Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes
Bernský salašnický pes
FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 3 – Švýcarští salašničtí psi, Číslo standardu FCI: 45
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Švýcarsko
Kohoutková výška 60-70 cm
Hmotnost v dospělosti 36-50 kg
Věk 11-12 let
Typ srsti středně dlouhá, velmi hustá
Náročnost na výchovu nízká
Povaha přátelská, ostražitá, ovladatelná

Nejrozšířenější ze čtyř plemen švýcarských salašnických psů se v posledních desetiletích výborně osvědčil také jako společenský pes. Lze ho doporučit i rodinám s malými dětmi, neboť navzdory svému medvědímu vzezření je to dobrák od kosti, klidný a velkorysý. Děti má velmi rád a dokonce je vůči nim (někdy až příliš) ochranitelský.

Má střední temperament a působí dojmem klidného siláka. Ideální pes na zahradu, ale s přístupem do domu, protože nemá rád samotu. 

Historie

Bernský salašnický pes je tradiční plemeno švýcarské alpské oblasti. Předkové všech čtyř salašnických plemen přišli do Švýcarska pravděpodobně již ve starověku, během římské expanze. Původně byl známý pod názvem dürrbachský pes (německy Dürrbächler). podle osady Dürrbach u Riggisbergu, kde se choval obzvlášť hojně.  

„Berňák“ pracoval na horských hospodářstvích, kde doprovázel a hlídal stáda dobytka i obytná stavení. Díky své síle a vytrvalosti také nacházel využití i v tahu menších břemen, na kárkách i na saních.  

Roku 1907 byl založen „Švýcarský klub dürrbašských psů“ , který vypracoval první standard plemene. O šest let později byl klub přejmenován na „Klub chovatelů bernských salašnických psů“.

Povaha

Bernský salašnický pes je klidný a mírný, trochu pohodlný, ale inteligentní a učenlivý. Má nadstandardní vztah k lidem, proto ho často potkáme jako záchranářského či canisterapeutického psa.  

Příliš se nehodí pro vrcholový sport, který pro jeho klouby představuje nadměrnou zátěž, za to je vytrvalým chodcem, ideálním průvodcem na dlouhé horské tůry a výlety. 

Výcvik

Mladí psi a odrostlá štěňata mohou být příliš rozjívení a je proto zapotřebí je před učením nových povelů trochu unavit, vyběhat, aby se dokázali soustředit. Nešvarem starších psů je zase mírná paličatost, přesto výchova a výcvik „berňáků“ nepatří mezi náročné, plemeno se hodí také pro začátečníky.  

I v případě, že se nepodaří zcela perfektní poslušnost, dá se s nimi dobře vyžít. Agresivní bernský salašnický pes je naprostou raritou, navíc nemají lovecký pud a jsou od přírody klidní a nekonfliktní.  

Výchovu vyžadují mírnou, laskavou, bez křiku a fyzických trestů. Důslednost ano, ale nikoliv dril, po zlém se s nimi mnoho nepořídí.

Krmení

U velkých a těžkých psů je mimořádně patrný vliv kvalitní stravy již od nejútlejšího věku.  Vhodným zdrojem živin jsou granule pro velké psy (alespoň v období růstu nejlépe superprémiové), případně lze podávat i domácí stravu, která je ovšem náročnější na práci i znalosti, aby pes skutečně dostával tolik vitaminů, minerálů a ostatních živin, kolik je zapotřebí.  

Ne však více, „berňáci“ jsou velcí jedlíci se sklony k obezitě, která s sebou nese značná zdravotní rizika. Hlídejte proto, zda váš pes nepřibírá, nejlépe pravidelnou kontrolou na váze, protože při dlouhodobém soužití si plíživého nárůstu tuku nemusíte vizuálně všimnout.

Srst a péče

Všichni švýcarští salašničtí psi se vyznačují charakteristickým trikolorním zbarvením (černá-hnědá(tříslová)-bílá) „berňák“ má jako jediný z nich srst dlouhou, mírně zvlněnou. Z tohoto pohledu je také nejnáročnější na péči, na druhé straně ho dlouhé chlupy zase nejefektivněji chrání před rozmary počasí.  

Kromě pravidelného kartáčování, nejlépe kovovým „drapákem“, doporučujeme kontrolu čistoty uší, drápy si velká plemena obvykle obrušují dostatečně, pouze pátý prst na předních nohách může přerůstat, protože není v kontaktu se zemí.

Zdraví

Protože jde o těžké, mohutné plemeno, je jeho největším problémem dysplazie kyčelních a loketních kloubů, spolu s onemocněním chrupavky. I když se do chovu zařazují pouze psi s dobrým stavem kostí a kloubů, stále se nedaří tyto potíže eliminovat.  

Vedle přiměřeného výživového stavu je zásadní, aby zejména štěňata a mladí psi neběhali a neklouzali po nevhodných površích. Štěně rozpláclé na plovoucí podlaze možná poskytne roztomilé domácí video, ale jeho kloubům to rozhodně nedělá dobře.