovšem ohromnou silou se začali prosazovat bernardýni, novofundlanďané a leonbergeři. Salašničtí psi byli natolik odstrkáváni, až se téměř ocitli na pokraji zániku. Když v roce 1883 byla založena Švýcarská kynologická společnost, byl očekáván celkově obrat k lepšímu. Ta však salašnické psy neuznávala. Ani na výstavách pro ně nechtěla otevřít žádnou třídu. Nadále byli švýcarští salašničtí psi zcela přehlíženi.

V roce 1892 se je snažil prosadit hostinský Franz Schertenleib z Burgdorfu. Začal vyhledávat psy podobného typu a jeho zapálení neznalo konce. Svým nadšením stáhl i několik dalších chovatelů. Přesto to bylo stále málo. Dlouho chyběla osobnost, která by povznesla tyto salašnické psy do výstavních kruhů a do výraznějšího zájmu širší veřejnosti. Psi sedláků z okolí švýcarského Bernu byli pro chovatele jiných plemen příliš obyčejní. Naštěstí si jich výrazněji začal všímat obdivovatel a chovatel novofundlandských psů a také významný všestranný kynolog profesor Albert Heim. A bez nadsázky právě jemu bernský salašnický pes vděčí za zachování své existence do dnešní doby. Dalším výrazným chovatelem a obdivovatelem bernských salašnických psů na přelomu 19. a 20. století byl také kavárník F. Probst z Bernu.

Přelom 19. a 20. století stěžejní?

Asi první výstava, na které se objevili první tři zástupci švýcarských salašnických psů, byla v roce 1899. K zapsání prvních jedinců bernských salašnických psů do švýcarské plemenné knihy došlo až na výstavě pořádané společností zvané Berna v roce 1904. Jednalo se o psy jménem Brinz, Phylax, Rinffi a fenu Belline.

I když pro někoho možná překvapivá informace, ale ještě ani na začátku 20. století nebyl rozhodně příliš rozšířen a ke všemu nesl označení Dürrbächler nebo také Dürrbachshund. Je to vlastně místní označení odvozené podle malé švýcarské osady u Riggisbergu, kde se vyskytoval nejčastěji. Zde se nacházel jeden z prvních chovatelů ještě zdaleka neprošlechtěných psů bernských, majitel noclehárny a hostince Dürrbach pan Hoffman. Bernským salašnickým psům se však říkalo různě. Často se využívalo pojmenování podle rozložení bílých znaků. Můžeme narazit na pojmenování např. Bäri, Bläs, Gelbbäckler, Ringgi či Vieräugler.

V roce 1907 byl založen klub s názvem Švýcarský klub dürrbachských psů. V témže roce vznikl první podrobnější popis těchto salašnických psů. Již 24. 4. 1910 se na velké speciální výstavě v Burgdorfu hlásilo k bernským salašnickým psům rekordních 107 jedinců. A právě zde je posuzoval legendární profesor Heim. V roce 1913, na žádost A. Heima, byl dürrbachský pes přejmenován na bernského salašnického psa a stejně tak i podle něj byl upraven název klubu. Tak či tak se berňáci velmi těžko prosazovali. V té době byl stále ve velké oblibě svatobernardský pes a k tomu byli pro svou velikost, a tedy i menší spotřebu krmení dlouho ve větší oblibě appenzellští salašničtí psi. Zhruba však ve 20. letech 20. století obliba bernských salašnických psů předběhla jak appenzelly, tak o asi 15 let později i svatobernardské psy.

Do roku 1940 byli zařazováni do chovu i psi bez původu. Sem tam se objevila příbuzenská plemenitba a také byla znát nevyváženost povah. Nelze se nezmínit i o přikřížení novofundlandského psa Pluta v. Erlengut, s fenou Christiane v. Lux. Zda bylo náhodné, nebo úmyslné, je dnes už vedlejší. Každopádně všichni potomci z tohoto spojení (narozeni v roce 1948) byli veskrze podobni novofundlandskému psovi a měli údajně výbornou povahu. V dalším chovu byla použita fena jménem Babette a připuštěna bernským salašnickým psem Aldem v. Tieffurt. Z tohoto spojení působila v chovu Christine v.Schwarzwasserbächli. Byla ideálně trikolorně zbarvená a s výbornou povahou. Připuštění této feny už znamenalo chovatelský úspěch, neboť po spojení se psem jménem Osim v. Allenluften se narodila fena Bella a pes Alex. A právě Alex v. Angstdorf se brzy stal interšampionem a v roce 1956 i světovým šampionem. Stal se vyhledávaným plemeníkem a chov bernských salašnických psů výrazně ovlivnil. Přikřížení novofundlandským psem mělo oboustranný dopad. Vzešlo mnoho dobrých psů, ale také mnoho jich nemohlo být zařazeno z nejrůznějších důvodů (především exteriérových) do chovu. Největším problémem po mnoho generací bylo nestandardní zbarvení. Ale to nejen v liniích po přikřížení novofundlandského psa.

Vycestování za hranice domovského státu

Přestože se jedná o u nás tak známé a rozšířené plemeno, mimo svou domovinu se prakticky dostal až v 60. letech 20. století. Do té doby byly jeho vývozy za hranice spíše ojedinělé. V 70. až 80. letech 20. století bylo plemeno díky nevhodnému výběru chovných jedinců po stránce povahových vlastnosti velmi nevyrovnané a zdecimované. Jen díky zavedení povahových testů a přísnému posuzování a následnému vyřazení z chovu se opět plemeno může pyšnit vyrovnanou a příjemnou povahou.

Ve 21. století je bernský salašnický pes velmi oblíben snad po celém světě a v zemi původu má nejpočetnější klubovou základnu ze všech plemen. Ve Švýcarsku mohou být do chovu zařazeni jen jedinci postižení maximálně prvním stupněm DKK a DLK. Dodnes se tam s berňáky provozuje carting (tahání vozíků) a drafting (tahání jako takové).

Chov v České republice

Klub švýcarských salašnických psů byl v České republice založen v roce 1986. Sdružuje všechna čtyři plemena salašníků. Prvního bernského salašnického psa přivezl v roce 1977 ing. J. Šlosárek a první vrh se narodil o dva roky později, tedy v roce 1979. 

Vzhled

Zkrácený standard
Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný.

Důležité proporce: poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9:10; spíše kompaktní než obdélníkový pes. Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2:1.

Chování a charakter (povaha): spolehlivá, pozorná, ostražitá a nebojácná v každodenních situacích; dobromyslná a příchylná vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.

Hlava: silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.
Lebka: při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.

Stop: výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený. Nosní houba: černá.

Tlama: silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný. Pysky: přiléhající, černé.

Čelisti a zuby: úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.

Oči: tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.

Uši: zavěšené, středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.

Krk: silný, svalnatý, středně dlouhý.

Trup: horní linie z profilu - od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.

Hřbet: pevný, rovný a vodorovný.

Partie beder: široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.

Záď: měkce zaoblená.

Hruď: široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.
Dolní linie z profilu a břicho – od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.

Ocas: huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.

Končetina: silná stavba kostí.

Hrudní končetiny: při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.
Plece: lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.

Nadloktí: dlouhé, šikmo postavené. Loket: dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř. Předloktí: silné, rovné. Přední nadprstí: při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí. Tlapy hrudních končetin: krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.

Pánevní končetiny: při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce. Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená. Kolenní klouby: výrazně zaúhlené. Lýtka: dlouhá, dobře šikmo postavená. Hlezno: silné, dobře zaúhlené. Zadní nadprstí (nárt): téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno). Tlapy pánevních končetin: trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.

Chody: ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

Srst: dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.

Barva: temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi; s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno.
• Čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
• Bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
• Žádoucí: bílé tlapy a špička ocasu.
• Toleruje se: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.

Velikost: kohoutková výška u psů: 64 až 70 cm, ideální velikost 66 až 68 cm, KV u fen: 58 až 66 cm, ideální velikost 60 až 63 cm.

Chyba: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
• Nejisté chování.
• Jemná stavba kostí.
• Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.
• Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třenových zubů), na M3 se nebere zřetel.

• Osrstění: vysloveně kadeřavá srst, chyby kresby a barvy, chybějící bílá kresba na hlavě, příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků, bílý límec, velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm), skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm), bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky), rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi, černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi, nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny), hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.

Vylučující vady: agresivita, bojácnost, vyslovená plachost. Rozštěp nosu. Podkus, předkus, zkřížený skus. Jedno nebo obě modré oči („břízové oko“). Entropium, ektropium. Zalomený ocas, zatočený ocas. Krátká nebo patrová srst. Chybějící trojbarevné zbarvení. Základní barva jiná než černá. Psi vykazující patrné psychické abnormality nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Povaha

Bernský salašnický pes je výborným rodinným psem, chápajícím společníkem a skvělým partnerem i pro děti. Jsou velice citliví na vnímání atmosféry kolem sebe, nikdy však nebývají podráždění. 

Zpravidla je klidné a mírné povahy, trochu pohodlný, ale inteligentní a učenlivý. Má nadstandardní vztah k lidem, proto ho často potkáme jako záchranářského či canisterapeutického psa. Je však pravdou, že v takovém počtu existujících jedinců se najdou i povahy ne zcela odpovídající správnému „berňákovi“. Avšak mnoho dělá výchova a celkový přístup rodiny, ve které pes žije.

Příliš se nehodí pro vrcholový sport, který pro jeho klouby představuje nadměrnou zátěž, za to je vytrvalým chodcem, ideálním průvodcem na dlouhé horské tůry a výlety. 

Inteligence a cvičitelnost

Dokáže se naučit mnohým cvikům, ale výcvik musí probíhat v klidu, hravou formou a bez přehnaných emocí. Tvrdý nátlak velmi špatně snáší. Dlouho trvající cvičení ho nudí a jeho smysly se tak otupují. Následně ho to nebaví, odmítá spolupracovat a tváří se utrápeně.

Vztah k dětem

Většina živých tvorů nemá ráda přílišný hluk. Přesto bernský salašnický pes je shovívavý i k hlučným dětem, které se samozřejmě musí jinak ke psu vhodně chovat. I berňák potřebuje mít trochu klidu a času pro sebe. Děti je proto nutné učit se chovat ke psu s respektem.

Výchova

Mladí psi a odrostlá štěňata mohou být příliš rozjívení a je proto zapotřebí je před učením nových povelů trochu unavit, vyběhat, aby se dokázali soustředit. Nešvarem starších psů je zase mírná paličatost, přesto výchova a výcvik „berňáků“ nepatří mezi náročné, plemeno se hodí také pro začátečníky

I v případě, že se nepodaří zcela perfektní poslušnost, dá se s nimi dobře vyžít. Agresivní bernský salašnický pes je naprostou raritou, navíc nemají lovecký pud a jsou od přírody klidní a nekonfliktní. 

I když je bernský salašnický pes klidné povahy a jen tak něco ho nevyvede z míry, vyplatí se vytvořit již od štěněte návyk na běžnou „provozní“ manipulaci - otevření tlamy, kontrolu uší a očí, vyčesávání nebo i stříhání drápků. Štěně také přivykáme na běžný domácí provoz (vysavač, pračku, fén na vlasy). 

Výcvik

Výchovu vyžadují mírnou, laskavou, bez křiku a fyzických trestů. Důslednost ano, ale nikoliv dril, po zlém se s nimi mnoho nepořídí. Rád tahá sáňky a malé vozíčky. Samozřejmě hmotnost nákladu nesmí být přehnaná. Berňák tahání miluje, a je-li ta možnost, dopřejte mu to. Existují i soutěže v tahání kárek, pořádané převážně ve Švýcarsku a v Německu. Tyto kárky (vozíčky) jsou krásně a precizně vyzdobené. V soutěži jde o to, projet bez chyby překážkovou dráhou. Psy to velice baví a většinou něco zkazí jen svou horlivostí.

Bernský salašnický pes nemusí jen tahat. Může třeba i nosit. Existují speciální batohy a tašky, které psi nosí na svých zádech. Chvilku sice trvá, než si pes na batoh zvykne, ale potom rád ponese jídlo nebo náhradní oblečení v přiměřeném množství (a hmotnosti) třeba i pro celou rodinu. Na hmotnost obsahu si pes musí zvykat postupně. To je však možné až po úplném vývinu pohybového aparátu, dejme tomu kolem dvou let věku. Samozřejmě, na batoh si může zvykat již v mladém věku, ale náklad může nosit až po kompletním tělesném dozrání.

Zdraví / nemoci

Za velkou popularitu bernský salašnický pes i jeho obdivovatelé platí velkou daň, a to v podobě možných zdravotních problémů. Žádné plemeno není dokonalé a u tohoto plemene je problémem častější výskyt dědičných nemocí. Někteří jedinci trpí na dysplazii kyčelních kloubů nebo dysplazii loketních kloubů. Obojí je dnes sice pečlivě sledováno, ale tato oblast není celosvětově doposud dostatečně probádaná a není možné zjistit, nakolik je dysplazie dědičná a nakolik získaná nevhodnou stravou či pohybem.

Občas se u tohoto plemene může vyskytnout entropium a ektropium. Jedná se vlastně o deformaci očních víček, přičemž se stáčí buď směrem na duhovku a bělmo, nebo naopak se příliš od oka odchlipují. Obě postižení jsou většinou zřetelná již ve štěněčím věku. Někdy je entropium (zjednodušeně uvolnění spodního víčka) natolik malé, že nebude činit v dospělosti žádné problémy a ani nebude považováno za vadu, jindy může později vyžadovat i chirurgický zákrok.

Tak jako většinu velkých plemen se širokým hrudním košem může postihnout torze (přetočení) žaludku, nemusí se vyhnout ani bernskému salašnickému psovi. Proto je vhodné krmnou dávku celoživotně rozvrhnout na dvě denně, a po nakrmení i větším přísunu vody ponechat psovi alespoň hodinový odpočinek bez běhání a skákání. Rovněž je vhodné přizpůsobit boudu tak, aby se nenaučil na ni vyskakovat.

A v neposlední řadě je potřeba upozornit na občas se vyskytující potravinovou alergii, atopii a možnost přetržení křížového kolenního vazu. Někdy ve spojitosti s bernským salašnickým psem můžeme slyšet o nemoci zvané hypomyelinogenéza. Jde však o nemocnění, které se zatím vyskytuje jen ve Velké Británii.

Rozhodně to však neznamená, že je nějakým onemocněním postižena většina bernské populace! Jde spíše o to, na ně upozornit, aby noví majitelé hledali štěňata po zdravých jedincích, a snažili se tak vlastní iniciativou co nejvíce předejít koupi nemocného jedince. Problémy se více týkají těžkých či obézních psů. Některé linie se dožívají 10 až 11 let, ale většina berňáků se dožívá 8 až 9 let.

Povinná a doporučená vyšetření

Povinná vyšetření

- K úspěšnému uchovnění psa či feny je nutné RTG vyšetření kyčlí na DKK (dysplazii loketního kloubu) po 15. měsíci věku (ukončení růstu kostry), výsledek nesmí být horší než C/C. Druhým povinným vyšetřením je RTG vyšetření na DLK (dysplazii loketního kloubu), u kterého je nejhorší akceptovatelný výsledek 2/2.

Doporučená vyšetření

Pro účely uchovnění lze provést vyšetření kyčelních kloubů až po ukončení růstu (obvykle po 15. měsíci věku). Vhodné je však dřívější vyšetření kyčlí, tzv. časný screening DKK. Včasné odhalení dysplazie kyčelního kloubu (tedy dokud štěně roste) výrazně rozšiřuje možnosti léčby a zvyšuje šanci psa na plnohodnotný pohyb bez bolesti. 

Dysplazie kyčelních kloubů patří mezi vady s multifaktoriálními příčinami, udává se kombinace více genetických faktorů, vliv výživy i prostředí. Její vymýcení z chovu tak prakticky není možné, chov výlučně na (skoro) zdravých jedincích pouze zmenšuje riziko jejího výskytu. Vyskytuje se ale i mnoho chorob, u kterých lze jednoznačně stanovit příčinnou genetickou mutaci a je tedy možné testováním chovných psů a fen zabránit přenosu onemocnění do dalších generací.

Laboratoř Genomia doporučuje pro bernské salašnické psy genetické testy například na onemocnění: 

Degenerativní myelopatie (DM) - Progresivní neurodegenerativní onemocnění projevující se poruchami hybnosti, koordinace a dalšími neurologickými příznaky. Onemocnění má rychlý postup a výrazně zkracuje délku života. 

Von Willebrandova choroba (vWD) - Porucha krevní srážlivosti způsobující krvácivé stavy (podobně jako u lidí hemofilie).

Dědičnost obou výše popsaných chorob je autosomálně recesivní, mohou se tedy vyskytovat zdraví přenašeči (mají jednu „nemocnou“ kopii genu a jednu normální). 

Ze spojení dvou přenašečů dostaneme přibližně ¼ zcela zdravých štěňat (CLEAR) ½ zdravých přenašečů a ¼ postižených zvířat. Genetické testování chovných psů tak umožní zabránit přenosu onemocnění do další generace. Není ani nutné přenašeče zcela vyřazovat z chovu, to by ostatně nebylo chovatelsky ideální - lze bezpečně krýt přenašeče a CLEAR jedince. Z takovéhoto spojení se narodí ½ zcela zdravých (CLEAR) štěňat a ½ zdravých přenašečů.

Význam má také vyšetření na farmakogenetickou chorobu, manifestující se v případě podání celkové anestezie - maligní hypertermii. Toto onemocnění však není specifické pro konkrétní plemeno. 

Klub švýcarských salašnických psů navíc doporučuje ještě dvě vyšetření, a to SH-PRE-TEST (Test předpokladů pro vznik histiocytárního sarcomu). Histiocytární sarkom (nazývaný také maligní histiocytóza) je významnou příčinou předčasných úmrtí u plemene bernský salašnický pes. Jde o rakovinu histiocytů, tedy buněk imunitního systému, které se nacházejí v lymfatických uzlinách a některých orgánech. Ačkoliv příčina onemocnění je multifaktoriální, je možné na základě genetických testů rozdělit psy a feny do tří skupin:

Skupina A má nízké riziko rozvoje histiocytárního sarkomu (cca. 4x nižší než skupina B). Skupina B je hodnocena jako neutrální a skupina C jako riziková (4x vyšší riziko než skupina B). V současné době (2021) je nutné zaslat odebrané vzorky k vyhodnocení do Francie. Podrobnosti na webu chovatelského klubu.

Další je vyšetření na anomálii močového traktu - ektopický ureter. Jde o vrozenou poruchu spočívající ve vyústění močovodů na nesprávném místě. To znamená, že namísto vyústění močovodů do močového měchýře dochází k vyústění močovodů např. v hrdle močového měchýře nebo přímo do močové trubice. U psů může docházet k vyústění močovodů do chámovodu či prostaty a u fen do dělohy nebo do pochvy. V závislosti na umístění vyústění močovodů, pohlaví zvířete či jeho věku mohou být jedinci téměř bez příznaků, ale také zcela inkontinentní - moč neustále ukapává. Vyšetření je možné sonograficky, v České republice však není pracoviště, jehož výsledky by byly oficiálně uznávány. Vedle absolvování sona v zahraničí (např. ve Vídni) je další možností je vyšetření pomocí CT (v podstatě kdekoliv, kde tomograf mají) a následné vyhodnocení záznamu v Curychu. Podrobnosti na webu chovatelského klubu

Péče

Čas od času je dobré zkontrolovat anální žlázky, zda nejsou přeplněné a pozornost si zaslouží také stav drápů. Případný asymetrický obrus totiž může být prvním příznakem ortopedického či neurologického onemocnění. 

Péči si zaslouží i ušní boltce, zejména v teplých měsících roku a/nebo po koupání je zvýšené riziko zapaření zvukovodu a následného zánětu. Vhodnou prevencí je důkladné vysušení boltců, případně vystříhání nadměrného osrstění vnitřní strany boltce a okraje zvukovodu. Existují i preventivní a léčebné kapky a roztoky, jejich užití je však vhodné konzultovat s veterinářem. 

Péče o srst

Přestože má hustou, poměrně dlouhou srst, není potřeba každodenní péče. Ideální je jedenkrát za týden, někdy i méně často, vykartáčovat místa s jemnější srstí, a to je za ušima a pod lokty. Hrudník a zadní část stehen postačí jednou za dva až tři týdny, zbytek těla pak jedenkrát za měsíc. Předejde se tak zacuchání srstí.

Je vhodné zejména v zimních měsících vystříhávat dlouhé chlupy mezi polštářky na tlapkách. Srst je tu totiž zpravidla poměrně dlouhá, lepí na sebe sníh, ze kterého se teplem těla vytvářejí ledové hrudky, a následně chůze psovi působí velkou bolest a v extrémních případech i drobná zranění. Časté mytí v šamponu se rozhodně nedoporučuje. Zaschlé bláto je snadné vyčesat a další výraznější starostlivost o vzhled psa není nutná.

Srst je polodlouhá a krásně hustá. Přímo předurčená do chladného počasí. Bernský salašnický pes sníh miluje a zima mu nedělá nejmenší problém. Naopak v horku je zapotřebí dát pozor na přehřátí a psovi zajistit dostatek vody a častou možnost se schovat do stínu. I s fyzickou zátěží v letních měsících se to nesmí přehánět.

Krmení

Vyváženost kvalitní stravy je velice důležitá a největší pozornost jí je třeba věnovat v období růstu, tedy přibližně do jednoho a půl roku věku. Berňáka v jakémkoliv věku rozhodně nepřekrmujte, ale ani nešiďte na kvalitě potravy. Může to přinést či podpořit zdravotní problémy. 

Ideální je vyvážená, pestrá strava v přiměřeném množství. Vedle pečlivě sestaveného domácího jídelníčku to mohou být i kvalitní granule pro velká a obří plemena, nejlépe ještě uzpůsobena dané věkové kategorii, či se speciálním složením pro kastrovaná zvířata, pro psy ve zvýšené zátěži atd. 

Průměrné náklady na chov

Chov bernského salašnického psa patří k finančně náročnějším. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. Pro psy pohybující se často ve větším kolektivu nebo pro starší a oslabená zvířata se zase může hodit zvýšená ochrana proti původcům psincového kašle. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Významnou položkou v rozpočtu je krmení. Berňák je velké až obří plemeno a jeho spotřeba krmení tomu odpovídá. Samozřejmě, roli hraje mnoho individuálních faktorů, nicméně pro hrubou orientaci o nákladech - 15 kg pytel slušných (nikoliv ideálních či nejlepších) granulí začíná přibližně na 900 Kč. Toto množství vydrží dospělému zvířeti zhruba na jeden měsíc. K dostání jsou samozřejmě i levnější granule, jejich složení však nelze označit za dlouhodobě akceptovatelné. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 250 - 500 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov bernského salašnického psa Klub švýcarských salašnických psů

Knihy o plemenu

O oblibě bernských salašnických psů svědčí i velké množství vydaných knih zabývajících se tímto plemenem. 

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

Zájmem chovatelů i nových majitelů by mělo být především zdravé štěně, které svou povahou i exteriérem odpovídá standardu plemene. Bohužel, obliba bernských salašnických psů vedla k nárůstu množení „zaručeně čistokrevných berňáčků“ bez PP. I když nižší cena štěňat může vypadat lákavě, je to šetření na hodně špatném místě - narazit můžete v lepším případě na nestandardní zevnějšek, v horším (a dost pravděpodobném) na špatné zdraví a v tom nejhorším i na nevyrovnanou či agresivní povahu

Absolutní jistotu odpovídající povahy i exteriéru vám samozřejmě nikdo nezaručí, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete nesrovnatelně menší. 

Chovatelské stanice

Zobrazit další chov. stanice

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena štěněte?

Cena štěňat bernských salašnických psů s průkazem původu obvykle začíná na částce kolem 25 000 Kč. V případě výstavně nadějných štěňat, zahraničního krytí nebo jinak chovatelsky cenných zvířat si připravte až 40 000 Kč. 

Obecně bývají dražší fenky než psi, zejména má-li fenečka předpoklad chovnosti.

Chcete-li rozumně ušetřit a nemáte výstavní a chovatelské ambice, můžete se poptat po štěněti s exteriérovou vadou (zalomený ocas, nestandardní struktura srsti či zbarvení, modré oko...), kvůli které není vhodné do chovu a na výstavy, může však plnit roli rodinného kamaráda nebo se s ním můžete věnovat výcviku. Zůstávají přitom výhody psa s průkazem původu - zdravotní testy, odpovídající povahové vlastnosti atd. V neposlední řadě také nepodporujete množitele

Pro koho se bernský salašnický pes hodí?

Je to dobrosrdečné plemeno, s vyrovnanou nekomplikovanou povahou, vhodné do každé běžné rodiny. I jen průměrně vychovávaný bernský salašnický pes se na veřejnosti chová vhodně a takřka bezproblémově. Rozumět si nebude snad jen s příliš aktivním sportovcem (na běhání vedle kola a podobné sporty se BSP opravdu nehodí) nebo naopak s velmi domácky laděným člověkem, který mu neposkytne dostatek procházek. 

Kde bude spokojený?

Nejspokojenější jsou, mohou-li celoročně volně běhat po zahradě, ale přitom být v častém kontaktu s rodinou. Nemají tendence ničit zahradu, ale samozřejmě, že nudícího dorostence může napadnout krátit si chvíli úpravou záhonků a rozhrabováním krtčích kopečků. Ani sebevětší zahrada nemůže nikdy nahradit procházky, jakoukoliv práci, a už vůbec ne kontakt s rodinou.

Příliš mnoho neštěkají, ale většina berňáků má tendence v dospělém věku hlídat. Neznamená to však, že každý berňák se opře o plot a agresivně bude štěkat na potencionálního nepřítele. Většinou jen jednou nebo dvakrát štěkne směrem k místu, odkud hrozí nebezpečí, a vyčkávavě sleduje, co se bude dál dít. Zpravidla nejostražitější a průbojnější je tehdy, kdy rodina není doma a zodpovědnost za majetek tak padá jen na něj. Není však ostrým hlídačem, který by hned každého pokousal. Navíc je nutné počítat s tím, že jeho vzhled budí spíše pozitivní reakce, než aby působil odstrašujícím dojmem. Další výhodou také je, že nemá sklony k toulání a nezneužívá nedokonalosti plotů.

Jak se snáší s ostatními zvířaty?

K domácím a hospodářským zvířatům se zpravidla chová kamarádsky. Bez problémů může žít i po boku s kočkou, ale samozřejmě je třeba je na sebe zvykat pomalu. 

Někteří jedinci rádi myškaří. Tedy loví myši. Nejsou však tak náruživí, aby kvůli tomu rozhrabali celou zahradu. Ale vidí-li na poli myš, ihned po ní skočí. Přesto téměř postrádají lovecký pud a není potřeba se obávat pouštět psa z vodítka, jestliže zvládá přivolání v jednoduchých situacích. Vypozorujete-li přesto u vašeho psa chuť do lovení, je potřeba se na odstranění možnosti pronásledování divoké zvěře zaměřit a cíleně tuto vlastnost psa dostat zcela pod kontrolu.

Jak se snáší s jinými psy?

Většinou bývá bezproblémový, pouze u některých dominantnějších povah se může během puberty objevit snaha se povyšovat nad ostatní psy. Toto je nutné nepodcenit a vhodnými výchovnými opatřeními naučit svého psa situace zvládat bez vyvolání konfliktu.

Jaké jsou vhodné aktivity pro bernského salašnického psa?

Pro zaměstnání bernského salašnického psa platí, že od všeho kousek je ideální. Umí správně využívat svého čichu a dělá to rád. Hodí se dokonce pro záchranářský lavinový i sutinový výcvik, k vyhledávání osob, ale také zvládne rozlišovat předměty či sledovat stopu člověka. Je skoro předurčen k canisterapii. Zvládne se naučit základním cvikům poslušnosti i skákání přes překážky. Většina jedinců tohoto plemene celkem ráda aportuje. Nadšeně zdolává trasu agility, ale protože jeho rychlost není nijak závratná, příliš se nehodí pro závody tohoto zaměření. Ke všem rychlostním sportům je nevhodný, protože nikdy v nich nemůže konkurovat např. belgickým nebo německým ovčákům. Bude však dělat rád cokoliv, co bude s ním rád dělat jeho pán. I úspěšný výcvik obrany je možný, ale protože se toto plemeno vyvíjelo tak, aby veškerá agrese, razantní obrana a lov byly potlačeny, obrana u berňáka není doporučována.

Má pracovní využití?

Vlohy bernského salašnického psa lze využít především v záchranářské kynologii. Vyhovuje mu vyhledávání osob, je ideální pro práci v přírodním terénu včetně zasněžených hor, naopak pro sutiny a další stísněné prostory může být příliš mohutný. Většina berňáků dobře plave, je tedy možný i výcvik vodního záchranáře.

Jak sehnat štěně?

Bernský salašnický pes je oblíbené a početné plemeno. Chovatelských stanic je poměrně dost a tak nebývá problém sehnat štěně. Pokud nemáte tip třeba od známých, můžete se podívat přímo na klubových stránkách, jaké chovatelské stanice aktuálně nabízejí k zadání štěňata. Máte tak jistotu, že oslovíte pouze řádně registrovaného chovatele, jehož psi prošli uchovněním a nabízí tak skutečně bernské salašnické psy - s průkazem původu. 

Proč chtít stěně s PP?

- Máte maximální jistotu, že váš berňák bude mít exteriér i povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez průkazu původu. Chovní jedinci (rodiče štěňat) musejí být tzv. uchovněni, tedy projít posouzením exteriéru a zdravotními testy

- Nepodporujete množitele, produkující štěňata bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality. V lepším případě se tak děje z neznalosti, v tom horším čistě pro peníze. Zatímco v prvním případě štěňata aspoň vyrůstají ve slušných podmínkách, v případně množitelů „na kšeft“ je produkce štěňat často spojena s týráním. Zvířata bývají držena ve špíně, bez pořádného výběhu a sociálních kontaktů. Často navíc bývají v nevhodném výživovém i zdravotním stavu.

- Samozřejmě že i chovatel s PP může být nezodpovědný či přímo podvodník, na rozdíl od množitele se však neschová v anonymitě. Pořád existují nějaká pravidla a kontrolní mechanismy, které si hlídají příslušné chovatelské kluby. Na chovatele, resp. chovatelskou stanici také není problém dohledat recenze, případně výsledky psů z jejich odchovů na výstavách a výkonnostních soutěžích. 

Druhy/varianty?

Bernský salašnický pes se vyskytuje v jediném velikostním rázu a v jediné barevné variantě. Základní barva je vždy černá, na ní bílé znaky a tříslové pálení. Rozmístění a velikost znaků a pálení podrobně popisuje plemenný standard.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Většina chovatelů uvítá, když se za fenou se štěňaty přijedete předem nezávazně podívat a podá vám veškeré informace. Také nemá problém představit vám své psy či nechat vás nahlédnout do průkazu původu a dalších dokumentů.

Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nekývněte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.

- Máte-li jakékoliv pochybnosti, obracejte se na příslušný chovatelský klub.

Vhodné jméno pro bernského salašnického psa?

Psí jméno by nemělo být příliš dlouhé, ideální jsou 2-3 slabiky. Nemělo by se také zvukově podobat nějakému z povelů (například Sebby X sedni). 

Pes s průkazem původu dostává jméno již v chovatelské stanici, pod tímto je zapsán v plemenné knize a dalších dokumentech. Nic vás však nezavazuje toto jméno používat, můžete vybrat jiné podle svého vkusu. Někteří chovatelé umožňují vážným zájemcům (obvykle po rezervaci a složení zálohy), aby si zvolili i oficiální jméno. Obvykle však musí začínat na konkrétní písmeno abecedy, podle pořadí vrhu. 

Oblíbeným jménem, jaké se ostatně nabízí, je Bernie. Toužíte-li být více originální, můžete popustit uzdu fantazii - Giant, Méďa, Zorro, Topaz nebo třeba Carmen.

Jaké jsou vhodné doplňky pro BSP?

V zásadě nepotřebuje žádné speciální doplňky a vychytávky. Pokud se psem jezdíte autem, myslete na jeho i vaši bezpečnost. Pes umístěný volně v kabině představuje riziko pro sebe i lidskou posádku vozu! Optimální je umístění psa v kufru auta, nejlépe odděleného od prostoru pro lidskou posádku pevnou mříží. V kufru může být pes volně nebo v přepravní schránce. Kufr auta i případný přepravní box musí být dostatečně prostorný a s přístupem čerstvého vzduchu. 

Někteří majitelé berňáků rádi využívají i "psí batůžky" - brašny určené k nošení menších nákladů psem. 

Zajímavosti o plemenu?

Štěňata bernských salašníků mají poměrně dlouho modré oči. Ty se však zpravidla věkem zbarví dohněda. Také se často rodí s nedopigmentovaným nosem. Pigmentace je zpravidla dotvořena až v desátém týdnu věku. Štěně, s ohledem na jeho velikost v dospělosti, rozhodně nepřetěžujte. Dlouhé celodenní procházky po lese nebo horách rozhodně nejsou pro štěně a mladého bernského salašnického psa vhodné. Ani dlouhotrvající hry se psy nebo běhání za míčky a skákání byť malých překážek berňákovi do jednoho roku věku neprospívá.

Odlišnosti od podobných plemen?

Odlišení BSP od ostatních švýcarských salašnických psů (APZ, ESP, VSP) je jednoduché - jako jediný je dlouhosrstý. Další podobní „medvědi“ (bernardýn, novofundlandský pes) zase postrádají typické tříbarevné zbarvení. 

Články - Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Při pořizování bernského salašnického psa...

Výcvik bernského salašnického psa

Výcvik bernského salašnického psa

Výcvik bernského salašnického psa

Bernský salašnický pes...

Bernský salašnický pes – opravdu společenské plemeno?

Bernský salašnický pes – opravdu společenské plemeno?

Bernský salašnický pes – opravdu společenské plemeno?

Ráda bych se se čtenáři podělila o zážitky, které jsme prožili na II.ročníku letního výcvikového a společenského tábora - PŘÁTELSTVÍ 2003, pořádan......

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Mám dojem, že dobrý bernský salašnický pes je díky své celkové souměrnosti a nádhernému zbarvení a kresbě asi nejkrásnější pes, který existuje. Jiné.....

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Už standard označuje bernského salašnického psa jako mnohostranného pracovního psa.O jeho úloze na švýcarských dvorech jsme se už zmínili, je kouzelné...

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Význam standardu Určující pro hodnocení čistokrevného psa je standard, kterým je míněn co nejpřesnější popis vnějšího vzhledu rasy. Takový standa......

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Odchov štěňat. Tak jsme se konečně dočkali a máme doma psí mimina. Nejdříve jsou to velmi bezbranná, slepá a hluchá stvořeníčka, která jsou zcela závi...

Nové možnosti v chovu psů

Nové možnosti v chovu psů

Nové možnosti v chovu psů

Na základě průzkumu možnosti využití DNA byly provedeny několika bernským salašnickým psům analýzy DNA. Výsledky jsou nad očekávání příznivé. Když se....

Můj život s berňáčkem aneb jak se může otočit životní pouť o 360 stupňů

Můj život s berňáčkem aneb jak se může otočit životní pouť o 360 stupňů

Můj život s berňáčkem aneb jak se může otočit životní pouť o 360 stupňů

Naše rodina se sestává ze čtyř dospěláků – dvounožců a jedenácti krásných chlupáčů – osm berňáčků různého věku, dvě appenzellky (matka a její tříměsíč...

„Berňák“ sportovec

„Berňák“ sportovec

„Berňák“ sportovec

Beky je moje pětiletá fenka bernského salašnického psa, která, jako jediná zástupkyně svého plemene v České republice, běhá závodně agility a je schop...